souhlas. Pouze pro Oka to doplním, že tento Pánu milý život, není proto, abych byl spasen, ale PROTOŽE jsem spasen. 

Tedy pokud nastal ten den, kdy mi Bůh skrze své Slovo daroval Ducha a vše s Ním spojené (pokání, víru). To nelze oddělit. Je to jeden balíček. Viz. Saul z Tarzu u Damašku.

Pak jsem nalezl milost u Boha a mohu Ho chválit a děkovat Mu, že mě ve své lásce zahrnul do počtu vyvolených, které určil ještě dávno před ustanovením světa. A tato milost mi stačí. A je nejúžasnějším důvodem k službě Pánu.

A to platí i pro Tebe, Oko. Pokud nastal okamžik, kdy Duch svatý do tebe vešel, jsi spasen a v bezpečí bez ohledu na učení, kterému jsi vyučován. To platí i pro lidi v Hnutí víry (kromě jejich bludných učitelů), a pro lidi nacházející se kdekoliv. 

..."Snadno člověk zjistí, že Bůh chce, aby lidi žili čistý život, aby se lidem dobře dařilo, starali se o slabší, ..."...

Když jsem hovořil o poznávání Boží vůle, měl jsem spíš na mysli nikoli tyto věci obecné (plynoucí z učení víry), ale hlavně zcela originální a nové naprosto konkrétní životní situace, patřící k životu každého z nás. Takové, na které není žádný "mustr", které se nedají pro svoji neočekávanost dopředu nijak odhadnout.

Které tvoří bohatost a jedinečnost života každého člověka odlišně.

Měl jsem tedy na mysli rozpoznávání skutků, které výlučně jen pro každého z nás nebeský Otec připravil a kdy očekává, že je uděláme.

(Ef 2,10)

Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

Tohle máme každý jinak - nejsou dva stejné lidské životy. A přitom není na život žádný konkrétní návod (pominu - li obecně osvědčené - modlitba, půst, dobročinnost). Někdy není snadné rozpoznat, co od nás Bůh vlastně chce - jindy je to třeba jasné.

...""...

Kamarádka (taky římsko-katolička) se mi předevčírem svěřila: "Já mluvím s Bohem bez přestání celý den.

"Pane, teď půjdu žehlit, souhlasíš?"

"Mám jít nakoupit?"  "Co mám vařit?" ... ....

Já měl tedy na mysli, jak vědomě udržovat živý vztah s Bohem.

Vztah, který by neustále rostl a prohluboval se.

Že nestačí se třikrát za den pomodlit a jinak si žít svůj život sám podle sebe.

Řád modliteb je jakýsi rámec dne (dobrý rámec, osvědčený) - a v tomto jsme byli  doma vedeni - ale pokud celý život sám není jedinou modlitbou, pak to může být také jen zvykové vyčpělé křesťanství, skomírající na úbytě.

Pokud je člověk zamilovaný, nestačí mu přece jen to vědomí zamilovanosti, ale chce být s milovanou osobou co nejvíce - trávit spolu čas. Jen tehdy, společně prožívaným životem, vztah lásky roste.

  Rozumím, Stando.

  Tam je to taky jednoduché: Bůh mluví v takových věcech. A moc rád. Je sdílný. Řekne člověku, co pro něj připravil. 

  Když Bůh něco chce, dá to jasně najevo.

  V tomhle u Boha není problém. Ten problém je jinde. Napsal jsem k tomu taky článek ;-) [www.cizinec.com].

  Ale když člověk v tom problému zůstane a Boha neslyší - může člověk alespoň vzít bibli, podívat se, jak bude Bůh hodnotit život člověka a místo hřešení či vybírání dobrého a zlého apodobných nesmyslů se věnovat něčemu užitečnému - třeba pomoci někomu, kdo utíká z války, navštívit starou sousedku v nemocnici a donést jí kytku, popovídat si se ztraceným člověkem, věnovat mu čas, náklonnost, ...

  No ona mluví s Bohem bez přestání celý den. Tomu bych věřil. 

  A poslouchá taky někdy? 

  A slyší ? ;-)

  Já teda nevím, jak to má ona, ale když jsem se Boha tahle ptal, tak mi snad vždycky řekl: Vyber si. To je na tobě. 

  O tomhle jsme se bavili mockrát, Stando - v běžných věcech života máme od Boha podstatně, podstatně větší svobodu - i když třeba nemáme svobodu vybírat si dobro a zlo nebo svobodu od Boha odejít.

  Zase - záleží na tom, jak probíhá taková modlitba. 

  Ještě když jsme byli v ŘKC, tak nás učili, že modlitba je rozhovor s Bohem.

  Rozhovor, ten probíhá tak, že jeden mluví a druhý poslouchá. 

  A pak se to otočí a mluví ten druhý a poslouchá ten první. 

  A ta druhá část rozhovoru je na modlitbě hodně důležitá. Bez ní to vůbec není rozhovor, natož křesťanství.

  Pokud je člověk zamilovaný, má tu lásku v srdci. Nikdy se to nedostane ze srdce. Zamiluje se třeba v šestnácti a v srdci to má pořád - v padesáti, sedmdesáti.... Když to bude chtít dostat ze srdce, dá mu to extrémní práci vůle a hodně dlouhý čas. 

  Taky jsem ti psal o víře, když ses ptal, jak věřím - psal jsem ti, že věřím srdcem. Srdcem věřím Bohu, manželce, dětem, rodičům, ... Když někdo věří hlavou, tak to není víra, tomu se spíše říká přesvědčení.

  Ty důležité, dobré věci potřebuje mít člověk v srdci. V hlavě je to málo. Z hlavy se to vykouří jak nic..

  Toník

Modlitba je pro mne důležitá také proto, že v ní svolávám požehnání na sebe i na své blízké, jakož i na každou práci, kterou budu dělat.

Bez modlitby není křesťana s živou vírou.

Bůh naše modlitby nepotřebuje - to my potřebujeme modlitby - proměňovat se skrze ně k lepšímu, duchovně růst  - "rozšiřovat" si srdce pro nové milosti.

Modlitba mění pohled na svět kolem nás.  Poznáváme ho díky modlitbám pravdivěji, reálněji.

To ano. Ale Bůh je dokonalý i když člověk ještě nebyl. Když ještě ani andělé nebyli.

I tehdy už byl trvalým štěstím a blažeností - Duch svatý - zosobněná láska mezi Otcem a Synem ve věčném aktu plození a vydávání se.

Kdyby tomu bylo jinak, kdyby Bůh člověka potřeboval k tomu, aby byl šťasten, nebyl by dokonalým Bohem.

Naše sdílené bytí s Bohem je milostí, je Božím darem - to aby i tvor měl podíl na Boží blaženosti. My jsme těmi, kteří se setkávání s Bohem mají užitek.

Bůh nás miluje pro nás samé a chce s námi sdílet svoji blaženost, protože je dobrý a obdarovává nás.

Ve vzájemné lásce je užitek a obdarovávání na obou stranách. 

  V pohodě, Stando. Napsal jsem ti, jen co žijeme. Díky za sdílení.

  A povedlo se ti někdy modlitbou rozšířit srdce pro nové milosti?

  Pokud ano, pro jaké konkrétní milosti se ti povedlo rozšířit srdce?

  A co konkrétně jsi tak pravdivěji a reálněji v poslední době díky modlitbě poznal?

  Toník

..."A povedlo se ti někdy modlitbou rozšířit srdce pro nové milosti?"...

A kolik ty znáš způsobů, jak se stát vnímavějším při tvém setkávání s Bohem?

Křesťan, který se nemodlí, je virtuálním křesťanem.

..." A co konkrétně jsi tak pravdivěji a reálněji v poslední době díky modlitbě poznal?"...

Třeba to, že opravdově milovat Boha  není pro člověka nijak snadné - a konkrétně v mém případě žádná sláva.

Ono modlit se bez zapojení srdce : Ježíši miluji tě" to jde taky.  Ale je to prázdné.

Cítil jsem to tak. Proto jsem se modlil raději a upřímněji: "Chci tě milovat".

To je Oko ta osvobozující pravda Krista. Ty víš v pravdě, že tvá láska ke Kristu je prázdná, a tak upřímně dodáváš, že bys chtěl milovat.

 Chtění milovat Krista je modlitbou v Duchu svatém. Je to modlitba Ducha svatého. To, že něco takového chceš, že chceš Krista milovat je velmi, velmi dobré chtění a zdrojem tohoto tvého chtění je tvá touha, touha kterou vzbuzuje Kristus Duchem svatým. Chtěním milovat ti Kristus nabízí svou lásku prostřednictvím Ducha svatého. V tom tvém chtění Oko je nabídka lásky Krista, a taky poznání, že něco děláš moc špatně a proto lásku nemáš.

Vidíš nyní Oko jak je rozum marný? Marný v tom, že tvé srdce k lásce nepřinutí? Napsal jsi mi o tom, že je to nebetyčná hloupost. Hmmm. Tak proč tvé srdce Krista nemiluje, i když tvůj rozum tak urputně chce. Důvod proč je zřejmý. Tvůj rozum neví co to láska je, nemá s tím zkušenost a má o lásce pochybné představy. Je to tvrdé, ale je to tak. Rozum se totiž podřizuje srdci, tak se již této pravdě nebraň Oko, neb největším nepřítelem je člověk sám sobě.

Tak tomu bylo kdysi i u mne Oko, bylo to úplně stejné. Bylo mi velmi nesnadným Boha milovat, a to proto, že zde bylo "něco" co tomu bránilo. A nebyla to má nedokonalost, nebyla to má hříšná slabost. Byl to klam, duchovní klam který mocně zastiňoval působení a vůli Boha, byl to duch zla který se za Boha vydával, bylo to učení které od Krista odvádělo. 

 A toto všechno klamné se dá rozpoznat i uvidět ve světle PRAVDY ve které jsi poznal, že tvá láska ke Kristu je prázdná. Stačí aplikovat tu samou pravdu, tu samou schopnost na to, co ti brání poznat Boha natolik, aby Ho miloval tak lehce a přitom hluboce, jako se milují dva na první pohled zamilovaní snoubenci.

Myslím, že povedlo.

A neznám ani moc jiných způsobů jak rozšířit své srdce, než právě modlitbou.

Také Pán Ježíš odcházel na pustá místa, aby se tam modlil.

..."Tím hlavním srdce rozšiřovacím způsobem je láska. Láska rozšiřuje srdce."...

Jsi trouba , Myslivče. Jakým způsobem by jsi chtěl najednou poměřovat velikost lásky?

Už se najednou zase nejedná o to, aby byla voda křišťálově čistá?

A čím vyčistíš lidskou lásku k Bohu bez modlitby?

Proste a dostanete - to už u tebe neplatí? Nebo jsi o tom ani nikdy neslyšel?

Poučím tě ty trubádure hloupostí. (že ale máš velkou troubu, a jak do ní duješ)

Láska se nikdy nepoměřuje.  Láska je pokorná, nikdy by na nějaké poměřování nepřistoupila.

Poměřovat si Oko můžeš s někým třeba míru tvé tuposti, či velikost tvé trouby, to zcela určitě můžeš.

Když ty, Myslivče, meleš hlouposti - tak na to se nedá reagovat jinak, než to přejít mlčením.

Čím víc do h...a rýpeš, tím víc s*****í.

Je lépe být od takové věci co nejdál.

..."Již jsi někdy od Boha dostal za co prosíš?"...

Dostal. Musíš ovšem prosit za takové věci, které jsou v souladu s Boží vůlí. Bůh tu není od toho, aby snad jako automat plnil přání kdejakých nabubřelých pitomců.

To, zcela určitě boží vůli bylo a stále je. A co tvoje vůle Oko?

V tomto se shodneme

- určitě Boha neustále prosím, aby mi ukázal mé hříchy a já se z nich pak mohl vyznat a učinit pokání. Aby mi ukázal i ty mé hříchy, které si zatím jako hříchy ani neuvědomuji.

