poslal Nepřihlášený
Za žádnou svátost se v římskokatolické církvi penězi neplatí!
Římskokatolickým hodnostářům se za svátostné služby platí penězi formou darovaného stipendia, a to za účelem spásně zištným!Při poskytování svátostných služeb jsou finanční dary v příliš těsné blízkosti. Pro tuto těsnost nejde přesně určit, zda se jedná o nezištný dar, či platbu za něco. Rozdíl je prakticky neznatelný. A právě pro tuto neurčitost vznikl kontroverzní pojem, a nutné zdůraznit, že se jedná o hojně užívaný pojem u praktikujících katolíků: dát na mši. Prakticky to znamená dát peníze farářovi za odsloužení mše. Nezištnost nutná k tomu aby se dalo mluvit o daru je pouze fiktivní. Dárce tímto zištným darem za "něco", si chce "něco" zajistit.
Ale ať katolíci odpoví proč vlastně finanční dary "na mši" poskytují? Snad nezištně a jenom tak? Anebo za ně "něco" očekáváte?
Co třeba očekáváte od finančního daru na zádušní mši?
Římskokatoličtí hodnostáři tvrdí, že stipendium za svátosti nesmí provázet ani zdání obchodu a spekulace. Ve formě finančního daru se zcela běžně přijímá stipendium (ne platba!) před a po svátostných službách, čímž vzniká oprávněný dojem, že se za tyto služby platí. Římskokatolický slang "dávat na mši" či za jiné římskokatolické služby, je typickým výrazem praktikujících katolíků, kteří jsou hlavními propagátory této "dobrovolné" dárcovské činnosti mezi vlažnými katolíky.
Pokud někdo neznalý za svátostné služby finanční dar neposkytne, není po něm ze strany římskokatolických hodnostářů dar nikdy vyžadovaný. Svátostná služba je ze strany poskytovatelů zdarma. To jim nelze upřít. Tak jako nejde popřít, že přijímají finanční dary za akci krátce po a před akcí ve formě stipendia.
Kontroloři "dobrovolného" dárcovství jsou vždy z řad praktikujících katolíků, a katolíky vlažné kontrolují typickou otázkou: "dali jste panu farářovi na mši"?
U vlažných katolíků je dobrovolnost daru většinou vynucená, a u katolíků praktikujících se vzhledem k náboženskému fanatismu o dobrovolnosti nedá mluvit už vůbec, jedná se totiž o naučený zvyk. "Dávat na mši" je tradičním římskokatolickým výrazem. Tento výraz náleží k dalším typicky zlidovělým katolickým výrazům jako třeba: chodit (chodíš) do kostela.?
Praktikující katolíci nepovažují finanční dar za svátostné služby za platbu. Jsou výchovně přesvědčení, že finanční dar poskytují církvi a Bohu. Mimochodem tím, že se vyjadřují stylem "dát peníze na mši, dát peníze faráři" se baví jako platbě. Nevyjadřují se správně ve stylu, "daroval jsem peníze církvi". Proč asi? Vyjadřují se v zištném způsobu "dát něco někomu na (za) něco". A to je typická platební verbálnost. Slangový katolický výraz "dát na mši" je nepřímým důkazem svatokupectví. Tento výraz odhaluje římskokatolické smýšlení.
Nejde zde o to, že je hezké, že v dobré víře poskytují finanční dary, jde o to za co dary poskytují. A to za co dary poskytují je žel podvod aniž to vůbec tuší. Svátosti v reálném životě prakticky nefungují, jejich funkce se omezuje na prostory kostela a to hlavně na povzbuzení motivace být lepším katolíkem. Pozitivní zpětná vazba z veřejného života na římskokatolické svátosti není žádná. A proto se u praktikujícího římského katolíka časem svátostná funkčnost vyseparuje pouze na dva alespoň nějak funkční aspekty: kostel(náboženské akce) a peníze (dary). Za tyto dva aspekty se většina praktikujících katolíků snaží získat krátkodobý spásný pocit.
Větší finanční dary často poskytují katoličtí prarodiče před "křtem" mimina, které se farář zdráhá "pokřtít" kvůli rodičům neznabohům. Po obdržení daru se mimino "v tichosti pokřtí" někde ve vedlejší farnosti. Dárce prarodič je většinou kmotrem, který na sebe vezme závazky výchovy k víře.
Další finanční dary se poskytují za zádušní mše. Truchlící dárce získává dojem, že tímto finančním darem pomáhá zemřelému k získání boží milosti v očistci.
Finanční dary poskytují vážně nemocní lidé za svátost nemocných ihned po udělení svátosti ve svém lůžku. Lazar platí stipendium samaritánovi..
Co asi očekává od těchto dobrovolných finančních darů za "duchovní" službu vážně nemocný a starý člověk? Jedná se ještě o dar? Vzhledem k situaci těžce nemocného se spíše než o dar jedná o výkupné, o marnou snahu koupit si nebeskou jízdenku.
Jedná se o strašlivé dilema. Přijetím takového daru se náboženským fanatikům na smrtelném loži falešná naděje ponechává, a nepřijetím bere.
A přitom ten největší dar lehce uchopitelný v každém životním nádechu, dar který je zcela zdarma, dar nezištný z lásky darovaný, dar od Boha, dar boží milosti zůstává nepovšimnutý, neboť falešný pastýř nepřivedl ovci na boží pastvinu, ale namísto toho si nechal platit za falešné naděje.
