Člověk má žít lidskosti, lidství

To nás vede ke Stvořiteli

Lidé se budou mydlit do té doby, než to dokážeme

K tomu nás vede dessteri

Vidíme, že mají slova, kterých se v kostele zvlášť v postní době tolik užívá, ne příliš dobrý zvuk. Je potřeba si je lépe ujasnit. Pocházejí z biblického slovníku. Písmo ovšem nebylo psáno česky, proto se musíme obrátit k originálnímu jazyku, kde byly řečeny poprvé. 

Slovo obrácení odpovídá výrazu hebrejskému. Tam náprava chybného života se vyjadřuje obrazem, který jsme právě rozbírali: změnit pomýlenou cestu. Ukázali jsme, že to potřebuje bližšího vysvětlení, aby se nedošlo k nedorozumění. 

Slovem pokání pak překládáme výraz řecký, kterého užívá evangelium: Metanoia. Ale je to překlad ještě neurčitější než výraz obrácení. 

Povězme si tedy, co naznačuje v originále. 

Řecké metanoia je složeno ze dvou částí: Je tu slovo noia, které znamená myšlenku, názor na něco, a předtím je vsazena předpona meta, která označuje něco, co je za tím. 

Celek tedy znamená změnu myšlení, náhledu. Dělat pokání tedy znamená na prvním místě začít se dívat na věci jinak. 

Pro toho, kdo se začne dívat na svět a na události jinak než předtím, všecko se nápadně změní. Smějeme se např. tomu, co nás dříve rozčilovalo, nebo naopak nás tíží a znepokojuje to, co jsme dřív nebrali dost vážně. 

V tom smyslu dělá pokání např. ten, kdo se zanedbával léčit, až když uslyšel je tu nebezpečí rakovinného nádoru. 

V tomto smyslu má hluboký smysl napomenutí duchovních autorů, abychom dělali stálé pokání. Není to odvracení se od světa, od povinné práce, od lidí, s kterými žijeme, ale je to stále lepší pochopení cíle, ke kterému vedou. Znamená to vidět, jak vidí Bůh. 

Zastavme se však u výrazu řeckého, který čteme v evangeliích, ta jsou psána řecky. Tam se pro pokání užívá slova metanoia.
Je zajímavě složené. Noia znamená myšlenku. Když před to dáme předponu meta, neznamená to, že jednu myšlenku nahradíme jinou, ale že tu původní prohloubíme, uvidíme něco, co je v ní skryto pod povrchem. Když staří Řekové začali studovat přírodu, nazvali tu vědu ?fyzikou?. Když se pak jejich filozofové zahloubali nad tím, co je základ všeho, co v přírodě pozorují, začali tomu říkat ?metafyzika?. Podobný postup sledujeme, i když se díváme na vlastní život. Může to být pouhé pozroování toho, co dělám, jednoduché myšlenbky (noia). Ale někdy se dokážeme zastavit a ptát se, jaký to má vlastně smysl, co znamená to, co dělám, pro mne samého. Takové zamyšlení je metanoia, pokání, obrácení v pravém slova smyslu.Je to převrat v psychologickém slova smyslu? Vypadá to tak navenek, ale to klame. Ukažme si to na dvou klasických příkladech obrácení: sv. Pavla a sv. Augustina. Sv. Pavel nenáviděl první křesťany, pronásledoval je. Ale obrátil se a stal se nadšeným vyznavačem Krista. Tedy se zásadně změnil? Ano i ne. Jako farizej od počátku horlil pro svatost božího zákona, jak jej zjevuje Starý zákon. Co se stalo při obrácení? Neřekl, že byl ten zákon pomýlený. Ale pochopil, že je jehzo smyslem Kristus. Nevrátil se tedy nazpět, ale šel dál po té cestě, kterou začal a ke které ho od počátku stvoření Bůh vyvolil.A sv. Augustin? On od počátku šel za tím, co učili starověcí filozofové: cílem života je štěstí. Mladý sympatický a nadaný Augustin chtěl být v životě šťastný. Hledal to štěstí v dětských hrách, později s ženami, pak i v úspěšné kariéře intelektuální. Ale nakonec pochopil, že opravdové štěstí najde až ve spojení s Bohem. Lidské srdce je totiž nespokojené, jak píše, tak dlouho, dokud nespočine v Bohu. Co pak řekneme o jednom známém marxistu, kterého zde nemíníme jmenovat. Obrátil se ke křesťanství. Podezřívali ho, že to udělal z prospěchářství. Ale on se tomu usmívá a dodává: Od mládí jsem byl nadšený pro spravedlivost a pro práva chudých. Jsem i dnes, ale vím, kde se spravedlivost najde: ne v ideologiích, ale u Boha Otce.Člověk, který dělá pokání, tedy začíná vidět svět takový, jaký doopravdy je, tak, jak jej vidí Bůh, který jej stvořil. Vidí, že je zásadně dobrý. To povzbuzuje k radosti. Ale nemůže mu uniknout ani druhá stránka: zlo, se kterým se setkáváme na všech stranách. I to je potřeba vidět očima božíma, jeho hlubší smysl. Zde pak, jak se zase zdá, všechen optimismus přestává. Zlo, tj. hřích, je v božích očích největší neštěstí, jaké nás může postihnout. Vede ke všem katastrofám a k smrti. Tak to čteme na stránkách Bible. Ale není to četba definitivní. Jedny stránky jsou doplněny druhými. Táž Bible, která nám ukazuje, že je hřích největší neštěstí, nás na druhých stránkách učí, že se každý hřích dá napravit pokáním.