Není již na čase si přiznat Oko, že ten tvůj bůžek co ti dovoluje hřešit ti tvé hříchy neukazuje, ani ukázat nechce?

To je hodně podivné vyjádření. Ty nevíš, že Boha nelze milovat svojí lidskou přirozenou láskou, ale pouze Láskou Ducha, která je rozlita v našich srdcích? 

Ty nevíš, že pouze Kristus a Jeho Duch může milovat Boha z celého srdce, z celé duše a síly? 

A jak mohli Izraelité Starého zákona splnit příkaz Desatera - "Miluj svého Boha celám srdcem, celou svou myslí, celou silou - když ještě (logicky)  nemohli znát Krista?

Nebyl tedy tento příkaz (pokud bys měl ty ve svém tvrzení pravdu) nad jejich síly a možnosti?

Oko ty popleto, to není příkaz ze Starého zákona.

A NAPLNĚNÝ zákon je o lásce k Bohu a bližnímu.

..."Oko ty popleto, to není příkaz ze Starého zákona...."...

To jenom ty máš, Gregu, jen mezery ve svých znalostech Bible.  Nebo snad toto ve tvojí Bibli schází?

(Dt 6,5)

Budeš milovat Jahva, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší i veškerou svou silou.

Omlouvám se, Gregu.

Samozřejmě Myslivec je tu tím skutečným neználkem.

O to víc samolibý, přesvědčen o vlastní skvělosti svého "křesťanství".

Poučím tě Oko. Příkazy Boha nejsou nutně desaterem.

..."Příkaz Hospodina to sice je, ale není v desateru ..."...

Hele, ty posedlý satanisto.

Za prvé - vůbec jsi ani netušil, že příkaz "Miluj Hospodina" je i ve Starém zákoně. To je zjevné ze tvojí předešlé reakce.

Za druhé - tento příkaz souvisí s Desaterem, je jeho organickým pokračováním - je dokonce smyslem celého Desatera! -  je Mojžíšovým výkladem smyslu Desatera (Dt 6), který následuje hned po uvedení Desatera ve známost vDt 5:

Projevuješ se tu jen jako hlupák s mezerami znalostí křesťanské víry.

(Dt 6,1 ...)

Toto jsou příkazy, ustanovení a nařízení, která mi Hospodin, váš Bůh, přikázal vás učit, abyste je plnili v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a po všechny dny svého života zachovával všechna jeho ustanovení a jeho příkazy, které ti přikazuji, ty i tvůj syn i tvůj vnuk, aby se prodloužily tvé dny. Poslouchej je, Izraeli, zachovávej a plň je, aby se ti vedlo dobře a velmi jste se rozmnožili v zemi oplývající mlékem a medem, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. 

Já si myslím, že cestu znám: "Chci tě milovat - ale co mohu Pane, bez tebe?"

Já zde hovořím o tom, že ani tato cesta nemusí být pro člověka vždycky jenom snadná. Člověk je schopen milovat jen do té míry, kolik lásky se vejde do jeho srdce. Kolik je srdce člověka lásky schopno. Třeba tedy prosit Boha, aby naše srdce rozšířil a naplnil, abychom v lásce rostli k dokonalosti.

To, že nemáš lásku k Bohu není způsobené tvou nedokonalostí, je to způsobené tvým vzdorem a neposlušností božímu slovu, kterému NEVĚŘÍŠ! Láska není z lidí a to láska je DOKONALÁ, ne ty! To z lásky si ber tu dokonalost po které toužíš. Láska přináší dokonalost do života. Ty však Oko se mylně domníváš, že teprve pro tvou dokonalost do života láska přijde. OMYL! Máš se načekat. Nemiluješ, protože nemáš srdce z masa, ale z kamene. Nemiluješ protože nemáš Krista! To co máš je antik.rist který srdce z masa nedává! Proto nemáš lásku, proto nevidíš tvůj hřích. Je však dobré, že vidíš, že lásku nemáš. Ztracené případy nevidí ani to.

Nikdo z nás nebude úplně dokonalý - ale můžeme se k dokonalosti přibližovat - toužit po dokonalosti je správnou cestou, jak pořád růst ve víře, naději i lásce.

(Kol 3,13...)

Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy.  A nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti.  Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni. ...

Tvoje srdce , Myslivče, je evidentně zatím jenom plné nenávisti ke všemu katolickému.  Není v něm místa pro lásku. Slova o lásce jsou od tebe slovy prázdnými.

Máš v sobě nějakou bolest, která neustále živí tuto tvoji nenávist - a dokud to bude bolet, dotud nebudeš schopen jasně uvažovat.

Zdroj takového druhu bolesti bývá ve hříchu - buď ve vlastním, nebo v hříchu někoho jiného. A protože tě to neustále bolí, ty jsi si našel "viníka" mimo svoji osobu - katolickou církev. Ta je vždycky první "na ráně".

..."Nechovám žádnou nenávist."...

Téměř každý tvůj dřívější komentář, Myslivče,  svědčí však o opaku.

Ohledně nenávisti v této diskusi výše:

Já to vidím tak, že nenávist vůči zlu je zdravá a správná.

A co je v ŘKC či ve víře dobro a zlo, na tom se Oko  s námi neshodne.

Oko si myslí, že zlo jsme my, diskusní partneři, kteří s ním na 90% nesouhlasíme, zvláště když se více trefíme "do živého".

Někdy k potírání "zla" dochází k projevům nenávisti nejen ke konkrétnímu údajnému zlu, ale bohužel i ke konkrétním lidem.

Oko si nemyslí, že diskusní partneři jsou zlo, ale že někteří tu zastávají mylné názory a že na některých je vidět emocionální projevy nenávisti (neracionální nenávisti), která možná pramení z nějakého jejich vnitřního zranění.

Když totiž člověka něco uvnitř zabolí, jedná zpravidla emocionálně, neracionálně.

Proč vlastně Myslivec, zjevně buď přímo posedlý satanem, nebo alespoň ve stavu svázanosti zlým duchem, chodí na tyto stránky?

Nemusí to být nutně až posedlost, může to být i jen svázanost zlým duchem plynoucí ze závažného hříchu v jeho rodině.

Toto jsou velmi vážné věci.

A v dnešní době v rodinách hodně rozšířené. Kolikrát je až nápadné, kolik neštěstí se v jedné rodině postupně vyskytuje; různé nemoci, neštěstí, krachy manželství, jakož i nárůst dalších závažných hříchů, ve kterých potomci nevědomky následují své předky; např. cizoložství - levobočci, další a další rozvody, zabíjení nenarozených, sebevraždy a pod.

..."  Ty důležité, dobré věci potřebuje mít člověk v srdci. V hlavě je to málo. Z hlavy se to vykouří jak nic.."...

Obávám se, že člověk potřebuje obojí.

Zamiluje se nejdřív hlavou, pak později (až více pozná objekt své zamilovanosti) miluje i srdcem. Až to poslední je trvalé.

Ten tvůj proces "zamilovanosti" je příznačný gaunerům, kteří si napřed zamilují nějakou neřest rozumem, a pak i zkaženým srdcem. Existuje totiž i "láska" zvrácená. Existuje zamilovanost ke hříchu a zkaženosti, zamilovanost do temnoty. A tato zamilovanost srdce zkaženého začíná hlavou, přesně jak popisuješ.

Cožpak jsi toto Oko za celý tvůj život ještě nepoznal? Že rozum nemůže poručit srdci zamiluj se láskou čistou, že rozum v tomto srdce neposlechne, ale právě že v lásce rozum následuje srdce? Něco takového Oko NEVÍŠ?!

 Však zkažené srdce rozum poslechne vždy, když mu rozum říká zamiluj si hřích a neřest a rochni se v tom bahně hříchu jako prase. Je to "láska" otroků hříchu.

V tebou nastaveném kursu diskusního gaunera tu vytrváváš právě ty, Myslivče.

Způsoby, výrazy, oslovováním. Zvráceným myšlením tu obracíš všechny věci naruby - do tmy. Neuvědomuješ si to?

Prohlédni si svoje komentáře!

Jen samé negativní věci, nic pozitivního.

Já ti podle toho i docela rozumím, že si rochníš ve hříchu jako prase. Ale je ti toto opravdu zapotřebí?

..."Napřed se přece zamilováváme srdcem, a pak se tomu rozum (hlava) přizpůsobí."...

Toto je nebetyčná hloupost.

Cožpak ty jsi snad nejdříve srdcem miloval Krista až potom jsi ho měl teprve poznat i hlavou - rozumem?

A jak se toto asi tak dělá?

Nejdříve přece poznáváme hlavou úžasné Boží dílo spásy člověka - tato skutečnost Boží lásky nás osloví, nenechá nás to chladnými. A až potom se v důsledku poznání Boží lásky rozhoří i lidské srdce - pokud vůbec....

Protože někteří z vás jste vyloženě zvrácení.

Hulvátské způsoby, sprosté výrazy, lhaní a pomluvy jsou tvoje doména hulváte Oko!

V mých komentář je negativismus jenom ze tvého relativního pohledu. Poučím tě Oko triviálním způsobem. Když slušný člověk jako já, řekne tobě hulvát vyjadřuje se slušně a za lži a pomluvy se omluv, bere toto napomenutí hulvát ze své pozice hulváta NEGATIVNĚ.

 Proto bereš to co ti píšu negativně, protože píšu o tvých a jenom tvých negativismech a v pravdě na tvé negativismy neustále poukazuji.

Jak? Takhle.

V srdci byť kamenném je vždy špetka boží lásky, vždy je tam slabá touha po Bohu kterou vzbuzuje Kristus. Tu touhu a špetku lásky k pravdě ve tvém tvrdém srdci najdi a řiď se při hledání citem a ne obludným rozumem, tou špetkou lásky začni milovat pravdu v božím slově, a pravda božího slova tě pak Oko vysvobodí. Uvěř Kristu Jeho slova. Spása je ve víře, a vysvobozující pravda je ve slovech Krista.

Způsoby diskusního gaunera tu hovoříš, Myslivče, znovu o věcech, které jsi evidentně ještě nikdy ani nepoznal  a poznat ani nemohl.

Tvé srdce je kamenným stále a rozum - ten ti evidentně také schází. Nebo je tvůj rozum alespoň totálně zablokován nenávistí vůči čemukoli, co tu napíšu a proto se tu pořád chováš jako trotl..

Kdybych tu udělal anketu, jak který z nás poznával svoji ženu - většina by napsala, že nejdříve je zaujala smysly; třeba vzhledem -  tedy očima, ušima, způsobem chování, později třeba vůní.

A až následně, když člověk poznává rozumem a hodnotí rozumem - když je ten druhý lákavý pro oči a další smysly a člověku je s ním příjemně a inspiruje ho k ušlechtilosti, tak se nakonec člověk zamilovává i srdcem.

Tedy nejdříve je vždycky poznání člověka v přirozené rovině (logicky!) a až když nás takto dostatečně zaujme, přicházejí na řadu konečně i city a záležitosti srdce.

Ty jsi, Myslivče, sice pobožný v řečech, ale o skutečném vztahu zbožnosti - tedy o živém vztahu člověka s Bohem,  nevíš ještě absolutně nic.

Sice pořád plná huba Krista, ale skutek utek!

Kdybys mi položil otázku:  "Je to rezavé, skáče to po stromech a má to rádo oříšky. Co je to?"

Normálně bych jinému odpověděl, že to bude nejspíš veverka, ale jak tebe znám, Myslivče, tak správnou odpovědí u tebe bude, že je to Kristus.

Takové bývají konce kolapsů rozumu u pobožného pomateného heretika.

Bogy, nemusíš pořád dokazovat co jsi zač, že jsi pomlouvačný lhář a hulvát. 

