 |
Právě je 81 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
110935755
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
Život víry: Nevíra v Boha a lidi, to je správný název článku Oka + koment.
|
poslal Myslivec
Je obtížné křesťanu poznávat a plnit Boží vůli, nebo je to pro něho úplná "brnkačka"?
Křesťan si nepotřebuje pokládat takové otázky, neb život v Bohu a pravdě je úplnou samozřejmostí. Takové otázky si pokládá někdo kdo pochybuje a Bohu a lidem nevěří.
Žít s Bohem, nenechat se vtáhnout do víru událostí tohoto světa, rozpoznávat co je skutečně Boží vůlí a co je zase jen v rovině lidských nereálných představ?
Divná otázka? Autor pokládá otázku zda žít s Bohem. Otázka je položená tak, že evokuje proti otázku zda s Bohem nežít a blá, blá..
Někteří z vás se tu odvolávali na Kristův výrok: "Mé jho netíží a mé břemeno netlačí." (Mt 11,30).
Velmi dobře užitý pojem "odvolávali". Někomu kdo božímu slovu NEVĚŘÍ, někomu kdo nevěří, že jho Krista netíží a Jeho břemeno netlačí připadá argumentace božím slovem jako odvolávání se. Křesťané žijící v Kristu se mezi sebou nikdy nemusí ODVOLÁVAT na zmiňovaný výrok Krista, a to proto, že je to jejich běžná životní zkušenost.
Že oni prý chodí v Kristu, mají jeho Ducha a kráčejí životem lehce, plníce jeho vůli. Protože oni dostali dar Ducha svatého.
Autor výroků Oko zde z křesťanů udělal "oně ondoně". A zase se hloupě vyjadřuje o "chodění", namísto o křesťanském životě v Kristu dle kterého vznikl prastarý dovětek při loučení se "a zůstávajte v Kristu našem Pánu". Věta dehonestuje křesťany podávající zde životní svědectví na pouhé "oně", a jejich životní svědectví zpochybňuje slovem "PRÝ".
Kde v tomto najít realitu, co z toho je opravdové? Podle čeho se orientovat a podle čeho rozlišit prázdné řeči?
Výborně položení otázka Oko? Otázka která odhaluje tvou vnitřní bezbožeckou prázdnotu. Kde máš v tomto najít pravdivou realitu? Je to snadné Oko, citoval jsi zde tato slova Krista.
"Mé jho netíží a mé břemeno netlačí." (Mt 11,30).
Jsou to slova Boha, a v těch slovech máš tu pravdivou realitu kterou hledáš, v těch božích slovech máš tu pravdu která tě osvobodí. A stačí těm slovům Krista UVĚŘIT! To že tvůj život s tím tvým bohem není snadný, a že jeho jho tíží a břemeno tlačí ukazuje na to, že je ve tvém životě něco moc a moc v nepořádku. A je to skutečně Bůh komu nasloucháš Oko? Jak je možné, že ten tvůj bůh dělá pravý opak toho co o jhu a břemeni říká Kristus? Kristus snad lže?
Zásadou je, že člověk by měl žít svůj život vědomě - tedy mít jistou představu jak žít a stanovit si řád a pravidla, podle kterých pak žije. ('to je můj názor.)
Cože?! Zásadou je... měl žít.....život vědomě??? U těchto výroků žasnu nad tím, že někdo něco tak neuvěřitelně hloupého dokáže vůbec dát dohromady. Nic takového není zásadou, a žít svůj život nevědomě je velká hloupost, a ještě větší hloupost je z přirozeně vědomého žití dělat zásadu. My křesťané nežijeme dle nějakých představ jak žít, ale žijeme svůj život v Bohu a pravdě. A žijeme svůj život ne podle samo pravidel a samo řádu, ale žijeme ho ve vůli Boží ze kterého teprve až pravidla a řád vychází. Pravidla a řády jsou nutné hlavně pro život společenský a u normálního jedince je dodržování pravidel naprostou samozřejmostí, jako například chovat se slušně a nevyjadřovat se jako hulvát Oko, který zde cosi o pravidlech píše, ale dle jeho vyjadřování etické pravidla do jeho života nepatří. Společensky běžné etické pravidla jsi zřejmě asi nestanovil, respektive nehodlá se jim podřídit.
Pokud člověk žije bez záměru ze dne na den a čeká, co mu každý nový den přinese - žije svůj život bezděčně. A známe dobře, že pokud člověk na něco trvale nemyslí, časem se mu to vykouří z hlavy a přestane žít podle toho, jak se kdysi v minulosti rozhodl. A to bychom asi nechtěli.
Dobrý popis toho jak do svého života bez záměru vnesl Oko záměr, který žel na jeho život s tím komu mylně říká bůh klade nemalé nároky v podobě samospásných skutků a marného boje se hříchem. Života pod jhem těžkým a břemenem tlačícím.
Život s Bohem klade na člověka nemalé nároky.
Tak to není Bůh Oko! Život v Bohu je jistota, radost a nároky které jistě také jsou a jsou vysoké, nejsou vůbec ale vůbec břemen těžkým a jhem nesnesitelným.
Je sice krásný a bohatý, ale snadný není ani trochu. (Ono taky vybrat si cestu strmou a úzkou o tomto vypovídá).
Dobře popsaná zkušenost bezbožníka který následuje falešného boha, který mu neříká jako Bůh Mé jho netíží a břemeno netlačí, jeho bůh mu říká život se mnou není snadný a mé jho tě bude tlačit a břemeno tížit.
Hmmm. Když ti to tak vyhovuje Oko, měj si to tak.
|
|
Život víry: Je těžké následovat Boha?
|
poslal oko
Je obtížné křesťanu poznávat a plnit Boží vůli, nebo je to pro něho úplná "brnkačka"?
Žít s Bohem, nenechat se vtáhnout do víru událostí tohoto světa, rozpoznávat co je skutečně Boží vůlí a co je zase jen v rovině lidských nereálných představ?
|
|
Život víry: Svoboda podle Boha
|
poslal Willy 2K 3:17-18 Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.
O jaké svobodě tu Pavel mluví?
|
|
Život víry: Druhému příchodu Pána Ježíše nic nezabrání!
|
poslal Frantisek100 36O onom dni
a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.
· 37Až přijde
Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho:
·
38Jako tehdy
před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do
korábu,
39a nic
nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna
člověka.
Proč je datum druhého příchodu Pána Ježíše takovým
tajemstvím?
Možná z toho
důvodu, že Bůh zná dobře psychiku člověka. Když víme přesný čas a ještě
k tomu je od nás moc daleko, nemusíme bdít a můžeme si užívat. Je to přece
tak daleko a pak je tu i pochybnost, zda je to vůbec pravda. Pokud chybí bdění,
pak následuje bezstarostnost a lidí si užívají vše, co je možné. Takový stav
byl před potopou a dokonce i pak, když vešli do korábu a ještě potopa nezačala.
Příchod Pána Ježíše bude také nečekaný a neuvěřitelný.
·
40Tehdy budou
dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
· 41Dvě budou
mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
· 42Bděte tedy,
protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
Co tím asi chtěl Pán Ježíš sdělit? Bdít se dá i při naší
běžné práci. Máme kolem plno lidí, ale do jejich vědomí nevidíme. Ti lidé si
neužívali, pracovali někteří i při té práci bděli a uvědomovali si, že Pán
Ježíš může kdykoliv přijít. Možná tím Pán Ježíš naznačuje, že bude určité
množství věřících, kteří budou stále bdít a to bude dobře pro jejich záchranu.
·
43Uvažte
přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a
zabránil by mu vloupat se do domu.
· 44Proto i vy
buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Kdo je tím hospodářem a
co je tím domem? Nejsme to každý sám a domem je naše tělo, kde je sídlo
vědomí? Kdo se může do nás vloupat? Těch zlodějů, kteří nám chtějí ukrást víru
v Pána Ježíše je mnoho a stále více. Není to jen světské působení, ale i
působení falešných křestanských učení, které napadají naši víru. Toto bdění je
tedy důležité právě před těmito zloději víry.
4 5Když pán
ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který
služebník je věrný a rozumný?
· 46Blaze tomu
služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Když někdo spravuje nějaké panství, stanovuje určité lidi,
aby se starali o ostatní žijící v tom panství a zajišťovali jim to, co
potřebují k životu. Jaké podobenství chtěl Pán Ježíš vyjádřit?
