 |
Právě je 568 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116694685
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Ježíšova preexistence
Vloženo Pondělí, 03. duben 2023 @ 12:05:42 CEST Vložil: Tomas |
poslal milan333 Ježíšova
preexistence.
Preexistence
Ježíše je jeho dřívější život v nebi u svého Otce předtím,
než byl Otcem
poslán
na zem jako člověk. Jeho preexistence má počátek a není od
věčnosti.
Kol..1:15-17 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.On předchází všechno, všechno v něm spočívá, prvorozený - řecky πρωτοτοκος prvorozený ze všeho stvoření V otázce Ježísovy preexistence existují nejednotné názory. Uveďme si tyto tři:
Trinitářský : Syn nemá počátek existoval vždy stejně jako jeho Otec Toto dogma je přijímáno ve většině církví a náboženských společenství.
Unitářský: Syn má počátek až jeho zplozením v lůně Marie Tento pohled není příliš rozšířen a přijímají jej i jiní věřící, nejen Unitáři.
Arijský: Syn má počátek a byl stvořen před počátkem vesmíru Toto učení není dnes příliš rozšířené a trinitáři je označené jako heretické.
Biblický pohled na tuto otázku je velmi důležitý, protože Ježíšova lidská výkupní oběť vydává svědectví o velikosti jeho lásky a lásky Boha Otce a otevírá pro toho, kdo ji uvěří cestu k životu.
Trinitářské a unitářské pojetí Ježíšovy oběti nemá biblickou podporu.
Trinitáři v podstatě říkají, že o nic vlastně nešlo. Ježíš je podle jejich dogmat Bůh. Bůh nemůže přestat existovat, zemřít a ani hřešit. Jeho smrt by byla předstírána a nebyla by to oběť člověka.
Řím.8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích.
Trojiční dogma v podstatě říká, že Ježíš je Bůh a současně člověk. Nikde v Božím slově nenajdeme podporu pro toto tvrzení.
V christologii je tímto termínem formulován vztah dvou přirozeností Ježíše Krista, tedy přirozenosti zcela lidské a přirozenosti zcela Boží, kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení" (z definice víry Chalcedonského koncilu z r. 451)
Trinitáři tvrdí, že Ježíš nemá počátek a je věčný, jako jeho Otec. Boží slovo na několika místech toto tvrzení popírá. Uvedené výše: Kol..1:15-17
Zj.3:14 Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: počátek – řecky αρχη počátek, prvenství něčeho
Když to rozvedeme dále, můžeme říci, že trojiční dogma vztah Otec a Syn popírá. Jestliže existují oba dva od věčnosti, nemají počátek, tak otcovství a synovství postrádá smysl. Ježíš nemůže být podle trojičních dogmat Boží Syn.
Jak je to s tvrzením o tom, že Ježíš má počátek až v lůně Marie. To zcela vyvrací Fil.2:6-8.
Fil.2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Řecké slovo „εκενωσεν” (ekenósen), překládané někdy jako „zmařil”, znamená přesněji „vyprázdnil se”. Je to aktivní aorist, tzn. že to Ježíš udělal sám. Vzdal se moci a moudrosti druhé nejmocnější bytosti ve vesmíru, a z této pozice se vyprázdnil až na úroveň člověka.
Unitáři a někteří křesťané biblické texty, které potvrzují preexistenci Ježíše zlehčují tvrzením, že nerozumíme židovskému myšlení v tom, že uváděné verše svědčící o preexistenci Ježíše jsou ve smyslu prorockém.
Toto jejich tvrzení nemůže v tomto případě obstát, protože Pavel, zde popisuje to, co se již stalo a není možné tvrdit, že jde o proroctví.
Zamysleme se nad následujícím:
Bylo to Ježíšovo svobodné rozhodnutí „sám sebe zmařil“ a stejně svobodně se rozhodla jeho matka Marie Luk.1:38.
Když bychom přistoupili na unitářské tvrzení, že Ježíš má počátek až v lůně Marie, tak by to znamenalo, že se svobodně nemohl rozhodnout pro tak veliké poslání.
Ježíš by byl v takovém případě nástrojem v rukách svého Otce bez možnosti volby a to by bylo velmi zvláštní, neboť Bůh je zdrojem svobody.
2 Kor.3:17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
Další texty podporující Ježíšovu preexistenci v nebi :
Jan1:1,2 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.
Na vysvětlení: Zj.19:13 Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží.
Jan 1:14,15 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví. Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘
Jan2:12,13 Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Jan 6:38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
Jan 8:58 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem. Jan 16:28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“ Jan 17:5 A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.
Luk.9:48 a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“
Žid. 1:2,5,6 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘ A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘
1 Jana 4:9 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
Uvedené texty podávají svědectví o tom, že Ježíš existoval u svého Otce v nebi, ještě předtím, než se narodil jako člověk. Vyvracejí tvrzení, že jeho existence začala až v lůně Marie.
Úvodní část této úvahy nepodpořila většinový pohled na Ježíšovu preexistenci,dogmatické tvrzení o tom, že Ježíš existuje od věčnosti a nemá počátek stejně jako jeho Otec. Cílem této úvahy bylo najít biblickou odpověď na předložená dogmata.
|
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 03. duben 2023 @ 14:22:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Arijský: Syn má počátek a byl stvořen před počátkem vesmíru ...."...
Existuje ještě verze svědků jehovových, kteří odvozují vtělení Krista z osoby archanděla Michaela. Že Kristus prý byl před svým vtělením stvořeným andělem.
..."trinitáři je označené jako heretické."...
Ono skutečně heretickým je.
Jestliže skrze Syna bylo všechno stvořeno - není - nemůže být - pouhým člověkem.
Jestliže je Bůh, jestliže je právem Pán - pak nemůže mít žádný svůj
počátek v čase! Pokud by totiž měl svůj počátek, podléhal by běhu času,
stárnul by ... A logicky nebyl by Bohem.
(Zj 22,12 ...) „ Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“
..."Trinitáři v podstatě říkají, že o nic vlastně
nešlo. Ježíš je podle jejich dogmat Bůh. Bůh nemůže přestat existovat,
zemřít a ani hřešit. Jeho smrt by byla předstírána a nebyla by to oběť
člověka."...
Toto je obrovské nepochopení skutečné křesťanské zvěsti. Toto je také hereze - hereze nestoriánů.
Ve skutečnosti Ježíš je plně Bůh a Ježíš je také plně člověk, který skutečně na kříži zemřel. Nic z toho nebylo "jako". Ježíš zemřel ve svém lidství a Bůh ho vzkřísil - On sám jako Bůh vstal vlastní mocí z hrobu a jeho lidské tělo bylo vzkříšeno a oslaveno Bohem.
Ježíš vstoupil na nebesa a nyní vládne v nebi i na zemi (Mt 28,18).
Kdyby byl Ježíš jenom člověkem a nyní vládl v nebi - bylo by porušeno Boží slovo, že Bůh svoji slávu nepřenechá nikomu.
(Iz 42,8) Já jsem Jahve, to je moje jméno! Jinému nedám svou slávu, ani svou čest modlám..
Pokud by byl Ježíš pouze člověkem, klanění jemu by bylo čistým modlářstvím.
Jedině v tom případě může nějaký člověk kralovat v nebi nad anděly, když je současně Bohem. Vše ostatní je čirá utopie, zoufalství zlých duchů, našeptávajících lidem jejich hereze.
|
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 03. duben 2023 @ 21:24:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | 3x vysvětlení:
Filipským 2
Mnozí se dívají na Pavlův výrok ve Filipským 2:5-8 jako na důkaz, že věřil v Mesiáše, který byl předexistující a který byl sám Bohem. Pasáž zní následovně:
Tak smýšlejte mezi sebou, jako Ježíš Kristus, který, jsa v podobě Boha, nevzal v úvahu uchvácení rovnosti s Bohem, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe podobu služebníka, stal se podobný lidem a nalézaje se v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až do smrti, a to smrti na kříži. Když k této pasáži přistupujeme, měli bychom si vybavit několik prvořadých výroků Pavla o Jednom Bohu: 1) Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků (Řím. 16:27). 2) Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš (1 Tim. 2:5). 3) Je jedno tělo... jeden Pán, jedna víra... jeden Bůh a Otec všech (Efez. 4:4-6). 4) Jest jen jeden Bůh... je jediný Bůh Otec... a jediný Pán Ježíš Kristus (1 Kor. 8:4-6). 5) Požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět (1 Tim. 6:15, 16). Kdyby Pavel věděl, že Ježíš je předexistující, spolurovný s Otcem a spolu s Otcem tvoří Jednoho Boha, mohl by napsat těch pět právě citovaných textů, které zřejmě omezují Jednoho Boha na jednu osobu, výlučně na Otce? Pokud ano, pak je třeba Pavla obžalovat, že zmátl své čtenáře ohledně Boží přirozenosti. Je také pozoruhodné, že Lukáš, který zapsal Pavlovu službu v knize Skutků, se vůbec ani slovem nezmiňuje o Pavlově nově nalezené pravdě Trojjediného Boha. Pavel o sobě tvrdí, že “oznámil celou Boží vůli a nic nezamlčel” (Skut. 20:27). Muselo by se tudíž někde v jeho spisech a kázáních objevit tak historické poznání o trinitářském Bohu, pokud k němu došel a považoval je za důležitou část křesťanské tradice. Pavel se opětovně odvolává na jednoho Boha a míní tím jen Otce, dokonce i v souvislostech, ve kterých se mluví jak o Otci tak o Synovi dohromady. Je nápadné, že nikde jednoznačně neprohlašuje Ježíše za předexistujícího bohočlověka, za jednu z osob tvořících věčného Boha, která si plně zasluhuje titulu “Bůh” v absolutním slova smyslu. Pavel nerozmazává odlišnost mezi jedním Bohem Otcem na jedné straně a mezi Ježíšem, Jeho Synem, Pánem Mesiášem, na straně druhé. Ať už jakkoliv hodně zdůrazňuje, že ti dva jsou v dokonalém souladu, nikdy nezapomíná, že Otec je tím Jedním Bohem svého monoteistického dědictví. Neustále trvá na tom, že Bůh je unikátní osoba. Proto nechápeme, jak by při tom všem mohl od nás požadovat abychom věřili, že také Ježíš je jeden Bůh. Takové drastické vyvrácení rámce pravého náboženství by rozhněvalo židovskou část církve a stalo by se příčinou rozsáhlých sporů. Žádné svědectví o nějaké takové debatě neexistuje. Za každou cenu se musíme vyhýbat vnucování našich vlastních výkladů do spisů církve prvního století. Musíme slovům nechat jejich původní význam, který měla ve své vlastní souvislosti. Pavlovo smýšlení je konstantní. Na různých místech se úplně jasně vyjádřil, když definoval, kdo tím jedním Bohem je. Proto spolu s mnoha vykladači Písma, starodávnými i současnými, zpochybňujeme, zda raná církev skutečně rozuměla této pasáži ve Filipským jako předzvěst nikajské formule – že Ježíš je sám Bůh ze samého Boha, věčně předexistující stvořitel. Když James Dunn k této pasáži přistupoval, pokoušel se odložit stranou tendenci ke vnucování pozdějších vývojů kristologie do Pavlových názorů: “Opět bylo naším rozhodujícím, ale těžkým úkolem naladit naše ucha ve dvacátém století do pojmů a podtónů padesátých a šedesátých let prvního století n.l. ve východní oblasti Středozemního moře”.13 Dochází k závěru, že “výklad Filipským 2:6-11, podle kterého Ježíš předexistoval a pak byl vtělen atd., více dluží pozdější smyšlence o gnostickém vykupiteli, než Filipským 2:6- 11”. Varuje nás před nebezpečím, abychom do Pavlových slov nevnucovali závěry pozdějšího pokolení teologů, těch “Otců” řecké církve ve staletích, která následovala po dokončení spisů Nového zákona. Široce se přiznává náš sklon najít v Písmu přesně to, co si myslíme, že tam už je, protože nikdo z nás nedovede lehce čelit hrozivé možnosti, že naše “přijaté” poznání se s Biblí neshoduje. (Problém je ještě horší, když jsme zapojeni do učení nebo kázání Bible.) Náboženská doktrína, která byla přijata jak intelektuálně tak citově, se dá jen velmi těžko vytlačit. Souvislost Pavlových poznámek ve Filipským 2 ukazuje, že naléhá na členy společenství, aby byli pokorní. Někteří lidé se ptali, zda je vůbec možné, aby Pavel prosazoval svou jednoduchou lekci tím, že by od svých čtenářů vyžadoval, aby přijali rozpoložení mysli toho, kdo jsa od věčnosti Bohem, se rozhodl stát člověkem? Vztahovalo by se takové přirovnání nějakým způsobem k našemu lidskému stavu? Navíc by bylo od Pavla podivné, kdyby na předexistujícího Boha aplikoval jméno “Ježíš Mesiáš”, a tím vkládal zpátky do věčnosti jméno a úřad, které Boží Syn obdržel až při svém narození. Na jiných místech Pavel neváhá nazývat Ježíše člověkem. Kvůli popisu Mesiášovy role srovnává mezi Adamem a mužem Ježíšem. To je jasně vidět v 1 Korintským 15:45-47, kde Pavel říká: “Jak je psáno: ‘První člověk Adam se stal duší živou – poslední Adam se stal Duchem oživujícím‘... První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe”. Pavel trvá na tom, že Ježíš i za svého druhého příchodu, je stále ještě člověk jako byl Adam, který byl učiněn z prachu země. Pavel v Římanům 5:12-15 poznamenává: Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích... Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je obrazem toho (Ježíše), který měl přijít... Jestliže proviněním toho jednoho mnozí zemřeli, jak víc zahrnula mnohé Boží milost, darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. Pavel ve Filipským 2 popisuje vysoké postavení člověka Ježíše. Jako odlesk Boha, jeho Otce, Ježíš byl “v podobě Boha” (text neříká, že byl Bůh). Ježíš byl Mesiáš a jako takový obdržel funkční rovnost s Bohem a bylo mu souzeno, aby seděl po pravici Otce. Takovou výsadu “rovnosti s Bohem” ale nechtěl využít ke své vlastní slávě. Místo toho se ponížil a sloužil lidstvu do takové míry, že dokonce i podstoupil smrt na kříži jako kdyby byl zločinec. Ježíš nevyužil svého královského postavení Božího zástupce ve svůj vlastní prospěch, ale pojal charakter (podobu) služebníka. Pavel proti sobě staví hodnost Ježíše jako Božího zástupce – a hodnost služebníka. Nejedná se tu o kontrast mezi tím, že Ježíš byl Bůh ve věčnosti a stal se člověkem, jak si často lidé myslí. Ježíš se jednak vzdal svého rodného práva na vládu a jednak odmítnul Satanovu nabídku moci nad královstvími světa (Mat. 4:8-9). Poslušně žil v roli služebníka a byl ochoten trpět v rukou nepřátelského světa. Pavel má na mysli dráhu člověka Krista Ježíše (1 Tim. 2:5) a ne vtělení jedné z předexistujících osob tvořících Boha. Ježíšova pokora je přesným opakem Adamovy arogance. Ježíš byl odrazem Boha svého Otce. Nezneužil ale svého Bohem uděleného postavení. Nevyužil své výsady k žádným vlastním sobeckým zájmům. Adam se pod vlivem Ďábla snažil uchvátit rovnost s Bohem, na kterou neměl nárok. Na druhé straně Ježíš byl svou dokonalou poslušností schopen zrcadlit mysl a osobnost Jediného Boha, svého Otce. Pavel popisuje příkladný život Mesiáše na zemi, a neměl v úmyslu ten text aplikovat na nějakou předexistující bytost. Obrátil se na Filipské s naléhavou žádostí, aby se ponížili jako Ježíš. Ježíš byl vzorem pokory a služby. Přestože se narodil do královské rodiny Davidova domu, skrze své sebezapření se kvalifikoval na vysoké postavení světového vládce tak, jak Žalm 2 předpověděl staletí před jeho narozením. Když se ho Pilát zeptal, “Jsi tedy přece král?”, on odpověděl: “Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět” (Jan 18:37). Ježíš překonal přirozenou ctižádost na dobytí světa (i když při svém návratu oprávněně pobije Antikristovy síly). Příkladným způsobem se trpělivě podrobil vůli Boží a to vedlo k jeho oslavě po pravici Otce. Nejedná se o to, že by předexistující člen Trojice znovu získal postavení, kterého se dočasně vzdal. Jedná se o skutečnou lidskou bytost, Mesiáše, ve kterém se dokonale obrážel Otcův charakter (Kol. 1:15), který předvedl pokoru a poslušnost, a kterého Bůh svrchovaně ospravedlnil a vynesl. Jinde Pavel popisuje Ježíšovu dráhu jako ukázku pokory, když konstatuje, že “byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli” (2 Kor. 8:9). Mesiáš, určen za krále Izraele a světa, se obětoval za jiné. Pavel, aniž by si pochopitelně činil stejné nároky jako Ježíš, popisuje svou vlastní dráhu podobným způsobem: “jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše” (2 Kor. 6:10) a “také jsme nehledali slávu... ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost” (1 Tes. 2:6, 7). Pavel také hleděl na sebe a na své spoluapoštoly jako na mesiášské trpící služebníky, když aplikoval Izaiášova “trpící proroctví” na svou vlastní misii (Skut. 13:47; srv. Iza. 42:6; 49:6). Tradiční trinitářský argument ohledně Filipským 2 téměř zcela závisí na tom, že se výraz “v podobě Boha” pokládá za popis Ježíšova předexistujícího stavu jako Boha v nebi. Avšak “v podobě Boha” spíše vyjadřuje legální totožnost s Bohem, které se těší lidská osoba jako Jeho představitel na zemi. Naneštěstí překladatelé hodně přispěli k podpoře trinitářského hlediska. Slovo “jsa” (nebo “byl“) ve výrazu “jsa v podobě Boha” se v Novém zákoně často vyskytuje a nenese v sobě žádný smysl “existující ve věčnosti”, i když některé překlady takový význam tomu slovu vnucují. V 1. Korintským 11:7 Pavel říká, že muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží. Sloveso “je” v tomto verši je jiný tvar téhož slovesa “jsa”, popisujícího Ježíše ve Filip. 2:6 “jsa v podobě Boha”. Pavel neměl v úmyslu předložit Filipským rozsáhlý předmět o věčné božské osobě, o druhém členu Trojice, který se stal člověkem. Pavel prostě učí důležitou lekci o pokoře, založenou na příkladu historického Ježíše. V této pasáži není žádné jasné svědectví o tom, že Pavel byl trinitářem, který věřil v tradiční doktrínu o vtělení. Navrhujeme následující překlad původní pasáže Filipským 2:5-8: “Osvojte si stejné stanovisko jako Mesiáš Ježíš: I když měl božské postavení, nepovažoval svou rovnost s Bohem za něco, co by využil ke svému vlastnímu prospěchu. Nic ze své hodnosti netěžil, ale vzal na sebe roli služebníka a byl jako jiní lidé. Vypadaje jako obyčejný člověk, pokořil se tím, že byl poslušný až k smrti, dokonce i smrti ukřižováním”. V textu není nic, co by vyžadovalo, abychom mysleli na předexistující bytost. Mesiášovo vznešené postavení po pravici Boha je vyplněním Žalmu 110:1. Dobré argumenty byly předloženy na podporu toho, že text Filip. 2:10 by měl být přeložen: “aby se jménem Ježíše sklonilo každé koleno”. Svrchované postavení Ježíše po pravici Otce tudíž nezměnilo fakt, že všechno, čeho Ježíš dosáhl, je ke slávě Boha. Nesmíme zapomenout, že ten pán po Boží pravici je adoni (“můj pán”), což není titul Boha.