Již se to zde o tobě dávno ví. 

Tak povrchní skutečně jsi Oko? Tebe napřed žena zaujme smyslově svým zjevem? 

Ubožáku! 

Popisovat ti lásku na první pohled považuji za házení perel sviním.

U duchovních mrzáků docela jistě ano Oko. S tím se ale raději moc nechval. To jak zde tvrdošíjně propaguješ tvůj (ne)rozum nad srdcem odkrývá zatím v tobě neodkryté Oko- logicky.

  To se ale obáváš úplně zbytečně, Stando!

..."Když má třeba člověk v srdci krádež, je to zloděj ..."...

Žádný člověk se zlodějem nenarodil. A nemusí tedy jako zloděj ani umřít.

I zlodějem se člověk stává nejdříve tak, že si krádež ve svědomí zdůvodní rozumem jako věc spravedlivou (třeba jako nápravu pokřivenosti ve společnosti, ve které mají jedni více, než on).

Tyto omyly mezi pořadím hlavy a srdce jsem už vysvětlil Myslivci - nechci se tu opakovat.

Mé poznání, Myslivče, je takové, že ještě ani zdaleka nemiluji Boha tak, jak bych měl..

Ty snad, Myslivče, už ano?

Ty už ve své lásce k Bohu nemáš žádné další rezervy? Už miluješ Boha úplně naplno - z celého srdce? Už nelze víc?

Dávno již nemám Oko ten tvůj rozumářsko- imperativní způsob "lásky" který láskou není. V lásce Oko nejsou žádné rezervy, není žádná intenzita. Je pouze kvalita. Tak jako s vodou. Buď je voda čistá, průzračná, čerstvá pitná, lahodná žízeň hasící, anebo je voda nečistá, zkalená, zapáchající a nepitná, voda které se nikdo nenapije. Tak je to s láskou Oko. Buď ji máš a je to láska čistá, láska která má absolutní rozměr a v životě zahrnuje úplně všechno, se vším je kompatibilní, anebo lásku nemáš a máš jenom nějakou náhražku pseudolásku kterou musíš neustále šperkovat a vylepšovat.

Ano, Boha miluji z celého srdce, a k tomu nic přidat nemohu, ani z toho nemohu nic ubrat. 

A víš proč to nelze? Protože láska je DOKONALÁ neb je od Boha, není z nás lidí. To láska z nás dělá dokonalé, ale ty Oko se jako nedokonalý snažíš zdokonalit dokonalé. To je od tebe velký nerozum, ještě větší nerozum než to, že tvůj rozum stavíš nad srdce.

..."V lásce Oko nejsou žádné rezervy, není žádná intenzita. Je pouze kvalita. Tak jako s vodou. Buď je voda čistá, průzračná, čerstvá pitná, lahodná žízeň hasící, anebo je voda nečistá, zkalená, zapáchající a nepitná, voda které se nikdo nenapije. "...

...Jenže tu tvoji kapičku vody, Myslivče, o které si myslíš, že je to voda čistá (a máš jí tak akorát do kapátka do oka), tu tady opravdu nebude nikdo soudný nazývat pramenem.

My, křesťané, toto máme totiž docela jinak.

Je intenzita lásky a my o ní víme.

Lze milovat více a lze milovat i méně. Proto my na svých vztazích k Bohu i bližním vědomě a s použitím rozumu i srdce stále pracujeme a budujeme Boží dům - budujeme se ve stavbu.

Tehdy - a jenom tehdy - rosteme Božím růstem.

(2 Kor 8,7)

Ale jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili, tak se rozhojňujte i v této milosti.  Neříkám to jako příkaz, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky. 

Jestli nedovolíš Bohu, aby to změnil, jsi ztracený a mrtvý ve svých hříších.

Willy,

tobě ve tvé pobožné pýše říkat cokoli (natož se pokoušet vysvětlovat), by bylo úplně zbytečné.

Co ty, Willy, víš o mých vinách a hříších? Víš něco, co já nevím?

Člověku zahleděnému sama do sebe nemůže nikdo z lidí pomoci - tedy ani já.  Tu třeba zázraku.

Pleteš si jako obvykle pojmy Oko, a neznáš jejich pravý význam. Takže něco k pojmu "rozhojní".

Když se rozhojní kapička čisté a pitné vody, má ta kapička stale stejnou kvalitu jako to rozhojněné množství čisté vody. Zrovna tak kapička čisté lásky má stejnou kvalitu jako láska která se rozhojní.

Kapičku čisté vody, zde tobě Oko kapu do Oka, to abys konečně prohlédl přes zákal hříchu. Ta kapička čisté vody je z pramene Krista, a proto je čistá. A když jsi již zmínil tu soudnost Oko, tak nikdo soudný nepůjde proti slovům Krista, tak jako proti nim jdeš ty ZATVRZELÝ MODLÁŘI. 

Kristus říká, že netlačí a netíží, a ty zatvrzelý modlář říkáš, že to není pravda, že tě jho tlačí a břemeno tíží.

Aby ne! Když ten tvůj nerozumu označuje za jho Krista to, co je jhem satana! 

Ten kdo nemiluje toho tlačí zcela jiné jho, jho hříchu, a to není jho Krista.

Omylem Augustina je, že spojuje dvě nespojitelné jha do jednoho. Jho otroka hříchu a jho Krista od hříchu vysvobozeného kristovce.

A když si tak Oko u toho učení Augustina, tak konkrétně tebe za tvé pelagiovské názory na to tvoje rozhodování se pro Boha a spásu, by Augustin hnal svinským krokem. Velkým teologickým sporem Augustiáná, byl spor s pelagiány jako jsi ty Oko. Dle tvých heretických názoru na tvé rozumy nad srdcem, na tvé rozhodování pro Boha a spásu, na to, že bez tvého rozhodnutí Bůh nic nemůže, jsi dle AUGUSTINA heretik PELAGIÁN! Jsi pelagián Oko ani o tom nevíš. Modlářství ve tvém životě, ti samo od sebe vytvořilo pelagiánský názor.

  Zpět k tématu, ke tvým omylům, co stále dokola vysvětluješ. nemusíš se opakovat s těmi omyly, jak to máš naopak, že to, co normálně člověk dělá nejdřív srdcem, ty děláš hlavou. Myslím, že tvé omyly chápou snad všichni, kdo něco ve svém nitru měli - ať už zlého, nebo dobrého. Nebo kdo někdy byl s nějakými postiženými, co o nich tak příšerně píšeš.

   Důležité věci života má člověk v srdci. To, co má člověk v srdci, je trvalé a vždycky znovu vyjde navenek. Ať už je to hřích (třeba lenost) nebo něco dobrého (činorodost, touha něco dělat).

  A tak, jako lenost udrží lenocha v posteli, tak zase touha něco dělat člověka z postele vytáhne, ještě, než dospí.

  A stejně je to v životě hříšníka bez Boha a v životě křesťana s Bohem - když má člověk v srdci pozlátka světa a touhu po hříchu, bude je mít v hlavě a pokud to nebude chtít, bude svádět velmi těžký boj sám se sebou. Když má člověk v srdci Boha, žije pro něj. Nemusí s ním bojovat.

  Toník

..."Nebo kdo někdy byl s nějakými postiženými, co o nich tak příšerně píšeš."...

A co konkrétně tak příšerného jsem kdy o postižených napsal?

Proč na mě házíš takto bezdůvodně špínu?

Pche. Na tebe nikdo špínu nehází, ty ji na sebe Oko házíš sám! Fuj! Styď se!

  Mám najít, citovat?

  Já na tebe neházím špínu, a to ani bezdůvodně. Ty jsi tu stále dokola upozorňoval na tvé omyly ohledně postižených, byl to jeden z mnoha omylů, na který jsi upozorňoval.

  A k tomu jsem psal já.

Klidně najdi a cituj!

Můj vnitřní postoj ke všem postiženým je trvalý a je v úctě a respektu, protože jejich lidská důstojnost stále trvá - i za ně Kristus prolil svoji krev - postižený člověk má v Božích očích úplně stejnou hodnotu, jako i ten nejbystřejší z nás.

Však bráno objektivně, lidé rozumem obdaření v rozdílné míře, vnímají svět kolem sebe podle možností svého rozumu.

Bez rozumu nelze uvěřit v Boha.

Není ještě v možnostech čerstvě narozeného miminka uvěřit v Boha! A u některých těžce mentálně postižených míra jejich možností poznávání zůstává i po narození pořád stejná - nejsou tedy sami žádné víry v Boha schopni. To je realita.

..."A tak, jako lenost udrží lenocha v posteli, tak zase touha něco dělat člověka z postele vytáhne, ještě, než dospí."...

Zase to posunuješ do úplně jiné roviny, než já vysvětloval; I motivace (touha něco udělat) musí přemáhat úplně stejné pocity (zůstat ležet). Jen je natolik silná, že tyto pocity snadno překoná. Objektivně touha zůstat ležet nezmizela, jen byla překonána touhou silnější. Kopec zůstal stejně strmý, ale ty nastartuješ motor a přidáš plyn ....

  Třeba jak jsi psal že "To ty je vylučuješ ze spásy svým tvrzením, že nemohou být pokřtěni". Pokud vím, byl jsi tu jediný, kdo vylučoval mentálně postižené z díla spásy a vylučování postižených ze spásy jsi vymýšlel tak 10x, neli více a předhazoval různým lidem.

  Jinde zase: "Pokud má někdo úplnou absenci rozumu, takže nerozlišuje smysl mluveného slova - toto postižení jej také automaticky vylučuje ze společenství lidí schopných osobní víry v Boha." Opět, vyloučení postižených.

  Mám ještě přidat tvoje zviřátka, přirovnání postižených ke zvířátkům?

  Pokud má někdo v sobě touhu zůstat ležet, tak ano. To pak vede boj sám se sebou a není mu co závidět.

  Toník

..."Třeba jak jsi psal že "To ty je vylučuješ ze spásy svým tvrzením, že nemohou být pokřtěni". "...

Já jsem to psal - a ty, Toníku, jsi pod vlivem heretických učení tuto hroznou věc provedl svým dětem.

Nenechal jsi je totiž pokřtít brzy po narození, takže vyrůstaly až do svého pozdějšího křtu ve stavu nepokřtěných pohanů. Nezachráněny Kristem, nespaseny. Malí pohánci.

Protože až křest je skutečnou záchranou člověka, až křest je spasením Kristem pro tento pozemský život, aby člověk mohl už v tomto pozemském životě žít novým životem - životem Bohem přijatého dítěte (přijatého ve křtu).

Až ve křtu Kristus přivádí člověka k Bohu a zachraňuje ho tak.

(1 Pt 3,18...)

Naplnění tohoto předobrazu — křest — i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, nýbrž jako odpověď dobrého svědomí Bohu, skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista,  jenž přišel do nebe, byli mu podřízeni andělé, vlády a moci, a je na pravici Boží. 

Právě takto jsi ty, Toníku, otálel se záchranou svých dětí pro věčnost a odepřel jim výsady Božích dětí v jejich raném mládí ....

Proto já považuji hereze za tak nebezpečné pro spásu člověka.

Ohledně reality, že víru v neviditelného Boha může mít jen člověk vládnoucí rozumem a nikdo jiný (miminko, ani těžce mentálně postižený nikoli) - to jsem už vysvětlil dostatečně.

  Ale naštěstí jen virtuálně, fiktivně, ve tvojí hlavě. Jako všechno ostatní, co píšeš.

Myslím, že jsem to vysvětlil dostatečně.

A nejsou to žádné omyly -(křest zachraňuje - máš to v Božím slově!).

Ty jsi "přiváděl" své děti k Bohu až výchovou v rodině (alespoň doufám), ale nezachránil jsi je křtem pro Krista už v miminkovském věku, ale až samy rozumově dospěly natolik, že se daly pokřtít.

