25hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; ·  26a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. ·  27On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ ·  28Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ ·  

29Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ ·  

30Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.   

 Kdysi jsem tomuto příběhu nerozuměl. Přesto je v něm skryto něco, co je potřeba rozluštit  a pochopit. Vešel do končin týrských. Co to bylo za oblast? Dvě města. Týr a Sidon. , dnešní Saida, starobylé kana­nejské město [Gn 10,15.19], nazvané po prvo­rozeném synu Kanánovu [podle bibl. tradice]. Leželo asi 35 km sev. od Tyru na úzkém  pruhu skal. Důležitý námořní a obchodní přístav ve Fénicii na pobřeží Středo­zemního moře. Byla to velice zámožná oblast díky kvetoucímu obchodu.

 Ježíš se rozhodl hlásat své poselství právě v tomto pohanském materialisticky zkaženém městě.

Vstoupil do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl, ale jeho ohlas byl silnější a brzy se o něm vědělo. Nebyl to pohanský, ale pravděpodobně dům, kde žili Židé.  Žena, která se o Pánu Ježíši dozvěděla, byla Syrofeničnka.    

Co to znamená?   

 Snad mluvila řecky, ale pocházela z rodu starých Feničanů v Sýrii [Mt 15,22 mluví o téže ženě jako o ženě kananejské]. Prosí Pána Ježíše o pomoc. Musela tedy vstoupit do židovského obydlí a projevit víru v Pána Ježíše, ačkoliv věděla, že je Žid. To jí nevadilo,  a přesto mu věřila.   Musíme si uvědomit však toto:  

 Židé, vyvolený národ, měl u Boha zvláštní výsady a Bůh s nimi uzavřel úžasné smlouvy , svěřil jim Písmo  a přebýval mezi nimi ve stánku, později v chrámě. Naopak pohané byli od společenství Izraele odloučeni.  Pán Ježíš ale přišel především pro izraelský národ, Přestavil se tomuto národu jako král. Evangelium bylo kázáno Izraelcům. 

   Po této úvaze jistě pochopíme jednání Syroféničanky. Když ona požádala , aby Pán Ježíš vyhnal démona z její dcery,  tak se zdálo, že ji Pán Ježíš stroze odbyl. Co to najednou prohlašuje?   Napřed, že se mají najíst děti? Jaké děti? Copak tato žena prosí o jídlo? Co tím myslel, když sděluje ženě, že  není správné vzít chleba dětem a dát štěňatům? Napřed se mají nasytit děti?  Čím, když nejde o jídlo? Nám to může působit drsně,  ale Pán Ježíš tím prověřuje víru  a pokání této ženy Pohanská žena vlastně neměla na něho a jeho pomoc nárok. Uzná ona tuto skutečnost?  

  Uznala to a říká? 

 " Ano, Pane, jsem obyčejné pohanské štěně, ale, vím, že štěňata jedí drobty, které dětem padnou pod stůl. Víc nechci, než trochu drobečků, které zbydou Tvé služby Židům." To byla pozoruhodná víra,  a proto Pán Ježíš  této ženě vyhoví a na  dálku její dceru uzdraví. Není ani potřebná  jeho fyzická přítomnost u nemocné dcery. Takovou má moc.   

  Ale zamysleme nad příběhem ještě jinak!  

  Židé měli na stoje plnou mísu "pokrmů".  Co to je za " pokrmy" , které jim slouží k životu? 

 Příkazy, zákazy, tradice, Zákon….   

  A Pán Ježíš?  Jaké má v té míse "pokrmů" místo?

 Špatné  a nedůstojné. Házejí ho pod stůl. Komu? Štěňatům čili pohanům. To nám chtěl Bůh tímto příběhem také ukázat.

A tak je to i dodnes u Židů i zákonických církví a sekt. Tu moc k záchraně nemá to, co Židé považovali  za důležité na míse "pokrmů, ale drobty z Pána Ježíše, o které prosila tato žena. Bohužel,  na  co dnes kladou často církve a sekty hlavní důraz???