Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ctibor.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 15956, komentáře < 7 dní: 476, komentářů celkem: 380934, adminů: 60, uživatelů: 4957  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 54 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Opatøení Ministerstva zdravotnictví ke koronavirové situaci od 3. kvìtna 2021
·Pokraèování kauzy Jerry Falwell ml.
·Policie øeší veèírek na støeše Arcibiskupského paláce v Praze
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104708458
přístupů od 17. 10. 2001

°

GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.

Velikonoční přání 2021 si můžete na portálu Síť víry stáhnout a poslat svým přátelům a známým


Život víry: Vděčnost
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Chtěl bych se zamyslet.   ·  

11Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. ·  
12Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál ·  
13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ ·  
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.     

 Malomocenství byla strašná nemoc. Lepra je infekční onemocnění, které způsobuje těžké kožní vředy a poškození nervů v oblasti paží, nohou a na kůži na těle. Nemoc je již od dávných dob často doprovázena děsivými, negativními stigmaty a příběhy pacientů s malomocenstvím, kterým se lidé obloukem vyhýbají. Pacienti se cítí jako vyhnanci. Nemoc způsobuje deformaci obličeje včetně trvalého otoku, vředů  a boulí, ale slepotu a mnoho dalších nebezpečných projevů. Dnes je již vyléčitelná, tehdy vedla postupně ke smrti.      Malomocní věděli, že do vesnice nesmí. Proto se tento příběh odehrává na jejím okraji. Malomocní ví,  že se nesmí přiblížit ani k Pánu Ježíši. Už o něm  i slyšeli a vědí, že umí i odstraňovat nemoci. Zdálky ho poznali i podle družiny učedníků, kteří šli  s ním. Uslyší Pán jejich volání?  Proto hlasitě volají a  prosí o smilování, o pomoc. Možná  sami nevěří, že by mohli být vyléčeni. O žádném takovém vyléčeném  z malomocenství neslyšeli. Nevíme zda, jsou všichni Samařané nebo jsou mezi nimi i Židé. Ježíš nepřichází k ním, aby na ně vztáhl ruce, ale odpoví jim také hlasem. Jděte  a ukažte se kněžím! To je něco, k čemu musí být velká víra. Jak mohou jít v tomhle stavu? Vždyť nás hned vyženou, jakmile  se lidem přiblížíme. Ale víra v pomoc je větší než pochybování. V tomto směru jsou všichni jednotní. Jdou ke kněžím. Zázrak se stal. Žádné příznaky nemoci u nich nejsou, jsou vyléčeni, očištěni. Je to důvod k radosti, ale přece i  k vděčnosti.  

15Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; ·  

16padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan.  

 Bohužel jen u jednoho se provil vděk.  Vrací se a vyhledává Pána Ježíše. Děkuje Bohu ale i Pánu Ježíši. Jeden z deseti.   Jak to bývá i s námi?  V TV vidíme reportáže o lidech, kteří přežili těžkou nehodu či nemoc. A jejich reakce? Dostali jsme znova šanci, dokázali jsme to, překonali jsme nemoc.. ale ani slůvko vděčnosti vůči Bohu. Já, já, já…Občas se mezi nimi i někdo najde, kdo veřejně poděkuje Bohu. Jeden z deseti - statistický koeficient vděčnosti.   A tady ten Samařan patří mezi tuto statistiku vděčných.     · 

  17Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? ·  

18Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ ·  

19Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“   

 Víme, že Pán Ježíš nikdy  neuzdravil jen tělo, ale i duši. Jednou už něco takového řekl, když uzdravil slepce nebo ženu trpící mnoho roků krvácením. Zachrání nejen jen  tělo, ale i duši. Uzdravený malomocný prožil i to, co znamená být vděčný Bohu, zamilovat si ho, žít s ním, svůj život řídit podle Pána Ježíše. A to se stává  málo,  ale stává i dnes, když lidé po překonání nějakého životu nebezpečného stavu se obrátí  k Bohu. Oni uvěří v Ježíše Krista a to znamená záchranu nejen pro pozemský život, ale i pro život věčný.   Buďme vděčni! Vděční ne  z povinnosti, ale upřímně, spontánně, z lásky. Ta spontánní vděčnost je ta nejlepší. Dnes je věčnost tak vzácná. Jsou  dnes dny , kdy vzpomínáme na osvobození od nacismu, kdy našim národům hrozilo totální vyhlazení.  A za tu naši záchranu vděčíme nejen americkým vojákům, kterých v západních Čechách zahynulo bohužel několik  desítek, ale i těm sovětským vojákům, kterých zahynuly až dvě stovky tisíc a dvě desítky milionů v celé válce. Zaslouží si projev vděčnosti místo projevu vandalismu  a posměchu. Je mi smutno  z opuštěných pomníčků sovětským vojákům. Když už nechceme památník vojenským vůdcům, položme kytičku s vyjádřením vděčnosti  na hroby tehdy mladých chlapců, kteří u nás ukončili svůj život dřív, než se mohli zamilovat.  

 A buďme spravedliví!!  Bohužel o křesťanech  to platí jen málo.      
Vložil: Tomas v Sobota, 08. květen 2021 @ 13:31:29 CEST (12 čtenářů)
komentáře? | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: LGBT a Jsme fér
Partnerství

poslal Nepřihlášený

"Kampaň Jsme fér! je hrobníkem dobrého jména LGBTIQ+ komunity" 7. května 2021 Jan Gregor

"Adéla Horáková, právnička iniciativy Jsme fér! pro Aktuálně.cz přirovnala nemožnost LGBTIQ osob uzavřít v ČR manželství se situací amerických černochů v době segregace. Je to klasická ukázka toho, co nás čeká. Logicky se totiž dostáváme na šikmou plochu, na jejímž konci bude nesouhlas s „manželstvím“ LGBT osob něčím na úrovni toho, když zařvete „Židi do plynu“.  To přirovnání je přitom zcela mimo mísu. Buď doktorka Horáková neví, co byla segregace nebo chce emočně vydírat a tento argument zneužívat ke kampani za uzákonění stejnopohlavního manželství. Nevšiml jsem si, že by v ČR gayové a lesby museli jezdit zvláštními vagony veřejné dopravy, nemohli pracovat společně s heterosexuály či byli vězněni a perzekuování za svou kampaň usilující o stejnopohlavní manželství či nemohli uzavírat smíšené sňatky s heterosexuálními osobami."  

Celý článek na:

Konzervativní noviny
Vložil: Tomas v Sobota, 08. květen 2021 @ 13:31:08 CEST (37 čtenářů)
Více... | 2 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Život víry: Vládní moc je vždy od Boha
Zamyšlení

poslal Frantisek100

1Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, ·  

2takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. ·  
3Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. ·  
4Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. ·  
5Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. ·  
6Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. ·  
7Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. 8Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. 

   Pavel vyjadřuje, že každý vládce je od Boha. Od Boha byl tehdy i Nero, což byla doba, kdy Pavel do Říma psal. Od Boha byl tedy i Hitler, Stalin,  Gottwald a všichni američtí prezidenti, co přísahají na Bibli. Pak se jim máme podřizovat a nemáme se stavět proti nim.  Pokud je nebudeme poslouchat, čeká nás trest. Všechny revoluce byly tedy špatné. 

