poslal mr
BŮH MI DAL NOVOU RODINU
Jmenuji se Jaroslav Křivánek, je mi 41 let a vyrůstal jsem v Olomouci v rodině lékaře. Moje dětství bylo hezké, nikdy jsem netrpěl žádným nedostatkem.
Naše rodina je katolického vyznání, jako chlapec jsem ministroval v kostele a chodil do náboženství. O Bohu jsem měl jen všeobecné znalosti a vlastně jsem o Něm ani nepřemýšlel. Až do ukončení gymnázia byl můj život podobný mnoha jiným. Potom jsem se dva roky bezúspěšně hlásil na lékařskou fakultu. Jako typ lékaře, který se netajil svými, v té době nepopulárními názory na KSČ – jsem toho nebyl hoden. Nastoupil jsem jako sanitář na Ortopedickou kliniku v Olomouci.
Cítil jsem se dospělý, svobodný, chtěl jsem všechno vyzkoušet. Byl jsem v partě alkoholiků, střídali jsme děvčata. Abych nemusel na vojnu, začal jsem studovat Přírodovědeckou fakultu v Olomouci. Studium to bylo nelákavé, tím víc mě přitahoval bezstarostný život na koleji, plný večírků a pitek. Po roce jsem přestoupil na Pedagogickou fakultu – obor tělesná výchova. Studium mne bavilo, ale můj návyk na alkohol se stále stupňoval. Začal jsem pískat fotbal a tato činnost mi zaručovala dostatek peněz na alkohol. V roce 1984 jsem se oženil během studia a s pomocí rodičů postavil dům. Narodil se nám syn a v roce 1985 jsem úspěšně dostudoval.
Mé pití se po celou dobu stupňovalo, příznaky závislosti byly stále častější a zřetelnější. Měl jsem okna, prožíval jsem strach a nejistotu. Narodil se nám druhý syn. Můj postoj k rodině byl postaven na argumentech – jste dostatečně finančně zajištěni, co víc byste mohli chtít… V té době jsem už pískal 2. Fotbalovou ligu a má kariéra rozhodčího prudce stoupala. Pro své okolí jsem byl úspěšný mladý muž, který mohl mít, co chtěl. Pravda byla ale taková, že naše rodinné vztahy, hlavně kvůli mé časté opilosti a soustředěnosti na sebe, nefungovaly.
V důsledku pití jsem onemocněl chronickým zánětem slinivky, epilepsií a zánětem jater. V roce 1986 jsem nastoupil jako středoškolský profesor na SOU dopravních staveb v Olomouci. Kvůli své nemoci jsem musel omezit pití, měl jsem časté záchvaty. Pro lékaře bylo nevysvětlitelné, že se svou životosprávou ještě žiji, ale k abstinenci to nestačilo. Pohltil mne fotbal, kariéra, peníze a má závislost.
V roce 1989 jsem se vrhl do politiky. Stal jsem se předsedou strany dr. Sládka v Olomouci, roku 1992 jsem kandidoval do Federálního shromáždění. Bez alkoholu jsem už nebyl schopen fungovat. Před volbami jsem kvůli roztržce s dr. Sládkem byl stažen z kandidátky, kvůli pití mi dali výpověď z práce, manželka se se mnou rozvedla. Musel jsem prodat dům a můj život se zhroutil. Následujících 7 let jsem prožil v kolotoči protialkoholních léčeben s konečným závěrem, že jsem beznadějný případ. Já sám jsem uvěřil tomu, že nemám šanci a několikrát jsem se pokusil o sebevraždu. Dnes vím, že jen z Boží milosti jsem byl zachráněn.
Rodiče byli zoufalí, snažili se mi pomoci, ale nikde mě už nechtěli přijmout. Narazili na organizaci Teen Challenge a 1. 3. 1999 jsem nastoupil do střediska SKP Teen Challenge Plzeň. Nedůvěřoval jsem už nikomu a ničemu, ale viděl jsem kolem sebe věci, kterým jsem nerozuměl, a to mě hnalo ke studiu Bible. Myslel jsem, že mohu Boha nastudovat. Lidé kolem mne byli „jiní“ než ve světě a já toužil mít to, co oni.
Když jsem poznal, že svým rozumem ani intelektem, žádným svým snažením toho nemohu dosáhnout, začal jsem v naprostém zoufalství volat k Bohu o pomoc. A Bůh mi dal nový život. Poznal jsem Jeho lásku, přijetí a odpuštění. Prošel jsem programem Teen Challenge a teď studuji druhým rokem Vyšší odbornou školu misijní a teologickou v Kolíně. Bůh mi dal také novou rodinu. Učím se žít z Boží milosti každý den, poznávám jedinou pravdu a jistotu, kterou máme – Ježíše Krista a s Boží pomocí se snad naučím, že ne silou, mocí, ale jen Duchem Hospodinovým mohu naplnit svůj život Jeho vůlí. A to je to hlavní v mém životě.
zdroj Teen Challenge