V Boží podobě
Navzdory masivním důkazům z Nového zákona, které ukazují, že apoštolové vždy odlišovali Ježíše od "jednoho Boha, Otce" (1 Kor 8:6), mnozí sebejistě nacházejí tradiční pohled na Ježíše jako na druhou nestvořenou bytost ve Filipským 2:5-11. Je něco paradoxního, že pisatel o kristologii v Dictionary of the Apostolic Church může říci, že "Pavel nikdy nedává Kristu jméno nebo popis ‘Boha’", nicméně ve Filipským 2 nachází popis Kristova věčného "před-života" v nebi.
Nedávná a velmi uznávaná studie o biblickém pohledu na Ježíše – Christology in the Making od Jamese Dunna nás varuje před nebezpečím číst v Pavlových slovech závěry pozdější generace teologů, "otců" řecké církve ve staletích po dokončení novozákonních spisů. Tendence nacházet v Písmu to, v co již věříme, je přirozená, protože nikdo z nás nemůže snadno čelit hrozivé možnosti, že naše "přijaté" porozumění se neshoduje s Biblí. (Problém je dokonce ještě akutnější, jestliže jsme zapojeni do výuky nebo kázání Bible.)
Nevyžadujeme však od Pavla víc, než by mohl poskytnout, když jej žádáme, aby nás obdařil v několika krátkých frázích věčnou bytostí jinou, než je Otec? To by samozřejmě ohrozilo přísný monoteismus, který on všude jinde vyjadřuje tak jasně (1 Kor 8:6; Ef 4:6; 1 Tim 2:5). Mohlo by to také vyvolat celý trinitární problém, jehož si Pavel, brilantní teolog, jakým byl, vůbec není vědom.
Podíváme-li se opět do Filipským 2, musíme se ptát, zda Pavel v těchto verších skutečně udělal to, co by bylo jeho jedinou narážkou na to, že Ježíš byl naživu před svým narozením. Kontext jeho poznámek ukazuje, že vyzývá svaté, aby byli pokorní. Často vznikla otázka, zda je jakýmkoli způsobem pravděpodobné, že by tuto lekci prosazoval tím, že žádá své čtenáře, aby přijali rámec mysli člověka, který byv věčným Bohem, se rozhodl stát se člověkem. Mohlo by také být pro Pavla podivné, aby se odkazoval na předexistujícího Ježíše jako na Ježíše Mesiáše, a tak vsadit nazpátek do věčnosti jméno a úřad, které obdržel při narození.
Pavla lze ve Filipským 2 snadno pochopit v rámci oblíbeného tématu: kristologie Adama. Právě Adam byl obrazem Boha jako Boží syn (Gen 1:26; Luk 3:38), zatímco Ježíš, druhý Adam (1 Kor 15:45) byl také v podobě Boha (ta dvě slova "obraz" a "podoba" mohou být zaměňovány). Nicméně, zatímco Adam, pod vlivem Satana, chňapl po rovnosti s Bohem ("Budete jako Bůh", Gen 3:5), Ježíš to neudělal. Ačkoli měl veškeré právo na božský úřad od doby, kdy byl Mesiášem zracadlícím božskou Přítomnost, nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by mělo být "uchopeno". Namísto toho se vzdal všech výsad a odmítl Satanovu nabídku moci nad královstvími světa (Mat 4:8-10), a choval se po celý život jako služebník, dokonce až do bodu jít na smrt na kříži jako zločinec.d
d Ve většině moderních českých překladů se vyskytuje netěžil z toho, že je roven Bohu (Nová bible kralická, podobně Bible 21, Český studijní překlad, Český ekumenický překlad, Jeruzalémská bible, atd) místo nepokládal rovnost s Bohem za žádoucí kořist (Žilka, podobně Bible kralická, Překlad Nového světa). (pozn.překl.)
Jako odpověď na tento život pokory Bůh nyní vyvýšil Ježíše do postavení mesiášského Pána na pravici Otce, jak předpověděl žalm 110. Pavel neříká, že Ježíš znovu získal postavení, kterého se dočasně vzdal. Spíše vychází najevo, že získal svůj vznešený úřad po svém vzkříšení poprvé. Ačkoli celý svůj život byl Mesiášem,
jeho postavení bylo veřejně potvrzeno, když byl "učiněn jak Pánem tak Mesiášem", když byl vzkříšen z mrtvých (Sk 2:36; Řím 1:4). Čteme-li Pavlovu zprávu o Ježíšově životě tímto způsobem jako popis Pánova nepřetržitého sebezapírání, bude vidět blízká paralela s dalšími jeho komentáři o Ježíšově životní dráze. "Ačkoli byl bohatý, ale kvůli vám se stal chudým" (2 Kor 8:9). Zatímco Adam padl, Ježíš dobrovolně "sestoupil".
Tradiční čtení pasáže z Filipským 2 závisí téměř výhradně na chápání Ježíšova stavu "v Boží podobě" jako odkaz na předexistující život v nebi. Překlady učinily mnoho pro to, aby posílily tento názor. Sloveso "byl" ve frázi "byl v Boží podobě" se vyskytuje v Novém zákoně často a v žádném případě nenese význam "existující ve věčnosti", i když se některé verze snaží tento význam vnucovat. V 1. Korintským 11:7 Pavel říká, že muž by si neměl zakrývat hlavu, protože je Božím obrazem a slávou. Slovesoe se zde nijak neliší od "byl" popisující Ježíše jako v Boží podobě. Pokud je obyčejný muž Boží slávou a obrazem, tím víc Ježíš, který je dokonalým lidským zástupcem Boha, v němž přebývají všechny atributy božské povahy (Kol 2:9).
Pavlův úmysl ve Filipským 2 nemá představit nesmírné téma věčné božské bytosti, která se stala člověkem, ale vyučovat jednoduchou lekci o pokoře. Musíme mít stejný postoj jako Ježíš, abychom mysleli stejně jako on. Nejsme žádáni, abychom si představovali sami sebe jako věčné božské bytosti, které se mají vzdát Božství, aby přišli na zem jako lidé.
Není všeobecně známo, že mnozí měli vážné výhrady ohledně čtení Filipským 2 jako tvrzení o předexistenci.
Bývalý Regius Professor of Divinity napsal v roce 1923: "Pavel prosí Filipské, aby přestali s neshodami a jednali navzájem s pokorou. Ve 2. Korintským 8:9 nabádá své čtenáře, aby byli velkorysí v dobročinnosti.
Měla by zaznít otázka, zda by pro něj bylo zcela přirozené, aby prosazoval tato dvě jednoduchá morální poučení náhodnými odkazy (a jediným odkazem, který kdy učinil) na obrovský problém způsobu vtělení.
A mnozí si myslí, že jeho domácké výzvy budou mít větší účinek, pokud poukáže na inspirativní příklad Kristovy pokory a sebeobětavosti v jeho lidském životě, jako v 2. Korintským 10:1: ‘Nabádám vás s Kristovou mírností a trpělivostí.’" Autor těchto komentářů, A.H. McNeile navrhuje následující parafrázi:
"Ačkoli Ježíš byl celým svým životem božský, přesto si nemyslel, aby výsada byla udržována za každou cenu, aby se s ním zacházelo jako s rovným s Bohem, ale sám od sebe se vyprázdnil (ze všeho sebeprosazování nebo božské cti) tím, že přijal povahu otroka."18
Pavel poukazuje na skutečnost, že se Ježíš objevil na lidské scéně jako každý jiný člověk ("v lidské podobě"). Jeho život, pohlížený jako celek, byl nepřetržitý proces sebeponižování, vrcholící v jeho smrtí na kříži.
Druhý Adam, na rozdíl od prvního, se zcela podřizuje Boží vůli a v důsledku toho obdrží nejvyšší povýšení.
Filipským 2.6-8
https://www.biblicalunitarian.com/verse ... ians-2-6-8
1. Tyto verše Filipským jsou velmi důležité Trinitární doktríny (i když také způsobily rozdělení mezi Trinitariány) a musí být řešeny důkladně. Existuje několik argumentů, zabalené do těchto dvou veršů, a budeme se s nimi vypořádat, bod po bodu. Za prvé, mnoho Trinitářů tvrdí, že slovo "forma", což je řecké slovo morphe, se týká Krista, s vnitřní povahou jako Bůh. To je tak silně prosazováno, že ve verši 6 NIV má, "je v povaze Boha." Nedomníváme se, že morphe odkazuje na "vnitřní podstatu" a my vám dáme důkaz, že se to týká vnější formy. Různé slovníky mají protichůdné názory o definici morphe do takové míry, do takové míry, že nemůžeme myslet na žádné jiné slovo definované lexikony takovým protichůdným způsobem. Dáme definice z lexikonů, které zaujímají obě pozice, aby ukázaly rozdíly mezi nimi.
Vine’s Lexicon má v "podobě": "správně povahu nebo podstatu, ne abstraktně, ale jako skutečně jsoucímu v jednotlivých...to nezahrnuje v sobě něco 'náhodné' nebo oddělitelné, jako jsou zvláštní způsoby projevu." Pomocí výkladových slovníků, jako je Vine’s Lexicon, trinitáři směle argumentují tím, že "příroda", která je základem Ježíšova lidského těla, je Bůh. trinitární učenci, jako je Vine’s kontrast morphe, které tvrdí, odkazuje na "vnitřní, základní povahu," se schématem, (ve verši 8, a přeloženy "vzhled" výše). Musíme přiznat, že existuje mnoho Trinitárních učenců, kteří psali lexikální položky nebo články na řecké slovo morphe, a dospěli k závěru, že Kristus musí být Bůh. trinitarian, který chce dokázat, že jeho místo může citovat z řady z nich. Tvrdíme však, že, tyto definice jsou neobjektivní a chybné. Kromě toho jsme nemohli najít žádné ne-trinitarní učence, kteří by souhlasili se závěrem trinitarních učenců, zatímco mnoho trinitární zdrojů se shodují, že morphe, se odkazuje na vnější vzhled, a nikoli vnitřní povahu.
Studie z jiných slovníků (mnoho z nich trinitárních) dává úplně jiný obrázek, než ve Vine’s Lexicon. V Bullinger’s Critical Lexicon, je morphe dána jednoslovná definice "forma".
Odborný lexikon Waltera Bauera, přeložený a revidovaný Arndtem a Gingrichem, má pod morphe "tvar, vnější vzhled, tvar". Teologický slovník Nového zákona, editoval Gerhard Kittel, má "formu, vnější vzhled."Kittel také poznamenává, že morphe a schéma jsou často zaměnitelné. Thayer také poznamenává, že někteří učenci se snaží, aby morphe odkazovat na to, co je vnitřní a zásadní, na rozdíl od toho, co je navenek a náhodné, ale říká, "rozdíl je odmítnut mnoho."
Výše uvedené důkazy ukazují, že učenci se rozcházejí v otázce používání slova morphe ve Filipským. Když učenci nesouhlasí, a to zejména, když se předpokládá, že důvodem neshody je kvůli zaujatosti nad doktrinální problém, je naprosto nezbytné udělat co nejvíce originální výzkum, jak je to možné. Skutečná definice morphe by měla být zřejmá, když kontrolujeme zdroje dostupné v době Nového zákona. Koneckonců, slovo bylo běžné v řeckém světě. Tvrdíme, že studie skutečných důkazů jasně ukazuje, že morphe neodkazuje na Kristovu vnitřní podstatu.
