poslal lutrik První čtení: Žalm 72,1 - 14: „Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele. Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení. Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc. A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země. Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé. Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená. Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.“
Druhé čtení: Židům 8,1 - 6: „Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk. Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť. Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona. Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: `Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.´ Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.“
Čtení ke kázání: Matouš 2, 7 - 12: „Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.“
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
v dnešním kázání naváží na vánoční kázání naší sestry vikářky o klanění se mudrců či mágů malému Ježíši. Již víme, že počet tři mudrců označovaných lidově za krále je odvozen z počtu darů, které Ježíši právě přinesli. A o těchto darech se sestra vikářka záměrně nerozepisovala. Proto se dnes můžeme na ně zaměřit.
Šlo zde, jak jsme slyšeli v dnešním čtení ke kázání, o tři vzácné dary a to o zlato, kadidlo a myrhu. Předložení těchto darů mudrci Ježíši je tradičně chápáno jako naplnění starozákonního zaslíbení, které jsme slyšení v našem dnešním prvním čtení (Ž 72,10 - 15), že pohané přinesou Mesiáši dary a tak Jej uznají za krále. Prvním darem bylo zlato, tedy velmi lidmi ceněný kov. V Bibli je zlato často obrazem něčeho drahocenného a ryzího, co má trvalou či trvající hodnotu větší než samo zlato. Dokonce i Bůh je přirovnáván k nejčistšímu zlatu: „Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra.“ (Jb 22,25)
Zlato ukazuje na královský původ Ježíše Krista. Mezi Ježíšovy předky patří král David a jeho přímí potomci (Mt 1,6 - 16). Herodes I Veliký a jeho synové měli tedy pádný důvod Ježíše zabít jakožto pretendenda do trůnu. Proto Ježíš musel do emigrace a po návratu z ní žít do svého vystoupení ve skrytosti v Nazaretu. Ježíšova služba pak jasně ukazovala, že je oním Mesiášem, Pánem a Králem, na kterého Židé dlouho čekali. Lid ve své většině Ježíše přijímal, židovské světské a kněžské elity je však odmítli. Nechali ho zaujmout a odsoudit k smrti. Přinutili také Piláta, aby Ježíše nechal ukřižovat. Velekněží dokonce Pilátovi řekli: „Nemáme krále, jen císaře.“ (J 19,15) Přesto na Ježíšově kříži se vyjímal nápis: „Ježíš Nazaretský, král židovský“, psaný hebrejsky, latinsky a řecky (J 19,19 - 20).
Ježíš nabídl Židům své království, ti jej však odmítli. Proto Ježíš mohl Pilátovi řící, že Jeho království není z tohoto světa, že Jeho království není odtud (J 18,36 - 37). Ježíš po svém vzkřísení a na nebevstoupení vládne spolu s Otcem v Božím království čili v nebeském království neboli v království nebes. Bůh tak přímo vládne jen nebesích. Moc na tímto světem či věkem zůstává stále v rukou satana. Boží a Kristova přímá vláda na zemi je teprve otázkou budoucího, nadcházejícího či přicházejícího věku (L 18,30; L 20,35; Ef 2,7, Žd 6,5).
Nicméně zárodky, prvotiny Božího království se však nacházejí již nyní na zemi, mezi námi, ve společenství jeho učedníků. A také všude tam, kde dochází k naplňování Boží vůle: „Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (L 17, 20 - 21). Jako křesťané pak máme rozšiřovat působnost Božího království ve světě.
