|
Právě je 533 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116885346 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Moje modlitba by byla pláč a zoufalství.
Vloženo Pátek, 05. leden 2018 @ 11:26:46 CET Vložil: Tomas |
poslal Frantisek100 Za pár hodin končí rok 1970. Vloni na koleji byla oslava
konce roku dost divoká. Opilí studenti našli zábavu. Lahve od alkoholu házeli
po chodbě. Náraz na dlažbu chodby byl efektní. Strašná rána a střepiny lítají až ke mně do
pokoje škvírou nad prahem zavřených
dveří. Byla ještě svoboda. Přichází tehdy
za mnou jeden ze spolužáků. Sportovní muž s kulturistickým tělem. Vašek. Jinak
hodný kluk, který zanechal ze zdrav důvodů jednu z vysokých škol v Praze. Pajdu by mohl
zvládnout. Bere nějaké léky na psychiku
a je podivín. Pokaždé má jinou holku. Tentokrát
si přivedl opilou ne moc hezkou učitelku, která je o několik let starší. Má ji hlavně na sex. Zdrželi se u mne jen krátce a zase odešli. Oba také již opilí.
Můj magič Sonet duo je moje hlavní potěšení. Pouštím si písničky. Už aby bylo ráno.
Na chodbu mezi opilé raději nepůjdu. Ale
dnes je konec roku 1970 a
začne rok 1971.
Mám tu zůstat? Moc se mi tu zůstávat nechce. A jít někam za
zábavu, na to nejsem. Moji věřící přátele mi nabídli, abych strávil Silvestra s
nimi. Nějak se neumím rozhodnout. Možná to bude lepší než tady na koleji, kde bývá
každý opilý. Je asi čtyři hodiny odpoledne. Odcházím do shromáždění mladých lidí. Je nás
tu maximálně osm.. Zpívají se nějaké písně, jenže já a zpěv? A ani mi do zpěvu
není. Následuje chvíle ztišení a každý se nahlas modlí. Já se nikdy veřejně
nemodlil a navíc se děsně stydím. Co mám
říkat? Jsem zticha. Ti všichni něco říkají a umí to, ale pořád mlčím. Za co se mám modlit? Nic mne
nenapadá. Mám pocit, že zájem všech míří jen na mne. Bude ten náš nový přítel se
modlit? Ne, to nedokáži. Já nechci veřejně brečet a mně připadá, že tohle na mne asi chtějí. Vzdoruji. Moje modlitba by
byla pláč a zoufalství. Pak se svými čtyřmi bratry ve víře odjíždíme do bytu
jednoho z nich. Čteme Boží Slovo. Rozbírají některé verše, popíjí se slabý
domácí likér. Jíme cukroví. Já však
vůbec Bibli nerozumím. Připadám si úplně
hloupý. O půlnoci modlení. Já zase nic. Tak probíhá celá noc až do rána. Trochu
jsme si v křesle zdřímli. Ráno pomodlili, zase četli Bibli a po poledni
odcházím. To byl divný Silvestr. Pořád se necítím šťastný. Já snad mezi ně
nepatřím. Tohle není radost. Oni to vnímají asi jinak a já také. Když přicházím na kolej,
cítím se hrozně unavený. Asi je to na mně i vidět. " Kde si, Franto, pařil?" Kluci se smějí a myslí si, že
Franta se jednou pořádně "odvázal". Jsou zvědavi na moje zážitky. Neodpovídám. Co bych jim měl
vyprávět. Nepařil jsem jako oni, ale také jsem neprožil nic radostného. Akorát
to prohloubilo moji depresi. Musím si pustit moji kouzelnou krabičku, magič
Sonet duo. Naštěstí jsem si na něj před rokem našetřil a koupil od kluka, který
šel na vojnu. Zvuky hudby a známé písničky mne vrací do reálu. Ne, já nepatřím
k těm věřícím. Já jim nerozumím a oni
nerozumí mne. Mně chybí něco, co oni mají. Přepadají mne komplexy méněcennosti.
Neudělal jsem další zkoušku. Vypadnu ze školy a půjdu k lopatě. K ničemu
nejsem. Někdy mne napadají i myšlenky k ukončení života, ale na to jsem slaboch.
Nikomu nebudu chybět a nikoho nezarmoutím.
Nebudu mí ani pohřeb. Do shromáždění už
nejdu. Ale víra v bytost, která někde nahoře existuje, je ve mne stále. Modlím
se v duchu.Čas běží. A pak se stane přece jen zázrak. Sluníčko lásky. Ale ne
takové lásky, kterou předvádí někdy kluci v zamčených pokojích s děvčaty. Ale o
tom jindy.
|
Re: Moje modlitba by byla pláč a zoufalství. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. leden 2018 @ 13:50:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | AHoj Františku.
Ten drobný rozdíl byl v tom, že já jsem se tehdy nakonec modlil. Ta modlitba tehdy byla opravdu jen pláč a zoufalství, víc moc jsem tehdy neměl. Ale Bůh na tu mou modlitbu tehdy odpověděl.
Určitě to nebylo proto, že bych byl nějak "lepší", jiný, cokoliv takového. Vždyť popisuješ snad přesně to, co jsem zažíval já sám taky, jen o dvacet let později. Možná jsme místo magneťáku už měli kazeťáky, v tom by se to tak lišilo.
Moc ti přeji, aby se ti to jednou stalo taky, a brzo, aby ti Bůh odpověděl na tvoje modlitby a pomohl ti najít tu jistotu a lásku, kterou hledáš.
Měj hezký rok.
Toník |
|
|
Re: Moje modlitba by byla pláč a zoufalství. (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pátek, 05. leden 2018 @ 19:24:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Rozumím, díky za článek...
|
|
|
Re: Moje modlitba by byla pláč a zoufalství. (Skóre: 1) Vložil: Milka v Pátek, 05. leden 2018 @ 20:27:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Taky děkuji, Františku. A myslím, že rozumím. Jak popisuješ to očekávání, že se přidáš k modlitbám, ale ty mlčíš ..a mlčíš:):) Nevadí ti, že se směju? Vidím totiž při tom popisu setkání, jaká znám. Chovám se totiž v tomhle stejně. Mlčím :) Jako němá.:) :) Akorát že mně to nevadí, mám v Kristu svobodu. Tedy i svobodu mlčet a modlit se jen v duchu.
|
|
|
Re: Moje modlitba by byla pláč a zoufalství. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pátek, 05. leden 2018 @ 21:27:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak Vy jste měl magneťák? No to jste byl " vejška"! To bylo kdysi cosi..I když v článku o tom přímá zmínka není, všiml jsem si, že magneťák " chodil" po akcích s váma. DJ Franta :-)) Jo, jo, bejvávalo, unuděné pohledy na točící se cívky, přetržené pásky, nahrávání z televize. Tento model magneťáku vlastním doposud, je to klasická lampovka a používám v ní nf zesilováč na zesilování zvuku. Hudba z lampovky zní mnohem přijemnější než z polovoidičových koncových stupňů. A typický šum dává hudbě punc dob minulých. Dnes se hifi stalo naprostým standartem, a paradoxně vysoká kvalita zàznamu a reprodukce se stala pro záznamovou strojovou dokonalost spíše překážkou.
|
Re: Re: Moje modlitba by byla pláč a zoufalství. (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Sobota, 06. leden 2018 @ 06:16:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Přeji hezký den. Sonet duo mám ještě doma, ale už nehraje.Měl
jsem ho stabilně na skříňce na koleji, pak s sebou všude, protože mi pomohl
snít a vytvořit náladu. Nejlepší antidepresivum.Stál mi pět sirotčích důchodů,
které jsem našetřil. K tomu v ceně 2100
jsem dostal 10 nahraných pásků. Jeden pásek
stál asi kolem 60 až 100 Kč. Jiný by si za to koupil Pionýra. Později jsem ho
používal i v práci, když jsem pracoval jako vychovatel. Kolega vedle měl
přenosný magič asi Uran nebo Pluto na malé pásky. Zvuk ze Soneta byl
vynikající.
Hezký den. |
]
|
|
|
|