Bez křtu není totiž žádný člověk křesťanem - ani nepokřtěné děti křesťanů nejsou ještě křesťany, nejsou ještě údy Kristovy církve.

To je prostě realita, to je "tlustá čára", za kterou se nedá couvnout. (Čiňte mi učedníky, křtíce je a učíce je ...).

Každý člověk má v srdci určitý mix sklonů jak dobrých, tak i špatných. Záleží pak na něm, co v něm převládá, co v sobě záměrně vypěstuje a rozvíjí a čeho se záměrně životem zbavuje.

  Tak k jediné věci, která se týká mně - svoje děti jsem skutečně nezachránil, ani křtem, ani ničím jiným. Nejsem spasitel ani svůj, ani svých dětí. Pán Ježíš Kristus je náš spasitel.

  Zpět k tématu.

  Tak. 

  To je i život pod Zákonem, jecer hatov, jecer hárá, ..

  To je i jeden z konceptů jang a jin z východních náboženství.

  Určitě to tak je, funguje a pokud to tak chcete mít, nikdo vám to nevezme.

  Zatím.

  Jen se zkus zamyslet, až se budeš chtít dostat do nebe, na tom soudu, co se tam už brzo chystáš, jestli tě vezmou do nebe s těmi špatnými sklony v srdci. 

  Toník

Ty se, Toníku, zase zkus kriticky zamyslet sám nad sebou - zda ty jsi výjimkou, zda ty ve svém nitru nemáš absolutně žádné špatné sklony.

Jistěže nejsme spasiteli svých dětí, ale podílíme se na jejich spáse svojí lidskou činností (spoluprací s Bohem) tím, že jsme je nechali pokřtít a že je pak výchovou vedeme ke Kristu.

  Nejsem spasitel svých dětí, ani se nepodílím na jejich spáse svou činností, ani to není potřeba, abych je spasoval. Máme už mnoho století spasitele. Není potřeba jiný, ani to, aby mu někdo fušoval do řemesla, dral se na-místo-spasitele. Žije s námi mnoho let. Moje děti nemusím nikam vodit, abych je k němu přivedl a pak zase přišel zpátky, kde spasitel není. Nemáme spasitele zavřeného v krabičce pod zámkem někde v nějakém velkém baráku mimo náš domov.

  Toník

..."Narodil jsem se stejně jako většina lidí pod Zákon...."...

Na to zapomeň.

Nikdo tě přece na těle neobřezal.

Ze Zákona tě vysvobodili už tví rodiče, když tě nechali pokřtít. Křest je obřízka Kristova.

(Kol 2,11-12)

V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.

Obřízka srdce, která křesťanu dává nezasloužený podíl na prvním vzkříšení. Pro zásluhy Krista.

(Zj 20,6)

Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.

  Na to, aby se člověk narodil pod Zákon a měl v srdci dobro a zlo nemusí člověka nikdo obřezávat. To je stav potomků Adama, do kterého jsem se narodil. Já se Stando narodil do slzavého údolí Královny nebes, kde jsme lkajíce a plačíce volali ke Královně a královna nic. A do jednadvaceti let jsem žil pod Zákonem. Takže vím, co je mít v srdci zlo a nemít moc to zlo ze srdce dostat. Nejsem v tom žádná výjimka. A vím, že není dobrý stav bojovat s tím, co má člověk v srdci, že to je marný boj.

  Ale také vím, že je Bůh a je Nová smlouva, o které ve své dobré zprávě píší Izaijáš, Jeremijáš, Ezechiel, .... Vím to z vlastní zkušenosti. A ani v tom nejsem žádná výjimka.

 

  

  Toník

Toníku, vždyť ty tu vůbec nereaguješ na odkazy z Písma, které jsem uvedl v předešlém komentáři a pořád tu  bez rozumu tlačíš tu svoji naučenou ideologii....

Apoštol nám píše o Kristově obřízce lidského srdce ve křtu. Ty nereaguješ.

Protože podle tvých představ jsi se prý v jednom historickém okamžiku narodil znovu z vody a z Ducha (bez jakékoli vody) a potom, za pár let jsi se nechal pokřtít (ale to už nebylo nové narození nově už narozeného - to byl jen pohřeb jakési mrtvoly).

Toto je jenom směs tvých naivních nábožných představ - ve skutečnosti naprosto protichůdných tomu, co nás učí apoštolové, zcela protichůdných tomu, co máme v Písmu..

  Vím, že co píšeš, je jenom směs tvých naivních pobožných představ, a ty tvoje pobožné představy jsou protichůdné tomu, co učí apoštolové. A nevadí mi, že diskutuješ s tvými představami, fikcemi, to je tvoje věc.

Toníku, to ty tu pořád bojuješ s Božím slovem - říkáš totiž úplně cosi jiného, než říká Bůh ve svém slově.  A já ti to vypsal.

Křesťan nemá bojovat s Bohem, ale má bojovat s hříchem s vlastními hříšnými sklony. A to je člověku opravdu někdy i těžké - zde třeba lidského úsilí - krve a potu!

A aby jsi to neměl tak teoretické, zamysli se nad tímto Božím slovem:

((Žd 12,1...)

Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších.  Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu....  

Toto je mojí odpovědí na ten tvůj dotaz o krvi - kde já prý prolévám svoji krev...

Vzepřít se až do krve proti hříchu - znamená vzepřít se bytostně, vzepřít se zcela svým vnitřním přesvědčením. Až potom přestane cítit pokušení v této oblasti hříchu - až když se mu vzepře až do krve - až do morku kostí celou svojí bytostí.

  Stando, díky za svědectví z tvého života. Roumím, že to ty tu pořád bojuješ s Božím slovem - říkáš totiž úplně cosi jiného, než říká Bůh ve svém slově. A je dobře, že jsi se tu vypsal, že prezentuješ, co máš proti Bohu.

  Ještě by mne zajímalo co konkrétně ti vadí na tom, když Bohu věříme, stále jsi neodpověděl, co máš proti víře křesťanů, co Bohu věří. 

  Teď k tvému dalšímu bojování s Božím slovem.

  S Bohem určitě křesťan bojovat nemá. Ani nemusí - když je křesťanem, žije s Bohem.

  Bojovat se svým hříchem a vlastními hříšnými sklony nemá už vůbec. Křesťan má i v tomto případě poslechnout Boha. A v této věci konkrétně:

  A to má přesně dělat člověk - poslechnout, co Bůh v této věci jasně říká. 

  A pokud žije v nějakém hříchu jako kdysi my v bezbožném náboženství soch, obrazů a pověr, tak k tomu Bůh říká:

  Moji milovaní, utíkejte před modlářstvím! Utíkejte před smilstvem! Ty, Boží člověče, utíkej před láskou k penězům!

  A to říká Bůh dobře. Pravdivě. Je to dobrá rada, dobrý příkaz do života.

  Abychom to neměli opět teoretické, Stando: Ty už jsi tohle udělal? 

  Už ses takto do krve vzepřel a přestal jsi cítit pokušení?

  Toník

No jo ,ale ti náboženští z ŘKC ,mají takové svoje jakoby argumenty ,proč to prý není modlářství ( to uctívání soch atd ). Silně upoutaný řk ,který to bere jako součást svého náboženského života ,a věří že to je k oslavě Boha ,ten to jen tak lehce nepustí .To je totiž svázanost extra třída. Přesně tak ,jako když ortodox mormon věří tomu ,že ten jejich chlapec ,měl opravdu pravé Boží zjevení o Bohu Otci a Bohu Synu. A je jich asi 16 milionů přibližně ,a věří fake zjevením a fake učení.Římský katolík ,který je přesvědčen ,že vše v jeho komunitě je v pořádku ,co se týče věrouky  a dokonce ,jen v jeho komunitě ,je to podle něj to pravé ,tak s těmito lidmi je často bezoředmětná diskuze . Stejně tak ,jako s člověkem od Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů ( mormoni - obecným názvem,jak jsou známi mezi lidmi ). Tito si také myslí ,že jsou jedinou pravou Kristovou církví ( s velkým C ). A pokud se někdo zajímá ,mají "extra" argumenty .

  Tady v diskuzi oko uvedl, že pořád bojuje s Božím slovem, že říká něco jiného, než Bůh ve svém slově. Tak jsem mu to potvrdil a uvedl, co Bůh poměrně jasně říká ohledně hříchu - tedy že hříchy má člověk odložit a že jsou i hříchy - modlářství, smilstvo, láska k penězům - u kterých Bůh jasně říká "utíkej". 

  Pokud si tedy někdo vyrobí vlastní náboženství a místo toho, co jasně Bůh k tématu říká, se rozhodne si ty hříchy ponechat a bojovat s nimi, tak je to jeho věc. Bude mít život o to těžší.

  A pak jsem se zeptal k tomu, co oko v tomto konkrétně žije, uvidíme, zda odpoví.

  Toník

..."Na to, aby se člověk narodil pod Zákon a měl v srdci dobro a zlo nemusí člověka nikdo obřezávat. To je stav potomků Adama, do kterého jsem se narodil. "...

Nepřemýšlíš, Toníku!

Aby byl člověk vázán (Starým) Zákonem, musí se nechat obřezat. Začít vyznávat judaismus. Jen židé byli vázáni tímto Zákonem - pohané (potomci Adama)  nikoli.

(Ř 2,14)

Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají.

Aby byl člověk vázán Novým zákonem, musí projít křtem. Ve křtu nastane Kristova obřízka srdce a v tom okamžiku se člověk teprve stane křesťanem - obléká ve křtu Krista.

Jak můžeš, Toníku, pořád tak vytrvale ignorovat, co je tak zjevně uvedeno v křesťanských písmech?

  Na to, aby člověk žil pod Zákonem, v dobrém a zlém, aby žil Adama, prvního člověka, na to není potřeba, aby byl obřezaný. To žijí úplně stejně obřezají jako neobřezaní. Vůbec nemusí vyznávat judaismus. 

  

  Jak se můžeš Stando takhle hulvátsky navážet do diskutujících?  Neučili tě v ŘKC nelhat, nepomlouvat? Vyškrtli vám snad z desatera i přikázání "nevydáš křivé svědectví"?

  Stando, až se budeš chtít bavit slušně k tématu, bez zlých pomluv a hulvátských lží, tak se přihlas.

  Toník

Že jsi v této věci nepřemýšlel - to jsem hned doložil. Místo urážení se tedy nad tím raději zamysli - já ti to zdůvodnil!

Netvrdím nic bez náležitého zdůvodnění!

  Stando, že jsi systematický lhář, tak místo omluvy dál útočíš. Jako ten spolupracovník komunistů, co se tu chlubí svými "kristy". 

  Místo urážení a lhaní tedy radši napiš něco k tématu.

  Psal jsi:

Ještě ke tvému omylu: "Tak k jediné věci, která se týká mně - svoje děti jsem skutečně nezachránil, ani křtem, ani ničím jiným."

Ani výchovou jsi se nepodílel na tom, aby se daly pokřtít? Aby se daly zachránit Kristem?  Jsi si jist, že by se tak stalo i bez tvé výchovy?

  Psal jsem ti to mockrát - Bohu jsme dali život před naším manželstvím, já asi rok před tím, Cizinka více let. Uzavírali jsme manželství a byli jsme oba křesťané. Já byl sice křesťanské "dětátko", když jsem šel do manželství, ale Cizinka si s Bohem prošla už pěkný kousek života.

  Nemuseli jsme děti někam "vodit ke kristu" aby byly s kristem a pak zase "odejít od krista", že by s kristem nebyly, jako se to děje v ŘKC, kde je kristus zamčený v krabičce, aby ho někdo neukradl a neznesvětil a musí se vyndat ven, aby ho lidi viděli a když se schová do zamřené krabičky, musí se rozsvítit červené světýlko, aby lidi viděli, že "kristus je přítomen", protože jinak by to nikdo nepoznal.