Tolik ke zlatu. Nyní se podíváme na kadidlo. Kadidlem se myslí klejo-pryskyřice vytékající z různých kadidlovníků. Kadění čili vykuřovaní se provádělo v rámci izraelské bohoslužby ve stánku úmluvy ráno a večer zpravidla před jinými obětmi. Kadidlo je tak symbolem Ježíšovy kněžské služby, která se plně rozvinula po Jeho příchodu do nebe, jak jsme četli v dnešním druhém čtení (Žd 8,1 - 6) Autor Listu Židům nám přibližuje Ježíšovu službu mimo jiné takto: „Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení. To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života, jak se o něm svědčí: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´ Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný - zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu. A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy. Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: `Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.´ Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy. A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale. Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“ (Žd 7,14 - 25)
Podobně píše apoštol Pavel v Listě Římanům: „Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ (Ř 8,34) Slovo přimlouvat se (neboli orodovat) v řečtině znamená starost o něčí zájmy. Ježíš se tedy v nebi stará o naše zájmy. Jistě je to pro nás velmi dobrá zpráva.
Po kadidlu přichází na řadu myrha neboli mirra či myrra. Myrha je pryskyřice balzámové vůně ze stromu Balsamodendro Myrrha, hojně rostoucího v Arábii, nebo ze stromu Gommiphora abyssinica. Myrha se používala k balzamování, k vykuřování a při bohoslužebným ůkonech. Byla například součásti oleje, kterým se pomázavali lidé za kněze a také předměty v chramě, kupříkladu oltář, schrána svědectví či obětní stůl. Na kříži byla Ježíší podávána směs myrhy s vínem jako utišující prostředek. Jak víme, Ježíš víno okořeněné myrhou nepřijal (Mk 15,23). Myrha byla rovněž součásti smíšeniny, kterou bylo pomazáno Ježíšovo mrtvé tělo. Šlo konkrétně o směs myrhy a aloe (J 19,39 - 40).
To, že myrha byla součástí smíšeniny k balzamování mrtvých těl, ukazuje na smutný konec Ježíšovy pozemské cesty, kdy byl Římany umučen k smrti. Plasticky to ukázal například film Mela Gibsona Umučení Krista. Ježíšovo mučednictví poukazuje také na to, že údělem Ježíšových následníků bývá i utrpení a soužení (1 Te 3,3). Pronásledování může zde skončit dokonce mučednickou smrtí. A právě to se jako prvnímu stalo diákonovi Štěpánovi, jak nám to přiblížil nedávno ve svém kázání bratr Jirušek.
Štěpánová smrt měla závažné důsledky. Pronásledování, které začalo bezprostředně poté (Sk 8,1), vedlo k rozsáhlejšímu rozšíření evangelia (Sk 8,4). Štěpánova smrt se také stala jedním z faktorů, které přivedly ke Kristu Saula z Tarsu čili apoštola Pavla. Hlavně však díky Štěpánovu proslovu došlo v prvotní církvi k teologické revoluci, jelikož v něm byly poprvé jasně formulovány zásady světové misie. Křesťané totiž pochopili, že nejsou jen sektou starého Izraele, že mají pravý chrám, oltář a oběti a tedy mohou se rozejít s obsahem dosavadních židovských chrámových bohoslužeb.
Židovské pronásledování křesťanů našlo další oběť v Jakubovi, bratru Janově, kterého nechal popravit mečem král Herodes Agrippa I. Výmluvné je to, že se Židům Jakubova poprava docela zamlouvala (Sk 12,1 - 3). Postupně se však hlavními pronásledovateli křesťanů stali Římané. Prvním velkým pronásledovatelem křesťanů se stal císař Nero, který je obvinil ze zapálení Říma v roce 64 našeho letopočtu. Mezi Neronovými oběťmi byli podle tradice i apoštolové Petr a Pavel. Nelítostný boj proti křesťanům vedl také filosof na římské stolici Marcus Aurelius (121 - 180). Nejbrutálnější stopu při potlačování křesťanství pak nakonec zanechal císař Dioklecián. Ten v letech 303 - 304 vydal čtyři edikty, které nařizují perzekuci křesťanů. Poslední edikt, zvaný krvavý, nařizuje všem buď uctívat tradiční římské bohy, nebo zemřít. A podobně jako Štěpánova smrt i utrpení křesťanů v antickém Římě paradoxně přispělo k dalšímu rozšíření křesťanství. A tak opět platilo, že „krev mučedníků je semenem církve“.
