 |
Právě je 595 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116794808
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 12. prosinec 2016 @ 20:29:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Ale přikazuje Oko, přikazuje, a je to manipulace tak mistrně zakamuflovaná do hudby, emocí, atmosféry, řečí super ČISTÉHO pana faráře a vší té kostelní modloslužebné výzdoby, že si vůbec neuvědomuješ, jak je tvůj duch manipulovatelný a manipulovaný a to vždy směrem od Boha! To jak jsi nyní manipulovaný, jak plníš zcela nevědomě rozkazy svých duchovních vůdců, zatím vidět nemůžeš, to uvidíš až ti to Duch svatý ukáže ve světle pravdy. Prozatím to omezeně můžeš vidět na jiných, ne na sobě. Všimni si, že stačí když farář "luskne prsty" a modloslužebníci by se samou ochotou přetrhli. A že taková ochota jde na nich vidět jen k farářovi a nikomu jinému?? Hmmmmm?? Proč nemají alespoň ke svým bližním úplně stejnou ochotu se přetrhnout?
Farář nepoužívá příkazy. Hezky se na tebe usměje před celým kostelem, ty se samou hrdostí nadmeš, pak ti pochválí jak se dobře staráš o vinohrad, potom dobré vínko, a ty by ses náraz rozdal a ihned letíš do sklípku pro demižonek vína pro pana faráře. Celou cestu máš zvláštní světlo v hlavě, to jak ho obdaruješ, a jak on si tě za to bude vážit a bude ti projevovat svou náklonnost, a jak budeš za to u všech považovaný a ctěný.
Tak se to dělá Oko, tak se v řkc "příkazy" ovládají pitomci, kteří nerozeznají klam od pravdy.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 12. prosinec 2016 @ 20:42:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, málem bych zapomněl na tu rivalitu mezi modloslužebníky, když tě ve vykonání přání pana faráře předběhne jiný mazánek a slízne tvoji smetanu. To je pak vzájemně nasupených pohledů. To víš, farář může vynášet jen jednoho, a ostatní musí buď čekat až na ně přijde řada, nebo se musí předběhnout a slíznout od ostatních nevoli.
Jinak náhodného čtenáře upozorňuji, že toto je řkc velmi častý jev. Ti největší mazánci si volají faráře domů na oběd, a to je teprve přetvářka, která se hned tak nevidí, když se hostitel při obědě hraje před svou rodinou na to co není ani nikdy nebyl. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 12. prosinec 2016 @ 20:54:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | | Teď aktuálně mne zajímá to, co jsi psal: "Takže lžeš - sice z nevědomosti, ale stejně šíříš o nás zavrženíhodným způsobem nepravdy."
A odpověď na jednoduché otázky:
Je teda něco konkrétního, co jsem já o tobě lhal?
V čem konkrétně jsem o vás psal zavženíhodným způsobem nepravdy? |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 13. prosinec 2016 @ 09:15:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Moje odpověď:
"Dáš sem článek o "křesťanských ctnostech" a
naznačuješ, že sis jako nějaké ctnosti vyrobil tvými modlitbami, posty a
almužnami. Když se tě ptám na jednoduché otázky jaké ctnosti sis tedy
vyrobil a jakou modlitbou, jakou almužnou a jakým postem jsi to udělal,
pustíš se do toho, co ti jde nejlépe: Začneš si místo odpovědí na
jednoduché otázky vymýšlet jednu pomluvu za druhou a když tě na to
upozorním, tak přitvdíš a začneš vymýšlet lži.
A když tě na to ještě upozorním, tak uhneš a začneš kličkovat. "
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 13. prosinec 2016 @ 13:43:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A všechno toto dohadování a kličkování je zde jenom proto, že Oko nedokáže říct jaké ctnosti si v sobě vybudoval postem, almužnou a modlitbou.
Jakou ctnost sis vybudoval? Už jsem ti na to odpověděl! Kde jsi na to odpověděl? Já nemohu za to že to nevidíš! Tak když odpověď nevidím, tak mi ji ukaž! Kdybys o mě nelhal, tak bys odpovědi viděl!
Já o tobě nelžu, chci vědět co sis almužnou. modlitbou a postem vybudoval za ctnosti? Už jsem ti na to odpověděl! Kde jsi na to odpověděl? Já nemohu za to, že to nevidíš! Napsal jsi, jinde v diskusi, že na to odpovědět nemůžeš! Ty o mě lžeš, žiješ v ve virtuálním světě!
..a tak pořád dokola, viď Oko. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 14. prosinec 2016 @ 05:39:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | naznačuješ, že sis jako nějaké ctnosti vyrobil tvými modlitbami, posty a almužnami.
A co jsem bylo na té větě špatně, nepravdivě, lživě? To slovo "vyrobil"?
Jak to má být správně?
Mělo být "vypěstoval" či "vybudoval"?
Nenaznačoval jsi tu snad takové věci?
V článku jsi psal:
Modlitba, půst a almužna:
Obecně je třeba ctnosti v sobě pěstovat, není to nic, co bychom obdrželi při narození. Pokud se nebudeme snažit a chtít, nikdy si žádné ctnosti neosvojíme.
a v minulé diskuzi jsi psal:
Člověk ve spolupráci s Bohem buduje své srdce dále (např. skrze modlitbu, půst, almužnu).
Tak mne jen zajímalo, co sis na srdci vybudoval modlitbou, půstem a almužnou.
Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu víru? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu lásku? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu naději? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu jistotu? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu světlo? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu statečnost? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu spravedlnost? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu mírnost? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu pokoru? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu pokání?
Nebo jsi na srdci vybudoval skrze modlitbu, půst a almužnu ještě něco jiného?
Zajímají mne konkrétní věci. Nikdy jsem neslyšel od žádného člověka že by si vybudoval srdce, že by si změnil srdce. Už se o tom bavíme šest neděl, článek je skoro měsíc starý, ty jsi slíbil odpověď a pořád jsem se nedověděl, co sis na srdci vypěstoval a vybudoval. Jsi tedy další člověk, od kterého jsem neslyšel, že by si člověk něco vybudoval na srdci. Kromě teda obecných frází, že sis určitě něco vybudoval.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 14. prosinec 2016 @ 08:40:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Když člověk staví (buduje)vlastníma rukama dům, pokládá postupně jednu cihlu po druhé a stavba roste ...
Však pořád také platí: Pokud Hospodin nebuduje dům, marně se na něm namáhají stavitelé. (Ps 127,1).
Právě
v tomto kontextu je třeba chápat můj výrok o budování vlastního srdce.
Tvrdím, že Hospodin dům nepostaví, pokud i člověk sám nepřiloží ruce k
dílu.
Máme i přísloví: Člověče přičiň se a Pán Bůh ti požehná.
A takto to platí ve všem - i při budování vlastního srdce."...
..."Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu víru? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu lásku? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu naději? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu jistotu? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu světlo? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu statečnost? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu spravedlnost? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu mírnost? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu pokoru? Vybudoval sis skrze modlitbu, půst a almužnu pokání? "...
Budování vlastního nitra není nepodobné budování domu ve světě hmotném. Pokud člověk sám nepokládá cihly (námaha, úsilí, pot, krev a slzy), Bůh to za něho neudělá. Nic se v člověku nezmění, žádné křesťanské cnosti bez vlastního přičinění nikdy nezíská.
Znovu opakuji slova apoštola Judy: "Budujte se, modlete se v Duchu svatém ..."
..."Nikdy jsem neslyšel od žádného člověka že by si vybudoval srdce, že by si změnil srdce. "...
Jistěže nikoli úplně sám, ale s Boží pomocí ano ...
Tedy: Budujeme se - a zároveň jsme i budováni. Bůh dává zrno tomu, kdo rozsévá...
(1 Pt 2,4-5)
Když přicházíte k němu, k živému kameni, zavrženému lidmi,
ale vyvolenému a vzácnému před Bohem,
budujte se i vy jako živé kameny v duchovní dům, svaté
kněžstvo k přinášení duchovních obětí vzácných Bohu skrze
Ježíše Krista. (Iz 55,10-11) Tak jako déšť či sníh padá z nebe a
nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou --
dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí -- tak
bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou,
nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu. ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 14. prosinec 2016 @ 15:19:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
MŮŽEŠ V SOBĚ HODNĚ VĚCÍ ZBUDOVAT ZA POMOCI BOŽÍ, ALE VŠECHNO TO CO BUDUJEŠ STOJÍ NA TOM CO V TOBĚ ZBUDOVAL BŮH BEZ TVÉHO PŘIČINĚNÍ!
POKUD BŮH NEPROMĚNÍ TVÉ SRDCE, JE VEŠKERÁ TVÁ BUDOVATELSKÁ SNAHA MARNOSTÍ!
PROMĚNA LIDSKÉHO SRDCE JE VÝHRADNĚ V KOMPETENCI BOHA STVOŘITELE!
Pokud stavíš sv§j dům na základech od Boha, stavíš svůj dům ve spolupráci s Bohem dle vůle boží, tak když přijde bouře celé stavitelské dílo obstojí.
Pokud stavíš špatně na základech od Boha, přijde bouře a tvůj dům spadne, základ však zůstává. Ve zkoušce tvůj dům neobstál, obstály boží základy- proměněné srdce. Jsi zachráněný, můžeš tentokrát poučený začít stavět znovu. Máš díky Bohu na čem.
Pokud stavíš dům na písku, neproměněném srdci, přijde bouře a nezůstane vůbec nic, jsi ztracený.
Pokud stavíš dům a myslíš si, že jsi i ZHOTOVITELEM základů domu, jsi někdo kdo neumětelsky fušuje Bohu do řemesla. Jsi někdo kdo je buď: pyšný. oklamaný, hloupý. Pak bouře ani netřeba. Není totiž co bořit, nejsou zde ani základy od Boha, natož tak nějaká stavba.
Až na od Boha zbudovaném- proměněném srdci se v Duchu buduje, ty se snažíš budovat své srdce k proměně, namísto abys už budoval na božích základech!! Nestavíš ani na písku! Hůře! Ty stavíš na klamu, že tvým úsilím dojde srdce proměny! Ty teprve stavíš základy domu, základy, které nikdy nemůžeš zhotovit!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 00:13:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando, tak už tomu Tondovi Cizincovi odpověz přímo na ty jeho dotazy níže v posledním jeho komentáři. Není to přeci nic složitého. Viz. co on asi nezná Dt29,3 ^ 29,29 ^ Ez18,29-32. Nakonec je to o vztahu dvou ... a nad svým srdcem držíš stráž ... a máš na něj dávat pozor .... přeci jen ... 'jsme to, co jíme' a 'takoví, čemu nasloucháme, k čemu přikládáme své srdce' ... a nenech se zmást metaforami ... Jistěže modlitby, posty a almužny ovlivňují tvé srdce ... a je to o vztahu, manželku přeci máš ... taky má na tebe vliv, když s ní žiješ ve velice úzkém vztahu ... a neměla by, kdybys s ní být nechtěl a nechtěl se jí líbit, když už tě tolik miluje, jak jsi mohl poznat .... :-) nenech se vykolejit ... přeci jsi opustil něco ze svého života a začal činit i něco nového ... ty zjevné věci patří nám, jsou to naše rozhodnutí ... Šalom |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 14. prosinec 2016 @ 17:27:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Tak jsem se zase nedozvěděl co sis na svém srdci změnil a jak jsi to udělal. Jen zase obecné povídání, proložené citací písma.
Neodpovíš ani na to, co jsem o tobě lhal?
Co tedy bylo špatně na tom mém výroku? Nebuduješ si srdce skrze modlitbu, půst a almužnu? Nenaznačoval jsi tu něco takového?
Co jsem o tobě lhal?
Jistěže nikoli úplně sám, ale s Boží pomocí ano ...
A to oponuješ komu? Sám sobě?
Budování vlastního nitra není nepodobné budování domu ve světě hmotném. Pokud člověk sám nepokládá cihly (námaha, úsilí, pot, krev a slzy), Bůh to za něho neudělá. Nic se v člověku nezmění, žádné křesťanské cnosti bez vlastního přičinění nikdy nezíská.
A co sis teda na tom tvém vlastním nitru vybudoval pokládáním cihel? Co se změnilo s tvým vlastním přičiněním, tvou námahou, tvým úsilím a jakým přičiněním jsi to přičinil?
Dozvíme se to někdy?
To určitě platí. Šalamoun věděl, o čem píše. Pokud Hospodin nestřeží město, marně bdí strážce. Marné je pro vás časně vstávat, pozdě usedat a jíst chléb trápení, vždyť Bůh dává svému milému spánek.
Ezechiel taky nepíše nějaké zmíňky o tom, že by si měl člověk sám sobě svojí snahou měnit srdce. Ani Jeremijáš nic takového nepíše. Oba shodně svědčí o Bohu, který mění lidské srdce. To odpovídá i skutečné realitě života.
Pokud píšeš, že Bůh mění srdce s lidským souhlasem, jen potvrzuješ to, co jsem slyšel a četl od mnoha lidí a co jsem tu psal, co jsme zažili. A čemu jsi statečně oponoval.
Pokud píšeš, že to dělá člověk skrze modlitbu, půst a almužnu, přičiněním člověka, tak jsem to nikdy v životě neslyšel a ptám se tě na to. Zajímalo by mne to.
Znovu opakuji slova apoštola Judy: "Budujte se, modlete se v Duchu svatém ..."
To určitě platí, Stando.
A děláš to?
Modlíš se v Duchu svatém?
Jak to prakticky děláš, když nemáš dar modlitby v jazycích, o kterém Juda píše?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 06:49:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ezechiel taky nepíše nějaké zmíňky o tom, že by si měl člověk sám sobě svojí snahou měnit srdce. Ani Jeremijáš nic takového nepíše. Oba shodně svědčí o Bohu, který mění lidské srdce. To odpovídá i skutečné realitě života.
Samozřejmě, že psali a to oba dva zmínění proroci. Chce to lépe číst celé jejich spisy.
Modlíš se v Duchu svatém? Jak to prakticky děláš, když nemáš dar modlitby v jazycích, o kterém Juda píše?
A na tohle jsi zase došel jak, Cizinče ... Juda o žádném daru modlitby v jazycích nepsal. Pěkně to tedy lámeš ... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 22:43:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Samozřejmě, že psali a to oba dva zmínění proroci. Chce to lépe číst celé jejich spisy.
A přečetl sis je lépe a celé?
Napíšeš nám, kde psali o tom, že by si měl člověk sám sobě svojí snahou měnit své srdce?
A na tohle jsi zase došel jak, Cizinče ... Juda o žádném daru modlitby v jazycích nepsal. Pěkně to tedy lámeš ...
Jednoduše, z 1. Korintským 14 kapitoly. Trochu zkratkovitě napsané, samozřejmě, nepsal doslova o daru modlitby v jazycích, psal o modlitbě v Duchu svatém. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 06:13:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdo popíra Boha Krista, popírá i působení Ducha, kterého vševědoucí Bůh Kristus sesíla všem co milují pravdu.
Kdo nemá Boha Krista, ten má jen člověka a svou marnou lidskou snahu sám sebe změnit. Když nemají sílu a poznání pravdy z Ducha seslaného od Boha Krista, marně hledají pomíjející sílu a pravdu ve studiu knih a opojné modloslužbě.
Pravda je ve slovu božím, pravdu dosvědčuje Duch a Slovo je Bohem. A proto může zvěst evangelia přijmout i analfabet. Nemůže ji však přijmout ten, kdo upírá Bohu Kristu jeho božské působení a spoléhá se na Krista pouze jenom jako na člověka. Spása je v Bohu a ne lv idech. Kdo popírá Boha Krista, popírá tím spásu v Bohu a proto je antikrist. Popírá, že Bůh přišel v těle.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 02:51:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Určitě ti bude i lépe, mysliveckej, až přestaneš mlátit prázdnou slámu a přiložíš i své ruce' k dílu obřízky od předkožky svého srdce. Bez toho tvé srdce bude stále jen sprosté jako ty tvé rty. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 08:12:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nebuč tele, a zkus si konečně zapamatovat, že toto na mne neplatí, nebo jinak ti to ty ***** budu muset opakovat neustále dokola.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 09:34:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nu, opakuj stále dokola, myslivče :-) Tvá slova si zapamatovat nějak vůbec nemohu ... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 02:38:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No a přečetl sis je ty opravdu celé a porozuměl tomu, k čemu nakonec všichni proroci od Abraháma až do Jana Křtitele, sám Kristus a od Krista až podnes volají všechny lidi bez rozdílu? Opravdu tohle nevíš?
Opravdu chceš vypsat ta místa o požadavku obřízky srdce, (co se tobě ty požadavky převracejí do podmínek, proti nimž vystupuješ), zvané také 'pokání', bez níž 'nové srdce' nikdo neobdrží? Ne raději si Jr i Ez přečti znovu. Nakonec i v NS je psáno o očišťování rukou a srdcí ... A psal o tom i Moše, jehož slova si vykládáš 'tak jako Šaul'. A psal právě o tom, co hlásáme: o slovu víry ... jenže i ono má i po Kristu své naprosto 'zapomětlivé posluchače', co se jen nakoukli do zrcadla a pak zapomenuli ... neschopní jakéhokoliv dobrého skutku, 'věří' jalově a dokonce se tím i pyšní, že nic už nemusejí, protože to už učinil Kristus v nich. Ale ty takový přeci nejsi, abys nerozuměl.
Ohledně modlitby 'v Duchu'.... A jakpak řekneš své 'amen' k tomu, co se modlíš 'neznámým jazykem', když je tvá mysl bez užitku a jsi sobě sám cizincem? Otevřeš ústa a nevíš, co sám mluvíš k B-hu. A takto se i 'vzděláváš'? Všichni se máme modlit v Duchu (Ruach ha-Kodeš) bez výjimky, ať už máš dar 'jiného jazyka' nebo ne, protože Ruach ha-Kodeš byl dán všem uvěřivším v Jošuu ha-Mašiach. Ale ne všichni se vždy modlí v něm, v 'jednotě' s ním, ne ve svatosti 'pozvedají své ruce a srdce' k B-hu k modlitbě, ale podle svých žádostí v nevěře.