    Dál Pavel píše, že vládcové nejsou hrozbou.  Nám neublíží, když jednáme dobře. Pak se nemusíme bát, ba naopak dostaneme od vládce i pochvalu. Vládce může trestat, čehož se máme bát a máme se bát  ještě něčeho. Našeho svědomí   

 Nařízení o daních apod. jsou jistě logická  a pochopitelná.   A nakonec zdůrazňuje lásku. Jakou? Tu, která naplňuje Zákon, což je Desatero. A to je oblast našeho svědomí.  

 Nevěřící čtenář si řekne, že je to krásně vymyšleno k vládnutí.  

  Křesťan by měl umět žít vítězně a dobře i v totalitním režimu. Čím se řídí? Svědomím a tím, co říká Boží Zákon. Pak se dostane jeho svědomí  s lidskou mocí do konfliktu. Do konfliktu se může dostat i v režimu, který není totalitní. Třeba , když ho nutí do útočné války či k jinému nečestnému jednání. 

   Jak se chovali křesťané v dějinách?????  

Poznámka: Chápu Pavla jako praktického a rozumného člověka. V podstatě křesťanům v Římě radil, aby vládní moc neprovokovali  a dělali jen to, co je nutné a co není proti jejich svědomí.
Vložil: Tomas v Sobota, 08. květen 2021 @ 12:22:37 CEST (44 čtenářů)
Více... | 4 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Aktuality: Nic proti homosexualitě, ale něco proti homosexualismu a genderismu
Etika

poslal Nepřihlášený

Nemam nic proti proti homosexualitě jako takové, ale mam něco proti homosexualismu a genderismu, prosazování ideologických pseudopráv, manželství, adopcí pro homosexuály nebo tohle, to mi vadí, že by měli muži, kteří se ani nenechají přeoperovat, být uznáni ženami a pak jít za znásilnění třeba do ženské věznice nebo sportovat proti ženám ve sportu:

"Arkansas zakázal „biologickým mužům“ soutěžit proti ženám. Transgender lidé protestují
 https://cnn.iprima.cz/arkansas-zakazal-biologickym-muzum-soutezit-proti-zenam-transgender-lide-protestuji-22108

Biden prosazuje přesný opak:

https://www.lidovky.cz/sport/ostatni-sporty/biden-nastval-feministky-nelibi-se-jim-ze-se-zenami-mohou-zavodit-i-transgender-sportovci.A210125_194423_ln-sport-ostatni_janl?

Co si o tom myslíte? Zatím a někdy.




Vložil: Tomas v Pondělí, 03. květen 2021 @ 10:54:04 CEST (97 čtenářů)
Více... | 4 komentáře | Aktuality | Skóre: 0



Kontrasty: Zatím, zatím aneb sympatie s fašismem od křestanů
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Dnes žijeme naštěstí zatím v krásné době. Nemáme  ještě zatím válku, je tu celkem zatím klid, docela je i zatím slušná životní úroveň. Dlouho to však nepotrvá. Když to porovnávám se svým mládím, tak opravdu se v naší zemi máme až moc dobře, ale nevážíme si toho.  Náš život je něčím ohrožen. Něčím, kde na konci je smrt. a válka.  Je tu pandemie, kterou zatím relativně zvládáme. Mnohem horší je začínající studená válka, válečné a politické štvaní, prostě boj o moc. Přiblížili jsme se  k rafičce na hodinách ukončení civilizace.   ·  


Matouš 6.34 Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.    

 Lehce se to řekne. Nedělejte si starosti o zítřek! A která maminka či tatínek nemají starosti, co bude zítra. Vzpomínám si, jak za první republiky měl dělník práci na den a co bude zítra nevěděl, neměl jistotu. Dnes jsou  různé státní podpory, máme důchod, máme určité jistoty, ale vážíme si toho?   Světový mír je jen relativní pojem. 

Příroda už člověka také dost  a postupně se znatelně a nepříjemné ozve

 A my lidé? Plánujeme život na Marsu či Měsíci a neumíme si udělat pořádek na Zemi. Je zničená i atmosféra a vztahy mezi lidmi.        Víme, že se můžeme setkat s nemocemi, úrazy, haváriemi, přírodními katastrofami, zločiny a další a další.  Tohle trápilo lidi ale vždycky.  Nikdy nebyla doba, aby byl světový i politický mír. Byly i horší doby a dnes se tato doba vrací. To nejcennější, co nyní máme a co nelze zaplatit ani zlatem, je náš život. Můžeme si ho pomocí léků  a správné životosprávy prodloužit a žít i třeba sto roků, ale každý jednou zemřeme. Ovšem něco jiného, když člověk zemře tak je například  napsáno na konci Jobovy knihy.  
  • 16Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.
  • 17I zemřel Jób stár a sytý dnů.
  Ale budiž to Jobovi přáno za to , co vytrpěl.   Takový skon života nás moc nepřekvapí. Je nám po zesnulém smutno, ale víme, že je to přirozený jev života.     Ale něco jiného je, když zemře mladý člověk a ještě k tomu bolestech, v utrpení, v nesmyslné válce za zájmy bohatých či jinak.  

  Kdo dnes chce válku?? A proč? Proč tolik zla, nenávisti. lží..?   

 Pak je tu velká otázka. Proč? A lidé, pokud vědí, že jste věřící, vás zastavují a ptají se stejně . Proč? Umíte mi to vysvětlit? Proč to Bůh dopustil?  A proč  vy věřící  se nechováte podle vaší Bible?A máme uspokojivou odpověď na takovou otázku a pro takové tázající ?? Umíme vysvětlit??   Vraťme se dva tisíce roků napřed. Jsme v Jeruzalémě, kde se něco stane.   Učedníci a židé v době Pána Ježíše to nemají lehké. Izrael je okupován Římany  a ti někdy se velice a tvrdě chovají vůči židům.  A právě tady se  stane toto:   Písmo to takto popisuje. Cituji: ·  

1Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.   Co se stalo?   

 Galilejci přišli do Jerusalema, aby tu uctili Boha  a  obětovali . To se nelíbilo Pilátovi, který o tom dozvěděl, a neměl jako pohan pro tohle jednání pochopení.  Dal rozkaz ke zmasakrování těchto   židů. To jistě ještě nebyli křesťané, byli to prostě  židé z Galileje.   Učedníci i sám Pán Ježíš pocházeli také z Galileje a tihle krajané jsou takhle zmasakrováni,   Nedivme, že učedníci  na Pánu Ježíši  chtějí znát jeho názor, protože je to zneklidňuje, podobně jako nás zneklidňuje to, když se dozvíme něco strašného  o našich blízkých a když vidíme, co dnes hrozí.   A čekají na odpověď.   A ta odpověď je strašně překvapí.   ·  

2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?  

   Pán Ježíš jim neodpovídá, ale vidí do jejich mysli.On ví, o čem oni přemýšlí, ale místo odpovědi dává   jim dá otázku  k přemýšlení.  Byli to větší hříšníci nebo nebyli?   Dovedu si představit, jak se učedníci v duchu se diví. Jak by mohli být větší hříšníci? Vždyť se šli poklonit Bohu. Možná, že v někom mohla být i taková kacířka otázka. Proč je Bůh neochránil, proč zrovna oni??   A Pán Ježíš pokračuje:   ·  

3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.   

 Takže on říká, ne, nebyli větší hříšnici než ostatní, tečka. Ale to, že zahynuli potká i vás, každý někdy nějak zahyne, zemře, a neví  a ani jak a proč  a kdy.   Ale  teď ještě něco důležitého.  