Kát se - sloveso (vid nedokonavý)

1.) význam: litovat hříchů a činit za ně pokání. (příklad: "Hříšník se kaje").

2.) význam: litovat provinění.  (příklad:  "Kát se ze svých chyb").

Synonyma: Sypat si popel na hlavu.

(slovník dictio).

..."Zlo, tj. hřích, je v božích očích největší neštěstí, jaké nás může postihnout."...

Hřích je pro člověka vždycky na škodu, které nelze nelitovat - a o to tu mezi námi jde. O tvrzení, jak jsi ty prý činil pokání a lítost jsi u toho nepotřeboval.

Ale pokání bez lítosti na zlem, nad škodou, nemůže být nikdy opravdové, nemůže to být skutečné pokání..

Vota na téma pokání napsal:

  Toník

Nemám problém souhlasit ani s tím tvým příspěvkem, Toníku.

Jen není úplný - úzkostlivě se v něm vyhýbáš potřebě a nezbytnosti  lítosti při pokání

  To je dobře, Stando.

  A souhlasíš s tím?

  Takže bys rozuměl, že když se bavíme v rámci křesťanství, tak je potřeba jít do písma, co dané slovo znamená v písmu? 

  A to už jsou zase ty tvoje přehazovačky tvého stavu a myšlení na druhé. Na to jsem se tě neptal, to si nech od cesty - můžeš si přehazovat třeba s Martinem, ty na něj můžeš přehazovat tvoje úzkostlivé vyhýbání a on zase na tebe z jeho života chlupy ze satanova zadku. 

  Toník

Když u tebe, Toníku, uvidím nějaký omyl, upozorním tě na tento omyl. To nejsou žádné mé "přehazovačky".

Já rozumím, že jsi se mě na přítomnost a nezbytnost lítosti při pokání neptal, protože je to pro tebe bolavé místo - omyl, který si odmítáš přiznat.

Pro správné pochopení Písma musíš znát celý kontext Písma - nedá se vydedukovat správné pochopení jen z jednoho místa a jiná přitom ignorovat

  Stando, na tvoje omyly, co ty vidíš si klidně upozorňuj, to je přeci tvoje věc. Snad si jednou vyřešíš ty omyly, co vidíš, moc ti to přeju. 

  Moc ti přeju, abys jednou měl lítost nad způsobeným zlem a nemusel už si tohle tvoje téma stále dokola řešit.

  Mně se tvé omyly netýkají, nesouvisí s tématem diskuze. Lítost nad způsobeným zlem mi nikdy nescházela. Ani jiná lítost mi nescházela. Spíše přebývala. Ale to je jiné téma.

