Hledání: Společnost a náboženství
Vloženo Úterý, 30. listopad 2004 @ 16:16:12 CET Vložil: Bolek |
poslal Lutrik Náboženství a nadpřirozeno ve společnost (mezinárodní srovnání na základě empirického výzkumu ISSP - International Social Survey Programme), Dana Hamplová, 2000, Sociologický ústav AV ČR, ISBN 80-85950-79-0 - vybrané informace
Náboženství, náboženské fenomény a míra, v níž se ve společnosti udržují, významně ovlivňují celkovou podobu společnosti, a jako takové zasluhují pozornost sociologů. Náboženství patří k jevům, které významným způsobem ovlivňují celkový charakter společnosti. Je zdrojem hodnot a norem a nejúčinnějším legitimizačním prostředkem, pomáhá udržovat společenské instituce a křehkou rovnováhu sociálního světa propojuje s ”vyšší” a stabilnější skutečností.
Zároveň však náboženské otázky patří mezi oblasti poměrně nesnadno přístupné empirickému zkoumání. Při hodnocení náboženské orientace můžeme vycházet z deklarativní příslušnosti k nějakému vyznání při sčítání lidu, informací církví o počtu členů či o počtu těch, kteří se zúčastňují bohoslužeb, z výběrových šetřeních, které se na náboženské postoje výslovně ptají, či míry, v níž se ve společnosti udržují specifické náboženské hodnoty a normy.
Tento text vychází z dalšího možného zdroje informací: výběrového šetření zaměřeného na náboženské fenomény, které umožňuje hlubší postižení duchovního rozměru společnosti. Podkladem jsou data z mezinárodního šetření ISSP (International Social Survey Programme), jehož garantem je v ČR Sociologický ústav AV. Jednalo se o modul Náboženství 1998, který se zabýval vlivem náboženských představ a chování na sociální, politické a morální postoje, osobní morálku, postoje k sexuálnímu chování, potratům, kriminálnímu chování a jeho trestání. Data za Českou republiku pocházejí z roku 1999 (Grant GA ČR 403/99/1129), zahraniční data jsou z roku 1991. Vzorek byl vybrán náhodným výběrem a představovalo jej 1224 respondentů. Terénní sběr dat provedla v České republice agentura SC&C.
Mnozí sociologové se už dlouho shodují na tom, že jedním z nejcharakterističtějších rysů moderních společností je pozvolný úbytek nadpřirozeného prvku z každodenního života. Tento trend se označuje pojmem sekularizace, obvykle se připisuje rozvoji vědy a techniky a technické racionality a považuje se za neoddělitelnou součást procesu modernizace. Modernizace a rozvoj racionálního přístupu ke světu však nemusí automaticky vytlačovat náboženský prvek, o tom svědčí např. společnost Spojených států amerických, kde modernizace postoupila relativně nejdále, ale v nichž hraje náboženství stále významnou roli. Při hodnocení sekularizačních trendů je třeba brát v úvahu, že se jedná především o evropskou záležitost. Další neopominutelnou skutečností je, že evropská sekularizace představuje odklon od tradičního náboženství lidových církví. Křesťanství evangelikálního typu se udržuje na stabilní úrovni či lze dokonce zaznamenat jeho určitý
vzestup a v evropských společnostech se rovněž udržuje poměrně vysoká víra v nadpřirozeno. Dále je Evropě překvapivě vysoká víra v různé okultní prvky a nezdá se, že by se nějakým způsobem oslabovala. Okultismus ”vychází z představy, že najde prostředky a cesty, jak použít v dnešní době prastaré pověrečné praktiky, rituály a zaříkávací formule k užitku nebo ke škodě jiných lidí. Rovněž k němu patří i představa, že může navazovat kontakt nebo spojení s duchy, dušemi zemřelých nebo některými kosmickými silami” (Malý slovník sekt, s. 82). Jako příklad okultismu lze uvést například věštění, čtení z ruky, virgule či výklad horoskopu.
Z hlediska deklarativního náboženského vyznání je možné zkoumané země rozčlenit do tří základních skupin:
Jasně se vyhraňují silně katolické země (Irská republika, Itálie, Maďarsko, Polsko, Rakousko a Slovinsko, Filipíny) s vysokým podílem římských katolíků a malým procentem obyvatel, kteří se hlásí k jinému vyznání, případně žádné neuvádějí.
Další skupinou jsou země s vysokým podílem vyznávajícího obyvatelstva, převážně protestantského, v nichž však ani katolická populace není zanedbatelná (Severní Irsko a USA, a dále bývalé západní Německo s téměř rovnocenným podílem protestantského i katolického obyvatelstva).
Třetí skupinou jsou země sekularizované, v nichž se velká část obyvatel se nehlásí k žádnému vyznání (Česká republika, bývalá NDR, Nizozemí, Nový Zéland, Rusko, Velká Británie).
Tabulka 1: Země podle náboženského vyznání
Vyznání
Bez vyznání
Křesťanské
nebo
Země
Ano
Ne
neuvedeno
Římsko-katolické
Ostatní
v %
Abs.