Nebudete-li činit pokání   
 Učedníci nechápou.   A tak Pán Ježíš dává další příklad   ·  

4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Silme a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ·  
5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“   

   Tady zahynuli  i zedníci. Nešlo o politickou událost, ale o neštěstí. Zemřít a zahynout můžeme různým způsobem a každý. Ale jak se tomu vyhnout?A dá se tomu vyhnout?   Smrti se těžko vyhneme, ale věčnému zahynutí se lze vyhnout.     Protože Pán Ježíš říká, nebudete-li činit pokání. Čili možnost tu existuje. To stojí za přemýšlení.   A teď si pomysleme, že bychom takto měli odpovědět na už na začátku uvedené otázky svým tazatelům a  bližním a vůbec všem lidem.   Ptají se vás, proč tito či  tamti lidi potkalo neštěstí a zemřeli a ví jim odpovíte:   Nebudete-li činit pokání, také tak zahynete.   Nechápali by vás a nemůžeme se tomu divit.   Neví, co znamená pokání  a k čemu je to cesta. A ani je nezajímá. Oni žijí  a chtějí ještě žít. Ve zdraví  a v míru.   Pán Ježíš si může dovolit takto mluvit, protože to říká lidem, kteří už něco o pokání vědí a vědí více než my v 21. století.   A tak my vlastně nevíme nic o pokání.  A víme něco o Pánu Ježíši? A podle čeho se chováme? Intriky, lži, násilí, štvaní, boj o moc…..Lidí se nepolepšili. Ani křestané!!! Někdy jsou horší než ti nevěřící. Jeden z nich  tady dokonce obhajuje Hitlera. 
       
Vložil: Tomas v Neděle, 02. květen 2021 @ 13:04:42 CEST (894 čtenářů)
Více... | 177 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Život víry: osobní glosa O.A.Fundy: snažil jsem se zachránit křesťanství, ale nešlo to
Zkušenosti

poslal Nepřihlášený

Když bilancuji na konci života (Velikonoce, 16. dubna, 2017), čemu že jsem věnoval mnoho let – většinou vlastně promarněných –, pak odvážím se povědět, že v letech 1961 – 1981 jsem se velmi vážně, opravdově a intelektuálně poctivě snažil zachránit křesťanství.

Vložil: Tomas v Neděle, 02. květen 2021 @ 13:04:03 CEST (340 čtenářů)
Více... | 15143 bytů | 32 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Incelové
Zamyšlení

poslal Nepřihlášený

Na webu zpovednice.cz a na webu nakluky.cz jsou tzv. incelové. Tento termín jsem dříve neznal, ale nyní je velmi rozšířený. Jsou to muži dlouhodobě bez možnosti si najít partnerku/partnera. Nejhorší je na tom, že totálně špiní a spamují všechna místa, kam přijdou. Píšou nadávky na ostatní, páč se nemůžou seznámit a nikdo je nechce. Jsou odmítaní, nechtění, nežádaní. Mstí se.  A proč to píšu na server granosalis? Protože na tomto serveru působí třeba Dzehenuti, který si našel realizaci v náboženství. Hele, já jsem nad tím přemýšlel a pochopil jsem, že je toto daleko lepší možnost, jak naložit se svým životem, než ten nihilismus, co předvádějí incelové bez víry. Když totiž nějaký  původně incel najde realizaci v náboženské víře (příklad  Dzehenuti zde nebo pobožný Jirka z doktorka.cz), tak najdou smysl života. Ačkoli jsem už ateista, respektive agnostik (z 90%), možná trochu deista ( do 10%), tak vidím, skutečně zřetelně vidím, že když najde muž původně incel náplň života v náboženské víře, tak de facto přestane být incelem. Sice nemá partnera/partnerku, ale už neškodí, nekope. Prostě se přesměruje. Najde něco pozitivního, co buduje. Ano, náboženská víra může mít tyto pozitivní účinky. Takže se to hodí na stránky granosalis. Možná to vypadá paradoxně, ale já už si něco podobného uvědomil s narkomany a alkoholiky. Ano, je tu analogie. Lidi, kteří uvěřili v Ježíše, tak často seknou s chlastem nebo drogami. A to je přece pozitivní posun. Jak pro ně samotné, tak pro jejich rodiny a blízké, tak celou společnost jako celek. Tady bych se hádal s lidmi z osacr.cz (web ateistů), kteří vidí v náboženství pouze zlo. Viz ateistický fanatik Petr Tomek aspol. Já už to takhle opravdu nevidím a s ateisty jsem se definitivně rozešel. Vidím, že pro velkou skupinu lidí dává náboženská víra velký smysl a může jim dát náplň života a jakoby je dostat z nejhoršího ven. Prostě je to vyšší level života než bez víry. Zkrátka jsou ve společnosti skupiny, vrstvy obyvatel, kteří by našli v náboženství a víře smysl, nápĺn i kamarády, spolubratry a sestry apod. A třeba by si pak v nějakém sboru mohl i najít nějakou křesťanku apod. Takže co z toho vyplývá? Podle mě by se křesťané měli zaměřit na incely a pokusit se je evangelizovat. Tak jako bylo třeba křesť. hnutí Teen Challence, které se zaměřili na narkomany...


Pokud to tu čte nějaký křesťan, který rád evangelizuje a v době korony nemáte moc možností se realizovat, tak doporučuji výše zmíněné weby. 
Vložil: Tomas v Sobota, 24. duben 2021 @ 08:25:07 CEST (411 čtenářů)
Více... | 29 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Aktuality: Hodina pravdy Miloše Zemana
Společnost

poslal rosmano


Kdo je Miloš Zeman, toho času prezident ČR ?

Zájmy které země hájí ?  České republiky nebo nějaké jiné země ?

V neděli 25.4. se to asi definitivně dozvíme.




Myslím, že si v této turbulentní době vzal týden bobříka mlčení, aby si to důkladně promyslel, a buď se obrátil na euroatlantickou stranu, anebo potvrdil svůj kremelský příklon.

Rád bych uslyšel od něho něco, kvůli čemu by stoupl v mém mínění.
Ovšem hlodá ve mě obava, aby to nebyla ještě větší katastrofa než doposud.


Ta hodina pravdy se zdá být blízko.

Pokud ten článek vyjde až po neděli, bude už vše jasnější. (Píšu jej v úterý)

Ano, je to o politice, což bych sem primárně psát nechtěl.
Ale v takové vyhrocené, turbulentní době je někdy užitečné si ujasnit, co, proč, jak, kam, a s kým i zde v tomto pozemském putování...
Vložil: Tomas v Středa, 21. duben 2021 @ 16:52:44 CEST (1765 čtenářů)
Více... | 253 komentáře | Aktuality | Skóre: 0



Život víry: Bůh je dobrý Otec.
Grano Salis

poslal oko


Protože je Bůh dobrým Otcem, který má na mysli především blaho a prospěch svých dětí, dává své dary člověku vždycky postupně, v určitém pořadí. Totiž podle stupně duchovní vyspělosti onoho člověka.
Vložil: Tomas v Středa, 21. duben 2021 @ 16:51:49 CEST (2061 čtenářů)
Více... | 5383 bytů | 418 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Stačilo jen podepsat.....
Zkušenosti

poslal Frantisek100

Nedávno se nám přihodila událost, která byla pro nás poučením. V panelovém domě žije několik rodin. U nás na patře spolu všichni dobře vycházíme. Před polednem zazvonila u dveří paní z nižších pater.

