Je to neokecatelný fakt, proto nikdo nebude reagovat "adekvátně".

Ateistům a bezbohům zdar, třikrát rozumu nazdar :))))

Ale vážně, co to pro Vás znamená ono nadpřirozeno, že si myslíte, že "zde" není?

A pokud jde o to, zda bych jako mezi křesťany měl zůstat pro nějaké iracionální věci, tak o tom máme B-ží slovo v Tóře. Prostě ne, i kdyby dêlal milióny zázraků, ne. Podstatnější je, zda odvádí k jinému božstvu, od věrnosti B-hu Jisraele, od Jeho přikázání, které nám dal, či naopak k nim vede. A křesťanský Ješu byl podle evangelií zrovínka ten, kdo Jisrael sváděl od dodržování přikázání v Tóře, rušil je, a tedy sváděl lid za jiným božstvem po sobě.

Jenom fakt nevím, zda je jednodušší být věrný v dodržování a naplňování B-žích přikázání, nebo konat nadpřirozené věci :) Když ono jaksi mnohým křesťanům stačí věřit jako důvěřovat, pevně doufat, že se stane, co bylo řečeno :) To ale není víra, skutečná věrnost, která koná, jedná, věrně činí, co bylo řečeno, přikázáno.

To nejni důkaz :)

A toto je váš základní problém. Zatímco v bibli se to nadpřirozenem jen hemží na každé stránce, tak v reálu v církvích jen sedíte v lavicích v kostele a posloucháte nějakou propagandu. Hádáte se tu o to, zda přijímat jen oplatky nebo i víno, zda křtít mimina nebo dospělé a dále se hádáte o různé naukové nuance, ale ten základní problém vám uniká. Totální fatální bezmocnost, nulová přítomnost tzv. boží moci ve všech církvích. Zásadní disproporce a nesoulad mezi tím, co byste podle vaší knihy měli dělat a měli umět a co reálně děláte a umíte. 

A někdo je férový jako pastor jednoho sboru, kterého znám osobně a který se mi v soukromí ve své kanceláři svěřil, že nechápe, proč nevidí to, co by měl vidět, když přitom si to tolik přeje. No máte to těžké. Buď musíte lhát a vymýšlet si, nebo to různě okecávat, metaforizovat, hledat kličky nebo přímo útočit. Ale já na vás neútočím. Nemám radost z toho, že vám to nefunguje. 

..."No a že to bude v té generaci, to vyučoval nejen Ježíš, ale i Pavel, Petr, Jakub ...."...

Absolutně to tak nevidím.

Ježíš o svém druhém příchodu řekl toto:

(L 12,36-40)

Buďte podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakmile přijde a zatluče, hned otevřeli. Blahoslavení ti otroci, které pán, až přijde, nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat. A přijde-li o druhé nebo třetí noční hlídce a nalezne je tak, blahoslavení jsou ti otroci. To vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu.  Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž Syn člověka přijde.“

(Mt 25,13)

Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. “

(Mt 24,44)

Proto i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“

(L 19,11-27)

A těm, kteří tam stáli, řekl: ‘Vezměte mu jeho hřivnu a dejte ji tomu, co má deset hřiven.’ ‘Pane,’ řekli mu, ‘on má deset hřiven!’... - ‘Říkám vám, každému, kdo má, bude dáno; ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A pokud jde o mé nepřátele, o ty, kteří nechtěli, abych jim kraloval, přiveďte je sem a přede mnou je pobijte.’` ....

Boží plán spásy lidstva předpokládá rozšíření evangelijní zvěsti ke každému člověku - aby každý si sám svobodně mohl zvolit. Rozhodnout se pro život s Bohem, nebo pro život bez Boha. Už dva tisíce let se křesťanství po světě šíří, ale pořád ještě jsou na světě místa, kde ho neznají.

(L 17,20-35)

Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Kdo se bude snažit ušetřit si život, ztratí jej, a kdo jej ztratí, uchová si jej. Říkám vám: té noci budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán; dvě budou společně mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.`` 

..."prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus."...

Tomuto je možno rozumět a  chápat i "z druhé strany":

Život člověka je relativně krátký  a každého z nás čeká smrt těla. Život uběhne velmi rychle a smrt těla se pro každého z nás stává "dnem, kdy se každému z nás zjeví Kristus."

(2 Kor 5,10)

Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.

Mnozí křesťané prvotní církve byli přesvědčeni, že konec světa ( a tím i druhý příchod Ježíše Krista ve slávě na tuto zemi) je už blízko, je už doslova "na spadnutí". V tom tehdy žili.

