Grano Salis - Tajemství víry.

poslal oko

..." Sdílet se s lidmi co jsou stejní jako já je fajn, ale nemusíš pak některé věci vidět. Takže diskuze s "jinověrci" má také své výhody.

A mít kolem sebe jen lidi, kteří jsou jen tvojí ozvěnou, nebo co pro slabost k tobě ti neřeknou pravdu, to je už nebezpečné. Dozvědět se pravdu o sobě je první krok ke zlepšení. "...

Tak tato slova napsal Jirka a domnívám se, že jsou natolik výstižná, že by se daly tesat do kamene.

Diskuse o víře s lidmi, kteří věří jinak, než věřím já, má smysl. Minimálně v tom, že jsem nucen sám v sobě si prověřovat podobu a pravdivost té víry své.

Nejdříve tedy několik slov směrem k Mikimovi, který zde vystupuje docela osamoceně jako unitář (nevěří v Boží Trojici).

Prý to bylo za totality.

Jedna paní učitelka se smála nad vírou křesťanů, že věří v Trojjediného Boha, a tak napsala na tabuli 1+1+1=1 a dodala posměšně: "Vždyť je to tři!"

Jeden z žáků si dodal odvahy, šel k tabuli, znaménka plus smazal a nechal tam tečky. Rázem to mělo logiku.

Je pravda, že Nejsvětější Trojice je velké tajemství, ale není proti rozumu. Je to mysterium, nad kterým se tají dech, ale rozum před tím nezůstává stát.

Jako Bůh Otec je dokonalé dobro, vše, co stvořil, je velmi dobré. Syn je dokonalá Pravda, protože svědčí o Otci - Duch Svatý pak je dokonalá krása. Kde se dobro a pravda setká, vzniká cosi krásného ....

Bůh Otec vše stvořil, však člověk to pokazil a proto se Bůh vtělil, stal se člověkem (druhým Adamem), aby lidem dokázal svou lásku a vrátil je zpátky. A když dokonal své poslání a po ukřižování vstal z mrtvých, slíbil, že bude s každým. Proto šel ke svému Otci do nebe, aby poslal Svatého Ducha. A Duch Svatý bude na zemi u toho, kdo se s ním v modlitbě spojí.

O lásce se říká, že je to akord dobra, pravdy a krásy.

Když tedy Bůh Otec je DOBRO, Bůh Syn, Pán Ježíš je PRAVDA a Bůh Duch Svatý je KRÁSA,

tak Nejsvětější Trojice je LÁSKA.

Bůh je Láska - říká apoštol Jan.

Však víra křesťanská je stále o tajemství - protože náš Bůh pro nás zatím přebývá v nepřístupném světle (1 Tim 6,16).

Svoji víru popsal Cizinec kdysi takto:

"když věřím Bohu, je to v zásadě stejné, jako když věřím manželce, dětem, rodičům, sousedům, lidem v církvi, v práci a je to v zásadě stejná víra, jako když věřím, že zasazený strom vyroste a že bude stát stavba, na kterou zrovna vyřizuji stavební povolení.

To je normální víra, kterou mi Bůh dal - to je Boží víra. Víra, která mi umožňuje žít, mít vztahy a pracovat. Jediný rozdíl je v tom, že Bůh nezklame jako člověk."

Pro mě je zase Boží víra tajemstvím.

Je to cosi mohutného v mém životě, co určuje veškeré moje jednání - a přitom je stále zranitelná, křehká. Je třeba i ni stále pečovat, živit ji. Jako je třeba živit oheň, aby hořel. Je to víra v nádobě hliněné, ale není to nic statického. Je to živé, citlivé na dotek, podstata a pramen mého životního štěstí a zdroj mých jistot.

Je tajemstvím Boha, proč jeden člověk tuto víru má a druhý ji nemá - i když věří také stejně lidem kolem sebe jako ten s vírou.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace