|
Právě je 566 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116742754 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Nealkoholický zvláštní kruh při Večeři Páně?
Vloženo Čtvrtek, 11. červenec 2013 @ 10:44:33 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený „Člověk tu není pro Večeři Páně, ale Večeře Páně pro člověka“ (Alfred Kupferschmid)
Reformační zavedení přijímání kalicha při Večeři Páně způsobilo velkou
nesnáz křesťanům, pro něž je problémem kontakt s alkoholem. Nezamýšlený,
ale nepříjemný vedlejší efekt reformace, která chtěla být věrná
evangelijnímu ustanovení.
Nakonec ani římským katolíkům nic v jejich církevním právu nebrání
slavit Večeři Páně (a takto ji také nazývat, i když se koná po ránu)
podobojí, a dostávat se do podobných nesnází jako evangelíci,
nepodobných ovšem v otázce metafyzické povahy chleba a vína. V
„konzervativním“ Česku je k tomu může povzbudit kněz Václav Vacek svou
knihou „Pozvání k Večeři Páně“ (2008) – bez ohledu na to, že nám samým některé jeho argumenty připadají povrchní: „Škoda, že zůstáváme většinou jen u jídla a tvrdíme, že pití není důležité. Nepodceňujme Ježíše a neopravujme jej" (str. 54).
Pádnějším argumentem je, že Ježíšovo ustanovení Večeře Páně, jak je dochováno v evangeliích, vyrůstá ze židovských tradic – a do nich také patřilo liturgické užívání vína, kvašené vinné šťávy (jajin) (srv. např. Lv 23,5), která Ježíšovým ustanovením dostává novou symbolickou hodnotu. Návaznost na židovskou tradici zajišťuje mj. pojem „smlouvy“, pochopené u Marka a Matouše kulticky (srv. Exodus 24,8) nebo u Lukáše a Pavla prorocky (srv. Jeremjáš 31,31nn). O symbolické hodnotě se ještě zmíníme.
Nepříjemný i bolavý vedlejší efekt reformace působí zvlášť silně v zemích, kde žije mnoho evangelíků a zároveň mnoho
alkoholiků, resp. vyléčených alkoholiků, jako je Německo. To pak vede k
někdy obtížnému prosazování opatření, která by ze slavení Večeře Páně
sňala necitelnost vůči osobám, které mají s alkoholem nesnáze.
Přitom ale musí být zachován symbolický charakter svátosti Večeře Páně a smysl pro význam účasti na ní, protože symbol aktuálně prostředkuje nadčasovou platnost historické události: to, že Kristus vydává své tělo a prolévá svou krev „za vás“, podle evangelistů Marka a Matouše „za mnohé“ (Výraz "platnost" chápejme jako provizorní, protože by chtělo si dát tu práci a dohledat, co všechno tento symbol prostředkuje.)
Jedno se prostě nesmí
potlačovat druhým, takže třeba v zájmu citlivosti vůči některým
účastníkům by se zapomínalo na to, že se tato svátost koná „na památku“
Páně. Tolik k předpokladům následujících úvah.
Rozumíme-li svátostí
posvátné znamení neviditelného, pak Večeře Páně je posvátná událost,
která materializuje neviditelnou přítomnost Krista. Ukřižovaný Ježíš
Kristus vzkříšením vstoupil do věčnosti. To se neopakuje, to byla
jedinečná událost, která má trvalou platnost, a proto se na ní mohou
lidé ve víře podílet.
Lidé jsou tu účastníky, ne tvůrci. To ale neznamená, že by byli
bezduchými účastníky, a proto musejí dbát na způsob slavení. Tento
způsob by měl být relevantní interpretací biblického ustanovení Večeře
Páně a dalších důležitých biblických míst a zároveň by měl svátost
zpřístupňovat účastníkům.
Aniž by přitom byla svátost zneuctívána, jak před tím varuje Pavel z Tarsu v 1Ko 11,27–34,
který sám byl svědkem toho, že po slavení Večeře Páně byli někteří
opilí, zatímco jiní zůstali hladoví (srv. v. 21). Německý teolog
Winfried Härle ve své „Dogmatice“ (1995) upozorňuje na nebezpečí
nepochopení Pavlova varování, které může působit strach a nejistotu,
anebo inspirovat ty, kdo strach a nejistotu působí, ale také na možnost,
že člověk pozná pravdu, přitom se proti ní zatvrdí, a až se vůči ní
stane imunním (str. 565).