Určité náznaky z té doby o tomto přesvědčení tady jsou. V tom s tebou souhlasím.  A v různých dobách byly různé skupiny, které očekávaly brzký konec světa.

Však učení církve nikdy nestanovovalo žádné konkrétní datum Kristova druhého příchodu. (Na rozdíl od různých sekt, kde toto měli zakotveno v jejich učení).

Slova samotného Krista:

(Mt 24,35-36)

Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.  O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám ...

Ta naléhavost se vnitřně změnit ještě dnes (ihned)  je z Písma naprosto zřejmá.

(2 Kor 6,2)

...vždyť je psáno: ‚V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.‘ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

Tedy je křesťanskou zásadou neodkládat svoji změnu "na později".  Z pohledu kvality prožívaného života by byl odklad pro člověka  obrovskou ztrátou.

Z pohledu Boha, který stojí nad časem, dokonce i Ježíšova předpověď konce Jeruzaléma (v r. 70) splývá s popisem apokalypsy konce světa. Bez výrazného oddělení jedno přechází do druhého.

Jestliže se v mém životě dějí podivuhodné věci (a neříkám, že se nedějí!) - není to určitě z žádné mé osobní moci, ani snad z kvality mých jedinečných vlastností.

Úplně stačí  nechat "Boží energii" pracovat v mém životě - a stane se to nejlepší, co se stát může.

Když žiji s Bohem, jsem opravdu docela  "v klidu". To je pravda.

Nebojím se zítřka ani dneška - nebojím se ani smrti těla, která jednou zřejmě přijde na každého z nás.

..."měl vám přijít Kristus a nepřišel. "...

To modlitba nás proměňuje. Jsme obyčejní lidé - pozvaní k neobyčejným úkonům. Máme každý svojí osobou proměňovat tento svět. Kdo si zamiluje Boha, všechno mu pomáhá k dobrému.

Kristus  ke mě přichází často a více způsoby:

1.)  Skrze mé bližní - skrze lidi, které mi posílá do cesty.

2.)  Pětkrát se s Kristem setkávám odlišnými způsoby při každé bohoslužbě. (pod způsobou církve, pod způsobou slova, pod způsobou eucharistie, v modlitbě - a pak ("to, co jste dostali, dávejte dál") - Pán s vámi .... ....).

3.)  Neexistuje nevyslyšená modlitba.

Pokaždé, když Bohu věnuji svůj čas, tak mě to dostává blíže k Bohu. Každá modlitba člověka proměňuje. Když se modlím, není to tak, že by se proměňoval svět - já sám se proměňuji. Skrze mě se pak proměňuje svět ...

Bůh při setkání nedává člověku "něco" (nějaké snad výjimečné zázračné vlastnosti) - Bůh dává v tomto setkání člověku sám sebe.

No, Oko, neděláte skutky, co dělal Ježíš a apoštolové a druhý příchod JK se nekonal. A to, že ty máš pocit, že když se modlíš, že tě někdo slyší - já ti to neberu. To tak mají i muslimové nebo příslušníci jakéhokoli dalšího náboženství. 

Rozdíl mezi těmi údajnými falešnými náboženstvími a vaším pravým měl být právě v tom konání mocných skutků a v té nadpřirozené rovině, která měla dokazovat pravdivost a výlučnost křesťanství. Jenže jelikož se to nekoná, tak to ukazuje spíše na to, že vaše náboženství je jen jedno z mnoha vymyšlených pouze lidmi...

V mém životě se stalo už mnoho podivuhodných skutků. Nevykonal jsem je já ze své "skvělosti", ale přesto jsem je zaznamenal. Nešlo je přehlédnout.

Já ti toto psal pro tebe, ale je na tobě, jak to přijmeš. Máš v tomto plnou svobodu. Však i rozum je Božím darem, není hříšné ho při hodnocení reality používat.

Vychází - li ti z něj to, co ti právě vychází - netřeba se nad tím nijak trápit. Je to tvoje cesta. Jen na ní buď poctivý a nebudeš muset litovat.

Život člověka je jako luční kvítí - z rána kvete a voní - a večer zkoseno padá ...

..."Já si uvědomuji, že náboženství má určité hodnoty, které jsou přínosem pro společnost."...

Toto si myslím, že je dobrý postřeh.

Já, když srovnám kvalitu svého nynějšího života s obdobím, kdy jsem žil docela "podle světa", docházím ke stejnému závěru.

Fakt je, že nikomu z nás se Bůh asi nezjeví "in natura"  (to by pak už nebyla z naší strany víra, ale poznání), ale dává o sobě vědět  docela často i ze své skrytosti. Skrze události a znamení, které se nám dějí.