Šalom |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 08:37:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsi nějak zaspal dobu tele, již je doba novozákoní. Kristus pro tebe není Bohem, takže pak není co se divit proč jsi to co jsi. Jsi zrúdný hybrid mezi SZ a NZ. To se hned tak nevidí ty šalomáku.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 09:41:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Kristus pro mne opravdu B-hem není, nýbrž B-hem Pomazaným a ustanoven nám za Boha jako lidský prostředník mezi B-hem a lidmi. B-ží smlouvu s lidmi nezavrhuji, abych v ní nechodil jako ty. Zrůdný jistě pro tebe a tobě podobné jsem, tahle tvá slova ti naprosto věřím, že jsou z tvého srdce. Přeji ti B-ží pokoj - Šalom. :-) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 10:04:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A víš co je zvláštní t-le? Že přeješ Boží p-koj. Dle Písma se jedná o Pánův, tedy Kristův pokoj. Pro tebe Kristus člověk pouhý. Takže kde by se asi v Kristu ten B-ží pokoj vzal? Snad lidský pokoj, když je podle tebe ty *****, Kristus jenom pouhý člověk!?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 12:47:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A co je na přání B-žího pokoje (míru, smíru s B-hem a mezi lidmi) takového 'zvláštního'? :-) Mašiach Ješua nám jako B-hem Pomazaný Prostředník, kým je podle rav Šaula člověk Ješua ha-Mašiach, mezi B-hem a lidmi zprostředkovává svůj Šalom, který je mezi ním a B-hem. B-H je 'Echad' (jediný, samojediný) a není mu třeba Prostředníka, vždy jedná Sám. Ale lidí je mnoho, a jak si i Izrael vyžádal a B-h to má za správné, potřebují jednoho člověka B-hem uznaného a Pomazaného k tomu účelu. Kdo je s Mašiachem jedno, má jeho Šalom. Ne takový jaký si přejí lidé ze světa, protože lidé žijící v nepřátelství s B-hem si přejí navzájem to, co jim samotným schází. Přeji a nabízím tobě to, co jsem také obdržel od Ješuy - Šalom mezi B-hem a lidmi nám darovaný skrze Ješuu ha-Mašiacha. A kdo má Šalom, má i svědomí očištěno od hříchu, jinak jde jen o přání toho, co člověk sám nemá a chtěl by mít. Šalom s B-hem ti přeji, myslivče. ;-) Upřímně. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 21:25:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Upřimně?
Bez pravdy Ducha je tvoje upřimnost jako chmýřį unášené vichrem. Nemůžeš upřimně přát boží pokoj, když ve stejné upřimnosti popíráš Boha Krista! Stejnou "upřímnost" uživají i modfloslužebníci. Taky upřímně přeji pokoj a lásku. Z takové "upřimnost" vždy zůstává jenom neupřímná pachuť a zápach po hnilobě zkažených slov bez pravdy.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 13:36:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Petře.
Ano, přečetl jsem si je opravdu celé a porozuměl jsem dobře tomu, že nevedou k něčemu, ale vedou k někomu. Ale určitě si je přečtu celé ještě několikrát. Nechci vypsat všechna místa "o požadavku obřízky srce", ani jsem nic takového nepsal. Stačilo by mi vypsat jedno místo, ve kterém by si měl člověk sám sobě svojí snahou měnit své srdce.
Ano, hodně věcí "nemusím" a nedělám je, trochu méně věcí nemusím a dělám je rád ale učitě nejsem ve stavu, že bych "nemusel nic".
K modlitbě v jazycích: Klidně řeknu "amen" k tomu, co se někteří lidé modlí v jazycích. Třeba proto, že jsou věci, co neposuzuju myslí.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 09:29:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo,
Postačuje-li ti byť jen jediný výrok, jediná věta :-) např.: Ez18kap. celá, vyjmu verše 25-31; Ez11,17-21; Jr3,22-25, Jr4,1-4.14; 29,12-14 ... A znovu v této věci připomínám slova Mošeho: Dt29,28 a opět Dt30,10-20 vs. Ř10 a konkrétně Ř10,8 vs. Dt30,14 ... kážeme slovo víry, Tondo, a ty jistě víš, že víra není jen "prázdné a jalové" vyznávání ... to slovo víry, není od nikoho daleko, aby někdo musel způsobit za něho, že ho bude činit a očekávat, že ho v něm někdo vypůsobí a pak teprve bude schopen plnit vůli B-ží. Není od nikoho daleko, aby ji plnil.
K modlitbě v jazycích: Ptal jsem se, jak můžeš říci "amen" ke své modlitbě "v jazyku", když nevíš, co mluvíš, jaký je význam - překlad - výklad toho "jiného jazyka". Jsi pak sám sobě cizincem, prostým neznalým člověkem, nejen těm okolo tebe, kteří neví, co ty říkáš. Tvá mysl - srdce je bez užitku a nevzdělává se - nebuduje na víře. Bez výkladu toho "jiného jazyka" není tvá mysl - srdce účastna(o). Nevíš, co svými ústy říkáš ... Kdybys měl výklad onoho jazyka, tvůj mozek by "slyšel" ta slova "jiného jazyka" v češtině. A protože se slova tvoří nejprve v mysli, pak proč se nemodlit ihned "výkladem v češtině" ... a pak-li bys mluvil k němcům, slovo, co se ti tvoří v mozku v češtině, překládáš a vynášíš ústy v němčině. Ale proč mluvit k B-hu "v jazyku", kterému nerozumí tvá mysl? Je snad B-h tobě cizincem a ty cizincem jemu, že by nerozuměl češtině? B-h to nepotřebuje, abys k němu mluvil "jiným jazykem", ani čechové to nepotřebují, aby ti rozuměli, a ani andělé nepotřebují slyšet "jiný" jazyk či prý tzv. "andělský" jazyk, aby rozuměli a také k nikomu nemluvili "jazykem", kterému by nerozuměla mysl toho, ke komu byli posláni, aby mu přinesli slovo B-ží". Není-li vykladače onoho "jiného" jazyka, má člověk mluvit sám sobě - protože rozumí tomu jazyku, ale neumí ho přeložit do jazyka posluchačů. Letnicko-charismatické pojetí darů "jazyka" jsou nesmyslné. Chceš-li se jich držet, drž se, tvá věc. "Jazyky" mají být poselstvím posluchačům, nikoliv tajemstvím, a když tak tajemstvím vyrozuměným posluchačům. Poselství druhým pak přichází "vniveč", a jestli nerozumí ani ten, kdo mluví "jazyk", nevzdělává se ani sám.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 05:37:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ez18kap. celá, vyjmu verše 25-31
Ahoj Petře.
Ten Ezechiel 18 je:
Vy však řeknete: Panovníkova cesta není v pořádku. Slyšte přece dome izraelský! Má cesta že není v pořádku? Cožpak nejsou v nepořádku vaše cesty? Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a spáchá špatnost, zemře kvůli ní. Zemře pro svou špatnost, kterou spáchal. Když by se však odvrátil ničema od své ničemnosti, kterou spáchal, a konal by právo a spravedlnost, takový zachová svou duši při životě. Prohlédl a odvrátil se od všech svých přestoupení, kterých se dopustil; určitě bude žít, nezemře. Dům izraelský ale řekne: Panovníkova cesta není v pořádku. Mé cesty nejsou v pořádku, dome izraelský? Cožpak nejsou v nepořádku vaše cesty? Proto vás budu soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se, odvraťte se od všech svých přestoupení a zvrácenost vám nebude ku pohoršení. Odvrhněte od sebe všechna svá přestoupení, jimiž jste se vzepřeli a získejte nové srdce a nového ducha. Proč máte zemřít, dome izraelský?
Ty tam vidíš, že by si měl člověk sám sobě svojí snahou měnit své srdce?
Já tam vidím Pána Ježíše Krista, ke kterému se máme obrátit, přijít za ním.
Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: I shromáždím vás z těch národů a vezmu vás z těch zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohavné modly a všechny její odporné věci. A dám jim jedno srdce a nového ducha vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce masité, aby žili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a plnili je. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Avšak ohledně srdce těch, jejichž srdce chodí za jejich ohavnými modlami a za jejich odpornými věcmi: Jejich cestu jsem uvalil na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.
Ty tam vidíš, že by si měl člověk sám sobě svojí snahou měnit své srdce?
Já tam vidím Boha, který shromažďuje lidi a dává nové srdce, nového ducha.
Jeremijáš 3, 22-25 je:
Navraťte se, odvrácení synové, vyléčím vaše odvrácení. Hle, přicházíme k tobě, protože ty, Hospodine, jsi náš Bůh. Jistě je klamné čekat pomoc z kopců a ruchu na horách, vždyť spása Izraele je v Hospodinu, našem Bohu. Pohlcuje už od mládí nám ta hanebnost výtěžek práce našich otců, jejich ovce a jejich skot, jejich syny a jejich dcery.
Ty tam opravdu vidíš, že by si měl člověk sám sobě svojí snahou měnit své srdce?
K modlitbě v jazycích: Ptal jsem se, jak můžeš říci "amen" ke své modlitbě "v jazyku", když nevíš, co mluvíš, jaký je význam
Aha, Petře. To jsem nepochopil.
Samozřejmě nijak, nemodlím se v jazycích, nemohu tedy k takové modlitbě říci Amen.
Když se někdy někdo modlí v jazycích, moho k tomu říci Amen. Nevím sice, co přesně říká, ale někdy vím o čem mluví a znám ducha té modlitby.
Letnicko-charismatické pojetí darů "jazyka" jsou nesmyslné.
Někdy ano, Petře. Ale tvoje pojetí mi taky přijde nesmyslné. Dar jazyků nevychází z mysli a slova toho daru se netvoří nejdříve v mysli.
Stejně tak mi přijde nesmyslné tvoje pojetí pokání a obřízky srdce. O tom už jsme se tu bavili a více lidí tu psalo svou zkušenost.
Tohle je přesně naopak.
Jen tedy zamyšlení: Jak by mohl činit pokání člověk, který má kamenné srdce a nezná Boha?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 09:50:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo,
vím, na co se odkazuji. Co vidím, vnímám ze svého života.
Vnímám výzvy ke tšuvě, výzvu
k iniciativě ke změně svého zlého smýšlení a jednání ke smýšlení a jednání
podle micvot Tóry. Však také máme žít tak, jak žil Ješua ha-Mašiach. A On Tóru svým životem naplnil a neprovinil se proti
jediné z micvot. (okrajovou Poznámkou: v Ez18 kap. Překládají
většinou jiné překlady „stvořte si,
pořiďte si, učiňte si (sobě) nové srdce a nového ducha“.) Změna se
nedostaví bez lidské iniciativy, bez lidského jednání, bez snahy o změnu svého
smýšlení a jednání. Návrat k B-hu nespočívá v planých slovech,
v plané „lítosti“, ale ve skutečném upřímném jednání podle Tóry (pro jiné B-žích slov Jeho vůle),
aby ji člověk činil, tohle přeci víš. Jen tak může člověk „obdržet“ nové srdce
a nového ducha, bude-li naslouchat přikázáním Ha-Šem a plnit je ve svém životě – tedy je žít a žít jimi. A kdo
vyznává Ješuu za ha-Mašiacha, bude žít tak, jak žil On. Mít „pouhý“ soucit se
strádajícími v jejich nouzi a přitom mít sevřené dlaně nepostačuje, naopak
to svědčí o kamenném zatvrzelém srdci člověka, co se ráno podívá sobě tváří
v tvář do zrcadla a když poodejde, zapomene, jak vypadá. … Jen pouhá slova, jsou nic, jen slova bez
prokázaného milosrdenství, která svědčí proti člověku dvojí tváře. Nezačne-li člověk jednat tak, jak byl stvořen – jako
přímý, protože z celého pozemského tvorstva tak byl člověk jako jediný
učiněn vzpřímený, nenarovná se a neobdrží ono upřímné čisté nové srdce a nového
ducha. Onu obřízku duchem od předkožky svého srdce má člověk ve své moci skrze
víru, avšak nikoliv jalovou, nikoliv tu ve vyprázdněných slovech. Kolikrát jsem
se jen já dříve modlil, aby mi B-h skrze Ješuu stvořil to nové srdce a nového
ducha … prosil jsem ho, aby mne učinil lepším, dal mi novou příležitost a pak
jistě budu žít správně … a nic se nestalo, naprosto nic, … dokud jsem nezačal
jednat. Ale tohle ty asi znáš … dokud svůj život nevložíš do slov B-žích,
nepromění se tvé srdce, snad jen povrchně překryje „svatou předkožkou“ nebo „omyje se nádoba zvenčí, ale uvnitř nános
špíny“, „vyleštěná skříň zvenčí pro návštěvu, ale vevnitř chaos a nepořádek“ …
Ale nebýt B-ží Tóry,
B-žích slov výzvy, kdo by se měnil, kdo by byl usvědčen? A kdo by se cítil být
usvědčen, nebýt špatného svědomí? A kdo by měl špatné svědomí, vůči komu,
nemiloval by ho? A jak by mohl milovat svého nepřítele, nebyl –li by přemožen
láskou k němu? A my jsme B-ha nemilovali dříve, ale On nás, proto ho
milujeme. I kvůli milovaným lidem se člověk změní a přestává činit to, co se mu
nelíbí a chce a dělá to, čím mu působí radost. Miluje mne manželka, milují mne
rodičové, mé děti … změní své myšlení, snaží se vcítit, porozumět, vyhovět, … a
předně jim důvěřuje, že to, co mu říkají, myslí s ním jen dobře,
k dobrému. Jak jednám a stavím se k druhým a zejména k B-hu, to
vše má zároveň vliv na to, jaké bude mé srdce, nejen jaké je … ale jaké i bude.
Nelétám v oblacích, vím, že cokoliv činím druhému, činím sám sobě. Kdybych
nechtěl činit dobro sobě, neučinil bych ho pro druhé. Byl bych nezúčastněně
účasten a nečinil bych tak z lásky, z „masitého“ srdce, ze sebou poznaného
dobra. Co činím, činím, že to chci já sám. A že to chci já sám, není zlé jen
tehdy, chci-li to i zároveň pro druhého. A vím, že cokoliv dobrého činím
druhému, prospívám tím zároveň i sobě. Opravdová změna srdce vyžaduje zjevnou lidskou
iniciativu, a podněty k tomu dává B-h. Podněty, které člověk buď přijímá
nebo odmítá. Boží slovo není bez skutku, a to lidské slovo „víry“ také nemá být
jalové. Má být reálné a tvořivé. Znáš to – víra beze skutku je „mrtvá“. No a
skutek „bez víry“ … ten je neupřímný, nikoliv z ochotného srdce, ale z povinnosti,
z donucení.
Jsme to, co jíme. Můžeme „jíst“ Tóru a tak z ní žít. A Ješua je „Živá Tóra“. Nestačí mít Tóru vyrytou na kamenných deskách svého srdce, ale je nutné ji žít tšuvou, pokání žít. Věříme, že ještě
když jsme byli B-žími nepřáteli, ještě dříve než jsme ho milovali, B-h nás
miloval. Ještě dříve než jsme byli usmířeni s B-hem, Ješua za nás dal svůj
život. Stejně máme žít i my. A znovu v té věci připomínám slova Šaulova z Ř10,
která použil od Mošeho z Dt30. Spravedlnost založená na víře nečeká na to,
až toho budeš schopen, až někdo způsobí, že toho budeš schopen. Že až budeš
spravedlivý, pak teprve budeš jednat spravedlivě. Nám přeci patří ty věci
zjevné, abychom plnili B-ží vůli a žili ji. Skryté věci pak patří Ha-Šem.
Pokud jsi to dočetl až do konce, a porozuměl jsi mi, pak
snad i víš, proč říkám, že se člověk má snažit o svou změnu a proměnu podle
B-žího srdce. A nedojde k tomu, pokud nezmění své jednání. Až tehdy se
změní i jeho uvažování, chceš-li - jeho srdce a duch …. A bude jednat správně …
K "jazykům" ... zašlu odpověď zvlášť .... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. prosinec 2016 @ 08:02:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Petře.
Také mne nezajímají teoretické zkušenosti bez praxe.
Ano, znám to, že svými modlitbami si člověk své srdce nezmění, byť by byly sebeupřímnější a srdceryvnější. Stejně tak ale znám to, že si člověk nezmění svoje srdce almužnami, natožpak posty, a to i když se dost snaží. Proto jsem o tom psal a proto se oka ptal na téma článku a zajímalo mne, o čem píše a ještě boldem.
Pouhá lidská slova nejsou nic.
Boží slova ale nejsou "pouhá", mají moc, která proměňuje život lidí a proměňují i srdce člověka. Boží slovo není prázdné, není bez skutku, podle toho se také to Boží slovo pozná. Když člověk potká to Boží slovo, tak ho buď přijme a žije, nebo ho odmítne.
Když je nějaké slovo a "víra" bez milosrdenství, je to obvykle prázné náboženství. Ale ještě horší bývá "milosrdenství", které si na potřebných dělá svůj business ve stylu "použiju slabost a bezmoc druhého abych se já na něm dostal do nebe". "Skutek bez víry" naopak vůbec nemusí být nutně neupřímný, znám poměrně dost lidí, kteří nejsou nijak "věřící" a přesto dělají celkem dost upřímných a dobrých skutků. Určitě znám více "nevěřících" co konají dobré skutky než "věřících". A na rozdíl od těch "věřících" konají ti "nevěřící" dobré skutky často nezištně, protože tím, že nemají potřebu sloužit své víře a svému prospěchu, tak dělají dobré skutky ze srdce.
K Tóře: Četl jsme tóru v době, kdy jsem nebyl křesťanem a nijak mne neusvědčovala. Ani mi tehdy moc neříkala, psal jsem o tom. Zdá se že i v době Ježíše byli lidé, kteří četli i poslouchali tóru poctivě a k milosrdenství, k pokání, či k usvědčení jim to nepomohlo, není tedy moje zkušenost úplně ojedinělá. Nepomohla jim ani k návratu k Bohu. To, co jsem nutně potřeboval (nejen) k tóře aby mi byla k užitku, bylo to "exousia", o které tu občas píšu. Tu jsem neměl bez externí pomoci a nebyl jsem schopen si jí sám vyrobit přes veškerou svou snahu. Je fakt, že jsem se nesnažil dlouho, jen pár let. Ale četl jsem svědectví lidí, kteří to nebyli schopni udělat ani mnohonásobně delší prací.
Návrat k Bohu nespočívá v jednání podle tóry. Pokud by to tak bylo, byl by Ježíš na zemi zbytečně.
Dočetl jsem až do konce.
