Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Slavomír.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16090, komentáře < 7 dní: 438, komentářů celkem: 390261, adminů: 60, uživatelů: 5032  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 212 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

martino
rosmano
Frantisek100
JirkaB
LD

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106968282
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Proč reformace a kam dnes směřuje.
Ekumenismus

poslal Nepřihlášený

Reformované církve se navracely svou věroukou k původnímu apoštolskému učení a odmítají všechny přídavky, které nejsou obsaženy v kánonu Nového zákona i apokryfní spisy , t.zv.“svatou tradici“,  která vznikala postupně v průběhu staletí, zejména od 4. století zrovnoprávněním křesťanství s pohanskými kulty. Té se přikládala stejná či větší důležitost než Bibli samotné, které byla prostým věřícím zprvu nedostupná - jen vybrané liturgické pasáže v latině -, později zakázaná jako kniha pro státní megacírkev nebezpečná. Tyto přídavky měly většinou svůj původ v pohanských kultech i židovství (pouhý jejich výčet zde by byl dlouhý) s rádoby křesťanským nátěrem se snahou přivést do církve snadno a rychle i za použití násilí  co největší počet pohanů a udržovat je v područí privilegované církevní hierarchie spojené se světskou mocí, aniž by jim byla vysvětlena samotná podstata evangelia. Tuto skutečnost přiznává a dokonce kladně hodnotí i francouzský katolický teolog Claude Tresmontant (1925-1997) tvrzením, že se církev římská právě nejvíce podobá „tělu Kristovu“ tím, že do sebe absorbuje a vylučuje cokoliv z pohanského okolí. Zdá se, že za 17 staletí zatím nic z toho nevyloučila, protože by to odporovalo její tézi Ecclesia semper idem (církev stále stejná), i když až po nedávnou současnost jsou přidávána k víře stále nová dogmata - naposled v r.1950 dogma o Nanebevzetí Panny Marie. Též nejnovější snahy o ekumenismus papežů i s nekřesťanským duchovnem včetně šamanů a čarodějů, které je vůči Ježíši Kristu v opozici (setkávání v Assisi), což naopak odpovídá tézi eccelsia semper reformanda est (církev se stále reformuje), v tomto případě je tu však otázka kterým směrem, byť tentokrát  „po dobrém“, neboť po ztrátě politické moci nelze už starých násilnických metod používat. Kromě těchto odchylek od kánonu Písma, formalismu, obřadnictví, výlučnosti kněžského stavu a splynutí či nadřazení papežství světským vládcům tu existoval ve středověku i značný mravní úpadek kléru, což zapříčinilo snahy o změnu ještě o několik století dříve (valdenští, albigenští, později angličtí lolardi či naši husité) než vystoupil na scénu r. 1517 Martin Luther, pokládaný za otce reformace nejdříve s tézemi proti odpustkům, posléze s tézemi Sola Scriptura, Sola Fide, Sola Gratia (Pouze Písmo, Pouhá Víra, Pouhá Milost) odvozenými z Písma Nového zákona, jemuž se podařilo část Evropy odtrhnout od papežství. Všechny dřívější snahy o nápravu byly neúspěšné a většinou  končily krutou fyzickou likvidací jejich aktérů (hranice, mučidla, křížové výpravy, genocida, inkvizice). 
Je třeba přiznat, že ani Lutherovi by se snaha odtržení od Říma nezdařila, a skončil by jako Hus o sto let dříve, kdyby nebyl podporován německými knížaty, kterým vadilo hlavně to, že musí odevzdávat značné finanční prostředky do Vatikánu a  skutečnosti vynálezu knihtisku (1450), díky němuž se jeho myšlenky opozice  vůči papežství mohly rychle šířit.
Ani Luther však nebyl a nemohl být ve svých snahách o důslednou nápravu v duchu Písma úspěšný, právě proto, že byl závislý existenčně na německé šlechtě a musel tolerovat tehdejší společenský nevolnický systém. K odtržení od Říma  z mocensko-politických důvodů dochází přibližně ve stejné době i v Anglii vznikem státní anglikánské církve v čele s králem namísto papežem. Z hlediska věrouky i praxe jde však oproti ŘKC jenom o menší kosmetické úpravy, takže je problematické tuto církev zahrnovat mezi reformované. Dnes pro její případné sjednocení s ŘKC  neexistují žádné dogmatické nebo mocensko-politické překážky. To se týká i církve pravoslavné, jediným problémem je uznání papeže za "Kristova náměstka".
Z luterské církve se pak navzdory odstranění z věrouky některých nebiblických přídavků stávala opět církev lidová, vlažná a formální, zejména tím, že z katolicismu převzala křest nemluvňat, jímž se automaticky lidé stávají křesťany bez splnění Ježíšova požadavku znovuzrození z Ducha (nejen z vody) za vědomého rozhodnutí každého jednotlivce. Proto snaha o důslednější nápravu církve se u Luthera nezastavila a pokračovala vznikem dalších odnoží reformace, které však pak byly i tou největší reformovanou (luterskou) církví potlačovány. Největší pronásledování reformačních snah však pocházelo od katolické protireformace vznikem řádu Jezuitů (1540) a blíže specifikované Tridentským katolickým koncilem(1545) t.zv tridentskými proklínacími kánony.  U nás pak zejména v době pobělohorské (1620-1918) za vlády Habsburků násilnou rekatolizací (doba Temna). 