V %
Abs.
v %
Abs.
v %
abs.
Česká republika
45,7
559
7,8
95
0,6
8
45,9
562
Filipíny
85,0
1020
12,8
153
2,1
26
0,1
1
Irská republika
93,0
935
3,6
36
1,7
17
1,7
17
Itálie
93,1
914
0,1
1
0,7
7
6,1
61
Maďarsko
73,1
691
21,5
250
0,5
5
4,9
54
Německo (NDR)
5,7
84
29,1
431
1,0
15
64,2
956
Německo (SRN)
42,7
573
44,7
602
2,0
27
10,6
144
Nizozemí
22,1
360
19
310
3,5
58
55,4
907
Norsko
0,6
9
90,5
1346
2,8
42
6,1
109
Nový Zéland
13,6
138
54,3
529
0,8
32
31,3
371
Polsko
96,0
1012
-
-
0,8
8
3,2
43
Rakousko
81,1
798
6,8
67
2,0
20
10,1
99
Rusko
30,6**
838
1,3
34
68,1
2092
Severní Irsko
34,0
275
54,7
461
0,2
2
11,1
100
Slovinsko
82,8
1693
4,0
83
2,2
45
11,0
293
USA
26,4
359
59,4
807
4,0
54
10,2
139
Velká Británie
11,1
139
49,7·
618
2,5
35
36,7
465
Zdroj: ISSP 1991 - zahraniční data a ISSP 1998 - data za Českou republiku
* Zahrnuje 3,3 řeckokatolíků
** Pravoslavná církev
· Z toho 37,4 Anglikánská církev
Vezmeme-li účast na bohoslužbách za měřítko sekularizace společnosti, získáme opět tři základní kategorie zemí :
1. Státy sekularizované. V podstatě se potvrzuje to, o čem vypovídaly výsledky o podílu vyznávajících, a to, že bývalá východní část Německa, Nizozemí, Velká Británie a Česká republika jsou státy značně sekularizované. Většina obyvatelstva se bohoslužeb vůbec nezúčastňuje, podíl lidí, kteří chodí do kostela pravidelně i nepravidelně, je relativně nízký, největší skupinou jsou lidé, kteří nechodí do kostela nikdy. Obyvatelé těchto zemí se také jen výjimečně označovali za lidi nábožensky orientované (za silně a velmi náboženského člověka se označovalo ve všech zmíněných zemích přibližně 5% respondentů).
2. Další skupinu představují státy relativně sekularizované, v nichž si však náboženství uchovalo určitý kulturní význam, podíl lidí, kteří chodí do kostela pravidelně je nízký, procento lidí, kteří nechodí na bohoslužby vůbec je však výrazně menší než v předchozím případě. Největší podíl respondentů odpovídal, že do kostela chodí, i když velmi málo (Maďarsko, bývalá západní část Německa, Norsko, Nový Zéland). Mírně vyšší roli náboženství odpovídá i to, že za silně a velmi náboženského člověka se označila přibližně desetina respondentů z těchto zemí, což představuje dvojnásobek oproti předchozímu případu.
3. Poslední skupinu představují státy s relativně vysokým podílem praktikujících věřících, velká část obyvatelstva chodí na bohoslužby každý týden, jen malé procento populace nechodí do kostela nikdy (Irská republika, Severní Irsko, Polsko, USA a Filipíny). Ve většině těchto zemích je také vyšší podíl těch, kteří se označují za silně náboženské (např. USA - 26%, obě části Irska - 14%, Filipíny - 33%).
Existuje celkem logická tendence, že v zemích s vyšším podílem vyznávajících existuje také větší důvěra v církve. Nejvíce tedy věří náboženským organizacím Irové, Američané, Maďaři, Filipínci a Poláci. Obyvatelé těchto zemí také jen zřídka zaujímají vůči církvím postoj naprosté nedůvěry. Nejmenší důvěru si náboženské organizace naopak získaly mezi Holanďany.
Pro moderní společnost je charakteristická poměrně značná pluralita světonázorových orientací. Najdeme v ní celou škálu duchovních orientací od skupin radikálních ateistů přes křesťany až po zastánce různých bizardních kultů-
Vzhledem k typu dat, z něhož tento text vychází, se nabízí jako nástroj pro určitý typ klasifikace náboženských přístupů faktorová analýza. Ta odhalila 4 základní přístupy k duchovní problematice, a to dva náboženské v užším smyslu slova. Jednalo se jednak o víru v Boha zakotvenou v křesťanském učení, okultní religiozitu, fatalismus a duchovní orientaci, kterou by bylo možné nazvat vírou v člověka.
Tradiční křesťanská víra je představována přesvědčením, že Bůh se stará o každou lidskou bytost a určuje osud, že bez Boha by život neměl smysl, že dobré a špatné by se mělo zakládat na Božím zákonu, a dále vírou v posmrtný život, nebe, peklo, ďábla a zázraky. Okultní religiozita představuje víru v amulety, věstce a horoskopy. Fatalismus v sobě spojuje přesvědčení, že život nemá žádný smysl a lidé mohou udělat jen málo pro to, aby jej změnili. Víra v člověka je dána přesvědčením, že život má smysl, pokud mu člověk nějaký dá, a že svůj osud určujeme sami.