  Žili jsme s Bohem od počátku manželství, náš život patří Bohu, stejně, jako život našich dětí. Bůh byl s námi všemi, tedy  i s dětmi od jejich početí, nemusel jsem je někam "vodit k Bohu". Stejně jako my patří naše děti Bohu (komu by taky jinému patřily). 

  Nemusel jsem ani dětem vysvětlovat, jaké to je žít s Bohem, nebo jak se žije s Bohem, jako to musí vysvětlovat svým dětem lidi, co s Bohem nežijí.

  To, že je spasitelem mých dětí Pán Ježíš a nejsem spasitelem mých dětí ani já, ani Cizinka, ani jiný člověk, že nespasujeme sovje děti, ani to není potřeba, že od početí dodnes žijí s Bohem, to je tedy pro tebe "omyl"?

  Toník

Toníku, já toto přece docela chápu. 

Ale slovo "učedník" je od slovesa "učit se".

Čiňte mi učedníky, křtíce je a učíce je ....

Jestli jsi tedy své děti učil cestě ke Kristu (hlavně svým příkladem života), pak jsi se tím podílel na jejich záchraně pro Krista. (záchrana = spása).

Ale učíme se celý život.

Škoda jen, že jsi své děti nenechal zavčas také pokřtít - mohli prožít o daleko větší kus svého života už jako Bohem zachráněné děti - spasené ve křtu.

  Toník

  To má být jako ta "spása"?

..."A jsem rád, že to, co vy a co my v slzavém údolí nemusely už naše děti prožívat."...

Toto je přímo typická projekce člověka ve stavu náboženského rauše, pro kterého je všechno snadné a všechno v životě mu jde hladce.

V jeho vybájeném světě fantazie.

Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.    

My byli ve křtu zachráněni pro věčnost dokonale. Co koná Bůh, to je vždycky dokonalé.

Co má vykonat následně člověk - to bývá občas s chybami, s pády, se selháními....

Rozdíl je v tom, že dítě Boží je "chráněnou osobou" - ve stavu milosti posvěcující je chráněn před působením zlých duchů. Nemůže u něj nastat stav svázanosti zlými duchy i bez jeho vlastní viny, jako to může nastat u člověka nepokřtěného - třeba jako následek příslušnosti k tělu rodiny, která je už svázána prokletím ze závažného hříchu předků.

V jeho vybájeném světě fantazie.

  To je ale tvoje věc, co žiješ.

  Zpět k tématu.

  Určitě. V tom je rozdíl. A za to jsem byl u svých dětí rád, že tak odmalička žily. 

  Na rozdíl od nás, kteří jsme chráněni zlých duchů nebyli a v náboženství soch, obrazů a pověr nás "neposkvrněná" skrzevá svoje svoje "slzavé údolí" a "temnou noc" málem dovedla až ke smrti. 

  V tom je i rozdíl proti lidem, co nejsou Boží děti, ve dvaceti jsou hloupí a lákají je pozlátka světa, ve třiceti jsou povrchní a neznalí, na Boha si vzpomenou až později, jen když je něco pořádně přiskřípne, ještě v šedesáti  neustále hřeší a v sedmdesáti bojují sami se sebou těžký boj až na dno svých sil a jsou svými herezemi tak soběstředně zaměření, že jim  nestojí za nic bojovat než za vlastní spasení.

  Toník

  Ale když si vezmu například lenost - činorodost, tak jsem si téměř jistý, že v tom se člověk narodit může. 

  Proto se tě ptám: Ty problémy s leností, že se ti nechtělo vstát z postele, ty jsi měl odmala, když už jsi byl malé dítě? Nebo nastal nějaký okamžik, kdy se lenost ve tvém životě objevila?

  Toník

Toníku, celý svůj produktivní život jsem vstával do práce mezi čtvrtou a pátou ráno.

Ani dnes jsem se toho zvyku úplně nezbavil a vstávám někdy v pět, nebo v šest hodin. Jsem typicky spíš skřivan, než sova. (Nakonec i tady odpovídám někdy na komentáře, kdy ostatní ještě spí ...).

A celý život jsem byl zvyklý pracovat - po příchodu ze zaměstnání doma "druhá směna" až do večera. Říkávali jsme o sobě, že jsme "kovo-zemědělci".

Když jsem dával za příklad překonávání nechuti něco udělat, nemá to s leností moc společného.

Abys pochopil, musel bys to prožít.

Překonat třeba svoji nechuť jít do bazénu si zaplavat, zajít si tam do "páry" - a porovnat své nové pocity lehkosti a svěžesti, až se budeš pak vracet cestou domů.

která je ohraničena pouze nepovolováním tělu (hříchu).

"...

Toto je ale, Gregu, jen  "důkaz kruhem" - dostaneš se zpátky na začátek, aniž bys něco vyřešil.

Je omylem se domnívat, že život "pod milostí" je životem bez pravidel a bez řádu. Že si žiješ ze dne na den jak co přijde - že stačí "chodit v Duchu".

Křesťanské ctnosti jsou dobré návyky, které člověk získává právě díky životu v řádu  podle pravidel.

"Nepovolovat hříchu" - hřích je ovšem i nevyužitá příležitost vykonat dobro.

A dobro nevykonáš jen tak, samo od sebe, vyžaduje si své nároky, námahu, sebezapření. K tomu se člověk musí cvičit - záměrně, cíleně cvičit, aby to vůbec dokázal. Vždycky je totiž člověku snadnější neudělat nic, než udělat něco.

  Ahoj Stando.

  Tohle skutečně žiješ, to je tvůj život?

  Měl jsi to tak vždycky, třeba i když jsi byl malý, nevím, například šestileté, osmileté dítě, tak pro tebe bylo snadnější nedělat nic, než něco udělat?

  Když jsi byl mladý, teenager, třináct, patnáct sedmnáct, tak pro tebe bylo snadnější nedělat nic, než něco udělat?

  Když jsi přešel do dospělosti, bylo ti -cet , tak pro tebe bylo snadnější nedělat nic, než něco udělat?

  Měl jsi to celý život? Nebo to tak máš až teď?

  Toník

  Většinou mi dá mnohem větší úsilí ležet. Měl jsem s tím problém celý život.

  Jsme přijeli na dovolenou, došli k moři, vykoupali se a teď by se mělo ležet - to bylo pro mně utrpení. Ještě na písečné pláži to šlo, koupil jsem si lopatu a kýbl v Hornbachu a postavil s dětmi něco z písku. Nebo solární panel a čerpadlo a udělal na pláži říčku s vodopádem, meandry a přehradou.

  Ale v Chorvatsku na betoně a vápenci? Strašné. 

  Mnoho let to bylo utrpení. Ale nakonec i to mne Cizinka naučila. Jen tak ležet a nemít potřebu něco dělat ;-) Ale stejně jsem teď v létě se zeťem a se synem v Polsku moc neležel. Zabrali jsme ostrov v moři a postavili tam pevnost. A to jsem si dobře odpočinul.

  Ale se stářím už mi to ležení jde taky líp. 

  A někdy to mám naopak. Když jsem nemocný, s nějakou chřipkou, tak to mi dá víc práce vstát, než ležet.

  Toník

  Já to měl tak, že odmala snad nejhorší věc v životě, co jsem zažil, bylo nicnedělání. Nuda. Toho jsme se báli už jako děti. 

  Je to asi genetické - pocházím z prostředí, kde se staletí maká od rána do večera, pak se jde spát a pak se zase maká. Odmalička jsme něco dělali - ať už nějakou real činnost, třeba jen nošení dřeva, jak jsme unesli první polínko, nebo štípání třísek, sušení sena, stříhání ovcí, ... nebo když jsme nedělali nic užitečného, opravovali jsme motorky, rozebírali bagry, stavěli bunkry, ... Měli to tak snad všichni. 

  A snili jsme odmala o tom, co uděláme - lepší traktory, roboty, co pomůžou s prací, dům, co se postaví ... Miloval jsem stavět barák, kopat, dělat elektriku, vodu, zdít, dělat střechu, cokoliv...

  Ale když mi bylo pětadvacet, potkal jsem taky jednoho člověka, co měl nejradši pivo a sedět u televize a nicnedělat, to pro něj bylo nejsnažší. Ptal jsem se ho tehdy, jestli nemá žádné ambice, jestli nechce v životě něco užitečného udělat, jestli ho přeci jen něco nebaví... A on že ne. Že je tak spokojený. 

  To jsem tehdy nebyl schopen pochopit. 

  Pak jsem si ale všimnul, že třeba lidi ve městě jsou schopní deset let i víc u televize nadávat na to, jak jsou v jejich městě drahé byty a nedostupné bydlení, které by jim někdo dal zadarmo - místo toho, aby jednoduše vzali kus betonu, cihel, izolace, došli do koupit Hornbachu a postavili si svoje, jako to udělá snad každý na vesnici. 

  A ještě se od té televize na ty lidi na vesnici dívají svrchu, že to jsou dezoláti, že je nebaví Macbeth.

  Ale asi to tak někdo skutečně má, že radši nic nedělá.

  Cizinec

místo toho, aby jednoduše vzali kus betonu, cihel, izolace, došli do koupit Hornbachu a postavili si svoje, jako to udělá snad každý na vesnici.     

 Ty uvažuješ typicky hnusně  a jasný důkaz, že  Kristus je Ti k h o v n u, protože nemáš ani kousek empatie. Kde bych vzal peníze na pozemek, peníze na materiál a jak bych stavěl, když to neumím, nemám nakládák na vožení materiálu, prostě nemám prachy. Byl jsem rád, že jsem si našetřil na rekonstrukci bytu a dětem na školu. Nechodím do hospod, nekouřím  a nepiju. Tvé chování se mne dotklo  a urazilo.

  Pro tebe je hnusně, když lidi pracují, starají se o sebe, uráží tě to.

  Pro mne je zase hnusně, když lidi sedí u televize, nadávají na svět a chodí do diskuze urážet lidi.

  Toník

  A je zajímavé, co se tě dotkne - když se začne psát o práci, o tom, že se něco vytvoří, postaví dům a nenadává, o starosti o blízké, o pomoci, začneš nejvíc soptit, nadávat, urážet.

  Máš místo, kde se můžeš vysoptit, ukázat, co je v tobě, v anonymních diskuzích. Až se zklidníš, přečti si po sobě, co jsi zač.

  Toník

  To, co jsi, jsi ze sebe udělal ty.

  Toník

  Zpět tedy k tématu. Tím byly problémy oka. Psal:

  A na to jsem odpovídal:

  Mně neurazí, když se na mne nějací frajírci ve velkém městě povyšují, že nevolím jejich kandidáta, i když nadávají do dezolátů, tváří se, že jsme míň inteligentní, zaostalí, že jsme ovce, ... Neuráží mne to, i když se snaží urazit. Je mi to směšné, když vidím, jak to píší pod vlivem médií v moci center a pod vlivem navzájem se podporujících vlastních agresivních stranických bojůvek a sami mají nějakou tak maximálně školu humanitního vzdělání, která se běžně dělá na vedlejšák, a ještě nedodělanou, pokud vůbec. A vůči takovým lidem, co se trapně povyšují nad vesnici, jsem psal svůj příspěvek.

  Ani mně neuráží, že někdo pracuje ještě víc než já, že někdo má víc majetku, že někdo umí hrát na piano líp, než já, ani nic podobného.

  Toník

  Vidíš, tak takové věci se mně vůbec nedotýkají. Vůbec mi nevadí, když je někdo pracovitý a dobrý. Jsem za to rád. A je mi taky jedno, když to někoho raní - pokud někoho raní, že je druhý pracovitý a dobrý, měl by se zamyslet ten, koho taková věc raní.

  To je ale tvoje uvažování, ne moje. Ty máš takové věci v hlavě, ne já.

