Náboženství je Rosmano o emocích, iracionalitě, magickém myšlení, pověrách, rituálech a pod. Jak do toho začneš moc vrtat a nahlížet na klíčové aspekty víry ve vší střízlivosti a snažit se o nějaké racionálně konzistetní výklady, je docela možné, že postupně přijdeš na to, že je to celé ... vlastně ... jakože vážně ... tak nějak blbost - stejně jako třeba New Age, šamanismus, panteon řeckých bohů a bohyní, atp...

Víš, proč se tady (a nejenom tady) nemůžete vy věřící nikdy na nečem shodnout? Protože to nejde - Bible je nekonzistetní a vnitřně nekompatibilní soupis mnoha autorů, kteří nejenomže si odporují navzájem, ale dokonce i sami sobě a to prosím dokonce i v rámci jedné jediné epištoly. To proč si tuto zjevnou skutečnost nejsi schopen dost dobře připustit je tím, že prostě chceš věřit tomu, co ti něco přináší - byť tedy jsi už zašel až překvapivě daleko a jsi schopen připustit nesmyslnost výkladů Ježíšových rodokmenů a dokonce zcela vážně koketuješ s myšlenkou, že Ježíš byl jenom člověk ... otázkou je, co bude dalším krokem v tomto směru uvažování... Místnímuz "bastudentovi" to trvalo celých 30 let, než si to celé poskládal do hromady, než se sám podivil, čemu byl ochoten tolik let věřit :)

Ahoj LG,

tak já věřím už více než 60 let.

A bude to v květnu 52 let, jak jsem se k Bohu vědomě obrátil, pozval Ježíše do svého života a uvěřil Mu jako svému Pánu a Záchranci.

A na Sylvestra tomu bylo přesně 50 let, půl století, když jsem Ježíše vyznal jako Pána před mnoha lidmi. Na konci roku 1971. To mi bylo necelých 16, byl jsem v 1. ročníku gymplu.

  A to byl úžasný průlom v mém životě - jasno, světlo, lehkost, Boží přítomnost, Boží láska v srdci - k Bohu, k lidem.  Nic krásnějšího neexistuje tady na tomto světě. A vím, že Bůh je, je můj Otec, vím, že Ježíš žije, že působí, je mi blízko...

   Neprožival jsem to tak vždycky silně v životě, ne vždy jsem v boji víry vítězil.

Ale neminím na tom, co jsem poznal a co poznávám a co je mým životem něco zásadního měnit.

Ježíš je pro mne Mesiáš, je Syn Boží.  Člověk, prostředník mezi Bohem a lidmi. Vykupitel.

Ale domnívám se, že klasické učení o Trojici, které bylo koncipováno až někdy na začátku 4. století, není úplně správné a podle mě odporuje mnoha místem v Písmu.

Také vzniklo po letech všelijakých spekulací a výmyslů, vzájemných bojů různých tzv "církevních otců" - jaký že to vlastně je vztah mezi Ježíšem a Bohem ?

A že to byly často tvrdé rozmíšky a někdy zcela protichůdné názory je mi jasné.

A jak už to tak bylo od toho 3. a 4. století nakonec zvítězila strana, za kterou se postavil římský císař a které se na koncil podařilo, někdy i různými pletichami,  dovézt více biskupů - rozhodlo se o správné teologii hlasováním.  A toto hlasování bylo zatvrzeno císařem, včetně té negativní stránky dogmatu - výstrahy všem, kteří tuto jedinou "pravdu" nebudou akceptovat (prokletí, pronásledování, zabavení jmění, mučení i smrt). A tak si klestila ta "správná dogmata" cestu skrze staletí až do naších časů...

Mně osobně mrzí ta nejednotnost mezi těmi, kteří se tak či onak hlásí ke Kristu.

Mrzí mě, že z jedné Bible jsou lidé schopni vytvořit zcela protichůdné teologické koncepce či konstrukty.

Teď nedávno jsem měl zase takový (sice drobný, ale musím na to myslet) střed mezi kalvinismem a arminianismem. Jedná se o staré dobré přátele, ale některé ty teze kalvinismu nejsou pro mne stravitelné.

Atd.

Například hodně se mně líbí některá společenství obnovy v Duchu svatém u katolíků. Doposud jsem se díval a poslouchal pouze na YT. Před měsícem na Mikuláše jsem zašel do polského Těšína na setkání takového společenství, abych to zažil na vlastní kůži. (asi 30 lidí)

A moc se mi tam líbilo, - přijali mě tam s láskou, cítil jsem se jak u svých doma. Ta duchovní atmosféra, vzájemná láska, svoboda, upřímné modlitby, přímluvy, chvály, děkování. Vítali mě tam velmi srdečně, chtěli, abych se představil. Tak jsem to s radostí udělal, mohl jsem říct své svědetví.

Byli ke mně opravdu moc milí, děkovali za povzbuzení, pozývali zas na příště...

A rád bych tam šel i za týden.

Ovšem uvědomil jsem si, že by dříve či později došlo na vyjasňování si některých postojů a chtě nechtě bych musel narazit na některá ta zpropadená dogmata starých ctěných svatých katolických doktorů, kteří vymysleli nesmysly a podařilo se je vmontovat do KC. Bohužel.

Ale musím přiznat, že i v evangelických a evangelikálních církvích se vymyslely věci, přes které se zdá vlak nejede...

Tak asi tak.

Mně osobně se jeví Písmo konzistentně, nemám problém s určitými zdánlivými kontroversemi. Jsem je schopen vnímat dialekticky. A přiznávat, že ne všemu rozumím. Ale Bůh mne povede a nenechá bloudit...

Promiň LD za to LG :-)      

To byl překlep..

/Zcela protichůdné teologické koncepce či konstruktyjsou genesis 1 a genesis 2. Už na samotném začátku bible jdou po sobě dvě stránky a dvě varianty stvoření světa, které se navzájem vylučují./

Genesis 1:  Nejdříve planeta Země, pak vegetace, pak velké a malé světlo (Slunce a Měsíc). Sranda, že vegetace byla dříve než Slunce. Asi tehdejší vegetace nepotřebovala fotosyntézu :-) Pak stvořil Jehova faunu, nakonec Muže a Ženu, a to současně. 

Genesis 2: Nejdříve stvořen Muž, pak vegetace, pak fauna. Z fauny si měl najít pomoc sobě rovnou, tedy partnera. Nenašel partnera mezi zvířaty, tak byl uspán a jako poslední tvor byla z žebra Muže udělána Žena. 

Nejenže časově je všechno jinak až naopak, ale logicky je všechno protichůdné. Kdo psal genesis 1, nečetl genesis 2 a naopak. Vůbec o sobě nevěděli ti dva autoři těch dvou salátů. :-)

Hned první dvě stránky v bibli jsou navzájem v neslučitelném rozporu a ještě jsou pohádkově stupidní. 

Bible není kniha přírodopisná, ani učebnice dějepisu, či geologických procesů.

Bible je kniha především náboženská - dává odpovědi na otázku "proč?".

Je docela možné, že z pohledu pozorovatele po vzniku Země nebylo Slunce ani Měsíc vůbec vidět - pro geologické zplodiny v mracích.  Pak skutečně platí, že nejdříve byla Země a až později Slunce, Měsíc a hvězdy.

..."Genesis 2: Nejdříve stvořen Muž, pak vegetace, pak fauna."...

Nějak špatně čteš. Co to bylo za "zástupy" v Gn 2,1?

Gen 2.1 Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.

Vážně? A kde ses v Bibli dozvěděl např. proč stvořil tvůj Bůh živé organismy. Z nudy? Proč tvůj Bůh stvořil ty biliony organismů, které už vyhynuly? So je někde v Bibli ? 

..."A kde ses v Bibli dozvěděl např. proč stvořil tvůj Bůh živé organismy."...

Stačí pozorně číst:  "A Bůh viděl, že je to dobré..."

To ale není odpověď na otázku proč... to je nějaké hodnocení ex post. A navíc, co je nebo není dobré, musel vědět předem. 

..."A navíc, co je nebo není dobré, musel vědět předem. ..."...

Dobrý postřeh!

S tímto úmyslem Bůh také už tvořil - to byl hlavní důvod celého stvoření.  Být, existovat, je dobré .

Hamletovská otázka je vyřešena.

// A vím, že Bůh je, je můj Otec, vím, že Ježíš žije, že působí, je mi blízko...

Jj, 50 let tvrdé autosugesce udělá svoje - to chápu velmi dobře. Jsou zase lidé, kteří VĚDÍ (naprosto stejným způsobem jako "VÍŠ" ty ... ono v otázce náboženství je VĚDĚT v konečném důsledku jen druh emoce), že Alláh existuje a že si je pak pozve do Ráje. Vlastně - s muslimy máš svým způsobem společné některá teologická východiska - např. to, že Ježíš je jen člověk :)

No jo - nic ve zlém, uvažuješ nad tím sice dobře - ale jak jsem psal o příspěvek výše: budeš věřit tomu, co ti něco přináší ... a přitom ten tebou zmiňovaný průlom ve svém životě jsi byl od počátku do konce jen ty sám: https://www.youtube.com/watch?v=EZquw1ec0Ks

Ale chápu, že když si někdo pěstuje víru přes 50 let, tak by se mu z myšlenek, že se všechno děje jen v jeho hlavě mohlo udělat dosti nevolno...

Ten průlom nastal zcela nezávisle na na mě, na mých představách, na mých přáních.

To se těžko dá popsat slovy. Ale jednoznačně to byl zásah zvenku. Člověk intenzivně prožívá, cítí, že je Bohem milovaný a že je součástí věčnosti v Kristu. Že mě Bůh i Ježíš zná osobně, a velmi miluje. 

     Nikdy předtím by mě ani nenapadlo, že něco tak úžasného může člověk zde na zemi zakusit a zakoušet.

A ano, je to o proměně srdce, o proměně myšlení - ale ne nějakou dřinou, odříkáním, cviky, sugesci.

Je to prostě jak vyměnění nitra člověka, osvícení, oživení dosud mrtvého ducha v nitru, který doposud nebyl schopen vnímat Boha, a najednou je schopen. To je úžasný převrat v životě.

Prostě fyzicky a duchovně jsem na sobě zakoušel, jak úžasně pravdivá a plná obsahu jsou slova Ježíše :

Mt 10:32:  „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesích.

      Prostě fyzicky jsem to na sobě cítil. Aniž bych to slovo znal.

Nebo apoštolů:

Ř 10:9:  Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.

Ř 10:10:   Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,

A tu záchranu, to spasení, jsem na sobě prožil.

1J 4:15:  Kdo by vyznal, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.

To není plácání co ti lidí píšou. Dobře věděli o čem mluví. To jsou slova, která mají velmi reálný, nádherný, pravdivý obsah.

Kvalitní sugesce je právě taková, kdy je člověk niterně přesvědčen, že se všechno děje v jakési ezo sféře nezávisle na něm - jinak by to samozřejmě tak dobře nefungovalo, jako třeba homeopatika a tak podobně :)

Ale jinak díky za hezké svědectví o tom, že víra je primárně o těch emocích,intuicích, magickém myšlení, pověrách atp.

Asi by ses docela divil, když bys zjistil (pokud bys měl v tomto ohledu zájem se informovat), jak podobné či dokonce prakticky stejné věci, co zde píšeš, popisují i stoupenci konkurečních náboženství, které jsou v příkrém rozporu se židokřesťanství :) Ale dá se to pochopit ... 50 let - to už je myšlenková imunizace jako řemen.

To je prosté.

Bůh stvořil svět i všechno na něm.

I nás lidi stvořil. Jak to bylo v ráji to znáš.

A Ježíš je cesta, pravda i život. Cesta návratu ke společenství s Bohem, které lidsto ztratilo kvůli hříchům.

Boha můžeme poznávat jen tehdy, když ziskáme čisté srdce a čisté svědomí skrze odpuštění hříchů.

Tehdy můžeme vnímat Boží lásku, kterou Bůh nás, své stvoření, miluje.

Každý to může na sobě zakusit. 

Nevzniklo všechno kolem nás náhodou, nějakým třeskem, výbuchem,...

Nevznikli jsme evolucí z kamenů, které postupně získaly ručičky a nožičky tím, že na ně dlouho svítí sluníčko, občas kolem lítají blesky a lijáky.

A ty oživlé šutry začaly mezi sebou bojovat, milovat se, nenávidět, zabíjet, spekulovat, odkud se vzaly, psát básně, hrát na housle nebo klavír, hrát fotbal,  atd atp.  :-))

Škoda, že ty šutry neoživly také na Měsíci, na Marsu, na Venuši,...ale možná ještě oživnou... Mohli bychom jezdit je návštěvovat, případně s nimi bojovat, trhat jim ty jejich ručičky a nožičky...:-)

Od pravěku je člověku vlastní to, že čemu nerozuměl, co přesahovalo rámec jeho intuic, to si začal vysvětlovat souborem pověr o nadpřirozených příčinách jevů. Tato pravěká část mozku většině lidí zůstala dodnes jak vidno, jen se postupem času mění obsah těchto pověr :).

Když ten mozek je vlastně takový obživlý slunečními paprsky a elektrickými výboji kus bláta.

Tak co bys po něm chtěl za zázraky.

Náhodou určitě ne. Pokud byl velký třesk, tak měl nějakou příčinu.

Když jsou lidi schopni udělat virus v laboratoři a různě měnit, tak lze všechno. Virus je na pomezí živého a neživého. Vývoj tu byl, ale jak to bylo na počátku, nevíme. Kameny nezískaly ručičky a nožičky. Určitě byly nejdříve pouze bakterie nebo viry nebo něco ještě menšího, co už třeba ani neexistuje, zaniklo. A klidně to mohl někdo nebo něco iniciovat. 

Život, pokud by se někde našel, tak spíše v oceánech měsíce Europa, což je vodní měsíc obíhající kolem Jupiteru. A někde ve vesmíru na jiných planetách může být život. Vesmír je velký a tudíž je velká pravděpodobnost, že existují planety, které mají vodu, atmosféru, rotující magnetické jádro, deskovou tektoniku a další podobné parametry jako naše planeta. Bojovat s nimi nikdy nebudeme, páč jsou daleko, my se o nich ani nedozvíme. Taky už mohli být, ale dávno vyhynuli. Nebo třebas budou za miliardu let a my už nebudem, atd. 

Místnímuz "bastudentovi" to trvalo celých 30 let, než si to celé poskládal do hromady, než se sám podivil, čemu byl ochoten tolik let věřit :) Vložil: LD

Tak lidi přestanou věřit na náboženství, ale zase se dají na náhradní víry. Třebas začnou věřit na západní / východní medicínu a nebo různé politické směry, unie apod. Místo náboženství lze mít cokoli jako kult, fetiš, posvátno...

Hele Oko- "moc Ducha Ježíše"?? A to sis vycucal ze kterého prstu?

..."Hele Oko- "moc Ducha Ježíše"?? A to sis vycucal ze kterého prstu?"...

Myslivče, jen tu trapně ukazuješ svoji naprostou neznalost křesťanského učení.

Ježíšův Duch je ten samý Duch Svatý, kterého On poslal své církvi. Tento Duch Svatý vychází z Otce (jako dar lásky Synu), následně vychází také ze Syna, který mu oplácí stejnou láskou; tato zosobněná láska je Duch Svatý, kterého Otec následně sesílá i do světa na křesťany. Je to stejný Duch, mocí kterého Ježíš Kristus vstal z mrtvých.

(Gal 4,6)

A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘

///

..."První věta platí - Duch vychází z Otce. Na druhou větu nemáte důkaz. "...

Ahoj Gregu!

Je to snad pro tebe problém použít vlastní logické myšlení? Obyčejný "selský rozum"?

Jestliže apoštol hovoří o:

  DUCHU SYNA, KTERÝ VOLÁ ."ABBA OTČE"  () 

-  O od koho jiného tento duch vychází, než ze Syna, jestliže je to  "DUCH  SYNA"?

(Gal 6,4)

A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘

A my podle tebe na to  "nemáme důkaz"?

Proto pochopitelně platí i ta druhá část:   Ježíš vstal z mrtvých vlastní mocí.

(Mk 16,9)

Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů./

Oko, obrat "vstal z mrtvých"  nebo "vstal"   vůbec přece neznamená, že vstal vlastní mocí. 

Proto i to "pochopitelně" ve tvé úvaze nemá smysl.

..."Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal z mrtvých ...."...

Kdyby neplatilo to mé vysvětlení (kterému věří církev od úplného počátku), tak by bylo přece jednoduše napsáno:

"Když se tedy hlásá o Kristu, že byl vzkříšen..."

Lazar byl totiž Ježíšem vzkříšen z hrobu - Ježíš ale  VSTAL Z HROBU !!!

To je ale pořád jen hereze arianismu.

Toto není křesťanství!

Tvé "představy" o Ježíši nepřipouštějí věčnou existenci Syna (Slova, skrze které bylo všechno stvořeno) - pro tebe je Ježíš jenom smrtelným člověkem (narozený někdy kolem roku 0), kterého si Bůh vyvolil zvláštním způsobem jako Mesiáše.

Pro křesťany je ale Ježíš Bůh i člověk zároveň.

O Lazarovi není nikde jediná zmínka, že by Lazar vstal z mrtvých - je o něm psáno, že byl vzkříšen z mrtvých.

O Ježíši je ale psáno i to, že byl vzkříšen z mrtvých - ale také to, že Ježíš z mrtvých vstal!

Když člověk vstane z mrtvých, imlicitně to vypovídá právě o tom, že vstal sám, vlastní mocí.

Ježíš samozřejmě byl smrtelným člověkem, stejně jako my. Proto také zemřel. Kdyby tomu bylo jinak, nezemřel by.

Jako ten druhý Adam, símě z ženy.

/Když člověk vstane z mrtvých, imlicitně to vypovídá právě o tom, že vstal sám, vlastní mocí./

To jsou hlouposti co píšeš.

Ve skutečnosti, že Ježíš byl člověkem, a byl vzkříšen Bohem, a už nikdy neumírá, trvá navěky a je v Boží slávě, v oslaveném těle 

je i naše živá a úžasná naděje, že i s námi to bude stejně tak.

Jak říká Písmo:

1K 6:14:  A Bůh i Pána vzkřísil a vzkřísí i vás svou mocí.

2K 4:14:  a víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví spolu s vámi.

Ř 8:11:  Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

..."Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá."...

O tom to právě je!

Bůh je Duch.

Otec, Syn a Duch svatý je duchem (jen Syn na sebe navíc vzal lidské tělo). Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, je společný Duch, který vychází z Otce i ze Syna jako vzájemný dar lásky. Duch svatý je zosobněná láska mezi Otcem a Synem navzájem.

ta vaše tvrzení, že něčemu "věří církev od úplného počátku", je třeba brát s dost velkou rezervou.

Příkladů a důvodů k tomu je dost.

Lazar také vstal z hrobu. Poté co ho Ježíš vzkřísil.

A o Ježíši psáno, že byl vzkřišen. Proto se o Něm hlásá, že byl vzkříšen z mrtvých.

Sám sebou, svou mocí, vzkříšen nebyl.

V Novém zákoně je asi 40 textů, které hovoří o tom, že Ježíš byl vzkříšen.

A dalších asi 10 veršů, které hovoří o tom, že Ježíše Bůh vzkřísil.

Jen jako příklad :

L 24:6:  Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,

J 2:22:  Když byl potom vzkříšen z mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Sk 2:24:  Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen.

Sk 2:32: Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.

Ř 10:9:   Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.

1K 6:14:A Bůh i Pána vzkřísil a vzkřísí i vás svou mocí.

Pořád dookola... a přitom je to jasně psáno Bůh je duch. Ježíš a Otec jsou jedním Svatým duchem...nechápu, že to pořád nemůže někdo pochopit.

Toto já přece nijak nerozporuji.

Člověk - Ježíš - byl skutečně vzkříšen. To Bůh jej vzkřísil.

Křesťanská Písma je ale třeba brát v úplnosti - nevytrhávat si z nich jenom to, co mi vyhovuje. Ty jsi úplně opomněl ona místa v Písmu, kde se o Ježíši říká, že Ježíš  VSTAL Z MRTVÝCH !!!

Zcela ignoruješ začátek Janova evangelia o Slovu, které bylo na počátku stvoření, že všechno povstalo skrze něj - že bez něho nepovstalo nic! O Slovu, které se stalo tělem, když se čas naplnil ...

..." ... proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží."...

Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, člověk.

Proto také mohl zemřít.    JInak by zemřít nemohl.

Jedním ze zásadních atributů Boha je přece nesmrtelnost.

1Tm 1:17:   Protož králi věků nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu budiž čest i sláva na věky věků. Amen.

1Tm 1:17:  Králi věků, nesmrtelnému, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu buď čest a sláva na věky věků! Amen.

Ježíš je Bůh - je jediným (jednorozeným) Synem nebeského Otce, je Slovem, skrze něhož bylo všechno stvořeno.. Bez něho nebylo stvořeno nic.

Člověkem - smrtelným člověkem se Bůh stal až při svém vtělení.

To proto, aby jako člověk mohl vzít na sebe všechny hříchy lidí. Ale Bohem proto být nepřestal!

A protože se stal Bůh člověkem Ježíšem neoddělitelně už navždycky, můžeme u něj sice rozlišovat jeho božskou stránku a jeho lidskou stránku - ale nemůžeme je od sebe už nijak oddělovat.

To Bůh skrze svoji přijatou lidskou stránku (Ježíše) vycedil za nás na kříži svoji krev až do poslední kapky.

I tehdy, když Ho Bůh před smrtí opustil ?

Bůh ho neopustil doopravdy - jen člověk Ježíš to takto cítil. Jak jsem už vysvětloval jinde, důsledkem lidského hříchu je samota a smutek bez Boha. Jestliže Ježíš vzal na sebe všechny hříchy lidí, tak ta samota a smutek na něj jako důsledek hříchů nutně musely přijít - a byla to obrovská samota!

Obrovské pokušení satana skrze pocit beznaděje!

(L 4,12-13)

Když takto vyčerpal veškeré své pokušení, ďábel od něho až do příhodného okamžiku odstoupil.  

A tento "příhodný okamžik" satanova pokušení  nastal právě těsně před Ježíšovým skonem na kříži ...

Nelze popřít, že Písmo mluví zřetelně vždycky o Bohu (na jedné straně) a pak o Ježíši Kristu (na straně druhé).

Autoři toho materiálu to dokonale motají. Např zde:

" Zatímco byl apoštol Jan v exilu na ostrově Patmos, Ježíš mu odhalil ve vidění události, které nastanou v jeho posledních dnech. V této vizi apoštol Jan popisuje následující neuvěřitelnou scénu:

Jaksi "zapomínají" uvést to, co těmto textům z 1. kap. Zjevení předchází:

"4 Milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, 5 a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 6 a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci — jemu sláva i moc na věky věků. Amen."

Kdyby to "nezapomněli" nemohli by psát takové hlouposti. Protože jasně z textu vyplývá, že v tom 4. verší je řeč o Bohu (nikoliv o Ježíši), On je ten Alfa a Omega, On (Bůh) je ten, který přichází.

Potom tedy v následujících verších:

7‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen. 8 Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.

je zcela jasné, o kom hovoří.

Verš 7. hovoří o Kristu - ten přichází,

a verš 8. hovoří o Pánu, Bohu, i ten přichází. A je Alfou a Omegou, Všemohoucí.

Je Alfou i Omegou také ve Zjevení 20:11 a 21:6.   (Nikoliv Ježíš)

Člověk Ježíš měl jistě svého Boha. Odcházel se k němu modlit na opuštěná místa.

Apoštol Jan svědčí o Ježíši Kristu že je pravý Bůh - že je alfa i omega - ale podle Rosmana se prý plete!

Nějak zapomněl na ochranné působení Ducha svatého, u svatopisců, aby nepsali žádné blbosti.

/Apoštol Jan svědčí o Ježíši Kristu že je pravý Bůh - že je alfa i omega - ale podle Rosmana se prý plete!/

Můžeš uvést kde ? Které místo máš na mysli ?

/Nějak zapomněl na ochranné působení Ducha svatého, u svatopisců, aby nepsali žádné blbosti./

Oko, já vím, znám to "ochranné působení Ducha svatého", které například brání tomu, abyste vybírali na biskupy, na kardinály různé pedofily, geje, násilníky,...

(J 4,13-14)

Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit; ale kdo bude pít vodu, kterou mu dám, už nikdy žíznit nebude; voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody vyvěrající k věčnému životu."

(Zj 21,5-7)

Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života.  Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.  .

(Žd 2,8-15)

Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘ 

A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ 

Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.

(Zj 22,1)

Potom mi ten anděl ukázal řeku Života, čirou jako křišťál, která vyvěrala od Božího a Beránkova trůnu.

(Zj 22,12-17)

„Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.  Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ 

A Duch i Nevěsta (rozuměj - církev, Nový Jeruzalém) praví: „Přijď. “ A kdo slyší, ať řekne: „Přijď. “ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života.

//Apoštol Jan svědčí o Ježíši Kristu že je pravý Bůh - že je alfa i omega - ale podle Rosmana se prý plete!/

Můžeš uvést kde ? Které místo máš na mysli ?/

Oko, můžeš mi zřetelně říct, kde Jan svědčí o Kristu, že je Alfa a Omega ?

Kde Ježíš říká o sobě, že je Alfa a Omega ?

Ta místa, která uvádíš, jsou o Bohu - On je Alfa a Omega.

To je o Bohu, stejně jako v kapitole 1. Zjevení

Je to o Bohu - souhlasím.

Také je tam ovšem o Bohu toto: "„Já, Ježíš, ....."

Už v 1. verši 1. kapitoly : "Zjevení Ježíše Krista (2), které mu dal Bůh (1),..."

A hned 4. verš:

"Jan sedmi sborům v Asii: Milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází (1. BŮH), i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, a od Ježíše Krista (2. JEŽÍŠ),..."

Je to Zjevení Ježíše Krista  Janovi.

Bůh mu je dal, poslal svého anděla, aby toto Zjevení dal poznat svému služebníku Janovi ...

/(Zj 22,12-17)

„Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo. 

O kom se totu píše, že přijde brzy? Kdo že to odplatí každému podle jeho skutků? Kdo že to tedy je - Alfa i Omega?/

To se píše o Bohu. Bůh přijde brzy, On, Bůh je Alfa a Omega, první i poslední, počátek i konec.

Úplně přesně stejně a konzistentně s tím, co se říká už v 1. kapitole :

Milost vám a pokoj od Toho (od Boha), který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, 5a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých.......... 8Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.

A spolu s Bohem přichází i Ježíš. 

Ale Bůh je Alfa a Omega, první i poslední, Všemohoucí.

..." Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.

"...

Proti tomuto tu ale přece nikdo nic nenamítá!

Ovšem píše se toto stejné i o Ježíši Kristu:

No to by ale nemělo žádného smyslu mluvit, jak to často v Písmu čteme, takto:

Bůh (1) A Ježíš (2).

To by byla totální hloupost, kdyby Ježíš byl Bůh.

To by potom mělo být psáno: Bůh A Bůh.

Smysl to má.

My sice nijak nerozdělujeme lidskou a božskou přirozenost Ježíše Krista (jsou už navěky spojené), ale rozlišujeme.  na Ježíši to, co je božské (Slovo, které se stalo tělem) 

a rozlišujeme na Ježíši také to, co je lidské (člověk Ježíš, "Syn člověka").

Ježíši - Slovu - se klaníme.

Ježíše - člověka - máme za bratra.

Nemůžeme v Ježíši nerozlišovat tyto dvě nesrovnatelně naprosto různé přirozenosti a slučovat je nějak dohromady, či zaměňovat!

Rozlišuji dvě naprosto různé, odlišné a nijak nesmíšené přirozenosti v jednom jediném člověku - v Ježíši Kristu.  Proto Boho-člověk.

Syn - Slovo = Bůh

Syn - Syn člověka = člověk Ježíš

Jedná se o "hypostatickou unii" - jak správně pojmenovali už církevní otcové na počátku křesťanství.

V jedné osobě Ježíše Krista Bůh přijal Tělo z Marie Panny (přijal také Ježíšovu lidskou rozumovou duši) a stal se člověkem (už navěky).

 A nyní trochu filosofie Oko. Je samozřejmě velmi důležité, že se Bůh stal člověkem, ale ještě důležitější je KDO a PROČ se stal člověkem. A na to ve tvých výkladech nedáváš důraz. Ty ve svých výkladech řešíš kým se Bůh stal, kým bytostně je Ježíš, ale neřešíš to hlavní kdo a proč se člověkem stal. To je na Kristově osobě nejdůležitější. Příčina Jeho lidství, a ta příčina je stejná jako u Slova. To je důležité na lidství Ježíše a božství Syna, a ne se pitvat v přirozenostech.

Bůh se v Ježíši Kristu stal člověkem

- a tak výraz Boho-člověk  naprosto výstižně popisuje tuto výjimečnou a jedinečnou skutečnost v osobě Ježíše Krista.

Zase ty tvé hříšné emoční projekce do Krista Oko, zase!!

 Poučím tě Oko, Kristus v posledních slovech a největší opuštěnosti odevzdává svého ducha Otci, a to je projevem obrovské víry, a ne beznaděje!

Ježíš je především Mesiášem (předpovězeným a očekávaným lidstvem už od jejich vyhnání z ráje (Gn 3,15)) - Když se čas naplnil, poslal Bůh svého Syna  (Boha - jedinečného Boha, který je v lůnu Otcově)  na tento svět.

(J 1,18)

Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl ...

(J 12,35)

Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

"Světlo mezi lidmi" - to není člověk - to sám Bůh je tímto světlem!

/(J 1,18)

Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl .../

To je hloupý a zavádějící překlad.

Nikoli jedinečný Bůh, ale jednorozený Syn.

J 1:18:  Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.

J 1:18:  Boha nikdo nikdy neviděl, jediný Syn, jenž jest v náručí Otcově, ten o něm vypověděl.

Mal 3:1:Hle, posílám svého posla a připraví cestu přede mnou. Panovník, kterého hledáte, vstoupí náhle do svého chrámu, posel smlouvy, jehož si přejete, hle, přijde, praví Hospodin zástupů.

zde je jasně psáno, že je prvorozený všeho stvoření...tedy první duše...jinak řečeno sám Svatý duch v časoprostoru

Vytrháváš si z Písma jenom ty věci, které podporují tvoji "verzi" - všechno ostatní ignoruješ. Takto se pravdy nedobereš nikdy.

"Prvorozený veškerého stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, viditelné i neviditelné ..."

1.)  Jestliže skrze Syna  bylo stvořeno všechno na nebesích, jistě nemohl začít existovat až někdy před dvěma tisíci léty při svém vtělení jako člověk Ježíš.

2.)  Prvorozený neoznačuje posloupnost v běhu času (jako by po něm následoval druhorozený atd. - jak tomu bývá u lidí, kteří podléhají běhu času, kteří se jednou narodí a po čase zase umřou).

I samotný čas je totiž už součástí stvoření - i čas byl už stvořen skrze Syna (Slovo) zároveň s ostatním stvořením. Syn je věčně, nemá počátek, ani konec. Časoprostor ještě nebyl - Syn je ale pořád. Je věčný.  Spolu s Otcem, v Duchu Svatém.

"Prvorozený" nebeského Otce není stvořený - není to tedy tvor! (Otec stále plodí Syna v Duchu Svatém - toto je věčný a neměnný Bůh!).

"První duše" - Jednorozený Syn nebeského Otce (Slovo) se stal  "živou duší"  až při svém vtělení po andělském zvěstování.

Až tehdy se stal člověkem - tvorem s lidským tělem a lidskou nesmrtelnou duší jako každý jiný člověk. Ježíš je tedy Bůh (duch) - je zároveň i člověk s tělem a lidskou duší.

Ježíš sám o sobě říká, že je Alfou a Omegou...počátkem a koncem. Ježíš taky jasně říká, že byl dříve než Abrahám. Už tyto verše potvrzují, že jsi zavrtán v naukách registrované pozemské církve.

To že Ježíš říká, že byl dříve než Abrahám jasně potvrzuje, že existoval dříve než přišel do lidského těla. Ostatně písmo jasně říká, že ho poslal Otec...kdyby nebyl nemohl být poslán.

Ona tvá hláška Otec stále plodí syna vychází z nauky o trojici. Ježíš neříká nic o tom, že by ho otec stále plodil ALE naopak říká že ON a OTEC jsou jedním (Svatým Duchem) bohužel ty to nejsi schopen pochopit, protože máš vštěpenou nauku o "trojici".

Už jsem tu několikrát psal, že základem je i pochopení co je duch a duše. Živá duše je bytost jako celek včetně těla, pamětí, osobnosti a je živá díky duchu zapůjčeným od jediného Boha.

Ježíš je tedy Svatý Duch přišlý v lidské tělo ale už dávno jako bytost byl. Navíc tato bytost byla zcela nezbytná k tomu aby bylo stvořeno cokoliv dalšího.

A ano máš pravdu, Svatý Duch byl vždy nezávisle na časoprostoru...tedy syn byl v lůnu otce vždy. 

Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl.

Tento jedinečný Bůh je obrazem Boha v časoprostoru a tedy jsou jedno s Otcem rozdíl je právě jen ve velikosti " časoprostoru"

Tedy můj Bůh je jeden a to Svatý Duch jak Otec i Syn.

Kdežto tvůj Bůh je trojjediný a má tři "složky""osoby"

Svatý Duch v nepřístupném světle (neviditelný) (mimo časoprostor ) OTEC

Svatý Duch v přístupném světle  (viditelný )  ( v časoprostoru )  SYN

stále ale jedním Svatým Duchem rozdíl je jen ve velikosti 

Kdo ale viděl Ježíše v době kdy zde byl v lidském těle dokázal rozpoznat právě Svatého ducha v něm tedy viděl i OTCE ale nesměl se dívat na obal/duši ale na vnitřek  a na jeho skutky.

Ježíš tedy fyzicky odešel ale byl zde vylit jako nebeský dar/nebeský chléb jako Svatý duch. Kdo tedy Ježíše zná, ví že přebývá mezi námi jako Svatý Duch.

A znovu píši, až ho přijme dostatečný počet lidí dojde k naplnění a Ježíš se zde opět vrátí ve fyzické podobě a s těmi lidmi co jej přijmou nastolí tisíciletou vládu.

Evangelium slouží tedy i k urychlení jeho příchodu. Bohužel bez plného poznání Ježíše jej nelze plně přijmout.

..."Ježíš neříká nic o tom, že by ho otec stále plodil ..."...

Bůh ale o sobě prohlašuje, že je stále tentýž - stále stejný - pokud otec zplodil Syna v jednom okamžiku, podléhá běhu času a není Bohem. Má - li být Bůh stále stejným, musí akt plození Syna trvat věčně - neomezeně v čase.

..."To že Ježíš říká, že byl dříve než Abrahám jasně potvrzuje, že existoval dříve než přišel do lidského těla. Ostatně písmo jasně říká, že ho poslal Otec...kdyby nebyl nemohl být poslán."...

S tímto souhlasím. Ale zkus to vysvětlit Rosmanovi!

Svatý Duch...jsem ten, který jsem ..který budu

aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. 22 Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno — 23 já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne. 

V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.

Naprosto mylná úvaha, pane Rosmano.

Kdo nic neví, ten přece pochopitelně nemůže ani nic povědět.

Jenom sám Bůh nám o sobě může něco povědět - protože pro každého člověka platí, že Bůh pro nás přebývá v nepřístupném světle. (On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit.  - 1 Tim 6,16)

(J 1,18)

Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl. (ČSP)

Boha nikdo nikdy neviděl; jediný Syn, nakloněný k Otcově náruči, ten nám jej dal poznat. (Jer.)

Světlem světa je Bůh.

Žádný jenom člověk toto nemůže o sobě právem prohlásit.

Žádný člověk o sobě ani nemůže právem prohlásit, že by byl pro ostatní lidi "cesta, pravda a život". Jen Bůh je Pravda, On je cestou záchrany pro člověka, On je sám Život.

(Mi 7,8)

Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem.

(Iz 60,19)

Nebude ti již slunce za světlo ve dne, ani měsíc pro svou zář ti nebude svítit v noci. Hospodin bude tvým věčným světlem a tvůj Bůh tvou slávou.

Oko, stejně jako Lewis stavíš věci tak, že   je zde buď Bůh,  anebo člověk.

Zcela ti uniká, podobně jako Lewisovi, že je tady ještě Mesiáš, Kristus, prostředník mezi Bohem a lidmi, o kterém svědčí apoštolové.

Jak správně cituješ:

Jenom sám Bůh nám o sobě může něco povědět - protože pro každého člověka platí, že Bůh pro nás přebývá v nepřístupném světle. (On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit.  - 1 Tim 6,16)

No vidíš to.

A na rozdíl od nesmrtelného Boha Ježíš zemřel.

Na rozdíl od Boha, kterého nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit, Ježíše viděly veliké zástupy lidí.

Ježíš sice zemřel (s lidským tělem a lidskou duší - Ježíšův lidský duch odešel na "místo mrtvých" (vězení - 1 Pt 3,18 - Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení,.... ), ale jednorozený Syn nebeského Otce zemřít nemohl! Bůh je nesmrtelný!

Ježíš je Bůh i člověk zároveň.

Rozlišujeme tedy na něm to, co je na něm božské a to, co je na něm lidské. Rozlišujeme, ale nijak to neoddělujeme!

Pro tuto neoddělenou skutečnost svého lidství a zároveň i svého božství se stal prostředníkem mezi Bohem a lidmi.

Avšak slov filosofování, spekulací...

Např. "vtělení"  - to slovo je z Písma ?

