|
Právě je 574 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116815760 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Z historie vzniku ideologie nacionálního socialismu II.
Vloženo Středa, 29. červen 2005 @ 16:34:06 CEST Vložil: Bolek |
poslal JakubV Z historie vzniku ideologie nacionálního socialismu II.
Je zajímavé sledovat, jak vůbec mohla vzniknout utlačovatelská "politfilozofie"
nacionálního socialismu.
Zeptejme se ale nejprve zcela naivně, jak mohl vůbec vzniknout nacionální
socialismus? Z jakých pramenů se živil tento myšlenkový směr? A kde hledat jeho
zdroje a počátky?
Pokud jsme dnes schopni je odhalit, musíme vyjmenovat alespoň pět jmen,
chceme-li najít kořeny národního socialismu.
Jsou to
- Malthus
- Darwin
- Nietzsche
- Gobineau
- Chamberlain
CHARLES DARWIN
Charles Darwin píše ve své autobiografii:
"V říjnu 1838... jsem si četl pro svou zábavu Malthusovu esej o
populaci; ... tu mě najednou napadlo, že se za takových okolností zachovávají
vhodné druhy a nevhodné by byly ničeny... Zde jsem teď konečně našel potřebnou
pracovní hypotézu."5
Darwin publikoval v roce 1859 svou knihu The Origin of Specis (O
původu druhů), snad nejvlivnější knihu 19. století, která měla v budoucnosti
úplně změnit svět.
Jako druhý pilíř nacionálního socialismu by měl být tedy kriticky zkoumán
Charles Darwin, anglický přírodovědec (1809 - 11882)., jehož teze rozbouřily
vodní hladinu a staly se předmětem diskuse v 19. století. Zřejmě se mu podařilo
přitáhnout badatele své doby na svou stranu. Darwin se stal známý hlavně svými
veřejnými rozepřemi s biskupem z Oxfordu, s tím "kluzkým Samem Wilberforcem",
který s ním však nakonec prohrál.
Darwinova bádání se nejprve týkala světa zvířat. Jeho základní myšlenka byla
ta, že různé zvířecí druhy vznikají přirozeným výběrem. Zvířata se
přizpůsobují v té době existujícím životním podmínkám a na základě přirozeného
výběru zbývají ta nejsilnější, ta nejlepší a nejschopnější k přežití; tímto
způsobem se tvoří druhy.
Také Darwin vycházel podobně jako Malthus z "příliš velkého počtu živočišných
potomků", kteří se ale sami vybíjejí v přirozeném "boji o přežití". Ti
nejsilnější se rozmnožují, takže dochází k pozvolnému přetváření druhů (dříve
považovaných za stálé) a k automatickému vyššímu vývoji.
Kdyby byl Darwin setrval v říši zvířat, nebyli bychom snad museli nic namítat
proti jeho tezím, ačkoliv jsou dodnes sporné. Ale základní chybou bylo
nečekané přenesení této teorie na člověka, které mělo vést k neuvěřitelným
důsledkům.
Ale podívejme se ještě na chvíli podrobněji na Darwinovy ideje, než se budeme
věnovat kritice:
Darwin spojoval svou teorii přirozeného výběru s domněnkami Malthusovy
teorie o obyvatelstvu. To znamená, že svá pozorování zvířecího světa spojil s
chybnou myšlenkou o nekontrolovatelném přírůstku obyvatelstva.
Jinými slovy: biologické výklady ze světa zvířat byly přeneseny na
(sociální) vývoj lidské společnosti. Darwin přitom polemizoval (jako Malthus) s
"biologickými" argumenty pro nebo proti určitým "sociálním opatřením". K tomu
připomeňme následující citát a velmi rychle poznáme, že darwinismus a
sociální darwinismus jsou propojenější než se dosud myslelo:
Darwin v originálním znění:
"U divochů se duševně a tělesně slabí brzy odstraňují a ti, kteří zůstanou
naživu, prokazují obvykle stav pevného zdraví. Na druhé straně děláme u
civilizovaných lidí všechno proto, aby se proces odstraňování zadržel. Stavíme
útočiště pro slabomyslné, pro mrzáky a nemocné, vydáváme zákony pro chudé a naši
lékaři usilují všemožně o to, aby zachovali každému život až do poslední chvíle.