  "Dobrý den,  víte, já myslím, že nám všem v domě záleží na pořádku. A já jsem tady sepsala takovou petici. Přečtěte si ji!" 
Podává ji manželce.  Ani taktně nenaléhala, že je třeba ji podepsat, ale rozsáhleji se rozhovořila o svém sousedovi.  
" On  neuklízí, doma má špínu, možná i blechy a šváby,  z bytu jde zápach, chodí za ním cizí lidi… .. To přece jistě  ohrožuje celý dům  a i vás. Již jsem se ptala na správě družstva, ale prý si to máme napřed vyřídit sami.Ta jsem sepsala tuhle petici  a možná se obrátím i na policii."   

 Manželka se pustila letmo do přečtení petice. V podstatě jejím obsahem bylo to samé, co paní nahlas přednesla..  Manželka zůstala zaražená a chvilenku ticho. 

 "Já toho muže neznám, takže  mám velký problém něco takového podepsat. Našeho podlaží se to netýká a nic o tom, co píšete, nevím . Nezlobte, to nemohu podepsat."   
 "Tak děkuji" změněným a spíše naštvaným tónem odpověděla stěžovatelka a rychle zmizela ve dveřích výtahu.   

 " Tak myslím,Františku, že jsme se zachovali dobře" 
 "Určitě dobře"  souhlasil jsem s manželkou.   

 Druhý den přicházím k domu s nákupem. Spatřím zmíněného pána, jak jde o  holi a nese si oběd.

 " Dobrý den, vás asi bolí noha??"

 snažím se s ním navázat konverzaci, Vím, že  je spíše samotář  a  s nikým moc nekomunikuje.    

"Ale kdepak, jsem po dvou operacích páteře."    

Otvírám  dveře a  míříme k výtahu. Nyní mám možnost si ho podrobně prohlédnout.  Oblečení skromné, spíš pracovní oblečení mu slouží  jako domácí oblek. Rozhodně není nějak cítit nečistotou, což by v kabince výtahu snadno vnímal. Je to muž, který je asi o deset roků mladší a  pracuje jako montér. 

 "Máte to tedy těžké, hodně to bolí.."

 snažím se pokračovat v řeči Uvědomuji se, že je sám, rozvedený mnoho let, neměli děti a on rozhodně se neflákal a vždy pracoval. Každý pohyb ho jistě bolí. Opírá se ve výtahu o hůl, kterou si vyrobil z nějakého klacku. Možná má i málo peněz. 

 "Víte, na mne napsala paní sousedka petici" překvapivě začal hovořit.   " Já vím" odpovídám "byla u nás." 
 "A kolik lidí ji podepsalo?" vyzvídá. 
 " Bylo tam asi jen šest podpisů a my jsme to odmítli podepsat" 

 Na pokračování hovoru již nezbyl čas. Výtah zastavuje a pán pomalým krokem odchází.   "Nashledanou" a v jeho očích je znát výraz vděku.   

 Doma ihned manželce sděluji, čeho jsem byl svědkem.   
 "Vidíš, Františku, jak je dobře, že jsme se pod petici nepodepsali. Těžko by si se mu díval do očí  a jak by ses musel stydět"
  Ano je to tak.  Stačilo jen podepsat  a uvěřit někomu, kdo nás chce získat na svoji stranu a být spolustrůjcem utrpení nevinného člověka. Té  paní šlo jen o jedno. Vyštvat ho z jeho nájemného bytu a nastěhovat se tam místo něho. Důvod jsme brzy pochopili.    
Vložil: Tomas v Sobota, 17. duben 2021 @ 00:03:03 CEST (283 čtenářů)
Více... | 16 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Teologie: Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
Dotazy čtenářů

poslal Dzehenuti

5I vyšel z trůnu hlas, řkoucí: Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteříž se bojíte jeho, i malí i velicí.



Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 15. duben 2021 @ 15:00:53 CEST (434 čtenářů)
Více... | 25 komentáře | Teologie | Skóre: 0



Život víry: Víra, naděje, láska
Zamyšlení

poslal Frantisek100

   Sedím nad Boží Slovem a vracím se k tomu, co se stalo na kříži. Stojí tu tři opravčí nástroje a na každém z nich jedno trpící lidské tělo. Diváků moc není. Jsou tu vykonavatele trestu, římští vojáci, pár lidí, kteří znali pána Ježíše, hlavně jeho maminka Marie a miláček Jan který, sebral tu odvahu  a vzal sebou Ježíšovu maminku, a  s ní také pár žen, které Pána Ježíše milovaly. Pak  sem přišlo také pár zvědavců, co nemají co na práci. Ale práce je dost, vždyť Jeruzalém se připravuje na svátek, kdy do města se sjelo tisíce poutníků. V každé rodině mají hodně práce s přípravami. Tady za městem asi moc lidí není. Všichni tři muži nesmírně trpí, těžko dýchají, bolí ruce a nohy protlučené hřeby, mají žízeň. Kolik hodin života zbývá? Je pátek odpoledne. Pán Ježíš ví, proč trpí, a má v moci sílu vše odvrátit, ale tím by nesplnil úkol, který mu Otec dal. Ta "stopka" by byla jednoduchou záležitostí a věřím, že ji má v moci. Ale pak by nezachránil lidstvo, nezachránil nikoho. Nepřítel Boha by se radoval.  Nezachránil by ani ty, kteří pláčí pod křížem. Ale on se již večer a celou noc modlil, aby měl sílu splnit to, kvůli čemu přišel na tento svět. On Boží Syn. A vedle spolu s ním trpí dva muži. Oni trpí zaslouženě za zločiny, které páchali.  Nevíme, zda již někdy slyšeli o Pánu Ježíši, či ho znali či slyšeli kázat, ale něco už asi věděli. Jinak by jeden  z nich  se  nevysmíval, jak je zapsáno v Božím Slově   · 


  39Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“  

 Takže tenhle muž ví, kdo je Pán Ježíš. Něco o něm ví. Chce se zachránit. Chápeme, kdo by na jeho místě nechtěl, aby se stal zázrak, trest byl anulován a utrpení zmizelo. On vidí sílu  u Mesiáše, pokud je Mesiáš,  v určité jeho moci. Vůbec mu nevadí, že si trest zaslouží za to, že mnoha lidem ublížil a způsobil bolest a možná i smrt. Žádná lítost, ale myslí jen na svoji záchranu. A ten muž uprostřed ?    Druhý muž to vidí jinak.   · 

40Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ·  
41A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“  

 Nebojí se okřiknout svého spolu trestaného. Možná páchali zlé činy spolu a dobře ví, proč jsou potrestáni. On vidí Boha a Mesiáše jinak. Má k němu úctu a činí pokání přiznáním se ke svému špatnému jednání. On se nechce zachránit způsobem, jak si to asi přeje první muž. My jsme dostali zasloužený trest , ale tenhle  muž uprostřed nás trpí nevinně, nic zlého neudělal. Obrací se k němu upřímně a s vírou, že je Mesiáš.   ·  

42A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“   

 Co si přeje tento muž. Záchranu? Ne, ale aspoň vzpomínku. A ta vzpomínka je pro Pána Ježíše nesmírně cenná. V této chvíli má Pán Ježíš důvod k velkému smutku. Kde jsou jeho učedníci mimo Jana? Kde jsou ti, které uzdravil? Kde jsou ti, kterým pomohl? Ale ti možná ani o tom, co se děje, neví. Učedníci však ano. Dobře, že Jan přivedl jeho maminku. Možná to, že Jan nezemřel nikde na popravišti jako ostatní učedníci, bylo Boží odměnou za Janovu statečnost. Slova odsouzeného muže jsou jak balzám v posledních chvílích Ježíšova života. Pane, pamatuj na mne…. Tenhle muž uvěřil v Mesiáše. A Pán Ježíš mu dává za tato slova a hlavně za víru ten nejdražší dar  - věčný život.   

