Mýtus padá. Mírná konzumace alkoholu není zdraví prospěšná
9.4.2023
Praxe
Tvrzení, že „přiměřená“ konzumace alkoholu není škodlivá, ale může být dokonce zdraví prospěšná, zaznívá mnohdy i z úst některých lékařů. Realita je ale přesně opačná. Žádná „bezpečná“ dávka alkoholu neexistuje. Potvrzuje to řada vědeckých prací včetně nejnovější metaanalýzy publikované v žurnálu JAMA Network. Stejný postoj mají také čeští adiktologové, kteří dlouhodobě upozorňují na škodlivost mýtu, že je přiměřené pití alkoholu zdravé.
Konzumace malých dávek alkoholu není nijak zdraví prospěšná a ani neprodlužuje lidský život. To je závěr rozsáhlé meta-analýzy, která zahrnula data od více než 4,8 milionu osob. Nic takového, že by mírná konzumace alkoholu měla ochranný efekt na lidské zdraví, se v ní neprokázalo. Vlastně je to právě naopak. Řada dřívějších prací, které něco takového tvrdily, měly metodologické nedostatky. Mnohdy pracovaly s falešnou korelací, kdy mírnou konzumaci alkoholu považovaly za příčinu toho, proč jsou někteří lidé v lepším zdravotním stavu a dožívají se vyššího věku. Pomíjely přitom i další faktory, včetně těch, že tito lidé mohli mít obecně zdravější návyky či mezi sledovanými osobami byli nynější abstinenti, kteří alkohol konzumovali v minulosti.

„Tato práce nabourá naděje mnohých, že mírná konzumace alkoholu je zdraví prospěšná,“ shrnul závěry meta-analýzy pro americký deník The Washington Post Robert DuPont, psychiatr a specialista na látkové závislosti a první ředitel National Institute on Drug Abuse. Představa, že „přiměřené pití“ neškodí, a dokonce má zdraví prospívat, je však silně zakořeněná. Mnohdy jí podléhají i sami zdravotníci, když svým pacientům tvrdí, že konzumací alkoholu mohou za určitých okolností prospívat svému zdraví. To je ale velký omyl.

„Naše klinika dlouhodobě podporuje stanovisko, že neexistuje žádná „bezpečná“ dávka alkoholu. Respektive, že zdravotní rizika konzumace alkoholu vysoce překračují případné zdravotní benefity. Tedy jsme v konsenzu s tím, co vyšlo ve zmiňované meta-analýze,“ vysvětluje Petr Popov, primář Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, s tím, že v tomto ohledu existuje i společné stanovisko Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP a České kardiologické společnosti ČLS JEP z roku 2019. To mimo jiné vyvrací mýtus o tom, že alkohol prospívá zdraví srdce a cév a současně upozorňuje na to, že „je medicínsky i eticky nepřijatelné doporučovat ,preventivní`užívání alkoholu“: „Doporučit střídmou konzumaci alkoholu s ohledem na konkrétní diagnózu (jako zde uváděný kardio-protektivní efekt) znamená současně riziko jiných onemocnění (jako je cirhóza jater nebo rakovina), jenž může výrazně stoupnout.“

Podrobné práce, které upozorňují na nesmyslnost tvrzení o zdravotní prospěšnosti alkoholu, nejsou však novinkou. Například v roce 2015 vyšel shrnující článek v žurnálu Addiction s výmluvným názvem Dočkali jsme se pádu šikmé věže v podobě předpokládané zdravotní prospěšnosti „umírněného“ užívání alkoholu? „Základy hypotézy o protektivních účincích malých dávek alkoholu jsou v současnosti natolik otřeseny, že je podle našeho názoru načase, aby byla v rámci oboru zásadně přehodnocena pozice umírněného požívání alkoholu jako protektivního prvku. Vzhledem k tomu, že alkohol patří mezi nejvýznamnější původce zdravotních problémů, společenská odpovědnost si žádá uplatnění zásady obezřetnosti, zejména při absenci randomizovaných studií (ať už mendelovských či klinických), které by jakékoli protektivní účinky prokazovaly,“ stojí v článku.