Tím panstvím je celý
svět, který patří Bohu a On ustanovil
různé lidi k tomu, aby dávali pokrm všem lidem. Co je tím pokrmem? Poznání
Boha a Pána Ježíše, které zajišťuje věčný život. A těmito lidmi jsou lidé,
kteří dokážou s pomocí Boží lidem dát
duchovní pokrm, víru v Pána Ježíše. A nejsou to jen kazatele, ale třeba
rodiče a jiní lidé obdaření schopností sdělit evangelium, ale pozor na podvodníky.
·
47Amen,
pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
·
48Když si
však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘
· 49a začne bít
své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,
· 50tu pán toho
služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,
· 51vyžene ho a
vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.
Pán Ježíš bohužel ví, že budou i falešní služebníci, kteří
budou zpochybňovat druhý Ježíšův příchod a celé evangelium. Použijí i násilí
proti těm, co šíří pravdu. Pozor!
Tito služebníci nejsou bezvěrci, ale služebníci. Bohužel falešní To nebezpečí
věřícímu lidu přichází zevnitř věřících, z církve. Hrozné dějiny křesťanství to již prokázaly.
Nejsou to radostné informace, ale druhému příchod Pána Ježíše nezabrání. Co Bůh
slíbil, se stane a my máme bdít. Bdění
vede k tomu, že se modlíme, studuje Boží Slovo a žijeme tak, jak si přeje
Bůh i Pán a Ježíš.
|
|
Život víry: Narození Pána Ježíše podle Lukáše
|
poslal Frantisek100 1Stalo se v
oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě
proveden soupis lidu.
· 2Tento první
majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
· 3Všichni se šli
dát zapsat, každý do svého města.
· 4Také Josef se
vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se
nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
· 5aby se dal
zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Údaj o správci Sýrie je velice důležitý. Datuje dobu narození Ježíše.
Publius Sulpicius Quirinius
( asi 51 př. n. l. – 21) byl římský aristokrat
, úředník a místodržitel Sýrie. Augustinovo nařízení přivedlo Josefa a Marii do
Betléma ve správný čas, aby se tam narodil Mesiáš podle proroctví.
Micheáš 5.2
· 1A ty, Betléme
efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž
bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.
· 2 I když je
Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí
zpět k synům Izraele.
Jak dlouhá byla cesta z Nazareta do
Betléma? Betlem se nachází 8 km jižně od Jeruzaléma a údajně se v něm
narodil také král David, asi roku 1039 před naším letopočtem. Josef pocházel z rodu Davida a proto měl
být zapsán v Davidově městě, jak také Betlem nazývali. Z Nazareta je
to vzdálenost značná. Dnes bychom to autem jeli skoro 2 hodiny, asi 150 km,
tehdy vedla cesta možná jinudy, ale i tak to bylo hodně přes 100 km. I když se to nikde neuvádí, možná
putovali minimálně dva dny a Marie
musela být velice vyčerpána, i když celou cestu seděla na oslíku.
·
6Když tam byli,
naplnily se dny a přišla její hodina.
· 7I porodila
svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se
pro ně nenašlo místo pod střechou.
Dorazili po úmorné cestě asi večer a Marie
začala mít porodní bolesti. A protož už Betlemě bylo vše pro přenocování
obsazeno, našli střechu nad hlavou aspoň
ve chlévě. V místnosti, která je z části vytesána do skály, kde je
chladno a nepříjemné, kde je dobytek a možná i zápach. Kam může položit
narozené miminko? Kam? A tak asi vyčistili žlab, kam se dává krmivo pro zvířata,
tam do plénkách položili malého Ježíše., Velmi nedůstojné prostředí pro
narození Spasitele. Málokteré dítě se kdy narodilo v takovém prostředí.
·
8A v té krajině
byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
· 9Náhle při nich
stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká
bázeň. 1 0Anděl jim
řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
· 11Dnes se vám
narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
· 12Toto vám
bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
· 13A hned tu
bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
· 14„Sláva na
výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
· 15Jakmile
andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a
podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
· 16Spěchali tam
a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
· 17Když je
spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
· 18Všichni, kdo
to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.
· 19Ale Maria to
všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
· 20Pastýři se
pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak
jim to bylo řečeno.
Narození
Ježíše mělo význam nejen pro Zemi, ale i pro nebesa. Proto nastal zvláštní jev,
že se na chvíli rozzářila nebesa, V daleké Persii zaregistrovali
novou hvězdu na nebi novou. O tom nepíše
Lukáš, ale ostatní evangelisté. Venku v této
noční době byli pastýři, kteří tam hlídali stáda. Lekli se, protože nic
takového nikdy neviděli. A dokonce se před nimi objevil anděl a promluvil. Vysvětlil, proč taková radost u andělů andělů. Bůh miluje lidi, a proto se stal
tento zázrak, děťátko v jeslích je Spasitel a to díky tomu, že Bůh lid
miluje.
Jak to krásně ladí s tím, co
vyjádřil evangelista Jan. Jan 3,16
·
16Neboť Bůh
tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný.
Tento zvláštní
nebeský úkaz skončil a pastýři byli jak omámeni. A řekli si, tak se podíváme,
zda se to pravdu stalo a půjdeme do Betlema.
Čteme, že spěchali. Hnala je zvědavost a touha zjistit, zda je pravda
to, co zažili s anděly. Našli, co hledali. Možná se Josef s Marií podivili,
kde a jak se pastýři o narození dozvěděli
a proč sem přišli. Zpráva od nich byla překvapením. Maria se uvědomila,
že tady něco velkého začíná a že se plní, co jí anděl Gabriel oznámil. Nevěděla,
co bude dál, ale uvědomila se začátek děje, k němuž i na ona položila základ
tím, že porodila syna.
·
21Když
uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal
od anděla dříve, než jej matka počala.
· 22Když
uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do
Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –
· 23jak je psáno
v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno
Hospodinu‘ –
· 24a aby podle
ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Kdo prováděl obřízku nevíme.
Dokonce ji mohl provádět i otec anebo někdo jiný, třeba i kněz a směli se
používat je kamenné nože. Byl to rituál, u kterého nesměla být matka, protože
byla v té době ještě nečistou. Obřízka se musela provést osmý den a to bez
ohledu na to, zda byla sobota. Osmý den je v těle novorozeněte největší
koncentrace látek, které mají vliv na srážlivost, takže dítě tolik nekrvácelo.
Právě při obřízce, pokud se děla za přítomnosti kněze, se chlapci dalo jeho
jméno. Stalo se tak podle pokynu Marie, jak si sdělil anděl, a dostal jméno
Ježíš
Očisťování Marie jako rodičky
trvalo 40 dní a pak měli rodiče přijít do chrámu obětovat na zápalnou oběť. Bohatí přinášeli
beránka a holoubě obětoval za hřích, chudí pak jen pár hrdliček či holoubat.
Tak se stalo v případě rodičů Ježíše.
To, že tímto způsobem obětovali,
svědčí o tom, že byli chudí a pravděpodobně ještě neměli dary od poslů z východu, o kterých se Lukáš nezmiňuje.
Lukáš nepíše ani nic o exilu do Egypta a vraždění dětí v Betlémě
·
25V Jeruzalémě
žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení
Izraele a Duch svatý byl s ním.
· 26Jemu bylo
Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova
Mesiáše. 27A tehdy
veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili,
co o dítěti předpisoval Zákon,
· 28vzal ho
Simeon do náručí a takto chválil Boha:
· 29„Nyní
propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
· 30neboť mé oči
viděly tvé spasení,
· 31které jsi připravil
přede všemi národy –
· 32světlo, jež
bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
· 33Ježíšův otec
a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
· 34A Simeon jim
požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých
v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
· 35– i tvou
vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
Rodiče Ježíše byli chrámu a plnili povinnosti, které jim náležely podle
Zákona. V té době přišel zrovna do
chrámu Simeon. Byl to zbožný Žid a čekal na příchod Mesiáše. Duch Boží mu
zjevil, že neumře, dokud ho neuzří. Vstoupl do chrámu a rodiče zrovna představovali
své dítě Bohu. Simeon dostal od Boha pokyn, že toto dítě je slíbený Mesiáš. Vzal
ho do náruče.
Jeho slova vyjadřují, že Mesiáš
přinese spasení všem národům. A slávu Izraeli. V čem slávu? Žádný národ neměl
takové dějiny, aby jejich obsah znal celý svět. S křesťanstvím se lidé
seznamovali i s dějinami Židů.
Předpověděl, že Izrael padne právě i vlivem Ježíše,
kterého oni ho budou stále odmítat. To vše se vyplnilo. Když se obrátil
k matce, předpověděl i její trápení, až uvidí svého syna na kříži. A právě
tady na tom, jak se lidé budou dívat na toto ukřižování, se zjeví myšlení lidí
a jejich emoce.
