|
Právě je 533 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116886544 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Náboženství
Vloženo Pátek, 30. říjen 2009 @ 05:31:23 CET Vložil: Stepan |
poslal ferda
Náboženství
Hospodin
promluvil k Mojžíšovi:“Řekni Izraelcům:Kdokoli z
Izraelců i z těch,kdo budou v Izraeli přebývat jako
hosté,by daroval Molekovi někoho ze svých potomků,musí
zemřít,lid této země ho ukamenuje. Já sám
se obrátím proti tomu muži a vyobcuji jej ze
společnosti jeho lidu,neboť daroval někoho ze svých potomků
Molekovi,a tak znečistil mou svatyni a znesvětil mé svaté
jméno...Lv 20,1-5
Na
první přečtení se zda,že jde o text,který již
do naší doby nepatří. Jenže Hospodinovy pokyny mají
ve svém závěru trvalou platnost.
Tato
obětní praxe byla obzvláště krutá,až
zrůdná,neboť do rozpálené duté měděné
sochy byly vhazovány živé děti.
Z textu vyplývá,že lidské oběti modle jsou zcela nepřístupné. K tomu však je třeba ihned dodat,že příkaz je řečen lidem,kteří žili v náboženském prostředí. Náboženství je obklopovalo na každém kroku. Do toho náboženského prostředí pak vnáší Mojžíš na Izrael Hospodinovy nároky,které ovšem do žádného náboženského systému nezapadaly. Hospodinovy nároky jsou totiž nenáboženské povahy,a jako takové jsou proto v napětí s jakoukoli formou náboženství. Ze starého Zákona víme,že Hospodin má zájem o člověka,o živého člověka,nikoli o rituály,nikoli o náboženství. Iz 1,11-17, Kaz 5,1 Není divu,že se Hospodinovy nároky v náboženském světě vymykaly tehdejší ( i dnešním ) náboženským představám,systémům a machanismům. Boží lid je proto ve starém Zákoně soustavně učen,že je třeba náboženství čelit,nepodléhat mu a zápasit proti němu. A to zcela konkrétně,jak můžeme slyšet i z tohoto textu. Ve Starém Zákoně je pak označení tohoto panovníka ( boha) „Melek“opatřeno samohláskami o-e ze slova „Bošet“ ( český,ohavnost,ostuda) tak,aby vzniklo slovo „Molek“,které mělo čtenáři připomínat cosi odporného. Starý Zákon tímto způsobem odposvátňuje takové lidi a jevy ( božstva),která svou povahou posvátná nejsou,protože nemají nic společného s Hospodinem. Zdá se,že obětovat lidi byl tenkrát rozšířený náboženský zvyk. Proto je v Lv 20,1-5 tato náboženská praxe striktně odmítána. Člověk podle Lv. 20,1-5,který takovou věc spáchal,již mrtvý je. To znamená,že tento člověk je odepsán. Ztratil právo na život. Trojí popis trestání ( umřel,ukamenován,vyříznut)vyjadřuje naprostou jistotu,definitivnost a nevratnost smrti. Kdybychom to chtěli trochu zobecnit,mohli bychom to formulovat takto:Nevystavíš svého syna náboženskému vlivu,náboženskému prostředí proto,že vystavit svého syna můžeš jen Hospodinu. Jen Hospodinův vliv totiž není zhoubný. Příklad dvou judských králů ( Achaze a Menaše vypovídá o tom,že i v Božím lidu,ba dokonce na klíčových místech se vyskytli lidé,pro které náboženství znamenalo víc než člověk,víc než potomek. Život člověka propadlého náboženství nemá cenu. To znamená,že náboženství je záležitost mrtvých lidí. Boží lid se musí postarat,aby se v něm nevyskytl někdo: - komu náboženství stoupne do hlavy tak,že pro něj náboženství bude mít větší hodnotu než člověk
-
kdo pro své náboženství bude schopen obětovat své bližní kdo své náboženství založil na obětí jiného člověka ( vzpomeňme na naši potřebu hledat v průšvihu obětního beránka,na nějž by šla svalit odpovědnost)- fanatik,který by byl schopen člověka obětovat,tedy zabít jej v náboženskému zájmu.