„Francouzský paradox“ byl vědecký omyl
Jak upozorňuje deník The Washington Post, představa o zdravotní prospěšnosti alkoholu souvisí s tzv. francouzským paradoxem v podobě nižší míry kardiovaskulárních onemocnění u mužů ve Francii, která měla mít příčinu v podobě pravidelné konzumace vína, což bylo popsáno v 80. letech 20. století. Bez ohledu na to, že pozdější výzkumy nalezly v této práci řadu nedostatků, toto tvrzení se stalo všeobecně přijímaným, a to jak mezi laickou veřejností, tak mezi některými odborníky.

Tvrzení o prospěšnosti červeného vína pro zdraví mimo jiné souvisí s vysokou koncentrací antioxidantu resveratrolu v tomto nápoji, nicméně tato látka je obsažena také třeba v borůvkách nebo brusinkách. Červené víno tedy není samo o sobě v tomto ohledu unikátní. Současně obsahuje alkohol, což je látka sama o sobě toxická. Navíc nemalá část studií, jež popisovaly údajně pozitivní účinky na lidské zdraví, byly financovány výrobci alkoholu. Takových prací podle deníku vyšlo zhruba 13,5 tisíce. „Často se předpokládalo, že alkohol ve víně má nějakým způsobem magické vlastnosti. Ve skutečnosti šlo ale jen o skvělý reklamní tah producentů vína před třemi desetiletími. Ochranná role alkoholu ve víně je nyní zpochybňována a dřívější důkazy neobstojí,“ tvrdil jednoznačně Tim Stockwell, vedoucí autorského týmu a profesor psychologie na University of Victoria.

Korelace není kauzalita aneb nestačí sledovat jen konzumaci alkoholu
Zmiňovaná meta-analýza byla publikována v žurnálu JAMA Network a zahrnula celkem 107 observačních studií, které se zabývaly tématem konzumace alkoholu a vlivu na mortalitu ze všech možných příčin. Jednalo se o práce, jež byly publikovány mezi lety 1980 až 2021. Celkem tato meta-analýza obsáhla data o více 4 838 825 osobách a 425 564 úmrtích. Závěr byl jednoznačný, nic takového jako „ochranný účinek“ alkoholu, jenž by měl lidský život prodlužovat, nebylo prokázáno.

Přesněji tato práce „očistila“ výsledky dřívějších studií o faktory, které s alkoholem nesouvisely, přesto byly závěry studie interpretovány jako důkaz o tom, že přiměřená konzumace alkoholu je zdraví prospěšná. Mimo jiné šlo také o to, že byly porovnávány skupiny s odlišným věkovým rozložením nebo byli do studie zahrnuti bývalí konzumenti alkoholu. Navíc řada dřívějších prací nezahrnovala zásadní faktory ovlivňující délku jejich života a mortalitu, například socio-ekonomický status nebo to, zda se aktivně věnovali pohybu, jak se stravovali nebo jaké bylo jejich pohlaví či věk.

V okamžiku, kdy jsou výsledky těchto prací revidovány s ohledem další faktory, předpokládaný pozitivní efekt konzumace alkoholu na lidské zdraví mizí a stává se statisticky nevýznamným. „Umírněná konzumace alkoholu jednodušše nemá vliv na lidské zdraví,“ shrnul pro deník New York Times Robert DuPont, psychiatr a expert na závislosti, který působil také jako první ředitel National Institute on Drug Abuse.

Ludmila Hamplová

Lidské soudy mají zvláštní schopnost postavit spravedlnost zcela na hlavu. Bezbožní často prosperují, zatímco spravedliví trpí neprávem.

Nikde to není vidět názorněji než na zatčení, soudu a ukřižování Ježíše Krista. Žádná oběť nespravedlnosti nebyla nikdy nevinnější než bezhříšný Boží Syn. A přesto nikdo nikdy netrpěl větší agónií než On. Byl krutě popraven muži, kteří otevřeně uznali Jeho bezchybnost. Přesto byl Barabáš, vražedný, zlodějský vzbouřenec, stručně propuštěn na svobodu. Byl to největší výsměch spravedlnosti, jaký kdy svět viděl.

