Biblicky nepodložené nauky činí Ježíšovu výkupní oběť neplatnou.

Předložená úvaha na toto téma nemá za cíl rozpoutat výkladovou bitvu, ale ukázat věřícím lidem , jak je nebezpečné založit uctívání Boha na názorech různých církevních autorit, mystice,  Božím tajemství a pod. I když jsou tyto nauky předkládány s láskou,přisuzuje se jim vznešenost a předkládají je hluboce věřící lidé, jsou tyto nauky zcela v rozporu s tím,co nám sdělil Bůh prostřednictvím Božího slova.  Nejvážnější na tom všem je skutečnost,že to vše dělá radost Božímu odpůrci satanovi a daří se mu odvést upřimně věřícího člověka na širokou cestu. Mat.7:13,14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Věnujme pozornost nauce o trojici a hypostatické jednotě. Některá vyjádření o trojici: Učení o trojici vykresluje Boha,který je naší spásou jako Otec, Syn, a Duch svatý.   Existuje věčně ve třech sobě rovných a věčných Osobách.   Otec je všemohoucí, Syn je všemohoucí, Duch svatý je všemohoucí, ale nejsou tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí.  Biblický Bůh se zjevuje ve třech osobách. Nicejské vyznání odmítlo Ariovo učení, koncil zdůrazňuje, že Syn není stvořený, ale zplozený. ; Bůh je neproměnný a věčný;. Katechismus: 253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou Trojici".61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle své přirozenosti."62 "Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností."63 Chalcedonský koncil r.451: „My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“

Učení o hypostatické jednotě, kdy Ježíš je plně člověk a plně Bůh, že to není žádná směsice nebo rozředění nějakých osobností, a že On je a navěky bude jedna sjednocená Osoba. Definice Chalcedonský koncil r.451 - ,kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení" Jednoduše vyjádřeno - „jedna osoba dvou přirozeností“. Učení o trojici a její výklad znamená,že Ježíš byl v době,kdy byl člověkem na zemi stále Bohem – trojice je věčná. Hypostatická jednota – Ježíš je na věky člověk a zároveň Bůh. Boží slovo tyto nauky a výklady jednoznačně nepodporuje! 1Tim.2:5,6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
Řím. 5:12,15 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší - mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista. 1 Kor. 15:21,22 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. J 1:14   A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Adam byl stvořen k obrazu Božímu.Byl stvořen jako svobodná a rozumná bytost. Mohl činit vlastní rozhodnutí. Byl stvořen jako dokonalý člověk s možností žít ve spravedlivosti. O tuto výsadu člověk Adam přišel. A právě proto musel přijít člověk Ježíš a napravit Adamovo selhání. Musel být v podobném postavení jako Adam a čelit zkouškám jejichž cílem bylo zmařit skutečnost,že Boží stvoření člověka bylo dobré. Ježíš přišel osvobodit lidstvo od účinků Adamova pádu.

Velmi vážná je skutečnost, že učení o trojici a hypostatické jednotě zcela znehodnocuje Jěžíšovu oběť!! Byla to oběť lásky. Ježíš se stal dobrovolně člověkem. Je-li Ježíš navěky člověk a zároveň Bůh ,žádná lidská oběť tedy nebyla!! – hypostatická jednota. Trojice je věčná a Ježíš je současné Bohem i člověkem. Nemohla to být oběť člověka a tedy odpovídající, Ježíš také nemohl zemřít – trojice je věčná. Nikde v Božím slově nenalezneme podporu pro tvrzení, že Adam nebo Ježíš byl polobohem - zaroveň člověkem a Bohem. Oběť přinesl člověk Ježíš. Řím.8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, Fil. 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 1Tim.2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk /άνθρωπος/ Kristus Ježíš, 1T2:5 εἷς γὰρ θεός εἷς καὶ μεσίτης θεοῦ καὶ ἀνθρώπων ἄνθρωπος Χριστὸς Ἰησοῦς
Gen.2:15 Hospodin Bůh postavil člověka/ τὸν ἄνθρωπον /do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. genesis 2: 15 καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ παραδείσῳ ἐργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν Boží slovo jednoznačné říká,že Ježíš byl na zemi člověkem. Toto sdělení je tak průkazné,že nepřipouští vytvářet různá dogmata. Zcela průkazných informací máme dostatek. Dále tyto nauky znehodnocují obět také tím,že v podstatě říkají: Ježíš věděl,jak zkouška dopadne,protože rovnost Bohu také znamená, že má stejné schopnosti jako jeho Otec – je všemohoucí, vševědoucí. Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, druhá Osoba Boží Trojice - nemohl zhřešit.