Je potěšitelné, že dnes mají i katoličtí věřící volný přístup k Písmu a jsou dokonce někdy někým zevnitř nabádáni, aby ho používali a studovali. Pokud by tak činili bez deformací katechismem a liberální interpretace, hrozí tu pro katolickou církev nebezpečí zbavit se své "svaté tradice" a zhroucení celého jejího obřího hierachického náboženského systému, což její vrcholoví představitelé nemohou připustit. Brány pekelné je i tak nemohou pohltit, neboť v nich už po 17 století vězí.  Spíše to vypadá na pragmatickou snahu vytvoření jednoho "univerzálního" náboženství v duchu New Age s tolerancí ke  každému a ke všemu i co Písmo považuje za hřích, snaha přizpůsobit se světu i akceptováním evoluční teorie, což se již dnes děje a musí nutně zpochybnit nosné téma celé Bible - vzpouru prvého lidského páru vůči Stvořiteli ,dějinný plán nápravy  a realizace skrze Ježíše Krista vzešlého z vyvoleného národa. Náboženství, v němž Ježíš Kristus zaujímá stejné místo s jinými náboženskými vůdci a je ignorována nebo dezinterpretována jeho zástupná oběť na kříži jakožto akt smíření člověka  s Bohem Otcem i jeho božský status (teologie "duchovní dospělosti"), což je příprava pro zjevení se Antikrista v závěru lidských dějin, Písmem NZ předpovězeného. Veškerý vývoj k tomu spěje, avšak  ještě není tak zle, aby nemohlo být hůř. Proto stanovovat nějaké datum není možné i když biblické předpovědi se naplňují. Zdá se však, že mnozí dnešní představitelé reformovaných církví toto nebezpečí plíživých změn evoluce "po dobrém" nevnímají nebo ho ignorují či dokonce jsou ochotni se za reformaci a tím o odštěpení se od ŘKC omluvit. 


  Ad HOnorem Jesu
  
  Bývalý diskutér a přispěvatel  Jan 21
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 20. leden 2022 @ 11:40:09 CET (328 čtenářů)
Více... | 56 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Vše za vychladlo a chladne čím dál víc.
Zkušenosti

poslal Frantisek100

              Vzpomínám na jedny věřící přátele. Darovali nám knížku o manželství od nějakého věřícího autora. Četl jsem jí manželce, když žehlila. Jedna pasáž nás rozrušila. Neladila s naším cítěním.  Autor v ní popisuje, jak se manžel vrací z práce a manželka všechno nechá a slouží jen jemu, obskakuje ho, běží udělat kafíčko apod. 

   " Myslíš, Františku,  že se tu celý den flákám, že nemám nic na práci, když se starám o malé děti…? Myslíš, že já si to kafíčko a obsloužení nezasloužím jako ty?  Víš, co práce  času zaberou děti, vaření, uklízení praní a také nakupování  a věnování se dětem…?… Já se za celý den nezastavím."  

  Musel jsem dát manželce za pravdu. Došli jsme k závěru, že autor této knížky je prostě ten"tata", co je v rodině " Pán"  Je to vlastně spíše sobec a ženu má jako služku. A činí tak s klidným svědomím, že tak je to správně a podle Boha.  Tohle není však láska, ale láska spíše k sobě a nepochopení toho druhého.  I ostatní pasáže knihy preferovaly muže jako nejvyšší autoritu v rodině a z toho pak závěry k praktickému spolužití.      

Když jsme pak brzy na to  strávili pár dní dovolenou se třemi rodinami evangelických věřících přátel, všimli jsme si také tohoto znaku u dvou rodin. Vztah muže k ženě byl nadřazený, panovačný. Přece jsme si však z tohoto setkání přivezli jednu dobrou zkušenost. Společná modlitba manželů. Začali jsme se  společně modlit a společně studovat Bibli a zamýšlet se nad tím, co nám Bůh chce sdělit. To nám pak hodně pomáhalo. 

 Ale jak to bylo na začátku?   

 Měli jsme svatbu v katolickém kostele a byli jsme dost mladí,  19 a 22 let.V té době jsem se s věřícími nekatolickými přáteli stýkal jen pomocí dopisů. Místo, kam vedly naše první společné procházky  před svatbou byly cesty k poutnímu kostelíčku. Moje dívka dokončovala třetí ročník zdravotní školy  a plánovala po čtvrtém ročníku studium na lékařské fakultě. V poutním kostelíku se  modlila za to, aby našla hodného kluka. Zamilovali jsme se jeden do druhého a nikdy na vycházce  nezapomněli zajít na ono kouzelné místo, náš kostelíček.  Jezdíval jsem z dalekého města, kde jsem  dokončoval poslední ročník školy.  A pak další rok  z pohraničí, kde jsem dostal pracovní místo.  Po roce jsem našel práci dvě desítky kilometrů od jejího bydliště a mohl jsem bydlet v domě jejích  rodičů. Toužili jsme být spolu jako manželé a tak jsme za dva měsíce po tom, co jsem bydlel u nich doma, měli svatbu.   Manželka se rozhodla, že je pro ni důležitější mít děti, pokud jí to zdravotní stav umožní, než lékařský titul. Určitě by školu zvládla, vždyť po celou dobu měla na zdravotní škole měla jen samé výborné na vysvědčeních.   

  Svatbu jsme chtěli mít před Bohem v našem kostelíčku. Díky jedné hodné paní jsme se mohli setkat  s panem farářem. Byl moc rád, že  chceme, aby nás oddal. Po předložení křestních listů, které jsme oba měli a obdrželi z far, kde jsme se narodili, nevznikl žádný problém. Termín byl domluven den po úřední svatbě na radnici. Do našeho místa oddání jsme cestovali vlakem a v kufru měla manželka sbalené šaty. S námi pak jel její otec a strýček. Maminka bohužel nesnášela žádné cestování, byla doma  a modlila se za nás. Ve městě jsme se  zastavili u naší hodné paní, kde se manželka převlékla do svatebních šatů,  a zavolali jsme pro nás dva taxíka. Ostatní šli do kostelíčka pěšky. Řidič taxíku však zamířil rovnou na radnici a tak jsme ho museli opravit a vysvětlit mu, že tam už jsme byli včera  a v jiném městě.   Pan farář nás oddal a bylo to dojemné  a krásné. Paní, která vše zařizovala, plakala.  Cítili jsme, že tohle je něco zcela jiného než na radnici. Po skončení obřadu jsme se vraceli už pěšky do bytu naší paní, posvačili párky, manželka se převlekla a vraceli se domů k mamince.  O naší svatbě v kostele se nikdo v okolí ani v zaměstnání   celkem nedozvěděl. Možná to bylo i dobře, i když v mém zaměstnání by jim to ani nevadilo. Těžko by za mne sehnali náhradu. Nikdo s takovými dětmi nechtěl pracovat  a byl jsem tam jediný s vysokou školou.
   Čas šel dál. 
 Narodily se nám dvě děti a každé těhotenství manželka proležela. Po posledním porodu, když po měsíci musela jít na určitý zákrok, přišla málem o život. Opilý lékař ji protrhl dělohu a málem vykrvácela. Za deset let zjištěna rakovina a za dalších dvacet druhá rakovina. Přesto jsme pevně věřili v Boží ochranu. Radovali se ze státního bytu, který jsme dostali díky tomu, že jsem se zavázal, že v zaměstnání zůstanu. Byt jsem si zařídili skromně  a díky tehdejší novomanželské půjčce   jsme byli se vším spokojeni. Děti jsme nechali na přání babičky pokřtít u toho samého hodného faráře a na stejném místě.  To už nejmladšímu byly dva roky a bylo možné cestovat zase vlakem. Pan farář měl velkou radost.  

 Víru jsme neztratili a to, co jsme potřebovali poznat, jsme nalézali  i v jiném společenství než v katolickém. Možná, kdybychom bydleli poblíž kostelíčka a denně se stýkali s panem farářem, přimkli bychom ke katolickému způsobu víry. Duchovní hlad nás zavedl jinam. Tam, kde je také Boží přítomnost, ale  po roce 89 se spíše ukázalo, že jde o politické spolky.      

Vážím si všech poctivých lidí bez ohledu na jejich náboženské  i politické vyznání. A ta zkušenost s Bohem je to nejcennější, co máme. Všichni jsme hříšní a někdy chybujeme. Bez milosti Pána Ježíše bychom před Bohem neobstáli.   

 Po roce 89 jsme se hodně zklamali ve věřících lidech. Najednou se jich vyrojilo tolik a i těch, co dříve byli aktivní v tehdejším politickém systému. Museli jsme si zvykat. Časy se prostě měnily a někdy nepochopitelným způsobem. Zatímco se zdálo, že bude více lidí křestansky zaměřených, nic rakového se nestalo. Vše za vychladlo a chladne čím dál víc.                
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 20. leden 2022 @ 11:37:20 CET (46 čtenářů)
Více... | 2 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kázání o datech mudrců
Kázání

poslal lutrik

První čtení: Žalm 72,1 - 14: „Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele. Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení. Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc. A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země. Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé. Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená. Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.“
Druhé čtení: Židům 8,1 - 6: „Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk. Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť. Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona. Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: `Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.´ Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.“

Vložil: Tomas v Pátek, 07. leden 2022 @ 10:36:35 CET (191 čtenářů)
Více... | 15053 bytů | 11 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Božie Novoročné Prianie
Kázání

poslal skalaa

Božie Novoročné Prianie:

Vložil: Tomas v Pondělí, 03. leden 2022 @ 11:18:12 CET (115 čtenářů)
komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Nerozbalený Vianočný Darček
Zamyšlení

poslal skalaa

 Nerozbalený Vianočný Darček

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 30. prosinec 2021 @ 12:49:57 CET (1008 čtenářů)
Více... | 168 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Důvod k radosti a vděčnosti.
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Přeji hezké vánoce všem zde na Granosalis.   ·  

1Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: ·  
2„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“   

 Zajímavé. První se Synu Božímu poklonili pohané, lidé jiného náboženství než Židé. Usoudili na to asi ze studia hvězd.   ·  

7I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. ·  
8A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. ·  
9Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 
 ·  
10Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. ·  
11Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. ·  
12Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ ·  
13A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ·  
14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ ·  
15Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“   

 Nebyla to jen tak nějaká událost, ale ta nejslavnější událost světa. Ale netýkala se jen Země, ale i nebe. Radovali se i andělé.   To je přece i pro nás důvod radosti. Bohužel většina lidí si ani neuvědomuje, proč se narodil. Význam jeho života a  cíle si připomínáme až o velikonocích.  

 Hezké vánoce a v srdci vděčnost a lásku k lidem a k Bohu.

František
Vložil: Tomas v Úterý, 28. prosinec 2021 @ 11:55:43 CET (161 čtenářů)
Více... | 5 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Zmatení mysli.
Kritika bludů

poslal oko

Ahoj Toníku.

Ujasněme se tedy už jednou provždy, čím tvůj sňatek ve skutečnosti vlastně byl.
Vložil: Tomas v Pondělí, 20. prosinec 2021 @ 10:09:45 CET (1543 čtenářů)
Více... | 2533 bytů | 294 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Podivná svoboda volby, podivné přirovnání. SVÉVOLNÍCTVÍ vydávané za svobodu.
Katolicismus

poslal Myslivec

Vložil: Tomas v Pátek, 03. prosinec 2021 @ 00:24:32 CET (1287 čtenářů)
Více... | 2738 bytů | 291 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Přínosy i rizika křesťanství
Zamyšlení

poslal Nepřihlášený

Tak jsem si dal úkol vyjmenovat několik bodů, kde vidím pozitivní vliv křesťanství a několik bodů, kde vidím brzdící vliv křesťanství. 


Začnu tím, v čem křesťany vidím jako spojence. 
Vložil: Tomas v Pátek, 03. prosinec 2021 @ 00:23:59 CET (216 čtenářů)
Více... | 4236 bytů | 3 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Co je vlastně normální?
Katolicismus

poslal oko

Výtah z katolického tisku (Austrálie, Nový Zéland).


Vládci dnešního světa nám říkají, že budeme mít „nový“ normál. Zcela jistě to bude něco umělého a nepřirozeného.
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 18. listopad 2021 @ 11:09:19 CET (2485 čtenářů)
Více... | 3195 bytů | 647 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Co je vlastně normální?
Katolicismus

poslal oko

Výtah z katolického tisku (Austrálie, Nový Zéland).


Vládci dnešního světa nám říkají, že budeme mít „nový“ normál. Zcela jistě to bude něco umělého a nepřirozeného.
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 18. listopad 2021 @ 11:09:18 CET (231 čtenářů)
Více... | 3195 bytů | komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Jak je Bible až krutě pravdivá??!!!
Žhavá témata

poslal Frantisek100

·  1A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“  


 Pán Ježíš je se svými učedníky v Jerusalemě. V tak velkém městě někteří z nich dosud nebyli a tak právem obdivují stavby, především celý chrámový komplex. Je na co se dívat i obdivovat. Co jen lidé dokázali vybudovat? I dnes obdivujeme mohutné chrámy, hrady a zámky. Často se potřebujeme o naše  pocity podělit s člověkem na blízku. Proto ta otázka na Pána Ježíše. Pán Ježíš však ví něco,  o čem učedníci nemají potuchy. A také se to, o čem ví, se nebojí učedníkům nějak naznačit.   ·  

2Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“   

 Učedník byl jistě překvapen. Taková pesimistická reakce. Nerozumí a neumí si tuhle zkázu ani představit. Svěří se s tím  ostatním učedníkům. Jak divně nás Mistr přemýšlí?   ·  

3Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: ·  4„Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“  

 Učedníci se té doby, kdy bude chrám zničen, bojí. Asi se stane v důsledku nějaké války, ale kdy? Rádi by se  to dozvěděli, aby se mohli včas nějak zachránit. Bojí se o sebe.     · 

  5Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. ·  6Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. 

   Pán Ježíš se jim snaží vysvětlit, že  by se měli zajímat o něco jiného než o datum této zkázy. Hrozí jim, že je někdo duchovně svede, že povstane mnoho falešných mesiášů a falešných duchovních vůdců. Tady jim bude hrozit větší nebezpečí.     ·  

7Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. ·  8Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.  