Ze světských spisů se dozvíme, že Řekové použili morphe k popisu, kdy bohové změnili svůj vzhled. Kittel poukazuje na to, že v pohanské mytologii bohové mění své podoby (morphe), a zejména poznamenávají Afroditu, Demetera a Dionýsa jako tři, kteří to udělali. To je zjevně změna vzhledu, nikoli přírody. Josephus, současník apoštolů, použil morphe k popisu tvaru soch (Bauerův lexikon).
Další využití morphe v Bibli podporovat stanovisko, že morphe odkazuje na vnější vzhled. Evangelium Marka nám říká, že Ježíš se zjevil „v jiné formě (morphe)“ těmto dvěma mužům, aby ho nepoznali (16:12). To je velmi jasné. Když se Ježíš zjevil dvěma učedníkům, neměl jinou „podstatnou povahu“. Prostě měl jiný vnější vzhled.
Více důkazů pro slovo morphe odkazující na vnější vzhled lze získat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona z roku 250 před Kristem. Bylo napsáno kvůli velkému počtu řecky mluvících Židů v Izraeli a okolních zemích (výsledek dobyvatelství Egypta Alexandra Velikého v roce 332 př.n.l. a jeho získání kontroly nad územím Izraele). Kolem roku 250 př.n.l. mnoho Židů mluvilo řecky, takže byl vytvořen řecký překlad Starého zákona, který se dnes nazývá Septuaginta.
Septuaginta velmi ovlivňovala Židy během doby Nového zákona. Některé citace ze Starého zákona, které se objevují v Novém zákoně, jsou ve skutečnosti ze Septuaginty, nikoli z hebrejského textu. Navíc v církvi prvního století bylo mnoho řeckých mluvících Židů. Ve skutečnosti, první zaznamenaný kongregační konflikt nastal, když hebrejsky mluvící Židé projevili předsudky vůči řecky mluvícím Židům (Skutky 6: 1).
Židé, kteří překládali Septuagintu, několikrát použili morphe a vždy odkazovali na vnější vzhled. Job říká: „Duch mi klouzal kolem tváře a vlasy na mém těle stály na konci. Zastavil se, ale nemohl jsem říct, co to je. Před mýma očima stála forma (morphe) a uslyšel jsem tichý hlas (Job 4:15 a 16).
Není pochyb o tom, že morphe odkazuje na vnější vzhled. Izaiáš má slovo morphe ve vztahu k člověkem vytvořeným modlám: „Tesař měří linii a vytváří obrys se značkou; zdrsní to dlátem a označí to kompasy. Tvaruje to ve formě (morphe) člověka, člověka v celé své slávě, aby mohl přebývat ve svatyni “(Iz 44:13). Bylo by absurdní tvrdit, že morphe v tomto verši odkazoval na „podstatnou povahu“, jako by dřevěné řezbářské práce mohly mít „podstatnou povahu“ člověka. Verš je jasný: idol má „vnější vzhled“ člověka. Podle Daniela 3:19 po Shadrachovi Meshach a Abednego se odmítli uklonit k Nebuchadnezarovu obrazu, rozzuřil se a „forma (morphe) jeho tváře“ se změnila. NASB říká: „jeho výraz obličeje“ se změnil. Nic v jeho povaze se nezměnilo, ale pozorující lidé viděli, že se jeho vnější vzhled změnil.
Pro ještě více dokumentace, kterou Židé použili k vyjádření vnějšího vzhledu morphe, se obracíme k tomu, co je známo jako knihy „Apocrypha“, psané mezi Malachiášem a Matoušem. „Apocrypha“ doslova znamená „temný“ nebo „skrytý“ a většina těchto protestantů právem nepřijímá tyto knihy jako součást pravého kánonu,
ale jsou přijímány římskými katolíky a tištěny v katolických biblích. Náš zájem o ně je způsoben skutečností, že byly psány v době psaní Nového zákona, byly Židům v té době známy a obsahují slovo morphe. V Apocrypha je morphe používán stejným způsobem, jakým jej používají překladatelé Septuagint, tj. jako vnější vzhled. Například v „Moudrosti Šalomounově“ je následující: „Jejich nepřátelé slyšeli jejich hlasy, ale neviděli jejich podoby“ (18: 1). Studie morphe v Apocrypha ukáže, že to vždy odkazovalo na vnější formu.
Existuje ještě více důkazů. Morphe je kořenové slovo některých dalších novozákonních slov a používá se také ve složených slovech. Tito přidají další podporu k myšlence, že morphe se odkazuje na vzhled nebo vnější projev. Bible mluví o zlých lidech, kteří mají „formu“ (morphe) zbožnosti (2 Tim. 3: 5). Jejich vnitřní povaha byla zlá, ale měli vnější dojem, že jsou zbožní. Na hoře Proměnění byl Kristus „přeměněn“ (metamorfomai) před apoštoly (Matouš 17: 2; Marek 9: 2). Neviděli, jak Kristus získal novou povahu, ale viděli jeho vnější podobu hlubokou změnu. Podobně, my křesťané musíme „přeměnit“ (metamorfomai) obnovením naší mysli na Písmo. Neobnovujeme novou přirozenost, když obnovujeme mysl, protože jsme již „účastníky božské přirozenosti (2 Pet. 1:4), ale v nás bude změna, kterou můžeme my i jiní hmatatelně zažít. Křesťané, kteří se transformují z tělesných křesťanů, se všemi viditelnými činnostmi těla, které způsobuje životní styl, aby se stali křesťany podobnými křesťanům, se mění takovým způsobem, že ostatní lidé „vidí“ rozdíl. 2 Korintským 3:18 říká totéž, když se říká, že křesťané budou „proměněni“ (metamorfomai) na obraz Krista. To, že se změníme na „obraz“, nám ukazuje, že změna je na vnější straně něco viditelného.
Chtěli bychom učinit ještě jednu poznámku, než vyvodíme závěr o morphe. Pokud má smysl poezie říkat, že Ježíš je Bůh, tak proč to prostě neříkat? Bůh má samozřejmě „podstatnou povahu“ Boha, tak proč by to někdo měl na mysli? Tento verš neříká: „Ježíš, být Bohem“, ale spíše „být ve formě Boha“. Pavel připomíná Filipanům, že Ježíš zastupoval Otce všemi možnými způsoby.
Co tedy můžeme udělat o morphe? Filipínský kostel se skládal ze Židů a obrácených Řeků. Od Septuaginty a jejich dalších spisů byli Židé obeznámeni s morphe odkazující na vnější vzhled, včetně formy lidí a modly. Řekům také poukázal na vnější vzhled,
včetně změny vnějšího vzhledu jejich bohů a formy soch. Pouze další novozákonní použití morphe mimo Filipíny je v Marku a tam se to týká vnějšího vzhledu. Také slova související s morphe“ jasně odkazují na vnější projev nebo vzhled.
Tvrdíme, že skutečný důkaz je jasný: slovo morphe označuje vnější vzhled nebo projev. Ježíš Kristus byl ve vnějším zjevení Boha natolik, že řekl: „Kdo mě viděl, viděl Otce.“ Kristus vždy činil Otcovu vůli a dokonale reprezentoval svého Otce ve všech směrech.
chema, jak upozorňuje Kittel, může být synonymem pro morphe, ale má spíše důraz na vnější pasce než na vnější vzhled a často poukazuje na to, co je v přírodě přechodnější, jako je oblečení, které nosíme, nebo vzhled, který máme jen na krátkou dobu. Jako lidské bytosti vždy máme vnější formu (morphe) lidských bytostí. Přesto existuje smysl, ve kterém se naše schéma, náš vzhled, neustále mění. Začínáme jako děti a rosteme a vyvíjíme se, pak jsme dospělí a stárneme. To je tolik případ, že vnější vzhled člověka je jedním z nejčastějších témat konverzace mezi lidmi, když se setkají.
Stejně jako my ostatní jsme i Kristus byl plně lidský a měl vnější formu (morphe) člověka. Protože však vždy činil Otcovu vůli a projevoval zbožné chování a poslušnost, měl proto také vnější „Boží“ vzhled (morphe). Stejně jako my ostatní se jeho vzhled (schéma) pravidelně měnil. Takže u Filipanů Schéma 2:8 může být synonymem pro morphe, nebo může klást důraz na skutečnost, že vzhled, který měl Kristus jako lidská bytost, byl v přírodě přechodný. Formulace Filipanů 2: 6-8 nám nepředstavuje boha, se kterým nikdo z nás nemůže poznat. Spíše nám představuje člověka, jako jsme my, kdo rostl a stárnul, přesto se však ve všech myšlenkách a skutcích tak soustředil na Boha, že dokonale zastupoval Otce.
2. Poté, co řekl, že Kristus byl ve formě Boha, Filipským 2:6 dále říká, že Kristus „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co bylo uchopeno“ (NIV). Tato věta je mocným argumentem proti trojici. Kdyby byl Ježíš Bůh, pak by vůbec nemělo smysl říkat, že „neuznal“ rovnost s Bohem, protože nikdo neuznal rovnost se sebou samým. Má smysl jen někoho pochválit za to, že nehledá rovnost, když si není rovný. Někteří trinitáři říkají: „No, nechápal rovnost s Otcem.“ To není to, co říká verš.
Říká se, že Kristus nepochopil rovnost s Bohem, což znamená, že poezie je nesmysl, kdyby byl Bohem.
3. Zahájení verše 7 obsahuje větu, která způsobila vážné rozdělení mezi trinitariány. Říká: „Ale neudělal si žádnou pověst“ (KJV), „ale neudělal nic“ (NIV), „ale sám se vyprázdnil“ (NASB, RSV, NRSV, New American Bible). Řecké slovo, které je předmětem sporu, je kenos, což doslova znamená, „vyprázdnit se.
„Po více než tisíc let, od církevních rad ve čtvrtém století do devatenáctého století, bylo ortodoxní postavení církve v tom, že Kristus byl plně Bohem a plně člověkem současně v jednom těle. Tato doktrína je známá jako „duální povaha Krista“ a musí být podporována jinými, biblická slova jako communicatio idiomatum, doslova „sdělení idiomatu“. To se týká způsobu, jakým je Kristova „božská“ povaha spojena s „lidskou“ povahou Krista tak, že skutky a podmínky člověka mohou být Bohem a skutky a podmínky Boha mohou být lidé. Dr. Justo Gonzalez, autorita o historii křesťanské církve, poznamenává: „Božská a lidská povaha existuje v jediné bytosti, i když to, jak může být, je největším tajemstvím víry.“ Biblická pravda není „nepochopitelné tajemství“. Ve skutečnosti Bůh touží, abychom Ho a Jeho Pravdu poznali (viz poznámky k Lukáši 1:35).
Doktrína duální povahy Krista je standardním vysvětlením Kristových zázraků, jako je množení jídla, poznání myšlenek druhých, pozvednutí mrtvých atd. Toto vysvětlení je udržováno navzdory skutečnosti, že proroci v Starém zákonu také dokázal tyto věci dělat.
Doktrína Kristovy duální povahy způsobila vážný problém, který dobře uvádí John Wren-Lewis:
Samozřejmě až do druhé světové války nebylo nejběžnější vizí Ježíše vůbec jako člověk. Byl to Bůh v lidské podobě, plný nadpřirozených znalostí a zázračné moci, velmi podobně jako olympijští bohové měli být, když přestrojili na Zemi Zemi. “
Naše zkušenost s mluvením s křesťany po celém světě potvrzuje to, co řekl Wren-Lewis: průměrný křesťan nemá pocit, že Kristus „byl stvořen jako jeho bratři ve všech směrech“ (Židům 2:17), ale místo toho cítí, že Kristus byl schopen dělat to, co udělal, protože se zásadně liší. Věříme, že učení duální povahy není biblické a okrádá moc lidí, kteří by se jinak mohli snažit myslet a jednat jako Kristus. To uměle odděluje lidi od Pána Ježíše.
V Německu v polovině 18. století začal luteránský teolog Gottfried Thomasius, co se nyní vyvinulo v „Kenotickou teologii“. Toto myšlení vyvstávalo z některých velmi reálných obav, které měli někteří trinitáři o duální přirozené teologii. Zaprvé, duální povaha teologie nedovolila vyjádřit Kristovo plné lidství. Za druhé, zdálo se, že z něj Kristus udělal aberaci: velmi Bůh a velmi člověk zároveň. Za třetí, „kdyby byl Ježíš vševědoucím Bohem i omezeným člověkem, měl dvě centra, a tak v zásadě nebyl jedním z nás.“ Kenotická teologie (která se od té doby rozštěpila na řadu variant) poskytla „řešení“ těchto problémů.
Protože Filipským 2:7 říká, že Kristus „se vyprázdnil“, musel „vyprázdnit“ svou Boží povahu, tj. někdy před svou inkarnací souhlasil Kristus s „omezením“ a sestoupil na Zemi pouze jako člověk.
Trojiční teologové mezi sebou vehementně nesouhlasili ohledně Kenotic Theologie
a někteří ortodoxní teologové dokonce nazývali jeho přívržence „kacíři“. Ústřední kritikou Kenotic Theologie je za prvé, že je jen o něco starší než sto let, jednoduše to není historické postavení církve. Za druhé, ortodoxní teologové tvrdí, že to není biblické,
a že Filipané 2:7 neznamená, co Kenotičtí teologové říkají, že to znamená. A za třetí, Kenotic Theologie nutí Boha, aby se změnil - Bůh se stává člověkem - což způsobuje dva problémy pro ortodoxní trinitaristy: Bůh se nemůže změnit a Bůh není člověk.
Souhlasíme s kenotickými teology, kteří tvrdí, že duální přirozená teologie neumožňuje vyjádření Kristova lidství a že vytváří „bytost“, která je opravdu aberací (odchylkou) a „v zásadě není jedním z nás“. Souhlasíme však také s ortodoxními trinitáři, kteří zastávají biblický postoj, že Bůh není člověk a že se Bůh nemůže změnit.
Tvrdíme, že tyto problémy způsobila trinitářská doktrína a že jednoduše neexistuje řešení, pokud má člověk trinitářské postavení. Tvrdíme, že skutečným řešením je uvědomit si, že existuje pouze jeden pravý Bůh, Otec,a že Ježíš Kristus je „člověkem pověřeným Bohem“, který se nyní stal „Pánem i Kristem“ (Skutky 2:22 a 36). Pak je Kristus plně člověk a je „jedním z nás“ a Bůh je Bůh a nikdy se nezměnil ani nebyl člověkem.
4. Zatímco se trinitaristé mezi sebou dohadovali o významu Filipským 2:6-8,
došlo k nešťastné věci - ke ztrátě skutečného významu verše. Tento verš nemluví ani o Kristově vzdání se „Božství“ při jeho inkarnaci, ani o tom, že jeho Boží přirozenost je ochotna „skrýt“, aby se jeho lidská přirozenost mohla jasně ukázat. Spíše to říká něco jiného. Písmo říká, že Kristus byl „obrazem Boha“ (2 Kor. 4:4) a sám Ježíš svědčil, že kdyby ho někdo viděl, viděl Otce. Říkat, že Kristus byl v „Boží podobě“ (vnější vzhled), jednoduše tuto pravdu prohlašuje jiným způsobem. Na rozdíl od Adama, který pochopil, že je jako Bůh (Gen. 3: 5), Kristus, poslední Adam, „vyprázdnil se“ veškeré své pověsti a věcí, které mu náleží jako skutečné dítě krále. Žil stejně jako ostatní muži. Ponížil se do Slova a Boží vůle. Žil podle „Je psáno“ a podle pokynů svého Otce. Neměl "troubit svůj vlastní roh“, ale místo toho sám sebe nazval "syn člověka," který v aramejském jazyce, kterým mluvil, znamenal „muž“. Důvěřoval Bohu a stal se poslušným, dokonce i strašnou a ostudnou smrtí na kříži.
