poslal Nepřihlášený Milan Balabán
Vyobcování čili exkomunikace znamená vyhoštění z
náboženského, později i nenáboženského společenství (communio).
Nenáboženským společenstvím je míněn národ nebo stát, v nové době
vyloučení z určité politické strany.
Souhrnným biblickým pojmem označujícím tento akt je slovo b-d-l a ekballein. B-d-l znamená oddělit, odlišit, vyjmout, vybrat; podstatné jméno mibbedálot označuje enklávu, oddělené území (např. Joz 16,9). Ekkballein - to je vyhodit, vyvrhnout, vystrčit, propustit, vyslat jinam; embolé = vyhození přebytečného nákladu, např. z lodi za bouře (Sk 27: ztroskotání na cestě do Říma). Hebrejské b-d-l už v Gn 1 znamená "stvořitelskou nutnost": světlo nemůže být smícháno s tmou. Řecké ekballein
ukazuje k tomu, že cesta dál (ať na jízdním zvířeti či lodí) není někdy
možná, nezbaví-li se cestující určitého nákladu, aby byl lehčí.
Jev vyobcování je nezbytné pochopit a interpretovat kladně. Má své místo i v křesťanské církvi,
nejen ve starém Izraeli. Výrazné osvětlení vyloučení z duchovní
komunity podává Jan 15. Bůh jako vinař pěstuje v našem světě svůj Kmen,
jímž je Kristus; sleduje růst ratolestí a provádí na nich čištění (kathairein, hebrejsky t-h-r)
a řezání (arein, hebrejsky s-v-r).
Kdo nezůstává "v Kristu", "bude vyvržen ven jako ratolest a uschne"
(15,6) Mohlo jít o dočasné odloučení, ale i o odloučení definitivní
demonstrované popravou (kamenováním, stětím, svržením ze skály,
vystavením prudkému slunci, utopením aj.).
V Pentateuchu jsou pod šifrou Mojžíš jmenovány exkomunikace lidí,
kteří svévolně porušili některá ze zákonných (tórických) ustanovení,
například pracovali v sobotu, obětovali své děti Molochovi, jedli maso,
které nebylo košer, nejedli velikonočního beránka, odmítali obřízku
apod.[1]
Nespadal-li Izraelec pod požehnání, nýbrž pod kletbu ("dvanáct kleteb"
- Dt 27-28), ocitl se mimo Hospodinovu záchrannou vládu a Boží hojivé
působení: vyloučil se ze společenství Božího lidu; je mu autoritativně
oznámeno, že je "proklatý" (v kralickém překladu "zlořečený", hebrejsky
'árúr), dopadnou na něj neúprosné důsledky, které zablokují jakýkoli úspěch a nakonec povedou k totální zkáze.
Kletbu a vyloučení zná i Nový zákon: Hlasatelé "jiného evangelia" mají být podle Pavlova listu do Galacie mají být prokleti (anatéma estó
- Ga 1,8n). To však neznamená, že by tito pseudozvěstovatelé propadli
smrti. Ale život mimo Kristovu zónu života byl svízelnější a hořčejší
než biologická smrt. Víme ovšem, že "lhaní Duchu svatému" uvrhlo
Ananiáše a Safiru v kletbu s následkem náhlé smrti (Sk 5). Drastickým
způsobem byl vyloučen ze společenství Izraele Akán syna Zerachova.[2] Za sakrální krádež byl, byv vyloučen z izraelského společenství, ukamenován se syny a dcerami
i s celým jměním (Joz 7).
Takové vyloučení Nový zákon nezná, církevní dějiny však ano - a
dosti hojně (zabíjení kacířů, jejich upalování, vzpomeňme Jana Husa,
upalování čarodějnic, vyvražďování kacířů atp.) Přesto však jak Židé,
tak křesťané různým způsobem vyobcování z řad regulérně věřících
praktikovali. Včetně kletby. Pavel v listu do Korintu je znechucen
doslechem, že v tamním křesťanském sboru si klidně bydlí smilník zvlášť
odporného druhu. Píše: "Vydejte toho člověka satanu (paradúnai …tó satana) ke zkáze těla (sarx), aby duch (pneuma) mohl být zachráněn v den Páně (en té hémera tú kyriú) - 1 K 5,5). Podle poznámek dominikánů v Jeruzalémské Bibli[3]
tu jde o víc než o exkomunikaci (v.13), je to předání Satanovi,
exponentu všeho, co se na člověka jakby osudově řítí a bije ho, aby se
na supersmilníkovi vyřádil, třeba až do zničení jeho tělesné existence;
ale jeho duše (nitro - duchovní dimenze) bude zachráněna. Smilník, ale
i lakomec, modlář, utrhač, lupič - to jsou lidé "mimo nás" - (tús exó - v.12a), ne "z nás" (esó hymeis
- v.12b). Exkomunikace zbavuje vzpurníky (svévolníky) ochranného
"obalu" ekklésie. Společenství božího lidu exkomunikuje některé ze
svých řad, ne tak kvůli Bohu, Velkému Exkomunikátorovi, nýbrž kvůli
sobě, aby nenastal rozklad uvnitř společenství. Je to něco jako
odstraňování kvasu v předpaschální době (srov. Ex 23,18; 1 K 5,6-8).