·
36Žila tu i
prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku;
když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
· 37a pak byla
vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i
nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
· 38A v tu
chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří
očekávali vykoupení Jeruzaléma.
I tato žena jako Simeon očekávala Mesiáše, byla velice zbožná, po ovdovění
žila desítky let v chrámu, kde neustále modlila a postila. I ona poznala
v malém miminku Vykupitele. Oba Simeon i Anna chválí Boha.
·
39Když Josef a
Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého
města Nazareta.
· 40Dítě rostlo
v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Zdá se, že Lukáš asi nemá informace o pobytu v Egyptě.
V Nazarete Ježíši nic nehrozilo a
události v chrámu byly známy jen rodičům.
|
|
Život víry: Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je třeba láska.
|
poslal Frantisek100
Vánoce 1967. Budou to první vánoce, kdy budu
úplně sám. Není to ani měsíc, co zemřel tatínek. Vloni jsem byl aspoň s
tatínkem a byly to moc smutné vánoce.
Tatínek, také vážně nemocný jako bývala maminka, plakal. Ale vždycky se najdou
hodní lidé. Paní K. byla již starší paní, chodívala pravidelně do kostela a mne
půjčovala velice zajímavé knihy. Měla skříň a v ní docela vzácné knihy. Jedna z
nich se jmenovala “Dětství obecného P e p í č k a“. Její autor v ní popsal svůj
život. Miloval jsem tuhle knihu a obdivoval Pepíka, který neměl lehký život.
Nakonec se stal spisovatelem a profesorem. Nevím ani, jak jsem se starou paní
seznámil. Nějak sama projevila o nás
zájem. A právě paní K. nám vloni na vánoce dala smažený řízek a bramborový
salát. A nějací jiní dobří lidé nám zase na práh bytu položili krabičku s
cukrovím. Ani nevím, kdo to byl. Lidé dokážou být tak hodní. Cítili s námi a já
byl rád, že nejsme úplně sami.
Letos však budu sám. Něco si koupím a hlavně to chci zaspat a probudit
se až druhý den. Jenže můj příbuzný bratranec, politický funkcionář a vysoce
postavený člověk, mi nabídl, abych strávil vánoce u nich doma. Co mám dělat? Moc se mi tam nechce, protože
jsme se s nimi nikdy nestýkaly a kdoví, čím je pozvání motivováno. Ale tak jsem nakonec šel. Možná
měl můj příbuzný dobrý úmysl, ale měl jsem raději zůstat doma. Všechno mne tam
připadalo takové studené. Ani ten řízek se salátem mi nechutnal. Vždyť jsme ani
neseděli u jednoho stolu a já jedl někde stranou... Stromeček bez dárků, i když
ne že bych po nějakém toužil. Chvíli jsem si něco povídali a pak jsem
poděkoval, rozloučil se a vrátil se do své studené místnosti. Měl jsem tam
pocit, že nějak překážím....
Naštěstí jsem si doma před tím
ozdobil svůj stromeček. Zapálil jsem svíčky, zatopil v kamnech a vzpomínal. Jaké bývali naše
vánoce. Chudé ale krásné. A maminka vždy
před štědrovečerní večeří vyslovila malou modlitbičku. Tehdy jsem ji ani nechápal. Voněl mi pod nosem smažený vepřový řízek,
který jsme měli jen jednou do roka. Ale nesmím být smutný. Honem jsem si pustil
rozhlas po drátě a zaposlouchal se do veselejších melodií. Teplo z kamínek mne
nakonec přemohlo ke spánku. Další dny jsem se učil na maturitu a zpracovával si
otázky. Večer kino, na které jsem se vždycky moc těšil, a žádné představení
nevynechal. Jo, tak rád bych točil filmy. Po každém filmu jsem doma dlouho o
něm přemýšlel a představoval si, jak bych to natočil já sám. Snění je krásná
věc. Ano, možná právě to snění často vyplňovalo můj volný čas. Konečně přišel
silvestrovský den.
Koupím si salám, kofolu a něco sladkého. Zalezu do postele a
budu poslouchat rádio. Tam je vždycky pěkný pořad. Dobře jsem se najedl,
pochutnal si na čokoládě.
Asi kolem desáté hodiny někdo zaklepal na dveře.
Kdo to asi je ? Ve
dveřích stála paní sousedka Štaidlová. Milá usměvavá paní. Měli dveře zrovna
naproti přes chodbu.
„ Františku, pojď mezi nás“ a řekla to tak hezky a dojemně, že jsem prostě
neodolal. Rychle jsem se oblékl a vešel do jejich bytu.
A tam bylo moc veselo. Povídalo se , zpívalo, hrály karty...
Sešli se tam jejich tři synové s manželkami, asi deset lidí. Přijali mne , jako
bych k nim odjakživa patřil. Čas plynul a najednou byla půlnoc. Zazněly zvony v
rádiu, všichni povstali a všichni jsme si připili červeným vínem a vzájemně si
popřáli. Cítil jsem se jak v jiném světě. Zapomněl jsem na to, že jsem sám.
A do toho všeho mne mámovsky objala paní Štaidlová a dala
krásnou pusu. Nepamatuji si, že by mi někdo někdy dal pusu. A ještě k tomu, tak
upřímnou a lásky plnou. Moje maminka vzhledem k své nemoci toho už dlouho
nebyla schopná.
Byl jsem příjemně
překvapen a cítil se šťasten. Asi ve dvě po půlnoci jsem šel spát a stále cítil
ten mámovský polibek na své tváři. Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je
třeba láska.
Krásná to náplast za nevydařený štědrý večer. Začal nový rok 1968. Co přinese
??
|
|
Život víry: Řeholní sestřička jako anděl.
|
poslal Frantisek100 Když jsem nastoupil
do svého druhého zaměstnání po ročním působení v pohraničí, netušil jsem,
co všechno prožiji. Jde o speciální zařízení, snad proto nám krajský zřizovatel
zařídil poznávací zájezd po různých speciálních zařízeních. Psal se rok 1973.
Právě
přijíždíme do sociálního ústavu, který je určen pro slabomyslné chlapce,
vlastně muže, protože mnozí už překročili věk dospělosti. Pan ředitel nám
vysvětlil, že tady jsme na Moravě a
každý si rád vypije nějakou tu skleničku vína nebo i něco silnějšího. A
pokud žena otěhotní právě v době, kdy jsou oba v alkoholickém opojení, může se stát, že se narodí postižené
dítě. V zahradě starý pán sekal zrovna
kosou trávu. "To je náš nejstarší chovanec" vysvětlil pan
ředitel.
Procházíme oddělením,
kde chlapci jsou sice postižení, ale dá se s nimi pracovat i komunikovat.
Vykonávají drobné ruční práce a smějí se na nás.
"Tak tenhle hoch je náš ministr zahraničí, protože zná
jménem všechny politiky", usmívá se
ředitel a ještě blaženěji se tváří
chlapec, na kterém však podle vzezření je poznat určitý defekt.
"A nyní vás zavedeme
na oddělení těžce postižených jedinců. Pokud je
některá z vás těhotná, doporučuji
s námi nechodit."
Naše vychovatelka má
však kuráž a neodmítne příležitost vidět to, co třeba už neuvidí. Přicházíme na
oddělení takzvaných ležáků. Na pokoji stojí jen šest postelí a na nich
bezvládná těla, která občas sebou mrskají. Proto jsou doslova přifačovaná k
posteli bílými obvazy. Cítíme i určitý
zápach, protože potřebu vykonávají na místě, kde leží. Strašný pohled. Pečuje o
ně jedna civilní zdravotní sestra. Do dalších pokojů už ani nenahlédneme.
" A ještě vám ukážu jedno oddělení, které má na
starosti řádová sestřička. Jsme rádi, že ji tady máme, protože zde je práce nejobtížnější".
Na ředitelovi vidím, že hovoří vážně.