Filipínská církev si vedla dobře a podporovala Pavla, ale také měli problémy. Byly tam „sobecké ambice“ (1:15; 2:3) a „marné počínání“ (2:3), hádání a nedostatečná úcta k ostatním (2:4 a 14) a potřeba pokory, čistoty a bezúhonnosti (2:3 a 15). Pavel tedy věřící napomenul, že „Tvůj postoj by měl být stejný jako postoj Krista Ježíše“ (2:5). Poté ukázal, jak Kristus nepochopil rovnost s Bohem, ale byl úplně skromný, a v důsledku toho ho Bůh „vysoce povýšil“. Příklad Ježíše Krista je mocný. Nemusíme se ujistit, že si nás lidé všimnou, ani neví, kdo jsme. Měli bychom jednoduše sloužit v poslušnosti a pokoře, ujistit se, že Bůh nás jednoho dne odmění za naše činy. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Nemohouci1 v Úterý, 04. duben 2023 @ 22:50:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ale Ježíš podléhal času:
1) Stárnul, narodil se jako miminko, pak byl v pubertě, měl poluce, mokré sny, erekci ráno, pak měl vousy...
2) Duševně se také vyvíjel, nezačal jako miminko hlásat své názory, dokonce do 30 poctivě pracoval, pak teprve se začal živit jako potulný kejklíř.
3) Jak může údajný "nečas" či "bezčas" zasahovat do času a opačně? Jak se nehmotné může dotýkat a ovlivnit hmotné? Nemají společnou třecí plochu... :(((
Zatím. Váš Néma. :(
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 05. duben 2023 @ 07:36:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj. Ježíš ve svém lidství skutečně času podléhal.
Nejsou žádné "třecí plochy mezi přirozeností lidskou a přirozeností Božskou. V Ježíši tyto přirozenosti stály vedle sebe, nijak se nesměšovaly. Toto vysvětluje už Chalcedonský koncil.
Ježíš byl člověkem jako každý z nás - kromě hříchu. Bůh se stal tímto člověkem, aby usmířil všechny viny lidstva sám se sebou. Žádný ČLOVĚK BY NEMĚL TU MOC, USMÍŘIT BOHA ANI ZA HŘÍCHY VLASTNÍ - NATOŽ PAK ZA HŘÍCHY VŠECH OSTATNÍCH LIDÍ.
Nikdo nemá větší lásky, než ten, kdo dá život za své přátele.
Ještě v okamžiku zrady dává Ježíš Jidášovi pořád šanci a nazve ho "PŘÍTELEM" (Mt 26,50).
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Nemohouci1 v Středa, 05. duben 2023 @ 16:00:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Já tu třecí plochy vidím:
1) I Ježíšova duše se vyvíjela v čase (jeho osobnost a názory)
2) Jak nečas působí na čas a opačně? Jak nehmotno působí na atomy a opačně? Musí mít spojení, ale jaké? Je to nesmysl, logický nesmysl. Co působí na hmotu, je hmotné... jinak atom nepopostrčíš...
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 07. duben 2023 @ 09:33:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ježíšovo rozumové poznání se vyvíjelo postupně jako u každého jiného z nás. Kvůli tomu musel své božství dočasně "potlačit" (nakrátko se ponížil, byl poslušným až k smrti a to k smrti na kříži).
..."Jak nehmotno působí na atomy a opačně?"...
Bůh je duch a jako Stvořitel stojí nad během času. Bůh je transcendentní - stojí sice mimo běh času, ale není z běhu času nijak vyloučen. Zasahuje v běhu času do stvoření kdykoliv a kdekoliv to uzná za vhodné.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 05. duben 2023 @ 13:41:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Samozřejmě, že Ježíš podléhal času a stárnul já jsem určitě netvrdil, že nepodléhal času. A že by se po třicítce začal živit jako potulný kejlíř je fakt nehorázná lež jak věž :) |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Nemohouci1 v Středa, 05. duben 2023 @ 16:01:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Já tu třecí plochy vidím:
1) I Ježíšova duše se vyvíjela v čase (jeho osobnost a názory)
2) Jak nečas působí na čas a opačně? Jak nehmotno působí na atomy a opačně? Musí mít spojení, ale jaké? Je to nesmysl, logický nesmysl. Co působí na hmotu, je hmotné... jinak atom nepopostrčíš...
Zatím a zase třeba někdy :)))) |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 05. duben 2023 @ 19:43:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Z fyzikou na mě nechoď ti jsem měl na gymplu vždy za 4 ;). |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Shona v Čtvrtek, 06. duben 2023 @ 21:10:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ale bohem tohoto světa je satan podle 2. Korintským. Je to tedy spíš titul ne? Jako utopie mi víc zní nauka o trojici. Nic takového se v Bibli nenachází na rozdíl od náboženství pohanských. Stačil by nějaký argument skutečně z Bible. Přímý argument. Tedy ne tak, že je to tajemství apod. Dík. |
]
|
|
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Magdalena07 v Pondělí, 03. duben 2023 @ 15:34:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
Ježíš je totožný se svým Otcem,.
Pouze na 33 pozemských let vzal na sebe lidské tělo, aby vykoupil své ovce - svůj lid z moci Satanovy Jan 14,7: Kdo zná mne, zná i mého Otce Jan 14, 8-11 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce? 10A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky. 11Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi Jan 10, 30 : Já a Otec jedno jsme Jan 10, 38,..abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest a já v něm
Proto není pochyb o tom, kdo Ježíš Kristus je !!! a je naprosto zbytečné o Jeho původu spekulovat Magdalena |
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 03. duben 2023 @ 21:30:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ano není pohyb kým Ježíš Kristus je:
Lukáš 23:44 Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.
45 Chrámová opona se roztrhla v půli.
46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.
47 Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý."
Jan 9:10 I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?"
11 Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."
12 Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
Jan 9:16 Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.
17 Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
Jan 11:47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
Jan 11:50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
Jan 18:14 Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.
Jan 19:5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!"
1 Korintským 15:47 První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
1 Timoteovi 2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,
Ježíš sám sebe nazýval jako Syn člověka (tzn. jednoduše člověk) a i jiní jej tak nazývali a i podruhé přijde jako Syn člověka:
Matouš 8:20 Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."
Matouš 9:6 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
Matouš 10:23 Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.
Matouš 11:19 Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky."
Matouš 12:8 Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou." (říká Ježíš).
Matouš 12:32 I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
Matouš 12:40 Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
Matouš 13:41 Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
Matouš 16:13 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
14 Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
15 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." (pozn. Mesiáš znamená Pomazaný)
17 Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
Matouš 16:28 Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím."
Matouš 17:9 Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých."
Matouš 17:12 Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět."
Matouš 17:22 Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: "Syn člověka bude vydán do rukou lidí;
Matouš 18:11 Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.
Matouš 19:28 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.
Matouš 20:18 "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt
Matouš 20:28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
Matouš 24:37 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:
Matouš 24:39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.
Matouš 24:44 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Matouš 25:31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
Matouš 26:2 "Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován."
Matouš 26:24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!"
Matouš 26:45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Matouš 26:64 Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Marek, Lukáš, Jan píši podobně:
Jan 12:23 Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
Skutky apoštolské 7:56 a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."
Římanům 5:19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
1 Korintským 15:21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
Židům 2:6 kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: `Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?
Zjevení Janovo 1:13 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás.
Zjevení Janovo 14:14 A viděl jsem, hle, bílý oblak, a na oblaku sedí někdo jako Syn člověka, na hlavě má korunu ze zlata a v ruce ostrý srp.
Jak Syn člověka je Ježíš v NZ nazván mnohem vícekrát než Synem Božím, kdy ho tak nazval anděl, a mnozí jiní.
Sám o sobě jako Synu Božím mluví Ježíš jen u Jana, kdy židům vyvrací to, že by byl Bůh, kdy si židé mysleli že označení Syn Boží znamená Bůh:
Jan 10:31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"
33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
34 Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: `Řekl jsem: jste bohové.´
35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -
36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
Jan 11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
Lukáš 23:44 Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.
45 Chrámová opona se roztrhla v půli.
46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.
47 Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý."
Jan 9:10 I řekli mu: "Jak to, že se ti otevřely oči?"
11 Odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím."
12 Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
Jan 9:16 Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní naopak říkali: "Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?" A došlo mezi nimi k roztržce.
17 Řekli tedy znovu tomu slepému: "Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
33 Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit."
Jan 11:47 Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení
Jan 11:50 nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."
Jan 18:14 Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.
Jan 19:5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!"
1 Korintským 15:47 První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
1 Timoteovi 2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,
Ježíš sám sebe nazýval jako Syn člověka (tzn. jednoduše člověk) a i jiní jej tak nazývali a i podruhé přijde jako Syn člověka:
Matouš 8:20 Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."
Matouš 9:6 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!"
Matouš 10:23 Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.
Matouš 11:19 Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky."
Matouš 12:8 Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou." (říká Ježíš).
Matouš 12:32 I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
Matouš 12:40 Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
Matouš 13:41 Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
Matouš 16:13 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
14 Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
15 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." (pozn. Mesiáš znamená Pomazaný)
17 Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
Matouš 16:28 Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím."
Matouš 17:9 Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých."
Matouš 17:12 Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět."
Matouš 17:22 Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: "Syn člověka bude vydán do rukou lidí;
Matouš 18:11 Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.
Matouš 19:28 Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.
Matouš 20:18 "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt
Matouš 20:28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
Matouš 24:37 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:
Matouš 24:39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.
Matouš 24:44 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Matouš 25:31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
Matouš 26:2 "Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován."
Matouš 26:24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!"
Matouš 26:45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Matouš 26:64 Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Marek, Lukáš, Jan píši podobně:
Jan 12:23 Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
Skutky apoštolské 7:56 a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."
Římanům 5:19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
1 Korintským 15:21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
Židům 2:6 kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: `Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?
Zjevení Janovo 1:13 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás.
Zjevení Janovo 14:14 A viděl jsem, hle, bílý oblak, a na oblaku sedí někdo jako Syn člověka, na hlavě má korunu ze zlata a v ruce ostrý srp.
Jak Syn člověka je Ježíš v NZ nazván mnohem vícekrát než Synem Božím, kdy ho tak nazval anděl, a mnozí jiní.
Sám o sobě jako Synu Božím mluví Ježíš jen u Jana, kdy židům vyvrací to, že by byl Bůh, kdy si židé mysleli že označení Syn Boží znamená Bůh:
Jan 10:31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"
33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
34 Ježíš jim řekl: "Ve vašem zákoně je přece psáno: `Řekl jsem: jste bohové.´
35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -
36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
Jan 11:1 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
2 To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 04. duben 2023 @ 08:50:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Nikdo (mimo nestoriánů) nepopírá, že Ježíš byl také člověkem.
Byl člověkem, narodil se z Panny - a zemřel za hříchy lidstva na kříži ....
Ježíš je ale zároveň i Bohem.
Žádný jenom člověk o sobě nemůže prohlásit, že vládne andělům - žádný jenom člověk o sobě nemůže právem prohlásit, že je alfa a omega - počátek i konec ....
Alfou i omegou všeho je jedině sám Bůh.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Úterý, 04. duben 2023 @ 09:01:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ježíš nebyl také člověkem, protože on byl pouze člověkem právě proto jej takto svým duchem Bůh Otec zplodil v Marii aby byl pouze člověk. Jinak by to byla u jeho strany fraška kdyby byl Bůh i člověk zároveň to by se mu to pak vše lehce dělalo a zachovávalo a nemohl by tsk být pro nás žádným příkladem. Ano původ ze strany Otce měl božský, ale to je vše nijak to z něj nedělá dalšího Boha jak si hloupě myslí většina křesťanů. Ve všem se Ježíš musel spoléhat jen na svého Boha Otce bez něj neučinil žádný zázrak.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 04. duben 2023 @ 14:12:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
Možná by to chtělo vyslechnou i názory druhé strany na toto téma.
A vážně zapřemýšlet nad tím, jak by mohl pouze člověk být "alfou a omegou - začátkem i koncem.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 05. duben 2023 @ 13:43:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Jenže kdyby jsi se vážně opravdu zamyslel nad tím kdo je v Bibli nazván Alfou a Omegou pak bys věděl, že to byl vždy jen a pouze Bůh Otec a nikdy ne Pán Ježíš, pokud chceš narážet na jeden verš ze Zjevení, |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 07. duben 2023 @ 09:49:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..."A řekl mi: „ Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života."...
Ježíš je stejný Bůh, jako jeho nebeský Otec. Proto stále koná skutky svého Otce.
(J 7,37) V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “
To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 08. duben 2023 @ 09:18:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Zj. 21 mluví Bůh Otec Alfa a Omega:
Zjev 21:1-7: "A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem."