Jestli tě dobře chápu, podařilo se ti tvými skutky a snažením změnit tvé srdce, proto to píšeš? Pokud ano, dokázal bys popsat co konkrétně jsi dokázal změnit?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 21. prosinec 2016 @ 16:49:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo,
Boží slova ale nejsou "pouhá", mají
moc, která proměňuje život lidí a proměňují i srdce člověka. Boží slovo není
prázdné, není bez skutku, podle toho se také to Boží slovo pozná. Když člověk
potká to Boží slovo, tak ho buď přijme a žije, nebo ho odmítne.
Tak nevím, Tondo. Je docela dost těch, co
B-ží slovo slyšeli i několikráte a nic, dokonce se ještě více zatvrzují. To
B-ží slovo u nich nemá žádnou moc a když, tak jen k zatvrzení. Jiní
zůstávají naprosto chladní. Jiní sice uznávají, ale život se jim nemění. B-ží
slovo má vskutku moc, která proměňuje život lidí a srdce člověka jen u těch, u
kterých je zaseto do dobré dostatečně zorané půdy před setbou. Jak se B-ží
slovo potkává nevím, asi myslíš, slyšením či četbou. A s mnohými to nedělá
naprosto nic. Proč tedy ta selekce lidí? Někteří přijmou B-ží slovo s radostí
a nesou úrodu, jiní s odporem brojí proti němu, jiní jsou naprosto
chladní, a u jiných žádná úroda. Kdyby B-ží slovo mělo tu naprostou moc k proměně
člověka, člověk by uslyšel a stala by se ta proměna. Jakpak se to stalo, že ti kamenného
srdce, zůstali kamenní a ti masitého srdce byli masití? Jak to, že dříve, než
bylo slovo zaséváno, půda byla zorána?
Když je nějaké slovo a "víra" bez
milosrdenství, je to obvykle prázné náboženství. Ale ještě horší bývá
"milosrdenství", které si na potřebných dělá svůj business ve stylu
"použiju slabost a bezmoc druhého abych se já na něm dostal do nebe".
Hrozné myšlení … odkud jsi ho vzal?
"Skutek bez
víry" naopak vůbec nemusí být nutně neupřímný, znám poměrně dost lidí,
kteří nejsou nijak "věřící" a přesto dělají celkem dost upřímných a
dobrých skutků. Určitě znám více "nevěřících" co konají dobré skutky
než "věřících".
A proč si myslíš, že ti ateisté nevěří tomu,
co dělají pro druhé?
A na rozdíl od těch "věřících" konají ti
"nevěřící" dobré skutky často nezištně, protože tím, že nemají
potřebu sloužit své víře a svému prospěchu, tak dělají dobré skutky ze srdce.
Tohle je opět hrozné myšlení … odkud to máš?
Není to nic proti tobě, ale tohle jsem ani z úst židů neslyšel. Vlastně
ani charismatiků, ani u evangelíků a ani od katolíků, co je znám. Nic takového
jsem ještě u nikoho neslyšel. Pro židy je to opovrženíhodné modlářství.
Nezabýváme se ani odměnami v nebi či na zemi, ač věříme B-hu, že neponechá
nikoho bez odplaty, ať už tady na zemi nebo v nebi. Život s B-hem je
tou jedinou věčně zůstávající odměnou, po které my toužíme a líbit se mu právě
ze srdce. Nepokládáme se ani za rovné B-hu, a neděláme se ani lepšími, abychom
si mysleli, že vše děláme jaksi jen naprosto nezištně pro druhé.
To, co jsem nutně potřeboval (nejen) k tóře aby mi byla
k užitku, bylo to "exousia", o které tu občas píšu.
Tu jsem neměl bez externí pomoci a nebyl jsem schopen si jí sám vyrobit přes
veškerou svou snahu. Je fakt, že jsem se nesnažil dlouho, jen pár let. Ale četl
jsem svědectví lidí, kteří to nebyli schopni udělat ani mnohonásobně delší
prací.
Promiň, Tondo, ale opět: tohle nedokážu
pochopit. A by ti byla Tóra k užitku? Už jsem si zvykl, že jsi psal o tom,
jak je fajn mít v šestém roce dostatek vyděláno na ten sedmý a spočinout,
že přikázání o nečistých zvířatech máš za dietní stravu, ale Tóra k užitku?
Proč ji prostě nežít? Má ti být životem, jako ta Živá Tóra – Ješua – máš ho
žít. Tóra není o činění skutků, ale o životě z (v) ní. Je o vztahu mezi
člověkem a B-hem. Dílo Tóry (Zákona) je o životě. Dnes máš to nové srdce a
nového ducha a B-ží slovo napsané v něm. Co schází tedy křesťanům k tomu,
aby ho vskutku ve svých životech žili? Ta moc? Potřebuješ mít k životu s B-hem
tu moc? Nikdy jsem ji k tomu nepotřeboval, abych žil to, co říká Písmo.
Jen to slovo - víry, které nikdy ode mne nebylo daleko a bylo vždy v mých ústech
a v mém srdci, abych si neříkal, že potřebuji zázrak, něco co vypůsobí, že
toho budu schopen činit, vyvádět Krista z mrtvých a snášet ho k sobě z nebe.
Návrat k Bohu nespočívá v jednání podle tóry.
Pokud by to tak bylo, byl by Ježíš na zemi zbytečně.
Návrat k B-hu nespočívá v jednání podle
Tóry …. No samozřejmě, že nikoliv. Spočívá ve vztahu s B-hem. A Tóra je o
vztahu s B-hem a s lidmi. A jak to žít? No jako Ješua. Nevím, jsem
asi na jiné koleji …
Jestli tě dobře chápu, podařilo se ti tvými
skutky a snažením změnit tvé srdce, proto to píšeš? Pokud ano, dokázal bys
popsat co konkrétně jsi dokázal změnit?
Ale kdes na to přišel.
Slepice nebo vejce. No odpověděl jsem v předchozím příspěvku. Ale jinak:
přestal jsem krást, lhát, být vzpurný vůči rodičům, být nevěrný onanií své
ženě, opíjet se, kouřit, odplácet zlým, … to všechno se nestalo proto, že bych
byl sám o sobě dobrým. A že jsem s tím přestal, mne ještě neproměnilo.
Dobré věci činím proto, (a ty nedobré ne), aby se lidem se mnou žilo lépe. No a
mně s nimi samozřejmě také. Žiji s lidmi a B-hem, ne pro ty skutky,
ale pro život s lidmi a B-hem. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 21. prosinec 2016 @ 20:38:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Šalom, Jirko, nevím, proti tomuhle zrovna nemám nic. Ty nemáš dobrý pocit z toho, když někoho obdaruješ? Vždy jsem ho měl. Kdybych z toho dobrý pocit neměl, asi bych obdarovával z nedobrých úmyslů nebo z neochotného srdce ... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Středa, 21. prosinec 2016 @ 22:12:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, nakonec mám z pomoci dobrý pocit, i když je to trochu silné vyjádření. Možné ne až tak z pomoci, ale z toho, že pomoc pomohla něco vyřešit. Jsem asi rád z výsledku. Nemám z pomoci negativní pocit to vím, ale pokud druhému pomáhám, tak žádný pocit neřeším. Někdy jsem nejistý, když nejsem si jistý co je pomoc. Rozhoduji se. Nemám to tak, že to přichází samo a nerozhoduji se jak.
Ale nerozhoduji se pomoci pro nějaký pocit, pro odplatu, pomoci většinou chci pro tu potřebu co vidím. Proto se mi to spojení asi nelíbí, tedy spojení Darujte druhým pomoc, sobě dobrý pocit. Zní mi výměnným způsobem, kupte si darem dobrý pocit. A asi taky proto, že vím, že (ne)uvedená organizace z vybraných peněz někdy druhým vlastně nepomáhá. Dárci mají dobrý pocit, to ano, akorát na základě daru, který není pomocí. Ale je pravda, že ten druhý důvod je příliš specifický a není objektivní vzhledem k "obecnému citovanému výroku". Jenže pro mne není obecným výrokem, jelikož je reklamním banerem.
Obecně nemohu říci, že bych za dar měl vždy dobrý pocit. To určitě nemám, ale nebyly tam nedobré úmysly, ani neochotné srdce. Asi nejviditelnější to u mne je při daru, který napravuje důsledek hříchu obdarovaného člověka (nejde o krmení hříchu). Tam jsem snad dobrý pocit nikdy neměl, ale budu se radovat, pokud za třeba několik let se ukáže, že to byla pomoc, že dotyčný človíček nad hříchem zvítězil a byl uzdraven. Pak budu mít dobrý pocit, ale ne z toho daru, ale z toho že byl uzdraven člověk.
Podporuji jednu neziskovku, ke které mám důvěru. když o tom přemýšlím, tak myslím, že nemám dobrý pocit, ani negativní, spíš žádný. Měl jsem "nadbytek", tak jsem se rád podělil, věřím, že můj nadbytek pomůže něčímu nedostatku. Jestli skutečnost, že jsem to rád udělal, znamená dobrý pocit, tak pak jo, ale asi to nenazvu dobrým pocitem. Udělal jsem to, jelikož to tak učí i Pán, ukazuje to i praktický život bratří zaznamenaný v Písmu. Můžeš říci, že jsem pokrytec, že to dělám jen z poslušnosti, že to není pravé.. že to musí jít nějak samo. Pro mne dar cizím lidem nebyl přirozený, toto moje zlo uvnitř mi zjevil Pán skrze svědectví bratří, a já jej odvrhl a činím co se líbí Pánu, tedy doufám. Ale nemám z toho pocit, já to pro něj (pocit) nedělám, dělám to nějak pro Pána, ale ne pro odměnu. Ne pro skutek, ale ne bez skutku.
Být členem ŘKC, schvalovat její učení, tak jsem možná nyní na pranýři vedle Oka. Nebylo a není to u mne totiž tak, že jsem se pomodlil, ráno probudil a měl najednou srdce "masité". Nebo nevím co to znamená. prostě jsem se probudil, řekl Pane odpusť mi, toto jsem v životě činil, já dál toto nechci a nedělal jsem to, někdy i dva dny. (to je vtip, ale nebylo to vždy tak, že najednou jen modrá obloha). Někdy to nebyly ani ty dva dny, některé věci zmizely nadobro, některé se chtějí vracet.. a pak najednou zjistím, že v tomto koutě mám ještě pěkný svinčík (kus kamenného srdce?) A tak začnu i tam, někdy hned napořád, někdy ne...
Možná jsem uvěřil nějak špatně, když neproběhla "dokonalá" výměna. Ale jinak zatím neumím věřit. A přitom věřím, že jsem smířen s Bohem, že svojí pílí si nic nezasluhuji, ale vynakládám svoji snažnost. Ne pro ten skutek, ne pro zasloužení si spásy, ne pro splacení dluhu, ale nevím jak to říci, protože tak jenom nějak chci se i se nechat proměňovat...
Když to čtu tak ten text je trochu zmatený, ale snad v něm najdeš odpověď..
Jirka
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. prosinec 2016 @ 23:18:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Jirko.
Přečetl jsem si to tedy taky, byť jsi to psal Petrovi. Zmatené mi to nepřipadá, naopak ti moc dobře rozumím a napsal jsi to moc hezky. Až na drobné detaily prožívám věci podobně, jak píšeš.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 10:40:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Jirko,
nemyslím, že bys psal
zmateně a rozumím tomu, že jsi to napsal právě tak -ze svého pokorného srdce. Nemyslím,
že bys byl pokrytec, naopak. Nedávno tady byla podobná krátká diskuze. Já B-hu
děkuji a přeji B-ží požehnání všem, kdo nějak pomáhají a přispívají a je mi
jedno z jakých motivů a kolik, jsem rád za každý drobt, co spadne ze stolu
těch, kdo mají hostinu. A tohle zase můžou mít jiní za hloupost, falešnost,
pokrytectví. Nevím. Ale jsem za to rád, i z toho důvodu, že u sebe vnímám
nedostatečnost, a i za ten pocit nedostatečnosti jsem rád, protože se mi stává
motivačním faktorem, abych nezůstal nečinný. Věřím však B-hu, Otci, že je dobrý
a odplácí dobrými dary dary těm, kdo jednají v dobrém a nepohrdám jeho
dary a požehnáními, které lidem zaslíbil, když budou jednat dobře. Proto mám to
vědomí o Něm, že cokoliv dobrého učiním, nezůstane u Něho bez odměny. Nechci se
dělat lepším, že cokoliv učiním dobrého druhým, není i mou zásluhou, za kterou
mohu očekávat B-ží odměnu, kterou mi B-h jistě odplatí svým časem podle své
štědrosti, buď již zde na zemi, nebo v nebi. A cokoliv jsem učinil zlého,
odplatí mi B-h podle svého milosrdenství, nechám-li se napravit a budu-li se
snažit napravit i to, co jsem pokazil – tedy chtít i splatit či vyrovnat svůj
dluh. A nemyslím si o sobě, že jsem jako B-h tak dobrý, že co činím dobrého,
činím proto, že jsem naprosto jen dobrý a nečiním tak i proto, abych byl spasen
a byl nalezen v B-žích očích spravedlivým – nikoliv proto, že bych se měl sám
za spravedlivého, ale proto, abych se mu líbil a On mne shledal ve svých očích
spravedlivým, a nikoliv pro ty skutky, protože on mé srdce zkoumá a zná mne
lépe, než já sebe sám. Proto i zkoumám a propátrávám sám sebe, ale konečný
verdikt stanovuje a stanoví nade mnou On, kterému se podvolím. A věřím, že mám
u B-ha zastánce Ješuu, avšak nechci na něho spoléhat v nevěře, v
nečinnosti a nečinit nápravu věcí ve svém životě dobrým jednáním.
„Reklamní poutač“ zní: „Darujte druhým pomoc, sobě dobrý pocit.„ Proč však zrovna myslet na špatný
motiv těch, kdo ten poutač napsali? Můžeš si to tak vyložit, že hrají na strunu
dobrých pocitů, aby nějak z lidí vylákali peníze pro svou činnost“. To je
jedna možnost. Druhá zase může být, že jde o konstatování toho, jak to je,
tedy: Když pomůžeš druhému v jeho nouzi, budeš z toho mít dobrý
pocit“. Zaleží na tom, jak si člověk vykládá slova toho druhého. Jistě můžeš
mít negativní zkušenosti s některými lidmi či organizacemi lidí a pak
rozumím, že když tito napíší takový poutač, víš o tom, že jen hrají na strunu
pocitů, aby z lidí vylákali peníze. Pak se staneš podezřívavým vůči všem
dobročinným organizacím. Ovšem můžeš mít i dobrou zkušenost a pak, kdyby taková
organizace napsala i nesmysl, asi jim budeš věřit, že to myslí upřímně a dobře.
Člověk přemýšlí, čte, mluví, píše i jedná tak, jak je to uspořádáno v jeho
srdci. Ovlivňují ho zkušenosti sama se sebou i s druhými. Důvěra i
podezírání druhých vycházejí právě z těchto dvou zkušeností. A pak je zde
anděl satan k tomu, aby se člověk nepovyšoval. Žaluje, obviňuje, skrze
sklony ke špatnému, aby člověk nezpychl. Můžeš to mít za něco zlého, anebo i
člověku prospěšného. Hospodin
Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla? Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat
správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po
tobě, ale ty nad ním máš vládnout. Člověk má v moci opanovat své zlé sklony tím, že bude
jednat správně podle svých dobrých sklonů, ale to rozhodnutí je ponecháno
člověku. Když dobrotou svého srdce budeš panovat nad sobeckými sklony, využiješ
je k prospěchu druhého. Každý člověk chce být milován a to je sobecký
motiv soustředěný na sebe sama. Ctít být milován však není samo o sobě zlé,
pakli člověk nejedná zle, ale v té lásce se rozdává. Chtít se mít dobře,
být zajištěn, není ještě zlé, pakliže se člověk s druhými o své zajištění
s druhými dělí. Ani chtít být odměněn za svou dobročinnost není špatné,
pokud se s radostí z té odměny o ni podělíš s druhými. Zlé je, když
si člověk B-ží náklonnost vyžaduje tak, jako Kain. Když činí dobré skutky
neochotně z nízké zištnosti, jen proto aby byl odměněn. Když se nechá
ovládnout svými zlými sklony a dobré věci činí jen pro svůj osobní prospěch a
nespoléhá se na dobrotu B-ží, že odplácí všem podle jejich skutků spravedlivě a
obdarovává svým časem a dle potřeby každého. Je psáno: Bez víry však není
možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a
že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.
Představ si takový reklamní nápis
v Korintském sboru napsaný Pavlem: „Proto
jsem považoval za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili
toto vaše dopředu slíbené požehnání; ať je takto připravené jako požehnání, a
ne jako lakota. Toto však vězte: Kdo
skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také
štědře sklízet. Každý ať dá,
jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného
dárce miluje Bůh. A Bůh je
mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný
dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek, jak je napsáno: ‚Rozsypal a dal nuzným, jeho
spravedlnost zůstává na věčnost. ‘ Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a
chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší
spravedlnosti. Vším
způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí
vděčnost Bohu. Péče o tuto
službu totiž nejenom doplňuje to, čeho se nedostává svatým, nýbrž také oplývá
mnohými díkůčiněními Bohu. Když se
osvědčíte v této službě, budou oni slavit Boha za to, že se podřizujete
Kristovu evangeliu, které vyznáváte, a za štědrost, kterou s nimi a se všemi
sdílíte. Budou se za
vás modlit a toužit po vás pro nesmírnou milost Boží, která je při vás. Díky Bohu za jeho nevýslovný dar!“ Asi nebudeš apoštola Pavla
podezírat z nějakých bočních úmyslů, přesto byl velice opatrný: „Spolu s
ním posíláme bratra, o jehož počínání ve službě evangelia se šíří chvála skrze
všechny sbory. A nejen to,
ale byl také sbory určen za našeho společníka na cestách s touto milostí, o
kterou se staráme ke slávě samého Pána a podle naší ochoty si navzájem pomoci. Tak se varujeme toho, že by nás někdo podezíral
při naší péči o tuto štědrou hojnost. Neboť předem dbáme o to, aby vše bylo správné
nejen před Pánem, nýbrž i před lidmi.“ A k tomu napsal Apoštol Korinťanům ještě toto: „Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která
byla dána sborům v Makedonii: Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila
jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti. Dosvědčuji, že dali podle své možnosti, ba i nad možnost; sami od
sebe nás velmi naléhavě prosili
o tu milost, aby se mohli účastnit na službě pro svaté. A učinili to nejen
tak, jak jsme očekávali, ale dali sami sebe nejprve Pánu a skrze Boží vůli i
nám.