  Toník

  Chápu, že máš hlavu pustou jako psychopat neschopný chápat druhé. Je to hnusný pohled na člověka, který se chlubí Kristem a přitom je tato víra k ničemu. Buď jsi tak bezcharakterní  a zlý anebo nemocný a zničený svým americkým letničním Kristem. Anebo je v Tobě prostě Satan.

  

  Já takovou hlavu nemám. Chápu tě. Zažil jsem učitele za komunismu, pomatuji se, jak nás uráželi, jak se nám posmívali, že jsme pánbíčkáři, že chodíme na náboženství. Jejich uvažování nebylo tak složité, abych je nepochopil už jako dítě. Takže chápu jak tebe, tak Syntezátora a je mi jasné, že si nejvíce rozumíte.

  Toník

  Já se ti neposmíval za tvou bídu. Ani za to, že jsi satanský sluha, sluha lži a nenávisti. Psal jsem ti, že potřebuješ pomoc, najít někoho, kdo ti pomůže s tím zraněním, nenávistí a satany, co si nosíš v sobě. 

  Toník

A za určité reakce a vulgaritu zde mohu já a i Ty svojí reakcí.

  Např.: 

"Slibuji, že vždy budu pracovat v zájmu dělnické třídy a uskutečňovat politiku Komunistické strany Československa. ... Budu podle zásad komunistické výchovy pěstovat v žácích (učních) lásku k socialistické vlasti. Povedu je k úctě k dělnické třídě a Komunistické straně Československa. Budu je vychovávat v duchu marx-leninského světového názoru. ... Jsem si vědom (a) důsledků, které by pro mne vyplynuly z nesplnění slibu."

  Podle toho se pak někteří učitelé k nám jako věřícím v 80. letech chovali a "ducha marx-leninského světového názoru" nám dávali poznat. A nejen učitelé.

  S tvými vulgaritami nemám nic společného, Františku. Kdybys nezaútočil a nezačal nadávat zcela mimo téma diskuze, nereagoval bych.

  A pokud chceš, nebudu na tvé útoky, urážky a nadávky reagovat vůbec - jako jsem to dělal jeden čas u myslivce, martina, akuzativ a dalších ještě horších. Že si tě vážím a diskutuješ někdy normálně, reaguju na tvoje příspěvky.

  Toník

Shodou okolností já mám dvě mladší sestry - dvojčata.

Obě nejdříve po gymplu vystudovaly zdravotnickou školu a staly se "porodními babkami" - obě si později doplnily dálkovým studiem pedagogické vysokoškolské vzdělání a pracovaly ve školství jako učitelky těžce mentálně postižených dětí.

Pokud si pamatuji, když ta první (o půl hodiny mladší sestra od té druhé  :-)  )  za hlubokého komunismu přecházela do školství, stačilo, že ve svém životopise uvedla, že "s náboženskou otázkou jsem vyrovnána"  - a toto stačilo.

Možná, že v této oblasti výuky bylo méně učitelů (hodně náročné povolání)  a nebyl tedy na ně takový ideologický tlak.  A ona opravdu byla s náboženskou otázkou plně vyrovnána (a je dodnes) - jako praktikující římsko-katolička.

Takže ani nijak lhát nemusela.

  To ale není případ, o kterém se tu bavíme v diskuzi.

  Toník

  Nic jsem nechtěl naznačit. Psal jsi o tom, co jsi v roce 72 podepisoval jako slib. Několikrát jsi tu o tom psal, že jsi ten slib podepisoval, psal jsi například: "Musel jsem podepsat slib, že budu vyučovat v duchu socialismu apod. Kdybych to nepodepsal  zničil bych si život.". 

  Text toho slibu je na internetu, citoval jsem z něj. 

  A v duchu toho textu nás tehdy učitelé ve škole či pracovníci v televizi a rozhlase uráželi, nadávali nám, posmívali se, jen proto, že jsme byli věřící. 

  Mně zajímalo, jestli by ses choval podle toho slibu, taky posmíval, urážel, jako nám to děláš teď tady v diskuzích, že přijdeš do diskuze, začneš útočit, nadávat, urážet. Nebo jestli by ses přetvařoval a choval slušně, nenadával a nevychovával nás "v duchu komunismu", jak to známe z doby vlády ateistů.

  Toník

  Ani tvoje zlé lži, útoky, sprosťárny a nadávky mne neuráží. Rozumím, že jsi takový a je to tvoje věc. Prezentuješ tu jen sám sebe.

  Vychovávat v "v duchu marx-leninského světového názoru." znamenalo něco zlého, něco konkrétně hodně zlého - znamenalo to vychovávat ve zločinné, ateistické, nenávistné třídní ideologii.

  Otázka, která se mně netýká. To ze zeptej těch, které uráží pravda o křesťanech.

  Toník

  Vládní a politická ideologie není ateistická, jako byla za zločinného režimu. Vládu dokonce drží pobožní, ale nejsou nijak agresivní, pokud jde o jiné vyznání, než mají oni. Alespoň ne mocensky, jen rétoricky. Nevím tedy o tom, že by byl někdo kvůlivá svému vyznání na nucených pracech, ve vězení, nebo jinak trestán. Ty ano, Františku?

  To se ale změnilo v poslední době - před patnácti, deseti lety byl velký tlak na rušení soukromých škol a prosazení vadných ideologií do škol, což se i povedlo. A progresivistické náboženství bylo do škol natlačené násilím. Teď už to snad tolik není.

  A zase se to mění - vláda cz i eu sahá do peněz médiím, cíleně likviduje finanční toky nezávislým médiím. Připravuje cenzurní zásahy, cenzurní úřad. Hlavní vládní cenzor je zřejmě nějaký ideolog, je utrpení a děs poslouchat jeho morální hodnoty. Už se objevují první vlašťovky kriminálního pronásledování za politické názory.

  Připravuje se tedy zjevně něco ne moc dobrého. Něco zlého. Jakdaleko to zajde, jestli to bude jako za komančů, nebo hoší či ne tak hrozné, to nevím.

  To sis mne s někým popletl, Františku. Byt jsem ti nikdy nevyčítal, ani by mne to nenapadlo.

  Co jsem ti k bytu psal, byly dvě věci.

  1. Abys mohl "zadarmo" ve městě dostat byt, musel někdo pracovat, aby ten byt byl postavený. Někdo, kdo byt zadarmo nedostal. A to byli lidi na vesnici - třeba můj strejda na uranových dolech, můj táta v náklaďáku, lidi, které jsi ty urážel, posmíval ses , nadával. Spíš by bylo logické, kdybys byl vděčný lidem, kteří pracovali, abys ty mohl mít zadarmo byt, než abys na ně nadával a urážel je.

  2. Pak jsem ti psal že máš dvojí metr - bral jsi jako negativum, že si různí lidé privatizovali po revoluci. Ale pak vyšlo najevo, že ty sis taky privatizoval, když na to přišlo. Máš tedy na druhé jiný metr, než na sebe.

  Byt jsem ti nevyčítal nikdy. 

  CO máš ty konkrétně proti mně, kromě navážení, sprosťáren, nadávek, urážek, lží a útoků, Františku?

  Toník

  

  To, že abys ty měl byt "zadarmo", musel někdo pracovat a ten byt zaplatit a postavit (a stát to určitě nebyl, nemá ručičky ten stát, aby vzal do ruky lžíci nebo volant)?

  To, že máš na privatizaci dvojí metr, ta tvoje ve tvůj prospěch byla "dobře" a všechny ostatní byly "špatně"?

  "Panský synku", to byla pokud vím, za zločinného režimu urážka, nadávka, posměch. Jeden z těch, kterým sluhové, co se upsali za prospěch režimu, uráželi děti.

  Je to tak, Františku? 

  Nevím, zda bys jako učitel urážel či neurážel, ale posměšky zločinného režimu umíš dodnes "dobře".

  Pro tvou informaci, Františku: Můj otec byl dělník v továrně a řidič. Moje matka byla úřednice.

  Tolik k tvému "panskému synku", ty "křesťane", co se "chlubíš kristem" a celý život ses přetvařoval, ale teď v anonymní diskuzi už nemusíš a můžeš předvádět, co jsi zač.

  Toník

  Určitě byli komunisti lepší než vy panské pobožné zrůdy, kteří svoje zlo zakrývají Kristem a vůbec Kristu nerozumí. Ti alespoň říkali věci narovinu, ne tajně, křivě s přetvářkou, jako ty. 

  Neprodali svoje svědomí za kus žvance a pohodlí, jako ty.

  Toník

Možná jsem už  ztratila smysl celé diskuse, je zde hodně příspěvků. 

Ad byty - mám jen malou technickou poznámku: 

1a/ Moji rodiče např. kupovali družstevní byt na přelomu roku 1959-1960 tak, že se na 30 let zadlužili, tj. spláceli anuitu.  Maminka nás děti musela dávat od 1/2 roku do jeslí (a později do školky) a chodit vedle domácnosti s velmi malými dětmi do práce, aby rodiče utáhli velmi vysoké splátky. Mnohokrát mi vyprávěla o "křivdě", že jiní měli byt zadarmo a my nikoliv, když vzpomínala, jak nás děti tahala na kočárku jednoho uvnitř, druhého "na zadku kočárku vsedě" za mrazu, větru, v 6 hodin ráno do jeslí, v 16-17 hodin po práci zpět, včetně soboty apod..... 

1b/ Plno lidí si i nyní kupuje byty družstevní nebo byty v osobním vlastnictví za nemalé miliony. 

1c/ Státní byty "zdarma" pro privilegovanou elitu režimu z práce jiných byly samozřejmě nemorální realitou státu (dnes už to takto nefunguje, nebo jen minimálně - jen starší smlouvy trvají zpravidla na dobu neurčitou - dnes jde spíše o přechodné sociální byty na dobu určitou pro "nejpotřebnější" - ale možné jsou stále různé "nespravedlnosti" - nevím.)

S navážením Františka do Cizince krajně nesouhlasím a nechápu, jaké jsou motivy Františka?

Ještě poznámka: tehdy nebyla rodičovská dovolená na 3-4 roky, ale jen snad 6 měsíců (nevím už jistě), takže nebylo možné z 1 platu otce zaplatit byt a náklady vícečetné rodiny (včetně manželky a dětí z 1 platu). Pro info - maminka tehdy měla plat 500 Kč a náklady a anuita činily 450 Kč, tatínek vydělával kolem 900 Kč pro potřeby celé rodiny. Samozřejmě, mluvím o počátku 60. let minulého století, jaké byly tehdy platy. 

Františku,

Přijmout služební byt ve Vaší situaci bylo pochopitelné, když se ta možnost nabízela a pomohlo to Vaší rodině. Málokdo by ho odmítl, pokud by měl tu možnost a byt potřeboval. 

Pokud tu byla nějaká diskuse, tak já ji vnímala o bytech tak, že stát v těch letech  někomu byt dával (a vy jste měl to štěstí se služebním bytem a já Vám ho přeji) a někomu nikoliv (ad jak jsem psala i  o mých rodičích), což samozřejmě nebylo zcela spravedlivé, což Cizinec správně popsal - ale nespravedlivě nejednal stát a  ten systém - nikoliv Vy!

Budu ráda, když v tomto svůj postoj, Františku,  k Cizinci přehodnotíte a zmírníte, protože ho vnímám  jako jedno z  dalších bolestných  nedorozumění zde na Granosalis. 

omluva za překlep - mělo být v předposledním odstavci takto:

Františku, já respektuji Vaše vnímání a pocity vůči Cizinci,  ale vnitřně s tím nesouhlasím. 

Ohledně bytu je to fakt nedorozumění. Cizinec pojmenoval nespravedlnost tehdejší doby se státním  hospodařením s byty, což je fakt. Ale nesouvisí to nijak  s tím, že Vy jste zrovna  služební byt dostal, jak jsem už psala. Já pokud bych  dostala nabídku státního bytu , také bych ho přijala. Ta doba plná nespravedlností bohužel byla, jen ji pojmenováváme, bez výčitek někomu. 

