|
Právě je 583 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116824913 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu
Vloženo Středa, 29. říjen 2003 @ 10:22:56 CET Vložil: xvejvodam |
poslal M CÍRKEV A STÁT
O tom, jak služebníci Ježíše Krista slibovali věrnost komunistickému
režimu…
Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa
jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem
tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá. /Jak 4,4/
Národní shromáždění schválilo návrh zákona dne 14. října 1949 o
platech, důchodech, nem. pojištěních, apod. duchovních. Až na pět výjimek
všichni duchovní platy přijali. Koncem r.1949 a na počátku r.1950 složili
duchovní v celé republice sliby věrnosti na národních výborech. Podle
platného zákona č. 218/1949 Sb. mohou duchovenskou činnost vykonávat jen ti
občané, kteří k tomu mají předchozí státní souhlas (příslušného
KNV) a složí slib věrnosti tohoto znění:
„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věrný Československé
socialistické republice, jejímu socialistickému zřízení, a že nepodniknu
nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan
socialistického státu svědomitě plnit povinnosti, jež vyplývají z mého
postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí
směřující k blahu lidu.”
/Z knihy: Náboženství v dějinách i v současnosti, 1961;
str. 371-373/
Vykonání slibu představených nekatolických církvi do
rukou p. předsedy vlády.
V pondělí dne 20. března t.r. /1950/ shromáždili se v sídle předsednictva
vlády v Praze nejvyšší představitelé a hodnostáři nekatolických církví
v ČSR, a sice: za církev československou biskup patriarcha Dr. František Kovář,
biskup Dr. Miroslav Novák, Jan Ámos Tabach, Ferdinant Stibor; za evangelickou
církev českobratrskou synodní senior Dr. Viktor Hájek; za církev
pravoslavnou metropolita exarcha Jelevferij a biskupové Čestmír a Alexej; dále
senior církve evangelické a. v. ve Slezsku a na Moravě Dr. Josef Berger;
vrchní rabín židovské obce Dr. Sicher; superintendant metodistů Václav Vančura;
pak biskup Václav Vančura a biskup Karel Reichel z Jednoty bratrské; František
Zdychanec, předseda Jednoty českobratrské; představený unitář Dr. Hašpl;
představený baptistů Jan Říčař a představený adventistů Josef
Doubravský.
Shromážděné představil panu předsedovi vlády přednosta 1. odb. kanceláře
Předsednictva vlády Dr. Josef Krásný, načež p. předseda vlády Antonín Zápotocký
přednesl proslov o významu slibu. Po jeho projevu přečetl Dr. Josef Krásný,
přednosta odboru, formuli slibu, kterou všichni přítomní církevní hodnostáři
potvrdili slovem "slibuji" a podáním ruky p. předsedovi vlády. Ve
svém projevu p. předseda vlády zdůraznil, že slib zavazuje k podporování
lidově demokratické republiky v jejím úsilí o výstavbu socialistické
republiky.
Panu předsedovi vlády odpověděl jménem přítomných církevních
hodnostářů patriarcha Dr. Kovář a ujistil, že církev, jejichž představitelé
dnes slibovali, budou usilovat o co nejsvědomitější splnění vykonaného
slibu.
Po slavnosti se rozloučil p. předseda s přítomnými hodnostáři a přál
jim úspěch v jejich práci.
/Přítel lidu, 1950/
Vážený čtenáři, už jsi někdy viděl, aby znovuzrozený a Duchem svatým
vedený křesťan, služebník Ježíše Krista, sliboval věrnost ateistickému
komunistickému režimu? A aby si za svou duchovní činnost, čili službu
Kristu, nechával platit bezbožníky? Co se změnilo po listopadu 1989? Takřka
nic, až na to, že těmto 19-cti církvím, katolickou nevyjímaje, se dostalo
ještě mnohem větších privilegií: jsou nadále financovány penězi daňových
poplatníků i svých členů, mohou navíc vystupovat v televizi či rozhlase.
Co na to říká Slovo Boží? Izrael coby lid Boží nemohl vejít ve
smlouvu s Egyptem, zůstat v něm, tam obětovat a sloužit Hospodinu. Musel
Egypt opustit a obětovat na poušti /2M 3,18; 9,13/. Tak i Křesťan, jenž věří
Slovu Božímu, je na tomto světě poutníkem, jehož vlast i vláda jsou v
nebi, ne tedy na zemi v rámci jakéhosi státu: Naše občanství je ovšem v
nebesích, odkud také očekáváme Spasitele - Pána Ježíše Krista. /Filip
3,20/ Zákaz pro lid izraelský nevcházet ve smlouvu s okolními národy vyšel
rovněž od Boha /2M 23,31-33; 34,12-16/. Důvody jsou zjevné z uvedených veršů,
ale byl i jiný: Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého,
a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli
má jest všecka země. A vy budete mi království kněžské a národ svatý...