Tabulka 2: Duchovní orientace - skóre faktorové analýzy
Výrok
Faktor
1
křesťanství
2
okultismus
3
fatalismus
4
víra v člověka
Věříte v posmrtný život?
0,8027
-0,0132
-0,1924
0,1157
Věříte v ďábla?
0,8009
-0,0720
-0,1536
0,1150
Věříte v nebe?
0,8822
-0,0359
-0,0880
0,1326
Věříte v peklo?
0,8315
-0,0500
-0,1275
0,1232
Věříte v náboženské zázraky?
0,6974
0,1498
-0,2145
0,1827
Existuje Bůh, který osobně pečuje o každou lidskou bytost
0,8761
-0,0423
0,0465
0,0627
Lidé mohou udělat jen málo pro to, aby změnili běh svého život
0,3285
0,2477
0,6347
-0,2066
Pro mne má život smysl jen proto, že existuje Bůh
0,8408
-0,0599
0,1948
0,0278
Život nemá žádný smysl
0,1834
0,2092
0,7067
-0,1434
Běh života určován Bohem
0,8112
0,0098
0,2059
-0,0175
Život má smysl, pokud mu člověk nějaký smysl dá sám
-0,3978
0,2040
0,1789
0,6757
Svůj osud si určujeme sami
-0,3081
0,2014
0,2205
0,7433
Určení správného a špatného by se mělo zakládat na Božím zákonu
0,7930
-0,0805
0,1049
0,0263
Amulety pro štěstí občas přinášejí štěstí
0,0699
0,7806
-0,1022
-0,0332
Existují přitom poměrně značné rozdíly v tom, do jaké míry jsou jednotlivé prvky křesťanské věrouky přijímány. Ukazuje se obecná tendence, že lidé častěji věří pozitivním prvkům (nebe, posmrtný život), zatímco existenci těch méně příjemných jako pekla či ďábla častěji odmítají. Výrazně menší podpoře se také těšily ty skutečnosti, které se nějakým způsobem dotýkaly reálného života. Lidé méně často věřili, že Bůh zasahuje do života, řídí jej a že lidský život je Bohem ovlivňován. Relativně menší podporu si získalo i přesvědčení, že rozlišování dobrého a zlého by se mělo zakládat na Božím zákoně. Jistým způsobem se zde projevuje psychologické potřeba vyrovnat se smrtí a konečností lidského života. Lidé si uchovávají naději na (příjemný) posmrtný život, ale přitom nedovolují, aby naděje budoucího života příliš rozhodovala o životě současném.
Tabulka 3: Víra v jednotlivé prvky křesťanské nauky - souhrnné výsledky za všechny země (v %)
Víra
v
Určitě ano
Pravděpo-dobně ano
Pravděpo-dobně ne
Určitě ne
Neumím vybrat
Posmrtný život
23,8
23,3
17,1
23,8
10,6
Nebe
23,3
22,5
14,5
27,4
10,1
Zázraky
19,0
25,9
17,7
24,8
10,1
Peklo
15,1
16,4
18,1
37,3
10,2
Ďábla
14,4
14,8
17,8
41,0
9,2
Mezi jednotlivými zeměmi existují výrazné odlišnosti v tom, jaký vliv si v nich křesťanství uchovalo. Základní přehled o rozdílech ukazuje průměr kladných odpovědí na otázky týkajících se křesťanské víry (Tabulka 5). Obecně lze konstatovat, že křesťanství ztratilo v rámci evropské kultury nejen své původně dominantní postavení, ale v podstatě výraznější vliv. Nejdále přitom sekularizace v tomto smyslu slova dospěla v bývalé východní části Německa. I v tomto případě se však vyčlenily zřetelné a významné výjimky. Stejně jako v při porovnávání návštěvnosti bohoslužeb, se jako země s nejsilnějším vlivem křesťanství vyčlenily Spojené státy americké a obě části Irska, a potvrdila se tak vysoce religiózní povaha těchto zemí. Ukazuje se tak, že vysoký podíl vyznávajících a vysoká účast na bohoslužbách vypovídají o tom, že se mezi velkou částí populace tradiční křesťanská víra udržuje.
Tabulka 5: Průměr kladných odpovědí na jednotlivé otázky týkající se křesťanské víry
Země
Průměr odpovědí
určitě ano
Pravděpodobně ano
Celkem ano
USA
40,3
21,9
62,2
Severní Irsko
39,9
27,4
67,3
Irsko
29,4
34,0
63,4
Filipíny
27,9
52,1
80,0
Itálie
23,1
27,5
50,6
Polsko
23,1
26,4
49,5
Nový Zéland
20,2
18,5
38,7
Austrálie
15,5
23,5
39,0
Rakousko
13,8
22,8
36,6
Norsko
12,6
14,5
27,1
Nizozemí
12,0
14,5
26,5
Západní část Německa
11,5
19,3
30,8
Rusko
11,4
15,0
26,4
Maďarsko
11,1
13,1
24,2
Velká Británie
10,5
20,2
30,7
Slovinsko
7,0
18,7
25,7
Východní část Německa
4,7
8,6
13,3
Zdroj: ISSP 1991
Ukazuje se dále, že zatímco křesťanská víra je charakteristická spíše pro starší, venkovské a méně vzdělané vrstvy, víra v nadpřirozeno okultního charakteru je rozložena v populaci mnohem rovnoměrněji.