 Před zbořením chrámu, který tak obdivují, budou války. To se také stalo. První židovská válka začala kolem roku 66 a už předtím byly nepokoje. Roku 44 n. l. se dostala pod přímou římskou správu celá Palestina. Prokurátoři, kteří však tuto oblast spravovali, byli stále více neschopní udržet v zemi pořádek, neuváženě zvyšovali daně a spíše se snažili vyzískat co nejvíce pro sebe, dokud to bylo možné. Narůstalo srážek s Židy, rostl vliv zelótů, kteří přišli s novou taktikou, kdy v nepřehledném davu vraždili dýkami své odpůrce. Vedle zelótů vznikaly i další malé tlupy, které mohly díky úplatnosti římských úředníků beztrestně olupovat umírněné občany. Dokonce i kněžská a městská aristokracie si začala vytvářet bojůvky. V této zmatené a nejisté situaci zároveň přibývalo mesianistických proroků i demagogů. Země se tak ocitla na pokraji chaosu. Jak se to vše vyplnilo. Zatím to těžko mohou pochopit. I my nevíme, co se stane zítra.     · 

  9Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. 

   Učedníci netuší, že takovému násilí budou vystavěni a to v době před zničením chrámu. Takové násilí potkalo Štěpána a  apoštoly. Násilí na nich páchali vlastní lidé, židovští  kněží. A důvod? On Pán Ježíš, který už nebude mezi nimi. Oni budou o něm podávat svědectví. Rozumí tomu učedníci? Asi  nyní těžko.     ·  

11Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. ·  
12Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. ·  
13Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.   Vše se vyplnilo.     ·  
14Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost ‘ stát tam, kde být nemá – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; ·  
15kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal; ·  
16a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť. ·  
17Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! ·  
18Modlete se, aby to nebylo v zimě. ·  
19S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude.    

 Ano, až uvidí jak je římskými vojáky znesvěcen chrám před zbořením, ať nečekají  a prchají. Pak nastane vyvražďováni celého národa v Palestině.  Podle Flavia zahynulo přes milion židovského obyvatelstva.To se ani za Babyloňanů nestalo. Ti potřebovali obyvatelstvo, aby pro ně pracovalo  a platilo vysoké daně. Akorát elitu si odvedli do Babylonu. Nyní se skoro jedné o genocidu národa a ta se bude ještě opakovat i v budoucnu.   ·  

20A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.   

 Každé utrpění má svůj vrchol. Pak je lepší jen smrt, než aby člověk zradil anebo se odvrátil od Boba zešílením. Mnozí židé dokázali být v posledních hodinách  života v plynových komorách velice stateční.Takové utrpení, které nastalo po  dvou tisíci letech bylo to největší v dějinách lidstva  

   Jak je Bible až krutě pravdivá??!!!
Vložil: Tomas v Středa, 17. listopad 2021 @ 21:26:02 CET (537 čtenářů)
Více... | 40 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Lež a Pýcha
Kázání

poslal Nepřihlášený

 Na začátku byla Lež. Ta vyšla z úst otce Lži: ,,A budete jako Bůh"
   Tato Lež slavila úspěch skrze lidskou pýchu, skrze kterou člověk řekl: ,,Ano, budeme jako Bůh."
      Pravda jediná je od Boha a ta zní: ,,Nikdy nebudete jako já, ale můžete žít na věky ve mně a Já ve vás."
   Kdo Bohu uvěřil a přijal to, ten to má. Kdo neuvěřil a nepřijal, ten se ve své pýše snaží být jako Bůh, a tak žije ve Lži skrze svou pýchu.
Vložil: Tomas v Pondělí, 15. listopad 2021 @ 11:09:23 CET (283 čtenářů)
Více... | 21 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kvalita života s vírou a bez víry
Grano Salis

poslal Nepřihlášený

     oko píše LD: Oč ty jsi na tom líp? V čem? Je kvalita tvého života tak výrazně vyšší než u těch, co nějakým způsobem žijí náboženským životem?


    LD odpovídá: Kvalitu života neřeším. Jasně - když někdo "fetuje" nábožeství, může se cítit skvěle, ale nezáleží přitom až tak moc na tom, co je to za "duchovní matroš". 


Tady souhlasím s nickem oko. Pokud někomu náboženská víra zvyšuje kvalitu života, tak určitě dělá dobře, že zůstává věřícím. Už jsem tu v minulosti psal, že znám manželskou dvojici, která byla před rozvodem a tím, že se "obrátili", tak se jim manželství obnovilo. On přestal pít, oba přestala být odbojná. Nebo znám narkomany nebo alkoholiky, kteří vyměnili závislost na omamné látce za závislost na bibli, chození do sboru a modlení, což je pro společnost i pro toho jedince výhodnější. Je nesmysl se vysmívat věřícím lidem, že by dělali nějakou špatnou věc, když věří. Na druhé straně víra je iracionální a je zase legrační, když se třebas Cizinec naparuje, že věří nějak líp, než ostatní pobožní, nějak rozumově. Páč to je jen póza. Náboženská víra je vždy založena na emocích a na ideologii. Ale není to žádná hanba. Emoce, modlení, chození do sboru, kostela, bible, obracení se na boha v různých situacích může tomu člověku subjektivně pomáhat. Někdy i objektivně, třebas gambler přestane házet výplatu do automatu, ale začne žít řádně. To si musí každý člověk vyhodnotit sám za sebe, zda mu náboženská víra kvalitu života zvyšuje nebo snižuje. Nebo to je fifty fifty. Jak u koho. Sám za sebe říkám, že u mě to bylo tak fifty/fifty. Měl jsem štěstí na dobré lidi ve sboru Církve bratrské a církve Milost. Na ty lidi dodnes rád vzpomínám. Chození mezi ty lidi a sdílení se s nimi mi kvalitu mého života zvyšovalo. Měl jsem rád i ty písničky, mám rád ty pobožné cajdáky :-). Mám rád i kostelní varhany. I katolický kostel jako takový. Tu atmosféru "posvátna" v něm. Rozhodně kostely nebourat. Militantní ateismus je nesmysl. Na druhé straně věčný rozpor mezi realitou, přírodními zákony a biblickými pohádkami byl pro mě neúnosný. Nakonec rozum vyhrál a musel jsem připustit, že bible je spíše výmysl nebo hodně upravené texty, něco pravda, něco výmysl. A když jsem toto pochopil, že mě vlastně nikdo nenutí věřit na 100% pravdivost bible, ( kromě toho, že se to jen traduje a jen mezi pobožnými), tak to bylo úlevné. Ano, zbavit se závislosti na víře ve 100% pravdivost té knihy bylo osvobozením. Víra v boha vlastně není špatná sama o sobě. Ani chození do sboru nebo kostela mezi ty lidičky není špatné. To až víra v konkrétní ideologii, je svazující a nesmyslná. Protože ji po člověku opravdu nikdo nechce. Ale pokud to tak někdo chce dělat a má pocit, že bez té ideologie by nemohl normálně žít, tak ať to tak dělá :-)

Mír se všemi :-)
Vložil: Tomas v Sobota, 06. listopad 2021 @ 14:12:27 CET (364 čtenářů)
Více... | 31 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Není to vždy samozřejmost
Zkušenosti

poslal Frantisek100

Vcházím do budovy LDN. Paní recepční už má zaznamenáno, že přijdu, a tak bez dalších formalit pokračuji po schodech do místnosti sociálních pracovnic.   


 "Dobrý den"  
 "Dobrý den pane Františku. Dnes vás zavedu na pokoj číslo 4."     

Na chodbě mi  pak sděluje, že tam leží čtyři stařenky, z nichž dvě spíše spí  a  okolí moc nevnímají. Už prý na mne však ty dvě čekají. Otvíráme dveře a ocitám se ve větší místnosti, kde po obou stranách je po dvou lůžkách. Vlevo u dveří je skříň, asi plínkami. U každého lůžka je stoleček. U okna  dvě židle pro hygienickou  potřebu. V místnosti není moc příjemný vzduch. Chtělo by to vyvětrat, ale nebudu to vnímat. Třeba jim to tak vyhovuje. Paní sociální mne představuje a pak odchází.  Zvědavé pohledy stařenek mne vybízejí, abych začal komunikovat. Ostatní dvě asi spí.  

 "Dobrý den.  Jsem dobrovolník a rád  si lidmi povídám nebo jim něco čtu. Mám zde knížky a rád bych vám přečetl nějakou povídku od J.Š. Baara."

   Vypravuji jim o spisovateli. Nezapomenu říci, že to byl i kněz, který dobře znal svoje věřící a právě z jejich osudů čerpal námět. Pak začnu číst. Dávám si záležet, abych byl dobře slyšet. Snažím se do toho vložit všechen cit, takže je to téměř dramatický projev. Vnímám  pozorně jejich reakce.  Skončím povídku. Chvilenku ticho. A pak se ptám, zda chtějí slyšet ještě jednu. Kývají. Vybírám další povídku. Chtěl bych už skočit, ale babička v rohu u oka prosebně spíná ruce. Podle barvy a výrazu tváře je znát, že nemá zuby.   

 " Prosím vás, ještě jednu povídku, prosím"

   Jsem dojat. Čtu třetí povídku a stařenka má stále sepnuté ruce. Už uběhlo celkem přes hodinu  a já budu muset končit. Loučím se a stařence podávám ruku. Její ruka  jako  z papíru, lehká, bledá snad bez krve, kůže na kosti. Později jsem zjistil, že je mezi námi věkový rozdíl asi jen sedm roků.   Příště jsem poslán na jiný pokoj  a pak zase na jiný. Asi po šesti týdnech leží na onom pokoji jiní pacienti.   Nevím kam zmizela a bojím se zeptat. Bojím se pravdy.   Je mi z toho smutno.  Měla děti? Nevím. Možná proto, že neměla nikoho, kdo by se o ni staral, skončila zde, v poslední stanici života. 

   Jak jsem vděčen Bohu, že jsem zdráv, že mám víru, hodnou manželku a děti. Není to vždy samozřejmost.  
Vložil: Tomas v Sobota, 06. listopad 2021 @ 12:42:36 CET (220 čtenářů)
Více... | 13 komentáře | Skóre: 0



Život víry: O čem to všechno je?
Kázání

poslal Nepřihlášený

 Zodpovědnost patří tělu, víra patří duchu.

 Zodpovědní jsme za to, co děláme,
 živí jsme tím, čemu věříme.
   To, čemu věříme neděláme my, ale Bůh.
Víra se vždycky opírá o Boží skutky a žije z nich.
 Zodpovědnost se opírá vždycky jenom o lidské skutky, ona nepotřebuje ke své existenci víru.
 My věřící jsme zemřeli spolu s Ježíšem na jeho Kříži vírou v Něho.
    A to není náš skutek, ale Boží skutek.
 Kdo zemřel spolu s Ježíšem na kříži již není zodpovědný za své skutky, protože již zemřel.
Vložil: Tomas v Sobota, 30. říjen 2021 @ 18:33:16 CEST (179 čtenářů)
Více... | 9 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Už hoříš?
Zamyšlení

poslal Nepřihlášený

V Bibli mají křesťané napsané, že jejich Bůh nesnáší vlažné, zato miluje horké. Tou horkostí se myslí zapálené. Zapálené pro víru Bůh preferuje. A vlažné jako málo zapálené pro víru vyplivuje...

 Zjevení 3,15.16 „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“


Většina z účastníků granosalis se snaží dokázat, že na té pomyslné stupnici zápalu od 1 .... do 10 jsou právě oni desítka nebo přinejhorším devítka. Vlastně všechna zdejší vzájemná komunikace je přetahovací pře, kde tomu druhému věřícímu říkají, že je jen trojka nebo dvojka, nebo jednička nebo dokonce nula. 

Věřící č 1 říká věřícímu č 2: Ty jsi vlažná pobožná nicka, já jsem horký dostatečně!
Věřící č 2. kontruje:  To ty jsi vlažná pobožná nicka, zato já jsem horký mnohem více!

Ale všichni zdejší křesťané by zbledli před uživatelkou krestanske-diskuse.net. Tam působila uživatelka s přezdívkou MARE. Ta by vás dala do latě všechny a přesvědčila vás, že jste nuly. Ta hořela nejvíce. Jo jo, Mare, kde je jí konec... :-)

Vložil: Tomas v Středa, 27. říjen 2021 @ 00:17:08 CEST (1116 čtenářů)
Více... | 159 komentáře | Skóre: 0



Život víry: A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
Žhavá témata

poslal Frantisek100

    2Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.  


 Pán Ježíš přitahuje mnoho posluchačů. Ale přitahuje i ty, kteří nemají dobré úmysly. Farizeje. Působí podobně jako dnešní novináři. Prostě osobnost nějak nachytat a položit takové otázky, aby odpověď na ně vedla k rozdělení posluchačů. A rozvod je k tomu vděčné téma. Pán Ježíš však pochopil jejich záměr. Odpoví jinak, než předpokládali.   ·   

3Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“   

 Aha. Otázka byla zbytečná. Všichni dobře vědí, co dávno bylo ustanoveno.   ·  

4Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“   

 Takže Mojžíš dovolil to, co Bůh nedovolil. Ale stejně dost nespravedlivě. Vyšel vstříc mužům, ale co má dělat manželka, jejíž muž má milenky?   

5 Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. 

   Mojžíš,  a  ne Hospodin.  Mojžíš, aby měl pokoj s muži.
   ·  
6Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; ·  
7proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, ·   
8a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. ·   
 9A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“     

Pán Ježíš znova zopakoval, co ustanovil Hospodin. Žádný rozvod nepovolil. Není to Boží ustanovení rušit manželství, když oba žijí. Lidé si vše upravili podle sebe. Tentokrát tak, aby to vyhovovalo mužům.   ·  

10V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. ·  
11I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; ·  
12a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“  

 I učedníky tento problém, dost zajímal. Pán Ježíš jim jasně podal definici cizoložství.   Co dodat?  Žila lidská společnost podle toho? Židovská společnost dokonce díky Mojžíšovi si vytvořila výjimku. A kolik žen měli vůdcové národa? Proč kamenovali za cizoložství jen ženu? Jak to, že existovaly v této společnosti prostitutky? Příkladem toho je Juda:   ·  

15Když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, protože si zastřela tvář. ·  
16Obrátil se k ní, sedící při cestě, a řekl: „Dovol prosím, abych k tobě vešel.“ Nevěděl totiž, že je to jeho snacha. Otázala se: „Co mi dáš za to, že ke mně vejdeš?“ ·  
17Odvětil: „Pošlu ti kůzle ze stáda.“ Řekla: „Ale dáš mi zástavu, než je pošleš.“ ·  
18Otázal se: „Co ti mám dát jako zástavu?“ Odvětila: „Své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce.“ Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním otěhotněla.  