Vybídli jsme tedy Tita, aby u vás také dokončil i tuto milost tak, jak již
dříve začal. Ale jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší
horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili, tak se rozhojňujte i v této
milosti. Neříkám
to jako příkaz, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší
lásky. Znáte
přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám
chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Řeknu vám o tom své
mínění. Je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od
loňska připravovat, ale sami jste ji i chtěli. Nyní ji také dokonejte,
aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali z toho, co máte. Neboť je-li ochota dát
přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná. Neměla by jiným přinést
úlevu a vám soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání. V nynější době váš
přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu
nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání, jak je napsáno: ‚Tomu,
kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.‘“ Mohl bys třeba napsat, že Pavel použil nějakého
psychologického motivačního tlaku na Korintské. Třeba mohl. A mohl by sis i
jeho slova vysvětlit tak, že když daruješ druhému pomoc, přinese ti osobní
prospěch, a z této úvahy zištnosti tedy darovat – proto, aby ses měl lépe
než dosud, aby o tebe bylo postaráno v době tvé nouze …, třeba. Anebo
prostě víš, že tvůj Otec je dobrý a důvěřuješ mu, a víš, že se o tebe postará
tak, jak ty se staráš o druhé. Třeba sis i prošel nějakou nouzí a víš, že ti
lidé tu pomoc opravdu potřebují tak, jako ty, a že se musíš spolehnout i na ty,
kdo prostředky ku pomoci druhým prostě zprostředkovávají a osobně těm druhým
pomáhají. A každá zpráva, budeš-li se zajímat, o tom, že lidem bylo pomoženo,
tě jistě potěší a budeš z ní mít určitě dobrý pocit. A můžeš vnímat i
obvinění ze sobeckosti, ale svědomí je čisté, protože jsi to učinil kvůli
druhým a ne jen pro svůj osobní pocit, ale zajímal ses o to, zda tvé prostředky
byly nápomocny k lepšímu životu těch, které jsi chtěl obdarovat.
Samozřejmě
(u mne), že dobrý pocit je, dělat něco rád, být z toho, co dělám
„šťastný“. Ne proto, že mám nadbytek, jinak bych nemohl dávat ani tehdy, když
ten nadbytek zrovna nemám, ale snad proto, co jsem sám byl a prožil jsem, nebo
spíše určitě. Ale také jsem zažil zklamání, když jeden bezdomovec u nás prodával
kolemjdoucím rohlíky i salám, který jsem mu daroval, aby měl na krabici vína. A
také jsem daroval obnos jednomu na Macháči, kterého jsem pak spatřil usednout
v pěkných šatech do autíčka. A byl jsem před rozhodnutím, zda mne to vůči
všem těm žadonícím bezdomovcům zatvrdím nebo ne. A zatraťte mne, prosím, koupil
jsem znovu i s tím vínem a on to jídlo snědl. V tomto lepším nebudu. A
tak mám přeci jen větší důvěru v těch církevních neziskovkách než
v sebe a rozumím tomu, že je to jejich práce, za kterou si i oni zaslouží
odměnu. A nepodezřívám je, že svou práci dělají jen kvůli své vlastní obživě.
Ten poutač mi nepřijde psaný ze špatných motivů a ani k nim nabádající.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. prosinec 2016 @ 20:47:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tak nevím, Tondo. Je docela dost těch, co B-ží slovo slyšeli i několikráte a nic, dokonce se ještě více zatvrzují.
Byl jsem mezi nimi, Petře. To slovo jsem slyšel určitě padesátkrát. A zatvrzoval jsem se skoro až k smrti. Ale zažil jsem něco, co způsobilo, že jsem tomu slovu evangelia uvěřil. A ve chvíli, kdy to bylo potřeba, když už jsem byl fakt nemocný na smrt, to slovo "zapracovalo". V tu chvíli se mi znovu a znovu připomínal ten Izaijáš 53 i další ta slova z evangelia, která jsem slyšel a četl. V tu dobu už bylo to slovo hodně blízko mému srdci.
Jak se B-ží slovo potkává nevím, asi myslíš, slyšením či četbou. A s mnohými to nedělá naprosto nic. Proč tedy ta selekce lidí?
Že to slovo nedělá naprosto nic? To jakože fakt?
A jsi si pak jistý, že je to "Boží slovo", když to nedělá naprosto nic?
Jen svědectví apoštola: Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.
V tom se liší od "mrtvé litery", která skutečně nedělá naprosto nic, natož aby někam pronikala nebo dokonce pronikla. Aby se něco stalo u mrtvé litery, musí všechno udělat člověk.
Hrozné myšlení … odkud jsi ho vzal?
To je na dlouhé povídání, je to celý systém myšlení, který stojí na utrpení, slabostech, bezmoci jako teologii. Z náboženství, ve kterém jsme žili. Měli jsme představu, že když budeme pomáhat třeba bezdomovcům nebo nemocným, že se za to dostaneme do nebe. Utrpení jsme brali jako "dar od boha" pro to, aby se jím člověk očistil od hříchů, aby "zadostiučinil" za svoje hříchy. Zkus si něco přečíst o té ženě, co si nechávala říkat "Matka Tereza" a jejím díle, případně se podívat na to téma po netu, např. na tento časopis, nebo tento konkrétní článek z něj, nebo si přečíst něco o očistci a systému okolo. Je to poměrně absurdní záležitost, jestli to neznáš, možná ti dá práci to pochopit.
A proč si myslíš, že ti ateisté nevěří tomu, co dělají pro druhé?
??
Nějaký zmatek. Divná otázka. Nemyslím si to. Slovo "věřící" jsem použil ve smyslu "věří, že je jeden bůh", tedy tak, jak se běžně používá a jak ho použil Jakub. Myslel jsem, že Jakuba cituješ? A tedy že to slovo "víra" používáš ve smyslu, v jakém ho použil Jakub a v jakém jsem ho tedy použil i já? Nemyslel jsem tím "věřící ve vlastní dílo pro druhé" či jiný druh víry.
Když ty jsi psal "skutek bez víry", tak jsi tím myslel (i) "víru tomu, co dělá člověk pro druhé"?
Tohle je opět hrozné myšlení … odkud to máš?
Co přesně je pro tebe hrozného na tom, když člověk nemá potřebu sloužit své víře a svému prospěchu a dělá tak dělá tak dobré skutky ze srdce a pro druhé?
Vídíš, já jsem potkal poměrně dost charizmatiků, evangelíků či katolíků, kteří pomáhali druhým ze srdce proto, aby jim pomohli a dělali to nezištně. A potkal jsem i ateisty či agnostiky, kteří pomáhali druhým proto, aby jim pomohli, ne proto, aby z toho měli zisk pro sebe. Dělali to jednoduše proto, že měli dobré srdce a chtěli pomoci. A "odměnou" jim bylo už třeba jen to, že těm, komu pomohli, se dařilo lépe, nepotřebovali více, "větší odměnu". Ale taky jsem potkal poměrně dost charizmatiků či katolíků, kteří dělali dobré skutky proto, aby změnili sama sebe, aby se na pomoci druhým vybudovali, či aby si "sbírali poklad v nebi" a byli jednou spaseni. Evangelíka jsem teda takového nepotkal ani jednoho, ale nevylučuju, že takový existuje.
A by ti byla Tóra k užitku?
Ano.
...že přikázání o nečistých zvířatech máš za dietní stravu...
To sis vymyslel z čeho?
Proč ji prostě nežít? Má ti být životem, jako ta Živá Tóra – Ješua – máš ho žít.
To bude určitě nějaký omyl. Tóra mi určitě nemá být životem.
Tóra není o činění skutků, ale o životě z (v) ní.
A napíšeš něco konkrétního o tom životě v Tóře? Tady už je poněkud těsno, klidně nějaký článek. Zajímalo by mne to, jak máš život v Tóře, jak to prakticky vypadá, takový život v Tóře.
Dnes máš to nové srdce a nového ducha a B-ží slovo napsané v něm. Co schází tedy křesťanům k tomu, aby ho vskutku ve svých životech žili?
Mně určitě nic. Tomu slovu, které mám zapsané v srdci nebrání nic, abych ho žil. A žiju ho rád a jsem za něj vděčný.
Ta moc? Potřebuješ mít k životu s B-hem tu moc?
Ano. Jistě.
Nikdy jsem ji k tomu nepotřeboval, abych žil to, co říká Písmo.
Pak jsi dobrej. Obdivuju. Málokdy se slyší.
Ale jinak: přestal jsem krást, lhát, být vzpurný vůči rodičům, být nevěrný onanií své ženě, opíjet se, kouřit, odplácet zlým, … to všechno se nestalo proto, že bych byl sám o sobě dobrým. A že jsem s tím přestal, mne ještě neproměnilo.
Snad rozumím. Přestal jsi dělat nějaké věci, ale to tě ještě neproměnilo. Porozuměl jsem dobře?
Je něco, co tě proměnilo?
Pokud ano, co tě proměnilo?
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 15:24:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo,
Byl jsem mezi nimi, Petře. To slovo jsem slyšel určitě
padesátkrát. A zatvrzoval jsem se skoro až k smrti. Ale zažil jsem něco, co
způsobilo, že jsem tomu slovu evangelia uvěřil. A ve chvíli, kdy to bylo
potřeba, když už jsem byl fakt nemocný na smrt, to slovo
"zapracovalo". V tu chvíli se mi znovu a znovu připomínal ten Izaijáš
53 i další ta slova z evangelia, která jsem slyšel a četl. V tu dobu už bylo to
slovo hodně blízko mému srdci.
Tondo, jak vzdálená ti byla, co jsi je
slyšel? Přiblížila se ti, až jsi těžce onemocněl? Existuje takové pojetí: Člověk než se narodí, jeho duše vyšla z B-ha
a B-h ji ukázal a řekl vše, co má činit, a co se stane, když to bude činit a že
jí nachystána sláva u Něho, když tak bude jednat, a když ne – jaká pohana. No a
pak, když se narodí – na to vše zapomene a celý život je o jejím rozpomínání se
na B-ha a co do té duše B-h vložil – její úkol, pověření, smysl, svou vůli – a především
B-ží slovo. A už Izraelcům B-h řekl, že to slovo jeho Tóry není od nich nikde
vzdáleno, aby jim je někdo musel (znovu) říkat, a nemusí se stát ani žádný
zázrak, aby jim ho někdo přinesl, aby ho mohli B-ží Tóru, co slyšeli plnit. Že
je jim (pře)velice blízko, v jejich ústech a v jejich srdcích, aby ho
plnili. Je zde spíše problém v tom nečinění – v nevěře B-hu. A toto
slovo víry hlásáme, že je v srdci a v ústech každého člověka, aby věřil
a vyznal ho. Ono nebylo daleko nikdy od tebe, ač ti jistě připadalo, že ano.
Možná ses jen rozpomenul … :-) Od nikoho není B-h daleko … Prostě to jen
popisujeme jinak …
Že to slovo
nedělá naprosto nic? To jakože fakt? A jsi si pak jistý, že je to
"Boží slovo", když to nedělá naprosto nic? Jen svědectví apoštola: (viz. tvůj odkaz). V tom se
liší od "mrtvé litery", která skutečně nedělá naprosto nic, natož aby
někam pronikala nebo dokonce pronikla. Aby se něco stalo u mrtvé litery, musí
všechno udělat člověk.
Takové Ješuovo podobenství o rozsévači (Synu
člověka) rozsévajícím semeno(-a) (B-ží slovo (-a) jsem použil. A proč tedy ta
selekce podle „druhu zeminy – (srdce) lidí“? (ptal jsem se) … Člověk kamenného či
zkamenělého srdce asi těžko něco udělá, když to srdce není masité (živé), ale
kamenné (mrtvé). A to B-ží slovo padlo na skálu, no a nic. To B-ží slovo tu
skálu nezúrodnilo. A když padlo do plytké zeminy se skalnatým podložím, pošlo. …
Aby se něco stalo u mrtvé litery … musí vše udělat člověk? A když je ta litera
živá, člověk už nee? Myslel jsem, že mrtvý člověk nebo kamenného srdce není
schopen činit B-ží slovo a ten kdo je živého srdce, činí B-ží slovo, že jen v úrodné
zemině může B-ží slovo (o)žít a přinést úrodu hospodáři. A ta země musí být
předem zorána a připravena k osevu, než se do semeno zaseje. Jistě zaseješ-li
mrtvé semeno do úrodné půdy – nic, nezaseješ-li nic – také nic, ovšem
zaseješ-li živé semeno na skálu – zase nic. Tondo, nejde mi o při. Diskuze,
ano?
To je na dlouhé povídání, je to celý systém myšlení,
který stojí na utrpení, slabostech, bezmoci jako teologii. Z náboženství, ve
kterém jsme žili. Měli jsme představu, že když budeme pomáhat třeba bezdomovcům
nebo nemocným, že se za to dostaneme do nebe. Utrpení jsme brali jako "dar
od boha" pro to, aby se jím člověk očistil od hříchů, aby
"zadostiučinil" za svoje hříchy. Zkus si něco přečíst o té ženě, co
si nechávala říkat "Matka Tereza" a jejím díle, případně se podívat
na to téma po netu, např. na tento časopis, nebo tento konkrétní článek z něj, nebo si přečíst něco o očistci a systému okolo. Je to poměrně absurdní záležitost, jestli to neznáš, možná ti dá práci to
pochopit.
Za odkazy děkuji, ovšem už jsi zde dával
několikrát. Nejsem zase tak neobeznámený. Nevěřím v očistec, v jaký věří
řk, ani takové nebe a vůbec ne v takové peklo. Věřím v konečnou spásu
všech lidí, i těch nejhorších a B-ha odmítajících a proti němu jednajících.
A proč si
myslíš, že ti ateisté nevěří tomu, co dělají pro druhé? Nějaký zmatek. Divná otázka.
Nemyslím si to. Slovo "věřící" jsem použil ve smyslu "věří, že
je jeden bůh", tedy tak, jak se běžně používá a jak ho použil Jakub. Myslel jsem, že Jakuba
cituješ? A tedy že to slovo "víra" používáš ve smyslu, v jakém ho
použil Jakub a v jakém jsem ho tedy použil i já? Nemyslel jsem tím "věřící
ve vlastní dílo pro druhé" či jiný druh víry. Když ty jsi psal
"skutek bez víry", tak jsi tím myslel (i) "víru tomu, co dělá
člověk pro druhé"?
Ne, myslel jsem prostě víru. Žádná kouzelná
formule, žádná kouzelná moc. Prostě víra. A já věřím, že je Jeden Jediný Pravý B-h
a krom něho žádného jiného není. A věřím, že co činím, činím s vědomím mé
víry v Něho a Jemu. Věřím tedy i v to, co učiním dobrého druhému,
bude mu k dobrému. Kdybych nevěřil, popřeju mu jen vše dobré, že je B-h
zaopatří. Ale někteří asi mají podle Jakuba za to, že tato víra ve skutku je pravou
vírou. No a ti bezvěrci, jak píšeš, ač v B-ha nevěří, pro mne mají tu
pravou víru, a věří, že co druhému činí dobrého, bude jim k dobrému, a co
pouhá slova bez jejich naplnění jsou k ničemu. Jen popřát zdar a nepomoci, není
pro mne víra v B-ha (či B-hu).
Co
přesně je pro tebe hrozného na tom, když člověk nemá potřebu sloužit své víře a
svému prospěchu a dělá tak dělá tak dobré skutky ze srdce a pro druhé?
Nic. Hrozné mi přijde tohle myšlení: A na rozdíl od
těch "věřících" konají ti "nevěřící" dobré skutky často nezištně, protože tím,
že nemají potřebu sloužit své víře a svému prospěchu, tak dělají dobré skutky
ze srdce. Tedy to, co jsi napsal o druhých věřících. Prožil
jsi to, že tak o druhých píšeš? A přijde mi docela hrozné to, co i tady píšeš: … aby z toho měli zisk pro sebe …
dělali dobré skutky proto, aby změnili sama sebe, aby se na pomoci druhým
vybudovali, či aby si "sbírali poklad v nebi" a byli jednou spaseni …
To mám za hrozné myšlení, co si o druhých píšeš a jak asi
na druhé pohlížíš … nemyslím to zle, jen připomínám: psal jsi něco takového, i
říkal, že co člověk pronáší o druhém, je projekce sebe sama do druhého. Kontruješ
tak Okovi i ostatním, ale co když to, co píšeš o druhých, je to, co ty máš ve
svém srdci a žil jsi to, či žiješ? Ty „vracečky – obracečky“ mi příliš nevoní.
Nešel by změnit styl, alespoň vůči jiným zde? Já vím, že je to mnohdy tak
křiklavé až neúnosné, ale aby se to nestalo nějakou tvou pastí nachystanou
druhému – má projekce? Jen se mi zdá, že už to není o tom poznávání toho, co
žije ten druhý, ale že žiješ lépe. Působí to tak na mne. Je to na tobě. Můžeš
to mít za mou projekci.
...že přikázání o nečistých zvířatech máš za
dietní stravu... To sis vymyslel z čeho?
No vymýšlím si … tak jo, vymýšlím. Asi velice
rád, Tondo. Moc rád. Čerpám z tohohle tvého: Například to, proč člověk nemá jíst vepřové jsem
zažil. … Na to, abych nejedl vepřové nepotřebuju zákon, stačí mi běžná znalost
aktuálních informací a kdybych je neměl, tak by mi stačilo sledovat reakce
těla. Na to, abych nejedl velbloudy a orly taky nepotřebuju zákon. … Tak jak jsi to tedy
myslel? Zdravotně, (což je i dieta pro nemocné, obézní ..), nechutí, reakce
těla – že se člověku udělá šoufl? Nebo jinak? Jak tedy? Z jakého důvodu,
si myslíš či víš, B-h nedovolil jíst zrovna Izraelcům nečistá zvířata? Kdežto
pohané (i z věřících) je jíst mohou?
To bude určitě
nějaký omyl. Tóra mi určitě nemá být životem.
Zajisté. Píšeš o tom tady. B-ží slovo nemá
být tedy tvým životem, který bys žil.
