Grano Salis - Silný a slabý ve víře, souzení a přijímání.

poslal JirkaB

Římanům 14:14-1714 Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest. 15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel. 16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše. 17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. Korintským 10:1-23 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli,2 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, A všickni týž pokrm duchovní jedli,4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.6 Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali.7 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.8 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců.9 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.10 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.11 Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa.12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl. 13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.14 Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.15 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.16 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? [A] chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? 17 Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.18 Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?19 Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest?20 Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.21 Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů.22 Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.

Dva texty, dva texty, které hovoří o podobných věcech, jakoby jinou řečí. Texty, které pro některé slouží pro obhajobu svých skutků, které v kontextu Písem jsou proti Bohu.
Pokud chci vládnout jako Diotrefes, pokud chci ovládat druhé, pokud mi vadí jejich svoboda, tak se odvolám na text v Římanům, a pro svoji slabost, pro svoji “slabou víru“ vyžaduji po druhých, aby se chovali podle mých představ. Jsem přeci slabý a ti silní jsou povinni brát na mně ohled (Ř 14:15). „Slabí“ tak začnou ovládat společenství a vládnout nad druhými.

Opravdu Pavel píše, že máme povinnost se vždy přizpůsobit víře/představám druhého bratra? Nikoliv, Pavel píše něco jiného, silní se nemají povyšovat nad slabé a slabí nemají zahříšňovat silné. O jaké situaci tedy Pavel píše? Kdo je ten slabý, na kterého mám brát ohled? Je to jednoduché. Mám brát ohled na toho, jehož víra umírá, když vidí, jak jím maso, ten kdo umírá, když vidí můj masitý pokrm, Pavel má za slabého ve víře. Slabý ve víře není ovšem ten, kde se pohoršuje nad tím, že jím maso. Potkal jsem za život dost bratří, kteří vyžadovali ohled na svoji „slabost“, ale byla to touha vládnout. Jejich víra nekolísala, byla pevná jako skála, když učili, že správný křesťan třeba nebude jezdit busíkem, nebo že správný křesťan nemůže mít podíl na komunitním životě, že komunitní společenství je hříšné.. jejich víra, přesvědčení bylo jako skála. Odvolávali se na jednotu, že pro společnou řeč, společenství, Boha se člověk musí vzdát věcí či skutků, které ve skutečnosti Bůh za zlé nepovažoval. Ale oni byli silní, stáli si na svém poznání a jejich víra se nechvěla, chvěla se moje víra, protože jsem je miloval jako bratry, bratry co měli skutky, moudrost, poznání od Boha a moje víra umírala, jelikož s Bohem co říkal, že je neslušné a nesprávné jezdit třeba busíkem z roku 1972, jsem nechtěl nic mít. … nechtěl jsem se busíka vzdát, byl jsem tedy ve vzpouře? vzdát se víry a mít busíka, nebo naopak? Byla to moje víra, co umírala.

A pak tu máme jinou situaci, čteme, že nemáme být kamenem úrazu, nemáme řešit druhého bratra, že máme svobodu v Kristu..že nás přeci spojuje Kristus a modly tohoto světa nic nejsou, Bůh je láska… přečteme k tomu třeba tu 14 z Římanům, nebo ty Korintské. Neposuzuje cizího služebníka, hleď si svého, jednota, láska, … a už vůbec ne někoho napomenout. Napomínání, je přece proti lásce a Boží jednotě. Máme hledat co nás spojuje, čteme přeci o třísce a trámu. Opravdu to tak Pavel psal?

Opravdu psal, že obětovat modlám není problém? Že uctívat zjevení, amulety, neschopnost odpustit,... jsou věci, které nás nesmí rozdělovat? Že na tom nezáleží? Že je důležité mluvit o Kristu a že pokud mluvím o Kristu mohu být služebníkem v bálově chrámu? Ne, to nepsal, jasně psal, že není možné mít účast na kalichu Páně i kalichu démonů, že není možné nazývat bratrem toho kdo je zloděj, podvodník, lhář, modloslužebník, … s těmi nemáme ani jíst ani je pozdravovat. A Pán Ježíš učil ještě větší drsárnu, že není možno získat Boží odpuštění, pokud sami neodpustíme.

Takže kde máme mít tu jednotu? Co máme u silného či slabého přehlížet a neřešit? No přeci ty věci, co se časným používáním ničí, nebo pokrmy co jdou do břicha a skončí na hnoji. Ale věci, kde jde druhému o život, ty musíme nazývat pravým jménem. A být modloslužebník, falešný prorok, vládcem druhých, …. tam přeci jde o život.

	Hledej
	Je a svátek má Zikmund. Vytvoření registrace