Ježíš mluví a jedná stejně jako Bůh Otec v tom jsou spolu jedno. Nevidím zde žádný problém
Jan 7:37: "V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!" |
]
|
|
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pondělí, 03. duben 2023 @ 18:02:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Kdyby ses na to psaní blábolu vykašlal, uděla bys lépe...nemá to ani hlavu ani patu. |
|
|
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 03. duben 2023 @ 21:25:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | 3x vysvětlení Filipským
Filipským 2
Mnozí se dívají na Pavlův výrok ve Filipským 2:5-8 jako na důkaz, že věřil v Mesiáše, který byl předexistující a který byl sám Bohem. Pasáž zní následovně:
Tak smýšlejte mezi sebou, jako Ježíš Kristus, který, jsa v podobě Boha, nevzal v úvahu uchvácení rovnosti s Bohem, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe podobu služebníka, stal se podobný lidem a nalézaje se v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až do smrti, a to smrti na kříži. Když k této pasáži přistupujeme, měli bychom si vybavit několik prvořadých výroků Pavla o Jednom Bohu: 1) Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků (Řím. 16:27). 2) Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš (1 Tim. 2:5). 3) Je jedno tělo... jeden Pán, jedna víra... jeden Bůh a Otec všech (Efez. 4:4-6). 4) Jest jen jeden Bůh... je jediný Bůh Otec... a jediný Pán Ježíš Kristus (1 Kor. 8:4-6). 5) Požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět (1 Tim. 6:15, 16). Kdyby Pavel věděl, že Ježíš je předexistující, spolurovný s Otcem a spolu s Otcem tvoří Jednoho Boha, mohl by napsat těch pět právě citovaných textů, které zřejmě omezují Jednoho Boha na jednu osobu, výlučně na Otce? Pokud ano, pak je třeba Pavla obžalovat, že zmátl své čtenáře ohledně Boží přirozenosti. Je také pozoruhodné, že Lukáš, který zapsal Pavlovu službu v knize Skutků, se vůbec ani slovem nezmiňuje o Pavlově nově nalezené pravdě Trojjediného Boha. Pavel o sobě tvrdí, že “oznámil celou Boží vůli a nic nezamlčel” (Skut. 20:27). Muselo by se tudíž někde v jeho spisech a kázáních objevit tak historické poznání o trinitářském Bohu, pokud k němu došel a považoval je za důležitou část křesťanské tradice. Pavel se opětovně odvolává na jednoho Boha a míní tím jen Otce, dokonce i v souvislostech, ve kterých se mluví jak o Otci tak o Synovi dohromady. Je nápadné, že nikde jednoznačně neprohlašuje Ježíše za předexistujícího bohočlověka, za jednu z osob tvořících věčného Boha, která si plně zasluhuje titulu “Bůh” v absolutním slova smyslu. Pavel nerozmazává odlišnost mezi jedním Bohem Otcem na jedné straně a mezi Ježíšem, Jeho Synem, Pánem Mesiášem, na straně druhé. Ať už jakkoliv hodně zdůrazňuje, že ti dva jsou v dokonalém souladu, nikdy nezapomíná, že Otec je tím Jedním Bohem svého monoteistického dědictví. Neustále trvá na tom, že Bůh je unikátní osoba. Proto nechápeme, jak by při tom všem mohl od nás požadovat abychom věřili, že také Ježíš je jeden Bůh. Takové drastické vyvrácení rámce pravého náboženství by rozhněvalo židovskou část církve a stalo by se příčinou rozsáhlých sporů. Žádné svědectví o nějaké takové debatě neexistuje. Za každou cenu se musíme vyhýbat vnucování našich vlastních výkladů do spisů církve prvního století. Musíme slovům nechat jejich původní význam, který měla ve své vlastní souvislosti. Pavlovo smýšlení je konstantní. Na různých místech se úplně jasně vyjádřil, když definoval, kdo tím jedním Bohem je. Proto spolu s mnoha vykladači Písma, starodávnými i současnými, zpochybňujeme, zda raná církev skutečně rozuměla této pasáži ve Filipským jako předzvěst nikajské formule – že Ježíš je sám Bůh ze samého Boha, věčně předexistující stvořitel. Když James Dunn k této pasáži přistupoval, pokoušel se odložit stranou tendenci ke vnucování pozdějších vývojů kristologie do Pavlových názorů: “Opět bylo naším rozhodujícím, ale těžkým úkolem naladit naše ucha ve dvacátém století do pojmů a podtónů padesátých a šedesátých let prvního století n.l. ve východní oblasti Středozemního moře”.13 Dochází k závěru, že “výklad Filipským 2:6-11, podle kterého Ježíš předexistoval a pak byl vtělen atd., více dluží pozdější smyšlence o gnostickém vykupiteli, než Filipským 2:6- 11”. Varuje nás před nebezpečím, abychom do Pavlových slov nevnucovali závěry pozdějšího pokolení teologů, těch “Otců” řecké církve ve staletích, která následovala po dokončení spisů Nového zákona. Široce se přiznává náš sklon najít v Písmu přesně to, co si myslíme, že tam už je, protože nikdo z nás nedovede lehce čelit hrozivé možnosti, že naše “přijaté” poznání se s Biblí neshoduje. (Problém je ještě horší, když jsme zapojeni do učení nebo kázání Bible.) Náboženská doktrína, která byla přijata jak intelektuálně tak citově, se dá jen velmi těžko vytlačit. Souvislost Pavlových poznámek ve Filipským 2 ukazuje, že naléhá na členy společenství, aby byli pokorní. Někteří lidé se ptali, zda je vůbec možné, aby Pavel prosazoval svou jednoduchou lekci tím, že by od svých čtenářů vyžadoval, aby přijali rozpoložení mysli toho, kdo jsa od věčnosti Bohem, se rozhodl stát člověkem? Vztahovalo by se takové přirovnání nějakým způsobem k našemu lidskému stavu? Navíc by bylo od Pavla podivné, kdyby na předexistujícího Boha aplikoval jméno “Ježíš Mesiáš”, a tím vkládal zpátky do věčnosti jméno a úřad, které Boží Syn obdržel až při svém narození. Na jiných místech Pavel neváhá nazývat Ježíše člověkem. Kvůli popisu Mesiášovy role srovnává mezi Adamem a mužem Ježíšem. To je jasně vidět v 1 Korintským 15:45-47, kde Pavel říká: “Jak je psáno: ‘První člověk Adam se stal duší živou – poslední Adam se stal Duchem oživujícím‘... První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe”. Pavel trvá na tom, že Ježíš i za svého druhého příchodu, je stále ještě člověk jako byl Adam, který byl učiněn z prachu země. Pavel v Římanům 5:12-15 poznamenává: Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích... Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je obrazem toho (Ježíše), který měl přijít... Jestliže proviněním toho jednoho mnozí zemřeli, jak víc zahrnula mnohé Boží milost, darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. Pavel ve Filipským 2 popisuje vysoké postavení člověka Ježíše. Jako odlesk Boha, jeho Otce, Ježíš byl “v podobě Boha” (text neříká, že byl Bůh). Ježíš byl Mesiáš a jako takový obdržel funkční rovnost s Bohem a bylo mu souzeno, aby seděl po pravici Otce. Takovou výsadu “rovnosti s Bohem” ale nechtěl využít ke své vlastní slávě. Místo toho se ponížil a sloužil lidstvu do takové míry, že dokonce i podstoupil smrt na kříži jako kdyby byl zločinec. Ježíš nevyužil svého královského postavení Božího zástupce ve svůj vlastní prospěch, ale pojal charakter (podobu) služebníka. Pavel proti sobě staví hodnost Ježíše jako Božího zástupce – a hodnost služebníka. Nejedná se tu o kontrast mezi tím, že Ježíš byl Bůh ve věčnosti a stal se člověkem, jak si často lidé myslí. Ježíš se jednak vzdal svého rodného práva na vládu a jednak odmítnul Satanovu nabídku moci nad královstvími světa (Mat. 4:8-9). Poslušně žil v roli služebníka a byl ochoten trpět v rukou nepřátelského světa. Pavel má na mysli dráhu člověka Krista Ježíše (1 Tim. 2:5) a ne vtělení jedné z předexistujících osob tvořících Boha. Ježíšova pokora je přesným opakem Adamovy arogance. Ježíš byl odrazem Boha svého Otce. Nezneužil ale svého Bohem uděleného postavení. Nevyužil své výsady k žádným vlastním sobeckým zájmům. Adam se pod vlivem Ďábla snažil uchvátit rovnost s Bohem, na kterou neměl nárok. Na druhé straně Ježíš byl svou dokonalou poslušností schopen zrcadlit mysl a osobnost Jediného Boha, svého Otce. Pavel popisuje příkladný život Mesiáše na zemi, a neměl v úmyslu ten text aplikovat na nějakou předexistující bytost. Obrátil se na Filipské s naléhavou žádostí, aby se ponížili jako Ježíš. Ježíš byl vzorem pokory a služby. Přestože se narodil do královské rodiny Davidova domu, skrze své sebezapření se kvalifikoval na vysoké postavení světového vládce tak, jak Žalm 2 předpověděl staletí před jeho narozením. Když se ho Pilát zeptal, “Jsi tedy přece král?”, on odpověděl: “Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět” (Jan 18:37). Ježíš překonal přirozenou ctižádost na dobytí světa (i když při svém návratu oprávněně pobije Antikristovy síly). Příkladným způsobem se trpělivě podrobil vůli Boží a to vedlo k jeho oslavě po pravici Otce. Nejedná se o to, že by předexistující člen Trojice znovu získal postavení, kterého se dočasně vzdal. Jedná se o skutečnou lidskou bytost, Mesiáše, ve kterém se dokonale obrážel Otcův charakter (Kol. 1:15), který předvedl pokoru a poslušnost, a kterého Bůh svrchovaně ospravedlnil a vynesl. Jinde Pavel popisuje Ježíšovu dráhu jako ukázku pokory, když konstatuje, že “byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli” (2 Kor. 8:9). Mesiáš, určen za krále Izraele a světa, se obětoval za jiné. Pavel, aniž by si pochopitelně činil stejné nároky jako Ježíš, popisuje svou vlastní dráhu podobným způsobem: “jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše” (2 Kor. 6:10) a “také jsme nehledali slávu... ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost” (1 Tes. 2:6, 7). Pavel také hleděl na sebe a na své spoluapoštoly jako na mesiášské trpící služebníky, když aplikoval Izaiášova “trpící proroctví” na svou vlastní misii (Skut. 13:47; srv. Iza. 42:6; 49:6). Tradiční trinitářský argument ohledně Filipským 2 téměř zcela závisí na tom, že se výraz “v podobě Boha” pokládá za popis Ježíšova předexistujícího stavu jako Boha v nebi. Avšak “v podobě Boha” spíše vyjadřuje legální totožnost s Bohem, které se těší lidská osoba jako Jeho představitel na zemi. Naneštěstí překladatelé hodně přispěli k podpoře trinitářského hlediska. Slovo “jsa” (nebo “byl“) ve výrazu “jsa v podobě Boha” se v Novém zákoně často vyskytuje a nenese v sobě žádný smysl “existující ve věčnosti”, i když některé překlady takový význam tomu slovu vnucují. V 1. Korintským 11:7 Pavel říká, že muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží. Sloveso “je” v tomto verši je jiný tvar téhož slovesa “jsa”, popisujícího Ježíše ve Filip. 2:6 “jsa v podobě Boha”. Pavel neměl v úmyslu předložit Filipským rozsáhlý předmět o věčné božské osobě, o druhém členu Trojice, který se stal člověkem. Pavel prostě učí důležitou lekci o pokoře, založenou na příkladu historického Ježíše. V této pasáži není žádné jasné svědectví o tom, že Pavel byl trinitářem, který věřil v tradiční doktrínu o vtělení. Navrhujeme následující překlad původní pasáže Filipským 2:5-8: “Osvojte si stejné stanovisko jako Mesiáš Ježíš: I když měl božské postavení, nepovažoval svou rovnost s Bohem za něco, co by využil ke svému vlastnímu prospěchu. Nic ze své hodnosti netěžil, ale vzal na sebe roli služebníka a byl jako jiní lidé. Vypadaje jako obyčejný člověk, pokořil se tím, že byl poslušný až k smrti, dokonce i smrti ukřižováním”. V textu není nic, co by vyžadovalo, abychom mysleli na předexistující bytost. Mesiášovo vznešené postavení po pravici Boha je vyplněním Žalmu 110:1. Dobré argumenty byly předloženy na podporu toho, že text Filip. 2:10 by měl být přeložen: “aby se jménem Ježíše sklonilo každé koleno”. Svrchované postavení Ježíše po pravici Otce tudíž nezměnilo fakt, že všechno, čeho Ježíš dosáhl, je ke slávě Boha. Nesmíme zapomenout, že ten pán po Boží pravici je adoni (“můj pán”), což není titul Boha.
V Boží podobě
Navzdory masivním důkazům z Nového zákona, které ukazují, že apoštolové vždy odlišovali Ježíše od "jednoho Boha, Otce" (1 Kor 8:6), mnozí sebejistě nacházejí tradiční pohled na Ježíše jako na druhou nestvořenou bytost ve Filipským 2:5-11. Je něco paradoxního, že pisatel o kristologii v Dictionary of the Apostolic Church může říci, že "Pavel nikdy nedává Kristu jméno nebo popis ‘Boha’", nicméně ve Filipským 2 nachází popis Kristova věčného "před-života" v nebi.
Nedávná a velmi uznávaná studie o biblickém pohledu na Ježíše – Christology in the Making od Jamese Dunna nás varuje před nebezpečím číst v Pavlových slovech závěry pozdější generace teologů, "otců" řecké církve ve staletích po dokončení novozákonních spisů. Tendence nacházet v Písmu to, v co již věříme, je přirozená, protože nikdo z nás nemůže snadno čelit hrozivé možnosti, že naše "přijaté" porozumění se neshoduje s Biblí. (Problém je dokonce ještě akutnější, jestliže jsme zapojeni do výuky nebo kázání Bible.)
Nevyžadujeme však od Pavla víc, než by mohl poskytnout, když jej žádáme, aby nás obdařil v několika krátkých frázích věčnou bytostí jinou, než je Otec? To by samozřejmě ohrozilo přísný monoteismus, který on všude jinde vyjadřuje tak jasně (1 Kor 8:6; Ef 4:6; 1 Tim 2:5). Mohlo by to také vyvolat celý trinitární problém, jehož si Pavel, brilantní teolog, jakým byl, vůbec není vědom.
Podíváme-li se opět do Filipským 2, musíme se ptát, zda Pavel v těchto verších skutečně udělal to, co by bylo jeho jedinou narážkou na to, že Ježíš byl naživu před svým narozením. Kontext jeho poznámek ukazuje, že vyzývá svaté, aby byli pokorní. Často vznikla otázka, zda je jakýmkoli způsobem pravděpodobné, že by tuto lekci prosazoval tím, že žádá své čtenáře, aby přijali rámec mysli člověka, který byv věčným Bohem, se rozhodl stát se člověkem. Mohlo by také být pro Pavla podivné, aby se odkazoval na předexistujícího Ježíše jako na Ježíše Mesiáše, a tak vsadit nazpátek do věčnosti jméno a úřad, které obdržel při narození.
Pavla lze ve Filipským 2 snadno pochopit v rámci oblíbeného tématu: kristologie Adama. Právě Adam byl obrazem Boha jako Boží syn (Gen 1:26; Luk 3:38), zatímco Ježíš, druhý Adam (1 Kor 15:45) byl také v podobě Boha (ta dvě slova "obraz" a "podoba" mohou být zaměňovány). Nicméně, zatímco Adam, pod vlivem Satana, chňapl po rovnosti s Bohem ("Budete jako Bůh", Gen 3:5), Ježíš to neudělal. Ačkoli měl veškeré právo na božský úřad od doby, kdy byl Mesiášem zracadlícím božskou Přítomnost, nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by mělo být "uchopeno". Namísto toho se vzdal všech výsad a odmítl Satanovu nabídku moci nad královstvími světa (Mat 4:8-10), a choval se po celý život jako služebník, dokonce až do bodu jít na smrt na kříži jako zločinec.d
d Ve většině moderních českých překladů se vyskytuje netěžil z toho, že je roven Bohu (Nová bible kralická, podobně Bible 21, Český studijní překlad, Český ekumenický překlad, Jeruzalémská bible, atd) místo nepokládal rovnost s Bohem za žádoucí kořist (Žilka, podobně Bible kralická, Překlad Nového světa). (pozn.překl.)
Jako odpověď na tento život pokory Bůh nyní vyvýšil Ježíše do postavení mesiášského Pána na pravici Otce, jak předpověděl žalm 110. Pavel neříká, že Ježíš znovu získal postavení, kterého se dočasně vzdal. Spíše vychází najevo, že získal svůj vznešený úřad po svém vzkříšení poprvé. Ačkoli celý svůj život byl Mesiášem,
jeho postavení bylo veřejně potvrzeno, když byl "učiněn jak Pánem tak Mesiášem", když byl vzkříšen z mrtvých (Sk 2:36; Řím 1:4). Čteme-li Pavlovu zprávu o Ježíšově životě tímto způsobem jako popis Pánova nepřetržitého sebezapírání, bude vidět blízká paralela s dalšími jeho komentáři o Ježíšově životní dráze. "Ačkoli byl bohatý, ale kvůli vám se stal chudým" (2 Kor 8:9). Zatímco Adam padl, Ježíš dobrovolně "sestoupil".
Tradiční čtení pasáže z Filipským 2 závisí téměř výhradně na chápání Ježíšova stavu "v Boží podobě" jako odkaz na předexistující život v nebi. Překlady učinily mnoho pro to, aby posílily tento názor. Sloveso "byl" ve frázi "byl v Boží podobě" se vyskytuje v Novém zákoně často a v žádném případě nenese význam "existující ve věčnosti", i když se některé verze snaží tento význam vnucovat. V 1. Korintským 11:7 Pavel říká, že muž by si neměl zakrývat hlavu, protože je Božím obrazem a slávou. Slovesoe se zde nijak neliší od "byl" popisující Ježíše jako v Boží podobě. Pokud je obyčejný muž Boží slávou a obrazem, tím víc Ježíš, který je dokonalým lidským zástupcem Boha, v němž přebývají všechny atributy božské povahy (Kol 2:9).