Uvědomme si například, že tisíce lidí bylo očkováno proti černým neštovicím,
zatímco by v dřívější době při slabé konstituci na ně umírali. Tím dochází k
tomu, že i nejslabší členové civilizované společnosti dále rozmnožují svůj druh.
Každý, kdo se věnoval pěstování zdomácnělých zvířat, nebude pochybovat o tom, že
to musí být pro rasu člověk nanejvýš škodlivé. Je překvapivé, jak brzy vede
nedostatek péče nebo nesprávně vedené péče k degeneraci zdomácnělé rasy; ale
kromě lidského druhu není žádný pěstitel tak naivní, aby připustil svá nejhorší
zvířata k dalšímu chovu." (Ch. Darwin: Původ člověka a přirozená volba pohlaví,
I.díl. Stuttgart 1871, str. 146).
A později píše Darwin v jednom dopisu Williamu Grahamovi, profesorovi právní
vědy v Belfastu:
"Podíváme-li se na svět do nedaleké budoucnosti, jaký nekonečný počet
nízkých ras bude vyššími civilizovanými rasami na celém světě odstraněn."
Jasnější to už vlastně ani nemůže být. Darwin těmito slovy položil, aniž to
tušil, základní kámen pro holocaust a vraždění slabomyslných, mrzáků a nemocných
- jakož i pro myšlenku o rasách!
Kdyby se byl Darwin skutečně zajímal jen o historii vzniku zvířecích druhů na
naší planetě, aniž by to přenášel na lidi, byl by snad provedl zajímavý výzkum.
Ale společně s Malthusovou populační teorií pohrdající člověkem se najednou
zrodila nová teorie, jak je společnost formována a jak by měla být utvářena.
Darwin sám občas prohlašoval, že nechce vynášet žádné soudy týkající se
vývoje lidské společnosti; prý se omezí na své zoologické studie. Faktem ale je,
že výše citované výroky pronesl. Navíc se ho během velmi krátké doby zastalo
mnoho "vědců", kteří dále rozšiřovali "sociální darwinismus". Z dnešního
pohledu jeho názory pohrdající člověkem nejen nenarazily na žádný odpor, ale
dokonce brzy získaly nadšené stoupence, kteří prohlašovali tyto hrozné ideje za
"vědecké". Darwin sám by byl pravděpodobně zděšen pozdějšími důsledky mnohých
svých tezí. Ale od té doby se začala citovat teorie o "boji o přežití". Darwin
byl probírán podle ideologicky využitelných výroků. Palcové titulky jako
"Přirozený výběr", "Zachování vynikajících ras", "Boj o existenci" a další fráze
a bezobsažná slova se najednou ocitla na denním pořádku a byla dokola omílána.
Mnohé vhodné i nevhodné evoluční zákony vývoje ze zvířecího světa byly
nevyzkoušené okamžitě přenášeny na procesy společenské, jako kdyby byl člověk
jen lepší zvíře. Už se nemyslelo na Beethovena, který byl přece hluchý a byl by
musel být vlastně "zahuben", nebo na jiné génie.
Dobře si zapamatujme: darwinismus může být považován (později hovořili vědci
vznešeně jen o "sociálním darwinismu") za teoretický základ nacistického
myšlení. Již brzy po Darwinovi spatřily světlo světa nebezpečné pojmy. Tak
vznikl pojem "sociální hygiena". Vztahuje se k filozofovi Schallmayerovi.
Sociální hygiena znamená doslova "čistota společnosti". Vrátíme se ještě
později k tomu, jak by měl být velkoryse tento pojem interpretován.
Každopádně se musel sociální darwinismus udržet v běžné literatuře jako
vysvětlující model pro vznik nacionálního socialismu. Je ale nedostačující,
jestliže hledáme vysvětlení nacionálního socialismu pouze v souvislosti
se sociálním darwinismem; neboť sociální darwinismus byl všude v Evropě
rozšířený fenomén. Je tedy nutné ještě jednou poukázat na to, že jeden díl
skládačky jednoduše chybí.
Ale zůstaňme u naší základní myšlenky:
Faktem je, že Darwina skutečně nemůžeme zcela zprostit viny. A tak se
dostáváme ke dvěma překvapivým poznatkům, které můžeme získat z "případu
Darwin":
1. Přenášení pozorování a výzkumů zvířat na člověka může a musí vést k
nanejvýš pochybným výsledkům. Přísně vzato jsou chybné a nepřípustné.