/2M 19,5-6/ Lid zvláštní, království kněžské a národ svatý. S těmito
pojmy se setkáváme i v Nové smlouvě /1Petr 2,9; Zj 1,6/, kde se tímto způsobem
mluví o Křesťanech, pro které však platí stejné závazky vůči Bohu! Židovský
národ vstupoval ve smlouvu s Bohem skrze obřízku a pro cizince, který chtěl
přistoupit k Bohu izraelskému platila stejná práva a povinnosti. Křesťan
vstupuje ve smlouvu s Bohem skrze křest, čímž se stává “jedním tělem”
s Kristem /1Kor 6,17; 12,13-20; Ef 5,30-32; 2Tim 2,3-5/. Jak je pak možné, že
dobrovolně a vědomě uzavírá ještě jinou smlouvu se státem, s nevěřicími
lidmi, kteří nota bene Křesťanství spíše potlačují než podporují a svými
skutky Boha urážejí. Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je
spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?
Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím?
/2Kor 6,14-15; Ef 5,11/ Mnozí věřící však nechápou, co je to duchovní
cizoložství a ani o tom nijak nepřemýšlejí. Lidské uspořádání světa
je v Bibli označováno pojmem Babylón a víme, že tento byl ve vzpouře proti
Bohu. Jakousi zhoubnou „křesťanskou módou” se stává to, že křesťanství
touží být v souladu se světem, jeho moderními trendy a materiální
filozofií. Jako by za každou cenu chtělo být světem akceptováno; je tu
snaha přizpůsobit se a nezaostávat.
Vzorem každého Křesťana je Pán Ježíš Kristus. Poslušný Křesťan
usiluje o to, aby za jakýchkoliv okolností respektoval a bránil Kristovo učení
tak, jak to dělala i Církev Ježíšova z 1. století, zvaná též Církví
Apoštolskou. Tato Církev milovala svého Pána, byla Mu vždy věrná i
navzdory krutému pronásledování ze strany bezbožné moci. Nikdy nehledala
pomoci u nevěřících lidí, u světa. Nikdy neprosila žádnou vrchnost o státní
uznání, o povolení konat duchovní činnost a nikdy si za ni nenechala
zaplatit. Nikdy žádné světské vrchnosti neskládala slib věrnosti a spoluúčasti
na budování nevěrecké společnosti! Usilují křesťané dnešní doby o
dokonalé splynutí s touto neposkvrněnou původní Církví, nebo snad ne??
Ve 40. letech minulého století napsal protestantský duchovní Bonhoeffer
ve své knize:
„Patří k velikým omylům falešné protestantské etiky, že ji láska
ke Kristu splývá s láskou k vlasti, s přátelstvím nebo povoláním, že ji
hojnější spravedlnost splývá se spravedlnosti občanskou. Tomu Ježíš neučí.
Křesťanský postoj se vyznačuje mimořádnosti. Proto se křesťan nemůže
ztotožnit se světem. Musí být soustředěn na zvláštnost svého
postoje.”
(Bonhoeffer: Následování, str. 97)
Svádí to k ironií, že dnešní křesťané mají opravdu “zvláštní
postoj”, ale žel ne ke světu, leč vůči Slovu Božímu - Bohu.
Vás svět nemůže nenávidět, ale mě nenávidí, protože
o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé./Jan 7,7/
Monika Raszyková
monika.raszykova@centrum.cz
|
Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1) Vložil: Lolik v Středa, 29. říjen 2003 @ 17:35:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Maslím si že je na potřeba tuto záležitost hodnotit z různých úhlů pohledu.
Tenkrát v padesátem roce, kdy pyšně vládli komunisti byla zvláštní doba. Můžeme si dát otázku. Co by se asi stalo, kdyby zmínění církevní hodnostáři slib věrnosti neučinili. Možná je to sekulace, ale domnívám se, že ona církev by byla prohlášena jako státem neuznaná, možná by došlo na represe, možná by musela církev jít do ilegality a nepracovat pod pohrůžkou vysokých trestů.
To, že slib hodnostáři učinili umožnilo církvi jakž takž pracovat, s tím že se objevilo v církvi dost STBáků a bonzáků. To zase umožnilo mnohým z těch STBáků si z církve udělat dojnou krávu a z církve dobře profitovat. No a někteří z nich to dělají dodnes, protože jim to stát umožňuje.
Nevím co by bylo lepší. Slíbit či neslíbit věrnost státu. V každém případě to asi nelze mávnutím ruky vyřešit. |
|
|
Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1) Vložil: Johny v Středa, 29. říjen 2003 @ 23:04:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Dá se jdnoznačně souhlasit s tím, že doba padesátých let byla velmi složitá a odkrývala a tříbila charaktery. To, pokud jde o jednotlivé osoby. A tak najdeme mnoho těch, kteří se profilovali jednoznačně, ti, kteří proplouvali mezi vlnami, aby mohli aspoň něco, jiní alespoň navenek spolupracovali doopravdy.