Umíral na kříži Bůh, když ho Bůh opustil ?

Vtělení - jak jinak pojmenuješ skutečnost, kdy se nesmrtelný Bůh stal smrtelným člověkem?

..."Umíral na kříži Bůh, když ho Bůh opustil ?"...

To Bůh a člověk Ježíš trpěl smrtelnou úzkostí z pocitu absence Boží přítomnosti - vzal tím v tomto okamžiku na sebe veškerou samotu a smutek bez Boha, kterou si způsobují sami lidé svými hříchy. Každý hřích vytváří totiž mezi člověkem a Bohem zeď rozdělení a člověk se potom cítí sám. Jelikož Kristus na sebe vzal všechny hříchy lidí, musel si nutně projít i tímto stavem osamocení a smutku bez Boha.

Ježíš po křtu v Jordánu a sestoupení na Něho Ducha svatého se ztotožnil skrze Ducha svatého s Božím slovem (slovem, které bylo na počátku u Boha, skrze které se vše stalo a bylo stvořeno).

Skrze Něho se projevovalo to Slovo (  zvěstoval pouze to, co slyšel od Otce - to slovo, činil pouze to, co viděl u Otce, že dělá

Ježíš o tom mluví tak:

L 4:18: ‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu,

vyhlásit vítaný Pánův rok.‘ 20 A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. 21 Začal jim tedy říkat: „Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších. “

To slovo, to Písmo se začalo skrze člověka Ježíše projevovat, působit.

Proto také Ježíš mohl říct překvapivě:

J 14:12:Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.



Když mluví, že byl dřív než Abrahám, tak to mluví o tom Slovu, které v Něm přebývalo, které se skrze Něho projevovalo. 

Ale Ježíš pořád byl člověkem a člověkem být nepřestal. Proto mohl zemřít na kříži. Proto Ho mohl Bůh opustit.

Proto také do Jeho 30 let a sestoupení Ducha na Něho se to Slovo (Bůh) v Něm nějak neprojevovalo.  To DNES, kdy se to Slovo naplnilo, nastalo až v Nazaretu , kdy měl 30 let.

..."Proto také do Jeho 30 let a sestoupení Ducha na Něho se to Slovo (Bůh) v Něm nějak neprojevovalo. ...."...

A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm. 26Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. 27Ten přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona, 28on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl: 29„Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji, 30neboť mé oči spatřily tvou záchranu, 31kterou jsi připravil před tváří všech lidí, 32světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“

Takže člověk má být tím světlem ke zjevení národům?

(Iz 45,7)

Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno.

(Iz 60,19)

Nebude ti již slunce za světlo ve dne, ani měsíc pro svou zář ti nebude svítit v noci. Hospodin bude tvým věčným světlem a tvůj Bůh tvou slávou.

..."Proto také do Jeho 30 let a sestoupení Ducha na Něho se to Slovo (Bůh) v Něm nějak neprojevovalo.  To DNES, kdy se to Slovo naplnilo, nastalo až v Nazaretu , kdy měl 30 let."...

Neprojevovalo?

(L 2,47 .. 52)

A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí.

Třeba znát tehdejší poměry. Izraelita dosáhl dospělosti až ve svých 30 letech. Dříve nemohl veřejně působit.

Člověk Ježíš nám byl podobný ve všem - kromě hříchu.

Tedy i on se předcházejícím životem postupně připravoval na svoji mesiášskou úlohu. I on musel jako člověk dát svůj svobodný souhlas (učinil to ve třiceti létech ve křtu) - své svobodné osobní ztotožnění s Božím plánem záchrany světa.

To "DNES" tedy platilo konkrétně pro Nazaretské, jako příležitost, aby přijali tohoto Mesiáše.

/Takže člověk má být tím světlem ke zjevení národům?/

Ano. 

Člověk, Pánův Mesiáš, jak říká Symeon.

/..."Proto také do Jeho 30 let a sestoupení Ducha na Něho se to Slovo (Bůh) v Něm nějak neprojevovalo.  To DNES, kdy se to Slovo naplnilo, nastalo až v Nazaretu , kdy měl 30 let."...

Neprojevovalo?

(L 2,47 .. 52)

A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí./

Neprojevovalo.

To, že Ježíš prospíval v moudrosti, tělesném růstu a v přízní u Boha i u lidi přece není atributem, kterým by bylo prokázáno, že je Ježíš Bůh.

/To "DNES" tedy platilo konkrétně pro Nazaretské, jako příležitost, aby přijali tohoto Mesiáše/

A nejen pro Nazaretské. To Dnes platilo po celé další působení Ježíše až do Jeho smrti a vzkříšení.

Předtím ale žádné dnes nebylo.

To "dnes" bylo vysloveno v tom kontextu konkrétního příběhu z Ježíšova života  právě pro Nazaretské.

Dokonce i my lidé. A Mesiáš tím tuplem

Mt 5:14:  Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře.

Křesťané jsou světlem světa díky působení Ducha Svatého.

Oni sami nejsou tím zdrojem světla (tím je Bůh), ale křesťané svými životy  Boží světlo odrážejí, šíří do světa. Jako vybroušené brilianty.

Přiznávat si hřích není úkon upřímnosti, ale úkon kajícnosti.

To že Ježíš říká, že byl dříve než Abrahám jasně potvrzuje, že existoval dříve než přišel do lidského těla.

Ostatně písmo jasně říká, že ho poslal Otec...kdyby nebyl nemohl být poslán.

Slovo nepřišlo do těla! Slovo se tělem stalo!

zde je psáno přišel v těle  ....což nevylučuje že dané slovo nebylo již dávno tělem než přišlo do těla lidského

a potvzuje i Ježíšova slova, že byl dávno před Abrahámem

 37I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Odpověděl Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj. 

Tělo tedy z linie Davida ale duch jasně Svatý....proto Svaté dítě a protože lidské dítě tak i syn člověka.

..." Kristus přišel na tento svět mezi nás lidi v těle, ale nepřišel DO těla! Přišel v těle ..."...

Nejdříve musel Boží Syn přijít "DO TĚLA"  (vtělit se početím - mocí Ducha). Až potom teprve se mohl narodit a přijít do tohoto světa v těle člověka - muže

Chápeš základní logiku tohoto prioritního apoštolského výroku Oko?

Slovo se stalo tělem, něco se stalo něčím dalším, bytostná forma Slova se stala bytostnou formou tělesnou. Slovo je tělem. V tomto výroku není kladený přímý důraz na bytost Krista, ve smyslu že ze Slova Syna se stal Syn tělo. Je kladený přímý důraz na bytostnou proměnu Slova. Slovo se stalo tělem. Slovo je nyní tělem. Tak jako je na počátku Slovo příčinou všeho stvoření, tak je nyní Slovo tělo příčinou spásy. Slovo nepřichází do žádného těla, Ono se tělem stalo a v těle přišlo!

Slovo se nestalo něčím dalším - Bůh je dokonalý, nelze k němu už nic přidávat, doplňovat.

Slovo zůstalo pořád stejným Slovem, jen se vtělilo do lidského těla Ježíše z Nazareta hned při jeho početí ...

Božské a lidské nelze nijak směšovat - to jsou základní postoje církve už prvních století!

A ujasni si konečně že pojem Bůh stojí nejvýš a nikdo zde k Němu nic nedodává ani nepřidává. A Bůh se bytostně projevuje jako Slovo, Otec, Syn, Duch. A projevuje se tak mimo jiné i proto, abychom Ho byli alespoň nějak schopní chápat. 

Ty zde Oko často s Bohem žongluješ. Píšu o Slovu a ty začneš nelogicky plácat o Bohu. Zažij u konečně rozum Oko. Pokud může být Bůh Slovem, může být i čímkoliv a kýmkoliv jiným, třeba tělem.