2. Slovo "věda" zde bylo a je zneužíváno k tomu, aby se nemorální a neetické
teze mohly jako neškodné pronášet ve společnosti.
Zbavme se tedy trochu respektu před slovem "věda". Už se neuklánějme, když
zazní. Bylo spácháno tolik omylů ve jménu "vědy", že už můžeme tuto "posvátnou
relikvii" klidně odstranit.
Případ Darwin, který přispěl neúnosnou měrou ke vzniku nacistického světového
názoru, by nám měl proto sloužit jako varující příklad. Zbavme se trochu úcty
před "vědou", která se vzápětí velmi často prokáže jako objektivně zcela
falešná. Ještě jasněji: věda může být pláštíkem tak, kde kráčí ruku v ruce
nemorálnost, lidská nenávist a vražda. Darwin by možná o sto let později
přistupoval k otázkám "přirozeného výběru" méně "teoreticky".
Poznámky:
5. Viz: Will Durant, na
uved. místě, str. 93
Z knihy Dr. Thomas Roeder/Volker Kubillus: Muži za Hitlerem - architekti
hrůzy
|
Re: Z historie vzniku ideologie nacionálního socialismu II. (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 29. červen 2005 @ 22:15:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Asi předbíhám, ale za zmínku stojí i citáty a myšlenky liberálních teologů 18 až 19 století a stoupenců katolické ortodoxie:
"Ježíš nebyl Žid, ale Áriec, pocházel z Galileje, kde nežili etničtí Židé..." CHAMBERLAIN
"Církev plně nahradila Izrael." RATZINGER
"Starý Zákon je jako celek dokumentem cizího náboženství." SCHLEYERMACHER
"Bůh Izraele není Bohem křesťanství" GRAER
"Ježíš je první nový muž. Osvobozuje od neurotizujícího židovského Boha." ALT
Z počátku Židům nebyl upírán podíl na obnově etnického Izraele např. skrze proroka Ezechiele a epištolu Římanům. Jeden z největších křesťanských filosfů a apologetů, Justin Mučedník, byl premilenialista. Mnozí další, zejm. z okruhu následovníků apoštola Jana, také. Křesťani se modlili za příchod Božího království, netvrdili, že v něm již nyní žijí. Nebylo by poctivé nepřiznat, že raně katolická církev již tehdy viděla Boží království v přítomnosti. Později pak, když církev převzala vládu, premilanialismus byl odsouzen jako těžká hereze. Církev je přece Boží království a v něm tedy žijeme nyní. Všechna proroctví o obnově resp. probuzení Izraele v poslední době byla proto vztažena na církev a zrodila se doktrína "probuzení poslední doby". Málokdo ví, že je původem katolická :-) Umožnila to mj. Augustinova doktrína ospravedlňující zahrnutí koukole do katolické církve. Pomineme-li extrémní a mystický chiliamsmus, jemuž propadl i Komenský, pak premilenialismus lze vysledovat i v jeho teologii. Snad všechny totalitní režimy s celosvětovou působností měly za cíl likvidaci židovstva a troufnu si řící, že tím ďábel sledoval jediný cíl: Ukrást Izraeli neodvolatelné zaslíbení (Ř 11-13 kap.), ale to je nemožné. A právě nacionální soucialismus je toho klasickým a jasným příkladem. Nelze však přehlížet verše, ukazující na padlý národ resp. padlé náboženství ("synagoga satanova", "tomuto pokolení bude přičtena vina", "říkají si Židé, ale nejsou, ale lžou"..., "krev jeho na nás a na naše děti", "ukřižuj!" atd...) Izrael je národem padlým, ale není o nic méně padlým, než když upaloval své děti po vzoru moábců a kenanců, nebo když v Samaří ctil Baala nebo když tančil kolem telete a chtěl kamenovat Mojžíše. Stále je Bohu milý pro své otce, byť se Izraelci stali Božími nepřáteli. Přes mnohem horší modloslužbu než dnes, měl v dobách nejhoršího odpadlictví po 70 letech babylonského zajetí Izrael zaslíbený návrat a obnovu a ani pekelný Sanbalat tomu nezabránil. Nejinak je tomu dnes. I když mnozí, včetně fašistů a komunistů budou protestovat, Izrael jednoduše bude obnoven skrze víru v Krista. Děkuji proto srdečně za zaslání série těchto článků.
Pastýř
|
|
|
|
|