V současné době probíhající proces globalizace žel vedl mimo jiné k návratu pronásledování křesťanů od jinověrců, zejména muslimů. Dnes jsou křesťané nejvíce pronásledovanou skupinou ve světě. A hrozba, že pro svou víru bude křesťan zabit i v Evropě, se nyní stala reálnou. A to i ve vazbě na současnou migrační vlnu z Afriky a Blízkého východu do Evropy. Ta časem asi dorazí i k nám do České republiky. Je tu na jedné straně šance evangelizovat migranty, ale je tu na druhé straně i hrozba za to zaplatit třeba i krví.
Nebezpečím nejsou jen islamisté. V současné době sílí i snahy nastolit věk Vodnáře a s ním i Nový světový řád, v němž je na místo Boha dosazen člověk a v němž triumfuje světský humanismus se svoji relativizující morálkou. Kdo se upřímně pokouší za těchto podmínek žít podle Boží vůle a po vzoru Kristově, toho nevyhnutelně čeká utrpení, neboť dříve či později narazí na odpor těch, kdo jsou v zajetí logiky tohoto padlého světa. Ať již jde o otázky manželství, rodiny, sexuálního života, nebo o otázky konzumu, hromadění majetku, peněz a moci.
A tak dary přinesené Ježíšovi mudrci staví i před nás závažné otázky. Předně jde o otázku, kým je pro nás vlastně Ježíš Kristu. Je skutečně pro nás nejen našim Knězem, ale také Králem a Pánem? Jsem skutečně ochotni Mu zcela podřídit své životy? Důvěřujeme mu plně? Jsme ochotni plnit Jeho a ne naší vůli? Nebojíme se v dnešní těžké době ukazovat na Krista, seznamovat s Ním svět? Zkrátka svým jednáním Krista ve světě zviditelňovat a tím přinášet lidem Jeho pravdu, milost, spravedlnost a lásku? A to i za cenu možného utrpení, soužení či dokonce smrti?
V těchto všech otázkách bychom si měli co nejdříve udělat jasno. Čeká nás totiž nelehký nový rok 2022. Hrozí inflace, recese, nezaměstnanost, energetická a potravinová krize, nová vlna pandemie či nové válečné konflikty. To ukazuje na to, že tento věk tmy se chýlí ke svému konci a že se blíží nástup Božího království. Jak říká apoštol Pavel, noc pokročila a den se přiblížil (Ř 13,12). A my přece nechceme patřit k těm, kdo odpadají a hynou, nýbrž chceme náležet k těm, kdo věří a dosáhnou věčného života (Žd 10,39). Amen.
Modlitba po kázání:
Náš nebeský Otče,
děkujeme Ti, že v Tvém Synu, Ježíši Kristu, máme přístup k trůnu Tvé milosti a že Jeho jizvami jsme uzdraveni. Že v Něm jsou nám darovány všechny poklady moudrosti a poznání a že v Něm jsi nám daroval vzor, jak máme žít a pro co máme žít.
Odpusť nám, nebeský Otče, že ne vždy se chováme tak, jak chceš Ty a náš Kněz, Král a Pán, Ježíš. Ne vždy jsme Mu ochotni zcela podřídit své životy, což svědčí o naší nedostatečně důvěře v Něho. Dokonce někdy odmítáme trpět, i když trpíme podle Tvé vůle a pro Krista.
Nebeský Otče, daruj nám dostatek milosti a soudnosti, abychom ve všech těchto otázkách zaujali tento rok správný postoj. Abychom skutečně považovali Krista za našeho jediného Krále a Pána, byli ochotni se Mu plně podřídít, důvěřovali Mu a věrně Mu sloužili. A hlavně vždy a všude zůstali věrni Tobě a Kristu, a to i za cenu možného utrpení, soužení či dokonce smrti. Nebot noc pokročila a den se přiblížil.
O to vše Tě nebeský Otče, prosíme, ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Stanislav Heczko