Pavlův úmysl ve Filipským 2 nemá představit nesmírné téma věčné božské bytosti, která se stala člověkem, ale vyučovat jednoduchou lekci o pokoře. Musíme mít stejný postoj jako Ježíš, abychom mysleli stejně jako on. Nejsme žádáni, abychom si představovali sami sebe jako věčné božské bytosti, které se mají vzdát Božství, aby přišli na zem jako lidé.
Není všeobecně známo, že mnozí měli vážné výhrady ohledně čtení Filipským 2 jako tvrzení o předexistenci.
Bývalý Regius Professor of Divinity napsal v roce 1923: "Pavel prosí Filipské, aby přestali s neshodami a jednali navzájem s pokorou. Ve 2. Korintským 8:9 nabádá své čtenáře, aby byli velkorysí v dobročinnosti.
Měla by zaznít otázka, zda by pro něj bylo zcela přirozené, aby prosazoval tato dvě jednoduchá morální poučení náhodnými odkazy (a jediným odkazem, který kdy učinil) na obrovský problém způsobu vtělení.
A mnozí si myslí, že jeho domácké výzvy budou mít větší účinek, pokud poukáže na inspirativní příklad Kristovy pokory a sebeobětavosti v jeho lidském životě, jako v 2. Korintským 10:1: ‘Nabádám vás s Kristovou mírností a trpělivostí.’" Autor těchto komentářů, A.H. McNeile navrhuje následující parafrázi:
"Ačkoli Ježíš byl celým svým životem božský, přesto si nemyslel, aby výsada byla udržována za každou cenu, aby se s ním zacházelo jako s rovným s Bohem, ale sám od sebe se vyprázdnil (ze všeho sebeprosazování nebo božské cti) tím, že přijal povahu otroka."18
Pavel poukazuje na skutečnost, že se Ježíš objevil na lidské scéně jako každý jiný člověk ("v lidské podobě"). Jeho život, pohlížený jako celek, byl nepřetržitý proces sebeponižování, vrcholící v jeho smrtí na kříži.
Druhý Adam, na rozdíl od prvního, se zcela podřizuje Boží vůli a v důsledku toho obdrží nejvyšší povýšení.
Filipským 2.6-8
https://www.biblicalunitarian.com/verse ... ians-2-6-8
1. Tyto verše Filipským jsou velmi důležité Trinitární doktríny (i když také způsobily rozdělení mezi Trinitariány) a musí být řešeny důkladně. Existuje několik argumentů, zabalené do těchto dvou veršů, a budeme se s nimi vypořádat, bod po bodu. Za prvé, mnoho Trinitářů tvrdí, že slovo "forma", což je řecké slovo morphe, se týká Krista, s vnitřní povahou jako Bůh. To je tak silně prosazováno, že ve verši 6 NIV má, "je v povaze Boha." Nedomníváme se, že morphe odkazuje na "vnitřní podstatu" a my vám dáme důkaz, že se to týká vnější formy. Různé slovníky mají protichůdné názory o definici morphe do takové míry, do takové míry, že nemůžeme myslet na žádné jiné slovo definované lexikony takovým protichůdným způsobem. Dáme definice z lexikonů, které zaujímají obě pozice, aby ukázaly rozdíly mezi nimi.
Vine’s Lexicon má v "podobě": "správně povahu nebo podstatu, ne abstraktně, ale jako skutečně jsoucímu v jednotlivých...to nezahrnuje v sobě něco 'náhodné' nebo oddělitelné, jako jsou zvláštní způsoby projevu." Pomocí výkladových slovníků, jako je Vine’s Lexicon, trinitáři směle argumentují tím, že "příroda", která je základem Ježíšova lidského těla, je Bůh. trinitární učenci, jako je Vine’s kontrast morphe, které tvrdí, odkazuje na "vnitřní, základní povahu," se schématem, (ve verši 8, a přeloženy "vzhled" výše). Musíme přiznat, že existuje mnoho Trinitárních učenců, kteří psali lexikální položky nebo články na řecké slovo morphe, a dospěli k závěru, že Kristus musí být Bůh. trinitarian, který chce dokázat, že jeho místo může citovat z řady z nich. Tvrdíme však, že, tyto definice jsou neobjektivní a chybné. Kromě toho jsme nemohli najít žádné ne-trinitarní učence, kteří by souhlasili se závěrem trinitarních učenců, zatímco mnoho trinitární zdrojů se shodují, že morphe, se odkazuje na vnější vzhled, a nikoli vnitřní povahu.
Studie z jiných slovníků (mnoho z nich trinitárních) dává úplně jiný obrázek, než ve Vine’s Lexicon. V Bullinger’s Critical Lexicon, je morphe dána jednoslovná definice "forma".
Odborný lexikon Waltera Bauera, přeložený a revidovaný Arndtem a Gingrichem, má pod morphe "tvar, vnější vzhled, tvar". Teologický slovník Nového zákona, editoval Gerhard Kittel, má "formu, vnější vzhled."Kittel také poznamenává, že morphe a schéma jsou často zaměnitelné. Thayer také poznamenává, že někteří učenci se snaží, aby morphe odkazovat na to, co je vnitřní a zásadní, na rozdíl od toho, co je navenek a náhodné, ale říká, "rozdíl je odmítnut mnoho."
Výše uvedené důkazy ukazují, že učenci se rozcházejí v otázce používání slova morphe ve Filipským. Když učenci nesouhlasí, a to zejména, když se předpokládá, že důvodem neshody je kvůli zaujatosti nad doktrinální problém, je naprosto nezbytné udělat co nejvíce originální výzkum, jak je to možné. Skutečná definice morphe by měla být zřejmá, když kontrolujeme zdroje dostupné v době Nového zákona. Koneckonců, slovo bylo běžné v řeckém světě. Tvrdíme, že studie skutečných důkazů jasně ukazuje, že morphe neodkazuje na Kristovu vnitřní podstatu.
Ze světských spisů se dozvíme, že Řekové použili morphe k popisu, kdy bohové změnili svůj vzhled. Kittel poukazuje na to, že v pohanské mytologii bohové mění své podoby (morphe), a zejména poznamenávají Afroditu, Demetera a Dionýsa jako tři, kteří to udělali. To je zjevně změna vzhledu, nikoli přírody. Josephus, současník apoštolů, použil morphe k popisu tvaru soch (Bauerův lexikon).
Další využití morphe v Bibli podporovat stanovisko, že morphe odkazuje na vnější vzhled. Evangelium Marka nám říká, že Ježíš se zjevil „v jiné formě (morphe)“ těmto dvěma mužům, aby ho nepoznali (16:12). To je velmi jasné. Když se Ježíš zjevil dvěma učedníkům, neměl jinou „podstatnou povahu“. Prostě měl jiný vnější vzhled.
Více důkazů pro slovo morphe odkazující na vnější vzhled lze získat ze Septuaginty, řeckého překladu Starého zákona z roku 250 před Kristem. Bylo napsáno kvůli velkému počtu řecky mluvících Židů v Izraeli a okolních zemích (výsledek dobyvatelství Egypta Alexandra Velikého v roce 332 př.n.l. a jeho získání kontroly nad územím Izraele). Kolem roku 250 př.n.l. mnoho Židů mluvilo řecky, takže byl vytvořen řecký překlad Starého zákona, který se dnes nazývá Septuaginta.
Septuaginta velmi ovlivňovala Židy během doby Nového zákona. Některé citace ze Starého zákona, které se objevují v Novém zákoně, jsou ve skutečnosti ze Septuaginty, nikoli z hebrejského textu. Navíc v církvi prvního století bylo mnoho řeckých mluvících Židů. Ve skutečnosti, první zaznamenaný kongregační konflikt nastal, když hebrejsky mluvící Židé projevili předsudky vůči řecky mluvícím Židům (Skutky 6: 1).
Židé, kteří překládali Septuagintu, několikrát použili morphe a vždy odkazovali na vnější vzhled. Job říká: „Duch mi klouzal kolem tváře a vlasy na mém těle stály na konci. Zastavil se, ale nemohl jsem říct, co to je. Před mýma očima stála forma (morphe) a uslyšel jsem tichý hlas (Job 4:15 a 16).
Není pochyb o tom, že morphe odkazuje na vnější vzhled. Izaiáš má slovo morphe ve vztahu k člověkem vytvořeným modlám: „Tesař měří linii a vytváří obrys se značkou; zdrsní to dlátem a označí to kompasy. Tvaruje to ve formě (morphe) člověka, člověka v celé své slávě, aby mohl přebývat ve svatyni “(Iz 44:13). Bylo by absurdní tvrdit, že morphe v tomto verši odkazoval na „podstatnou povahu“, jako by dřevěné řezbářské práce mohly mít „podstatnou povahu“ člověka. Verš je jasný: idol má „vnější vzhled“ člověka. Podle Daniela 3:19 po Shadrachovi Meshach a Abednego se odmítli uklonit k Nebuchadnezarovu obrazu, rozzuřil se a „forma (morphe) jeho tváře“ se změnila. NASB říká: „jeho výraz obličeje“ se změnil. Nic v jeho povaze se nezměnilo, ale pozorující lidé viděli, že se jeho vnější vzhled změnil.
Pro ještě více dokumentace, kterou Židé použili k vyjádření vnějšího vzhledu morphe, se obracíme k tomu, co je známo jako knihy „Apocrypha“, psané mezi Malachiášem a Matoušem. „Apocrypha“ doslova znamená „temný“ nebo „skrytý“ a většina těchto protestantů právem nepřijímá tyto knihy jako součást pravého kánonu,
ale jsou přijímány římskými katolíky a tištěny v katolických biblích. Náš zájem o ně je způsoben skutečností, že byly psány v době psaní Nového zákona, byly Židům v té době známy a obsahují slovo morphe. V Apocrypha je morphe používán stejným způsobem, jakým jej používají překladatelé Septuagint, tj. jako vnější vzhled. Například v „Moudrosti Šalomounově“ je následující: „Jejich nepřátelé slyšeli jejich hlasy, ale neviděli jejich podoby“ (18: 1). Studie morphe v Apocrypha ukáže, že to vždy odkazovalo na vnější formu.
Existuje ještě více důkazů. Morphe je kořenové slovo některých dalších novozákonních slov a používá se také ve složených slovech. Tito přidají další podporu k myšlence, že morphe se odkazuje na vzhled nebo vnější projev. Bible mluví o zlých lidech, kteří mají „formu“ (morphe) zbožnosti (2 Tim. 3: 5). Jejich vnitřní povaha byla zlá, ale měli vnější dojem, že jsou zbožní. Na hoře Proměnění byl Kristus „přeměněn“ (metamorfomai) před apoštoly (Matouš 17: 2; Marek 9: 2). Neviděli, jak Kristus získal novou povahu, ale viděli jeho vnější podobu hlubokou změnu. Podobně, my křesťané musíme „přeměnit“ (metamorfomai) obnovením naší mysli na Písmo. Neobnovujeme novou přirozenost, když obnovujeme mysl, protože jsme již „účastníky božské přirozenosti (2 Pet. 1:4), ale v nás bude změna, kterou můžeme my i jiní hmatatelně zažít. Křesťané, kteří se transformují z tělesných křesťanů, se všemi viditelnými činnostmi těla, které způsobuje životní styl, aby se stali křesťany podobnými křesťanům, se mění takovým způsobem, že ostatní lidé „vidí“ rozdíl. 2 Korintským 3:18 říká totéž, když se říká, že křesťané budou „proměněni“ (metamorfomai) na obraz Krista. To, že se změníme na „obraz“, nám ukazuje, že změna je na vnější straně něco viditelného.
Chtěli bychom učinit ještě jednu poznámku, než vyvodíme závěr o morphe. Pokud má smysl poezie říkat, že Ježíš je Bůh, tak proč to prostě neříkat? Bůh má samozřejmě „podstatnou povahu“ Boha, tak proč by to někdo měl na mysli? Tento verš neříká: „Ježíš, být Bohem“, ale spíše „být ve formě Boha“. Pavel připomíná Filipanům, že Ježíš zastupoval Otce všemi možnými způsoby.
Co tedy můžeme udělat o morphe? Filipínský kostel se skládal ze Židů a obrácených Řeků. Od Septuaginty a jejich dalších spisů byli Židé obeznámeni s morphe odkazující na vnější vzhled, včetně formy lidí a modly. Řekům také poukázal na vnější vzhled,
včetně změny vnějšího vzhledu jejich bohů a formy soch. Pouze další novozákonní použití morphe mimo Filipíny je v Marku a tam se to týká vnějšího vzhledu. Také slova související s morphe“ jasně odkazují na vnější projev nebo vzhled.
Tvrdíme, že skutečný důkaz je jasný: slovo morphe označuje vnější vzhled nebo projev. Ježíš Kristus byl ve vnějším zjevení Boha natolik, že řekl: „Kdo mě viděl, viděl Otce.“ Kristus vždy činil Otcovu vůli a dokonale reprezentoval svého Otce ve všech směrech.
chema, jak upozorňuje Kittel, může být synonymem pro morphe, ale má spíše důraz na vnější pasce než na vnější vzhled a často poukazuje na to, co je v přírodě přechodnější, jako je oblečení, které nosíme, nebo vzhled, který máme jen na krátkou dobu. Jako lidské bytosti vždy máme vnější formu (morphe) lidských bytostí. Přesto existuje smysl, ve kterém se naše schéma, náš vzhled, neustále mění. Začínáme jako děti a rosteme a vyvíjíme se, pak jsme dospělí a stárneme. To je tolik případ, že vnější vzhled člověka je jedním z nejčastějších témat konverzace mezi lidmi, když se setkají.
Stejně jako my ostatní jsme i Kristus byl plně lidský a měl vnější formu (morphe) člověka. Protože však vždy činil Otcovu vůli a projevoval zbožné chování a poslušnost, měl proto také vnější „Boží“ vzhled (morphe). Stejně jako my ostatní se jeho vzhled (schéma) pravidelně měnil. Takže u Filipanů Schéma 2:8 může být synonymem pro morphe, nebo může klást důraz na skutečnost, že vzhled, který měl Kristus jako lidská bytost, byl v přírodě přechodný. Formulace Filipanů 2: 6-8 nám nepředstavuje boha, se kterým nikdo z nás nemůže poznat. Spíše nám představuje člověka, jako jsme my, kdo rostl a stárnul, přesto se však ve všech myšlenkách a skutcích tak soustředil na Boha, že dokonale zastupoval Otce.
2. Poté, co řekl, že Kristus byl ve formě Boha, Filipským 2:6 dále říká, že Kristus „nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co bylo uchopeno“ (NIV). Tato věta je mocným argumentem proti trojici. Kdyby byl Ježíš Bůh, pak by vůbec nemělo smysl říkat, že „neuznal“ rovnost s Bohem, protože nikdo neuznal rovnost se sebou samým. Má smysl jen někoho pochválit za to, že nehledá rovnost, když si není rovný. Někteří trinitáři říkají: „No, nechápal rovnost s Otcem.“ To není to, co říká verš.
Říká se, že Kristus nepochopil rovnost s Bohem, což znamená, že poezie je nesmysl, kdyby byl Bohem.
3. Zahájení verše 7 obsahuje větu, která způsobila vážné rozdělení mezi trinitariány. Říká: „Ale neudělal si žádnou pověst“ (KJV), „ale neudělal nic“ (NIV), „ale sám se vyprázdnil“ (NASB, RSV, NRSV, New American Bible). Řecké slovo, které je předmětem sporu, je kenos, což doslova znamená, „vyprázdnit se.