Jakékoli snaze povýšit náboženství nad člověka se Boží lid musí bránit. Mít se na pozoru už tam:kde je za příklad dáván člověk,který je pro náboženský systém ochoten obětovat svého potomka,svou rodinu,své zdraví ( čas a síly) kde náboženský systém potřebuje mít člověka k dispozici pro systém a vyžaduje oběť člověka tomuto systému. Jinak řečeno,člověka lze náboženstvím zničit. Nesmíme náboženství považovat za cennější svého syna,zní z Lv 20,1-5 A nebojme se to doříct náboženským slovníkem dnešní doby:Nikdo nesmí svého syna obětovat náboženskému systému,tedy učení. Člověk má vždy větší hodnotu než sebelepší věrouka,než správná a pravá víra. O mimořádné hodnotě člověka vypovídá i zástupná Kristova smrt na kříži. Ježíš Kristus neumřel na kříži za věrouku,za vizi,za rozšíření evangelia,ale za člověka ( Ř 5,6-8). Jen Ježíšova oběť za nás přináší nám život ( 1 Tes 5,10 ). Člověk,nikoli moje přesvědčení či pravda,stojí Hospodinu za to,aby za něj dal svého syna. V tomto smyslu křesťanství není náboženstvím. My křesťane přece nežijeme z lidských (svých) obětí pro Boha,ale z Hospodinovy oběti pro nás. Proto tam,kde už přestalo jít o člověka a pravda,přesvědčení jediné správné učení jsou důležitější,než člověk,a kde jsou specifikovaní lidé pouze staviteli zapřaženými do náboženské stavby,tam,kde se člověk musí podřizovat náboženství,začíná fanatismus. Fanatismus potřebuje ,vyžaduje lidskou oběť,aby mohl přežívat. Fanatismus tak jako „Molek“,požírá člověka. Praxe,která pro čistotu učení,pro své přesvědčení,pro pravdu počítá s obětováním člověka,nemá ovšem s křesťanstvím nic společného. Křesťanské není vzdát se člověka pro své náboženské přesvědčení,ale následovat Ježíše v jeho cestě za člověkem ( Fil 2,5-8 ). Obětovat se za člověka,nikoli obětovat člověka.
******************************************Jiří Beneš upravil***Ferda***
|
Podobná témata
|
|
Re: Náboženství (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 30. říjen 2009 @ 09:57:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím si že záleží především na tom čím pojem náboženství naplňujeme. Jestli jde o prázdný a mrtvý soubor zvyklostí nebo o živý vztah k živému Bohu a obřady s tím spojené. Horlit proti náboženství pod tímhle pojmem může být nebezpečné a zavádějící. Často to dělají lidé kteří uctívají spíš cosi místo Kohosi a tvrdí že nepotřebují shromaždiště ani společenství věřících. Že se mohou modlit třeba i v přírodě. To sice opravdu můžeme a máme ale jinak to má stejnou logiku jako když někdo tvrdí že věří v rodinu ale nechodí domů a odmítá se stýkat s příbuznými.
|
|
|
Re: Náboženství (Skóre: 1) Vložil: ssns (summasapientianihilscire@gmail.com) v Pátek, 30. říjen 2009 @ 14:54:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jenže se starozákonním náboženstvím je spojen i příběh Jiftácha a jeho dcery (Sd 11). Ve verši 30 a 31 se píše:"Jiftách složil Hospodinu slib: "Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť." Hospodin skutečně splnil jeho prosbu. Jenže Jiftáchovi vyšla v ústrety jeho dcera (jediné dítě). Závěr kapitoly nás nenechává na pochybách, jak to dopadlo: Ona mu odpověděla: "Můj otče, když ses svými ústy zavázal Hospodinu, učiň se mnou, co jsi vyřkl, za to, co Hospodin pro tebe učinil, abys mohl vykonat pomstu nad svými nepřáteli, nad Amónovci." Požádala pak svého otce: "Nechť je mi dovoleno toto: Ponech mi dva měsíce. Ráda bych odešla do hor a oplakávala se svými družkami své panenství." On jí řekl: "Jdi." Propustil ji na dva měsíce a ona odešla se svými družkami, aby na horách oplakávala své panenství. Po uplynutí dvou měsíců se vrátila k otci a on splnil slib, který o ní učinil. Muže nepoznala. V Izraeli se pak stalo zvykem, že izraelské dívky vycházívají rok co rok po čtyři dny v roce opěvovat dceru Jiftácha Gileádského.
Ačkoli Písmo explicitně neříká, že Bůh lidskou oběť schválil, nemáme ani slovo o tom, že by taková oběť tehdejším hebrejcům (ctitelům Hospodina) připadala nějak nepřijatelná.
Jinak se Písmo doslova hemží případy obětování člověka pro náboženství v tom přeneseném slovy smyslu, který uvádíš. Podívej se, za kolik prohřešků čistě proti náboženskému systému je v mojžíšském zákoně stanoven trest smrti. Smrt byla rovněž "odměnou" pro mnoho z těch, kteří nepraktikovali hebrejské náboženství. Jedná se tu o běti náboženských válek ale i nemilosrdné popravy zajatců.
|
Re: Re: Náboženství (Skóre: 1) Vložil: Elo v Pondělí, 02. listopad 2009 @ 06:00:41 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokiaľ ide obet Jefteho, v tomto prípade Biblia jednoducho konštatuje a popisuje aký veľký náboženský úpadok bol v tejto dobe. Z faktu obete Jefteho nijako nevyplýva, že by to bol Boh si želal, alebo by to bolo odobrené nejakou platnou náboženskou autoritou Izraela. Jednoducho je to omyl a hlúposť Jefteho, že vôbec taký sľub dal. Zrejme to urobil tej úpadkovej morálky a vplyvu okolitých národov.
|
]
|
|
|
|