A nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale nejsou schopni zabít duši. Ale spíše se bojte toho, který je schopen zničit duši i tělo v gehenně. Bible viz další překlady "nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo." Matouš 10:28 a Lukáš 12:4-5 učí stejnou zprávu. Učení, že bychom se neměli bát těch, kteří mohou zabít pouze tělo, ale měli bychom se bát Boha, který může zničit lidské tělo a „duši“ (život) v gehenně, ohnivém jezeře, je velmi důležité, protože přirozená lidská tendence je přehnaně se bát těch, kteří mohou zabít tělo, a nebát se Boha ani zdaleka dost. Moudrý člověk se bojí Boha a Soudného dne mnohem více než kohokoli nebo čehokoli, co může zabít pouze tělo. Zde v Matoušovi 10:28 Ježíš učí dvanáct apoštolů, které se chystá poslat na misionářskou cestu. V Lukáši 12:4-5 Ježíš tuto lekci učí obrovský zástup (Lukáš 12:1). Izajáš učil totéž o 700 let dříve než Ježíš (srov. Iz 8:13). "zničit...duši." Řecké slovo přeložené jako „zničit“ je apollumi (#622 ἀπόλλυμι). Apollumi znamená „způsobit nebo zažít zkázu“.a“ Pojem „navěky hořet v pekle“ se do křesťanství dostal od Řeků (a Židů jako farizeové, kteří byli ovlivněni řeckým učením sahajícím až do doby Alexandra Velikého, který dobyl Palestinu v roce 332 př.nl). Řekové věřili v „nesmrtelnou duši“. Výraz „nesmrtelná duše“ v Bibli není. Jakmile pochopíme, že duše není věčná, nemusí „jít“ do nebe nebo do pekla, když člověk zemře. Věčná muka není učením Písma. Jan 3:16 a mnoho dalších veršů učí jednoduchou pravdu, že každý člověk bude buď žít věčně, nebo bude zničen, zničen. Matouš 10:28 je jedním z jasných veršů, které říkají, že duše může zemřít (srov. Ž 22:29).