To ty právě přidáváš k Synovi (Slovu)  "tělo" - a nazýváš to dokonce NOVOU  FORMOU BOHA!

Pán Ježíš je jediná osoba ve dvou zcela odlišných přirozenostech.

Božská přirozenost  a lidská přirozenost jsou natolik rozdílné, že to nejde nijak směšovat.  Slovo, které se stalo člověkem, je stále stejným Slovem, jako před početím Krista.

Chalcedonský koncil:

"Učíme vyznávat jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, Jednorozeného ve dvou přirozenostech bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení, a to tak, že odlišnost jeho přirozeností  není sjednocením zrušena, spíše zůstává zachována vlastnost obojí přirozenosti a sbíhá se v jediné osobě - učíme vyznávat nikoli rozděleného či rozloučeného ve dvě osoby, nýbrž jednoho a téhož Syna, Jednorozeného, Boha, Slovo, Pána Ježíše Krista."

Hovoří se zde tedy o jediném Kristu, Synu, Pánu a Jednorozenému ve dvou přirozenostech, tedy o jediném subjektu - osobě v božství i lidství.

Myslivec řekl: "Pokud může být Bůh Slovem, může být i čímkoliv a kýmkoliv jiným, třeba tělem."

Bůh je Duch, trvá věčně, nemá počátek ani konec. Je pořád stejný, stálý a neměnný.

Bůh nenabývá žádné nové formy - natož tělesné.

Bůh se sjednotil s lidským tělem člověka Ježíše - Ježíš byl úplný člověk s tělem i rozumovou duší (jako každý z nás).

Marie nepočala Slovo - to je přece vzhledem ke svému božství věčné, a tedy bez počátku - počala však jeho úplné lidství, které je od prvního okamžiku své existence spojeno se Slovem (podle hypostaze - tedy podle osoby, a tak lze tomuto jedinému subjektu Božího Syna připisovat jeho narození podle těla - Cyril Alexandrijský).

Jsou dvě rozdílné přirozenosti, které se sjednocují, a z obou je jediný Kristus a Syn.

Komu se tu snažíš, Myslivče, takto nestoudně lhát?

poslal Myslivec

Kde Oko, kde to tak nazývám?? Nikde!

Myslivec řekl: "Pokud může být Bůh Slovem, může být i čímkoliv a kýmkoliv jiným, třeba tělem."

A to by byly nutně ty nové formy Boha.

Cituji Myslivce:

..."Kde v mých slovech vidíš něco o "nových formách Boha"?"...

Jednomu z nás tu opravdu přeskočilo.

Ale já to asi nebudu!

Myslivec říká: " ... že Stvořitel bytostí si sám Sobě může stvořit bytostnou formu jakou chce kdy chce a jak chce.""

Nedomnívej se Oko, že mne tvoje slepota a vzdor irituje, ty se zde těmito reakcemi velmi sebe odhaluješ a poskytuješ vhled do tvé duše.

Napsal Myslivec:

To určitě není Oko, to že Bůh z něčeho promlouvá ještě neznamená, že přijal bytostnou formu toho z čeho promlouvá. Jenomže tak nějak zapomínáš na boží osoby. Otec, Syn Duch- to snad nejsou podle tebe bytosti? 

..."Jenomže tak nějak zapomínáš na boží osoby. Otec, Syn Duch- to snad nejsou podle tebe bytosti? "...

Kdyby byly Boží osoby bytosti, měli bychom tři samostatné bohy. Ale toto je zase jenom hereze triteismu (trojbožství).

Prostě Myslivče, co jsi opustil římskokatolickou církev, tak máš v hlavě neskutečný zmatek.

Bůh je jeden - ale Bůh není bytost - Bůh je samotným bytím - vůbec nic neexistuje mimo něj. Bůh je také zdrojem našeho bytí, naší existence.

Božské osoby tedy nejsou žádné bytosti, jsou vyjádřením tajemství vnitrobožských vztahů v jednom jediném Bohu.

Stále ti opakuji, že Bůh je věčný - a že "forma" se týká vždycky hmotného stvořeného světa.

Bůh nemá "formu"!

Oko: 

..."Bytost je jedinec jevící známky života a vlastního myšlení. Je to původně teologický a filosofický pojem označující jednotlivé a oživené jsoucí. ..."...

Božská osoba "Syna" (Slova)  ale není jedincem - nekonečný zdroj bytí je Bůh ( Otec, Syn a Duch Svatý - všichni mají společné chtění i činění).

Bůh ale také není bytost - je samotným bytím!

- Ježíš Kristus však jako člověk s rozumovou duší už jedincem je. Jako člověk je bytostí.

Rozumím ale tomu, že toto ty asi nikdy nepochopíš ...

Myslivec řekl: "Pokud může být Bůh Slovem, může být i čímkoliv a kýmkoliv jiným, třeba tělem."

Hele Oko, a nyní otázka. A není snad Bůh Slovem, a není tělem?

..."A není snad Bůh Slovem, a není tělem?"...

Náš Bůh je společenstvím Otce , Syna a Ducha Svatého.

Náš Bůh není tělem - přijal tělo člověka Ježíše Krista - stal se tak člověkem.

Božská osoba "Slova" v hypostatické unii spojená s lidstvím člověka Ježíše Krista. - lidská přirozenost Ježíšova  je zde ovšem nesmíšená s božskou přirozeností "Slova".

"Slovo" tedy nemá ve své přirozenosti Ježíšovo tělo - to si stále zachovalo přirozenost lidskou - "Slovo" toto tělo jenom sdílí spolu s člověkem Ježíšem...

Oko,

 

v jaké podobě Ježíš byl u Otce, než přišel na svět?

Někde píšeš, že atributem Boha je neměnnost...

..."Někde píšeš, že atributem Boha je neměnnost.."...

Bůh je duch - není vidět pozemskýma očima.

Veškeré naše lidské představy o Bohu pokulhávají za skutečností - naše lidské poznání je omezené. Víme o Bohu jenom to, co nám bylo za celou historii lidstva Bohem zjeveno.

O Bohu víme, že je věčný, bez počátku i bez konce - pořád stejný.

Víme, že má jednorozeného Syna, kterého plodí Duchem svatým - a Syn se ve stejném Duchu vydává Otci. Následně pak Otec sesílá tohoto stejného Ducha Svatého na lidi, na svět.

Syn je tedy duch - stejně jako Otec - mají v Duchu Svatém jednu stejnou vůli, jedno stejné chtění i stejné činění. Žádná z božských osob nemůže nic dělat samostatně, aniž by nebyly přítomny i ostatní dvě (to by byla hereze triteismu (trojbožství).

Kdyby mohl být osobou jak tvrdíš tak by přišel a obětoval se místo syna. Ale přijít nemohl protože kdyby přišel ve své celistvosti nebylo by pozorovatele. Však i ke stvoření všeho potřeboval prvorozeného syna.

Ty jako otec by si poslal své děti na smrt kdyby bylo možné obětovat sám sebe ???

Otec není osobou ve smyslu, jako je osoba lidská, která jedná každá sama za sebe. Nelze v tomto Boha srovnávat s člověkem.

Bůh je jeden - "božské osoby" - to je jenom  lidská berlička pro pochopení nepochopitelného Boha - protože my neznáme nikoho jiného, kdo by byl schopen vzájemného vztahu lásky, než právě jenom osoby.

Proto je pro nás Bůh nepochopitelným a neuchopitelným rozumem.

nesmyslná hláška, kterou praktikují církve, které boha nikdy nepoznali

Bůh je duch a protože ducha bychom právě dobře nepoznali přišel v tělo a narodil se jako Ježíš

Pro takové církve platí to co řekl Ježíš 

 9Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?  10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 

Kdyby byl Bůh uchopitelný a pochopitelný lidským rozumem, nebyl by Bohem. Byl by to velmi  "malý bůh"!