„Po více než tisíc let, od církevních rad ve čtvrtém století do devatenáctého století, bylo ortodoxní postavení církve v tom, že Kristus byl plně Bohem a plně člověkem současně v jednom těle. Tato doktrína je známá jako „duální povaha Krista“ a musí být podporována jinými, biblická slova jako communicatio idiomatum, doslova „sdělení idiomatu“. To se týká způsobu, jakým je Kristova „božská“ povaha spojena s „lidskou“ povahou Krista tak, že skutky a podmínky člověka mohou být Bohem a skutky a podmínky Boha mohou být lidé. Dr. Justo Gonzalez, autorita o historii křesťanské církve, poznamenává: „Božská a lidská povaha existuje v jediné bytosti, i když to, jak může být, je největším tajemstvím víry.“ Biblická pravda není „nepochopitelné tajemství“. Ve skutečnosti Bůh touží, abychom Ho a Jeho Pravdu poznali (viz poznámky k Lukáši 1:35).
Doktrína duální povahy Krista je standardním vysvětlením Kristových zázraků, jako je množení jídla, poznání myšlenek druhých, pozvednutí mrtvých atd. Toto vysvětlení je udržováno navzdory skutečnosti, že proroci v Starém zákonu také dokázal tyto věci dělat.
Doktrína Kristovy duální povahy způsobila vážný problém, který dobře uvádí John Wren-Lewis:
Samozřejmě až do druhé světové války nebylo nejběžnější vizí Ježíše vůbec jako člověk. Byl to Bůh v lidské podobě, plný nadpřirozených znalostí a zázračné moci, velmi podobně jako olympijští bohové měli být, když přestrojili na Zemi Zemi. “
Naše zkušenost s mluvením s křesťany po celém světě potvrzuje to, co řekl Wren-Lewis: průměrný křesťan nemá pocit, že Kristus „byl stvořen jako jeho bratři ve všech směrech“ (Židům 2:17), ale místo toho cítí, že Kristus byl schopen dělat to, co udělal, protože se zásadně liší. Věříme, že učení duální povahy není biblické a okrádá moc lidí, kteří by se jinak mohli snažit myslet a jednat jako Kristus. To uměle odděluje lidi od Pána Ježíše.
V Německu v polovině 18. století začal luteránský teolog Gottfried Thomasius, co se nyní vyvinulo v „Kenotickou teologii“. Toto myšlení vyvstávalo z některých velmi reálných obav, které měli někteří trinitáři o duální přirozené teologii. Zaprvé, duální povaha teologie nedovolila vyjádřit Kristovo plné lidství. Za druhé, zdálo se, že z něj Kristus udělal aberaci: velmi Bůh a velmi člověk zároveň. Za třetí, „kdyby byl Ježíš vševědoucím Bohem i omezeným člověkem, měl dvě centra, a tak v zásadě nebyl jedním z nás.“ Kenotická teologie (která se od té doby rozštěpila na řadu variant) poskytla „řešení“ těchto problémů.
Protože Filipským 2:7 říká, že Kristus „se vyprázdnil“, musel „vyprázdnit“ svou Boží povahu, tj. někdy před svou inkarnací souhlasil Kristus s „omezením“ a sestoupil na Zemi pouze jako člověk.
Trojiční teologové mezi sebou vehementně nesouhlasili ohledně Kenotic Theologie
a někteří ortodoxní teologové dokonce nazývali jeho přívržence „kacíři“. Ústřední kritikou Kenotic Theologie je za prvé, že je jen o něco starší než sto let, jednoduše to není historické postavení církve. Za druhé, ortodoxní teologové tvrdí, že to není biblické,
a že Filipané 2:7 neznamená, co Kenotičtí teologové říkají, že to znamená. A za třetí, Kenotic Theologie nutí Boha, aby se změnil - Bůh se stává člověkem - což způsobuje dva problémy pro ortodoxní trinitaristy: Bůh se nemůže změnit a Bůh není člověk.
Souhlasíme s kenotickými teology, kteří tvrdí, že duální přirozená teologie neumožňuje vyjádření Kristova lidství a že vytváří „bytost“, která je opravdu aberací (odchylkou) a „v zásadě není jedním z nás“. Souhlasíme však také s ortodoxními trinitáři, kteří zastávají biblický postoj, že Bůh není člověk a že se Bůh nemůže změnit.
Tvrdíme, že tyto problémy způsobila trinitářská doktrína a že jednoduše neexistuje řešení, pokud má člověk trinitářské postavení. Tvrdíme, že skutečným řešením je uvědomit si, že existuje pouze jeden pravý Bůh, Otec,a že Ježíš Kristus je „člověkem pověřeným Bohem“, který se nyní stal „Pánem i Kristem“ (Skutky 2:22 a 36). Pak je Kristus plně člověk a je „jedním z nás“ a Bůh je Bůh a nikdy se nezměnil ani nebyl člověkem.
4. Zatímco se trinitaristé mezi sebou dohadovali o významu Filipským 2:6-8,
došlo k nešťastné věci - ke ztrátě skutečného významu verše. Tento verš nemluví ani o Kristově vzdání se „Božství“ při jeho inkarnaci, ani o tom, že jeho Boží přirozenost je ochotna „skrýt“, aby se jeho lidská přirozenost mohla jasně ukázat. Spíše to říká něco jiného. Písmo říká, že Kristus byl „obrazem Boha“ (2 Kor. 4:4) a sám Ježíš svědčil, že kdyby ho někdo viděl, viděl Otce. Říkat, že Kristus byl v „Boží podobě“ (vnější vzhled), jednoduše tuto pravdu prohlašuje jiným způsobem. Na rozdíl od Adama, který pochopil, že je jako Bůh (Gen. 3: 5), Kristus, poslední Adam, „vyprázdnil se“ veškeré své pověsti a věcí, které mu náleží jako skutečné dítě krále. Žil stejně jako ostatní muži. Ponížil se do Slova a Boží vůle. Žil podle „Je psáno“ a podle pokynů svého Otce. Neměl "troubit svůj vlastní roh“, ale místo toho sám sebe nazval "syn člověka," který v aramejském jazyce, kterým mluvil, znamenal „muž“. Důvěřoval Bohu a stal se poslušným, dokonce i strašnou a ostudnou smrtí na kříži.
Filipínská církev si vedla dobře a podporovala Pavla, ale také měli problémy. Byly tam „sobecké ambice“ (1:15; 2:3) a „marné počínání“ (2:3), hádání a nedostatečná úcta k ostatním (2:4 a 14) a potřeba pokory, čistoty a bezúhonnosti (2:3 a 15). Pavel tedy věřící napomenul, že „Tvůj postoj by měl být stejný jako postoj Krista Ježíše“ (2:5). Poté ukázal, jak Kristus nepochopil rovnost s Bohem, ale byl úplně skromný, a v důsledku toho ho Bůh „vysoce povýšil“. Příklad Ježíše Krista je mocný. Nemusíme se ujistit, že si nás lidé všimnou, ani neví, kdo jsme. Měli bychom jednoduše sloužit v poslušnosti a pokoře, ujistit se, že Bůh nás jednoho dne odmění za naše činy. |
|
|
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 03. duben 2023 @ 21:30:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Milane ty jsi SJ? |
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 04. duben 2023 @ 08:51:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Také manichejci (sekta ze třetího století) uznávají Krista pouze za člověka.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Úterý, 04. duben 2023 @ 08:55:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | A dobře dělali z nich si ber příklad... |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 05. duben 2023 @ 11:42:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pokud by byl Ježíš pouze člověkem, klanění jemu by bylo čistým modlářstvím.
Jedině
v tom případě může nějaký člověk kralovat v nebi nad anděly, když je
současně Bohem. Vše ostatní je čirá utopie, zoufalství zlých duchů,
našeptávajících lidem jejich hereze.
Jen Bůh je "alfa i omega, první i poslední ...
(Zj 21,5) Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl mi: „ Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A řekl mi: „ Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.
(J 4,10) Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“
Žena mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“
Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 05. duben 2023 @ 14:07:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ...Jedině v tom případě může nějaký člověk kralovat v nebi nad anděly, když je současně Bohem. Vše ostatní je čirá utopie, zoufalství zlých duchů, našeptávajících lidem jejich hereze.
Ale ale to ti našeptal ďábel? Nebo nějaký jiný zlý duch? To totiž dělá satan, který vyvýšuje Ježíše na Boha, aby se tak mstil jedinému Bohu Otci. Satan se totiž v minulosti chtěl vyvýšit na úroveň Boha a to se mu nepovedlo a tak se dodnes mstí.
Ježíš je stále člověkem i po vzkříšení ale byl povýšen i nad anděly, kterým vládne.
...Pokud by byl Ježíš pouze člověkem, klanění jemu by bylo čistým modlářstvím.
Proč Ježíš byl předzvěděným králem židů, kteří se mu někteří klaněli, dokonce i mudrci z východu se mu přišli poklonit a pořád byl jen člověk:
Matouš 2:2 "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."
Ježíš řekl satanovi, že se má klanět jenom Bohu a jeho jediného uctívat. Matouš 4:10 Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´
Apoštolové se klaněli Ježíši až po jeho vzkříšení kdy už dostal od Boha slávu a veškerou moc. Matouš 28:16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
I když měl veškerou moc na nebi a na zemi pořád byl člověkem.
Bůh ustanovil Ježíše Krista jako svého zástupce, svého podřízeného vládce, a dal mu veškerou moc spravovat své stvoření (Mt 28,18; Ef 1,18-22). Učinil Ježíše "Pánem" (Sk 2,22). Vzhledem k tomu, jaké věci nyní Ježíš dělá? Ježíš je hlavou Kristova těla, řídí ho a vede (Ef 1,22-23; Kol 1,18). Ježíš dává lidem dar Ducha svatého, když jsou spaseni, a tak přidává ke svému tělu (Sk 2,32-33; 2,47; Mt 16,18). Své tělo, církev, podporuje a způsobuje, že roste (Ef 5,15-16; Kol 2,18-19), a organizuje ji, například tím, že vytváří vedoucí pozice (Kol 1,15-19). Ježíš ustanovuje lidi do jejich osobních služeb (Ef 4,7-8.11). Dává lidem zjevení (Ga 1,11-12; Sk 9,10-17; 16,7; 18,9). Je úžasným rádcem (Iz 9,6).
Ježíš slouží také prostřednictvím svých andělů (Zj 1,1). Modlí se za nás a přimlouvá se za nás (Ř 8,26-27.34; Žd 7,25). Chrání nás před zlem (2Te 3,3). Ježíš uzdravuje lidi (Sk 9,32-34). Dává nám milost a pokoj (1 Kor 16,23; Ef 1,2; 1 Te 5,28). Je s námi v našich zkouškách a utrpení (Sk 9,4; Ř 8,26). Můžeme s ním mít společenství (1 Jan 1,3) a můžeme se k němu modlit o podporu (Jan 14,12-14; Sk 7,59; 1 Kor 1,1; 2 Kor 12,8-9). Ježíš nás vzkřísí z mrtvých (1Te 4,15), promění naše těla, až budeme vzkříšeni při vytržení (Fil 3,21), a bude naším soudcem v soudný den (Jan 5,21-29; 2K 5,10).
Je důležité si uvědomit, že když Ježíš řekl: "Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi," nemyslel tím, že nyní ovládá všechno, co se na zemi děje, nebo dokonce že by mohl mikromanipulovat s tím, co se na zemi děje, kdyby chtěl. Bůh měl "veškerou moc" předtím, než ji předal vzkříšenému Kristu, a Bůh nemohl kontrolovat a nekontroloval to, co dělá ďábel, démoni nebo dokonce lidé; jsou to bytosti se svobodnou vůlí.
Když čteme, že Ježíš má "veškerou moc", musíme to definovat biblickými termíny a podívat se, jak se to projevuje v Bibli. Bůh měl a do jisté míry stále má veškerou "autoritu" v tom smyslu, že je posledním soudcem a nejmocnějším ve stvoření. Je založena na Boží konečné autoritě, která mu umožňuje poslat Krista zpět, když se tak rozhodne, soudit a odměňovat spravedlivé a soudit a odsuzovat nespasené. Boží nejvyšší autorita byla důvodem, proč mohl stvořit bytosti se svobodnou vůlí, aniž by se obával, že ho svrhnou, a také proč to byl on, kdo vytvořil pravidla, podle nichž se řídí všechny živé bytosti a podle nichž budou souzeny. Bůh neztrácí svou autoritu jen proto, že umožňuje bytostem se svobodnou vůlí jednat z vlastní vůle. Koneckonců právě kvůli své lásce a touze, aby ho duchovní i fyzické bytosti milovaly, stvořil onu svobodnou vůli.
Když Bůh vzkřísil svého Syna z mrtvých, vložil do Krista svou autoritu, takže nyní Kristus spolupracuje s církví, dává milost a milosrdenství, působí prostřednictvím daru Ducha svatého a při vzkříšení bude soudcem spravedlivých i nespravedlivých. Ale stejně jako měl Bůh před Kristovým vzkříšením veškerou autoritu, ale dovolil bytostem se svobodnou vůlí žít podle svých svobodných rozhodnutí, má dnes Kristus veškerou autoritu, ale dovoluje bytostem se svobodnou vůlí, včetně ďábla, démonů a lidí, žít podle svých svobodných rozhodnutí. V budoucnu však přijde den, kdy se Kristova autorita nad Božím stvořením projeví v plnější míře a on sestoupí z nebe, zabije nebo uvězní všechny Boží nepřátele a podmaní si zemi. Pak nakonec odsoudí každého člověka i ďábla a jeho démony a spasení budou žít navždy, zatímco nespasení budou zničeni a navždy zmizí.
"Bylo mi dáno." Toto je jeden z mnoha veršů, které jasně ukazují, že Ježíš Kristus není Bůh. Pokud by Kristus byl skutečně Bohem a byl by spolurovný a spoluvěčný s Otcem, jak učí trinitáři, pak je nelogické tvrdit, že Kristu byla dána autorita. Bůh má z definice autoritu.
Ježíš je člověk a autorita, kterou má, mu byla dána Bohem a není funkcí jeho "božské přirozenosti". Znění Matouše 28,18 je ve skutečnosti vyvrácením Trojice. Ježíš je tím člověkem, kterému Bůh dal "veškerou moc". Na rozdíl od Krista není nikde verš, který by říkal, že "Bůh" mu dal autoritu. Bůh má veškerou autoritu a deleguje ji na jiné. Ačkoli existují někteří trinitáři, kteří učí, že Ježíš se zbavil své autority, když se vtělil jako člověk, tento verš je po Ježíšově vzkříšení a všichni trinitáři tvrdí, že Ježíš měl své plné postavení Boha i poté, co byl vzkříšen z mrtvých, což byl případ tohoto verše.
Trojiční vyvrácení Písma, které říká, že "Bůh" dal Ježíši své postavení a autoritu, jako například ve Skutcích 2,36, kde se říká: "Bůh učinil Ježíše Pánem i Kristem", spočívá v tom, že "Bůh" znamená Otec. Pro to však neexistuje žádný důkaz; je to předpoklad, který má podpořit toto učení, a ne to, co Bible skutečně říká. Pokud prostě čteme Bibli tak, jak ji běžně chápeme, pak není třeba "Boha" neustále znovu definovat. Ježíš je člověk, Ježíš, a "Bůh" je Bůh.
Existuje mnoho veršů, které říkají, že Ježíš dostal to, co měl, od "Boha". Patří mezi ně, že mu byla "dána" veškerá moc (Mt 28,18), že byl Bohem "učiněn Pánem a Kristem" (Sk 2,36) a že mu Bůh "položil" všechno pod nohy a "ustanovil" ho hlavou církve (Ef 1,22). Nejpřirozenější výklad Bible je, že "Bůh" je Otec a Ježíš je lidský Mesiáš a "Bůh" dělá věci pro Ježíše, ale "Bůh" nikdy nedělá věci pro "Otce", protože on je Otec.