Lidé, kteří si sami stavěli ve městech nebo na vesnicích, čerpali v době, kdy jsem já sháněla na prahu dospělosti byt či uvažovala o stavění, také nemalé státní příspěvky na stavění. Už si napamatuji výši částky, ale byla poměrně slušná (pro mladé lidi a rodiny). Všichni jsme nějak někdy něco čerpali v té době. Já osobně jsem dům nestavěla, ale řešila vlastní bydlení družstevním bytem s pozdějším odkupem do OV, proto přesnou výši příspěvku pro stavby rodinám nevím.

  Byty zdarma tehdy dostávaly především sluhové režimu, vojáci, policisté, lidové milice, odboráři, učitelé, důvěrníci STB, lidé, co zločinnému režimu podepsali spolupráci, zavázali se sloužit zločincům. Ve velkých městech se pak byty rozdávaly za "všimné", které nebývalo malé. Pak byly dlouuuhatánské pořadníky. Část bytů se dostala i potřebným, ale to po pořádném nátlaku.

  Prominentům režimu pak byty zdarma zůstaly i po revoluci - platili zlomek nájemného, s byty kšeftovali, prodávali dekrety za "ostupné" ve výši desítek procent ceny bytu, nakonec svoje byty "privatizovali" sami pro sebe jen proto, že v nich zrovna (téměř zadarmo) bydleli...

  A tohle všechno financovali lidé, které si ještě tihle přisluhovači režimu a kšeftaři troufnou urážet! Lidé na vesnicích, kteří dřeli od rána do večera, kterým zločinný režim často ani nedovolil studovat, a to ne vysokou, jako prominentům režimu, ale ani střední školu. Museli jít třeba na nucené práce ještě jako děti, podobně, jako můj táta.

  A jeden drzounek prominent, co zločincům podepsal spolupráci, aby dostal byt, má ještě takovou drzost že po tom všem si dovolí anonymně  nadávat, pomlouvat, urážet a lhát v diskuzi... A navážet se do těch, kteří dřeli od dětství, aby on mohl studovat a bydlet v bytě, co měl "zadarmo" "od komunistů".

  Toník

  Toník

moje maminka v roce 1953-1954 vycházela ZŠ se samými jedničkami jako nejmladší z 11-ti dětí  a neměla doporučení na žádnou SŠ (její tatínek na vesnici se bránil znárodnění a předání všeho KSČ a družstvu). 

Já jsem vycházela ZŠ v sedmdesátých letech se stejným prospěchem jako maminka a neměla jsem doporučení na žádnou SŠ. (Také jsem toužila být učitelkou - a studovala jsem až později dálkově, složitě  a velikými obklikami). 

Byli jsme "nepřátelé režimu" už i  jako děti již kolem svých 14-ti let. 

Vím, o čem mluvíš. 

Jinak k přijímačkám na SŠ jsem šla na základě odporu a hrdinství mých rodičů - a ředitel SŠ mi fandil - ale nemohl mne přijmout, i když jsem prý  přijímačky udělala nejlépe. Složitá doba. 

Ale  nakonec přišel "Boží zásah" - moje maminka byla natolik "bojovný typ a nebála se komunistů", že udělala "bengál" někde v Praze "hodně nahoře"  a  jsem nakonec na SŠ přijata byla - i když v jiném oboru (pedagogický směr se mi otevřel pak ještě dálkově a později). 

Ano, začala jsem pracovat ve školství v roce 1985. 

Volila jsem menší zlo - moci pomáhat tam , kde jsem slyšela hlas srdce od dětství. 

Omyl - teď si uvědomuji - v roce 1985 jsem nepracovala  pod Ministerstvem školství, ale pod jednou fabrikou - která provozovala domov mládeže pro mladistvé učně z normálních i speciálních škol. Fabrika nepatřila pod školství tehdy, až po revoluci došlo ke včlenění domova mládeže pod školství, kolem roku 1992-3. Vím, že mne na toto místo  tehdy doporučil soused komunista z našeho města, starosta města, který mne znal od útlého dětství a věděl, jakým studijním martyriem jsem v mládí prošla a velmi mi přál, abych se dostala k povolání + ke studiu, které jsem chtěla. I tento stejný  starosta mi tehdy dal doporučení na Pedagogickou fakultu si pamatuji ještě před revolucí (využil právě doby mé první mateřské dovolené, kdy dával doporučení MěNV, tj. bylo to v kompetenci starosty) - a o speciální pedagogiku byl tehdy malý zájem na fakultě, takže jsem byla přijata. Promovala jsem až po revoluci + později jsem se dostala skrze učení náboženství i ke studiu teologie. Mne dálkově  studovat bavilo, nepotřebovala jsem k tomu naštěstí moc času, byla to moje přirozená cesta, bez velkého úsilí.

Takže ve školství jsem před rokem 1989 fakticky nepracovala, ale s dětmi a mladistvými 14-18 let ano. 

Františku, pro mne je a byl důležitý hlas svědomí (nikoliv, zda to budu mít u někoho dobrý nebo špatný). Zpětně si myslím, že mne Bůh ke svému povolání od počátku připravoval i přes ty počáteční překážky, při jejímž zdolávání přišel na závěr na  pomoc i soused ve "funkci", který mne znal a chtěl, abych s dětmi pracovala. I mezi komunisty byli tehdy vzácně lidé, demokrati, kteří uměli pomoci i těm pronásledovaným, když to bylo v jejich kompetenci. Věřím, že tento komunista je v nebi - nikdy mu to nezapomenu. 

Jinak já jsem byla u dětí za svůj život na dvou místech - ve zmíněném domově mládeže a nyní v diagnostickém ústavu. Již nemám daleko do důchodového věku (necelé 2 roky) , ale zatím mne ta práce stále baví a naplňuje mne - takže pokud mi to zdraví dovolí (což není samozřejmé - vážně jsem kdysi marodila a musela práci na pár let  přerušit), chci pak přesluhovat, třeba alespoň na menší úvazek. 

  Můj tatínek šel ze základní školy ve 14 letech. Neměl pak ani střední. Pracoval od konce základky. Moje maminka měla alespoň SŠ. Brácha chtěl být učitel - neměl šanci. Dostal se tak na zemědělku, to bylo ještě politicky přípustné. Stejně, jako manželka, vnučka faráře a dcera disidenta. Ale tak má alespoň navíc stavárnu, a rozumí mostům a halám, to bylo přípustné... ;-) A nebyla zavřená přes deset let ve vězení, jako její táta.

  A "přítel režimu" si nás tu ještě dovolí urážet, nadávat, navážet se do nás, protože jsme křesťané - tak, jak ho to v komunistické agitce dobře naučili.

  Toník

Můj tatínek se v mládí  vyučil v lukrativním (vzácném) učebním oboru a dálkově si dodělal SŠ s maturitou. Jako dospělý však veřejně silně  vystupoval proti režimu, zvláště kolem roku  1968... (tj. nestál na mocenské straně a nedal se nijak zlomit ani později - čímž začalo naší rodině další velké peklo po roce 1970)...  Maminka pracovala doma místo studia od 15 do 20ti let v zemědělství (její rodiče měli  20 ha polí, asi 7 krav atd atd, a práce vedle stárnoucích rodičů bylo plno) a později, když se vdala a odstěhovala se z vesnice do města , mnoho let pracovala jako  pomocná dělnice v továrně ve městě. 

Toníku, je to za námi. 

S urážkami nesouhlasím.

Teď půjde především o budoucnost - kudy půjdeme my /a celý národ/ dál...

Zdraví

Brusle7

  A je to tak, teď půjde o budoucnost. Jako vždy. 

  Toník

Takže chápu jak tebe, tak Syntezátora a je mi jasné, že si nejvíce rozumíte. - píše cizinec

Jak v čem. Co se týká politiky, tak možná, ale co se týká práce a vesnice, tak já to mám podobné jako cizinec. Taky jsem z vesnice a mám podobný vývoj. A taky jsem jako děcko chodil na náboženství. Ale nám se nikdo neposmíval, páč v mé vesnici v Beskydech byla většina rodin pobožná. To by se museli posmívat většině obyvatel a to si tady netroufli ani komunisti, kteří tu byli drtivé menšině. 

  Já žil na vesnici, kde bylo pobožných tak půlka, ale v sousedních vesnicích a v celé společnosti byl oficiálním náboženstvím vědecký komunismus, ateismus. A ten se choval nadřazeně, mocensky. A pokud chtěl být někdo učitel, musel podepsat komunistům spolupráci, aby mohl učit. Slíbil, že bude žáky vychovávat v zásadách komunistické výchovy. Což mnozí také dělali. A jednou ze zásad komunismu byly právě útoky na náboženství, což někteří učitelé dodržovali. A některým to vydrželo dodnes.

  Cizinec

    Ano, dotkne. Píšeš povyšujícím způsobem a dáváš najevo, jak ten  druhý je špatný, protože si nepostavil dům či nepostaral  o blízké. Já v tom vnímám ten hnusný povýšenecký způsob vyvýšit sama sebe a tím svého Krista. A hnusí se mi Tvůj Kristus. Je to jen panská  svině, která nadržuje určitým lidem. To není ten biblický Ježíš se schopností empatie, ale ten sektářský americký Kristus. Ten samý Kristus, která dává Amíkům pýchu a právo poroučet světu. Už jsi mne dávno provokoval, když si dával najevo, že jsem se nepostaral o rodiče a nechal otce zemřít v nemocnici. A tehdy jsem začal chápat, jaký je ten Tvůj Kristus, kterým se chlubíš a že nehřešíš. Je to obyčejný podvod v křesťanství, který jako jed zasáhl všechny západní sekty a církve. A tohle mne vyprovokuje, abych nemlčel a byl i hrubý a sprostý vůči takovému náboženství a takovému falešnému Kristu. Já věřím v Ježíše, který je empatický a není  pyšný a nafoukaný jako ten, kterého ctíte ve vaší sektě.  

Cizinec to tak empaticky nevnímá, již jsem mu to napsal, aby si uvědomil, že ne každý začínal stejně, že ne každý vyrůstal ve stejném prostředí a ne každý měl schopné rodiče. To, že to tak empaticky nevnímá však není vůbec žádným důvodem k vulgaritám a dehonestování Krista!! Na to pozor Františku.

Vaše bolestné zkušenosti z dětství jsou pro Vás citlivým tématem, tak jako přehlížení, odsuzování a pohrdání od zlých lidí, což u vás vyvolalo hořkost která přetrvává dodnes. Odpusťte ve Jménu Syna božího zlým lidem co Vám kdysi tak ublížili. Uleví se vám.

  Ale také jsem viděl spásu, uzdravení, záchranu lidí.

  A s tím vším mám soucit.

  A také jsem viděl, když lidé svou vinu a své zlé postoje přehazovali na druhé, že za jejich situaci může někdo úplně jiný. 

  A s tím soucit nemám. A nebudu.

  Hezký den

  Cizinec

Schopnost empaticky vnímat má člověk od narození, nedá se tomu naučit. Vnímat on line co ten druhý člověk cítí je darem od Boha. Nejintenzivnější je vnímání bolesti. Odmalička jsem vnímal bolest někoho jiného, a myslel jsem si, že je to normální, že když se někdo třeba bolestivě udeří tak vnímám jeho bolest, něco jako píchnutí šidlem u srdce. A časem se toto vnímání rozšířilo a já pochopil, že to není samo sebou takto vnímat. 

To, že jste vyrůstal poblíž gheta sebou přinese velké životní zkušenosti, a v těchto souvislostech píšete o soucitu. Jenže empatie není o soucitu. Soucit se k empatickému vjemu teprve přidává. Empatie je vnímat pocity jiného v osobním kontaktu on line, a pokud je člověk upřímný, lze je vidět v písemném vyjadřování " ze záznamu". 