A napíšeš něco
konkrétního o tom životě v Tóře? Tady už je poněkud těsno, klidně nějaký
článek. Zajímalo by mne to, jak máš život v Tóře, jak to prakticky vypadá,
takový život v Tóře.
Není tu dostatek místa? Místa je tu dost
k odpovědi. Není na tom nic složitého. To prostě nejeden čte a slyší B-ží slovo
a přemýšlí nad nimi, rozjímá a ta slova pro ně nejsou vyprázdněná bez obsahu, ale
mají v sobě život, a když podle nich žijí, stávají se veškerou součástí jejich
společného života, který žijí s Bohem. Žijí B-žími slovy Tóry a jednají podle
nich, jeden i druhý a k sobě navzájem. Jsou jim moudrostí a životní naukou,
cestou, vodítkem, jak své životy společně žít. Jsou jim radami od Otce, kterému
věří, do života s Ním. A ačkoliv třeba některým ještě nerozumí, protože ještě
v životě nepoznali, k čemu dobrému vedou, věří svému Otci, že neradí
zbytečně. A když ví, o to více tak chtějí žít a stále si ta B-ží slova připomínají
a těmi vnějšími věcmi, kterých není zase tak moc, nelpí-li člověk na ústní
lidské tradici předpisů a ohrad proti porušení B-žích slov, která se může stát
člověku neunesitelným břemenem, si připomínají B-ží slova, jak jednat a podle
nich žít, z života s B-hem nesejít, aby všem dobře bylo na zemi, a za
to vše být Otci vděčný, za to děkovat. No, a protože je jim Ješua živým B-žím
slovem, rozumí, že to B-ží slovo je jejich životem, který mají žít. Ale nikdo
netvrdí, že ty předpisy o vnějších věcech z Tóry jsou tím životem. O těch
vnějších věcech nebudu psát. Ty vnitřní životní bys měl i jako pohan znát i
vírou plnit skrze ducha Ješuy, žít tak, jak žil on.
Mně určitě nic. Tomu slovu, které mám zapsané v srdci
nebrání nic, abych ho žil. A žiju ho rád a jsem za něj vděčný.
Věřím ti. Nicméně se i zde setkávám
s těmi, co ho i svými slovy zrovna neplní.
Ta moc? Potřebuješ mít
k životu s B-hem tu moc? Ano. Jistě. Nikdy jsem ji k tomu nepotřeboval, abych
žil to, co říká Písmo. Pak jsi dobrej. Obdivuju. Málokdy se slyší.
Ne, nepotřeboval jsem nikdy tu moc
k činění zázraků, divů a mocných činů, k tomu, abych mohl žít
s B-hem, jednat dobře podle B-ží vůle. Potřeboval jsem k tomu vždy
jiné věci. Nevím co myslíš.
Snad rozumím.
Přestal jsi dělat nějaké věci, ale to tě ještě neproměnilo. Porozuměl jsem
dobře? Je něco, co tě proměnilo? Pokud ano, co tě proměnilo?
O
tom jsem psal v časově předešlém mém příspěvku (na vláknu níže, kde
debatujeme). Odkázal jsem se na něho. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 20:55:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Petře, dík za diskuzi. Nechci se také hádat, jestli to tak vypadá, tak deklaruji otevřeně. Vážím si toho, že můžu s někým normálně diskutovat nad tématem.
Tondo, jak vzdálená ti byla, co jsi je slyšel?
Hodně. Asi tak, jako je východ od západu? Neznám, co popisuješ, že bych hledal něco, co jsem ztratil či najednou nalezl a věděl, že jsem to ztratil. Ale věřím ti, že jsi to tak měl. Jsi už druhý člověk tu v diskuzi, kdo takové věci píše.
Přiblížila se ti, až jsi těžce onemocněl?
Ne, onemocněl jsem dlouho před tím, než jsem se potkal s evangeliem, roky před tím.
Existuje takové pojetí: ...... Prostě to jen popisujeme jinak …
(Reaguju na celý tvůj odstavec) To, co píšeš, neznám. Zažil jsem to opravdu jak tu popisuju: Tedy prázdnotu, temnotu, ze kterého mne vysvobodili křesťani, konkrétně to byla jedna katolička, jedna evangelička a jeden komunista. Udělali to slovem: Ta katolička řekla tomu mému odporu něco ve stylu "Ve jménu Ježíše vykazuju pryč tu vzpouru a žehnám ti abys mohl slyšet evangelium". No a v té chvíli se něco stalo, že jsem mohl slyšet evangelium, zároveň odešlo něco, co bylo svázané se zasvěcením a službou modlám a démonům a už se to nevrátilo (to jsem snadno poznal). Ale pak jsem mohl slyšet evangelium. A moc dobře jsem mu rozuměl. Sice jsem ho odmítal, ale už jsem ho slyšel. To trvalo asi rok, kdy jsem slyšel, rozuměl, ale odmítal a v té době se zhoršovala i ta nemoc.
Když jsem se pak stal křesťanem, neznám to co popisuješ, že bych měl od Boha nějaký konkrétní úkol, pokud tím teda myslíš něco konkrétního. Myslíš tím "úkol, pověření, smysl" něco jako předurčení? Psal jsem tu, že mi Bůh dával a dává extrémní svobodu: Ukazoval mi často možnosti, varianty co dělat, ale jen vyjímečně mi řekl abych dělal něco konkrétního. Spíše jsem znovu a znovu narážel na to, že jsem se musel rozhodovat, což mi zas tak příjemné nebylo, jelikož mi rozhodovat moc nešlo. Zažíval jsem tedy spíše bezpočet variant k výběru a sem tam nějakou variantu zakázanou, kterou sejm dělat nesměl.
Takové Ješuovo podobenství o rozsévači (Synu člověka) rozsévajícím semeno(-a) (B-ží slovo (-a) jsem použil. A proč tedy ta selekce podle „druhu zeminy – (srdce) lidí“? (ptal jsem se) … Člověk kamenného či zkamenělého srdce asi těžko něco udělá, když to srdce není masité (živé), ale kamenné (mrtvé). A to B-ží slovo padlo na skálu, no a nic. To B-ží slovo tu skálu nezúrodnilo.
No, zrovna to slovo, co padlo na skálu, rychle vklíčilo a zase uschlo. Tedy "ne že nic".
Aby se něco stalo u mrtvé litery … musí vše udělat člověk?
No, pokud je někde nějaké slovo, které "s mnohými to nedělá naprosto nic", tak pokud se má vůbec něco dělat, musí udělat docela všechno člověk.
A když je ta litera živá, člověk už nee?
No, nevím, zda litera umí být živá. Snad teda nějaká manželka pana Litery by živá být mohla ;-)
Když je Boží slovo je živé a činné, tak samozřejmě něco dělá, protože není nečinné, když je činné. Člověk už pak nemusí činem činit to, co udělalo to činné Boží slovo.
Tonik |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 23. prosinec 2016 @ 22:23:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ne, myslel jsem prostě víru.
Jasně. Nevím, jakou mají víru lidi, co pomáhají. Asi musí věřit, že jejich práce bude k užitku, jinak by to nedělali. I když často nevěří, že jeden Bůh (co že, jak píše Jakub, "mrtvá víra"). Ale zase: Slyšel či četl jsem mnoho příběhů "nevěřících", kteří dělali pro druhé dobré skutky nezištně, ale znám jejich situaci jen z druhé ruky. Je to pro mne tedy spíše akademická debata.
O svých skutcích takové idee či víru jako ty nemám, jelikož jsem s dobrými úmysly "dělal dobro druhému" a nadělal tím "dobrem" lidem hodně škody. Speciálně při zacházení s penězi jsem udělal dost průšvihů. Takže to pro mne není tak jednoduché a pokud chci "dělat dobro", musím se dost ptát toho, který je dobrý.
Tedy to, co jsi napsal o druhých věřících. Prožil jsi to, že tak o druhých píšeš? ... nemyslím to zle, jen připomínám: psal jsi něco takového, i říkal, že co člověk pronáší o druhém, je projekce sebe sama do druhého. Kontruješ tak Okovi i ostatním, ale co když to, co píšeš o druhých, je to, co ty máš ve svém srdci a žil jsi to, či žiješ?
Z čeho myslíš, že "píšu o druhých"?
Samozřejmě že jsem to prožil. Samozřejmě, že píšu, svou osobní zkušenost, kterou jsem více let žil a píšu i to, o čem jsem si s lidmi velmi podrobně povídal, protože tohle téma mne hodně zajímá a zajímalo. Nepíšu tedy jen nějaké doměnky a průměty. Jistě to tedy nemyslíš zle a máš pravdu. Píšu samozřejmě o sobě.
K druhým si můžeš číst příspěvky lidí, kteří si i dnes myslí, že se do nebe dostanou za konání dobrých skutků, či kteří používají almužnu na to, aby... (se vybodovali, aby se zbavili závislosti na majetku, ...) A zeptat se jich, proč tak statečně a dokola oponují, když tu píšeme o nezištnosti.
Ty „vracečky – obracečky“ mi příliš nevoní. Nešel by změnit styl, alespoň vůči jiným zde?
Určitě šel, Petře. Radši si povídám o nějakém tématu a zkušenostech.
Tak jak jsi to tedy myslel? Zdravotně, (což je i dieta pro nemocné, obézní ..), nechutí, reakce těla – že se člověku udělá šoufl? Nebo jinak? Jak tedy? Z jakého důvodu, si myslíš či víš, B-h nedovolil jíst zrovna Izraelcům nečistá zvířata? Kdežto pohané (i z věřících) je jíst mohou?
Rozumím tomu tak, že ta zvířata Bůh zakázal proto, že byla nečistá. Nemyslím si, že by Bůh povolil pohanům z věřících jíst nečistá zvířata, pokud by se zeptali a zajímali se o to.
B-ží slovo nemá být tedy tvým životem, který bys žil.
Zajímavá přesmyčka.
Nechci se hádat o slovíčka, ale z čeho sis vymyslel, že Boží slovo nemá být mým životem, který bych žil?
Není tu dostatek místa? Místa je tu dost k odpovědi.
No, není. Je tu 600 odpovědí, stránka se generuje dvacet vteřin, cokoliv najít dá práci.
Není na tom nic složitého. ... O těch vnějších věcech nebudu psát.
Petře, vážím si, že se snažíš diskutovat, ale teď už utíkáš tak jako ten oko, když se ho ptám na jeho konkrétní život: Když se tě ptám, nechci nějaké obecné řeči, ze kterých nejsem schopen nic moc pochopit, ale něco konkrétního, praktického, abych si dokázal představit, co to vlastně žiješ, když "máš život v tóře" či co.
Máš teda nějaké konkrétní slovo, které žiješ a je pro tebe život?
Když jsem ti psal svou zkušenost, psal jsem konkrétní věci: Boží přikázání o šesti dnech práce a sedmém dni odpočinku, které mi Bůh psal na srdce a učil mne ho žít. Způsobil, že jsem ho žil: Dal mi poslušnost tomu slovu, takže jsem ho začal žít a žil. A psal jsem ti, jak jsem pak po šesti letech poslušnosti zažil i slovo ze Zákona o požehnání šestého roku a o odpočinku sedmého.
Máš ty nějakou konkrétní věc, kterou můžeš napsat, abych si představil, co to žiješ?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 21. prosinec 2016 @ 20:59:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A je to venku. Žiješ dle tóry životem příkladně,.......farisejským.
Tvoje polepšeni se nestojí na novém srdci, stojí na zákonu. Děláš stejnou chybu jako fariseové za časů Krista. Pro ty taky nebyl Ježīš Bohem, a tak promėňující moc Boha nepoznali, a zůstal jim stejně jako tobě pouze mojžíšův zákon- dodnes.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 21. prosinec 2016 @ 21:15:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jsi 'janek', nerozumíš, nechápeš. A pro tebe obzvlášť i tady Jk 4:11 |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 09:45:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 14.9
Antikristi nejsou bratři!!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 10:37:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ješua je Otec? Otec je Ješua? Ješua jsi ty? Ty jsi Ješua?
J14:10, 2K15:9, J17:3, Sk2:22-24, Sk10:37-43, Ga3:20, 1Tm2:5, Mk12:28-29.32, 1Tm6:13-16, J10:33-38, Ef1:17, Nu23:19, Jb9:32, J20:17, J20:21, J17:21, J17:25,26 ...
1J2:22 ^ 1J4:3 ^ 2J1:17 ... to všechno Tele vyznává ;-)
dokonce Tele vyznává i Tomášovo J20:28 :-) viz. J10,33-38 ^ Ex4:16 ^ Ex7:1
Antikristi nejsou bratři ... no jo no, ale kde je vidíš :-) ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 14:30:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo,
ohledně „daru jazyků“:
vím, že nemluvíš „v jazycích“, jejichž výklad neznáš. (Třebas
ale mluvíš anglicky, německy, polsky, italsky … a rozumíš těm řečem v češtině).
Nemohl bys ani odpovědět „amen“ k řeči, v níž bys nerozuměl
závěrečnému „amen“, pronesenému v té řeči, jejíž výklad neznáš. Nic
divného na tom, že ani rav Šaul měl za to, že člověk, který nerozumí tomu
„jazyku – řeči“, nemůže říci „amen“ k díkůčinění toho druhého, který B-hu
dobrořečí jen v „duchu“. A proto také rav (nebo rabi, rav neznamená
svatý) Šaul vyzýval k tomu, aby člověk dobrořečil nejen toliko v „duchu“,
ale i myslí a modlil se za to, aby dovedl ten svůj „jazyk (dar jazyka)“ také i
vykládat těm druhým. Vždyť žádný „jazyk“, co jich jen na světě je, není bez
významu, který by neměl stejný nebo přinejmenším podobný význam v jiné
řeči jiného národa. A „mluvit jinými jazyky a ústy cizozemců“ neznamená zrovna
„na zemi neexistující“ jazyk, ale „jazyk cizozemců“. A „dar jazyků“ není
znamením pro věřící, ale pro nevěřící, pro ty, co neznají (nebo nevěří v) B-ha
(pro pohany). Jestli tedy neznáš sám výklad toho „jazyka“ a tvá mysl není
účastna, sám nevíš, co říkáš nejen druhým, ale i sobě. A nebuduješ tak nejen
druhé, ba ani sebe. Tvé „mluvení“ je jen mezi tebou a B-hem, který rozumí tvému
duchu. A víš-li, že mluvíš k B-hu ze svého ducha, nebuduje se tvá mysl,
ale víra (důvěra) v B-ha, (pakli je tvé srdce na „pravém místě“). Ač
nevíš, co říkáš, víš, že mluvíš k B-hu a vyléváš před ním „své srdce“, ze
svého ducha. Mluvíš či vypravuješ tzv.
tajemství, utajený smysl – význam, ukrytý před myslí člověka. Je-li však
přítomen vykladač, zná význam toho „jazyka“ a jeho výklad do řeči své či
posluchačů. V církvi tedy nemají věřící hovořit „jazyky“, není-li
vykladač, nebo neznají-li sami významový výklad toho „jazyka“ do řeči
posluchačů, protože se nikdo další nevzdělává myslí. A rozhodně nejde o „náhlý
dar toho, co si „vykladač“ myslí, že ten druhý řekl, ale jde o slyšení významu
každého jednotlivého slova. Proto raději
proroctví v církvi ve srozumitelné řeči posluchačů, není-li vykladače.
Praxe v letnicko-charismatických sborech, jak jsem ji zažil, je ale jiná. Příliš
se nedrží „pořádku“ podle rav Šaula, jehož pojetí mi přijde naprosto
smysluplné, logické a uvážené. Ale vždy se nakonec ptám, zda-li potřebuje B-h,
aby mu člověk dobrořečil bez účasti své mysli, bez vědomí toho, co říkají jeho
ústa, bez slyšení toho, co ten člověk říká. Zda-li vůbec B-h toho potřebuje,
aby mu člověk dobrořečil. Jestli toho nepotřebuje více sám člověk, který se
k B-hu obrací ve své prosbě, chvále, dobrořečení, děkování …
Tondo, každé své slovo, co vyslovíš, projde nejprve tvou
myslí. Dříve než jej zaslechneš ze svých úst, slyšíš je ve své mysli „mezi
ušima“. Ba ani ústa otevírat nemusíš, ani jazykem pohnout ve svých ústech. Jsou
ve tvé mysli a tam se tvoří. Jejich obsah záleží na tom, jaké je tvé srdce,
jaký je tvůj duch. A jaký je tvůj duch, takové i tvé srdce, taková je tvá mysl
a taková i slova vycházejí z lidských úst (popřípadě jsou zapsána) a
takové jsou i činy člověka. Slova jsou obalem (tělem) tvých myšlenek tvořících
se ve tvé mysli podle toho, kým jsi. A navíc, umím „mumlat v jazyku“, jehož
významům slov nerozumím a přitom zároveň v duchu (uvnitř mysli), či
duchem, jak chceš, mohu číst, mohu i dobrořečit v češtině. A také i naopak
– mluvit s kýmkoliv v češtině a přitom si mumlat „jazykem“
v duchu. A je jedno, že jsem se „mumlat“ naučil postupně a jak se zdá –
v několika „řečích“. Přesto raději, mám za to, chci mluvit k B-hu
nahlas řečí, které rozumím, přemýšlím jí a znám význam jejích slov. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 14:32:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tondo, ohledně „pokání – obřízky srdce“:
vím, co lidé říkají i píší – mne zajímá jediné – zda-li to,
co říkají, také i žijí. Nezajímají mne teoretické „zkušenosti“ bez praxe,
prakticky uplatňovaného života. Jinak jsem vlastně o tom psal v předchozím
příspěvku. A jen zase na okraj – už jsem se tu dříve ptal, co brání těm
vyznávajícím Ješuu činit to, co mají vyryto do svých nových srdcí. Proč mají
problém řídit se a činit B-ží(mi) přikázání(mi). Ale to jen poznámka na okraj.
Tohle je přesně naopak. Jen tedy zamyšlení: Jak
by mohl činit pokání člověk, který má kamenné srdce a nezná Boha?
A co je, Tondo, pro tebe tak přesně naopak? Člověk, co nezná
B-ha a nikdy o něm neslyšel, se o něm dozvídá zvěstí. Kdo věřil v nějakého
boha, dozvídá se zvěstí, že je jen Jeden pravý B-h. Kdo se dověděl
o Jediném pravém B-hu, je vyzýván k životu v pokání a víře
v Něho, aby se odvrátil od svých zlých cest k B-hu a činil
spravedlnost. Ku pokání jsou volání hříšníci, lidé kamenného srdce, nikoliv
spravedliví. Jsou voláni ke tšuvě a
to znamená k odvrácení se od zlého k živému B-hu, k životu
s ním. Někteří na B-ží zvolání odpovídají živou vírou, protože si vzali ta
slova k srdci, jiní se v zarputilosti svého srdce stále zatvrzují.