  No, to je dobře, že rozumíš alespoň tvým lžím a pomluvám, které roztrušuješ v diskuzi o druhých místo toho, abys diskutoval k tématu. Bývaly doby, kdy jsi nerozuměl ani takovýmto tvým tvým přehazovačkám!

  Tyhle tvoje problémy se Stando netýkají ani diskuze, ani mně, ponechám je tedy tobě. Nějak si to budeš muset vyřešit. A jestli je to tvoje bolavé místo, tak ti přeju, ať si ho vyřešíš brzo.

  A vedle v diskuzi jsem se tě ptal - psal jsi, že se nemusíme napadat, raději toho druhého pochopit. 

  Proč jsi zase začal lhát místo toho, abys pochopil, co ti píšu?

  Nemyslím, že by tvoje lživé přehazovačky ve stylu "úzkostlivě se v něm vyhýbáš potřebě a nezbytnosti  lítosti při pokání" či "protože je to pro tebe bolavé místo - omyl, který si odmítáš přiznat." byly nějak užitečné tobě či jiným čtenářům. Jen si lhaním přiděláváš další a další lítost - až tedy jednou nebudeš mít problém s absencí lítosti za lhaní, které předvádíš.

  Zpět tedy k tématu, tu kloudnou věc, co jsi napsal, kde si asi řešíš zase nějaký tvůj problém:

  Tak, Stando. Ano. Přesně. To je k tématu. Souhlasím.

  A k tomu správnému porozumění jsem zde dával citace z promluvy pana kardinála Špidlíka zde a zde. 

  Jemu bys snad nenapsal tvé omyly, co ty vidíš, ve stylu "úzkostlivě se v něm vyhýbáš potřebě a nezbytnosti  lítosti při pokání"?

  Pokud chceš tedy správně pochopit písmo, pan kardinál Špidlík ti může pomoci. Říkal:

 

   A to říkal pan kardinál moc dobře. A taky říkal: 

  A to říkal taky dobře. Sice trochu filosofuje a šlo by k jeho nápadům mít výhrady, ale to podstatné - porozumění tomu, co znamená slovo "metanoia" v Písmu, to vysvětlil dobře.

  Toník

Toníku, nepřekrucuj moje slova.

Jsou to tvoje omyly, které u tebe vidím a snažím se tě na ně upozorňovat. Kroutíš se tu jako had!  Proč vlastně?

Nemyslím to nijak zle, nesnažím se tě tu nijak znemožňovat. Tak to nedělej ani ty sám sobě.

..."Lítost nad způsobeným zlem mi nikdy nescházela."...

O toto u vůbec nejde. Tvrdil jsi však, že jsi prý činil pokání a lítost jsi u toho nepotřeboval.

Dole v komentáři vysvětluji, že bez lítosti nad hříchem pokání není vůbec možné udělat.

A cílem pokání je skutečně to, co napsal kardinál Špidlík (můj oblíbený autor).

"V tomto smyslu má hluboký smysl napomenutí duchovních autorů, abychom dělali stálé pokání. Není to odvracení se od světa, od povinné práce, od lidí, s kterými žijeme, ale je to stále lepší pochopení cíle, ke kterému vedou. Znamená to vidět, jak vidí Bůh."

  To jsem normálně psal. Mnohokrát se mi stalo, že mne Bůh zastavil včas, dal mi změnu života, smýšlení, dřív, než jsem něco zkazil nebo dokonce udělal něco zlého. Pak nebylo čeho litovat, zato bylo z čeho se radovat.

  Zpět k tématu, Stando. František psal o pokání.

"V tomto smyslu má hluboký smysl napomenutí duchovních autorů, abychom dělali stálé pokání. Není to odvracení se od světa, od povinné práce, od lidí, s kterými žijeme, ale je to stále lepší pochopení cíle, ke kterému vedou. Znamená to vidět, jak vidí Bůh."

  Tak, Stando. To přesně znamená.

  A je lepší, když člověk vidí věci tak, jak je vidí Bůh dříve, než něco provede. Pak se může radovat a nemusí litovat.

  Toník

Ten začátek tvého komentáře je pořád jak od malého kluka na pískovišti.  Primitivní reakce přehazování toho, na co jsem tě já upozornil.

..."abychom dělali stálé pokání. Není to odvracení se od světa, od povinné práce, od lidí, s kterými žijeme, ale je to stále lepší pochopení cíle, ke kterému vedou. Znamená to vidět, jak vidí Bůh."...

  To je možné, že to tak máte, Stando. Já ti to neberu, když vám to tak vyhovuje, mějte si to tak.

  No a funguje to tobě prakticky? Dostal ses alespoň do bodu 1)?

  A už jsi rozumem poznal, co je špatného na tom, když vytrvale tykáš lidem, kteří si to nepřejí a upozorňují tě na to?

  Už jsi rozumem poznal, jaký nedostatek jste předvedli, když jste sem do diskuze přitáhli toho vašeho "willyho"?

  Už jsi rozumem poznal, co je špatného na tom napsat nějaké ženě "Myslela sis snad i ty sama na vašeho faráře a na to, že když bys mu vlezla do postele, tak budeš poroučet na faře i v kostele - a když on poznal, co jsi doopravdy zač a jak "čisté" jsou tvé úmysly, tak tě za všech funkcí okamžitě vyrazil?"

  Už jsi rozumem poznal, co je špatného na tom napsat nějakému muži  'ty sám jsi se "postaral", aby v očích církevního práva byl tvůj sňatek sňatkem neplatným!'?

  To klidně tvrďte, nebudu vám to brát, Stando.

  A v čem tak konkrétně činíte to "pokání"?

  Toník

"...

Všechny tyto věci jsi vytrhl z jejich kontextu - a já je přitom všechny opakovaně vícekrát už vysvětlil.

Např. že není přirozené, aby si bratři a sestry mezi sebou vykali. I Brusli jsem opakovaně vysvětlil proč jsem zareagoval právě tak "farářem", i tobě jsem vysvětlil, že ta moje slova: "Ty sám jsi se postaral ..." vznikla z nepochopení  tvého příkladu o svatbě dvou katolíků před husitským farářem.

Normálnímu člověku by to asi stačilo, ale ty máš seznamy mých "peprných" citátů, vytržených ze souvislostí a používáš je účelově k rozbití diskuse o zcela jiném tématu, k odvedení pozornosti od  věcí, na kterých cítíš, že bys diskusně pohořel.

  Ale netušil jsem, že už cítíš, že bys diskuzně pohořel, diky za sdílení toho, jak uvažuješ.

No, i člověk, který vyká, nemusí být nutně slušný

  To české slovo vyjadřuje hezky postoje světa, pohanskou náturu v životě bez Boha. 

  Takoví jsou skutečně často Češi, národ z velké části žijící bez Boha, je to jejich realita. Pláčou nad sebou, rmoutí se nad sebou, jací jsou. Někdy jsou i zděšení, nebo zhrození nad tím, jací jsou, ale to nedají najevo. A dělají přiblblé vtipy nad svou náturou - to když jsou trochu nad věcí. 

  Takoví jsme byli taky, bez Boha, jako pohané ve světě. A je to logické v situaci bez Boha, že lidé lkají nad sebou - ono jim toho zase tak moc jiného nezbude.

  Pokud je člověk chudý, neschopný, lká nad sebou, jaký je chudáček, že nedokáže vydělat ani na nájem a na jídlo a z toho lkání nad sebou je mu i těžko vstát z postele, tak mu další lkání moc nepomůže. 

  To, co takový člověk potřebuje, je změna - změna postojů, které se říká "metanoia". Potřebuje vzdělání a Boží požehnání, potřebuje v životě změnu. I kdyby se ulkál k smrti, jako ten alkoholik, nebo tlouštík, tak mu to ke změně nepomůže. 

  Toník

  "Pokání" tedy nejsou ani pocity (že někdo lituje, stydí se, či že je mu hanba, že by se do země propadal, nebo je zděšený z toho, co udělal nebo dokonce jaký je) a "pokání" nejsou ani tři otčenáše a zdrávasy, co za "pokání" ukládali kněží nám. Ani pouť do Říma uložená za "pokání" není pokání.