Boha si opravdu nemůžeš "postavit na dlaň" jako nějaký vědecký objekt a zkoumat ho!

Z Boží velikosti, nádhery a vznešenosti člověk poznává jenom "střípky".

Chápeš, že máš v sobě jeho ducha ??? Kdyby se stal ceslistvým tak by ses stal neživou duší...jenomže ta vaše hloupá nauka učí o nesmrtelnosti duše takže to opět nepochopíš.

Radím ti dobře, vem si Svaté písmo a pros Svatého ducha on ti vše vysvětlí. Zkus se oprostit věrouk a studovat písmo a sám uvidíš v jakém je to rozporu.

Jenom Kristova církev předává nezkresleně učení apoštolů z generace na generaci.

Když si člověk, neznalý tohoto učení, otevře Bibli, může v ní najít úplně cokoli.

Däniken v Bibli tímto způsobem např. objevil, že nás v minulosti prý navštívili mimozemšťané....

Ty jsi se zase - neznaje skutečný výklad církve -  zasekl na "bílém kamínku"....

Nic ve zlém!

/Syn je tedy duch - stejně jako Otec - mají v Duchu Svatém jednu stejnou vůli, jedno stejné chtění  ??/

"Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty."

"ne má vůle, nýbrž tvá se staň."

Syn je duch   -  není to náhodou hereze ?

Oko zde o Bohu nábožensky fantazíruje a nechá se tím unášet.

/Syn je tedy duch - stejně jako Otec - mají v Duchu Svatém jednu stejnou vůli, jedno stejné chtění  ??/

"Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty."

"ne má vůle, nýbrž tvá se staň."

Syn je duch   -  není to náhodou hereze ?

Není to hereze.

"ne má vůle, nýbrž tvá se staň." - toto je právě onen svobodný souhlas s Boží vůlí od člověka Ježíše - souhlas od této jeho lidské stránky (souhlas těla a lidské duše se záměrem Božím).

Podobně i každý křesťan vyslovuje svůj souhlas - svoji odpověď na Boží výzvu ke spolupráci na Božím díle přeměny světa. Každý z nás má své přesné místo v Božím plánu - totiž vykonat skutky, které pro nás nebeský Otec připravil. Ale činíme tak svobodně a dobrovolně, nikoli z přinucení. Každý z nás má také možnost tuto spolupráci s Bohem odmítnout a nepodílet se na ní.

/"ne má vůle, nýbrž tvá se staň." - toto je právě onen svobodný souhlas s Boží vůlí od člověka Ježíše/

To ano. Ale je to také důkaz, že Ježišová vůle bývala někdy odlišná od té Boží.

A nebylo to tak jak píšeš výše, že 

Syn stejně jako Otec - mají v Duchu Svatém jednu stejnou vůli, jedno stejné chtění  

..."To ano. Ale je to také důkaz, že Ježišova vůle bývala někdy odlišná od té Boží. "...

Samozřejmě že tato možnost zde teoreticky také byla.

Ale člověk Ježíš (Syn člověka - rozuměj. - tělo, vybavené rozumovou duší, se kterým se nevýslovným a nepochopitelným způsobem sjednotilo věčné Slovo) byl poslušen nebeského Otce ve všem a vždycky. Dokonale poslušen.

Byl tedy dokonale sjednocen s osobou Slova.

Kristus se z lásky k druhým dokonale zřekl sebe sama.

Pro Aria byl Kristus vynikajícím člověkem a jako vzor také učil cestě spásy, ale nemohl být Spasitelem v plném slova smyslu, význam jeho díla nemohl být univerzální.

Pokud by totiž nebylo možno připisovat lidské úkony i lidské utrpení vtělenému Slovu, pak by tyto skutečnosti pozbyly  svého univerzálního  vykupitelského a zjevitelského významu.

Následovat a napodobovat Ježíše by pak nemělo žádný význam pro zpodobení člověka s Bohem.

Definitivní a univerzální Spasitel  může být totiž pouze Bohočlověk.

Každý jiný  prostředník spásy  může být překonán nějakým jiným a žádný pouze lidský prostředník spásy si nemůže nárokovat  skutečnou univerzalitu.

Žid 5:

Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ 6Jak říká i na jiném místě: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ 7On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. 8Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. 9I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany, 

..."Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ ..."...

Jistěže - v osobě Krista rozlišujeme jeho lidskou podstatu - o té se zde právě hovoří.

Úlohu velekněze zde má "Syn člověka" - s tělem a rozumovou duší.

V osobě Krista je ovšem také nesmrtelné  "Slovo", které se stalo soupodstatné s Ježíšovým smrtelným lidstvím  - pro tuto skutečnost mohl Ježíš Kristus Boží mocí sám vstát z mrtvých.

V době Kristovy smrti Ježíšova lidská duše odešla (jako u všech ostatních lidí) na "místo mrtvých" (vězení" - 1 Pt 3,19), ale "Slovo" se ve smrti od těla neodloučilo - neodešlo na místo mrtvých. Ke spojení "Slova" s Ježíšem došlo při jeho početí a trvá už navěky. V Ježíši tedy to, co bylo smrtelné, bylo pohlceno životem.

(Žd 2,9)

Ale toho, jenž byl nakrátko snížen pod anděly, Ježíše, vidíme, jak je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt: bylo třeba, aby z Boží milosti ku prospěchu každého člověka okusil smrt....

(Mt 28,16-17)

A jedenáct učedníků se odebralo do Galileje na horu, kde se s nimi Ježíš měl setkat.  A když ho uviděli, klaněli se; někteří však pochybovali.

Klaníme se jedině Bohu - pokud by se učedníci klaněli pouhému člověku - spáchali by hřích modlářství.

(Mt 4,10)

Tu mu Ježíš říká:,,Odstup, Satane! Neboť je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a Jeho jediného budeš uctívat.``

Proto z logiky věcí musí být Ježíš nutně Bohem - klaníme se tak v jeho osobě vtělenému věčnému Slovu.

A neklaníme se Bohem zakázaným zobrazením, neklaníme se oblečeným a korunovaným sochám Marií, nelíbáme šatičky sošek jezulátek, neklaníme se falešným pastýřům a nelíbáme jejich prsteny.

Toto si raději srovnej v hlavě Oko.

Myslivec napsal 14.10.2021 toto:

Myslivec je úplně slepý:

Myslivec nejprve napsal:

Myslivec nejdříve napsal, cituji:

..."nadbytostný Bůh na sebe přijal novou bytostnou formu, bytost člověka, a novou bytostnou formu Otce. "...

Pak tomu dal ještě korunu:

"Nepíšu o nových formách Boha, to je tvůj výmysl...."

Já nevím, jestli bych to takhle formuloval. Spíš trochu jinak.

Ty tedy nevíš - zato ale víš, že je to určitě špatně.

Když nevíš - dá se to dodatečně nastudovat.

Křesťanství není záležitostí snad až dneška (že by Rosmano objevil Ameriku) - je záležitostí kontinuity nepřetržitého předávání křesťanské víry.

Oko,

já vím například, jak probíhalo a jaké okolnosti předcházely schválení hlasováním dogmatu o Marii "Theotokos".

A nedělám si moc iluze, že schválení dogmatu o Trojici neprobíhalo nějak podobně.

Už to, že to podpořil císař Konstantin, aby vzápětí se přiklonil k arianismu...

Martino,

ty ten materiál z internetu pokládáš za nesmysly ?

Vždyť to je víra drtivé většiny křesťanů. I vás katolíků, jestli se nepletu. Jen si čti, co o tom píše oko...