Grano Salis - Posvátný strom, Strom života a poznání

poslal nula

CEP, Genesis 2:8-9

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

Mýtus o stromu života byl znám snad ve všech kulturách. Mystický strom uctívali lidé na celém světě od nejstarších dob: na starověkém Blízkém východě, v předkolumbovské Americe, ve staré Číně, Indii, na dálném severu i v Evropě. Všeobecný symbol životní síly, věčného života a nesmrtelnosti je označován také jako Strom poznání, Kosmický strom, Strom světa (Arbor mundi) či obecněji posvátný strom.
Původ
Motiv posvátného stromu nalézáme již v mytologii starého Sumeru (viz. Strom Chuluppu), Babylonie a Asýrie. Stylizované stromy jsou často zobrazovány v mezopotámském umění od prehistorických dob až po novobabylonské období. Od 2.tisíciletí př.n.l. již byl symbol stromu s náboženskými motivy používán po celém Blízkého východě včetně Egypta, Řecka a civilizace Indu.
Strom bývá často umístěn na vyvýšenině a obklopen zvířaty či nadpřirozenými bytostmi.

Význam původního motivu dosud není zcela znám, bývá však spojován se Stromem života známým v hebrejské, křesťanské, muslimské i buddhistické náboženské tradici.

V období 2. až 1.tis.př.n.l. byl zvláště v Asýrii oblíben stylizovaný strom, často s okřídleným kotoučem a vedle stojícími okřídlenými postavami. Ty zřejmě prováděly rituál očisty (drží často vědro a šišku).

Ztvárnění Stromu života se dochovalo i ve středoevropském umění již od doby bronzové, v době římské i staroslovanské.

Významnou roli hraje Světový strom (Strom předků, Strom života apod.) v šamanismu sibiřských národů. Při iniciačních obřadech vystupuje budoucí šaman po stromě do nebe či do jiných světů.

Bible a strom života
V Hebrejské Bibli nalézáme motiv Stromu života a Stromu poznání již v prvé knize Genesis (Gen 2:9). Tyto stromy nechal bůh Yahweh vyrůst uprostřed zahrady v Edenu. Podle některých badatelů se mohlo jednat o jeden jediný strom.
Také v křesťanském Novém zákoně nalezneme Strom života a to v poslední knize - Zjevení.
CEP, Zjevení 22:1-19

A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.
Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy...
A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.

Spojení nebe a země
Strom mohl být již od pravěku chápán jako symbol spojení podzemí, země a nebe. Byl znám jako Axis mundi - osa světa či Arbor vitae - strom života, umožňující komunikaci mezi třemi světy: podzemím (příp. vodou), zemí a nebem. Častým motivem byl strom s lidskou postavou či ptákem na vrcholu, kteří mohli být chápáni jako poslové mezi zemí a nebem.
Ve starogermánském mýtu o jasanu měl strom Yggdrasil kořeny v hlubinách země a nejvyšší větev Lerad sahala až do Ódinova nebeského paláce. Ve větvích Yggdrasilu seděl orel, jenž Odinovi předával zprávy o dění na zemi.

Symbol života
Strom často symbolizoval životní sílu a trvalé vítězství života nad smrtí. Roční cyklus patrný zejména u listnatých stromů byl analogií života a umírání, symbolem vzkříšení a reprodukce. Strom života tak představoval plodivou sílu přírody (např. starogermánská Wotanova jedle).
Symbol poznání
Strom byl často spojován se získáním poznání či nesmrtelnosti. Byl pak označován jako Strom poznání.

Kromě všeobecně známé symboliky mohl strom v sobě skrývat i esoterické významy pochopitelné pouze zasvěceným. Jistou paralelu nacházíme v židovské Kabale. Asyrský strom je v mnohém podobný stromu Kabaly (strom sefirot, The Sefirotic Tree).

Také strom Yggdrasil severské mytologie je spojen s poznáním. Bůh Ódin se pověsil na strom Yggdrasil, aby získal vyšší vědění. Visel devět dní a devět nocí, proklán oštěpem, obětován sám sobě a ve stavu přesahujícím smrt nalezl severské písmo - runy.

Symbol světového řádu

Novoasyrský symbol stromu mohl symbolizovat božský světový řád, ideální asyrské království a krále jako jeho absolutního vládce.

Druh stromu

Ve starověké Mezopotámii byl kosmickým stromem topol, jilm, dub, palma, černý strom kiškanu či strom mésu. V pozdějším antickém světě byl určitý strom spojován s konkrétním božstvem, např. dub s Diem (Jovem), palma, vavřín či oliva s Apollónem, ořešák, myrta, jilm a cedr s Afrodítou. Posvátným stromem Indoevropanů byl dub. Také v evropském prostředí byl nejčastějším stromem života dub, symbol síly, tvrdosti, vytrvalosti a věrnosti. Dub byl zasvěcen Tórovi, Perunovi a uctívali jej i keltští druidové. Dub měl výsadní postavení i mezi křesťany, často byl propojen s mariánským kultem.

Ze stránek Mýty a skutečnost

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace