Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Svatava.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 15959, komentáře < 7 dní: 494, komentářů celkem: 381075, adminů: 60, uživatelů: 4957  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 41 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

cizinec
rakato

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Nejvìtší sbor Jižní baptistické konvence ordinoval tøi ženy jako kazatelky
·Opatøení Ministerstva zdravotnictví ke koronavirové situaci od 3. kvìtna 2021
·Pokraèování kauzy Jerry Falwell ml.
·Policie øeší veèírek na støeše Arcibiskupského paláce v Praze
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104728697
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Los a respektování Boží vůle
Vloženo Neděle, 28. únor 2021 @ 14:24:39 CET Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Frantisek100

·  1První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku ·  

2až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; ·  
3jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. ·  
4Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.  

 Para překlad      Milý Teofile, také tuto druhou knihu věnuji tobě, V té první jsem se snažil zachytit vše, co Ježíš dělal a učil od počátku až do svého odchodu k Bohu. Tehdy dal také poslední pokyny o Duchu svatém úzkému kruhu svých učedníků. V období čtyřiceti dnů od své smrti a zmrtvýchvstání se s nimi setkával, dokázal jim, že je opravdu živ a pověděl jim, že se vrátí, aby uskutečnil Boží záměr se světem. Když byli ještě pospolu, řekl jim, aby po jeho odchodu neopouštěli Jeruzalém, ale čekali tam, až Bůh vyplní svůj slib


   Zajímavé oslovení. Kdo je onen muž zvaný Teofil. Už mu věnoval své evangelium  a  nyní i svoji druhou knihu. Teofilus řecky znamená Bohumil, milovaný Boží. Možná, že skutečně existoval významný člověk, třeba římský úředník, který snad po obrácení ke křesťanství přijal toto jméno, ale nic o něm nevíme. Spíše se domníváme, že jde o obrazné jméno a označuje každého čtenáře, který je křesťan a miluje Boha. Lukáš předpokládá, že Teofil už první knihu zná .Poslední slova Lukášova evangelia zní takto:  
  • 49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
  • 50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
  • 51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
  • 52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,
  • 53byli stále v chrámě a chválili Boha.
   Takto evangelium náhle končí a právě na to navazuje Lukáš krátkým konstatováním, co se stalo, což nyní ještě upřesní. Je zde vidět, že na první knihu opravdu navazuje. Píše, že Pán Ježíš  působil na učedníky po čtyřicet dní. Ale zdá se, že s nimi byl z toho důvodu, aby jim mnoho vysvětlil. Asi byl jen  s nimi. Už se neukazuje na veřejnosti a nedovídáme se o žádném zázraku, zázračném léčení či jiných událostech. Pán Ježí je prostě se svými učedníky. Proč čtyřicet dní. Co znamená číslo čtyřicet? V Bibli se  s ním setkáváme několikrát Víme, že čtyřicet dní a nocí pršelo před podobou, kdy Noe už byl ve své arše. Čtyřicet let  bylo Izákovi i Ezaovi, když se oženili. Izraelci čtyřicet   let jedli manu na poušti, čtyřicet dní a nocí byl Mojžíš na hoře u Hospodina, čtyřicet let  kraloval David. Nakonec čtyřicet dní pokoušel ďábel Pána Ježíše na poušti. To číslo je nějak magické. Čtyřicet dní bylo obdobím  pro karanténu v rámci izolace lodí bez možnosti vrátit se ke břehu. Čtyřicet týdnů je počet běžného těhotenství.    Těch čtyřicet dní s Pánem Ježíšem asi nebyla  náhoda. Oni byli svým způsobem také v izolaci, a to v izolaci od hříchu, protože byli  s Pánem Ježíšem. Žádný popis jejich činnosti  a života po těchto čtyřicet dní nemáme.   Víme jen o jednom nařízení Pána Ježíše před odchodem do nebe. Mají zůstat přes všechna nebezpečí v Jeruzalémě a čekat na vylití Ducha. 