Zvažte fakta: Ježíš Kristus byl jediný skutečně bezhříšný člověk, který kdy žil – nejnevinnější, bezúhonný a ctnostný muž všech dob. „Nedopustil se hříchu a v jeho ústech nebyl nalezen lest“ (2 Petr 2:22). Byl „svatý, neškodný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“ (Židům 7:26). A přesto muka a trest, který vytrpěl ve své smrti, byly nekonečně ohavnější, než kdy kdokoli jiný trpěl. Nesl plnou tíhu odplaty za lidské zlo. Trpěl, jako by se provinil těmi nejhoršími proviněními lidstva. A přesto se ničím neprovinil.

Je snadné podívat se na kříž a dojít k závěru, že to byl nejhorší omyl lidské spravedlnosti v dějinách světa. A to bylo. Byl to zlý čin spáchaný rukama zlých lidí.

Ale to není celý příběh. Ukřižování Krista bylo také největším činem Boží spravedlnosti, jaký kdy byl proveden. Bylo to učiněno v plném souladu s „určeným záměrem a předzvěděním Boha“ (Skutky 2:23) – a pro ten nejvyšší účel: Kristova smrt zajistila spasení nevýslovného počtu a otevřela cestu Bohu, aby odpustil hříchy bez kompromitující Jeho vlastní dokonale svaté měřítko.

Kristus nebyl pouhou obětí nespravedlivých lidí, když visel na kříži. Přestože byl Kristus nespravedlivě zavražděn lidmi, jejichž úmysly byly pouze zlé, zemřel dobrovolně a stal se smířením za hříchy nespravedlivých, stejně jako vrazi, kteří ho zabili. Byla to největší oběť, jaká kdy byla učiněna; nejčistší akt lásky, jaký kdy byl proveden; a nakonec nekonečně vyšší akt božské spravedlnosti než všechna lidská nespravedlnost, kterou představoval.

Každý správný křesťan ví, že Kristus zemřel za naše hříchy. Tato pravda je tak bohatá, že pouze věčnost odhalí její plnou hloubku. Ale ve světské existenci našeho každodenního života jsme příliš nakloněni tomu, abychom Kristův kříž považovali za samozřejmost. Mylně si myslíme, že je to jeden ze základních faktů naší víry. Zanedbáváme proto meditaci o této pravdě všech pravd a uniká nám její skutečné bohatství. Pokud na to vůbec pomyslíme, máme tendenci se příliš plácat na mělkém konci bazénu, kdy bychom se měli denně ponořit do jeho hlubin.

Mnozí mylně považují Krista za pouhou oběť lidské nespravedlnosti, za mučedníka, který trpěl tragicky a zbytečně. Ale pravdou je, že Jeho smrt byla Božím plánem. Ve skutečnosti to byl klíč k věčnému Božímu plánu vykoupení. Kristova smrt zdaleka nebyla zbytečnou tragédií, ale byla slavným vítězstvím – nejmilostivějším a nejúžasnějším činem, jaký kdy božská dobrota prokázala ve prospěch hříšníků. Je to dokonalé vyjádření Boží lásky k nám.

Přesto i zde vidíme Boží hněv proti hříchu. Ve všech našich písních a kázáních o kříži příliš často postrádáme, že to bylo vylití Božího soudu proti osobě Krista – ne proto, že by si ten soud zasloužil, ale protože ho ochotně vzal na sebe ve prospěch těch, které chtěl. vykoupit. Slovy Isaaca Wattse,

Potkala se taková láska a smutek,

Nebo trny tvoří tak bohatou korunu?"

Kristova smrt je zdaleka nejdůležitější událostí v dějinách lidstva. Je ústředním bodem křesťanské víry. Bude to naše jediné útočiště při posledním soudu. Mělo by to být hlavní útočiště pro soukromou meditaci každého věřícího. Všechny naše nejcennější naděje pramení z Kristova kříže a tam by měly být zakořeněny naše nejvyšší myšlenky. Je to téma, které si nemůžeme dovolit zanedbávat nebo s ním zacházet na lehkou váhu. Je ostudou moderní církve, že se tak často zaměřujeme jinam.

https://www.gty.org/library/Articles/A296/The-Murder-of-Jesus#mce_temp_url#

Kéž nikdy nepovažujeme Kristův kříž za samozřejmost a nepostrádáme jeho hloubku. Právě tam se setkaly milosrdenství a pravda; spravedlnost a pokoj se navzájem políbili (Žalm 85:10).