Způsob slavení by měl, jak jsme naznačili, brát odpovídající obecný ohled na obcující. K nim patří abstinenti,
které alkohol neohrožuje a v případě Večeře Páně jim nesnáze působit
nemusí na rozdíl od jiných situací. Nesmíme zapomenout ani na těhotné a kojící, ale ani na nemocné, kteří berou léky nesnášející se s alkoholem. Ke slavícím ale patří také epileptikové, jejichž onemocnění nervového systému se příliš nesnese s alkoholem, a diabetikové, kteří nepožívají alkohol ani sladkosti (malé množství moštu by jim ovšem zpravidla nemělo uškodit). Zvláštní kapitolou jsou odnaučení bývalí alkoholici, kteří by se měli vyhýbat i Pitu.
Sice sotva kdo si při Večeři Páně alespoň srkne, víno se při ní v plném smyslu nepije.
Nicméně problém alkoholu velmi výrazně do způsobu slavení zasahuje. A
tak se nabízí několik variant poměrně známých odpovědí na tento problém.
První variantě se dále věnovat nebudeme. Je totiž jednak možné
pokračovat v podávání alkoholického vína. Buď tam, kde je jasné, že to
nikomu neublíží. Také je možné tento problém ignorovat, ale o tom si
mysleme své.
Za druhé se zavádějí řešení, která působí provizorně a náhražkovitě, a
tak přes snahu o ohledy nezcela citlivě. Tím myslím případy, kdy je
části účastníků podáván kalich s vínem a části kalich s hroznovým
moštem, vineou apod. V evangelické cizině jsou známy další možnosti:
konání zvláštních bohoslužeb pro „ohrožené alkoholem“ nebo střídání
bohoslužeb s kvašeným a nekvašeným vínem.
A třetí možností je zcela nealkoholická Večeře Páně, kterou jsem ještě nezažil, i když v cizinách jsem o ní slyšel.
Tady si odskočme na chvíli
do historie. Ve Švýcarsku se již ve 30. letech 20. století diskutovala
otázka, zda zavést nealkoholické víno při Večeři Páně. "Toggenburger
Kirchenbote" (Toggenburgský církevní posel) ve 3. čísle 12. ročníku
(1931/2) uveřejnil článek jakéhosi ne-abstinenta, o němž se dočteme v
časopisu kantonu St. Gallen „Kirchenbote“:
„Dobrými důvody pro zavedení jsou prý 'odpovědnost' za mládež, jakož i
ohled na bývalé pijany a na lidi, kteří principiálně odmítají
alkoholické nápoje (doslova „duchovní nápoje“, „geistige Flüssigkeiten“,
pro něž má čeština výraz spiritus, resp. špiritus, pozn.). Podávání
dvojího vína jako kompromis nepřicházel v úvahu kvůli dělení
společenství na dvě třídy. Článek chtěl členy církve připravit na možné
zavedení nealkoholického kalicha do jednotlivých obcí.“ V následujících
letech se pak některé evangelické obce rozhodovaly pro nealkoholickou
Večeři Páně.
Zvažujme nyní ale výhody i
nevýhody výše zmíněné druhé a třetí varianty. Druhá implikuje
náhražkovitost a její určité důsledky, jak jsme již naznačili. Ponechává
sice alkoholické víno a zároveň nevylučuje nikoho, kdo má s alkoholem
nesnáze. Vytváří však hráz přímo ve slavení Večeře Páně samém.
Třetí možnost nastoluje rovnost, která nevylučuje ty, kdo mají s
alkoholem nesnáze. Ovšem schází v ní víno jako symbolický prvek.
Při výkladu symboličnosti musíme zdůraznit, že tím, co se při Večeři Páně přijímá, není víno, nýbrž kalich, o němž se v evangeliích píše stejně jako o chlebu, že ho Ježíš „vzal“ (srv. Mk 14, 22–25
par.). Víno se přitom spíše předpokládá: evangelia mluví jen o pití „z
plodu vinné révy“, které bude Ježíš opakovat až v „božím království“, a
Pavel z Tarsu o něm v 1. listu do Korintu 11,23-26 nemluví vůbec. Jako by tu na symbolech byla důležitá jejich očividnost a hmatatelnost – víno se přeci jen nebere do rukou.