Proč se Ježíš rozhodl stát člověkem a jaké důsledky mohl mít výsledek zkoušky, kterou Ježíš dobrovolně podstoupil? To nejdůležitější: Ježíš se svobodně rozhodl stát se člověkem , podstoupit zkoušku, položit za nás život a tím potvrdit,že satan nemá právo na další existenci. Byla to zkouška: přijal lidství, byl v situaci Adama i v tom,že mohl podlehnout pokušení. Zkouška je skutečná pouze v případě,že existuje možnost ve zkoušce selhat! Ježíš ani Otec nevěděli jaký bude výsledek zkoušky. Bůh dal svému stvoření svobodnou vůli a to znamená,že neví co se stane s člověkem v budoucnosti. Svoboda je projev Boží lásky. Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál Otec by ztratil Syna a Syn život. Zemřel by jako člověk a nebyl by vzkříšen k nebeskému životu. A právě nauky o trojici a hypostatické jednotě uplně snižují lásku Otce i Syna a říkají,že vlastně o nic nešlo. Naopak šlo o vše.Byl to boj ve kterém šlo o budoucnost lidstva a světa. Satan svedl člověka a dělal si nárok na vlastnictví země.Tím,že Ježíš ve zkoušce obstál zcela zpochybnil tyto satanovy nároky. Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál, ztratil by věčný život a lidstvo by nebylo osvobozeno od hříchu. Jeho odpůrci satanovi šlo také o jeho existenci. Satan věděl,že zkouška je regulérní jinak by vše napadl - šlo o jeho život! Pokud by totiž Ježíš nemohl zhřešit, nebyla by jeho pokušení reálná. Oběma stranám šlo o věčný život – zkouška byla podle pravidel, jinak by neměla žádnou hodnotu. Bůh by mohl určit vývoj událostí jedince i národa a znát výsledek, takovou moc má. K čemu by v takovém případě došlo? Stvoření by přišlo o dar svobodné vůle. Stvořitel by byl v takovem případě zodpovědný za veškeré zlo v celém vesmíru! Bůh na základě svých schopností a znalostí předvídá budoucí dění, protože vidí do našeho srdce. Zná naše city, potřeby ,charakter a touhy. 1.Moj.6:5,6 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Jer.7:31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl. Můžeme to také vidět na příkladu modlitby.Bůh vyslýchá modlitbu a věci se v životě člověka mění.Modlitba je vyslyšena. Kdyby existovalo předurčení modlitba by byla nepotřebná, neúčinná, nevyslyšená.

Jan1:1 a Jan 10:30 nepodporuje nauku o trojici Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Ἐν ἀρχῇ ἦν ὁ λόγος καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς τὸν θεόν καὶ θεὸς ἦν ὁ λόγος Zde není uveden člen ὁ a nevíme proč. Možná proto,že Jan nechtěl zcela ztotožnit Syna s Otcem. Důležité: „to slovo bylo u Boha“ bylo u Boha,nebylo jednou bytostí, bylo vedle něho. Tvrzení,že Jan 1:1 dokazuje trojici zcela vyvrací následující verš .Pro osobu satana je zde použit výraz ὁ θεὸς a to jistě neznamená,že je součástí trojice a Bohu rovný! 2 Kor.4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. 2 Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ θεὸς τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι αὐτοῖς τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno. 30 ἐγὼ καὶ ὁ πατὴρ ἕν ἐσμεν
Použitý řecký výraz neříká,že jsou jednou bytostí, ale dvě samostatné osoby v jednom společenství či skupině. Navíc se vůbec nezmiňuje o svatém duchu.
I katolícká církev připouští,že svatý duch je Boží moc!

• katolický teolog Edmund Fortman v Trojjediném Bohu (angl.): „Ačkoli je tento duch často popisován v osobních pojmech, zdá se zcela jasné, že posvátní pisatelé (Hebrejských písem) tohoto ducha nikdy nechápali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.““
• dále říká: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“

České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.

Velmi závažné je tvrzení,že výklad Bible by měl být založen na církevní tradici z důvodu, že církevní tradice se vytvářela působením svatého ducha. Nemělo by to být obráceně, neměla by být církevní tradice v souladu s autoritou Božího slova. Pro Ježíše a apoštoly byla Bible autoritou:

Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit

2 Petra 1:20,21 Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha

Petr také zdůrazňuje,že zdroj výkladu musí být Písmo.Písmo se dá pochopit pouze z Písma.To je závazné a žádná teologická autorita to nemůže nahradit výkladem, který není v souladu s Božím slovem.

Každá církevní nauka či tradice musí mít podporu písma,musí být biblicky doložena.

Cílem této úvahy je obrátit pozornost na hodnotu výkupní oběti Ježíše Krista a oslovit upřimně věřící křesťany, aby se osvobodili od nauk a praktik, které neslouží Bohu, ale jeho odpůrci!