Někteří pak vyznávají B-ha svými ústy, ale jejich srdce je daleko od Něho. Co
je u (pro) lidí nemožné, to je u B-ha možné. Postačuje přeci jediné: vyznat a
uvěřit ve svém srdci. Neposuzuji člověka podle zdání. To slovo víry, které
hlásáme, je blízko každého člověka – v jeho srdci i v jeho ústech,
aby ho činil. Znovu zde opakuji slova Mošeho z Dt29,29: „Skryté věci patří Ha-Šem, našemu B-hu,
odhalené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova Tóry“. Ptát se
na to, zda člověk činí pokání a věří až poté, co má „nové srdce a nového ducha“
nebo zda obdrží „nové srdce a nového ducha“ až poté, co uvěří a učiní pokání,
to je pro mne jako ten dotaz: „co bylo dříve: vejce nebo slepice?“ Kážeme lidem
slovo víry: čiňte pokání a věřte evangelium (o B-žím království, Mašiachovi). Pakli
člověk pokání nečiní a nevěří, zjevuje se nám skrytá věc náležející B-hu, že
srdce člověka nezjihlo a „nové srdce a nového ducha“ neobdržel. Ale zjevné věci
náležejí do odpovědnosti člověka a zde platí, že kdo neučiní pokání a neuvěří,
zůstane ve svém srdci zatvrzelý vůči B-hu a nové srdce a nového ducha neobdrží.
Nesnažím se být ani „za mák“ předuchovnělý. Nekážu lidem: počkej, až se stane
zázrak a někdo způsobí tvou proměnu, pak uvěříš a budeš činit pokání a budeš
jednat správně a přestaneš hřešit. Ale žij s B-hem, miluj ho z celého
svého srdce a nezůstaneš nezměněn. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. prosinec 2016 @ 08:02:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Petře.
"Slepice nebo vejce" popisuje ten problém dobře. Pokud tě to zajímá prakticky, tak Boží slovo je pro mne ta "slepice" a "vejce" je jeho ovoce, to, co v životě způsobí. První je tedy pro mne slepice.
Když jsem byl to křesťanské miminko, tak jsem se omylem domníval, že podle "kdo hledá, nalézá" jsem teda JÁ naleznul Boha, a protože jsem JÁ hledal, tak jsem teda toho Boha našel (snad jsem se i tehdy domníval, že se Bůh ztratil ;-) Domníval jsem se to ale jenom krátce.
Tak prakticky: Když jsem nebyl křesťanem, tak to slovo víry bylo ode mne docela vzdálené, a to hodně. Nebylo blízko mně. Nevěděl jsem o něm, měl jsem jenom kusé a zmatené informace. Když jsem se prvně potkal s tím slovem, odmítnul jsem ho ze srdce jako omyl, protože jsem měl takové srdce. A pak ještě mnohokrát. Odmítal jsem ho vytrvale po mnoho měsíců. Ale přeci jen jsem se o to slovo víry začal zajímat. To slovo pak proměnilo moje smýšlení, otevřelo moje srdce a hlavně: Vysvobodilo mne ze svázaností temnoty, prázdnoty a beznaděje, kterým jsem sloužil.
Než se ke mne to slovo dostalo, nebyl jsem schopen činit pokání, a to ze dvou důvodů: Za jedno jsem vůbec nevěděl, že je něco špatně (svědomí v mnoha věcech mlčelo, jelikož bylo ocejchované) a za druhé jsem neměl tu moc toho slova, schopnost.
Abych mohl vůbec činit pokání a změnit můj život, musel nejřív Bůh udělat to, co ve své smlouvě slíbil. Pak jsem činil pokání. Před tím jsem skutečné pokání nečinil, jen nějaké drobné náznaky a to ještě ne skutkem, ale jen postojem. Naopak, jsem byl poměrně hodně do poslední chvíle zatvrzelý proti evangeliu a vymýšlel jsem kdejakou opozici (dost podobnou té, co tu probíhá v diskuzích, když o Pánu Ježíši a o jeho slově píšeme)
Taky mne nezajímá teorie, ale to, co lidé žijí. Když jsme se na to téma bavíli před nějakou dobou na GS, tak lidi, co měli vůbec ochotu k tématu něco napsat, měli svědectví velmi podobné: Tedy nejdřív musel Bůh zasáhnout do jejich života, proměnit jejich srdce, nitro, pak teprve činili pokání. Se starým srdcem nebyli schopni pokání činit, ani nevěděli, že by něco takového měli dělat.
Opačné svědectví, že by někdo "udělal pokání" a pak za něj dostal nové srdce, jsem tu nečetl.
Ja to tedy je? Ty jsi zažil opak, tedy že jsi nejprve udělal pokání a pak jsi dostal nové srdce?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 21. prosinec 2016 @ 15:17:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo, budou to delší odpovědi:
"Slepice nebo vejce" popisuje ten problém dobře. Pokud tě to zajímá
prakticky, tak Boží slovo je pro mne ta "slepice" a "vejce"
je jeho ovoce, to, co v životě způsobí. První je tedy pro mne slepice.
Co v životě působí, tedy je živé, by mohla
být klidně ta slepice, než to vejce, ve kterém se život teprve tvoří a z vejce
se rodí … Boží slovo tedy jako zaseté semeno, v němž je a z něhož
klíčí a vyrůstá život, který přináší úrodu v dozrávání dalšího (dalších)
semen(e). Slepice narozená z vejce zase snáší další vejce – nový život. Má
poznámka k té věci „slepice nebo vejce“ byla o tom, že nemohu jednoznačně
říci, co bylo první, je to pro mne skrytá věc a proto se tou myšlenkou
nezabývám. Jen vím, že slepice snáší vejce a z vejce se rodí slepice,
která pak zase snáší vejce a to je věc zjevná.
Když jsem byl to křesťanské miminko, tak jsem se omylem domníval, že podle
"kdo hledá, nalézá" jsem teda JÁ naleznul Boha, a protože jsem JÁ
hledal, tak jsem teda toho Boha našel (snad jsem se i tehdy domníval, že se Bůh
ztratil ;-) Domníval jsem se to ale jenom krátce.
Křesťanské miminko ;-) … zajímavý výraz … no ale dobře, budiž. Tak nějak jsem měl za to, že jsem
vždy hledal to, co jsem měl dříve a ztratil jsem to nebo jsem podvědomě vnímal,
že mi v životě něco schází a nevěděl ani co. A věděl jsem vždy, že to, co
jsem ztratil, ztratil jsem někde, ale nevěděl kde, dokud jsem se nerozpomenul
nebo neprošel i několikrát všechna místa, kde jsem s tím, co jsem ztratil,
byl. A když jsem vnímal, že mi cosi schází a nevěděl co, tak jsem nevěděl ani
kde to hledat, ale když jsem poznal tu věc v mém životě a pocítil, že mi
zaplnila tu prázdnotu, věděl jsem, že je to ona, kterou jsem hledal a o těch
jiných věcech, jsem pochopil, že nejsou tou věcí, kterou jsem ve svém životě
hledal. A tak jsem i pochopil, že co jsem tak hledal a nevěděl co a kde, bylo
v mém životě nakonec vždy a já to dočista přehlížel jako nepotřebnou „věc“
a přitom mi to bylo vždy nablízku a nikdy to nebylo ode mne daleko.
Tak prakticky: Když jsem nebyl křesťanem, tak to slovo víry bylo ode mne docela
vzdálené, a to hodně. Nebylo blízko mně. Nevěděl jsem o něm, měl jsem jenom
kusé a zmatené informace. Když jsem se prvně potkal s tím slovem, odmítnul jsem
ho ze srdce jako omyl, protože jsem měl takové srdce. A pak ještě mnohokrát.
Odmítal jsem ho vytrvale po mnoho měsíců. Ale přeci jen jsem se o to slovo víry
začal zajímat. To slovo pak proměnilo moje smýšlení, otevřelo moje srdce a
hlavně: Vysvobodilo mne ze svázaností temnoty, prázdnoty a beznaděje, kterým
jsem sloužil.
Prakticky:-(
Když jsem nevěřil (nebo nevěřím)l, tak jsem nevěřil (nebo nevěřím) něčemu (nebo
někomu). Přesto jsem však něčemu (nebo někomu) vždy věřil. To slovo víry bylo
vždy v mém srdci a v mých ústech, abych ho činil. Nikdy nebylo ode
mne daleko. Ale že jsem neslyšel evangelium o B-hu a Ješuovi ha-Mašiach ben
Elohim a o B-žím království, nevěděl jsem, čemu mám a jakému (bohu) B-hu věřit.
Povědomí o B-hu (a Ješuovi) jsem jakési měl, ale neslyšel jsem evangelium,
skrze které bych uvěřil. Když jsem uslyšel, neodmítnul jsem. Věděl jsem, že
zvrhlosti jsou špatné, vraždy jsou špatné, cizoložství je špatné, neúcta
k rodičům je špatná věc, krádeže, prolhanost, křivá svědectví, závist,
nenávist … to vše, že je špatné jsem s naprostou jistotou věděl. A věděl
jsem, že ti kdo takhle žijí, jsou špatní, ale mají se „dobře“, mají vše, co
jsem neměl a chtěl alespoň částečně mít a zakusit. To mne lákalo. Věděl jsem
také i přesně, co je to „dobře“ žít, ale nevěřil jsem, že bych já toho byl kdy
schopen. A ještě dříve, než jsem kdy slyšel evangelium, hnusil jsem se sám
sobě. Otřepal jsem se pak z toho a pak zase přišly chvíle, kdy jsem se sám
sobě hnusil. Několikrát jsem si zašel do lesa a přehodil lano přes větev a
uvázal si oprátku, ale nikdy jsem neměl sílu to dokončit. Pak jsem se zamiloval
do mé ženy, ale příliš k lepšímu jsem se nezměnil a ty stavy deprese
pokračovaly. Nesvěřoval jsem s tím ani jí, jen s tím, jak jsem špatný
a že si ji nezasloužím. Slovo evangelia bylo přesně to slovo víry, které jsem
měl vždy ve svém srdci a bylo v mých ústech, abych ho (u)činil. To mne
postupně postavilo zpříma „na nohy“.
Než se ke mne to slovo dostalo, nebyl jsem schopen činit pokání, a to ze dvou
důvodů: Za jedno jsem vůbec nevěděl, že je něco špatně (svědomí v mnoha věcech
mlčelo, jelikož bylo ocejchované) a za druhé jsem neměl tu moc toho slova,
schopnost.
Ano,
také jsem nebyl schopen činit nápravu svého života ve všem, byl jsem na to
slabý (k sobě srab – je to o mně), dokud jsem neslyšel: „začni sekat dobrotu a
dělej to hned a nikdy nepřestávej“, věříš-li Ježíši Kristu. Budeš-li to dělat,
nebudeš dělat to zlé“. Za ta slova (tak nějak zněla, tak si je pamatuju) děkuji
Joelovi (nikoliv biblickému) a jeho překladatelce. Ta mi znění v uších dodnes.
Ale já nebyl zrovna poslušný a trvalo to roky, vlastně to stále pokračuje. No a
bylo zapotřebí i pár veřejných zahanbení. Lítost nad spáchanými hříchy však
nepovažuji za skutečné pokání, ale spíše jen za to, co skutečnému pokání
předchází a bez čehož se pokání neobejde. No věděl jsem moc dobře, co je
špatně, z čeho činit nápravu a jak, nikdo mi to nemusel nikdy vysvětlovat,
a to mnohem dříve než jsem uslyšel evangelium (od charismatických … ;-), nikdy
v dobrém nezapomenu a stále s povděkem vzpomínám, ač jsem se
odloučil. Mimochodem – pokání byli schopni činit a také jej činili Izraelci
daleko dříve před Ješuou. A dokonce i pohané, co se k nim připojili.
Abych mohl vůbec činit pokání a změnit můj
život, musel nejřív Bůh udělat to, co ve své smlouvě slíbil.
Pak jsem činil pokání. Před tím jsem skutečné pokání nečinil, jen nějaké drobné
náznaky a to ještě ne skutkem, ale jen postojem. Naopak, jsem byl poměrně hodně
do poslední chvíle zatvrzelý proti evangeliu a vymýšlel jsem kdejakou opozici
(dost podobnou té, co tu probíhá v diskuzích, když o Pánu Ježíši a o jeho slově
píšeme)
Aby
se můj život skutečně měnil a změnil, musel jsem žít pokání, abych nelhal,
nekradl, nebyl vůči rodičům vzpurný, nevěrný své manželce při onanii,
nechlastat, nekouřit, … musel jsem žít opak, chceš-li očistit se. Dokud jsem
stále žil ty zlé věci a nečinil opak těch věcí, tak nemohu rozhodně říci, že
jsem měl nové srdce, ač jsem po tom toužil být „jiným“ daleko dříve, než jsem
uslyšel evangelium. A nemohu říci, že je u mne vše dokončeno. Dostal jsem
impulz ke změně, příslib, kterému jsem uvěřil, ale především ten impulz, že
nikoliv kvůli sobě, ale kvůli druhým lidem, aby se jim se mnou žilo lépe. V této
věci se opět ptám: Je-li B-ží zákon a ustanovení B-žího zákona v křesťanských
srdcích, (aby ho plnili), proč to neděláte? Máte nové srdce a nového ducha,
proto prý jste schopni činit pokání a žít podle B-žích ustanovení … proč tak tedy
nežijete? Co vám brání? Někteří píší, že „jsou v Duchu“ a vše jaksi tedy plyne
„automaticky“; Kristus (Kristův duch) je v nich a oni v něm, ale jejich
život to nedosvědčuje, ba ani jejich slova. Kde je ta chyba? Vždyť máte to nové
srdce a nového ducha s Božím zákonem vyrytým do vašeho masitého srdce. Co
schází?
Taky mne nezajímá teorie, ale to, co lidé žijí.
Když jsme se na to téma bavíli před nějakou dobou na GS, tak lidi, co měli
vůbec ochotu k tématu něco napsat, měli svědectví velmi podobné: Tedy nejdřív
musel Bůh zasáhnout do jejich života, proměnit jejich srdce, nitro, pak teprve
činili pokání. Se starým srdcem nebyli schopni pokání činit, ani nevěděli, že
by něco takového měli dělat.
Ale jistě. Já tak nějak byl asi vždy divný
:-( Přiznám se k tomu. B-h mi samozřejmě do života zasáhl a zasahoval vždy,
jak to vnímám zpětně. Co mohu napsat je to, že pokud bych nečinil nápravu, zůstal
bych stále stejným. Že jsem uvěřil, B-h očistil mé srdce. Kdyby B-h stál proti
mně, zatvrdil bych se. Že mi prokazoval milost, zjihl jsem. Ale až se stalo, že
i ty „zlé“ věci, co se mi v životě přihodily a stále dějí, mám za lepší
pro svůj život a k dobrému pro mne, než ty dobré, teprve mohu říci: snad
už trochu dospívám, křesťanské miminko. Pokání není pro mne jakási jednorázová
životní záležitost, stejně jako dar nového srdce. A mimochodem v hebrejštině
ono slovo „chadaša“ má význam pro „nové jako obnovené“. A připomenul jsi mi
tato slova Ješuy: Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!‘ On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim
přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani
kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“
Opačné svědectví, že by někdo "udělal
pokání" a pak za něj dostal nové srdce, jsem tu nečetl.
To
jistě, Tondo, ona ta slovíčka“za něj dostat“ je takové svůdné, viď? Jako
zásluhu? Odměnu? Proč zrovna „za“? Proč takto smýšlíš? To by pak mohlo znít
opačně: Pokud mi B-h nedá nové srdce, nebudu činit pokání. Ale proč nové srdce
jako „příčina“ nápravy a nikoliv jako „důsledek nebo proces“ nápravy?
Jak to tedy je? Ty jsi zažil opak, tedy že jsi
nejprve udělal pokání a pak jsi dostal nové srdce?
No, já tedy žiju pokání stále a stále se mé
srdce obnovuje. Stále mi kladeš otázku: vejce nebo slepice. A ty sis zvolil, že
první byla slepice, co snáší vejce. Pro mne žádné pak není. Já tu píšu pouze o
tom, že jedno bez druhého nebude, jsou to jako spojené nádoby, a nám jsou dány
ty zjevné věci, abychom je činili, kdežto ty skryté patří B-hu. Stav naprosté
zatvrzelosti jsem osobně nezažil, psal jsem výše. To však vůbec neznamená, že
to není tak, jak to ty popisuješ. Prostě jsem uposlechl a vím, že B-h vírou
očistil mé srdce. B-h byl v mém životě vždy iniciátorem. Nemohu říci, že
bych toho byl naprosto schopen bez B-žího působení na mne. Nešlo by to, ani
když jsem uvěřil, ani když jsem nevěřil. Tak jako jsem potkal svou ženu a
poznal, přímo pocítil, že mne miluje a já se do ní zamiloval, a její život má
naprostý dopad na ten můj, protože žije se mnou v tom lidsky nejužším svazku
lásky. Ona byla tou iniciátorkou. Jen přirovnání. Prostě jsem pocítil B-ží
lásku ke mně naplno, nemohlo mne to nechat chladným. Mé srdce se „rozhořelo“. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 07:15:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Má poznámka k té věci „slepice nebo vejce“ byla o tom, že nemohu jednoznačně říci, co bylo první, je to pro mne skrytá věc a proto se tou myšlenkou nezabývám.
No, já to mohu jednoznačně říci, protože to vím. Dokonce vím, co bylo před tím, než byla slepice ;-)
Lítost nad spáchanými hříchy však nepovažuji za skutečné pokání, ale spíše jen za to, co skutečnému pokání předchází a bez čehož se pokání neobejde. Vidím podobně. Psal jsem tu k tomu i článek. Lítost pokání doprovází, je jeho součástí, ale nemusí ho nutně předcházet. Pokud je pokání něco, "co se činí", může to činění být klidně před lítostí a lítost přijít až potom. Stejně tak radost může přijít až po pokání. Pocity nejsou určující, i když pokání doprovází, není na nich pokání závislé. Pokání pro mne také není jednorázová záležitost, ale je to trvalá změna.