Ale to neznamená, že na symboliku vína máme zapomenout. Víno symbolizuje krev jako dynamickou nositelku životní síly. Chléb a víno jsou analogiemi těla a krve, stabilního a dynamického momentu.
Jak píše Winfried Härle: jakožto potraviny mají za sebou dvojí proces: proces rozkladu (mletí obilí, kvašení v případě vína) i proces proměny
(mouky v chléb a révové šťávy ve víno), a tak symbolizují Ježíšovu smrt
a jeho vzkříšení, které se nabízejí lidskému podílu (str. 562). Symbol,
a tím spíš ne symbol svátostný není ale pro distancované přihlížení!
Člověk tedy může svátostem tak a tak rozumět, ale také je prožít a identifikovat se skrze ně s Kristem (křtem definitivně, Večeří Páně frekventativně).
Modifikaci těchto dilemat může přinést zavedení nealkoholického vína při Večeři Páně. A to ne proto, že ho doporučují jeho výrobci (firma Weinkönig na svých stránkách:
„Nealkoholické víno lze doporučit i jako víno pro Večeři Páně“). Sice
toto víno není patrně vhodné pro vyléčené alkoholiky (nejsem si tu zcela
jist), ale pro jiné skupiny, jež s alkoholem mají nesnáz, by vesměs
mělo být vhodné (záleží na značce a konzultacích s lékařem). A z
biblického hlediska nelze namítat nic kloudného.
Důsledkem zavedení nealkoholického vína by nenastolilo plnou jednotu
slavících, protože nealkoholické víno mohou pít nemocní i těhotné ženy,
ne však odnaučení alkoholici. Ale rozšíření okruhu přijímajících
víno je nesporné. Kromě toho nealkoholické víno má ke slabému vínu, jaké
se v Ježíšových dobách běžně pilo, blíž než víno, jež se běžně při
Večeři Páně používá. A také rozdíl mezi nealkoholickým vínem a moštem je
menší než mezi klasickým vínem a moštem, takže i v tomto drobném ohledu
by se zmenšila distance mezi slavícími.
Alespoň několik slov o
tom, co nealkoholické víno je. Připouštím, že do této věci by spíš měli
hovořit spíš vinaři a lékaři. Především nelze nealkoholické víno
zaměňovat s moštem. Jedná se o normální víno, které bylo při přípravě
zbaveno alkoholu a obsahuje poté maximálně 0,5 % alkoholu. Získává se z
normálního vína pomocí zmrznutí, adsorbencie, dialýzy nebo vakuové
destilace. V současné době se těší rostoucí oblibě zejména ve
skandinávských zemích a v zemích s většinovým islámským náboženstvím.
Nealkoholické víno obsahuje zbytkové množství alkoholu, které obvykle
sahá pod 0,25 procent. Což je ovšem množství, které můžeme najít i v
chlebu. A rovněž mnohé nekvašené ovocné šťávy (z hroznů, pomerančů nebo
rajčat) obsahují podobné nepatrní množství alkoholu (alespoň to tvrdí
firma specializovaná na nealkoholické víno vinumis).
Nenašli jsme sice ještě
odpověď na otázku, jak se vyrovnat s dvoukolejností slavení Večeře Páně,
ale vidíme alespoň, že s ní lze něco dělat, že způsob slavení lze
zjemňovat. Avšak potřebuje oporu z jiné strany: Zvažujme slavení Večeře
Páně, při němž by „nealkoholici“ nevytvářeli zvláštní kruh. Zde se
nabízí k úvaze několik možností, které jen načrtněme: „nealkoholici“
mohou být totiž součástí jednoho kruhu, jen by přitom stáli například
blíže stolu Páně a přijímali by kalich s moštem. A to by bylo možné
ozdobit o to, že by tentýž kalich přijímali všichni celebranti včetně
faráře. Anebo by bylo možné, aby farář chodil dokola se dvěma kalichy,
které by přímo nevystavoval na výběr, ale prostě by čekal, kdo se pro
který napřáhne. A ještě jedna varianta by mohla být ta, že by v kruhu
kolovaly dva kalichy, které by si předávali „hosté Večeře Páně“ sami.
