1. Jan 5:20 ...A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

  Jan byl člověk nesmírně citový a k Pánu Ježíši měl ze všech učedníků nejbližší vztah. Proto se také neschovával, ale šel až ke kříži, aby i v poslední chvíli byl  s milovaným Ježíšem. A Pán Ježíš to vnímal a svěřil mu svoji matku do jeho péče. A díky tomu žil Jan ze všech apoštolů nejdéle a nezemřel bolestivou mučící smrtí. Zažil dva roky utrpení ve vyhnanství, ale i tam byl s ním Bůh tím, že mu zjevil důležité věci konce lidstva. Jan svůj první list píše v době, kdy je již ve vysokém věku a uvědomuje si, že je asi jediný, kdo ještě  z apoštolů zůstal naživu.  A on tento list stejně jako ostatní listy píše všem věřícím. O Janovi se často píše jako o apoštolu lásky.  A láska hraje důležitou roli i v těchto verších. Jan hluboce poznal Ježíšovu lásku. Zvláště, když ho viděl na vlastní oči umírat. A pochopil, že toto jednání nebylo projevem nějaké slabosti, vždyť on Ježíš mohl kdykoliv vše stopnout, ale projeven  lásky, kterou chce Bůh ukázat člověku, že ho miluje. Bůh potřeboval lidem zjevit svoji lásku. A právě v Pánu Ježíši bylo možné poznat Boha jinak. Jistě, že někteří poznávají Boha i rozumově, když jsou překvapeni moudrostí stvoření, ale rozum není všechno. Rozum bez citu  a lásky je nebezpečný. Bůh chtěl, aby Ho lidé poznali nejen jako Stvořitele, ale jako milující bytost.  Jan se zamiloval do Krista a tím do Boha Otce. A když člověk je zamilován, tak s tou láskou žije, tedy je v ní, v lásce, v Ježíši Kristu. A Boha poznává jinak, než Ho lidé poznávali dříve. A cítí i velkou vděčnost, protože bez vděčnosti není láska.. Pak věří, že Bůh nenechá člověka , který miluje Boha, zaniknout a smrt není definitivní konec osobní  existence.