Ale to zrcadlo v Písmu srovnané se zrcadlem na GS to neberu.

Prvém řadě je třeba si položit otázku co tím zrcadlem vlastně je, a apoštol to vysvětluje.

Zrcadlem je myšlené zastřené, nedokonalé vidění někoho Koho zatím nevidíme přímo. Nejde vůbec o zrcadlo, jde o zastřený způsob vidění. To je myšleno tím zrcadlem. Zastřené vidění Boha.

Když je zrcadlem nedokonalý způsob vidění Boha, nelze s tím GS srovnávat.

GS nic nevidí, jsou to stránky.

Ty zrcadla ohledně GS jsou zcela jiná zrcadla. Tyto zrcadla jsou čirá a jasná a to co v nich jde vidět není zastřené a jde to vidět velmi dobře, až moc dobře.

  Drazí, nezapomeňte, že člověk má vždy  s ochotou naslouchat. S rozvahou mluvit a nemá se dát vyprovokovat ke hněvu. Když se totiž člověk rozzlobí, nejedná tak, jak si Bůh přeje. Odstraňte ze svého života všechnu špinavost a zpupnost a vpusťte do něho Boží slovo., které má moc vás od základů proměnit. Ale pozor: Tomuto slovu musíte nejen naslouchat,

ale také podle něho jednat. Jestliže někdo Božímu slovu pouze naslouchá a nepřizpůsobí svůj život tomu, co slyší, podobá se člověku, který se na sebe podívá do zrcadla, ale pak se otočí a zapomene na své nedostatky.   

 Všichni víme, k čemu potřebujeme zrcadlo. Když se do něho díváme, zkontrolujme si vlasy, tvář, celkový vzhled a zda nejsme na tváři špinaví. Většinou si naše vnější nedostatky ihned opravíme. Kéž by to bylo při pohledu na Boží slovo, na to, co učí a říká Pán Ježíš. 

  Kéž bychom se neotočili a neopravili to, co ukazuje Boží slovo. Právě tento duchovní pohled nesmí zůstat bez odezvy. Co je platné číst Boží Slovo či ho slyšet, když se pak k obsahu otočíme zády. A o tom je a tak to myslel praktický Jakub .Zrcadlo do nitra člověka. 

Nutně tristní obraz Grana zde tvoří tristní společenství návštěvníků Grana, kteří zastávají hned celé spektrum různých herezí, nemajících s křesťanstvím vlastně už nic společného.

Všichni shodně tu totiž mají "plnou hubu Krista" a kráčejí životem lehce a snadno (prý v Duchu svatém tomu tak je) a jakákoli zmínka o nutnosti a potřebnosti i lidského úsilí a námahy - to aby i sám člověk zabral špónu je vytáčí do divokého běsnění  nesouhlasu v jejich opozici.

Někteří tu jsou "už jisto - jistě spasení" - aniž by chápali, co to vlastně doopravdy do hloubky znamená,

jiní (např. Willy) zde zastávají dávno vyvrácenou herezi chiliasmu,

další (např. Mikim) zde zastávají dávno vyvrácenou herezi arianismu.

Pak jsou tu takoví, jako třeba Brusle, která ještě nemá v těchto věcech jasno, ale už jisto jistě ví, že "ŘKC to nebude, jasný pane!"

A všichni dohromady zde pak diskutují , co vlastně znamená Pavlovo přirovnání o zrcadle. A každý, ovlivněn tou svojí herezí,  tu pak přichází se svojí verzí o "zrcadle" a jak tomu rozumět.

Aniž by se kdokoli z těchto duchovních lenochů namáhal nejdříve se seznámit s vysvětlivkami těchto míst od vzdělaných biblistů.

Podle toho to tu přímo úměrně  s úrovní diskuse pak také i vypadá.

  2. Kor. 3.18   V naší nezakrytí tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle, sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším as krásnějším, jak nás Duch mění a přetváří.   

 Jak to  vypadá v praxi? Když jsem se setkal poprvé s opravdovými křestany, tak jsem tuto Boží slávu vnímal na jejich jednání, emocích i činech. Oni byli jiní než ostatní. Z nich vyzařovala Boží láska a tak pak působila ne mne. Necítil jsem tak fanatismus a ani účelové jednání a propagaci. Zcela přirozené a krásné. Oni se díky působení Ducha změnili do podoby, která byla jiná než ostatní svět. A tak to myslel Pavel, aby tak jsme se měnili i my. To znamená, aby nás lidí nevnímali jako blouznivce a fanatiky,ale přirozeně a tak, aby to zapůsobilo i na ně.  

 1 Kor. 13.12   V tomto životě můžeme vidět něco, jako zamlčený obraz v zrcadle, ale pak vstaneme Bohu tváří v tvář. Zatímco ho známe jen z nepatrné části, pak ho budeme znát tak úplně, jako on už nyní zná nás.   

 Prostě nevíme vše, neznáme plnou pravdu a je možné vše, co je nám nyní jen v podobenstvích, poznat až v nebi. Pavel to píše v té části, kdy se zamýšlí na láskou Boží. Je to přirozené, že ještě vše plně nevidíme, ale Bůh ve své lásce nám to zjeví v pravý čas a v nebi.    

Matouš: