Mnozí nevědí, co je Evangelium, co je milost a víra.

"V dnešní době milosti se všechno děje milostí (Ef 2,8). To, že se vše děje milostí znamená, že všechno činí Bůh. Člověk nemusí dělat nic proto, aby byl spasen, protože "tomu kdo pracuje se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti" (Ř 4,4). Jelikož Bůh jedná s člověkem podle milosti, vznikají určitá fakta.

Bůh vykonal pro člověka vše, co bylo potřeba. Jelikož vše bylo vykonáno, existují určitá "fakta", člověk nemusí konat to, co již bylo vykonáno. Všechny Boží skutky jsou dokonalé.

Boží milost je však spravedlivá milost. Proto je s těmito "fakty" spojena nutnost spolupráce člověka. Jaká je to spolupráce? Nejedná se o to, aby člověk doplnil něco k tomu, co již Bůh dokonal. ale aby UZNAL, že to, co Bůh vykonal, je skutečné. To je víra.

Víra je uznání, že to, co Bůh řekl a vykonal, je pravda. Víra je přijetí fakt, tedy jejich uznání za fakta.

Víra je "výběr hotovosti" ve smyslu výběru peněz v bance na šek. To, že banka má peníze je fakt. To, že vy vybíráte hotovost na šek, znamená, že uznáváte fakt, že banka má částku udanou na šeku. K tomu, abyste si vybrali hotovost je zapotřebí víry. Kdo má víru, může si vybrat hotovost a peníze použít a peníze utratit, to je prožitek.

Prožít Boží milost znamená hlásit se vírou k faktům, která Bůh pro člověka vykonal. Tato fakta vykonal Bůh. To, co potřebuje člověk je víra. Fakta náleží Bohu a prožitek náleží člověku. Vírou se tedy Boží fakta stávají lidským prožitkem. To, co nám ukazuje Bible, je tedy "fakt, víra a prožitek".

(Poznámka Gregorios - vždyť na stejném principu stojí i naše základní víra. Kristus Obětí své krve dokonal naše vykoupení a odpuštění hříchů. To je FAKT. My jsme UVĚŘILI tomuto FAKTU a pak jsme to na tom základě také PROŽILI, OKUSILI. Ale dalších faktů, která Kristus učinil zmíněných v NZ je více).

Víme, že Pán Ježíš je Slovo, které se stalo tělem. Je dovršením všech božských ctností a velkým souhrnem všech dokonalostí. Jeho žití je žitím Boha, protože Pán Ježíš je sám Bůh. Kristus dokonal spásu na kříži. Všechny, kteří upřímně přijímají Pána Ježíše jako Pána a Spasitele, Bůh přijímá v okamžiku, kdy uvěřili, jako přijal Pána Ježíše. V té chvíli přecházejí všechny božské ctnosti a činy Pána Ježíše na věřící. Z Božího pohledu a před Bohem jsou tímtéž, čím je Pán Ježíš. Bůh pohlíží na každého křesťana tak, jako pohlíží na Krista. Křesťané mají veškeré Kristovo dílo a skutky skrze své sjednocení s Kristem. Toto je "fakt", jímž křesťané byli obdařeni Bohem. Tento fakt vykonal za křesťany Kristus. Tímto faktem je, že skrze sjednocení s Pánem Ježíšem nyní vše, co náleží Kristu, náleží i Jeho věřícím. Toto je fakt, který vykonal pouze Bůh, Věřící sami se na tomto činu nijak nepodílejí."

Nyní následuje zkrácená verze a volný překlad další části:

Žd 9,15-17 je dílo Kristovo přirovnáno k závěti. Závěť je zaslíbení dědictví, těm, co závěť přijmou. Pán Ježíš zemřel a proto vše, co je v závěti zaslíbeno, okamžitě přechází na naše jméno.

Plná citace: "Tento "fakt" neznamená nic jiného, než milost, kterou nám dal Bůh a kterou za nás vykonal skrze Pána Ježíše. Tato milost nám byla dána skrze naše sjednocení s Božím Synem.... Mnozí věřící jsou fakticky velmi bohatí, protože jim patří vše, co je Boží. V prožitku jsou však těmi nejchudšími, protože své bohatství prakticky nepoužívají a nevychutnávají." 

Pak Nee uvádí příklad staršího syna v Lk 15. Všechno bylo jeho, ale neokusil nikdy ani kůzle...

Plná citace:"V dnešní době mají věřící sklon k extrémům. Někteří (vlastně většina) neznají bohatství, které mají v Pánu Ježíši.  Nevědí, že všechno, co Pán Ježíš vykonal, je již jejich. Plánují a vypočítávají, jak si zajistit milost. Snaží se vyprodukovat všemožnou spravedlnost vlastními silami, aby vyhověli Božímu požadavku a uspokojili sklon ve svém novém životě. Jiní (a není jich málo) se domnívají, že Boží milost chápou velmi dobře. Myslí si, že už je Pán Ježíš vyvýšil do nedostižného postavení. Jsou již spokojeni a nesnaží se milost, kterou přijali od Pána Ježíše, prožívat v praxi. Obě dvě skupiny se mýlí. Ti, kteří se zabývají prožitkem a zapomínají na fakta, jsou spoutáni zákonem. Ti, kteří se věnují faktům a přehlížejí prožitek, omlouvají své neřesti milostí. Na jedné straně by měl křesťan skrze Písmo chápat své vznešené postavení v Pánu Ježíši. na druhé straně by měl v Božím světle zkoumat, zda jeho chování odpovídá milosti jeho povolání.

Bůh nás postavil do nejvznešenějšího postavení. Skrze sjednocení s Pánem Ježíšem jsou všechny Pánovy činy a vítězství naše. Takové je naše faktické postavení. Otázka nyní je, jak můžeme prožívat všechny činy a vítězství Pána Ježíše. Od faktu k prožitku, tedy k tomu, aby se fakt mohl stát prožitkem, aby se Boží čin mohl stát praxí člověka, je zapotřebí kroku víry.

Tento krok víry není ničím jiným, než "užitím" neboli "správou" dědictví. Pán nám zanechal závěť, zemřel a závěť nabyla platnosti. Neměli bychom dále zachovávat lhostejný nebo nezúčastněný postoj. Měli bychom se "ujmout" dědictví, které jsme přijali, abychom mohli vychutnávat či prožívat požehnání z dědictví. Jsme již Božími dětmi. Vše, co má Bůh, je již naše (1Kor 3,21-23) ..... Pokud člověk nevěří, že nějaké dědictví existuje, nebude se samozřejmě ujímat jeho správy. Zaprvé tedy musíme uznat, že Bůh skutečně učinil Pána Ježíše naší "moudrostí..., spravedlností, posvěcením i vykoupením" (1Kor 1,30), že veškeré Pánovy činy a vítězství jsou našimi činy a vítězstvími. Nemáme-li tuto víru, nejenže nikdy nemůžeme očekávat žádné duchovní prožitky, ale navíc hřešíme proti Bohu a pochybujeme o Jeho díle! Zadruhé lidé ve světě spravují dědictví fyzickou silou. Správa našeho duchovního dědictví ovšem spočívá v použití duchovní síly, jíž je víra... 

... Z toho vyplývá tajemství zhmotnění Kristovy dokonalosti. Bůh nám již dal to, čím Kristus "je", co Kristus "má" a co Kristus "učinil" - to vše je již naše. Na nás je, abychom vše, čím Kristus je, co má a co učinil, prožili... Bůh dal, my věříme a přijímáme. Toto je fakt, víra a prožitek."