Tabulka 6: Víra v okultismus - průměr kladných odpovědí na jednotlivé otázky týkající se okultismu
Země
Průměr kladných odpovědí
Určitě ano
Pravděpodobně ano
celkem
Slovensko
10,1
40,7
50,8
Maďarsko
6,9
33,3
40,2
Slovinsko*
6,1
31,4
37,5
Nový Zéland
6,1
28,7
34,8
Francie
5,4
27,9
33,3
Rakousko
8,0
23,1
31,1
Filipíny*
4,1
25,4
29,5
Velká Británie
4,0
25,2
29,2
Západní Německo*
5,5
22,3
27,8
Východní Německo*
3,4
19,3
22,7
Severní Irsko*
2,9
19,8
22,7
Irská republika*
3,9
18,3
22,2
Nizozemí
3,2
18,5
21,7
* Zdroj: Data ze šetření ISSP Náboženství 1991, ostatní z modulu ISSP Náboženství 1998
V šetření ISSP se respondenti vyjadřovali ke 3 možnostem, na čem by se podle nich mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného:
1. Rozlišování správného a špatného by se mělo zakládat na Božím zákoně.
2. O tom, co je správné a špatné, by měla rozhodovat společnost.
3. To, co je správné a špatné, je věcí osobního svědomí.
Mezi zeměmi panuje největší shoda ve významu individuálního svědomí, největší rozdíly jsou naopak v tom, jaký význam přisuzují Božímu zákonu. Z hlediska empirického výzkumu náboženství je samozřejmě podstatné především to, do jaké míry jsou lidé přesvědčeni, že by se rozlišování dobrého a špatného mělo zakládat právě na Božím zákonu. Srovnáme-li země podle podílu obyvatelstva, který si myslí, že rozlišování dobrého a špatného by se mělo zakládat na Božím zákonu, znovu se vyčlení Irsko a Spojené státy jako religiózní státy a po nich následuje skupina katolických zemích (Itálie, Maďarsko, Polsko). V obou skupinách těchto zemí je rovněž vyšší podíl těch, kteří věří, že Bible je doslovný záznam Božího slova.
Tabulka 8a: Odpovědi na otázku, na čem by se mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného. (Dopočet do 100 % představuje chybějící odpovědi)
Země
Rozlišování dobrého a špatného by se mělo zakládat na Božím zákonu
Rozhodný souhlas
souhlas
tak napůl
Nesouhlas
rozhodný nesouhlas
neumí vybrat
Austrálie
%
12,4 (4,1*)
33,5
-
32,3
15,0
5,0
abs
273
737
-
711
330
110
Filipíny
%
14,3 (8,1*)
62,2
15,0
7,6
0,3
0,7
abs
171
746
180
91
4
8
Irská republika
%
20,9 (10,7*)
40,0
13,8
19,3
3,1
2,8
abs
210
402
139
194
31
28
Itálie
%
17,7 (10,9*)
29,7
20,2
16,7
14,5
1,1
abs
174
292
199
164
143
11
Maďarsko
%
23,8 (10,1*)
14,6
20,7
8,5
28,9
2,3
abs
238
146
207
85
289
23
Německo Východní
%
2,8 (10,1*)
9,0
8,2
24,6
40,1
14,1
abs
42
133
122
366
596
209
Německo Západní
%
7,0 (4,3*)
21,2
15,5
24,1
19,3
11,7
abs
94
285
208
325
260
158
Nizozemí
%
6,4 (3,9*)
17,1
19,3
25,8
23,5
6,6
abs
105
279
316
422
384
108
Norsko
%
6,0 (4,4*)
13,2
18,7
27,5
23,8
5,4
abs
91
199
281
414
359
81
Nový Zéland
%
15,7 (5,2*)
23,7
17,9
29,3
4,9
3,5
abs
168
254
191
314
52
37
Polsko
%
20,0 (16,9*)
25,7
18,0
12,9
5,0
17,1
abs
213
273
191
137
53
182
Rakousko
%
10,5 (4,7*)
22,1
18,4
17,3
22,8
8,7
abs
103
217
181
170
224
86
Severní Irsko
%
29,5 (17,3*)
36,5
14,9
9,7
2,4
4,7
abs
247
306
125
81
20
39
Slovinsko
%
3,7 (2,1*)
18,3
16,2
29,3
19,7
10,3
abs
76
380
337
609
409
214
Spojené státy
%
26,3 (17,9*)
26,6
19,8
11,4
8,5
4,4
abs
358
361
269
155
115
60
Velká Británie
%
9,4 (2,6*)
25,2
23,8
22,1
9,7
4,8
abs
118
317
299
278
122
60
Zdroj: ISSP 1991
*Respondenti, kteří jednoznačně souhlasí s tím, že by se rozlišování správného a špatného mělo zakládat na Božím zákoně, a kteří zároveň věří, že Bible je doslovný záznam Božího slova.
