Ty jsi zažil to, že tě víra dovedla ke křtu, a stal ses ve křtu Kristovým učedníkem? A kdy se to prosímtě stalo, že jsi nám o tom nic nenapsal? Napíše o tom někdy něco, kdy jsi to osobně zažil a jak se to stalo? 

  Bavil jsem se s mnoha lidmi, kteří se stali učedníky Pána Ježíše, porozuměli písmu a poslechli jasný příkaz písma svatého. Ani jeden z nich, kdo to osobně zažil, nesvědčíl o tom, že by se stal učedníkem Pána Ježíše ve křtu. Stejně jako se učedníky Pána ježíše nestali ve křtu první učedníci, ani apoštolové (jak se stali učedníky si lze dodnes přečíst v písmu svatém). 

  Ostatně, ty sám sis omylem vymyslel, že první učedníci nebyli pokřtěni, a teď najednou píšeš "Nelze učinit Kristova učedníka bez křtu, protože až ve křtu se stává člověk Kristovým učedníkem" Vymyslel sis tedy sám proti sobě něco, co nelze. 

  Přesně tak.

  Podobným omylem si myslíš, že se učedníkem nemůže člověk stát osobním pozváním od Pána Ježíše Krista (o kterém svědčí i dnes mnoho lidí) a že místo toho pozvání je potřeba nějaká podivná náhražka v podobě náboženského obřadu. Ale to, že jsi ty nedostal (nebo nepřijal) osobní pozvání Pána Ježíše do života a nemáš stejnou zkušenost jako apoštolové a učedníci a nezrozumíš tedy správně o čem oni ze svého života psali, neznamená, že to tak mají i druzí.

..."Každý, kdo to zažil ti to rád popíše i s podrobnostmi. "...

  Znovu ta vaše projekce toho, co vy žijete ve vašem náboženství.

  Stando, jak používám slovo "zažil" jsem ti vysvětloval v samostatném příspěvku. Četl jsi ho?

  Když píšu "zažil", nemyslím tím to vaše točení slunce v medjuorje, různé duševní povznášející pocity po zpovědích, všelijaké vaše pocity z hudby, a další vaše "zážitky" a "prožitky".

  Když píšu "zažil", myslím tím osobní zkušenost se slovem, které je zaznamenané v písmu. Osobní zkušenost s pozváním Krista, osobní zkušenost s tím, jak se člověk stane učedníkem, osobní zkušenost s tím, že je člověk nové stvoření a vše je učiněno nové.

  Samozřejmě, každý může například i vědět, jaké jsou podmínky například na získání červeného diplomu na vysoké škole, může si je přečist. 

  Může si i v hlavě ve svém virtuálním světě představovat, jaké to asi je, když se člověk pět či šest let učí, má celá ta léta průměr do 1,25 a pak při státnicích dostane samé jedničky. Může si to představovat i hodně barvitě, velmi květnatě, s pobytem na chmelu, na kolejích, s brigádami, s dlouhými diskuzemi s ještě chytřejšími a znalejšími až dorána, ... Jaké to je shánět skripta a pak je prodávat, jaké to je, když se člověk desetkrát do roka učí ve větším či menším stresu látku v rozsahu stovek stran za několik dnů. Může si dokonce i dnes představovat těžké shánění zápisků člověka, co nechodil na přednášky, v době, kdy neexistovaly mobily a internet. Taky může ve své fantazii bájit o tom, jaké je to jezdit tramvají, lanovkou, metrem na cvika, jak vypadá vysokonapěťová nebo počítačová laboratoř. Může se třeba podívat na fotografie učitelů na katedře a představovat si, jací asi jsou v realitě, jak přednášejí, jak zkouší.

  Dokonce o tom může snít nad knihou někoho, kdo to zažil nebo nad skriptem některého z učitelů.

  A může si takový člověk i vymyslet, že když si v Plzni na právech zaplatí za stejný diplom pár set tísíc, že je to totéž.

  A pak se tím červeným diplomem může i chlubit. Ale stačí jeden dva dotazy toho, kdo to reálně zažil, aby vyšel najevo padělek.

  Podobně, jako si může stejnou věc omylem vymyslet a vybájit člověk, který nechá za 2000Kč polít svoje miminko. A ve stejném omylu a virtuálním světě představ o něčem, co nezná a nezažilo, může žit to miminko až do doby, než se setká místo náhražek se skutečnými hodnotami. A pro některé miminko to bude až v hodině jeho smrti. Což je pro nej určitě škoda.