     ·  43Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“  

 Nezáleží , zda čárka je před slovem dnes nebo za slovem dnes, protože při vzkříšení to pro vzkříšené bude jako dnes.      

 ·  3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.   · 

  Jan 3, 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
 nezahynul, ale měl život věčný.   ·  

12V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být
 spaseni.“     ·  

13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.      
Vložil: Tomas v Úterý, 13. duben 2021 @ 17:49:28 CEST (237 čtenářů)
Více... | 11 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Slova a Život
Misie

poslal rakato

SLOVA A ŽIVOT


Proč není možné sdílet evangelium skutky, a proč si to musíme připomínat. 

Slyšeli jste už někdy citát, který bývá přisuzován Františkovi z Assisi : „Vždycky sdílej evangelium. A jestli je to zapotřebí, použij k tomu i slov.“ ?  Na první pohled velmi působivá slova o tom, jak je důležité, aby křesťan „zvěstoval evangelium“ svými skutky, svým životem. Vidět evangelium je důležitější než je slyšet. Slova mohou mít jakousi doprovodnou, podpůrnou roli, ale to, co může změnit svět, jsou naše činy, naše jednání, náš život. Souhlasíme ? 

Jenomže ono je to ve skutečnosti docela jinak.  Už proto, že František z Assisi něco takového ve skutečnosti nikdy neřekl. Ale především proto, že evangelium není možné sdílet beze slov. Evangelium je svou definicí slovní záležitostí a proto může být zvěstováno pouze slovy.  

Teď možná někdo bude namítat, že ten citát je jen aforismem, který má ukázat na důležitost toho, abychom jako křesťané dokládali evangelium svými životy, životy učedníků Ježíše Krista. A to je samozřejmě naprosto správná a biblicky založená myšlenka. Naše životy mají odpovídat tomu, co zvěstujeme slovy. Kdosi dokonce řekl, že nejsilnějším argumentem proti křesťanství jsou životy křesťanů !  

Kdybychom ten dříve uvedený citát chápali tak, že svými životy dokládáme poselství evangelia, všechno by bylo v pořádku.  Jenomže naneštěstí mnozí to chápou docela jinak a tvrdí, že evangelium je možné „zvěstovat“ beze slov. Tento postoj bývá někdy označován za „inkarnační“ přístup k evangelizaci – což má znamenat to, že jako křesťané jsme svými životy jakýmsi „vtělením“ evangelia na tomto světě. Hrajeme si tu jen se slovíčky, anebo je důležité, kdo má v této věci pravdu : zastámci inkarnační evangelizace nebo zastánci zvěstování evangelia slovy ?  Je to velmi důležité, dokonce podstatné.

Tvrzení, že evangelium se dá zvěstovat beze slov, pouze naším životem, je nejen nesmiřitelné s učením Písma, Bible, ale představuje i zamlžené myšlení.  Ať už žijeme tím nejlepším životem a sloužíme druhým jak a kde můžeme a obětujeme se pro ně do krajnosti – nezvěstujeme tím ještě evangelium. Evangelium je v podstatě již svou definicí záležitostí slovního vyjádření, stejně jako zvěstování, sdílení, kázání Božího slova.  A když to říkám, jsem si vědom toho, že tu říkám něco, s čím zvlášť v dnešní době celá řada křesťanů nebude souhlasit.  Dovolte, abych své přesvědčení objasnil a dokázal biblicky i logicky. 

Takže před námi stojí dvě možnosti : slovní komunikace a komunikace beze slov. Nebo řečeno jinak : slovo a skutky, slovo a činy, slovo a život.  Verbální, slovní komunikace se vztahuje na jazyk. K tomu, abychom mohli komunikovat slovy, potřebujeme použít řeči, jazyka. Každá řeč, každý jazyk, má svou vlastní gramatiku, slovosled a slovník. Komunikace beze slov se vztahuje na výraz tváře, postoj těla, gestikulaci rukama, pohyb očima, tělesný dotyk, vzhled a podobně. Slovní komunikace může být značně komplikovaná, jak ví každý, kdo se učí cizímu jazyku.  

Ale komunikace beze slov může být ještě složitější.  Je to doslova „věda“, kterou se zabývá mnoho učenců v každé civilizaci. Jedno je jisté : není možné ne-komunikovat. Jeden s druhým neustále komunikujeme, ať už slovně nebo beze slov. Dokonce i když řekneme : „Já k této věci nemám co říct“ a zůstaneme mlčet, naše mlčení komunikuje určité skutečnosti.  Dále : je známou skutečností, že přisuzujeme komunikaci beze slov větší váhu než komunikaci slovní, zvlášť když jsou ve vzájemném konfliktu. Je tomu tak především proto, že je podstatně těžší mít kontrolu nad komunikací beze slov než nad komunikací slovní.  Jako rodiče si stále připomínáme, že je pro naše děti důležitější to, jak jednáme než to, co říkáme.  

Komunikace beze slov je přirozená a velmi účinná především v oblasti vztahů, postojů, nálad, pocitů, apod.  Zároveň však platí, že nepostačuje k předávání poznání a informací. To se dá snadno doložit. Představte si, že jste dostali za úkol sdělit druhému člověku následující : „Aristotel vyučoval Alexandra Velikého při Macedonském dvoře v letech 342 až 339 před Kristem.“  Naneštěstí ten, komu máte tuto informaci sdělit, neví nic o tom, kdo byl Aristotel, Alexander Veliký, co je to Macedonie, a kdo to byl Kristus, proč se tedy říká „před Kristem“. Navíc váš protějšek nemluví vaší řečí, nemáte tedy k dispozici verbální komunikaci. Jediné, co vám zbývá, je komunikace beze slov.  Dokázali byste sdělit uvedenou informaci bez slovního vyjádření, beze slov ?  Dovolím si říct, že nikoli. Tento druh informace není možné komunikovat beze slov, pouhými gesty, očima nebo postojem těla, apod.  Aby měla vaše informace smysl, musí být sdílena prostřednictvím slov. 

V 1.Kor.15,1-8 nám apoštol Pavel nabízí krátké shrnutí evangelia, tak jak je zvěstoval svým posluchačům a čtenářům : "Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal  jinak byste uvěřili zbytečně). Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteříuž zesnuli, ale většina z nich ještě žije), poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.Tento biblický text neumíme sdílet beze slov, není to možné. Informace obsažená v textu vyžaduje slovní komunikaci. Z toho důvodu je myšlenka „zvěstování evangelia“ naším životem – našimi skutky - cizí biblickému pojetí. Biblické evangelium svou podstatou vyžaduje verbální komunikaci, slovní sdílení.  Tuto skutečnost si musíme připomínat a dokonce ji zdůrazňovat ne snad proto, že bychom chtěli jakkoli podcenit nebo znehodnotit účinnost našeho křesťanského svědectví životem. Nikoli. Potřebujeme si však připomínat, jakou roli hraje slovní komunikace a jakou roli hraje komunikace beze slov, když se jedná o naše svědectví, a o sdílení evangelia. Jinými slovy, nesmíme zaměňovat roli, kterou hrají slova, s rolí, kterou hrají naše skutky, náš život. 

