Psal jsem o ženě druhého ne o svobodné nezadané ženě. Pokud by muž spal se svobodnou ženou dříve, než si ji zasnoubil, ačkoliv už byl ženatý, byl povinen si ji vzít za manželku. Jisro'elec si mohl pojmout za manželky více žen, než jedinou ženu.

Tím, že měl král Dovid více manželek a konkubín, nezcizoložil. Tím že měl Ja'akojv dvě manželky a dvě konkubíny, nezcizoložil.

Nevíte? K tomu přece není třeba žádného souzení. Svévole je široký pojem a všechny skutky co tento pojem zahrnuje ani apoštol nevyjmenoval a ukončuje výčet slovy "a podobné věci".

Svévolníci přece zůstanou ve stavu v jakém byli v pozemském životě pokud Kristu neuvěří a Kristus Spasitel jim jejich hříchy neodpustí a nezahladí. Nevím jestli to, že zůstanou svévolníky pro ně bude trest. Spíše si myslím, že ne. Princip zatracení je přece v satanské pýše. Pokud svévolník odmítne Boha v pozemském životě, odmítne Ho i potom, a nejenom to, po vzoru satana bude chtít svoji zkaženost dále rozsévat. Jenomže to již nepůjde, respektive nepůjde to vůbec snadno. V posledním dni s příchodem Krista končí čas milosti, končí doba kdy po spáchání hříchu nenásledoval okamžitý trest. Čas nemilosti bude ten největší trest pro satana a jeho děti. Budou moci hřešit, budou se dále stavět ve své pýše proti Bohu, ale páchat hřích raději nebudou pro okamžité a strašlivé tresty které na ně budou okamžitě dopadat v prchlivosti božího hněvu. V čase nemilosti za každý jejich hřích přijde okamžitý trest, logicky přece, milostivý odklad trestu kvůli spáse již neexistuje. 

A bezbožníci v čase nemilosti již nemohou hřešit proti křesťanům, ty už si Kristus odvedl, takže Jediný proti komu mohou hřešit je Bůh, a rouhání proti Bohu versus strašné tresty kniha Zjevení popisuje. 

Mezi křesťany je rozšířený názor, že u božího soudu budou padat tresty jenom za zlé skutky pozemské. Ale dle knihy Zjevení se bezbožníci Bohu rouhají i poté co si Kristus své věrné odvedl, viz vylití sedmé nádoby. 

Takže také jenom názor, ale jen názor.

Bůh svévolníky ponechá v jejich stavu, ale i když budou moci, hřešit pro okamžité těžké tresty raději nebudou. A tak jim zbyde jenom to skřípení zubů a pláč.

 Je to temné dějství, které žel i to k lidským dějinám patří. Nechci však zakončit komentář tak ponuře. Všiml jste si Cizinče, že se v Evangelium v souvislosti s hříchem vždy píše o vysvobození, milosti, lásce, oběti snad v 99%? Je to ode všech apoštolů moc hezké, že nestraší peklem, ale stále presentují Krista jako neustále smilovávajícího se. Zatím toho VŠICHNI mohou využít, stále je čas milosti.

Hezký večer

Myslivec

Duchovní zkušenost leží zcela v jiné rovině, než zkušenost smyslová.

Nelze je srovnávat, nelze je prohazovat, či zaměňovat.

Duchovní zkušenost je na základě milosti od Boha.

Pokračuješ jen dál v tom svém blábolení, Myslivče; zapoj konečně rozum!

 

Já napsal: (budeme souzeni) "i za všechno zlé, co jsme v životě udělali a za života to nevyřešili pokáním a nápravou."

To znamená, že za to zlé, co jsme v životě udělali, učinili z toho pak ale pokání a litovali - a co Kristus už smazal skrze službu církve hříchy odpouštět - tak za toto zlé my už souzeni nebudeme.

Protože toho přece už není - jako by se to nikdy nestalo.

Odpuštění hříchů Kristem není nijak automatické - proto Kristus pověřil církev (apoštoly) mocí Ducha svatého hříchy odpouštět - stejně tak i hříchy zadržet.

Ovšem vy této služby církve nevyužíváte - a církev má skrze tuto službu právo hříchy odpouštět i hříchy zadržet a neodpustit (J 20,21-23).

Vyřizujete si svoje "odpuštění" hříchů soukromě jen s Bohem (tedy možná i jenom virtuálně) - ale takto to Kristus přece neustanovil!  Hříchy každého křesťana jsou pořád záležitostí i celého Kristova těla - církve.

Ze hříchů je také třeba se vyznat, učinit pokání a litovat způsobeného zla a změnit své hříšné smýšlení - obrátit se k Bohu - změnit svůj život.