Tabulka 8b: Odpovědi na otázku, na čem by se mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného. (Dopočet do 100 % představuje chybějící odpovědi)
Země
O tom, co je dobré a špatné, by měla rozhodovat společnost
rozhodný souhlas
souhlas
tak napůl
Nesouhlas
rozhodný nesouhlas
neumí vybrat
Austrálie
%
15,5
51,4
-
20,9
6,1
3,4
abs
341
1133
-
461
135
75
Filipíny
%
5,0
52,5
24,3
16,0
1,1
1,1
abs
60
630
292
192
13
13
Irská republika
%
6,4
36,7
14,3
31,9
5,8
4,6
abs
64
369
144
321
58
46
Itálie
%
7,2
30,9
26,0
22,4
12,5
0,9
abs
71
304
256
220
123
9
Maďarsko
%
31,9
24,4
25,5
7,4
7,7
2,0
abs
319
244
255
74
77
20
Německo Východní
%
13,1
50,7
10,6
11,0
4,8
8,6
abs
195
753
157
164
71
128
Německo Západní
%
7,3
40,2
17,8
17,6
6,9
8,5
abs
98
541
240
237
93
114
Nizozemí
%
8,0
38,1
25,0
15,7
5,6
5,9
abs
130
623
409
257
92
96
Norsko
%
15,7
58,2
11,3
4,6
1,3
2,7
abs
236
876
170
70
20
40
Nový Zéland
%
11,4
39,3
17,2
19,7
1,8
3,5
Abs
122
421
184
211
19
37
Polsko
%
11,1
34,3
16,1
14,5
4,6
17,0
Abs
118
365
171
154
49
181
Rakousko
%
8,8
36,1
21,0
16,3
12,9
4,6
Abs
87
355
207
160
127
45
Severní Irsko
%
7,5
32,5
18,6
25,9
5,4
5,8
Abs
63
272
156
217
45
49
Slovinsko
%
11,1
50,2
17,2
10,2
2,3
7,0
Abs
231
1045
357
212
47
145
Spojené státy
%
8,3
30,8
22,7
17,7
10,4
4,3
Abs
113
418
309
241
142
59
Velká Británie
%
11,7
46,5
18,4
11,0
1,7
4,9
Abs
147
584
231
138
21
62
Zdroj: ISSP 1991
Tabulka 8c: Odpovědi na otázku, na čem by se mělo zakládat rozlišování dobrého a špatného. (Dopočet do 100 % představuje chybějící odpovědi)
Země
To, co je správné a špatné, je věcí osobního svědomí
rozhodný souhlas
souhlas
tak napůl
Nesouhlas
rozhodný nesouhlas
neumí vybrat
Austrálie
%
12,9
42,2
-
27,6
12,9
2,2
abs
284
929
-
608
285
49
Filipíny
%
11,0
64,1
16,7
6,9
0,5
0,8
abs
132
769
200
83
6
10
Irská republika
%
15,6
47,9
10,4
18,8
5,4
1,6
abs
157
481
105
189
54
16
Itálie
%
53,3
31,3
7,9
5,0
2,2
0,2
abs
524
308
78
49
22
2
Maďarsko
%
44,0
25,3
16,9
5,1
5,8
1,8
abs
440
253
169
51
58
18
Poznámka:
Německo Východní
%
27,8
50,5
6,2
6,0
1,8
6,8
Abs
413
750
92
89
27
101
Německo Západní
%
28,5
49,4
7,2
7,3
2,5
4,2
Abs
384
665
97
98
33
57
Nizozemí
%
16,7
44,9
15,7
12,2
4,3
4,4
Abs
273
734
257
200
70
72
Norsko
%
9,0
32,9
15,0
22,3
11,6
4,0
Abs
135
496
226
336
175
60
Nový Zéland
%
16,5
35,0
12,7
25,5
3,1
2,2
Abs
177
374
136
273
33
24
Polsko
%
30,6
35,7
6,6
9,6
3,9
11,7
Abs
325
380
70
102
41
124
Rakousko
%
48,0
38,0
7,4
2,3
1,1
2,7
Abs
472
374
73
23
11
27
Severní Irsko
%
14,9
41,4
13,0
16,7
6,0
5,1
Abs
125
347
109
140
50
43
Slovinsko
%
23,0
53,7
10,1
5,3
1,2
4,8
Abs
478
1117
210
111
25
99
Spojené státy
%
13,2
28,9
18,8
15,5
13,8
4,4
Abs
180
393
255
211
188
60
Velká Británie
%
17,2
40,3
11,6
16,6
5,4
3,9
Abs
216
507
146
209
68
49
Zdroj: ISSP 1991
Jednou z oblastí, která se nabízí pro posouzení míry, v níž se uchovaly náboženské hodnoty, je i sexuální morálka. I v případě sexuálního chování platí, že postoje k němu nemohou být jednoduše ztotožněny s hloubkou náboženské (křesťanské) víry respondenta. Ukazuje se však, že jsou to právě prvky spojené s křesťanstvím, co mělo na normy sexuálního chování nejvýraznější vliv. V datech se zřetelně projevilo, že v zemích s nejvyšší návštěvností i nejvyšším deklarovaným uznáním autority Bible a Božího zákona (tedy USA a obě části Irska), se udržuje i tradičnější sexuální morálka, pokud je srovnáme s ostatními moderními společnostmi. Šetření ISSP tak naznačuje, že tyto společnosti jsou křesťanské nejenom na deklarativní rovině, ale křesťanské hodnoty je stále do značné míry ovlivňují.