Násilí, zdá se, nepatří ke křesťanským exkomunikacím.
Než dojde k vyobcování ze sborového společenství, má být praktikována
osobní pastýřská péče, aby ten, kdo zhřešil, a tím se vyloučil z úzkého
duchovního svazku, měl možnost nápravy, aniž by to bylo někde
vyhlašováno (Mt 18,15-17 - s tichým odkazem na Lv 19,17n a na některá
jiná místa).
Některá vyobcování byla svévolná. To je vnitřní problém jakékoli
exkomunikace. Stačí se vždy držet stávajících regulujích
nábožensko-sociálních zákonných pravidel nebo zvyklostí? Ježíšova
římská poprava byla připravována a nábožensko-právně konstruována
vyobcováním Ježíše ze židovské náboženské obce, dráždil kritický vztah
Galilejského k chrámu (Mk 14,58; srov. Jr 7,4 aj.). Vražedná
exkomunikace Jana Husa byla pilně připravována rafinovanými útoky
teologů i mocenských činiteli. Nad vyloučením Barucha Spinozy (1632
-1677), kterého nemohla amsterdamská židovská obec unést kvůli jeho
stanoviskům, jež byla v rozporu s židovsko-biblickou tradicí (byl to
zvláště spis Tractatus Theologico-Politicus z r.1670)[4]
visí červený otazník. Pokračovali představitelé židovské obce, k níž
Spinoza náležel, v očistném díle starozákonního Ezdráše (Ezd 10)?
Proto je tak důležitý stupeň a provedení exkomunikace. Rabíni mlřímo exkomunikován, musel se však na určitou dobu vzdálit od života společenství. Druhým stupněm je niddúuvili o třech různých stupních vyobcování či vyloučení. Byl-li uplatňován první stupeň zvaný nezífá, nebyl provinilec pj. To je tak zvaná malá klatba předpokládající izolaci po kratší nebo delší čas. Třetím stupněm je cherem,
což znamená těžkou klatbu, plnou exkomunikaci. I tady však stává
možnost být za určitých okolností této klatby zproštěn. V Novém zákoně
najdeme aplikace vyobcování ze židovské (tj. "své") obce. Křesťané byli
vylučování ze synagog. Například podle L 6,22 Ježíš blahoslaví ty,
kteří jsou nenáviděni, vyloučeni (aforizein = oddělovat, vylučovat), potupeni (oneidizein = tupit, hanět), jejichž jméno je vymazáno (ekballein) jako proklaté (ponéron = zlé) "pro Syna člověka" (hyios tú anthrópú).
Někteří byli vylučováni z křesťanského společenství, ve stavu velké
nouze. Tak Diotrefés, který pravděpodobně tíhl k monarchickému
episkopátu,[5] se stavěl proti přijetí některých ke křesťanství hlásících se osob a někdy již přijaté vylučoval z obce (ek tés ekklésias ekballein)
- 3 J 9n.
Také v křesťanských církvích v naší zemi se objevovaly a
objevují tendence vylučovat některé členy (údy společenství) když ne z
ekklésiálního společenství, tož aspoň z účasti na svátostech, zvláště
Večeře Páně. To byl například problém církevní kázně v Karafiátově
Hrubé Lhotě i jinde. Vyskytují se případy, kdy kazatelé přistoupí k
bratrovi nebo sestře stojícím u stolu Páně a zašeptají "Ty ne, snad
někdy později". Jsou to lidé, kteří "vybočili z řady", rozvedli se,
jsou náchylní k pití, nebo - mají nepravověrné názory. Ale to jsou
možná prkotiny, připomeneme-li "velké případy" zvláště, když končily
popravou člověka, o němž někdo rozhodl, že je potřebí zahubit tělo, aby
byla zachována duše. Ale tomu bychom se mohli věnovat v jiné úvaze.
Poznámky
[1]
Podrobně MIKILÍK, Josef. Biblická archeologie, Praha 1936, s. 393-397.
Nověji G.LINDESKOG. Heslo Ausschlie3ung, in Biblisch- historisches
Handwörterbuch (Bo Reicke und Leonhard Rost), A-G, Göttingen 1962,
s.168.
[2]
O souvislosti tohoto jména "Had" s kletbou činí poznámku Jan
HELLER.Výkladový slovník biblických jmen. Praha (CBS) 2003, s.3582 a
263.
[3] La Sainte Bible de Jerusalem. Paris 1956 , ad vocem.
[4] Viz slovníkovou stať Philosophy, nineteenth Jewish, in: The Blackwell Companion to JEWISH CULTURE. Oxford 1989, s.585n.
[5] Tak P. H. MINOUD, heslo Diotrephes, in BHHW, A-G (viz pozn. 1), s.345.
http://www.dingir.cz/