Vcházíme do
místnosti, kde mne zaujme čisťounká podlaha. Dveřmi pak nahlížíme do ložnice
asi s dvaceti postýlkami. Připadají mně nějak malé a jako v pohádce o
Sněhurce a sedmi trpaslicích, jenže je jich
aspoň třikrát víc. Všude ustláno a čisto. Žádný zápach jako na minulém
oddělení. Mladá sestřička oblečená
do řadového obleku má krásný a milý obličej a zve nás dál. A tady už poznáváme osazenstvo. U
dlouhého stolu na malých židličkách s otvorem pro nočník sedí dvacítka malých bytostí. Nepřipomínají
vzhledem děti, protože jejich tváře jsou nepěkně zdeformované. Jsou jak
zvláštní trpaslíčci. Někteří vydávají divné skřeky. Houpají se na židličkách
a když se k ním přiblížíme, otírají se o
nás a možná chtějí jak malé děti
pochovat. Na stole před nimi leží krajíc s paštikou. Žasnu nad tím, jak tohle
může jedna drobná sestřička sama obstarat. A ke všemu v další místnosti
spatřuji asi čtyři klecová lůžka. Ptám se sestřičky, k čemu slouží.
"No, když některý dostane záchvat a mohl by sebe i ostatní poranit, tak ho tam
musím dát." "Vy sama?
Sestřička pokrčí
rameny a s klidným úsměvem ještě doplní.
" Oni mně někdy někteří z nich i pomohou" a dívá
se milé na tato lidská stvoření.
Co je to za duchovní sílu, která umožňuje takové
obětování? Sněhurka s dvaceti
postiženými trpaslíčky? Kdepak. Anděl s trpícími lidmi, kteří možná díky péči
tohoto anděla si svoje utrpení ani neuvědomují.
Když odcházíme z
oddělení, tak pan ředitel opět si pochvaluje práci řeholních sestřiček.
"Nevím, kdo by tohle dělal, nebýt jich" dodává.
Poslední
překvapení nás čeká v místnosti, která připomíná bývalou kapli. Před nás v ústavních uniformách se znakem ústavu na
rukávu nastupuje asi šest chlapců či mužů. Věk totiž nepoznáme. Mají bicí
nástroje, vozembouch a jiné a podle pana ředitele nám zahraji a zazpívají
několik lidových písniček. Všichni se usmívají a je na nich vidět, že hrají a
zpívají s nadšením. Podle přízvuku je
sice znát, že barva hlasu není stejná jako u zdravých lidí, výslovnost jak u
cizinců, ale ta jejich obrovská radost
vše zamaskuje. Vždyť je to od srdce. Jeden z chovanců, který má asi větší
volnost, drží v ruce fotoaparát a fotí a fotí. Ptám se na něho
pana ředitele a divím se tomu.
"Ale on tam
stejně nemá film a dělá mu to radost" prohodí s úsměvem pan
ředitel.
Když se loučíme,
přitulí se k němu jeden z chovanců a do jeho pláště si snad utírá nos. Pan
ředitel ho neodhání a směje se.
" To víte, jsem jejich táta, táta sto tří dětí. Mně to
nevadí, od toho mám přece plášť"
Vstupujeme do
autobusu a venku před ústavem stojí pan ředitel a s ním hlouček chovanců.
Mávají na nás a usmívají se. Ten chovanec, který nemá ve fotoaparátu film, vše
s radostí fotí. Rozjíždíme se, také máváme
a jsme dojati až k slzám.
A já mám také radost. Asi jsem uviděl anděla. Ta sestřička
byla anděl.
|
|
Život víry: Důsledky nepochopeného přístupu k výrokům z Bible
|
poslal Frantisek100 33Bůh
není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
·
34ženy
nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat,
jak to říká i Zákon.
·
35Chtějí-li
se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve
shromáždění.
Proč chtěl Pavel, aby ženy v
korintském shromáždění mlčely, mělo to své konkrétní
důvody. Sbor byl velmi mladý a mnohé ženy byly původně
pohanského původu. V Korintu se mezi pohanskými ženami šířilo učeni
a kult bohyně Afrodity, což byl i kult prostitutek. Dále se zde šířil kult
zasvěcený Backovi, což byl bůh tance a vína. Od toho se v řecké mytologii
odvozovaly bakchantky. Byly to třeštící ženy, které v tanci upadaly až do stavu
blížícímu se šílenství, v němž byly schopné všeho. Při Bakchantkových slavnostech
tropily výtržnosti a i ve starém Římě proti nim musela zasahovat státní moc.
Teď si představme, že některé z žen dříve toto poznaly a zažily i na sobě.
Proto pro ně nebylo lehké být najednou v křesťanském
shromáždění klidné a potichu. A Pavel o tomto nešvaru
věděl. A věděl, jak to může uškodit klidu a pořádku ve shromáždění. A
právě o tento klid , řád a pořádek Pavlovi hlavně šlo. Aby tam nebyl
žádný rušivý prvek, kterým možná bývaly právě tyhle první křesťanky pohanského
původu. Pavel tedy uvažuje o ženách a dané konkrétní
situaci a nevyslovuje obecné pravidlo vůči všem ženám. Vždyť jinde
hovoří o ženách, které prorokují, a jiné ženy byly i správkyněmi
sboru . Myslím, že si žen vážil. Bohužel na základě těchto veršů církev ovládli
muži ve všem a šli tak daleko, že žena přisoudili jen podřadné role ( opravuji
nižší role a někdy ponižující role ) a to nejen ve církvi, ale i ve společnosti
a v rodině. Kristova láska zůstala jen frází. A tento vztah nadřazenosti mužů
přešel ze světa náboženského i do společenského a politického. Až konec
19. a 20. století toto měnilo a ženy mohly konečně i
studovat na vysoké škole a dostaly i volební právo. U nás směly ženy
volit od roku1919, ale jinde v evropských státech až v
sedmdesátých 20. století. Bible se dá strašně zneužívat a toto je
toho příkladem. A nejhorší jsou lidé, kteří fanaticky lpí na každé větě Bible a
pak z toho se stalo to, co se stalo ženám a ovlivnilo jejich postavení tisíce
let.
Poznámka:
Zažili jsme to i
praxi. Ženám nedovoleno kázat, první se vždy měli modlit muži, muž prokazatelně
v rodině diktátorem, kterého se všichni bojí, ženy často v roli služky a úcta
k nim minimální atd. Manželství spíše peklo pro ženy.
|
|
Život víry: Jak vypadal skutečně dar jazyků ?
|
poslal Frantisek100 1Když nastal den Letnic,
byli všichni shromážděni na jednom místě. ·
2Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký
vichr, a naplnil celý dům, kde byli. ·
3A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na
každém z nich spočinul jeden; · 4všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení
mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. ·
5V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě,
·
6a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli,
protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
Co to byl za svátek letnice?
Původně slavnost žně. Byl to jeden ze tří hlavních svátků, o němž je psáno v
knize ze Lev 23.16 ·
16Ke dni po sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní a
pak přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. ·
17Přinesete ze svých sídlišť chléb k oběti podávání; budou
to dva chleby ze dvou desetin éfy bílé mouky, budou upečeny kvašené, jakožto
prvotiny Hospodinu. ¨ ·
18S chlebem přivedete sedm ročních beránků bez vady,
jednoho mladého býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s
příslušnými přídavnými oběťmi a úlitbami, ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodin
·
21V týž den svoláte lid . Budete mít bohoslužebné
shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. To je provždy platné nařízení
pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích.
Židé také odůvodňovali
letnice jako den vydání Zákona. Na tyto svátky přijíždělo do Jeruzaléma
mnoho židů ze zahraničí, kde dlouhá léta a po celá pokolení žili. Jejich
rodným jazykem tak často byl jazyk národa, v němž se narodili a žili. Doma
se jistě učili i jazyk, v němž čítali svatá Písma. Do ciziny se jejich
předci dostali v době různých válek, kdy židé museli utíkat před nepřáteli. Usídlili
se tam, ale na svoji vlast a víru nezapomínali. Na svoji víru získali i některé
pohany, z nich se staly proselyté. Proselyta byl ten, kdo konvertoval k
judaismu. Musel přijmout obřízku a zachovávat Zákon jako rodilí Židé a ti s ním
také jednali jako s bratrem. V Jeruzalémě v této době letnic tak byla přítomna
pestrá směs židovských národností. V tento den se učedníci, a
nebyli to jen apoštolové, shromáždili na jednou místě. Šlo o dům. Takže zatím
ještě neměli odvahu vyjít ven mezi lidi. Pravděpodobně se i modlili a zpívali,
jednali jednomyslně a vnímali své společenství. A náhle se něco
stalo. Lukáš u toho asi nebyl, ale popisuje to, co mu přímí účastníci
sdělili. Napřed nastal zvukový jev. Hučení. Já si vzpomenu na dětství, jak
třeba hučely dráty vysokého napětí, když jsme si pod nimi někdy hráli. Nebylo
nic vidět, ale přesto bylo slyšet. Zde je slyšet hluk podobný větru a naplnil
celý dům. Nešel z venku, ale asi prostě najednou tu byl. Zdroj nebyl
vidět. A do toho najednou světelné jevy. Plamínky, které nepálí, ale
připomínají oheň. Nebyli na jednom místě. Šířily se nad jejich hlavami
jako přeskakovali z jedné hlavy na druhou. Na každém z přítomných byl tento
světelný jev. Dnes bychom to nazvali jevem, který souvisí s nějakou
energií, třeba elektrostatickou silou. Tehdy nepochopitelný jev, který
nezpůsoboval žádnou škodu. Nic nezačalo hořet ani pálit. A přece to mělo určitý
účinek. Něco se však stalo s jejich psychikou. Ten
světelný jev působil na jejich hlavách, nikoliv na dalších částech těla.
Pociťují něco, co dosud nepoznali. Zvláštní duchovní sílu a ta je
nutí nebýt zticha, ale nahlas mluvit a možní i hlasitě volat. Už
nezůstávají v domě, ale vyhrnou se ven a jejich hlasy tak přilákají lidi
z okolí. A oni aniž si to uvědomují, mluví a hovoří k Kristu a to tak, že
jim lidé z těch mnoha končin , co sem k nim přišli, rozumí. Nastalo něco
zvláštního. Nastalo simultánní zvěstování evangelia lidem různých jazyků. Bůh
dal evangelium jednomu národu v jednom jazyku a nyní ve všech jazycích všem
národům. Učedníci dostali moc mluvit skutečnými cizími jazyky, A není to nějaká
hatmatilka či nesrozumitelný hlasový projev, ale skutečná řeč, které se nikdy
neučili. Tento dar umožnil v této chvíli šířit evangelium do světa. Je to ale
jednorázová událost, která se neopakuje vždy, když je seslán Duch svatý.
Pak se mohou projevovat i jiné hlasové projevy či schopnosti. Takovou situaci
popsal Lukáš podle vyprávění Petra takto:
Sk. 10,46 ·
44Ještě když Petr
mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. · 45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli,
že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. 46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha.
Tu Petr prohlásil: · 4 7„Kdo může zabránit,
aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ · 48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista.
Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.
Toto se stalo v domě setníka
Kornelia a bylo znamením, že na tyto pohany byl vylit Duch svatý ještě před
jejich křtem ponořením do vody, čili fyzickým křtem. Přitom šlo o pohany
a nikoliv třeba o židovské proselyty. Pro Petra to mělo tehdy velký
význam a velká zkušenost. protože vycítil, že Bůh nedělá rozdílu mezi
židem a pohanem. Pak navrhuje, aby Korneliovi byli pokřtěni fyzicky. K
tomu daru Ducha stačila pouhá víra a žádná obřízka, dodržování Zákona či nějaký
židovský rituál. Oni uvěřili ve Spasitele. A jak se vylití Ducha projevilo?
Mluvili ve vytržení mysli a velebili
Boha. Další podobná událost je popsána ve Sk. 19 : ·
4Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili
od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“
·
5Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.
·
6Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch
svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.
Tentokrát bylo pořadí v
jiném sledu. Napřed slyšení a uvěření, pak křest a pak sestoupení Ducha
svatého. A opět hlasové projevy. Proč? Obrácení křesťané prožívají velkou
radost, které se nedá přejít mlčky. Je to obrovský citový prožitek. Je nejen
slyšet, ale jistě i vidět na tvářích. A to se vedle daru jazyků dělo i zde o
letnicích. ·
7Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu
mluví, z Galileje? · 8Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči:
· 9Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje
a Kappadokie, Pontu a Asie, · 10Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a
přistěhovalí Římané, · 11židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je
slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ · 12Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má
znamenat?“ · 13Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Ti, kteří
přiběhli k učedníkům , nemohli pochopit, jak mohou tito lidé ovládat jazyk
jejich kraje, odkud přišli. |
Vložil: Tomas v Pondělí, 12. prosinec 2022 @ 23:51:08 CET (82 čtenářů)
Více... | 25237 bytů | komentáře? | Skóre: 0
|
|
Život víry: Mluvení v jazycích a nejen o něm
|
poslal Frantisek100 Pavel navazuje na předchozí kapitolu o lásce. Přál by si, aby korintští křesťané usilovali o lásku, protože pak bude
méně konfliktů a nedorozumění a tak to prospěje sboru. Rovněž si přeje, aby dychtili po duchovních projevech a prosili o
dary Ducha. Za jeden z duchovních darů mimo lásky považuje i dar proroctví,
který vyvyšuje nad dar mluvení v jazycích. Církev v Korintu potřebovala ujasnit
otázku daru mluvení jazyky, protože kvůli němu docházelo k nepořádku při
bohoslužbách. Mluvení v jazycích je legitimní dar, ale věřící v Korintu jej
používali jako znak nadřazenosti místo, aby jím budovali duchovní jednotu.
·
1Držte se lásky
a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
· 2Vždyť kdo ve
vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu
nerozumí. Je puzen Duchem,
ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
Pavlovi
se nelíbilo mluvení jazykem, aniž by někdo vyložil, co se hovoří. K čemu to je, když lidé tomu nerozumí. Mohl třeba vyjadřovat i něco úžasného, ale
komu to prospěje, když ostatní nerozuměli.
·
3Ten však, kdo
má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i
povzbuzení.
Prorokování považoval Pavel za jev, který povzbuzuje,
utěšuje a buduje církev. Navíc lidé tomu rozumějí, protože to slyší ve svém
jazyce. Proroctví může obsahovat také předpověď budoucích událostí a jeho
hlavním posláním je předávat lidem Boží slovo a tak je varovat, korigovat jejich
chyby a povzbuzovat je.
·
4Kdo ve
vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k
užitku církve.
Tady se Pavel domníval, že
mluvení v jazycích má význam jen pro jednoho jedince, ale ne pro ostatní. Můžeš
se tak klidně modlit doma, ale ve shromáždění to nemá užitek. Pavel tak přímo
odsuzuje používání daru jazyků ve shromážděních, protože druhým to nepomáhá. Proroctví
je dar, který buduje církev a přináší na
rozdíl od darů jazyků užitek všem.
·
5Chtěl bych,
abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť
ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by
jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.
Pak Pavel nějak ustupuje od kritiky darů
jazyku, protože si uvědomuje, že je to také dar Ducha, ale nelze, aby stejný dar měli všichni
křesťané. Nemohou všichni mluvit v jazycích ani všichni porokovat. Když mluvit
jazyky ve shromáždění, pak vždy musí být výklad, aby posluchači tomu rozuměli.
Para překlad
Ať je tedy
láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost
tlumočit Boží slovo.Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice o Bohu, ale
lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. jestliže však někdo promluví
prorocky,posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují a
podněcují. Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto
srozumitelné poselství buduje křestanské společenství. Ne že bych vám nepřál,
abyste třeba všichni mluvili cizímu jazyky, ale přednost dávám tomu. abyste
Boží slovo přinášeli srozumitelně, Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu
každý může rozumět.
·
6Vždyť kdybych
k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha
ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli?
Pak následuje Pavlův příklad hudebních
nástrojů. Každý nástroj vydává různé tony a podle nich poznáme, co je to za
nástroj. A příjemná pro nás je právě ta rozmanitost tonů. Stejně tak polnice,
zní jinak když chce vyjádřit přichystání se k boji, tak to zní jasně a nejde o
monotónní dlouhý zvuk.
·
7Je to jako s
hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné
tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?
· 8A kdyby
polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?
A pokračuje dál, aby příklady
aplikoval na nás jazyk
·
9Tak i vy:
Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo
řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!
Pokud je naše řeč nesrozumitelná, nikdo jí nerozumí
a její užitek je srovnatelný s mluvením
do větru. Možná, že přináší jistý pocit uspokojení mluvčímu, ale nic nepomůže
Božímu lidu
·
10Na světě je
mnoho různých řečí a každá má svá slova.
· 11Jestliže
však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude
cizincem pro mne.
Existují různé způsoby komunikace mezi
lidmi pomoci slov , ale nějak komunikují mezi sebou i ostatní živočichové. Vždy je však důležité
znát význam těchto slov či signálů. těžko se domluvíme s cizinci, když neznáme
význam jejich slov
·
12Tak i vy:
Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost
těch, které slouží růstu celé církve.
Pavel se obrací na korintské věřící, aby usilovali
o duchovní dary, které budují církev. Pavel je nechce odradit o duchovních darů,
ale aby horlivě usilovali o duchovní projevy, které povedou k růstu církve.
·
13A proto
ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.
Pokud někdo mluví jazykem, má se modlit, aby
také mohl vykládat. Nebo aby mohl někdo pro něj to vykládat.
14Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch,
ale má mysl by toho nebyla účastna.
Jestliže se někdo modlí jazykem během
shromáždění tak, že jeho city se vyjadřují slovy, které nikdo nepoužívá, pak je
to bez užitku. Shromáždění neví, co mluví. Má to smysl?
· 15Co tedy?
Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu
zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.
|
|
Život víry: Pavel si uvědomoval nebezpečí sekt a různých církví!!
|
poslal Frantisek100 1Já jsem k vám,
bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří
myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu.
· 2Mlékem jsem vás
živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď
ještě nemůžete,
Pavel vzpomíná, že, když přišel do Korintu,
tak jim nemohl sdělit všechno, ale jen ty základní pravdy o Kristu, tedy o
ukřižovaném Kristu, který zemřel za ně, aby je zachránil, aby jim zajistil
život věčný. Ostatní pojmy by hned nepochopili. I ten duchovní pokrm se novým
věřícím dává podobně jako mléko kojencům, kterým se také hned nemůže dát hutný
pokrm. A tak Pavel vysvětluje, proč postupoval takovým způsobem. A mrzí ho, že
věřící v Korintu většinou bohužel
zůstávají stále na úrovni těch malých dětí. Ještě nedospěli. Pavlův
postup byl zcela logický. Ostatně něco
podobného řekl i Pán Ježíš:
Jan 16,12
· 12Ještě mnoho
jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli.
Prostě korintští nebyli ještě
duchovně zdraví a vyzrálí.
Proč?
·
3neboť dosud
patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu
a žijete jako ostatní lidé?
Čili oni slyšeli o ukřižovaném Kristu a
změnili se? Liší se od ostatních kolem.?
Hádají se mezi sebou jako děti. Zmítají je vlastní touhy, ale tak se život
zralého křesťana přece neprojevuje. Zralí křesťané se řídí Božími touhami. Koritané
však měli chování, které není typické pro lidi, které řídí Duch Boží.
A pak tu vznikal ještě jeden
problém, který ovládl církev a v
dějinách měl a má hrozné následky.
Co se stalo?
·
4Když se jeden z
vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa?
·
5Kdo je vlastně
Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak
mu dal Pán.
·
6Já jsem
zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst;
·
7a tak nic
neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.
·
8Kdo sází a kdo
zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.
·
9Jsme
spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.
Společenství
věřících v Korintu se rozdělilo na skupiny, které se soustředili kolem určitých
lidí. Vlastně vznikly frakce. A tohle se Pavlovi vůbec nelíbilo. Tušil , k jakým jevům a chování takové
rozděleni čili frakce může vést. Dochází pak k vyvyšování lidských vůdců a
kolem nich vznikají skupiny. To je dnešní problém vzniku sekt. Každá má
nějakého zakladete a tím vůdce. A ten bývá někdy vyvýšen tak, že pomalu i
Kristus ustupuje do pozadí.
Pavel proto vysvětluje? Kdo jsem já Pavel či Apolos?
Byli jsme pouze zvěstovateli, a ne konkurenti mezi sebou. Vy korintští nás
stavíte do pozice mistra, vyvyšujete nás. Ale to není správné. A tak Pavel
přechází k výkladu pomocí příkladu z přírody.
·
|
|
Život víry: Mrtvý duch neexistuje-zatím
|
poslal Myslivec Jeden ze zdejších katolíků napsal a zvýraznil. Vztah k Bohu může mít i člověk zatím duchovně mrtvý..
|
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 01. prosinec 2022 @ 10:35:35 CET (119 čtenářů)
Více... | 6901 bytů | komentáře? | Skóre: 0
|
|
Život víry: Petr nabídnul křest pohanům, kteří ještě dříve dostali dar Ducha.
|
poslal Frantisek100 · 1V Cesareji žil
nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský.
· 2Byl to člověk
zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči
židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.
· 3Ten měl kolem
třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází
a volá na něj: „Kornélie!“
· 4Pohlédl na něj
a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé
modlitby a almužny a pamatuje na tebe.
· 5Vyprav hned
posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr.
· 6Bydlí u Šimona
koželuha, který má dům u moře.“
Tato kapitola začíná v Cesareji asi padesát kilometrů od Joppe.
Kornelius byl Říman a z hlediska židů
tedy okupant, pohan a nepřítel. I když vojenský velitel velel stovce vojáků a byl Říman, měl víru v
Boha. Nevíme přesně jakou, ale věřil v jediného Boha on i celá jeho rodina. Jeho zbožnost lze posoudit i podle toho, že to
byl člověk, který se pěkně choval i k židovskému lidu. Nevíme, zda znal jejich
náboženství, ale byl k nim štědrý. Asi dával zchudlému lidu almužny. Možná, že
třeba částečně i uvěřil Bohu v judaismu, ale nepodnikl nic, aby se stal
proselytou. Ostatně by to pak ohrozilo i
jeho vojenskou funkci. Má zvláštní vidění. Je ujištěn andělem, že ho Bůh má rád
a dává mu příkaz, aby si nechal poslat pro Petra. Určitě to nebyla náhoda, ale
Boží vedení, které mělo význam i pro
apoštola Petra. Bůh si své lidi najde všude a v tomto případě si našel římského
velitele.
·
7Když odešel
ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného
vojáka ze své stráže,
· 8všechno jim
vypravoval a pak je vyslal do Joppe.
Vidíme, že Kornelius působí svým životem i na některé svoje
vojáky, kteří jsou zbožní jako jejich velitel. Právě jednoho z nich a dva sluhy pošle do Joppe, aby vyhledali
Petra.
·
9Druhého dne,
právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu,
aby se modlil.
· 10Pak dostal
hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:
· 11Vidí, jak
se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou
spouštějí za čtyři cípy k zemi.
· 12Byly v ní
všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.
· 13Tu k němu
zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
· 14Petr
odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a
znečišťuje.“
· 15Ale hlas se
ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
· 16To se
opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.
· 17Zatímco
Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým
poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty.
Petr okolo poledne vystoupil na rovnou střechu Šimonova domu
v Joppe, aby se modlil. Měl právě hlad a chtěl se najíst. Dole pod střechou možná připravovali jídlo a jeho vůně doléhala až k němu. On však
najednou upadl do vytržení, měl vidění. Viděl jak sestupuje z nebe jakési
prostěradlo svázané za čtyři rohy a plné mnoha druhý zvířat včetně čistých i
nečistých. A hlas z nebe ho pobouzí, aby zabil zvíře a jedl. Petr věděl, že
podle Mojžíšova zákona se Židům zakazuje jídlo z nečistých stvoření. Petr se najednou
přirozeně brání, že nikdy nejedl nic, co není košer. Jenže Bůh na jeho bránění
odpoví větou, kterou třikrát opakuje.
„Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
Jaký význam mělo toto
vidění? Týkalo se jen pokrmů? Nemělo hlubší význam? Bůh chtěl víru v Krista dát
i pohanům. Petr se jako Žid díval na pohany jako na nečisté, nepřátele a cizince a tedy tím jako na bezbožné. Bůh
však chtěl toto myšlení Petra změnit. I pohané měli obdržet Ducha Svatého jako Židé. Měli padnout všechny
rozdíly mezi lidmi podle původu a náboženství. Všichni v křesťanském
společenství si jsou rovni. Petr přemýšlí o vidění a najednou k bráně domu
dorazí Kornelovi služebníci a hledají
právě Petra.
·
18zavolali a
ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr.
· 19A Petr
stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a
hledají tě;
· 20sejdi hned
dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“
· 21Petr tedy
sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou
přišli?“
· 22Oni
odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v
jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a
rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“
Ještě než je Petr přivítal, působení Ducha pokračovalo
slovy, že ti tři lidé přišli na popud Ducha Božího a že se jich nemusí obávat. Petr
sešel dolů je přivítat a dozvěděl se, že je posílá římsky velitel,
proto také jeden z mužů měl asi na sobě vojenskou uniformu. Vyptával se jich víc a víc a dozvěděl se mnoho i o jejich
veliteli, kterého mu tihle tři muži vychválili. Dozvěděl se i o andělu, který se
Korneliovi zjevil a vedl ho právě k tomuto vyslání mužů k němu. Petr se také dozvěděl, že Kornelius chce něco od Petra slyšet. To něco nemohlo být nic jiného než Evangelium.
Petr možná nikdy neslyšel tak pěkně hovořit o římských okupantech, o tom, že
jak je tento římský velitel spravedlivý
a věří v jediného Boha.
·
23Petr je
zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr
vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.
· 24Nazítří
přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a
nejbližší přátelé.
· 25Když chtěl
Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu.
· 26Ale Petr
jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“
· 27Za rozhovoru
vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.
Do Casareje je to z Joppe den cesty, proto je nechal Petr u
sebe přenocovat a druhý den vyrazili na cestu. Vzal si sebou jako doprovod i
několik bratrů v Kristu. Když přijeli k velitelovu domu, musel být Petr nesmírně
překvapen. Kornelius padl před ním na kolena a poklonil se mu. Stalo se tak
veřejně bez ohledu na to, jaké to pro Kornélia bude mít následky. Petrovi to až
bylo nepříjemné. Cítil, že si nezaslouží takovou poctu. Když vešli dovnitř
domu, čekalo na Petra mnoho lidí. Musíme se uvědomit, že to byli lidé římského
původu, a tedy pohané. V takové společnosti Pavel asi dosud nebyl.
·
28Promluvil k
nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je.
Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním
poskvrňuje nebo znečišťuje.
· 29Proto jsem
také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k
tomu měli důvod.“
V úvodu svého proslovu Petr přítomné upozornil, že není
dovoleno, aby se židé a pohané takto vzájemně
stýkali, ale hned na to sdělil to, co mu Bůh ukázal. Petr totiž nyní sdílí něco jiného, než se dříve učili. Tu
změnu v něm způsobil Bůh, který mu ukázal, že stykem člověkem se nikdo
neznečistí a neposkvrní. Proto jsme přišel a ptám se na důvod, proč jste pro
mne poslali.
· 30Kornélius
odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě
odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu
· 31a řekl:
‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích.
· 32Vyprav
posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha
Šimona u moře. ‘
· 33Hned jsem
tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni
před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“
Kornélius popsal svoje vidění. Vlastně se také přiznal, že se
modlil k Bohu, takže to vidění nebylo náhodou, ale Boží odpovědí na Kornéliovu
modlitbu. Za tím vším stojí tedy Bůh, ve kterého Kornélius věří a Bůh také se
prostřednictvím Petra bude k němu, k nim
mluvit.
·
34A Petr se
ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,
· 35ale v
každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.
· 36To je ta
zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu.
On je Pánem všech.
· 37Dobře víte,
co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan.
· 38Bůh obdařil
Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a
uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.
· 39A my jsme
svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na
kříž a zabili.
· 40Bůh jej
však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se –
· 41nikoli
všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme
s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
· 42A uložil
nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za
soudce živých i mrtvých.
· 43Jemu
všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy
každému, kdo v něho věří.“
· 44Ještě když
Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
· 45Bratří
židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha
svatého.
·
46Vždyť je
slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil:
· 47„Kdo může
zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“
· 48A dal
pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich
zůstal několik dní.
Petr uvedl své slovo poctivým doznáním, že dosud uvažoval
jinak, ale nyní poznává, že Bůh nepřijímá člověka za základě jeho národnosti, ale jde mu o upřímné a
kající srdce. Nezáleží na tom, zda je to Žid či pohan. Petr dále připomíná, že poselství evangelia
bylo nejprve adresováno Židům, ale Kristus je Pánem všech, Židů i pohanů. Vše
začalo v Galileji Janem Křtitelem a pak
přišel Ježíš pomazaný Duchem Božím, vedl život nesobecké služby, činil dobře,
uzdravoval všechny, kteří trpěli i pod rukou ďábla. Apoštolové s tímto Ježíšem byli svědky toho,
co konal. Putovali s nim po celém
Judsku. I když žil Ježíš dokonalý život, byl pověšen na dřevo a zabit. Ale Bůh
ho třetího dne vzkřísil z mrtvých a toho Ježíše pak vidělo mnoho svědků z řad
věřících. A byli to i apoštolové, kteří s Ježíšem jedli a pili, mohli se ho dotknout a viděli, že má fyzické, tedy materiální tělo. Pán Ježíš pak apoštoly
pověřil , aby o Pánu Ježíši rozhlašovali, že je Soudce živých i mrtvých. Syn
člověka bude soudit židy i pohany. A nejdůležitější nebyla poznámka o soudu,
ale o nejdůležitější pravdě evangelia,
že soudu se lze vyhnout vírou v Mesiáše.
Ti, kteří uvěří v Mesiáše, přijmou odpuštění hříchů, se soudu vyhnou. A tato
nabídka platí i pro pohany.
Ještě během Petrova projevu se stalo něco, co Petr nečekal. Na
přítomné sestoupila Boží moc , Duch svatý. Nastal zvláštní stav. Posluchači se
začali se chovat jako ve vytržení. Jde o stav, v němž činnost smyslů je
zastavena. Duchovní stav hluboké slasti, úžasu a obdivu. Výraz extáze pochází
z řeckého ekstasis, které znamená „bytí vně individuality“ nebo
„vytržení“. Extáze je mentálně vytříbený, nádherně intenzivní citový stav
oceánské blaženosti a nepopsatelné nebeské radosti, v nichž se jedinec
vnitřně rozpíná v závratném štěstí. Extáze provází spojení duše člověka s Bohem,
nekonečnou existencí a božskou dokonalostí. V tomto stavu je
egoistická, podmíněná a omezená individualita vystřídána božským kosmickým
vědomím. Každá autentická duchovní cesta umožňuje vytrvalému a zapálenému
aspirantovi v náležitou chvíli (když je na to připravený) možnost
vstoupit do stavu božské, blažené extáze. Všechna svědectví křesťanských
světců a mystiků o vytržení Duchem svatým jsou popisy různých forem
extáze. K fyzickým pocitům obecně spojeným s extází patří mimořádný pocit
stoupání, dojem ztráty tělesné váhy (někdy v těchto případech dochází
dokonce k levitaci) nebo vize výjimečně intenzivního světla. Stav osvícení
je na úrovni mysli prožíván jako pocit bezčasovosti a intenzivní, hluboký
a nepopsatelný prožitek klidu a blaženého míru. Bytost v extázi
se setkává s tajemnou božskou silou, která ji přesahuje a transpersonálně
s ní splývá. Pro křesťanské mystiky byla extáze totéž jako přímé prožívání
Boží přítomnosti, charakterizované „tajemnou duchovní jednotou“ s Bohem.
A tomu odpovídají určité vnější hlasové
projevy. To se stalo zde.
Když to Petr spatřil, bylo mu jasné, že tohle, co následovalo po jeho
projevu, nemohlo být způsobeno jinou silou než Duchem Božím. On i jeho bratři
žasli na novým poznáním, že Duch svatý může být vylít i na pohany. Jak je to
možné aniž by se napřed stali židovskými proselyty. Petr okamžitě vycítil, že je to důkaz, že Bůh
nedělá rozdílu mezi Židy a pohany, a
proto nabídnul křest. Všichni domácí a Kornelius byli pokřtěni. A nebylo k tomu
třeba žádné dodržování Zákona a ani obřízka, žádný židovský rituál či obřad. My
se již o tomto Římanovi dál nic více nedočteme. Určitě se jako jiní vojáci
časem musel vrátit do Říma a třeba
působil v tamější křestanské komunitě. Jak dál žil se už nedozvíme. Petr zde v Cesareji na
pozvání svých nových bratří v Kristu zůstal ještě několik dní a pak ho
čekalo svědectví o této cenné zkušenosti mezi bratřími a apoštoly v Jerusalemě.
|
|
Život víry: Je odupštění jedostranný jednorázový akt?
|
poslal demagog Co je a co není odpuštění? Je odpuštění jednorázová jednostraná akce toho, kdo odpouští? Anebo aby odpuštění proběhlo, musí ten, komu se odpouští, uznávat, že způsobil bolest? A je legitimní v rámci odpuštění předkládat pravidla pro nový vztah mezi tím, co odpouští a tím, co ublížil? Nebylo by to v protikladu s bezpodmínečnou láskou a bezpodmínečným přijetím, jak jej očekáváme od Pána Boha? Nedegradujeme tím křesťanství na byznys, jarmark marnosti, ve kterém prodáváme spásu za pokání, pak ještě za víru, a ještě za lásku, a ještě za dobré skutky plynoucí z té lásky, a za věrnost, a za ... ???
Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/1476-je-odpusteni-jednostrannym-aktem.html
|
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 01. prosinec 2022 @ 10:34:30 CET (145 čtenářů)
Více... | 19610 bytů | 6 komentáře | Skóre: 0
|
|
Život víry: Z učení kalvinismu
|
poslal gregorios777
Arminianismus je antropocentrický humanismus, panteismus NEW Age
|
|
Život víry: Co stačí, aby byl člověk zachráněn na věčnost
|
poslal Frantisek100 Většina křesťanů zná dobře tento popis události:
·
32Spolu s ním
byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.
· 33Když přišli
na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho
pravici a druhého po levici.
· 34Ježíš řekl:
„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem.
· 35Lid stál a
díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání
sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“
· 36Posmívali
se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet
· 37a říkali:
„Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“
· 38Nad ním byl
nápis: „Toto je král Židů.“
· 39Jeden z
těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň
sebe i nás!“
·
40Tu ho ten
druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému
trestu.
·
41A my jsme
odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého
neudělal.“
· 42A řekl:
„Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“
·
43Ježíš mu
odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Snažím si
představit, že jsem tam jako neviditelný pozorovatel, který dopředu nezná
děj. Přišel jsem zrovna, když už poprava
začala. Pozoruji lidi kolem. Římské vojáky spíše zajímá Ježíšův oděv, z něhož
byl vysvlečen.
Ostatní vojáci se
posmívají a ještě ubožákům na kříži zvětšují utrpení tím, že místo vody
podávají houbu napuštěnou octem.
Jak to, že Bůh nezasáhne, aby zachránil svého Syna a
zabránil jeho strašnému ponižování. Visí nahý, vyčerpaný i krvácející po
ranách.
Je asi ticho.
Všichni pozorují, jak se budou ti tři na
kříži chovat. Možná, že mezi těmi, co to pozorují , jsou prostí čumilové, kteří ani neví nic o
Pánu Ježíši, ale jsou všude, kde se něco děje. Kde jsou však ti, kterým Pán
Ježíš zachránil život a zdraví? Popravu přišli zkontrolovat i členové velerady,
která vydala Ježíše na popravu. Mají libý pocit a důkaz, že tento slabý nahý
muž nemůže být Synem Božím, za kterého se vydával. Vysmívají se.
V hloučku plačících žen je s matkou
Marií mladičký učedník Jan. Kde vzal tu odvahu přijít a kde
jsou ostatní učedníci? Jistě netuší, že on jediný přežije všechny své
učedníky a Bůh mu jeho statečnost ocení
jeho dlouhým životem, kdy vydrží i všechna protivenství a dá mu nahlédnout do
budoucnosti.
O čem si ti tři povídají ?
Je to zvláštní,
protože oba dobře ví, kdo je Ježíš. Slyšeli, že je Mesiáš a Boží Syn. Jak by se jim teď hodilo, kdyby to byla
pravda. To by je určitě zachránil, ale každý věří jinak. Jeden z nich však chce důkaz, kterým je jejich
záchrana. Dokonce začne Ježíši vyčítat, co je to za Mesiáše, když neumí pomoc
sobě a jim. Vůbec nemá svědomí, aby litoval toho, co napáchal a za co je
odsouzen. Ten druhý také věří v Mesiáše,
ale jinak. Především ho trápí vlastní svědomí
a má úctu k Bohu. Napomene druhého a veřejně vyzná svoji vinu a Ježíšovi nevinu. A věří, že Bůh je spravedlivý a že tento Ježíš
se dostane do nebe, bude vzkříšen, oni na to nárok nemají, oni si zaslouží smrt
i peklo. Naposled , než mu dojdou síly mluvit, promluví k Ježíši.
V jeho slovech je aspoň prosba, aby si na něj Pán Ježíš v nebi
vzpomněl.
Co asi prožíval Pán Ježíš?
Zdá se, že všichni snad ztratili víru. Kdo z lidí pod
křížem věří v Ježíšovo Božství? Jan
s ženami kolem sebe spíše prožívají žal a smutek a ani si neuvědomují, co
Pán Ježíš řekl o své smrti i vzkříšení. Je to napjatá emoční chvíle.
Jeden z mužů na kříži učinil veřejné pokání uvěřil
v Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího.
Tady na kříži je základ křesťanství. Pokání, uvědomění si
svého hříšného stavu a uvěřit v Krista. A to Bohu stačí, aby člověk byl
pro věčnost zachráněn.
|
|
Život víry: Ježíš a politika
|
poslal Willy Z internetu: Ježíš se o politiku nestaral? Evangelia ve svém popisu Ježíše Krista stačí k tomu, abychom uvěřili, ale zdaleka nepopisují všechny jeho skutky. Na to by nestačily ani všechny knihy světa. A nestačí ani k tomu, abychom postihli veškerou délku a šířku, výšku i hloubku Jeho plnosti, z níž všichni přijímáme. Tu můžeme postihnout pouze spolu se všemi svatými napříč věky. |
Vložil: Tomas v Neděle, 20. listopad 2022 @ 17:21:23 CET (218 čtenářů)
Více... | 2238 bytů | 6 komentáře | Skóre: 0
|
|
Život víry: Může náboženství nabídnout i něco užitečného?
|
poslal Syntezator Křesťanství obsahuje z mého pohledu dva přínosné body:
1. Výzva k odpouštění, smazání provinění 2. Výzva k neoplácení zlem, nestupňování agrese
A začnu zase u politiky. Nebudu volit v prezidentské volbě ani Petra Pavla, ani Andreje Babiše. Mimo jiné kvůli jejich komunistické minulosti. Ale na druhé straně jsem si uvědomil, že kdybych se narodil do komunistické rodiny, jako se to přihodilo jim, tak bych zákonitě byl tím také poznamenán. Vliv rodiny je zásadní. Proto křesťanství správně říká, že lidi nemají vynášet unáhlené soudy. Nesuďte, abyste nebyli souzeni. I když tam je to už myšleno jako výhrůžka ve smyslu, jakou měrou soudíš, takovou ti bude naměřeno. Ale když odmyslím tu esoterickou nadstavbu, tak v podstatě to je pravda. Když zvyšuješ kritiku jiných, sám na sebe si chystáš bič.
A neoplácení stejné stejným má také kus logiky. Někdy pomůže oplatit, jsou ale situace, kdy to nemá smysl a nevede to k sebereflexi agresora. Někdy je lepší ustoupit nebo odejít. Nebo se úplně vyhnout, aby žádný konflikt ani nemohl nastat.
Je zajímavé, že samotní křesťané z tohoto webu málo nacházejí ve své knize dobrých veršů, užitečných pro život, ale hledají tam hodně vyšponovaných ideových pasáží, pomocí kterých se vzájemně mlátí po hlavě. Přitom kdyby měli dobrou vůli, tak najdou nespočet textů, kde se shodnou navzájem (třebas katolíci s protestanty) a kde se shodnou i s nevěřícími. Tak mě napadlo udělat téma, kde budou příklady toho, co může lidi spojit. Páč jinak se tu většina článků věnuje spíše rozdělování. :-)
|
|
Život víry: Stvoření nebo evoluční teorie ? Průzkum.
|
poslal Danny42 Ano ,velmi často frekventované téma ,a to samozřejmě i mezi křesťany. Velmi staré a mnohokrát probírané téma ,ale přesto to opět připomínám, z důvodu určitého průzkumu ,u zdejších účastníků. Aktivních není sice mnoho lidí ,spíše velmi málo ,ale je možné ,že se náhodně ( co je ovšem náhoda,že ? )připojí i noví účastníci. Tedy jednoduše ,v rámci průzkumu. Může se vyjádřit každý zdejší účastník ,který má zájem . Ať napíše svůj osobní pohled ( i samozřejmě u křesťanů, může být biblicky podložený ,to je jasné ) na to ,jak sám ( sama) bere událost, ohledně výskytu člověka ,na planetě Zemi. Pro zjednodušení, nabízím na počátek tyto možnosti ( podotýkám ,že je to velmi zjednodušeno ,protože každý oddíl lze rozebrat a rozdělit i na více částí ,ale pro tento účel stačí to zjednodušení ) : 1 - kreace ,stvoření člověka Bohem Stvořitelem ,v 1 biblickém dnu 2 - vytvoření člověka Bohem Stvořitelem ,za použití tzv teistickè evoluce ,3 - člověk se vyvinul tak ,jak učí klasická Darwinova teorie ,tedy předchůdci člověka ,atd atd , bez působení vyšší moci - Boha . Ano je to velmi zjednodušeno ( není rozebráno vše od kreacionistů ,ani evolučních vědců ,atd ) . Můžete psát své osobní pohledy ,i s tím jak v tomto rozumíte Bibli. Hlavně samozřejmě 1 kniha Mojžíšova.
|
|
|