S empatickým zjištěním se musí velmi opatrně, neb moc obnažené pravdy vždy uškodí. František mne již zná, tak to ode mne vezme.

Důvodem proč jsem reagoval k Františkovi a Vám je, že jsem opět vnímal to, co mnohokrát. 

Nedostatek empatie z vaší strany a z toho pramenící nedorozumění, a Františkovu velkou křivdu v dětství.

Více ke křivdě v mém přechozím komentáři. To přehazování má úplně jiné důvody..

  Myslivče, jak u koho. 

  Schopnost vnímat člověka, co má srdce plné závisti, nenávisti, vražd, nadávek a hulvátství opravdu nemám. Schopnost vnímat bolest, radost, či dobrotu, nebo pokoj, tu mám. 

  Křivdu s dětství chápu. Stejně tak chápu, že se lidé snaží přeházet na druhé to, co žijí.

  Hezký den

  Cizinec

Mohu potvrdit, Toníku.

Myslivec je tu na empatii expertem - vůči mě bývá empatický tak na tisíc procent!   :-)

On není těmi zlými lidmi ve vašich hrozných vzpomínkách. Ti zlí lidé, ta zlá doba už jsou pryč. 

Poproste Boha aby Vám dal sílu odpustit těm co vám v dětství ublížili, a Bůh tu strašlivou křivdu zahladí a útrpné vzpomínky promění v radost jiných. Ono se to již stejně děje. Pokud byste si neprošel v dětství tím čím jste prošel, těžko byste dnes chodil s útěchou za pacienty na LDN. Křivda Vás motivuje pomáhat, protože nechcete aby někdo zažil to co Vy. A to je dobré, moc dobré. 

  A k tomu pár posměšků věřícím, které jste se naučili na pedagogické fakultě, po které jsi zločincům podepsal spolupráci na šíření jejich ideologie. 

  Nic, co bych od vás nezažil už ve škole. Takové ponižování jsme od vás žili léta. 

  Dneska už nemáš moc, Františku. Nemůžeš mně šikanovat. Nejsem tvůj žák. 

  Tím, co předvádíš v anonymních diskuzích, předvádíš jen tvoje nitro.

  Toník

  

  Choval by ses slušně, přetvařoval by ses, nebo bys dal průchod tomu, co předvádíš tady v diskuzi?

  Toník

Něco by mne zajímalo Františku. Znal jsem jednoho učitele z pomocné školy. Bydlel u nás v obci. Byl to kovaný komunista. Do pomocných škol chodily většinou primitivové. Měli jsme jednoho takového v první třídě. Velmi zdržoval výuku, neb nebyl schopný chápat rychlostí ostatních. Propadl a šel do pomocné školy. Po letech jsem se s ním dal do řeči. Byl v celku v pohodě. Velkou násobilku sice nedával, ale nějaké základy měl a byl to docela dobrý zedník. Jedna věc mi však na něm neseděla. Měl vyhraněné rudé názory na kterých bylo zřejmé, že je mu někdo vtloukl do hlavy, jeho učitelem byl výše zmiňovaný kovaný komunista. Primitivům je snadné implementovat do hlavy nějakou ideologii. 

A nyní k otázkám Františku. 

Když jste tedy učil v pomocné škole, "vyučovala" se tam krom jiného i rudá ideologie, a pokud se u vás vyučovala jak vypadala tato výuka? Byli učitelé v pomocných školách kovaní komunisti, myšleno více kovaní než učitelé v běžných školách?

  A tady v anonymních diskuzích se přetvařovat nemusíš, můžeš se pořádně opřít do těch strašných pánbíčkářů, co ti tak pijou krev a dát tak najevo, co jsi zač.

  A já ti to určitě brát nebudu, je dobře, že máš ten prostor.

  Toník

  A když tu my píšeme totéž, tak okamžitě útočíš, nadáváš, lžeš, pomlouváš, ...

  Tak co je u tebe přetvářka a co skutečnost - to, že bys pochválil, nebo ty tvoje útoky, nadávky?

  Toník

  Všiml jsem si, že jsi nepřítel víry v Krista. 

  Taky jsi nepřítel úplně obyčejných věcí - třeba toho, když je někdo pracovitý a postaví si sám vlastní dům, jako to dělají lidé na vesnici. Na to jsi zaútočil zde v diskuzi.

  Já to mám jinak než ty. Jsem přítel toho, když jsou lidi pracovití, nenadávají u televize, ale třeba svým vnukům pomáhají stavět dům. Jsem také přítel víry Pánu Ježíši Kristu. Jsem rád, když mu lidi věří. 

  A za život už mám dost zkušeností na to, aby mně nepřátelé víry Ježíši, lháři, pomlouvači, útočníci jako ty nerozházeli. 

  Už nemáte moc. Nemáte Rudé právo, aby vám pomáhalo. Nemáte tam prezidenta a předsedu vlády, který by štval proti lidem, co věří Bohu, jako za minulého režimu, kterému jsi podepsal spolupráci na šíření jeho ideologie. Nemáte politruky a učitelky marxleninismu, které by lily do hlav dětí vaše nesmysly. A nemáte na hranicích ostnaté dráty.

  Toník

Pro Vás je to Cizinče zajímavé? Pro mne již dávno ne. 

Stejně jako Vy jsem cca před X lety peněz nemaje zakládal rodinu, rekonstruoval dům, do to přišly děti a všechno to tak nějak šlo i když peněz nebylo a šlo to proto, že jsem vyrůstal ve stejném prostředí jako vy, kde se prostě pracovalo a nezahálelo. V těžké době mne podržely pracovní návyky a opora v tom, že je zde někdo kdo s vždy prací pomůže, a to dávalo jistotu že jednou bude líp. 

 V tom jak se k životním těžkostem postavit mi byl největší oporou táta a děda a řešením byla poctivá práce a nezahálet. 

 Moje máma byla taky nemocná, stejně jako ta máma Františka, na rozdíl od ní však byla mladá a kruté bylo, že ji nemoc způsobili lékaři chybnou diagnózou a následným chybným lékařským zákrokem, který ji poškodil na celý život. Náš táta toho měl plné kecky když se krom nás malých dětí musel ještě starat o mámu. A táta to zvládl.

 Na rozdíl od Františka otce ve kterém jsem měl v otci obrovskou oporu. Každý nemá takového otce ve kterém má takovou oporu, každý nemá otce který se umí "ohánět" a poradí si se vším i v těžké situaci a František měl starší rodiče o které se musel starat. A také prostředí ve kterém František vyrůstal se lišilo od prostředí které nás přirozeně vedlo k pracovním povinnostem.

Řeknu Vám to takhle Cizinče. Jsem rád že jsem vyrůstal v tom prostředí ve kterém jsem vyrůstal, a že jsem měl ty rodiče které jsem měl, někteří viz František na tom byli mnohem horší. Ono je rozdíl začínat s holýma rukama od nule, a začínat na před chystaném. Ono je rozdíl mít rodiče mladé a pracovité a je rozdíl mít rodiče přestárlé kteří potřebují péči.

  Ne, Myslivče. To bylo řečnické.

  A ještě větší rozdíl je v postojích. Jak člověk se situací naloží. V čem hledá pomoc. 

  Jestli v Bohu, v lidech kolem sebe, nebo v materiálních věcech.

  A jestli přehazuje odpovědnost za svůj život a své postoje na druhé, nebo jestli vezme odpovědnost za život on sám.

  Hezký den

  Cizinec

Pochopte Cizinče, že tohle zůstane v hlavě na celý život. Taková křivda se vpálí do dětského mozku a zůstává tam po celý život a ovlivňuje chování a uvažování dospělého.

To není přehazování životní odpovědnosti, to je poukazováním na velkou křivdu. 

Ve vzpomínce na tuto křivdu se nachází necitelní a arogantní lidé, kteří namísto pomoci Františkovi říkali přesně to co mu říkáte Vy. Tim rozhodně neříkám, že jste necitelný a arogantní, tím říkám, že se přesně trefujete do toho co mu kdysi říkali ti, co mohli pomoci a nepomohli. A to pak vyvolává emotivní odezvu. Reaguje na Vás stejně jako na ty zlé co má ve vzpomínkách. V podstatě do "slízáváte" za ně.

  Je něco, co jsi v životě udělal špatně a nesl jsi za to odpovědnost?

  Tvoji zlou vztahovačnost jsem dávno pochopil. Vyskočí vždycky jako čertík na pérku.

  Víry ve vaše "kristy" ani jiné víry určitě nemění člověka k lepšímu. A je to vidět na tom, jak urážíš, nadáváš, jak okamžitě osobně útočíš, a to u mnoha témat, která ti nejsou pohodlná.

  Ale tím jen předvádíš, co je v tobě. Přehazuješ tvůj stav na druhé.

  Nemám nic společného s tím, co píšeš. A nikdy jsem neměl. Je to tvůj svět, ne můj. Píšeš jen sám za sebe.

  Toník

  Pokud víra v Krista dělá takového zákeřného člověka, jako jsi Ty, který se umí jen vychvalovat  a jiné ponižovat, pak je to špatný Kristus, ale jen produkt zlého srdce. K pravému Kristu máš i Ty hodně daleko.

  A ty bys mohl za dobu diskuzí vědět, že si na sebe nenechám přehodit vaše kristy, ješu, bobky, rauše, proklamace, nary či co ještě žijete.

  Jsou pořád jen vaše, Františku.

  Toník

..."Ty uvažuješ typicky hnusně  a jasný důkaz, že  Kristus je Ti k h o v n u, protože nemáš ani kousek empatie. Kde bych vzal peníze na pozemek, peníze na materiál a jak bych stavěl, když to neumím, nemám nakládák na vožení materiálu, prostě nemám prachy. Byl jsem rád, že jsem si našetřil na rekonstrukci bytu a dětem na školu. Nechodím do hospod, nekouřím  a nepiju. Tvé chování se mne dotklo  a urazilo."...

Já nevím, Františku...

Ani já nebyl zedníkem, když jsem se pustil vlastníma rukama do stavby svého domu. Rodinné úspory tehdy v řádu desítek tisíc..

Něco okoukáš - když nevíš, tak se zeptáš.

Většinu z toho ti dá zdravý rozum.

Vzal jsem si tehdy stavební půjčku a splácel ji postupně penězi, které jsem si vydělával v zaměstnání. Splácel jsem tak až do svých padesáti.

Lidé jsou různí - jedni si musí všechno nechat udělat od "odborníků" - jiní, když vidí nutnost a nebojí se , že z práce bolí svaly i hřbet, tak se k tomu postaví sami.

V deset večer jsem přišel ze stavby a "trápil" ještě svoje housličky ...

Protože ne samou prací živ jest člověk ...

..."stejně brzy zahyneme v atomové válce ...":..

A není to jedno? Stejně se každý člověk rodí jako kandidát smrti.

Co takhle toto nechat na Bohu a žít svůj život hlavně správně?

A není snad už správné pomáhat napadenému vůči agresorovi?

..."Ty dobře víš, že celé napadení vyprovokoval Západ s USA."...

Já to dobře nevím. Ty snad ano?

Od koho to víš?  Od proruských serverů?

Já naopak dobře vím, že to Rusové napadli Ukrajinu (nejdříve Krym, nyní celý východ Ukrajiny) a že se stále válčí na ukrajinském území.

To je skutečnost, to je realita!

Ničena jsou ukrajinská města, infrastruktura ... Umírají ukrajinští civilisté ve svých domech a bytech, včetně starých lidí i dětí.

A ty jsi takový hlupák, že ještě stojíš na straně toho šílence Putina, který se nijak netají tím, že chce zbudovat "velké Rusko po vzoru Petra Velikého!  Veliký Putin!

Přitom by úplně stačilo, aby Rusové odtáhli zpátky do svého už i tak dost velkého státu a bylo by hned po válce!