Povzbuzení: Kdyby tyto ovečky...
Vloženo Pondělí, 27. červen 2005 @ 11:33:54 CEST Vložil: ferda |
Kdyby tyto ovečky...ó Bože,
Byl jednou obyčejný pastýř,který neznal Písmo
a nic nevěděl o modlitbách,ale přesto se modlil jak uměl:"Milý Bože,jsem
jen chudý pastýř a musím past tyto ovečky za mzdu.Kdyby tyto ovečky byly
tvoje,ó Bože,pásl bych je zdarma,neboť tebe miluji."Šel kolem vzdělaný
věřící a znalý písem a slyšel z rozhořčením tuto modlitbu.Vykládal
pastýři,jaký je to nesmysl se takto modlit,a učil ho nazpaměť modlitbu
"Otče náš"a hlavním náboženským předpisům,a pak jej
opustil.Ubohý pastýř se však cítil nešťasten.
Modlitbu,kterou se měl naučit
nazpaměť zapomněl a svou bývalou si netroufal Bohu přednést,protože byl
poučen,že je to nesmysl a hřích.
Když Pán Bůh procházel zemi viděl nešťastného
pastýře,zjevil se onomu vzdělanému věřícímu ve snach a řekl mu:"
Ne pastýř,ale ty jsi zhřešil.Vzal jsi chudáku jeho modlitbu.Vrať se k němu,přiznej
mu svou chybu a řekni mu mým jménem,že jeho upřímná modlitba je Bohu příjemná."
Modlitba není mluvení,ale jakési tiché přitulení
se k Bohu,podléhající Bohu,klanění se Bohu.Je to jako s lidmi,kteří jsou
si velmi blízcí:jakmile zjistí,že jsou vnitřně spolu,komunikuji beze svých
slov.Nejvyšší stupeň modlitby spočívá v tom,být dětmi v náručí Božím.Mlčet,milovat
a radovat se: / C.Carretto/
Naše modlitba je naše a ne
Boží.Je zrozená na zemi a proto je pouhým mluvením,kterým se dožadujeme věcí,jenž
neslouží našemu dobru.To pochopili učedníci,když slyšeli modlit se Pána
Ježíše /L 11.1 /Zakládáme svou modlitbu na prožitcích nebo na složitých
intelektuálských konstrukcích.K Bohu se však nelze přiblížit uvažováním,ani
evidovat Jeho blízkost emocemi.Důležité není co,či kolik toho řekneme,ale
co zaslechneme.Modlitba je ozvěna zaslechnutého,již se daří v tichu,samotě
a čekání,nikoli při hluku,spěchu a mluvení. /C.Carretto/
Základní text je Gn 28:11 až 17.Podle Zóharu
symbolizuje žebřík modlitbu,kterou lidé pronášejí na zemi,ale která
dosahuje nebe.Žebřík představuje postupný vývoj a vzestup.Ten,k Němuž má
modlitba dospět,stojí nad žebříkem.Poté,co se člověk k Bohu pozvedl,Bůh
k člověku sestupuje.12 verš činí narážku na čtyři stupně stadia:
1) Žebřík je postaven na zemi.Člověk poznává
svou vazbu na Stvoření.Pohybuje se ve světě materiálních jevů,světě učinění.Jeho
cílem je najít Boha.
2) Vrchol žebříku se dotýká nebe.Člověku
se dostává ZJEVENÍ.Vstupuje do světa utváření.Přestává být rozpolcený,začíná
vnímat v jiném kontextu.V tomto stadiu modlitby,kdy mu jde o poznání
Boha,tryská z něj nadšený obdiv,který je obrazem zanícení,jenž se ho
zmocňuje,začíná rozjímat.
3) Andělé sestupují a vystupují po žebříku.Člověk
se účastní,přijímá,zakouší VYKOUPENÍ.Reaguje vzdáváním úcty
Bohu.Zde člověk prožívá a dává najevo svou oddanost Bohu.
4) Bůh stojí nad ním - nad žebříkem - jenž
nás uvádí do samého nebeského království.Teprve nyní je modlitebník před
Bohem a je mu dovoleno Bohu otevřít srdce a prosit o požehnání.Zde je místo
pro chválu.Modlitba tak přechází do služby,takže není rozdílu mezi životem
a modlitbou = život se stává modlitbou.( Elie Munk )
Modlitba je most mezi člověkem a Bohem.Modlitba
umožňuje člověku zvát Boha do svého života.Modlitbou člověk hledá
Boha.Modlitbou člověk mluví k Bohu a modlitbou Bůh odpovídá na ty nejšlechetnější
aspirace lidského ducha.Modlitba je součástí procesu,jehož prostřednictvím
vyrůstáme k Božství.
Ferda
|