poslal Willy Boží prioritou je budování Boží stavby.
Když Pavel mluví o církvi, píše o ní Timoteovi, že je to dům Boha živého. Když píše Efezským, říká, že roste ve svatou svatyni v Pánu a že v Kristu jsme všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu. Vzhledem k tomu, že Bůh je Duch a Jeho příbytek je budován v Duchu, jedná se tedy o duchovní stavbu, nikoli o fyzickou.
Budování Jeruzaléma a chrámu v Jeruzalémě ve starozákonní době má svůj duchovní význam. Například kameny na stavbu chrámu byly na stavbu přiváženy opracované jinde tak, aby se jen umístily na určené místo a spojeny nebyly maltou, ale zlatem. To znamená, že tím, co je spojovalo a díky čemuž stavba držela pohromadě, byl Bůh. Dnes víme, že dnešní Boží chrám - církev drží pohromadě a je budován poutem lásky, jak je psáno: "Láska buduje."
A jak budování probíhá? Jelikož jde o živou stavbu z živých kamenů, probíhá ŽIVOTEM. A tím životem je Bůh v Kristu, který je úhelným kamenem a základem církve, domu živého Boha. Na Kristu, Základu a na základu apoštolů a proroků, v Kristu, Úhelném kameni je budována celá stavba, v Kristu spojena dohromady, roste ve svatou svatyni v Pánu. V Něm, jak už bylo řečeno, jsme my všichni budováni v Boží příbytek v Duchu.
Na jiném místě Pavel píše, že musíme dávat pozor, jak a z čeho, z jakého materiálu na Kristu, Základu stavíme. Je trojí materiál ve dvou kategoriích:
1. nehořlavé - zlato, stříbro, drahé kameny > Bůh Otec, Syn a Duch
2. hořlavé - dřevo, seno, sláma > člověk, jeho přirozenost, povaha, jeho možnosti a schopnosti
Až se budeme muset ukázat před soudnou stolicí Kristovou, ten den se v ohni zjeví a oheň vyzkouší dílo každého. Komu dílo zůstane, dostane odměnu; komu shoří, utrpí škodu. Z tohoto důvodu je Boží milost, že máme možnost nechat tento oheň působit již nyní - oheň zkoušek a oheň soudu. Co obstojí, to zůstane, co shoří, co je ohněm odstraněno, je v náš prospěch. Je lepší, když necháme oheň působit nyní, než aby nám dílo shořelo v ten den.
Podívejme se na Boží svaté město, Nový Jeruzalém. Celé město je ze zlata, čistého jako průhledné sklo > Bůh Otec, 12 bran z perel > Syn (perla zraněná zrnkem písku, obaleného Jeho živoucí šťávou, aby Jej nezraňovala + dveře, brána do města), hradba z drahého kamene jaspisu, čirého jako průzračný křišťál + 12 drahých kamenů jako základy hradby - proměňující dílo Ducha Svatého. Spolu s tím je třeba zmínit, že na 12 branách jsou jména 12 kmenů synů Izraele a na 12 drahých kamenech v základech hradby 12 jmen 12 Beránkových apoštolů.
Město je zároveň chotí Beránkovou - v hebrejštině je jméno Jeruzalém ženského rodu a jeho chrámem, svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.
Městu, jež vyhlížel už náš praotec víry Abraham, je dán vznik svatbou Beránka, Krista s Jeho Nevěstou, které se blíží a Milénium, nadcházející věk a tisícileté Království nebes na zemi je svatebním dnem, kdy se z Nevěsty stane Choť, Manželka Beránkova.
Vidíme, že materiály, z nichž je postaven Boží dům i Boží svaté město jsou tytéž, jen stříbro, které představuje vykoupení, je nahrazeno perlami, branami, jimiž se vstupuje do města díky vykoupení, které už proběhlo, Tak je defacto Nový Jeruzalém rozšířením a zvětšením domu Božího v město.
Celé město je vlastně "obrovská velesvatyně" - viz rozměry 12000 stádií délka, šířka, výška - v níž přebývá Bůh. Nicméně poněvadž Bůh je Duch, město je duchovní, nikoli fyzické. Obraz, který ukázal anděli Janovi, má tedy duchovní význam a není popisem fyzického města, jak se mnozí domnívají.
Podle dalšího zjevení je alegoricky coby horní nebeský Jeruzalém přirovnáván k Sáře, jejíž děti jsou svobodné a také matkou nás všech - na rozdíl od nynějšího Jeruzaléma, přirovnaného k Hagar, otrokyni, který je v otroctví.
Nový Jeruzalém je cílem veškerého Božího konání a budování obzvlášť jako završení Božího budování Boží stavby coby Božího vzájemného příbytku nového univerzálního manželského páru na věčnost, v němž je jeden trojjediný Bůh Manželem a jeden nový souhrnný trojdílný člověk (Boží lid) Manželkou. Tož tak.