Dalším důvodem, proč Mt 28,18 vyvrací Trojici, je to, že pokud se "Bůh" skládá z Otce, Syna a Ducha svatého, pak Ježíš z definice nemůže mít "veškerou moc". Na základě toho, že jsou "Bohem", by Otec i Duch svatý měli stejnou autoritu jako Ježíš. Ve skutečnosti je součástí standardní definice Trojice, že Otec, Syn a Duch svatý jsou si "rovni". Jediný způsob, jak by Ježíš mohl mít veškerou autoritu, by byl ten, že by nebyl Bohem, ale Mesiášem, Bohem vyvoleným vládcem, a Otec by mu svěřil veškerou autoritu, stejně jako Bůh dal Ježíšovi autoritu soudit v soudný den (Jan 5,22).
[Další informace o tom, že Ježíš je plně lidským Božím Synem, a nikoli "Bohem Synem", najdete v příloze 10, "Ježíš je Boží Syn, nikoli Bůh Syn". Více informací o tom, že "Duch svatý" je jedním z označení pro Boha Otce a "Duch svatý" je darem Boží přirozenosti, viz Dodatek 11, "Co je Duch svatý?"].
Tady se jednoznačně píše o Bohu Otce jako Alfě a Omeze. Zjevení Janovo 21:5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." 6 A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. 7 Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.
|
]
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Čtvrtek, 06. duben 2023 @ 10:22:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ten můj Pán a ten můj Bůh řekl Tomáš je tam v řečtině vždy člen, kdyby Tomáš mysle jen na jednoho Ježíše tsk by řekl Můj Pán a Bůh, ale to neřekl proto tím Pánem myslel Ježíše a tím Bohem Boha Otce. Žádný z apoštolů nevěřil, že by byl Ježíš Bůh.
Klaněli se Ježíši jako králi nikoliv jako bohu viz mudrci.
Bůh svou Slávu nikomi nedá řekl ještě předtím než se Ježíš narodil. Sláva Ježíše je jiná Sláva než Sláva Boží. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Shona v Čtvrtek, 06. duben 2023 @ 19:21:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Nevím, jestli se odeslalo, asi ne. Zeptám se znovu tedy Mikim. Jak bys vysvětlil Izaiáše 9. kap. 6 verš, hlavně slova Bůh silný a Otec věčnosti. Prý pojem věčnost v hebrejštině a řečtině neznamená to, co chápeme my, tedy neohraničený čas bez začátku a konce, ale Otec? Trojici jsem nedokázala přijmout, ani to nepovažuji za důležité pro víru a nás vztah s Bohem, ale toto by mě zajímalo. Dík. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Čtvrtek, 06. duben 2023 @ 21:14:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | 1. Trinitáři by měli připustit, že tento verš je nesprávně přeložen jen ze skutečnosti, že Ježíš není nikdy nikde v Písmu nazýván „věčným otcem“. Trinitaristé skutečně popírají, že Ježíš je „věčný otec.
„Je to základní zásada trinitářské doktríny, že křesťané by„ neměli zmást osoby ani rozdělit látku “(Athanasian Creed). Je-li tedy tento verš přeložen správně, pak mají trojičtí křesťané skutečný problém. Fráze je však chybně přeložena. Slovo přeložené „věčné“ je ve skutečnosti „věk,
“A správný překlad je, že Ježíš bude nazýván„ otcem [nadcházejícího] věku “.
V kultuře Bible se každý, kdo něco začal nebo byl pro něco velmi důležitý, nazýval jeho „otec“. Například proto, že Jabal jako první žil ve stanu a choval hospodářská zvířata, říká Bible:
„Byl otcem těch, kteří žijí ve stanech a chovají hospodářská zvířata“ (Gen. 4:20). Protože byl Jubal prvním vynálezcem hudebních nástrojů, nazývá se „otec všech, kteří hrají na harfu a flétnu“ (Gn 4:21). Písmo v těchto verších nepoužívá „otce“ ve smyslu doslovného otce nebo předka, protože oba tito muži byli potomky Kainových a všichni jejich potomci zemřeli při povodni. „Otec“ byl používán v kulturním porozumění toho, kdo jako první udělal něco, nebo někoho, kdo byl nějakým způsobem důležitý. Protože Mesiáš bude ten, kdo určí nadcházející věk, pozvedne do něj mrtvé a bude nad ním vládnout, nazývá se „otec nadcházejícího věku“.
2. Frázi „Mighty God“ lze také lépe přeložit. Ačkoli slovo „Bůh“ v hebrejské kultuře mělo mnohem širší rozsah použití, než je tomu u nás, průměrný čtenář to neví ani nechápe. Čtenáři, kteří znají semitské jazyky, vědí, že člověk, který jedná s Boží autoritou, může být nazýván „bůh“.
„Ačkoli angličtina jasně rozlišuje mezi„ Bohem “a„ bohem “, hebrejský jazyk, který má pouze velká písmena, to nemůže. Lepším překladem pro anglického čtenáře by byl „mocný hrdina“ nebo „božský hrdina“. Martin Luther i James Moffatt přeložili tuto frázi jako „božský hrdina“ ve svých Biblích.
3. Jasným příkladem toho, že slovo přeloženo „Bůh“ v Izaiášovi 9:6 lze použít u mocných pozemských vládců, je Ezechiel 31:11, odkazující na babylonského krále. Trojice předsudků většiny překladatelů lze jasně vidět porovnáním Izaiáše 9:6 (el = „Bůh“) s Ezechielem 31:11 (el = „vládce“). Pokud ho nazval Mesiáš el, učinil ho Bohem, potom bude babylonským králem také Bůh. Izaiáš mluví o Božím Mesiášovi a nazývá ho mocným vládcem, kterým samozřejmě bude. Fráze přeložila „Mighty God“ v Izaiášovi 9: 6 v NIV v hebrejštině, el gibbor. Právě tato věta, v množném čísle, se používá Ezechiel 32:21, kde podle postavy řečové personifikace mluví mrtví „hrdinové“ a mocní muži, aby mluvili s ostatními. Věta v Ezechieli je přeložena do „mocných vůdců“ v NIV, a „silný mezi mocnými“ v KJV a NASB. Hebrejská fráze, pokud je použita v jednotném čísle, se může vztahovat na jednoho „mocného vůdce“, stejně jako když se používá v množném čísle, může se vztahovat na mnoho „mocných vůdců“.
4. Kontext osvětluje velkou pravdu o verši a také ukazuje, že není důvod ospravedlnit se tím, že se vztahuje k Trojici, ale spíše k Božímu ustanovenému vládci. Úvodní poezie této kapitoly předpovídá dobu, kdy „pro ty, kteří jsou v tísni, už nebude více pochmurného“. Veškerá válka a smrt přestanou, a „bota každého válečníka… bude určena pro spálení“ (v. 5). Jak se to stane? Kapitola pokračuje: „pro nás se narodí dítě a pro nás je dán syn“ (v. 6). Není náznak, že toto dítě bude „Bůh“ a renomovaní trojičtí učenci budou tvrdit, že Židé Starého zákona nevěděli nic o „inkarnaci“. Pro ně, Mesiáš bude mužem pomazaným Bohem. Začínal jako dítě, což samozřejmě nemohl být nikdy Hospodin, jejich věčný Bůh. A jaký velký vládce by tento muž vyrostl: „vláda bude na svých bedrech. A bude se jmenovat Úžasný rádce, Mocný hrdina, Otec nadcházejícího věku, Princ míru. “ Dále, „Bude panovat na Davidově trůnu (v. 7), což nikdy nebylo možné říci o Bohu. Bůh nikdy nemohl sedět na Davidově trůnu. Ale Boží Mesiáš, „Syn Davida“, mohl (Matouš 9:27, et al). Studie poezie v jejím kontextu tedy odhaluje, že se vůbec nevztahuje na Trojici, ale na Mesiáše, syna Davida a Syna Božího. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 07. duben 2023 @ 10:27:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | V čem konkrétně je ten verš Izaiáše 9.6 nesprávně přeložen?
Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám
dán; na jeho rameni spočinulo panství.
Dal mu jméno Podivuhodný rádce,
mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.
(Jeruzalémský překjlad:) Neboť se nám narodilo dítě, byl nám dán
syn, na jeho ramenou spočinula moc a bylo mu dáno toto jméno: Zázračný
rádce, Silný Bůh, Věčný otec, Kníže pokoje ...
(Slovo na cestu:) Neboť se nám narodí dítě, bude nám darován syn, který na svá ramena převezme vládu. Budou ho nazývat Divuplným rádcem, Mocným Bohem, Otcem věčnosti a Vládcem pokoje.
Jeho království bude růst a nikdy neskončí.
Některý z lidí se klidně může stát otcem těch, co hrají na harfu, co chovají domácí zvířata. Nic proti tomu.
Ale zapojme vlastní rozum! Který z lidí se takto může stát i "Otcem věčnosti?" Jen Bůh sám stojí nad časem a je věčný a neměnný! Nesmrtelnost lidí plyne jako dar z nesmrtelnosti Boha! Tak kdo je tady Otcem věčností?
Nemluvě už o tom, který z lidí se může stát "mocným Bohem"!
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 08. duben 2023 @ 09:27:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Odmysli si ty velká počáteční písmenka, která tam dali na začátku překladatelé ovlivnění trojicí.
Mnozí lidé jsou v Písmu nazváni bůh. Ježíš je božský hrdina, princ míru, ale ne samotný Bůh. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Shona v Pátek, 07. duben 2023 @ 23:10:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | To dává smysl. Dík. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 07. duben 2023 @ 09:43:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) |
Boží slovo platí vždycky a pořád - nikoli snad jenom dočasně.
V čem že je sláva Ježíše jiná, než sláva Boží konkrétně?
(1 Kor 4,5) Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane pochvaly od Boha.
(Mk 13,26) A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou.
(Žl 89,7) Vždyť kdo v oblacích je roven Hospodinu? Kdo je podoben Hospodinu mezi Božími syny?
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Sobota, 08. duben 2023 @ 09:30:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Žalm 89:7: "Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?"
V době kdy to David? napsal Ježíš neexistoval a nikdo o něm nevěděl. Boží synové jsou zde myšlení andělé nebo i lidé, kteří byli nazváni Božími syny. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Shona v Sobota, 08. duben 2023 @ 23:49:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | O trojici nejsem přesvědčena, ale v té době jistě existoval. Věřím, že měl počátek, jak Jan píše a do té trojice mi to nezapadá. Ani bych jeho roli nesnižovala, protože je na několika místech zmínka, že ho apoštolové vzývali. Dívat se na něho jen jako na významného krále to fakt nemohu. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 09. duben 2023 @ 08:25:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Žádný apoštol nepivažoval Krista za Boha. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 09. duben 2023 @ 23:05:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Shono.
Dívat se na něho jen jako na významného krále to fakt nemohu.
To také nemohu, a to vzhledem k tomu jak se mi Ježíš dal poznat a od čeho všeho mne vysvobodil a co všechno proměnil. Takhle žádný obyčejný člověk působit nemůže byť by byl sebevětším světovým vládcem. Ty neustále spory náboženských fanatiků o tom zda je Kristus Bohem či není nejsou spory křesťanské, jsou to spory modlářské, ve kterých se modláři přou o svých náboženských představách. Představách které jim v hlavách vytvořily zakázané zobrazování Boha a také falze lidské učení o Bohu, tedy náboženství. Bůh není Bohem představ. Bůh se nám dává poznat v Duchu svatém. A k tomu po nás chce zachovávat Jeho přikázání a lásku k pravdě. Pro nás křesťany je samozřejmostí Bůh v srdci a chrám Ducha našeho těla. Díky tomu žijeme v Bohu, známe Jeho vůli, jsme vysvobození z otroctví hříchu a modlíme se v Duchu svatém aniž by jsme kolikrát znali důvod. Modlíme se v lásce jenom proto, že to Bůh chce a na našich důvodech proč vlastně ani již tak nezáleží. A za tohle všechno jsme napadání od falešných křesťanů kteří si své bohy vytváří podle svých zvrácených představ, bohy vegetariány, bohy co dovolují hřešit pro podivnou pseudolásku, bohy peněz co dovolují hřešit za své peníze, bohy do kterých si modláři infiltrují to co nejhoršího v nich je. To Kým Bůh je dal Bůh poznat prorokům, apoštolům a je toho o Něm v Písmu docela dost. Bůh je Stvořitelem bytostí i bytí. Je mnohem víc než bytost. Slovo Kým Bůh je neexistuje, je prostě Bohem, nepřesně vyjádřeno Jsoucnem, Entitou která má moc bytostnost tvořit a která sama sobě stvoří bytost jakou chce. Bůh je Kým chce. Když chce Bůh stvořit svět stane se Slovem na počátku. Když chce zachránit svět stane se Synem. Když nám chce zjevit svou lásku stane se nám Otcem. A když chce být neustále všudypřítomný před počátkem, při něm i po něm až na konec věku a po konci věků stane se Duchem svatým a třeba také Věkovitým jak Je nazýván v knize Zjevení. Jsem který Jsem.. Boha jako Stvořitelskou moc, Jsoucno, Entitu nikdo nikdy neviděl. Můžeme Boha vidět, slyšet, tedy v pravdě Ducha teprve až v Jeho bytostné formě kterou na Sebe bere. Boha můžeme vnímat teprve až se nám dá poznat v bytostné podobě, či jiném nám rozpoznatelném způsobu. Bůh chtěl a chce být lidskou bytostí a lidskou bytostí se Stal a Je. Kdo z nás lidí tohle dokáže? Kdo z nás se stal lidskou bytostí proto, že sám chtěl? Kdo z nás lidí byl (je) Bohem předtím, než se stal člověkem? Kdo z nás lidí byl počatý Duchem svatým? Tady se klidně vyjádřím za nás všechny- NIKDO! Když se tohle uvědomíme je zcela zbytečné klást si otázky zda je Kristus pouze jenom člověk, či fantazírovat nad bohočlověkovskými přirozenosti. To není vůbec důležité. Důležité je vědět Kým a Kdo se Někým stal a proč. A to my křesťané víme. Bůh se stal člověkem aby člověka zachránil.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 10. duben 2023 @ 09:29:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ježíš není "věkovitý" a není nijde napsáno, že se jím v budoucnu stane. Předá jednou vládu Bohu Otci.
Dan 7:13: "Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu." |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Magdalena07 v Pondělí, 10. duben 2023 @ 15:50:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | AmenJan1.8 -14 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. 10 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm však, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. 13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha. 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
ON přišel zachránit svůj lid, smazat náš dlužní úpis, abychom my si mohli vybělit svá roucha v Jeho krvi a jednou byli NAVŽDY s Ním
Zdraví Magdalena |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 10. duben 2023 @ 18:43:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Děkuji Ti za pozdrav Magdaleno. Pravdu v Duchu svatém jsi poznala.
Buď s Bohem.
Myslivec |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: milan333 v Středa, 05. duben 2023 @ 16:20:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Nejsem a nejsem také členem žádného společenství. Hledám společenství, které bere Boží slovo jako autoritu. |
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 06. duben 2023 @ 06:30:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Bez tradice správného porozumění Písmu je možno z Božího slova vyčíst a vydedukovat úplně cokoli.
|
]
Re: Ježíšova preexistence (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Čtvrtek, 06. duben 2023 @ 10:25:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Tak to hsme na tom stejně, ale takové společnství kde budou všichni věřit stejně jako Ty asi nikdy nenajdeš jedině si založit vlastní církev :). |
]
|
|
|
|