 Juda věděl, kdo jsou prostitutky a že poskytují placený sex. Tedy už asi běžně existovaly.   Jaká byla tedy tehdejší společnost?    A tihle novináři farizejové ze společnosti plné podvodů  a lhaní chtějí nachytat Pána Ježíše??         
Vložil: Tomas v Úterý, 26. říjen 2021 @ 15:30:57 CEST (355 čtenářů)
Více... | 34 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Jak je těžké se změnit.
Zamyšlení

poslal Frantisek100

·  17Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 


   Proč ten člověk za ním přiběhl? Možná byl předtím u toho, když Pán Ježíš říkal tohle:   ·  

14Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. ·  
15Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“   

 Ano, tenhle bohatý člověk se zabýval myšlenkou: "Jak je to se mnou? Jak se dostanu do Božího království, jak budu spasen pro život věčný? Budu i já mít věčný život?.." Možná už leccos o Pánu Ježíši slyšel a chtěl se mu zalíbit. Proto oslovení mistře  dobrý. Ale Pán Ježíš vidí do jeho myšlení a ví, o co mu hlavně jde.   ·  

18Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. ·  
19Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“   

 Pán Ježíš schválně uvádí ta přikázání, která se týkají lidských vztahů.   ·  

20On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“   J

Jak je si ten muž sebejistý tím, že asi nikdy nic neporušil. Možná si je jistý i tím, že do Božího království už má vstupenku a nárok.  Jak odpoví Pán Ježíš?  Pochválí ho? Řekne mu totéž, co  říkal dětem?   ·  

21Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“   

 Pán Ježíš možná ví, že ten muž třeba nikdy nikomu úmyslně neublížil, ale na prvním místě v jeho životě je jeho majetek. V jeho žebříčku hodnot nemá Pán Bůh první místo. Tak je to běžné v životě, že na prvním místě je leccos, ale ne Pán Bůh. Dnes většinový styl života. Ale copak je možné tohle změnit? Třeba by nemusel prodat všechno, ale nějak jinak s tím majetkem naložit. Ten muž si však nedovede tuhle zněnu představit a ani nemá sílu a vůli to změnit. Kdyby aspoň přiznal: "Pane, já nemám na to sílu a ani odvahu to změnit. Já jsem na tom závislý, pro mne to je smysl života." Možná by ten příběh skončil jinak. Možná by mu Pán Ježíš poradil. Následoval by Pána Ježíše tím, že by byl jiným člověkem, jako kdysi se změnil Zacheus.
 Jak se ten muž rozhodne?   ·  

22On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.  

 Jak je těžké se změnit, zvláště, když není pokora.
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 21. říjen 2021 @ 13:53:35 CEST (1620 čtenářů)
Více... | 323 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Bůh je zde pro všechny.
Kázání

poslal Nepřihlášený

Dle mého vyspělého teologického uvažování jsem skutečně dospěl k tomuto názoru! Bůh je naším životním vzorem a oporou, něčím, co nás pohání vpřed. Pro mě neexistuje lepší věc, než když si po náročném (třeba i neúspěšném dni) mohu večer číst bibli. Ta energie, která je schopna vyzařovat z jedné knihy, to je něco úžasného! Dokážu to vnímat, cítím vibrace v těle, jak mnou boží síly prostupují. No a podle mě Bůh miluje všechny lidi, a to i ty, kteří hřeší. Bůh nám má totiž býti cestou a oporou, jak můžeme naše hříchy napraviti. Ono totiž i člověk, který fetoval, se může závislosti a hříchu zbavit. Víra a boží síla mu v tom může býti velmi nápomocná, a jako vyléčený pak může své zkušenosti předávat dalším závislým, kteří se léčí. Homosexuál, který holdoval smilstvu s muži a hříšnému životu, se také může pomocí víry a vůle z homosexuality vyléčit, pokud k tomu má dostatečnou vytrvalost a umí následovat cestu boží. Pak může žít neposkvrněným životem s ženou a splodit děti, býti přínosným. Dokonce i člověk, který ubližoval lidem, může své hříchy napraviti a následně lidem pomáhat, věnovat se charitám a tak dále. Proto bychom neměli lidem pouze kriticky vyčítat jejich hříchy a vtloukat jim, jak jsou v očích božích neoblíbení. Měli bychom je i pomocí Boha a víry motivovat k tomu, aby své hříchy odčinili a byli opět v oku božím zaslíbeni. 

Vložil: Tomas v Sobota, 16. říjen 2021 @ 20:52:18 CEST (167 čtenářů)
Více... | 1 komentář | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 0.33 sekundy