Tabulka 13: Odpovědi na otázku - ”Myslíte si, že je sexuální vztah mezi dvěma dospělými stejného pohlaví je špatný nebo není špatný?”
Homosexualita
Země
vždy špatná
Téměř vždy špatná
Špatná jen někdy
Vůbec ne špatná
Neumí vybrat
Průměr*
Filipíny
83,2
10,1
4,3
2,3
0,2
1,3
998
121
52
27
2
Maďarsko
77,4
11,5
3,0
5,0
2,6
1,3
774
115
30
50
26
Severní Irsko
72,9
7,0
4,2
7,3
8,1
1,4
611
59
35
61
68
Spojené státy
67,4
4,5
5,0
12,9
8,1
1,6
916
61
68
175
110
Irská republika
60,9
8,0
8,5
12,5
9,9
1,7
612
80
85
126
99
Itálie
60,6
12,0
13,3
9,3
4,7
1,7
596
118
131
91
46
Polsko
59,6
6,1
4,2
13,0
16,7
1,6
634
65
45
138
178
Nový Zéland
55,0
6,5
9,3
16,8
11,1
1,9
589
70
100
180
119
Velká Británie
52,7
7,6
10,1
17,3
11,5
1,9
663
96
127
218
144
Austrálie
52,1
8,1
9,3
22,8
6,2
2,0
1148
178
204
502
136
Slovinsko
45,7
11,5
8,8
9,2
18,7
1,8
950
239
184
191
389
Norsko
41,0
5,4
9,6
26,7
16,2
2,3
618
81
145
402
244
Rakousko
33,2
15,0
18,9
15,8
17,0
2,2
327
148
186
155
167
Německo
26,1
7,7
8,3
27,2
30,5
2,5
Východní
388
115
124
404
453
Česká republika
25,5
9,7
17,1
24,8
22,9
2,5
312
119
209
303
281
Německo
24,6
8,3
11,7
30,0
25,1
2,6
Západní
331
112
157
404
338
Nizozemí
14,3
3,7
12,7
56,3
12,6
3,3
233
61
208
921
206
* Průměr na škále 1- 4 (1 - vždy špatné, 4 - nikdy to není špatné)
Číslování tabulek odpovídá zdrojovému (původnímu) textu!
Křesťanství - v protestantské i katolické verzi - muži tradičně připisuje úlohu živitele, zatímco posláním ženy je péče o rodinu a domácnost. Do postojů k rolím muže a ženy se však zároveň promítá mnoho dalších vlivů, např. věk, vzdělání, zkušenosti z dětství, stupeň urbanizace či společenské zvyklosti. Z náboženských otázek hraje největší roli katolické vyznání. To také odpovídá skutečnosti, že katolická církev si v této otázce uchovává jasné učení a hlavní poslání ženy se vidí v péči o rodinu, zatímco mezi protestanty je přístup k této otázce nejednoznačný. V protestantské teologii můžeme nalézt různé proudy, od tradičního přístupu až po radikálně feministickou teologii
Celkově výsledky šetření ISSP ukazují, že podíl vyznávajících i účast na bohoslužbách nejsou jen vnějším formálním kritériem religiozity, ale do určité míry vypovídají o zaměření společnosti. Ve společnostech s nízkým podílem vyznávajících a malou účastí na bohoslužbách rovněž náboženství ovlivňuje jen velice málo hodnoty rozšířené v populaci. Na druhou stranu ovšem platí, že vysoký podíl vyznávajících nemusí automaticky znamenat to, že hodnoty dané společnosti jsou ve velké míře ovlivněny náboženskou věroukou. Klíčovým prvkem je především účast na bohoslužbách. Jasně se také ukázalo, že v státech, které se z hlediska vyznání, návštěvnosti i podílu obyvatelstva, který věřil jednotlivým prvkům křesťanské věrouky, ukazovaly jako vysoce religiózní, jsou nejrozšířenější tradiční křesťanské hodnoty.
