poslal Olda
Prohlášení Komise církev a společnost (KCS) Konference evropských církví k otázce přistoupení Turecka k EU. Prohlášení, které bylo přijato Výkonným výborem Komise církev a společnost, je výsledkem dlouhodobé
diskuze. Na jaře 2004 vydala KCS diskusní materiál, který obdržely všechny členské církve KECu. Veřejné prohlášení je napsáno v duchu odpovědí, které Komise pro církev a společnost v této souvislosti od církví obdržela. Jak jistě víte, Evropská komise již zveřejnila svá vlastní doporučení. Pravidelnou zprávu za rok 2004 a doporučení týkající se Turecka je možné nalézt na stránkách EU
www.europa.eu.int . Byli bychom rádi, kdyby toto prohlášení přispělo k pokračující diskuzi na toto téma v našich církvích.
Vztah EU k Turecku
Veřejné prohlášení
Vztah Evropské unie k Turecku je pro Unii velmi důležitým tématem. Možný vstup Turecka do EU ovlivní nejen politické uspořádání Unie a Evropu samotnou, ale také životní podmínky mnoha občanů EU a lidí žijících na evropském kontinentě. To je důvod, proč Konference Evropských Církví (KEC) sdružující církve anglikánské, starokatolické, pravoslavné a protestantské tradice z celé Evropy cítí, prostřednictvím své Komise pro Církev a společnost, potřebu vyjádřit postoj k tomuto tématu.
Po rozsáhlých konzultacích, kterých se účastnily členské církve
KECu, prohlašujeme, že pro církve v Evropě není otázka odlišného náboženství překážkou nejen pro pokračující zlepšování vztahů mezi Tureckem a EU, ale i pro případné členství Turecka v EU. Jinými slovy, pro církve není vstup Turecka do EU otázkou náboženských rozdílů. Eventuelní členství Turecka v Unii může mít dokonce příznivý efekt na pozitivní rozvoj mezi-náboženských a mezi-kulturních vztahů v Evropě a může položit základy k vybudování mostu mezi křesťanským a muslimským světem.
EU je, ve své vlastní definici, která koresponduje i s pohledem církví, prostorem jednoty, a odlišností, demonstrované na různých úrovních, kde se mohou setkávat lidé různých národností, ras a náboženství. EU je multikulturní společenství lidí a společností, ve kterém křesťané, muslimové, židé a lidé jiných náboženství žijí spolu ve vzájemné toleranci. K této skutečnosti církve přispívají nemalým dílem. V Chartě
Oecumenice, dokumentu, který byl podepsán společně presidenty KECu a CCEE (Rada Římsko-katolických biskupských konferencí Evropy) v roce 2001, se křesťané v Evropě zavazují k prohlubování dialogu s jinými náboženstvími, k zachovávání respektu k jiným náboženstvím a k společné práci na otázkách, které jsou nám společné (Charta Oecumenica
III/10,11). Mezináboženský dialog je pro církve důležitým tématem.
Existence církví a dalších náboženských společností je v Evropě uznána nejen na úrovni jednotlivých členských státu EU, ale také Unií samotnou, jako specifická a nepopiratelná součást občanské společnosti. Zákonná ustanovení jsou jen jedním z aspektů tohoto uznání. Církve a náboženské společnosti přispívají k rozvoji občanské společnosti prostřednictvím svých nejrůznějších aktivit, jako jsou např.: diakonická a charitativní zařízení, práce na prosazování míru a smíření ve společnosti a mnohými dalšími činnostmi (srovnej např. EU Ústavní smlouvu, Závěry vrcholné schůzky EU z prosince 2003 aj.). Církve a náboženské společnosti v Evropě jsou součástí veřejného života. Členské země EU sdílejí s církvemi a náboženskými společnostmi v EU společnou vizi vzájemné tolerance mezi křesťanskými církvemi a ostatními náboženstvími.
Očekáváme, že každý z budoucích členů EU bude tuto vizi sdílet stejným dílem a aktivně ji vyjadřovat ve svých postojích vůči církvím a všem uznaným náboženským skupinám působících na jeho území. Významným ukazatelem domácí situace, stability a sociální snášenlivosti v členských i kandidátských státech Unie, je právě vztah mezi etnickými a náboženskými komunitami. Ačkoli bereme v úvahu podstatné změny, které v Turecku v posledních letech probíhají, v této sféře bohužel registrujeme stále mnoho obtíží. EU je společenstvím států a národů, v němž hodnoty spravedlnosti a smíru, solidarity a pluralismu, usmíření a tolerance, svobody projevu a vzájemného respektu jsou vyjádřeny v dokumentech, k jejichž plnění je Unie zavázána. Zároveň Unie vyvíjí snahu, aby se tyto hodnoty staly nedílnou součástí každodenního života. V Turecku v současné době tyto hodnoty nenacházíme.