Je-li B-ží zákon a ustanovení B-žího zákona v křesťanských srdcích, (aby ho plnili), proč to neděláte?
Z čeho jsi usoudil, že to neděláme?
Máte nové srdce a nového ducha, proto prý jste schopni činit pokání a žít podle B-žích ustanovení … proč tak tedy nežijete? Co vám brání?
Opět návodná otázka, k něčemu, co není.
Proč si myslíš, že to nežijeme?
Mám tu zkušenost, že pokud má člověk něco v srdci, tak nic nezabrání tomu, aby to žil, i když tomu může bránit kde co. Je poměrně jedno, jestli má v srdci věci dobré, nebo špatné. Člověk dokáže věci v srdci nějakou dobu skrývat, přetvařovat se navenek, ale ne věčně.
Tedy: Pokud už mám něco v srdci, tak nic nezabrání tomu, abych to žil.
Někteří píší, že „jsou v Duchu“ a vše jaksi tedy plyne „automaticky“; Kristus (Kristův duch) je v nich a oni v něm, ale jejich život to nedosvědčuje, ba ani jejich slova. Kde je ta chyba?
No, to se spíše zeptej těch, co to píší. Názor na to mám, samozřejmě. Křesťanství je poměrně jednoduchá a přímočará věc, dá se snadno naučit. A jsou lidi, co se křesťanství naučí, z různých důvodů: Někdo pro vztahy, kvůli blízkým, kvůli někomu, o koho má zájem, jiný proto, aby byl něčím zajímavý, další zase proto, že se omylem domnívá, že se tím vyřeší nějaký jeho problém, další zase proto, že potkal člověka, který se křesťanství naučil, tak to od něj přejal a zase ho "tichou poštou" předává dál a učí ho další. Ale opět: Nechci domýšlet, zeptej se jich.
Vždyť máte to nové srdce a nového ducha s Božím zákonem vyrytým do vašeho masitého srdce. Co schází?
Pokud už mám něco v srdci, neschází mi k tomu nic.
Ale proč nové srdce jako „příčina“ nápravy a nikoliv jako „důsledek nebo proces“ nápravy?
A proč buď - a - nebo?
Co když obojí?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 15:35:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Šalom, Tondo,
tady už budou odpovědi krátké, shodneme se (shodli?).
Ty otázky na to: proč to nečiníte, ber opravdu jako veřejný dotaz ostatním. S tebou jsem se mohl setkat. Až na některé kontra odpovědi druhým o projekci, nemám k tomu, jak tě znám a co mohu o tobě vědět nic. Ale nejsem soudce, abych byl nad Zákonodárce. Jinak jsem se jich už ptal a nic, jen cosi o antikristu a farizejském židu. ;-)
Ale proč nové srdce jako „příčina“ nápravy a nikoliv jako „důsledek nebo proces“ nápravy? A proč buď - a - nebo? Co když obojí?
No právě. Psal jsem o tom a na to poukazoval. Prostě nám patří ty zjevné věci, abychom je činili a ty skryté patří B-hu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 13:07:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." Budování vlastního nitra není nepodobné
budování domu ve světě hmotném. Pokud člověk sám nepokládá cihly
(námaha, úsilí, pot, krev a slzy), Bůh to za něho neudělá. Nic se v
člověku nezmění, žádné křesťanské cnosti bez vlastního přičinění nikdy
nezíská.
Však platí také: " Nestaví - li Hospodin dům, marně se namáhají stavitelé."..
A co sis teda na tom tvém
vlastním nitru vybudoval pokládáním cihel? Co se změnilo s tvým vlastním
přičiněním, tvou námahou, tvým úsilím a jakým přičiněním jsi to
přičinil?
Dozvíme se to někdy?
"...
Toníku. Ptáš se příliš materialisticky.
Výsledkem je přece to, co zrovna jsem. Kdybych se choval jinak, byl bych jiný. Kdybych se i já sám v minulosti vůbec nesnažil, byl bych na tom jistě jako člověk hůř. Kdybych se snažil více, byl bych dneska dál, byl bych lepším člověkem.
Je to podobné, jako ve sportu: Dvě věci mohou ovlivnit výsledný výkon sportovce:
1.) Talent (fyzické dispozice) - je darem od Boha.
2.) Vlastní úsilí a kázeň při tréningu. Sportovec, který tyto věci fláká, nedosáhne výsledků jak by mohl.
(2 Pt 1,3-8)
Jak jako nám jeho božská moc darovala všechno, co patří k
životu a zbožnosti, skrze poznání Toho, který nás povolal svou
slávou a ctností,
čímž nám byla darována veliká a drahá zaslíbení, abyste se
díky nim stali účastníky božské přirozenosti, když jste unikli
zkáze, která ve světě panuje skrze žádosti.
Právě proto tedy vynaložte všechno úsilí a připojte ke své
víře ctnost, ke ctnosti poznání,
k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti vytrvalost, k
vytrvalosti zbožnost,
k zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti
lásku.
Budou-li totiž tyto věci při vás a rozhojní se, způsobí, že
díky poznání našeho Pána Ježíše Krista nebudete nečinní ani
neplodní. Našim vlastním úsilím dosáhneme toho, že se naše cnosti rozhojní.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 19:50:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | I ty jeden rozhojněný cnosníku.
Proměna srdce nemá nic společnèhons talentem, ani tvým úsilím. Je to výhradně boží dílo. Pokud nemáš od Boha proměněné sdce, nic trvalého nevybuduješ, a proto se klátíš jako třtina ve větru kymacejívi se nerozhodně mezi zlem a Bohem.
Pro svou hloupou nerozhodnost jsi Krista odsunul až na minutu tvé smrti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 22:04:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku. Ptáš se příliš materialisticky.
No, ptám se na konkrétní věci, co sis změnil na tvém srdci a jak jsi to udělal, na realitu života, alespoň jeden příklad. Rozumím, že se nedočkám konkrétní odpovědi.
Přiznám se, že jsem jí ani nečekal, tušil jsem, že nic nenapíšeš. Přeci jen jsem se na dané téma bavil velmi podrobně s mnoha desítkami lidí z různých prostředí, což už byl statisticky významý vzorek. Zároveň jsem přečetl poměrně dost odborné literatury, zkušenosti lidí, kteří se tématem podrobně zabývali, a to jak ze světského tak církevního prostředí.
Ptal jsem se tě proto, aby ses nad tématem zamyslel, případně i lidé okolo, kteří budou diskuzi číst.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 10:29:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Škoda, že jsi se nezamyslel alespoň nad místy, které jsem ti zvýraznil.
Letos u nás měli zemědělci velké výnosy obilí (i přes 100q/ha). Obecně platí, že Bůh dává výnosy tomu, kdo sází, kdo na půdě pracuje. Nedává výnosy úrody lenochům. Jedni půdu připravili lépe (vyhnojili), druzí méně.
Obecně také platí, že chléb (tedy i obilí, ze kterého se chléb peče) je pořád Božím darem - je milostí. Samo úsilí člověka nestačí, aby zabezpečil úrodu. Kdyby bylo nevím jak velké, třeba i Boží milost.
Ale ani jen samotná Boží milost by ti nedala 100 q/ha! Bez lidské práce, bez úsilí člověka, který zasil, by toho nebylo!
Je třeba obojího - lidské práce (úsilí), která je Bohem požehnána.
A ty se ptáš "zemědělce", ať ti přesně vyjmenuje, co si svým úsilím sám vydobyl! Ptáš se prý "na konkrétní věci"!
Co ti má odpovědět?
Zoral hluboko (mohl ale ještě hlouběji - mohl také pole jen zběžně podiskovat). Pohnojil pole, mohl však pohnojit ještě víc - mohl také nepohnojit vůbec. A to všechno mělo vliv na výslednou úrodu. A tak někde měli výnos 100q/ha, jinde třeba jen padesát.
A tak je to i v lidském životě.
Děláš věci, které život přináší dobře, nebo špatně. Můžeš je ale dělat i lépe - i hůře. Jak chceš konkrétně něco vyjmenovávat, abys nebyl za chlubílka??
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 16:45:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Škoda, že jsi se nezamyslel alespoň nad místy, které jsem ti zvýraznil.
A z čeho si usoudil, že jsem se nad těmi místy nezamyslel? Podle tebe a tvého jednání?
Je dobře, že víš, že Bůh dává výnosy tomu, kdo není líný, to je pravda.
Zřejmě máte ve vašem světě nějaké problémy s lenností, nečinností, s nedostatkem úsilí a s dalšími věcmi, proti kterým se vymezuješ. Jak to vypadá v ŘKC samozřejmě známe, jsi zřejmě trochu aktivnější než ostatní a vymezuješ se proti nim, řešíš si tu vaše těžkosti. To mi nijak nevadí, alespoň zprostředkovaně je vidět, co vlastně žijete a jaké problémy skutečně řešíte. A chápu, že tě lennost či nečinnost zřejmě pálí, když stále dokola toto tvoje téma opakuješ.
Jak chceš konkrétně něco vyjmenovávat, abys nebyl za chlubílka??
Stando, nevím, co myslíš tím "chlubílkem"?
Já tomu rozumím tak, že pokud se někdo neustále stále dokola znovu a znovu vytahuje a dává najevo, jak statečně pracuje sám na sobě celý život, tak to vnímám jako chlubení, i když konkrétně nepíše, co vlastně pracoval a co si tou prací vytvořil a dokonce ani nemá ochotu nic konkrétního napsat. V reálném světě potkávám lidi, co se takhle chlubí a vytahují jak moc pracovali, ale jejich chlubení obvykle skončí s prvním konkrétním dotazem na to co a jak udělali.
Pokud někdo odpovídá na konkrétní otázky lidí, kteří se zajímají o nějaké téma, tak to za chlubení nepovažuji. Chodím na poměrně dost různých přednášek lidí, kteří fakt hodně pracovali a pokud ti lidi opravdu pracovali a mají reálnou zkušenost, bez problémů odpoví a dají ze svého života desítky konkrétních příkladů toho, o čem mluví. A nikdo to nevnímá jako chlubení, je to předávání zkušeností, sdílení. Běžná věc mezi lidmi.
Lidé, kteří skutečně pracují, mají o čem mluvit či psát, a to konkrétně. V tom se dost liší od lidí, kteří znají jenom teorii.
Zpět k tématu.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 17:40:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." A z čeho si usoudil, že jsem se nad těmi místy nezamyslel?"...
Když už jsi mi položil otázku, dovol mi, a na ni odpovím sám a nevkládej mi odpovědi, které nezastávám, které nejsou moje.
Usoudil jsem to podle tvých reakcí, ze kterých je patrné, že samotné jádro problému jsi stále nepochopil. Jen stále vedeš útočné řeči a převracíš mé vyjádření do nepodoby. Proč to děláš?
..."že pokud se někdo neustále stále dokola znovu a znovu vytahuje a dává najevo, jak statečně pracuje sám na sobě celý život"...
Kdy a kde jsem se měl takto chlubit?
Co myslíš, když se někomu vzepřeš, máš na tom svůj osobní podíl (a tedy logicky i zásluhu), nebo to jde mimo tebe?
A co teprve v případě, že se někomu vzepřeš až do krve?
Co myslíš, vyžaduje takovéto zásadní vzepření i lidskou námahu, vyžaduje takovýto odpor také vydání svých vlastních sil, vyžaduje nehledět na následky, na utrpení, bolest či materiální ztrátu?
(Jk 4,5-8)
Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Duch, jenž se v
nás usídlil, dychtí až k žárlivosti.
Milost, kterou dává, je však ještě větší. Proto říká:
"Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost."
Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,
přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce,
hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte rozdvojenou
mysl.
(1 Pt 5,8-9)
Buďte střízliví, bděte; neboť váš protivník ďábel chodí kolem
jako řvoucí lev a hledá, koho by spolkl.
Vzepřete se mu jakožto silní ve víře a vězte, že tatáž
utrpení se dějí vašim bratrům na celém světě. (Žd 12,4-7) Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve
a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k
synům: "Synu můj, nepohrdej Pánovou výchovou, a neklesej na
duši, když tě kárá.
Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého,
koho přijímá za syna."
Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť
kterého syna otec nevychovává? Co si myslíš o výchově? Klade výchova nároky na vlastní osobní rozhodování vychovávaného, klade nároky na jeho vlastní iniciativu, na jeho úsilí, vyžaduje od vychovávaného nutně také jeho námahu - nebo nic z toho nevyžaduje?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 21:57:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proměna srdce není o výchově, je to bożí zázrak. Pokud tě vychovávají lidé s tvrdým srdcem, častým výsledkem je duchovní mrzàk jako ty. Bůh by ti může pomoci, problém je, že ty si chceš pomoct sám.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 10:28:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Usoudil jsem to podle tvých reakcí, ze kterých je patrné, že samotné jádro problému jsi stále nepochopil. Stando, já se zatím jen ptám na to, co mne zajímalo, a to byly konkrétní věci z tvého života.
Chápu, že ty máš někde v ŘKC nějaký problém, který tě musí velmi pálit, ten problém stále dokola naznačuješ nějakými obecnými řečmi o lennosti a podobně, a statečně se proti němu vymezuješ, řešíš si tvůj problém zde v diskuzi.
Nenapíšeš ale konkrétně, v čem ten tvůj problém je.
Proč tedy nenapíšeš to jádro vašeho problému, co vlastně řešíte? Píšeš jen nějaké vymezování proti něčemu, co asi neznám a mohu jen odhadovat. Napiš tedy samotné jádro vašeho problému a věřím, že ho budu schopen pochopit.
Jen stále vedeš útočné řeči a převracíš mé vyjádření do nepodoby. Proč to děláš?
V čem jsem tvé vyjádření převrátil do nepodoby? Co je pro tebe útočná řeč?
Kdy a kde jsem se měl takto chlubit?
To nevím, přímo to nepíšeš, jen naznačuješ.
Napíšu pocit ze tvých příspěvků, jak působí navenek.
Zřejmě žiješ v prostředí, kde jsou lidi, co dělají méně a někteří, co dělají více.
Znám to z našeho prostředí. Ve farnosti byly 4 vesnice, asi 500 římských katolíků, 100% římskokatolické prostředí. Říkali jsme jim "věřící". Z těch římských katolíků bylo asi tak 50, kteří "chodili do kostela", těm jsme říkali "chodící". Zbylých 450, to byli "ležící", protože navštěvovali kostel jen v leže, jednou napřed hlavou, podruhé nohama. Teda ještě kromě svatby. Z těch 50 v kostele asi 10 vždycky uteklo uprostřed mše za kostel kouřit, v kostele zůstalo tak 40.
A z těch 40 ŘK v kostele šlo asi 10 k přijímání. To byli "praktikující", takoví ti lidé, co zpívali na kůru, hráli na varhany, opravovali kostel, jejich děti ministrovaly, ti lidi různě šířili literaturu těch zjevení, co jsme jim zasvětili život, organizovali různé sbírky, zájezdy, poutě, bohoslužby, modlitby a podobně. Zkrátka dělali všechno možné, aby spasili sama sebe. Ostatních 490 jakoby "nedělalo nic" pro svou vlastní spásu, jen se účastnilo.
Z tvých příspěvků mám pocit těch "horních deseti", co se vymezují proti těm ostatním, "co nic nedělají". Tedy že patříš mezi takovou tu "elitu ŘKC" co něco dělá a dává to dostatečně najevo. Ale nikdy to nenapíšeš přímo, vždycky jen zprostředkovaně, narážkami.
Samozřejmě se mohu mýlit. Je to jen pocit, z prostředí, které osobně znám a které je z tvých příspěvků cítit, to uznávám. Třeba žiješ něco jiného a vymezuješ se proti něčemu jinému, co žijete, nevím. Nikdy nenapíšeš přímo proti čemu se vlastně vymezuješ, co žijete a co si tu řešíš.
Jaké je tedy jádro tvého problému, který si tu řešíš?
Proti čemu se tu vymezuješ?
Co myslíš, když se někomu vzepřeš, máš na tom svůj osobní podíl (a tedy logicky i zásluhu), nebo to jde mimo tebe?
Určitě na tom mám osobní podíl.
"Zásluhu" jistě ne, neuvažuji jako vy.
Co myslíš, vyžaduje takovéto zásadní vzepření i lidskou námahu, vyžaduje takovýto odpor také vydání svých vlastních sil, vyžaduje nehledět na následky, na utrpení, bolest či materiální ztrátu?
Určitě vyžaduje vydání vlastních sil.
Určitě nevyžaduje nehledět na následky, na utrpení, na bolest či ztrátu. Alespoň pro rozumného člověka nic takového nevyžaduje, pokud člověk nepřišel o rozum nebo se z něj nestal zmanipulovaný fanatik bez soudnosti, tak takové řeší. A často velmi bolestně.
Co si myslíš o výchově?
Výchova je velmi dobrá užitečná věc. Jeden ze základů toho, když se člověk stane Božím dítětem. Je v základu vztahu rodičů a dětí.
Četl jsi ho?
Klade výchova nároky na vlastní osobní rozhodování vychovávaného, klade nároky na jeho vlastní iniciativu, na jeho úsilí, vyžaduje od vychovávaného nutně také jeho námahu - nebo nic z toho nevyžaduje?
Samozřejmě, klade. Správná výchova rozvíjí iniciativu, podporuje svobodu rozhodování, vyžaduje námahu.
A napíšeš tedy na oplátku jádro tvého problému, který si tu řešíš?
Z těch citací písma: To si řešíš nějaký tvůj boj proti nějakému tvému hříchu?
Ale měl bys mít přece "svobodu" hřešit, ne? Stačí se ve tvé "svobodě" hřešit rozhodnout, dojít si ke zpovědi a tím se hříchu "zbavit" a máš tvůj problém vyřešen, ne? Alespoň tak nějak jsi to tu psal.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 18. prosinec 2016 @ 11:15:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." Co myslíš, když se někomu vzepřeš, máš na tom svůj osobní podíl (a tedy logicky i zásluhu), nebo to jde mimo tebe?
Určitě na tom mám osobní podíl.
"Zásluhu" jistě ne, neuvažuji jako vy. "...
Toníku, dokážeš mi tedy vysvětlit, v čem spočívá onen tvůj podíl, když určitě není i tvojí zásluhou? Definuj mi smysl toho tvého "podílu", co si pod tím představuješ, že to určitě není i tvoje zásluha. Co to tedy vlastně je?