Představ si, že já se kdysi dostal s traktorem na prudký (možná desetimetrový) svah pod úhlem 45 stupňů. Traktor se začal kutálet a mě to odstředivou silou katapultovalo naspod svahu. Načež se na mě traktor překlopil svým zadním kolem, takže mě trčela jenom hlava s rameny.  Kdyby traktor pokračoval na své cestě dál dolů, tak by mě jeho váha 1,5 tuny hranou blatníku oddělila zřejmě hlavu od těla. Ale stal se doslova zázrak; tento svah má na délku přes sto metrů (tvoří jakýsi stupeň v krajině, terasu) - v okamžiku, kdy mě přiklopilo jeho zadní kolo, tak se přední částí opřel o boudu z "vétříesky", kterou jsem tam měl dovezenou na včelín.  Půl metru chybělo a traktor by se kutálel dál ... A já bych tu už nebyl.

Celou hodinu jsem měl na zádech, hýždích a stehnech patnáct metráků a nezemřel jsem!  Máš představu, co je to za váhu?

Ještě několik let potom jsem tato místa cítil zvláštním způsobem jako "cizí" Měl jsem dokonale pohmožděné nervy, ale zregenerovaly se.

Tato událost mi změnila zásadně život.

Takto podobných nepravděpodobných "náhod" se mi tehdy přihodila hned několik v řadě!

Stačilo jednu vynechat a nebyl bych tu.

To mě tehdy přinutilo zcela zrevidovat své pohledy na život a začal jsem brát existenci Boha ve svém životě konečně zcela vážně..

Tvůj příběh, oko, tuším se jmenuješ Standa, tak Stando, byl moc zajímavý, ale podle mě jsi měl štěstí. Jsou i ateisti, co se jim staly podobné události. Abych uznal, že je v tom nadpřirozeno, tak bych musel vidět, jak někomu doroste chybějící končetina nebo něco v tom smyslu. Nebo kdybych viděl, jak někdo z jedné ošatky skutečně nakrmí 5000 lidí, tak bych si jistě uvědomoval, že nadpřirozeno existuje. 

Já si myslím, že věřící se od ateistů ani tak neliší. Jen některé věci a události si uvědomují a prožívají je hlouběji, než ve stejné situaci ateisté.

Končetinu jsem dorůst opravdu u nikoho neviděl, ale řadu "náhod" po sobě jdoucích, vedoucích k nějakému účelu - to se mi stává pořád.

Jenže problém je v tom, že si přečtu bibli a tam čtu, co by mělo být a jak by to mělo vypadat a pak se podívám na reál, včetně reálu u křesťanstva a neštymuje to. To je ten problém. To vůbec neštymuje. Ale karavana se sune dál. To je sranda. 

To je jako by měla určitá skupina lidí dostat slibovaný autobus se šoférem a motorem a plnou nádrží nafty, která je kamsi zaveze. Do nějaké rekreační destinace například. Takový byl původní plán, slib a psalo se to v jedné knize. Ti lidi celí natěšení nalezli do toho autobusu a čekají, že se to rozjede. Jenže autobus stojí. Šofér nikde. Čekají den, týden, měsíc roky a nic. Tak se za volant postaví jeden z těch lidí. Chce to nastartovat, ale nejde to. Tak se podívají do nádrže a zjistí, že to nemá naftu. Podívají se dozadu a zjistí, že to nemá ani motor. Tak co teď? Tak moc chtějí do té slibované destinace. Nikdo nechce domů. Každý chce na výlet. Tak dlouho se na to těšili. Tak začnou autobus tlačit. Sami ho tlačí. Někdo tlačí, někdo je u volantu. Neznají ani směr, ten měl znát šofér, ten ale nepřišel. Jedou kamsi po silnici a i po mnoha letech mají naději, že jedou správně a že to té bájné destinace nakonec dojedou. Ano, ačkoli šofér nepřišel, nemá to motor ani naftu a musí to tlačit sami. Hlavně věřit, bratři... si říkají a zpívají písně...

Tak tahle je to s křesťany....

Ale taky je možné, že takový šofér nikdy nepřijde. A že ten autobus byl od počátku bez motoru i bez nafty. Kdoví... Každopádně, kdyby vám konečně přišel šofér a dovezli vám konečně ten motor včetně paliva, dejte mi to vědět. Fakt mě to zajímá. Už jen s ohledem na to, kolik roků jsem vám pomáhal ten autobus tlačit.