Vzájemná záměna slov a skutků může mít vážné důsledky právě při sdílení evangelia. Taková záměna vede především ke znehodnocení slovní komunikace. Západní civilizace je dnes poznamenaná generací, která je přímo alergická na jakékoli pravdivé prohlášení, nehledě už vůbec na pravdu evangelia. Naše řeč, naše slova jsou podstatně devalvována, znehodnocena. Tzv. postmoderní civilizace je skeptická vůči slovům, obrazům, zkušenostem a jednání, které si nárokují jakoukoli nadřazenost. Slovní svědectví Církve – kázání, zvěstování – nese ještě silnější stigma. Svět, ve kterém se společenství Církve pohybuje a působí, ještě tak uzná úsilí Církve o nasycení hladových nebo osvobození utlačovaných. Nemůžeme však od světa čekat potlesk za to, že zvěstujeme evangelium, slovo Kristova kříže. Evangelium je svou podstatou konfrontační vůči každé civilizaci, každé kultuře, každé společnosti, každému světskému systému.  Věřící člověk by si měl tuto skutečnost uvědomovat a připomínat si ji pro život křesťanského svědectví. Když to tedy vezmeme do důsledků, názor, že můžeme zvěstovat evangelium svým životem nás zcela přirozeně vede k tomu, abychom se věnovali tomu, co nám přinese uznání našeho okolí a vyhýbali se tomu, co bude mít za následek spíše odmítnutí ze strany světa kolem nás – a to při zachování dobrého pocitu, že „evangelizujeme“.  „Záleží nám na tom, abychom zvěstovali evangelium“, říkáme sobě i druhým, „ale děláme to svým životem a ne slovy.“  Dochází ke zmatečné výměně pojmů, jejímž důsledkem není nic menšího než to, že zanedbáváme zvěstování evangelia slovy. Tento výklad evangelizace vede i k tomu, že se mylně domníváme, že moc evangelia vlastně spočívá v nás samých, v přesvědčivosti našeho života.  

Mnozí dnes říkají, že skutečná evangelizace není myslitelná bez inkarnačního prvku. Jinými slovy, jakoby evangelium nevlastnilo samo o sobě moc vedoucí ke spáse a k novému životu, jakoby účinek evangelia spočíval v nás, kdo evangelium sdílíme. To však neodpovídá novozákonnímu poselství Bible. Slova apoštola Pavla v jeho dopise věřícím v Římě svědčí o tom, že síla a moc evangelia nespočívá v nás, kdo je přinášíme. Spočívá v evangeliu samém, v jeho aplikaci Božím Duchem. „Nestydím se za evangelium“, píše Pavel.   Proč ?  Jednoduše proto, že evangelium, slovo kříže a vzkříšení Kristova, ta dobrá zpráva o záchraně, je „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří.“ (Řím.1,16).  Evangelium je Boží mocí, ne naší mocí.  Bůh vložil do zvěsti evangelia svoji moc. A apoštol Pavel si je tak vědom této moci a má v ní takovou důvěru, že se raduje, když je evangelium zvěstováno dokonce i z nečistých, zištných pohnutek (Filip.1,12-18).   

Nikdo nepochybuje o tom – a ani já to v této úvaze netvrdím – že důsledný křesťanský život víry každého jedince i Církve jako celku, je tím nejlepším pozadím, na kterém má probíhat zvěstování evangelia.  I naše dnešní generace by nám zřejmě byla ochotna lépe naslouchat, kdybychom svoji víru důsledně žili, kdyby byla zřejmá z našeho mluvení a jednání. Tato skutečnost nás však nesmí vést k tomu, aby se zvěstování evangelia stalo jakýmsi rukojmím našeho nedokonalého života.  Jinými slovy, jestli nežiji důsledně křesťansky, nemám právo na to, abych sdílel evangelium.  Je to přesně naopak : můj nedokonalý život je potvrzením toho, že všichni potřebujeme evangelium a stále. Církev na tomto světě nikdy nebude ideálním, dokonalým komunikátorem evangelia. Avšak navzdory našim slabostem, pádům a nedokonalostem, evangelium zůstává plné moci – Boží moci – ke spasení, k záchraně každého věřícího člověka.  Moc, která je evangeliu vlastní, není větší nebo menší podle toho, kdo je zvěstuje. To je skutečnost, která nás vede k velké pokoře, ale zároveň nás také krásně osvobozuje. Moje neschopnost odpovědět na všechny námitky a otázky nevěřících, nedostatek teologického, biblického vzdělání, moje nedůslednost v životě víry – nic z toho neubírá ani kapku moci evangelia.  Protože evangelium není moje, protože patří Bohu, já je nemohu nijak vylepšit, nemohu je nijak znehodnotit, nemohu mu ubrat na jeho moci.  Moc evangelia je mocí Boží, mocí Ducha Svatého. Evangelium není mocné díky nám, nýbrž navzdory nám. Díky Bohu. Když sdílíme evangelium, ukazujeme na ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista – jako na Toho, kdo jediný může zachránit každého člověka, který věří.  

Evangelium vyžaduje slovní vyjádření, které není možné nahradit žádnou komunikací beze slov.  Náš život může lidi přimět k otázkám, může je „oslovit“ v tom smyslu, že se budou ptát, proč žijeme tak, jak žijeme. Náš život však nikoho nezachrání, nespasí.  Ke spáse vede jedině víra v evangelium Ježíše Krista, víra ve zvěst o Jeho ukřižování a vzkříšení.  Toto evangelium je vždycky aktuální, nikdy není „nemoderní“, nemusíme se starat o jeho dopad v životě člověka. To jediné, co musíme, je sdílet je svými slovy, komunikovat je bez ohledu na cokoli a kohokoli, v plné důvěře v jeho moc.
Vložil: Tomas v Neděle, 11. duben 2021 @ 23:50:27 CEST (252 čtenářů)
Více... | 7 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život církví: Nevadí zneužívání víry ubohých lidí? Svědectví!!
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Chtěl bych zde uvést svědectví o tom, jak se dá zneužívat víra ve svaté a modlářství. Příběh je  starý šedesát let a asi se moc nezměnilo. Dnes víra lidí se zneužívá zase jinak a u jiných církví.

Podívejme  se na část svědectví cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Je to hrozně smutné!

Nazítří den za svítání se kamenitý pahorek nad Quillcollem měnil v lidské mraveniště. Tisíce lidí přijížděly a přicházely ze všech stran a vylily se mnoha proudy vzhůru po stráni na široké prostranství  kolem latové ohrady, pod jejíž střechou byl na několik dní umístněn polní oltář se soškou patronky kraje.
 Odtud  se potnici rozbíhali dál, šplhali mezi balvany a skalisky ve svahu, vraceli se znovu a vyhledávali další místa ve chvatu  a shonu, jako by se báli, že něco zmeškají. Když konečně došli na vhodné místo, spěšně otloukali železnými dláty, kladivy i ostrými kameny hrany skalisek: drobné kamení strkali pečlivě do kapes a do bílých šátků. Celé to lidské mrveniště se hemžilo, kutalo, zvonilo a halasilo jako sjezd permoníků ze všech pohádek světa. 

Euillcollská hlušina se měla za chvíli změnit v nesmírné poklady, v talismany, v zázračné kameny.