  "Pokání" není to, když je hříšník dál hříšníkem - když je lhář dále lhářem, zbabělec zbabělcem, zloděj zlodějem, závistník závistníkem, ... 

  Ani když zloděj po většinu času vydrží bez krádeže, třeba i měsíc vydrží bez krádeže a pak zase krade, tak to, co zloděj dělá, není pokání. 

  I když alkoholik vydrží celý den bez alkoholu a pak se opije a zmlátí ženu a děti, tak to, co ten celý den dělal, nebylo pokání. 

  A i kdyby šel zloděj či alkoholik pětkrát až do Říma, stokrát se pomodlil otčenáš a celou cestu litoval, tak to pořád ještě není pokání. I kdyby se u toho styděl, až by se do země propadal, tak pokud dál bude zlodějem, alkoholikem, lhářem, závistníkem, modlářem ... Tak to není pokání.

  Pokání je to, že zloděj přestane být zlodějem - už nekrade, pracuje, nahradí škodu, pomáhá druhým. Pořád. 

  Pokání je to, že modlář už není modlářem, vyhází modly a věří Bohu - už pořád.

  Pokání je to, že lhář přestane být lhářem - už pořád.  

  To kým člověk je, jaký je, to je potřeba změnit. Pokud je hříšníkem - lhářem, zlodějem, modlářem, je to potřeba změnit. To je pokání. Že zloděj přestane být zlodějem.

  Skutky, které člověk udělal, ty už člověk nikdy nezmění. Navíc skutky, které člověk udělal, jsou drobnost v porovnání s tím, kým člověk je, jaký je. 

  Na minulosti hříšníka je úplně nejlepší to, že 𝓶𝓲𝓷𝓾𝓵𝓪 a už není. 

  Ale to, jaký člověk je, to kým je, to, komu patří, to koho jméno nosí, to je tu stále.

  Toník

..."Zloděj ať už nekrade, pracuje a pomáhá druhým. Když je nějaký zloděj, co už nekrade, pracuje, pomáhá druhým, tak to činí pokání."...

Znovu, toto je pořád jenom část z celého pokání. Zloděj musí také vrátit podle svých lidských možností všechno předešlé, co ukradl - nebo nahradit.

(Ale neber to, že ti odporuji snad už jenom ze zvyku!)

  Že by třeba u vás měl Pavel kázání a řekl by: "Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek." a přihlásil by se vzadu Standa a řekl by: "Znovu, toto je pořád jenom část z celého pokání. Zloděj musí také vrátit podle svých lidských možností všechno předešlé, co ukradl - nebo nahradit."

  Ale máš pravdu, Stando - to je část pokání a má zloději nahradit škodu. To je taky část pokání. A když zloděj nahradí škodu, tak už škodu nahrazovat nemusí a když dál bude pracovat a starat se o druhé, bude to docela celé pokání.

  Ale když ten zloděj bude dál zloděj, bude dál občas krást a "lkát na sebou", tedy litovat, rmoutit se nad sebou, jaký člověk je, nad tím, jaký je jeho stav, tak to nebude činit pokání. To není ta "metanoia", "změna smýšlení", o které se píše v písmu.

  Toník

Nebude - li zloděj litovat předešlého života (který uzná za špatný) - nebude mít pochopitelně ani žádný racionální důvod v tomto životě dál pokračovat.

Nezbude mu žádná motivace se změnit a přestat krást.

Lítost nad špatnostmi je hnutím lidského srdce, které vyvolává v člověku Duch svatý a tím vede člověka ke změně života - k pokání.

  Ale snad se k němu jednou dostane evangelium, aby ten důvod měl, tak jako kdysi my. 

Lítost srdce hříšníka nad hříchem je to první, co přichází člověku jako dar od Boha.

Hříšník tuto lítost ale musí uchopit - ztotožnit se s ní.

Dalším darem od Boha bývá zhrození, zděšení nad ošklivostí hříchu, znechucení ze hříchu a touha po jiném, po čistém životě.

Lítost od Boha přijatá za svoji osobní záležitost spolu s touhou pak vypůsobuje rozhodnutí lidské vůle se také od základu skutečně změnit, zkažené věci podle možností napravit.

Až tehdy o člověku platí, že se  kaje.