Přesto trvá dilema mezi
plně a částečně nealkoholickou Večeří Páně. Obě alternativy mají své
přednosti a slabiny, a také svá nebezpečí. Přitom jde nejen o citlivost
vůči určité skupině přijímajících, ale také o citlivost vůči
přijímajícím jako přijímajícím. Tak aby nebyl nikdo od svátosti předem
vylučován a aby účastníkům slavení byla poskytována plnost zkušenosti a
významu.
Na závěr si dovolme ještě
několik otázek, které nepřímo vyplývají z naší úvahy a které si chceme
nechat pro nějaké příště: Je možné slavení Večeře Páně rozvinout a
zároveň se přibližovat jejímu vlastnímu smyslu? Ta otázka není
jednoduchá, protože právě na způsobu slavení svátosti se těžko něco
mění, bývá k tomu malá ochota v křesťanských obcích. Tato otázka se může
ale také přenést do jiné otázky: Je možné, aby se při slavení
nesetkávali jen návštěvníci kostela anebo jen staří známí, nýbrž
nositelé duchovního obcování? (Poslední alternativu si ovšem nedokážu
představit příliš živě, a to bych nebyl moc náročný, takže o ní budu v
souladu se známou Wittgensteinovou zásadou raději mlčet.) Není
distingovaný styl slavení sám symbolem toho, jaké je rozpoložení
církevního křesťanství?
Literatura:
Filipi, P. Hostina chudých, Praha: Kalich 1991
Härle, W. Dogmatik. Berlin – New York: de Gruyter 1995
Kupferschmid, A. Das Mahl der Liebe, Bern – Wuppertal: Blaukreuz-Verlag 1990
Vacek, V. Pozvání k Večeři Páně, Praha: Vyšehrad 2008
Jiří Hoblík
Zdroj: http://www.svobodne.estranky.cz/
|
Re: Nealkoholický zvláštní kruh při Večeři Páně? (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 11. červenec 2013 @ 11:49:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Podělím se o zkušenosti. Jelikož jsem byl častokrát účasten Večeře Páně, kde se vyskytovalo mnoho bratří různého pozadí, museli jsme při volbě ritu zohlednit i toto hledisko, že se mezi námi vyskytuje blíže neurčené procento, které by dalo před alkoholickým vínem něčemu jinému. Jelikož nám šlo o co nejvěrnější shodu s biblickým textem, vinný džus/mošt pro nás nepředstavoval žádný problém (plod vinné révy jako plod). Před vysluhováním jsme se zeptali do pléna, jestli kvašený či nekvašený, a když se ozval osamocený hlas, že nekvašený, bylo rozhodnuto. Autor píše o tom, že by si měli kalich přijímající podávat sami. Přesně tak to vidím já. Není žádný biblický důvod, proč by měl s kalichem chodit "náčelník". Ježíš pravil, vezměte a podávejte mezi sebou a neobcházel učedníky, a tak jsme i činili a činíme dosud (s tělem rovněž).
Takže bych Vás všechny rád povzbudil, abychom se ve Večeři Páně vrátili zpět k evangelijnímu ritu.
Několik poznámek na závěr.: 1) Sehnat vinný mošt či džus může být někdy problém. Cca před 2 lety si vzpomínám, že v supermarketech nebyl, muselo se pro něj do prodejen zdravé výživy. 2) Jelikož Ježíš chléb lámal, musím podotknout, že nejlépe se láme nevkašený velikonoční chléb, ale i šumava se dá s trochou cviku zlomit. (každý věřící láme sám, přijme, pošle dál, atd..) 3) Největší problém je, že při přijímání cca několika desítek lidí se většina, mimo právě přijímaného, jaksi "nudí", nemá co dělat a usebrat se do kontemplace a čekání na Pána nejspíš každý nechce. Nezávisle na sobě to se to v různých společenstvech tohoto ritu řešilo zpěvem chval (není echt biblické, učedníci zpívali chvalozpěv až po Večeři); uvítám případné svědectví či nápady 4) Tělo Páně se přijímá "pomaleji" než Krev Páně. Jakmile začne Tělo Páně kolovat, vezme se Kalich a podává se stejnosměrně. Následkem čehož se stane, že kalich Tělo "dostihne" a "tlačí", čímž dochází k mírnému časovému pressu, nedůstojnému slavnostnímu charakteru Večeře Páně, začnete-li s evangelijním ritem, pamatujte prosím, ve vlastním zájmu i spoluvěřících, na tento jev
|
|
|
|
|