Davy lidí se provalily ohradou ze všech stran k polnímu oltáři. Tady se trpělivě řadily do širokého proudu.  Zvolna míjely zázračnou sošku oblečenou tentokrát do splývavého roucha a hlubokými kapsáři. Těsně před ní stál na stupních oltáře kněz v bělostné sutaně a spolu s ním svátečně oblečená dívka. Poutníci postupovali krok za krokem, jeden po druhém podávali knězi své šátky s narubaným kamením. Uzlík zůstal vždycky na vteřinu v knězové levici. Sotva postřehnutelný pohyb, potěžkání" zboží", pomocnice vyslovila výši sazby, kupní cenu požehnání. A už se mihla nad šátkem knězova světící pravice, druhá ruka zároveň sáhla po bankovce, spěšně ji podala pomocnici, a už se chopil dalšího šátku.  Cyklus za čtyři vteřiny.

Další prosím. Lehký šátek s kamínky za deset boliviánů, prostřední za dcacet, plný šátek za padesát, Nezdržovat provoz! Asistentka pobízí poutníky a  jen přibližně a ve chvatu přepočítává zmuchlané bankovky, třídí je mezi prsty levé ruky, a když si jich tam více nevejde, strčí je spěšněn do kapsářů v rouše patronky. Za deset minut soška nápadně ztratila na štíhle linii, kterou ji určil výtvarník. Technická přestávka.

Pomocnice bleskurychle vyprazdňuje kapsáře  a sype hromadu bankovek do košíku připraveného v pozadí provozovny.

Bylo nám z toho nevolno. Snad kněz ani jeho asistentka v pracovním zápalu nepostřehli objektiv naší etarety, který byl v té chvíli nejpovolanějším svědkem tohoto neuvěřitelného dovadla., 
To už nebylo obyčejné svatokupectví. Ta by se dala posoudit jen jedna, mírně zarážející stránka obchodu.
Kameny, kterým jejich majitele koupili zázračnou moc, budou vestavěny do základů hliněných stavení v horách a na předměstích Cochabamby, aby chránily domovy věřících…

V tom se obřad prováděný knězem v postatě neliší od zázraků prováděných pohanskými kouzelníky.
Podáváme-li se však na ty zástupy lidí, kteří poslušně, pokorně a s výrazem vděčnosti platí za posvěcení kamene stanovenou cenu, vyroste nám před očima celá nemravnost toho" obchodu", Většina poutníků pracuje na finkách, na velkostatcích a vydělává čtyřicet centánů za celý den páce. Někteří z nich jsou pastevci a drobní řemeslníci. Jejich výdělek není o mnoho vyšší. Za prosté znamení kříže zaplatí knězi částku, na kterou musí dřít na polích dvacet  pět až ž sto dvacet pět  pracovnách dnů. A bilance knězova dne až půl milionu. Za jediný den.

To je smutné a to byla realita. A co na to církev? Nevadilo ji zneužívání víry ubohých lidí??

Moc smutné!!!

Vložil: Tomas v Neděle, 11. duben 2021 @ 23:49:53 CEST (1212 čtenářů)
Více... | 170 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Život víry: PRAVDA
Kázání

poslal vatatu

       SLOVO BOŽÍ

Slovo Boží má moc učinit samo to, co říká, to na místě, kde přebývá.

Komu byla dána od Boha Boží milost a tak skrze ní slyší Boží slova, tak ty slova v něm, to je v jeho mysli a v jeho srdci způsobí, víru v to slovo, víru v uskutečnění toho slova tím slovem. Není to samozřejmě hned, protože to má svůj určený postup.

Z prvu, když člověk uslyší z Boží milosti Boží slova, tak se do nich prostě a jednoduše ZAMILUJE. Kdo se nezamiloval, ten slova Boží zatím neslyšel, je to pro něj jenom jedna z množství informací, kterých je na světě spousta.

Vložil: Tomas v Pátek, 09. duben 2021 @ 22:33:06 CEST (258 čtenářů)
Více... | 8732 bytů | 12 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život církví: V křesťanských církvích je to tak, že evangelisty dává církvi Bůh ...
Grano Salis

poslal oko

(říká Toník...)


Když však Bůh dává kohokoli do služby  církvi, dává to  už od letnic vždycky zjevně - skrze vkládání rukou pastýřů (biskupů).

Aby tak nemohly vzniknout žádné pochybnosti o jeho poslání ve světě, o druhu služby. O moci Ducha svatého předaného ke službě křesťanům tímto způsobem.

(Příkladů pro toto tvrzení je v Písmu opravdu dost).
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 08. duben 2021 @ 03:07:19 CEST (2610 čtenářů)
Více... | 8533 bytů | 367 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Život víry: Cesty Boží a výsledek - 8. kapitola ze Skutků
Zamyšlení

poslal Frantisek100

1Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku. ·  

2Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. ·  
3Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. ·  4Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.  

 Jistě. Saul ještě nepoznal Krista, nebyl pod Duchem Božím. Byl vzdělaným farizejem a věřil, že to, co ho učili, je pravda. Ostatně nebyl sám. Všichni podobně uvažovali  a proroctví pro ně bylo něco, co si vysvětlovali špatně anebo vůbec nechápali. Byli k pravdě hluší. Kdo vlastně porozuměl úloze Pána Ježíše?  Ani dnes mnoho křesťanů tomu nerozumní a mají svá vysvětlení. Na první místo dávají  všechno možné, ale ne Pána Ježíše.
Vystupování Štěpána bylo pro veleradu a farizeje jen důkazem, jak je učení Krista  pro židy nakažlivé a jak se může nebezpečně šířit. Jediné řešení je likvidace nositelů tohoto učení. A tuto metodu nakonec používaly i samotné církve později, když získaly moc. A to nejen katolická, ale i církve nekatolické.  Spustila se tak vlna pronásledování křesťanů. Obdivuji apoštoly, kteří v tak těžké době zůstávají v Jerusalemě. Bylo však dost věřících , kteří se rozptýlili po Judsku a Samaří. A nebylo to ze strachu z pronásledování v hlavním městě, ale   i z touhy šířit Krista i mimo hlavní město. Doposud  se jejich svědectví soustředilo plně na Jerusalem, ale  nyní se rozšíří po celé zemi  a i dál za hranice. Možná, že dříve se neodvážili na takové cesty a  takový život, ale nyní jsou k tomu i přinuceni okolnostmi. Z lidského hlediska se jednalo o temnotu, ale z hlediska Božího šlo o žeň. Zrno víry se šířilo po zemi  jako větrem. Evangelium se tak dostalo i do vzdálených míst. Nevíme, jaká jména měli ti zbožní muži, kteří pochovali Štěpána. Byli to třeba křesťané, kteří ještě neopustili pro ně tak nebezpečné město. Mohli to být i zbožní židé, ve kterých odvážný Štěpán vzbudil respekt a uznání, a proto považovali za správné, aby měl řádný pohřeb. Saul se začal chovat jak posedlý. Co ho tak vyprovokovalo, aby tak aktivně pronásledoval křesťany? Dělo se něco v jeho svědomí? Chtěl snad dokázat, že  víra křesťanů je něco velice nebezpečného pro židovskou víru? Možná vnitřně i záviděl Štěpánovi  jeho odvahu a třeba i víru. Dokázal by to i on? Díval se na popravu, hlídal pláště a slyšel svědectví člověka, který věří v Krista, který se nebojí smrti  a vidí Ho v posledních chvílích svého života. A přitom nemá v sobě nenávist jako Saul vůči křesťanům. V Saulovi je vnitřní boj. Svědomí mu říká něco jiného , než jeho  farizejský názor a farizejská víra, a toto svědomí musí přehlušit svojí nenávistí.    
Vložil: Tomas v Úterý, 06. duben 2021 @ 09:10:39 CEST (282 čtenářů)
Více... | 20068 bytů | 12 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Čiňte mi učedníky.
Úvod do křesťanství

poslal oko

..." Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal."....