Faktem je, že i tak režim pracoval neúnavně na útlumovém programu. Nikdo skutečně nemůže říci, kolik lidí by přišlo odvážně na bohoslužby zakázané církve, kolik kněží a pastorů či kazatelů by poůsobilo v ilegalitě a jak dlouho. Padesátá léta ukázala, že ani likvidace není komunistům nijak proti srsti. Proto z této i pozdější doby existuje celá řada statečných, kteří byli internováni a v nelidských podmínkách přežívali, mnozí to zaplatili životem, když nepřežili těžké podmínky nebo mučení.
Dnes, kdy vítr nefouká, není těžké se postavit na pláň a kritizovat ty, co tehdy stáli proti zničující bouři.
A potom - mnoho ovcí by se ocitlo bez svých pastýřů. Nabízí se otázka: je lepší pastýř mrtvý, nebo ten, který aspoň v omezeném rozsahu může pomáhat svým lidem v orientaci, posilovat jejich víru, aby se neztratili v tom rudém marastu? Mnoha lidem šlo o holé přežití, o místo v zaměstnání, aby uživili své rodiny. Nebyla to jednoduchá doba. Já sám pocházím z rodiny, která se v roce 1960 přestěhovala do menšího města. Místním komunistům vstávaly vlasy na hlavě, když zjistili, že rodiče chodí do kostela, táta hrál na varhany, k tomu čtyři děti a málo peněz! I když by se řeklo, že 50. léta už byla za námi, místním komunistům se málem podařilo prosadit, aby stát nás čtyři děti umístil do ústavů, abychom nešířili mezi jejich děti špatný příklad a tmářství. Mnoho nechybělo a bez výčitek svědomí by naši rodinu byli schopni vlastně zničit. Jaká "výchova" by nás asi čekala, je jasné. Můj otec byl vysokoškolským profesorem, ale po martyriu se státní bezpečností (studoval totiž převážně v zahraničí) nakonec dostal na výběr práci v dolech nebo ve stavebnictví. A tak pan profesor míchal maltu a vykonával různé pomocné práce. Teprve když mu bylo šedesát, byl rehabilitován s tím, že může učit na školách 1. stupně. Tak mu lopata zůstala v ruce až do smrti. Já vím, že takových bylo víc, ale skutečně ne každý má na hrdinství a není asi možné to nohým mít za zlé.
Jen Bůh může posoudit, nakolik kdo může nežít a nespolupracovat alespoň v některých oblastech se společností, v níž žije.
Nám křesťanům byla svěřena funkce soli. Jak můžeme mít vliv na společnost, od níž se zcela distancujeme? A co pak s tou solí? Myslím, že je velmim krátkozraké sypat si ji navzájem do očí. Nemyslím si, že se budu zdát lepší, když ty druhé očerním. To není znak velikosti, ta se projevuje docela jinak. |
|
|
Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1) Vložil: moshe v Středa, 29. říjen 2003 @ 23:33:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Každý bude zkoušen ohněm. Podle svých slov ...
Přijde a už přichází doba, kdy i my si musíme vybírat. Ne podle našich, ale JEHO pravidel. |
|
|
Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1) Vložil: Lolik v Čtvrtek, 30. říjen 2003 @ 08:54:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | To Johny: Já s Tebou souhlasím. Bylo dost těch kteří skončili v Jáchymově v uranových dolech nebo taky v hrobě. Asi bude dost duchovních, kteří taději kolaborovali, aby se mohli alespoň v nějakém velmi omezeném měřítku starat o svůj sbor.
Ale asi byli i taci, kteří opravdu práskali, kteří za to mohli jezdit po světě, kdy se jim zamanulo a kteří z toho profitovali i finančně. |
|
|
Re: Jak služebníci Boží slibovali věrnost komunistickému režimu (Skóre: 1) Vložil: Johny v Čtvrtek, 30. říjen 2003 @ 19:05:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jasně, tehdy to byli lidé, dneska jsou taky. Vždycky se mezi nimi najdou i zbabělci a lidé vypočítaví. Ale mám bohužel takový pocit, že se AC vpodstatě vyvšuje nad všechny ostatní církve, minimálně se snaží plnit roli soudce, což jí podle mého nepřísluší. Je naprosto jisté, že každý se bude Bohu zodpovídat za každý okamžik svého života. To je také vpořádku, protože On je soudce, který ví o každém skrytém hnutí mysli, o dispozici každého k čemukoli. Jeví se mi jako pyšné, aby jeden hříšník soudil jiné, ačkoli k tomu nemá žádné kvalifikované předpoklady.
Ačkoli, třeba bude mít Hospodin méně práce, když se nebude muset zdržovat souzením výše kritizovaných - vždyť už to tito aktivisté udělali za něho!
Takže jim snad raději poděkujeme?
Bohužel se mi vnucuje otázka, jestli tak přísným odsudkem druhých neodsuzují zároveň i sami sebe. Písmo o tom mluví celkem jasně a zdá se mi to spravedlivé. Nebo to tak pro AC a jiné samosoudce neplatí? |
|
|
|
|