Kaje se před Bohem i před lidmi, kterým hříchem ublížil.

Po tomto úkonu kajícnosti, který se dělá vyznáním Bohu i církvi - kde církev pak uděluje tzv. "rozhřešení" = odpuštění hříchů ze strany církve a tím i odpuštění hříchů ze strany Boha (J 20,21-23), musí následovat skutečná náprava hříšníka jeho životem - skutky (tzv. "dostiučinění").

To je totiž cílem celého úkonu pokání - změnit od základu svůj život s Bohem k lepšímu, stát se lepším člověkem.

  Můžeš začít u tvého "lezení faráři do postele" a vašeho "willyho", co jste si přitáhli do diskuze. Tam je namístě nejen lítost, ale i hanba. A můžeš přidat "postarání o neplatné manželství".

  Jsem zvědav, jestli ti prakticky funguje to, co píšeš, nebo je to jen teorie.

  Lítost je přirozená záležitost, normální věc, kterou má každý člověk, co není psychicky narušený.

  Lidi litují toho, co zlého provedli, a ještě více litují toho dobrého, co neudělali, litují času, který ztratili... Co jsem tak slyšel, tak úplně nejvíc litují lidi, když se blíží konec. A nelitují tolik toho, co udělali, jako toho, co neudělali - litují času, který nebyli s dětmi, litují toho, že neoslovili někoho, koho měli rádi, litují toho, že nenavštívili kamaráda z dětství, ... A to je normální.

  Taky lidi litují druhých, kterým se stalo něco zlého, to je o kus lepší lítost - není to sobecká lítost, zaměřená na sebe. Je to lítost vztahová, říká se jí soucit.

  Pokud má někdo absenci lítosti, což se výjimečně děje, je poškozený, potřebuje pomoci, uzdravení.

  Toník

..."Pokud má někdo absenci lítosti, což se výjimečně děje, je poškozený, potřebuje pomoci, uzdravení."...

Naprosto souhlasím.---Napsal Cizinec:

  Pokud vůbec - zatím jsi tu za léta neprojevil ani lítost - natož abys v nějakém tvém hříchu učinil pokání!

  Tohle jsem měl hodně jiné, než ty, Stando - lítost jsem nepociťoval až když jsem činil pokání ze hříchu, ale dávno, dávno před tím. Mnoho a mnoho let jsem měl lítost nad hříchy i nad mým hříchem a pokání jsem tehdy ještě ani neznal. 

  

  Tak to má ten člověk blbé.

  Pokud člověk změní smýšlení včas, dřív, než udělá něco zlého, dřív, než něco zkazí, není pak vnitřně poškozený. 

  A co je o dost lepší - nejsou poškození ani lidé okolo něj. 

  V tom se liší situace hříšníků, kteří smýšlení nezmění - stále třeba lžou, kradou, závidí, uctívají modly, nemají rádi rodiče a ještě se chlubí tím, že jsou hříšníci. A ani nad tím neprojeví lítost - natož aby změnili smýšlení.

  Ale nikdo jim to násilím brát nebude. Nikdo je násilím nespasí. Až jednou přijdou na soud, ale to už bude pozdě. A bude tam hodně lítosti.

  Toník

Ať si každý čtenář sám posoudí, který z nás to má více blbé.

My, katolíci, se v lítosti ze hříchů kajeme a vyznáváme je Bohu a církvi (J 20,21-23)

  - a po tomto našem kání  přichází Boží odpuštění spolu s nápravou života - POKÁNÍ.

Člověk začne vidět svět kolem sebe více  "Božíma očima".

..."Pokud člověk změní smýšlení včas, dřív, než udělá něco zlého, dřív, než něco zkazí, není pak vnitřně poškozený. 

  To myslím není potřeba, Stando. Čtenáři se určitě můžou věnovat něčemu užitečnějšímu.

  My, křesťané, jsme byli zachráněni z bezbožnosti Bohem. Přijali jsme jeho odpuštění, s vděčností. A přijali jsme také změnu smýšlení. A tu změnu jsme činili a činíme - přestali jsme sloužit modlám a démonům, chudobě a beznaději, zlobě či souzení, přestali jsme krást, podvádět zákony, ctíme autority od Boha i ty, kteří pro ně pracují, ... přijali jsme Boží pohled na svět. 

  Vydali jsme život Bohu a Bůh nám dal nový život. Přijali jsme od Boha uzdravení - duše i těla. Ukončili jsme starý život, dali se pokřtít.

  A jsme za to rádi.

  Toník

..."My, křesťané, jsme byli zachráněni z bezbožnosti Bohem. Přijali jsme jeho odpuštění, s vděčností. A přijali jsme také změnu smýšlení."...

A proč tedy ten váš "bůh" tímto způsobem nezachrání z bezbožnosti všechny lidi bez výjimky , ale jen vás "vybrané"?

A mezi námi: Ty jsi křesťanem tak akorát na baterky. Hubou.

  Ahoj Stando.

  Vedle v diskuzi jsi psal:

  A to jsi napsal dobře. 

  Toník

Ty rozpory jsou jenom ve vašich hlavách.

Není důležité, co si ty o skutečnosti myslíš - jak ji vidíš, jak ji vnímáš - ale podstatné je, jaká ta skutečnost doopravdy je.

Vysvětlím v dalším článku, proč je ten Toník křesťanem "na baterky".

  A to jsi psal všechno hezky. Věřím ti v tom. A spíše by mne zajímalo, kdybys napsal článek, kde si po tak dlouhé době získal tyhle postoje, odkud je máš. 

  Tak jsem zvědav, jak bude vypadat tvůj článek, jestli se bude podobat tomuto, co jsi psal, nebo jestli bude o tom, co tu nejvíc píšeš stále dokola a úplně sám za sebe, tedy že "Ty rozpory jsou jenom ve vašich hlavách." a jiné tvé věci, co jsi psal sám za sebe z tvého života.

  Toník

  A to jsi psal všechno hezky. Věřím ti v tom.

"...

A proto mi píšeš, že "vy křesťané", to máte jinak, než to mám já?

  Četl jsi, co jsem ti psal?

"...

Tohle já přece nikdy nezpochybňoval, Toníku.

Vyjadřuji se k úplně čemusi jinému: že změna smýšlení (ať už včas, nebo později) je nutně vždycky doprovázena hnutím mysli a srdce doprovázené lítostí z toho, že dřívější smýšlení nebylo podle Boha a že mělo logicky své neblahé následky úměrné závažnosti hříchů člověka.

Nejde to jinak.

To Duch svatý vzbuzuje v srdci člověka neklid, nespokojenost s hříšným stavem člověka a touhu po životě lepším. Pokud člověk tento dar přijme, logicky nutně musí vždycky litovat každého svého hříchu. Jinak by se žádná změna smýšlení nekonala.

Nelze tedy v principu nikdy činit pokání, u kterého by lítost nebyla přítomna. O toto mi šlo.

  Já to chápu, Stando.

  Stále znovu a znovu o tom píšeš, samozřejmě rozumím, že si řešíš tenhle problém, že je to pro tebe důležité. Když je navíc zjevné, že za všechny ty lži, dokonce sprosté urážky, či předpojatosti jsi nikdy ani náznakem neprojevil ani kousek lítosti. Rozumím, že si to řešíš i jinde v životě.

  A moc ti přeju, abys ten tvůj problém brzo vyřešil, abys měl tu lítost, která tě dovede k pokání i v těchto věcech - pokud tedy vůbec něco takového existuje, nikdy v životě jsem neslyšel, že by někoho lítost k pokání dovedla.

  Aby tě pak nemuselo mrzet, že nejste schopni komunikovat ani na té elementární úrovni bez odsuzování a předpojatosti.

  Toník

Taky se ptám, jak se sebou vydrží

Znáš alespoň jednoho?

Ježíš: "Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

OKO

Důkaz o povýšeném stylu jednání k Cizinci a k dalším na GS je z Tvého předchozího textu (i z jiných dalších textů ) naprosto  jasný. A komentář Ježíše jako důkaz z Bible též. Jsou to naprosto jasné důkazy, neprůstřelné - když jsi tedy ty sám začal diskusi o důkazech.