Při zprávách z Turecka se stále ještě setkáváme s informacemi o probíhajícím týrání ve věznicích, o problémech s akceptováním svobody projevu a také o utlačování menšin. Čestné a upřímné zpracování historie, především té části, která se týká vztahů Turecka s jeho sousedy, a která by měla obsahovat doznání způsobených zranění, je podmínkou pro uzdravení vzpomínek a pro upřímné usmíření ve společnosti. Toho ale ještě nebylo dosaženo. Nutnost ozdravění vztahu k arménské menšině je v tomto ohledu skutečností značného významu.
V současné době jsou známé také zprávy dosvědčující značný rozdíl mezi dikcí některých přijatých zákonů a jejich uváděním do života. Přijatá pravidla musí být dodržována v každodenním životě a úroveň jejich dodržování musí být udržena. Stabilita je jedním ze základních kritérií, které nesmí být podceňováno. V posuzování, zda jsou kandidátské země již připraveny na eventuální započetí přijímacích rozhovorů, si EU stanovila nezbytné předpoklady, které před započetím vstupních rozhovorů musí kandidátské země splňovat. Jestliže chce být EU důsledná v zachovávání svých vlastních pravidel, musí se vyvarovat jakýchkoli možných dvojích standardů v posuzování kandidátských zemí.
Křesťany v Evropě v tomto ohledu znepokojuje situace křesťanských menšin v Turecku. Přes veškeré sliby odpovědných orgánů Turecka, musí křesťanské komunity stále bojovat s problémy legálního uznání, vlastnických práv a také s problémem zasahování státu do vyučovacích osnov náboženství. Podle našich znalostí to nejsou jen problémy právnické povahy. Co chybí je otevřený a korektní přístup k tradičním náboženstvím a etnickým skupinám.
Na jedné straně chápeme, že podle současného chápaní Turecké vlády je stát garantem sekulárního státního systému a je nutné pokračovat v udržení státního dohledu nad náboženstvími s cílem eliminovat extremizmus jistých islámských skupin. Na druhé straně tento systém zásadně omezuje život jiných náboženství, včetně křesťanských komunit. V našem chápaní je tato skutečnost příznakem vnitřní nestability a demonstrací omezení náboženské svobody v zemi.
Unie samotná stojí před celou řadou svých vlastních úkolů. Jejím prvořadým úkolem je, po přijetí deseti nových členů a po předpokládaném dalším rozšíření v následujících dvou letech, stabilita společenství samotného. Unie si tuto novou situaci musí plně uvědomit a zvládnout jí. O její konečné podobě a vizi se musí vést důkladná
diskuze.
Stejně důležitý úkol pro Unii leží v oblasti praktického uplatnění modelu sociální soudružnosti těch, kteří již na území Unie žijí. Sociální, politická a kulturní integrace imigrantů, kteří žijí na území Unie, je v tomto ohledu významným úkolem. Každodenní život ukazuje, že pouhé zlepšení finančního a materiálního zabezpečení imigrantů zdaleka neřeší problém jejich kulturní a sociální adaptace.
Rozhodnutí, zda započít přístupové rozhovory s Tureckem, o jeho případném členství v EU, bude mít pro další existenci Unie dalekosáhlé důsledky. Riziko přijetí závažného politického rozhodnutí bez dostatečné podpory ze strany občanů EU, může vést ke zvýšení odstupu mezi Unií a jejími občany. Rádi bychom v Unii podpořili úsilí směřující k intenzivnějším diskusím o podstatě Evropské identity. Etnické, kulturní ale i náboženské faktory, na kterých jsou postaveny mezilidské vztahy, hrají ve vyváření identity klíčovou roli. Zapojení občanské společnosti, občanů EU a všech lidí, kteří v Evropě žijí, je důležitým momentem pro dosažení úspěchu v této debatě. Církve v Evropě jsou připraveny hrát v této debatě svou roli.
Evropské církve touží po tom, aby hodnoty smíření, míru a solidarity mezi lidmi a národy, i smíření uvnitř jednotlivých společností byly hlavními silami formujícími budoucí vývoj kontinentu. Prohlubování vztahu mezi Tureckem a EU je v tomto ohledu proces, ve kterém je nutná spolupráce všech.
Z originálního textu
(http://www.cec-kek.org/index.shtml) přeložila: Jitka Krausová, vedoucí tajemnice ERC
Zdroj: www.ekumenickarada.cz