 ·  
5Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ ·  
6Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ ·  
7Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ·  
8ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ ·  
9Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.    

 Pán Ježíš jim tedy oznámil, co je opravdu čeká. Křest Duchem svatým. Učedníci však pravděpodobně ještě nechápali, co to znamená. Možná v tom viděli nějaké Boží působení, kdy se  pak budou podílet na budování nového království. Proto následuje od nich otázka, která je významná i dnes, kdy řada sektářů hlásají přesný příchod Krista. Odpověď bychom možná hruběji bychom t vyjádřili slovy:" Co je vám do toho. To je Boží věc." Ale Pán Ježíš ještě upřesňuje co znamená  křest Duchem.  Dostanou v zvláštní sílu, možná bychom řekli energii, odvahu ale i nové schopnosti, které dosud nemají. Tato jejich změna tak bude důkazem  o Kristu, kterého nechali ukřižovat.  Bude se šířit jako důkaz nejen v Jeruzalémě, nejen v Judsku, Samařsku,  ale později v celém  světě. Víc nebyla třeba učedníkům sdělovat. Je vzat vzhůru a mizí. A oni zůstávají sami. To musela být zvláštní chvíle. Oni  si na Ježíše zvykli, milují ho, Pán jim toho mnoho sdělil, ale ještě vše nechápou. Jsou plni něčeho, co se musí teprve zapnout ,  nějak zažehnout.  A tomu zažehnutí dojde a má to logiku. Plamenná záře, plamínky nad jejich hlavami. I Mojžíš před Hospodinem na hoře byl ozářen  a jeho tvář pak zářila, že ji musel skrývat. ·  

10A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu ·  11a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ ·  
12Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu.    

S těmi to muži jsme se už setkali. Píše se o nich v evangeliu. 
 ·  
10Oba učedníci se pak vrátili domů. ·  
11Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu ·  
12a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. ·  
13Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ ·  14Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. ·  
15Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“
 ·  
16Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. ·  
17Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ ·  
18Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“  

Možná ti neznámí muži v bílém rouchu jsou tytéž andělé. A jaký mají význam? Ježíš už zmizel, ale oni ještě se dívají.  Učedníci při takovém loučení jsou velice smutní. Kdo by nebyl při loučení s někým, koho milujte, máte rádi a v jeho přítomnosti nevnímají strach a obavy. Možná začínají pociťovat i beznaděj.  Co si teď sami počneme? Ale ti muži, jako by jim řekli, nic se přece z toho nedělejte, nebuďte smutní, vždyť on se vám vrátí a uvidíte ho za přicházet stejně, jak od vás odcházel.  Možná to byl úkol těchto mužů v bílém rouchu. A apoštolové odcházejí z Olivové hory do Jeruzaléma , což byla krátká  vzdálenost  tak , aby nebylo porušeno nařízení o sobotě. ·  

13Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. ·  
14Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

 Lukáš uvádí výčet všech jedenácti apoštolů a píše, že se vytrvalé modlili. Tato činnost u apoštolů nikde zaznamenána  v evangeliích není. Nemodlili se s Pánem Ježíšem ani jeho poslední noc. Nyní to  ukazuje i na jejich jednomyslnost, protože tak činili všichni a ukazuje to   na základ  jejich nového života a vztahu s Bohem. Modlitba je rozhovor s Bohem a nejen rozhovor, ale je to také projev důvěry. Lukáš píše , že se tak modlili se ženami, z nichž jedna je Ježíšovou matkou. V té době nikoho z nich  nenapadlo ji nazývat královnou nebes.   Marie čeká společně se ženami i s muži na čas letnic, kdy bude seslán Duch svatý. Přítomnost žen ukazuje ještě  na jednu skutečnost. Apoštolové mají s sebou ženy. Mohly to být manželky  některých, mohly to být matky či sestry či úplné cizí ženy, které milovaly Ježíše a zůstaly s apoštoly. Však ženy byly přece statečnější než učedníci, kteří  se  po zatčení Ježíše rozutekli, ale ženy šly i na popraviště. Jejich přítomnost apoštolům a ostatním učedníkům byla oporou. Kdo by o ně jinak pečoval, připravoval jídlo, pral, opravoval oblečení a  jiné. Je to prostě normální společenství. Otázkou je, kdo byli Ježíšovi bratři? Nic o nich nevíme. V době, kdy evangelia vznikala, znamená pojem bratr prostě druha ve víře. Za bratry a sestry se považovali všichni ve shromáždění. Tak se lidé v církvi oslovují i dnes. ·  