Vložil: Tomas v Sobota, 27. březen 2021 @ 08:22:02 CET (4041 čtenářů)
Více... | 943 bytů | 757 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Nebe jen pro někoho a panské
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Nebe plné ….., ale to by  byl hnusný název, ale ukazuje na krutou pravdu.  Takový název si nebe nezaslouží. Z úcty k Pánu Ježíši jsem to změnil. Pro koho je nebe? Zdejší letniční mne vyprovokovali, abych se vůbec zamyslel nad tím, zda Boží Slovo má smysl. Zda Bůh stojí na straně utlačovaných a chudých? A já začínám o tom Bohu, ve kterého věří letniční nějak pochybovat. Prožil jsem dětství v bídě, ale v laskavém prostředí. Moji rodiče se nikdy nehádali a celý život znali jen  práci. Velkou část svého života prožili ještě před komunistickým režimem. Moje maminka dostala invalidní důchod dva roky před mým narozením a tatínek starobní v roce 1955. Do kostela jsme nechodili, ale na vánoce se maminka pomodlila. Mně nechali pokřtít. Žili jsme od důchodu k důchodu  a já od deseti let pomáhal tatínkovi, když lidem uklízel za malý poplatek uhlí. Žádnou komunistickou výchovu jsme neměl  a moji rodiče politice nerozuměli. Zdraví rodičů se zhoršovalo  a já po dokončení základní školy chtěl se vyučit  a vydělávat hned peníze. Nakonec mne ředitel přemluvil, abych šel na SVVŠ  a pak na pedagogickou fakultu. Už během doby na základní škole jsem bohužel začal vnímat jakýsi povýšený třídní náhled některých spolužáků. Byly to děti těch, co bydleli v krásných domech a rodiče dřív měli hospodu, živnost, prostě asi se měli dobře. Hospodu asi  kdysi znárodnili a živnost museli vykonávat jinak , v rámci komunálu, ale hlavně byli zdraví a měli se  lépe než my. Pochopitelně vzniká v malém chlapci i závist a hlavně pocity ponížení. Že by byl někdo ve škole, komu by se učitele posmívali kvůli víře, jsem nezažil. Zažil jsem ale hnusné chování zástupce ředitele vůči chlapci, jehož rodiče odmítli vstoupit družstva. Ale proč to píšu? Pro takového Myslivce či Cizince a Rosmana je to jen lež a výmysl. Prostě dostal jsem nálepku komunista. Proč? No přece jsem se zastal komunistů a členy OF a ODS nazval svině.. To se nesmí. Pravda se nesmí. Já znal komunisty jako obyčejné dělníky a některé ani politika nezajímala. Byli zvyklí pracovat, byli rádi, že je mír  a věřili, že bude časem lepší život. Rozhodně nechtěli rabovat a krást. Obyčejní a řekl bych, i charakterní lidé. Poznal jsem i křestany, úžasné lidi, kterým někteří komunisté ublížili. A po 89 bohužel divadelníky, co chtěli hrát na city věřících a do toho nesrozumitelně mluvit. Pozvali si cizince se západu a USA, aby nás čecháčky přivedli na pravou víru  a uchránili od komunistických myšlenek,. Přemýšlel jsem o tom, proč vlastně vznikaly ty revoluce, proč se lidé bouřili a co vedlo ke vzniku komunismu. Usoudil jsem, že chudé, dělníky, někdy nevolníky k tomu někdo vyprovokoval. Zbožný Cizinec mi sdělil, že feudály  a kapitalisty si vymysleli zločinci až někdy v 19. století. Hm. Takže oni žádní tihle boháči  a mocní lidí neexistovali. Oni existovali jen nespokojení chudí lidé, dělníci, nevolníci..: Cizinec také napsal: Málokterý bohatý by ti řekl: To, že jsi chudý, vyřeší tím, že někomu něco ukradneš, to, co má vyrabuješ a zavřeš do vězení nebo zabiješ. To má pravdu. Tím se to nevyřeší?  A čím ? Modlitbou? Ona zapůsobí na továrníka či velkostatkáře, zámeckého pána , aby těm chudým nějak pomohl? Proč tihle pobožní letničáři nepochopili, že bída vede k zoufalství  a pak ke zkratkovému chování?  To jim jejich Kristus neřekl ? Tohle je totiž učí jejich západní vůdci.  A mohl bych pokračovat dál. Ale má to smysl bavit se s takovými bezcharakterními pyšnými lidmi, co si myslí, že jejich víra je správná? Vůbec nemají cit a pochopení a nechtějí najít příčinu bídy. Podle nich za to mohou ti chudí. Jak pak zase napsal Cizinec. Bohatí ti naopak řeknou: Začni  se věnovat něčemu rozumnému, najdi potřebu lidí, uč se a makej, věnuj se tomu, A když to vydržíš šest let, určitě to přinese ovoce a práce se zúročí. To je krásná pobožná řeč kapitalisty a  pána. A kdo by mohl zajistit tehdy těm chudým vzdělání? Čemu rozumnému se ještě mohli při celodenní směně věnovat? To už ti letniční nedomýšlejí. Je mi z těchto pobožných špatně. Je to jen koncentrace osobního sobectví. A dotýká se i mých rodičů a prarodičů. A vrchol všeho je, když mi začne tenhle letniční svatý vyčítal, že myslím jen na prachy, když jsem se nepostaral doma o umírající rodiče. Houby ví, co je utrpení a dívat se, jak doma umírá otec  a já jsem bezmocný. A tak jsem dostal vizitku komunista za pravdu o životě.  Od těchto pobožných hyen. Škoda  a poučení. Pochopil jsem zdroj letničního hnutí. Je to od Satana a   má za cíl zničit u lidí víru v Ježíše. Prý se nedostanu do nebe. Jistě tam přece budou halvně  ti králové, boháči a pak ti hodní dělníci a nevolníci, co ohnuli hřbet. Ubohé. V takovém nebi, kde budou páni, co způsobili bolest, války a utrpení lidí, vyprovokovali chudáky k rabování, pomstě a zlu,  být nechci a doufám že  takové nebe existuje jen pro ty ……..Tam nechci, tam není Kristus. Ať si tam jdou ti letniční.      

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 25. březen 2021 @ 09:12:14 CET (999 čtenářů)
Více... | 101 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Intimity: Jsem změkčilý
Intimity

poslal Nepřihlášený

Je mi 49 let a učím tělák. Jsem hrozně změkčilý, asi je to tím že jsem homosexuál. Co mám dělat abych takový nebyl? Chlap má být chlap, chci být drsný. Směji se handicapovaným, přitom jsem sám handicapovaný homosexualitou. Pomůže mi církev nebo vymítání k léčbě a k tomu, aby ze mě byl normální chlap?

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 25. březen 2021 @ 09:07:42 CET (323 čtenářů)
Více... | 2 komentáře | Intimity | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 0.89 sekundy