ČESKÁ REPUBLIKA - VÍRA ANO, ALE NE V BOHA
Česká republika patří k zemím s nejmenším vlivem tradičního náboženství. V Čechách je relativně nízký počet vyznávajících a jejich malému počtu odpovídá i nízká návštěvnost bohoslužeb, vyšší návštěvnost se udržuje především v menších obcích a mezi staršími lidmi. Češi také příliš často nevěří v to, že existuje osobní Bůh. V Boha věří spíše lidé starší a s nižším vzděláním Jasně se také projevil sekularizační vliv městského života - lidé žijící ve větších městech věří v osobního Boha méně často. Výjimkou z této tendence byla Praha, kde podíl věřících vzrostl.
Tabulka 17: Návštěvnost bohoslužeb podle věku - Česká republika
Účast na bohoslužbách
Věk
nikdy
méně často
Několi-krát
za rok
Asi 1x za měsíc
Téměř každý týden
nejméně 1x týdně
Celkem
Do 24
v %
57,1
11,2
22,4
1,5
4,6
3,1
100,0
Počet
112
22
44
3
9
6
196
25-34
v %
50,8
13,8
19,9
2,2
6,1
7,2
100,0
Počet
92
25
36
4
11
13
181
35-44
v %
51,4
8,6
31
1,7
3,4
3,9
100,0
Počet
119
20
72
4
8
9
232
45-54
v %
46,4
11,9
28,9
3,4
5,1
4,3
100,0
Počet
109
28
68
8
12
10
235
55-64
v %
46,8
12,9
23,1
1,6
3,2
12,4
100,0
Počet
87
24
43
3
6
23
186
65-74
v %
35,3
7,7
28,2
5,8
9
14,1
100,0
Počet
55
12
44
9
14
22
156
75+
v %
30,7
7,7
23,1
7,7
30,8
100,0
Počet
4
1
3
1
4
13
Celkem
v %
48,1
11,0
25,9
2,7
5
7,3
100,0
Počet
578
132
310
32
60
87
1199
Zdroj: ISSP Náboženství 1998
Stejně jako v případě mezinárodních dat se na základě faktorové analýzy vyčlenily dvě základní religiózní orientace: křesťanství a okultismus. Vzhledem k určité stabilitě těchto náboženských přístupů, lze uvažovat o tom, že se jedná o jakési obecné duchovní proudy společnosti. Získaná data tak potvrzují - alespoň do určité míry - teorii Ellwooda a Partina (1988) o existenci dvou základních vizí skutečnosti v západní civilizaci: ”Křesťanství a moderní věda představují společnou vizi světa, jež vychází na jedné straně z přísného odlišení Boha jako Stvořitele a stvořených bytostí podřízených jeho vůli, a na straně druhé z důrazného rozlišování mezi člověkem (myslící a cítící bytostí) a zbytkem veškerenstva. Druhá, alternativní vize je spjata s mystickými proudy náboženských tradic.…. od gnosticismu, magie, hermetismu a neoplatonismu přes středověké sektářství, čarodějnictví, kabalu a alchymii k novověkému
rosikruciánství a okultismu”.
Z dat je zřejmé, že víra v křesťanskou věrouku je ve společnosti významně nižší než je podíl vyznávajícího obyvatelstva. Tato skutečnost znamená, že vyznání není příliš vhodným ukazatelem náboženské víry a nemusí vypovídat nic ani o reálném vlivu církve na společnost a její hodnoty. Lidé se mnohdy hlásí k určitému vyznání spíše jako k určité historické a kulturní tradici, často pevně provázané a splývající s významným prvkem národní identity.
Musíme se proto ptát, jací jsou lidé, kteří se ke křesťanským církvím hlásí a čemu věří. Nepochybně existují rozdíly mezi jednotlivými denominacemi. Z českém kontextu je nejvýznamnější církev římskokatolická. Při posledním sčítání lidu v roce 1991 se k ŘKC hlásilo 39 % obyvatelstva, což představuje 89,3 % z těch, kteří se hlásili ke křesťanskému vyznání. K protestantským církvím se hlásilo 2,5 % obyvatel. Z tohoto hlediska má katolická církev v české společnosti bezkonkurenční postavení a do jisté míry je otázka, jací jsou čeští křesťané, otázkou, jací jsou čeští katolíci.
Již zběžný pohled na data ukazuje, že existuje velký nepoměr mezi vyznáním a vírou v Boha - např. v Boha jako osobu věřila jen čtvrtina katolíků. Největší skupinu katolíků (přibližně třetinu) představují lidé, které lze označit za duchovně nevyhraněné a kteří se přikláněli ke křesťanství i okultismu tak napůl.
Tradiční křesťanské věrouce věřila asi jen pětina lidí, přičemž jen 4 % katolíků by se dala označit za ”čisté křesťany”. Při hodnocení těchto výsledků je ovšem třeba brát v úvahu skutečnost, že poměrně hodně odpovědí chybělo (z faktorové analýzy byly vynechány všechny případy, kdy chyběla odpověď na jednu z otázek), takže je třeba počítat s určitou mírou chyby, základní tendence jsou však patrně zachovány. Výsledky naznačují, velká část lidí, kteří se hlásí k největší české křesťanské církvi, její věrouce nevěří.
