29Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! 

30Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. ·  

31Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.    

Pán Ježíš stojí na pahorku nedaleko Kafarnaum.  Po vyvolení dvanácti apoštolů  jim nastiňuje jejich budoucnost. Vysloví čtyři blahoslavenství, kterým u učedníků předchází obrovské jejich utrpení, odříkání, ale pak je čeká nebe. Normální člověk by po těchto proroctvích utekl, ale oni to ještě nevnímají. Vždyť jsou se svým Pánem a cítí bezpečí, lásku  a pokoj. To vše pochopí až po letnicích, kdy dostanou díky nadpřirozenému Božímu působení moudrost a sílu k takovému životu. Pán Ježíš pak vyslovuje i čtyřikrát běda, což patří všem věřícím a na co bychom si měli dát pozor my všichni.    

Na závěr se vysloví to, co nikdo nedokáže. Pán Ježíš rád užívá extrém, aby poukázal na lidskou nedosažitelnost toho, co žádá, a tím lidi přinutil k prosbě o sílu to dokázat.       

Stejně jako ten bohatý mladík byl závislý na svém bohatství, tak nás ovládá  zloba a nenávist. Ty emoce jsou tak silné, že z vlastní síly nejsme schopni je odstranit. Copak je možná nařídit milování těch, co nám ubližují a ohrožují? Každý člověk se při těch slovech rozčilí a negativní emoce ještě zesílí. Dokáže to někdo? Co Pán Ježíš? Jak se v takových situacích chová?

Proč Štěpán, když byl kamenován, místo proklínání nepřátel se za ně modlí? 

Proč máme být tak pasivní, když stojíme proti zlu? 

Proč se Pán Ježíš nebránil, když ho bičovali, posmívali se mu, ponižovali ho a mučili? Má být naším vzorem? 

 Taková změna v nás, abychom jednali jako Pán Ježíš, je možná jen tehdy, když o tuto sílu poprosíme Pána Ježíše v modlitbě. Apoštol Pavel viděl takové jednání u kamenovaného Štěpána a tak se vrylo do jeho svědomí, že na to nikdy nezapomněl. To je důkaz, že jsme přijali Pána Ježíše do svého srdce. Ovšem týká se to i našeho osobního vztahu mezi naším osobním nepřítelem a námi samotnými. To jen jediný způsob boje proti zlu. Zní to velmi idealisticky, ale právě absence tohoto řešení neodstranila války, násilí a zlo.

Poslední věta má přece logiku. Pokud nechci, aby se ke mně lidé chovali špatně, tak pak musím i já jednat takovým způsobem s lidmi.   ·  

32Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. ·  

33Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.·  

34Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.    

 Dále Pán Ježíš přítomným lidem, kteří sem přišli právě proto, aby ho slyšeli, sděluje něco dalšího a důležitého. Vlastně je varuje, aby jejich jednání, kdy konají skutky, nebylo jen účelově s touhou po Božím uznání a Boží odměny. Copak dobré skutky nekonají i ostatní hříšnici? I oni si vzájemně vypomáhají půjčováním. Pokud vy půjčujete tak, že spoléháte na návrat peněz, tak se nechováte nijak nově.   ·  

35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.  

 Milovat nepřátele neznamená to, co je láska, protože láska se nedá vynutit, ale láska začíná tím, jak se k ostatním chováme. Jak se zachoval Samařan ? Konal dobro na svoje náklady a nepočítal s náhradou.   ·  

33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; ¨

34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. 

35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘       

 Umět odložit nenávist a naopak vyjít vstříc.   Změna přístupu, na který člověk není zvyklý, dokáže člověka oslovit více než násilí a zbraně. A Pán Ježíš ukazuje, že nejlepší zbraní proto zlu je láska a sám byl, příkladem.      

Dokázali to křestane? Kdo byli jejich nepřátele? Přece židé. Pohany dokázali přinutit ke křestanství, ale židy nikoliv.  Dokonce Martin  Luther byl později pochválen Hitlerem za svoje   nařízení  proti židům.   A to je jeden z mnoha příkladů, jak křestané se nikdy vlastně křestany nestali. Největší zločiny lidstva páchala křesťanská civilizace. 

Ježíšova slova o lásce zůstala jen na papíře.