15V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří – bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí – a řekl: ·  16„Bratří, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže, ·  
17ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě. ·  
18Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly. ·  
19Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dověděli a začali tomu poli říkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole. ·  
20Neboť je psáno v Knize žalmů: ‚Jeho obydlí ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlel;‘ a jinde je psáno: ‚Jeho pověření ať převezme jiný.‘ ·  
21Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, ·  
22od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání.“  

  Opět se setkáváme s oslovením  bratři. Tím je potvrzena myšlenka, že nešlo o pokrevní Ježíšovy bratry.  Petr tak označuje všechny věřící. Hovoří o Jidášovi a postupuje velice mírně . Jidáš byl vyvolen ke stejné službě jako oni, ale stal se zrádce a naplnil proroctví , že někdo prodá Pána jeho nepřátelům. Další verše pochází asi od Lukáže  a nebyli součástí Petrova proslovu. Lukáš chtěl čtenářům připomenout, co Jidáš udělal a jak to  s ním dopadlo. Po tomto doplnění pak Lukáš pokračuje Petrovým poselství ze Starého zákona. Píše, že už David poukazoval na Ježíšova zrádce: 

Žalm 69,26 ·  
26Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. ·  
27Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. ·  

28Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.    

žalm 109,8 ·  
8Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.  

 Petr prostě chce zachovat pověřeni pro dvanáct apoštolů a když není Jidáš , musí to převzít někdo jiný. Má to být takový člověk, kdo doprovázel učedníky během tří let Kristovy veřejné služby až po jeho nanebevstoupení a musí být schopen nést svědectví o Pánově vzkříšení.
  • 23Vybrali tedy dva, Josefa, jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje;
  • 24pak se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil,
  • 25aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.“
  • 26Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.
     Jakým způsobem nového apoštola zvolili? Nepoužili demokratickou metodu volby. Předložili záležitost Pánu a požádali jej, aby jim zjevil své rozhodnutí. Losovali mezi Justem a Matějem. Jistě se před tímto aktem modlili, aby vše převzal do svých rukou Pán. Tato metoda rozpoznání Boží vůle byla známa ve Starém zákoně.    
Přís.  16,33 ·  

33Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina. 

Kdyby to bylo demokratickou volbou, tak by se možná nedohodli a jedna strana by byla vždy nespokojena. Jak moudré!!    Dnes máme demokracii , ale k čemu je platná? Druhá strana nerespektuje prohru a kuje pak jen pikle proti vítězům. Nepřináší pokoj, ale další neklid, nenávist a boj. Proto dnes prohráváme s covidem. Nedávno jsme takovou demokracii viděli v USA a brzy to poznáme i zde. Demokracie není pro Boží království. Apoštolové vybrali správnou metodu.                              

"Los a respektování Boží vůle" | Přihlásit/Vytvořit účet | 3 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Los a respektování Boží vůle (Skóre: 1)
Vložil: Akuzativ v Úterý, 02. březen 2021 @ 09:13:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Frantisek100
 Pán jim toho mnoho sdělil, ale ještě vše nechápou. Jsou plni něčeho, co se musí teprve zapnout ,  nějak zažehnout.  A tomu zažehnutí dojde a má to logiku. Plamenná záře, plamínky nad jejich hlavami. I Mojžíš před Hospodinem na hoře byl ozářen  a jeho tvář pak zářila, že ji musel skrývat. ·  

I dnes se můžeme setkat s lidmi, kteří září ---- jsou to vlastně svatí dnešních dnů



Stránka vygenerována za: 0.36 sekundy