Vezmeme-li v úvahu výsledky respondentů bez vyznání, je patrné, že mezi nimi jsou lidé, kteří věří prvkům křesťanské věrouky, naprosto výjimeční. Ukazuje se tak, že zatímco vyznání nemůže být indikátorem křesťanské víry, fakt, že se člověk k žádnému vyznání nehlásí, vypovídá o téměř jisté absenci křesťanského pohledu na svět.
V Čechách je nejrozšířenější okultní religiozita, reprezentovaná například vírou v amulety, věštce i horoskopy. Zatímco ke křesťanské víře lze přiřadit přibližně desetinu respondentů, k okultismu téměř třetinu. Tato religiozita souvisí s fatalistickým přístupem k životu (či je jeho projevem). Taková orientace se pak promítá do celkového postoje k životu. Šetření ISSP 1998 tyto tendence potvrzuje. Zastánci religiozity okultního typu v něm například častěji než ostatní odmítali, že si svůj osud určujeme sami. Pasivita a fatalismus také vede k preferování přítomnosti na úkor budoucnosti. Jednoznačná orientace na přítomnost s sebou přitom přináší celou řadu negativních následků, včetně následků ekonomických. Je poukazováno na skutečnost, že u lidí, kteří kladou menší důraz na budoucí užitek, je větší pravděpodobnost vzniku závislosti na látkách poškozujících organismus (drogy, alkohol,
cigarety) a menší pravděpodobnost rozvinutí prospěšných zvyků, včetně takových jako cvičení nebo dodržování pracovní doby.
Souvislost mezi křesťanskou vírou a orientací na přítomnost, resp. budoucnost, je složitější a je třeba zohlednit rozdíly mezi katolicismem a protestantismem. Celou řadu studií na toto téma asi není třeba připomínat a Weberova teze o souvislosti mezi protestantskou etikou a duchem kapitalismu se dnes považuje již za klasickou. I když většina prací věnovala pozornost především důsledkům první protestantské vlny a méně již dvěma následujícím, vlivy všech tří vln protestantské kulturní revoluce jsou velice podobné: individualismus, hlad po vzdělávání, sklony k demokracii, duch svobodného podnikání a kapitalismu a aktivita. V podstatě se tak jedná o duchovní proud s opačnými sociálními dopady než okultismus, neboť zdůrazňuje orientaci na budoucnost a vyzdvihuje vlastní zodpovědnost a aktivitu. Otázkou je, do jaké míry jsou čeští protestanti obecně nositelé této etiky. Jasně se ukazuje, že samo protestantské vyznání
”protestantskou etiku” nezaručuje. Zdá se ovšem, že příklon k volnému trhu lze zaznamenat spíše u lidí, kteří se hlásí k menším křesťanským církvím. Vzhledem k tomu, že se k jednotlivým denominacím hlásilo cca 2,5% respondentů, však nelze dělat obecnější závěry o rozdílech mezi denominacemi.
Při úvahách o náboženské orientaci moderního světa je třeba brát v úvahu nejen přetrvávající víru v nadpřirozeno, ale také poměrně značné úspěchy obrodných náboženských hnutí, zvláště evangelikalismu. V České republice evangelikální křesťanství příliš rozšířené není - podle některých odhadů lze v Čechách za evangelikály považovat jen přibližně 0,5 % populace, ale i zde platí, že jejich počty velmi pomalu, ale přeci jen rostou. Vzhledem k počtu evangelikálů v České republice nám šetření ISSP 1998 neposkytne o tomto typu křesťanů příliš informací. Pokud budeme za klíčové znaky evangelikalismu považovat vztah k Bibli (nejen na deklarativní rovině, ale i reálný zájem projevující se četbou) a vědomý obrat k náboženství, bude tato skupina představovat jen 2,8% respondentů, což je příliš malá kategorie na podrobnější analýzy. Určité tendence však napoví analýzy pouze podle přístupu k Bibli. Vezmeme-li v
úvahu tu skupinu lidí, kteří deklarují, že Bible je doslovný záznam Božího slova a kteří ji také čtou, ukazuje se, že neexistuje žádná souvislost mezi tímto postojem a vzděláním či velikostí bydliště. Ani v českém případě tedy neplatí, že by se tito lidé rekrutovali z méně vzdělaných nebo venkovských vrstev obyvatelstva. Zajímavé by jistě byly i bližší údaje o profesi, ale vzhledem k poměrně malému vzorku a chybějícím údajům, lze jen těžko usuzovat, zda se potvrzuje Kepelova teze o pronikání radikálního křesťanství zvláště mezi technickou inteligenci.
V tomto textu bylo možné se dotknout jen několika základních okruhů. Zřetelně se však ukázalo, že vliv náboženství na společnost nelze opomíjet a že mnohé společenské jevy a instituce nemůžeme bez přetrvávajícího vlivu náboženství plně vysvětlit. Proto by si náboženské otázky zasloužili hlubší pozornosti a hlubšího rozboru.
Výběr provedl Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
Praha, listopad 2004
|