Já uvažuji tak, že když se nevzepřu svádění satana, tak zhřeším, mám vinu.
Na druhé straně, když se vzepřu, mám na svém vzepření osobní účast, musím vynaložit námahu - pokud se mi to podaří a zvítězím, zvítězím sám nad sebou a to je i moje zásluha - moje dílčí vítězství - za které mě Bůh jednou v nebi odmění. I toto jsou ony "poklady v nebi", o kterých hovořil Kristus.
Takové vzepření satanu není bez námahy, není bez vydání sil - není to pro hříšného člověka nic lehkého - vždyť to nebylo nic lehkého ani pro bezhříšného Krista, když byl sváděn na poušti!
..."propagoval jsi dlouhodobě tvou "svobodu" kdykoliv odejít od Boha a "svobodu" hřešit"...
Znakem pravé svobody je možnost odejít i možnost zůstat - podle svého vlastního rozhodnutí.
..." A napíšeš tedy na oplátku jádro tvého problému, který si tu řešíš?"...
Jediný problém, který zde řeším, je nalézt způsob, jak ti věci vysvětlit způsobem, abys je pochopil stejně, jak ti je podávám. Nic víc. Ani tě k ničemu nepřemlouvám, jen vysvětluji své pohledy na různé věci.
Citace Písma jsem uvedl proto, protože souvisejí s tématem, o kterém se zrovna bavíme. Píši konkrétně k problému lidských zásluh za naše správné rozhodnutí, zásluh za náš boj proti zlu, zásluh za vynaloženou námahu i za lidské snažení žít svůj život s Bohem.
(L 6,32-38)
A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
Ale
milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na
oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on
je dobrotivý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ „Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni.
Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. Dávejte,
a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám
dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 18. prosinec 2016 @ 15:47:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Znakem pravé svobody je možnost odejít a zůstat? Oo Boha odejdeš jenom jednou, svobodu jsi ztratil. Jsi otrok hřchu. Jsi nesvobodný otrok, který již nemá volbu mezi zlem a Bohem. Jsi otrokem hřįchu. Znakem právé svobody je i kategorické odmítnutí všeho, pro co lze svobodu ztratit. Možnost odejít mezi to patřī. K možnosti odejít od Boha se nerozhodujeme ve svobodě, ale vždy v satanské pýše!!
Nelze nazývat svobodou nëco, co tě odděluje od Boha. Ztrátu svobody způsobuje pýcha, a poté následuje pád do otroctví hříchu.
Oko, ve tvé "svobodě" hřešit, je satanská pýcha. Přesně tuto pyšno "svobodfu" si zatím užívá satan. A jestli toho i přes toto varování nenecháš, staneš se jeho učedníkem. Zatím tě omlouvá, žes to činil nevědomě. Nyní jsi byl varovaný, takže omluvy už není pro tebe ani pro tvou satansky pyšnou a nabubřelou "svobodu" hřešit!
V klidu vydechni, a uvědom si, že pyšná "svoboda" hřešit, je satanům vynález, když se začal "svobodně" stavět boží vůle a proti všemu božímu řádu. A ty se s tímto chceš ztotožňovat? Hamuj Oko, hamuj, dokud ještě svobodně můžeš! Znovu ti opakuji, že pravá svoboda bożích dětí, je ve ztotožněni boží a naší vůle.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 06:42:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já uvažuji tak, že když se nevzepřu svádění satana, tak zhřeším, mám vinu.
Na druhé straně, když se vzepřu, mám na svém vzepření osobní účast, musím vynaložit námahu - pokud se mi to podaří a zvítězím, zvítězím sám nad sebou a to je i moje zásluha - moje dílčí vítězství - za které mě Bůh jednou v nebi odmění. I toto jsou ony "poklady v nebi", o kterých hovořil Kristus.
Ahoj Stando.
Chápu, že něco považuješ za hřích či naopak za tvojí zásluhu a očekáváš za to odměnu. Chápu tvoje představy, jak uvažuješ. Žil jsem ve vašem náboženství mnoho let, snad ti tedy rozumím.
Četl jsi ten článek?
Pokud se vzepřu zlému, nepovažuju to za žádnou svou "zásluhu", ale za milost, která je v Ježíši Kristu, za dar od Boha. Sám ze sebe se ani zlému nejsem schopen vzepřít. Odměna je pro mne už jen to, že pod zlým nemusím žít. Nepotřebuju dvě odměny, neočekávám odměnu za něco, co jsem udělal pro sebe a co je naprosto samozřejmé. To je jako kdyby dítě očekávalo odměnu za to, že po sobě uklidí nepořádek nebo že si samo namaže chleba, aby se samo najedlo.
Pokud Bůh ze své milosti dá v životě nějaké vítězství - jakože se to mnohokrát stalo - je to pro mne odměna od Boha.
Odměnu v nebi neočekávám za to, co mi Bůh daroval, za to, co pro mne Bůh udělal ani za to, co jsem já udělal z Boží milosti sám pro sebe.
A očekávat něco takového by mi přišlo dost divné. A je úplně jedno, jestli to, co jsem udělal pro sebe, stálo málo nebo hodně námahy, to s tím nesouvisí.
Pokud jde o odměnu v nebi, tak jednoznačně věřím našemu učení a jeho principům, vyjádřeným například v Markovi 9,41. Člověk nedostává odměnu za to, co udělal sám pro sebe, když se sám sebe snažil velkým úsilím spasit od zlého či spasit od sama sebe od sebe při statečném boji se sebou, jako to máte vy (či muslimové, budhisté ...) ve vašich náboženstvích.
Nedostává odměnu ani za to, že přijal zdarma nějaké vysvobození od Boha.
Křesťanství se žije pro druhé, ne pro sebe a svoje sobectví. V křesťanství člověk dostává odměnu za to, co udělal pro druhé. A to za to, co udělal nezištně, ne za to, co člověk udělal za účelem zisku, pro svůj vlastní prospěch.
My a náš život jsme odměna Ježíši za to, co udělal pro nás, odměna těm, kteří pracovali před námi. Moje práce má a bude mít výsledek zase pro další lidi. To, že mne Bůh zbaví zlého, zbaví nějakého hříchu, jenom umožňuje tu práci pro druhé, dává prostor pro to vůbec něco dělat, nesloužit hříchu ale pomáhat, pracovat pro lidi.
Pro mne je odměna například to, když vidím někoho, na jehož život jsem měl vliv, pomohl jsem mu a tomu člověku je skutečně lépe, daří se mu lépe. To je moje radost, podobně, jako to píše Pavel.
Je pro tebe nějak srozumitelný ten rozdíl v pojetí, v pohledu na svět?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 21:08:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pravda Cizinče, výborně jsi to napsal. Odměna od Boha je již to, že nám dává milost a sílu zvítězit. Tím vítězstvím jsem již přece odměněný, a chtít za tuto "zásluhu" nebeskou odměnu jsi skvěle přirovnal k pošetilému dítěti, které chce odměnu za to, když mu rodič pomůže s úklidem nepořádku, které zlobivé dítě samo nadělalo.
Dle Písma čeká nebeská odměna na spravedlivé, na ty co Bohu důvěřují a na ty co milují. Což jsou božské vlastnosti, které si člověk jako obraz boží může sám v sobě vybudovat v Duchu svatém na pevném základě Bohem proměněného srdce.
Nebeská odměna není za to, že nás Bůh uschopnil milovat, vždyť uschopnění milovat je již samo o sobě odměnou. Nebeská odměna je za to, že milujeme a zůstáváme navěky v boží lásce. Takže zde na zemi je odměnou boží uschopnění, a v nebi je odměnou věčné setrvání.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 06:59:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Znakem pravé svobody je možnost odejít i možnost zůstat - podle svého vlastního rozhodnutí.
Strašlivý postoj, který znám ze světa od pana Uzla a podobných propagátorů "svobody". Už dříve jsem ti ke takovému postoji napsal samostatný článek. Zkus si také tvé postoje konfrontovat s články vašich papežů, popisují to, co propaguješ moc hezky.
Pravá svoboda se projevuje jako zodpovědnost, jako způsob jednání, které na sebe bere spoluzodpovědnost za svět, za sebe sama a za druhé. Pravá svoboda existuje jenom tam, kde jsou vzájemné vztahy mezi osobami, které se řídí pravdou a spravedlností. Pravá svoboda spočívá v milujícím přijetí Otcovy vůle. Evangelium nás učí, že pravá svoboda, svoboda dětí Božích, může být nalezena pouze ztrátou sebe sama, což je součást tajemství lásky. Pouze ztratíme-li sami sebe, říká nám Pán, nacházíme sami sebe skutečně. Pravá svoboda vzkvétá, když se zbavujeme břemena hříchu, který zatemňuje naše vnímání a oslabuje naši rozhodnost.
Pravá svoboda je plodem osobního setkání s Ježíšem Kristem, v následování Ježíše spočívá pravá svoboda. V něm znovu dostáváme to, o co jsme přišli v důsledku hříchu našich prarodičů. Pravá svoboda musí přijímat zodpovědná osobní rozhodnutí. Pravá svoboda je svoboda se zodpovědností.
Znakem pravé svobody je schopnost se rozhodnout, schopnost za svým rozhodnutím stát, schopnost vytrvat.
Znakem pravé svobody je to, že se rozhodnutí člověka stane.
Pokud se člověk stále rozhoduje a ještě se nerozhodnul, tak to není znakem pravé svobody, ale je to znakem nezralosti.
Pokud se člověk "rozhodnul", ale jeho rozhodnutí se nestalo, je to znakem nesvobody, otroctví.
Stando, sorry, ale to jak si představuješ "svobodu" ty je představa nestálého puberťáka. A takovým říká jeden z vašich papežů:
Změna je v mnoha případech heslem, nejvíce vzrušujícím výkonem svobody, a proto jste také vy, mladí, nezřídka nakloněni myslet si, že je nemožné přijmout definitivní rozhodnutí, závazná na celý život.
Je však tento způsob užívání svobody správný?
Je skutečně pravdou, že k tomu, abychom byli šťastní, musíme se spokojit s malými a prchavými momentálními radostmi, které - když pominou - zanechávají hořkost v srdci?
Drazí mladí, toto není pravá svoboda, takto se štěstí nedosahuje. Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a neodvolatelná, která dávají životu plný smysl. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 08:26:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zase se vymezuješ proti čemusi, co nezastávám.
Proti názorům Uzla jsem vždycky byl v opozici.
..."Pravá svoboda se projevuje
jako zodpovědnost, jako způsob jednání, které na sebe bere
spoluzodpovědnost za svět, za sebe sama a za druhé. Pravá svoboda
existuje jenom tam, kde jsou vzájemné vztahy mezi osobami, které se řídí
pravdou a spravedlností. Pravá svoboda spočívá v milujícím přijetí
Otcovy vůle."...
Proti tomuto nic, z mé strany žádné námitky.
Přesto pořád platí pro každého člověka svoboda volby - stále tedy trvá i nebezpečí zvolit si špatně a zahynout. "Znakem pravé svobody je možnost odejít i možnost zůstat - podle svého vlastního rozhodnutí."
K tomuto rozhodování samozřejmě patří i odpovědnost za život svůj i odpovědnost za životy bližních.
..."Pravá svoboda je plodem osobního setkání s Ježíšem
Kristem, v následování Ježíše spočívá pravá svoboda. V něm znovu
dostáváme to, o co jsme přišli v důsledku hříchu našich prarodičů. Pravá
svoboda musí přijímat zodpovědná osobní rozhodnutí. Pravá svoboda je
svoboda se zodpovědností."...
A všechno toto rozhodování se děje svobodně tak, že si vyberu mezi dobrem a zlem to dobré. To je odpovědnost dobré volby. Logicky - aby se vůbec volba mohla nazvat volbou, musíš mít možnosti více nabídek a z nich až pak si vybrat tu správnou a dobrou. Jinak přece ani nelze hovořit o volbě.
..." Pokud se člověk stále rozhoduje a ještě se nerozhodnul, tak to není znakem pravé svobody, ale je to znakem nezralosti."...
Pokud se člověk nerozhodne ani tak, ani onak, je stále ještě v období svého hledání směru. Pokud se ale už nějak rozhodne, neznamená to, že by už dál hledat nemusel - pro další okamžiky své přítomnosti je pro něj nachystáno další a další rozhodování. Růst vztahu s Bohem vyžaduje rozhodování postupně stále náročnější - o tom je celá Boží výchova.
..." Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby
uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a
neodvolatelná, která dávají životu plný smysl."...
To je jistě tak - ale z pohledu lidské nedokonalosti třeba chápat ono "definitivní a neodvolatelné" jen jako postoj srdce pro přítomný okamžik, jako záměr, který chce člověk uskutečnit, jako předsevzetí pro ideál. Však člověk ideálním není a každému svému rozhodnutí bývá v budoucnu do určité míry znovu nevěrný. Každý z nás! Proto se musí opět v pokání očistit a vracet se do původního směru. Poslední a skutečně už definitivní a neodvolatelné rozhodnutí učiní každý člověk až v okamžiku své smrti těla.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 09:51:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikdo zde netvrdil, že zastáváš NÁZORY Uzla.
Ty se vyjadřuješ o "svobodě" hřešit stejně jako Uzel!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 17:43:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A v čem se ohledně té tvé "svobody" liší tvoje názory od propagátorů "svobody" hřešit a "svobody" ve vztazích?
A všechno toto rozhodování se děje svobodně tak, že si vyberu mezi dobrem a zlem to dobré. To je odpovědnost dobré volby. Logicky - aby se vůbec volba mohla nazvat volbou, musíš mít možnosti více nabídek a z nich až pak si vybrat tu správnou a dobrou. Jinak přece ani nelze hovořit o volbě.
No, to je ale blbost. To je mi tě pak líto.
Pokud si člověk vybírá mezi dobrou a špatnou volbou, tak to není svoboda, ale dost blbá nouze. Něco jako komunismus. Blbější je snad už jen vybírat si mezi volbou zlou a ještě špatnější.
Co kdybych ti napsal podobný nesmysl, co vymýšlíš ty? Například: "Pokud si člověk nevybírá mezi blbostí a kravinou, tak nelze vůbec hovořit o volbě!". Jak se ti taková věc líbí? Podobně hloupě mi znějí tvoje řeči.
Nepapadlo tě někdy, že kdyby tě tvoje náboženství nezaměstnávalo nesmyslným a neužitečným rozhodováním mezi dobrem a zlem, měl bys mnohem, mnohem více času na dobro?
Co budeš dělat v nebi? Tam vůbec nebudeš mít možnost si vybírat zlo! Celou tvou "svobodu" hřešit budeš muset dát stranou. Nebudeš se tam nudit, když nebudeš mít víc nabídek?
Poslední a skutečně už definitivní a neodvolatelné rozhodnutí učiní každý člověk až v okamžiku své smrti těla.
Proč to máte takhle blbě zařízené? Proč čekáte na Smrt? Co s tebou udělá Smrt, že pak dokážeš to, co teď nesmíš?
To vám ten bůh, co vám dovoluje hřešit a schvaluje vám zlo, nedovolí se rozhodnout teď?
|
]
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 06:38:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Snad to nebude "odpověď" jako tvá "odpověď" na to čím jsi si změnil tvé srdce a co sis na něm konkrétně změnil, či jako tvá "odpověď" na to, jak s tebou v "opravdovém společenství", co mu nechybí komunikace, komunikuje Maria, či "odpověď" na to, kolikrát jsi v životě duchovně zemřel a jak jsi to poznal. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 07:28:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Toníku, jako bývalý římskokatolík musíš moc dobře vědět, že nám nikdo nic nepřikazuje, že nejsme žádná polovojenská organizace, abychom vykonávali něčí rozkazy. Moc dobře musíš vědět, že se u nás v církvi respektuje svoboda svědomí, že nám nikdo nepřikazuje, o co se smíme či nesmíme zajímat, či s kým se smíme či nesmíme setkávat.
A z čeho bych to asi tak mohl vědět, Stando, když tu jako římští katolíci o sobě téměř nic nepíšete a nesdílíte se s tím, co žijete, ale dáváte najevo přesný opak toho, co píšeš?
Můžeš o tom něco praktického napsat.
Já samozřejmě jako bývalý římský katolík znám velmi podrobně sektářské praktiky ŘKC a popisoval jsem je tady. Zákaz návštěvy bohoslužeb jiných církví je jen jedna klasická ukázka. Další aktuální praktiky ŘKC tu nedávno popisovala uživatelka s nickem brusle7. Ostatně i na ní zdejší římští katolíci předvedli jak ŘKC dnes vypadá, nejen někdy v historii: Měla "problém" už jen když se zeptala.
My, když jsme byli v ŘKC, tak jsme se s křesťany ani nesměli bavit. Měli jsme to zakázané. Taková aktivita pro nás byla na hranici těžkého hříchu. A ještě pár desítek let před námi to byl těžký hřích. Měli jsme v sobě zasetou samoregulaci, strach se bavit s někým, kdo četl bibli a věřil jí, to byl pro nás nebezpečný heretik, který by nám mohl ublížit. Zažil jsme uvolnění po revoluci, ale přesto jsme měli z "jinověrců" fóbii, dávali jsme si na ně pozor. Zažil jsem tehdy i Taize, ale to už pro nás byla velká změna.
Jen takovou klasickou ukázku praxe ŘKC, Stando: Když jsme měli svatbu, měli jsme jí v evangelickém kostele. Bral jsem si ženu, která je původem evangelička, svatba byla tedy v jejich domovském sboru. Ze strany nevěsty tam byli všichni: Rodiče, příbuzní, známí, desítky lidí. Ze strany ženicha jen rodiče, bratr, přátelé ze školy. Ostatním příbuzným i přátelům pan farář svatbu zakázal.
K čemu tedy to tvoje teatrální divadlo, když musíš vědět, že praxi ŘKC zná každý, kdo se k ní jen na kousek přiblížil?
O svobodě, která je v ŘKC, jsem tu už psal: V ŘKC je určitě svoboda svědomí pro všechny pravověrné katolíky, to ti věřím. Je to velmi podobná svoboda, jaká byla za komunistů. Tehdy měl také každý pravověrný komunista naprostou svobodu svědomí, mohl říkat, co chtěl, psát, co chtěl. "Problém" v takovém systému ale nastává už ve chvíli, kdy se člověk začne ptát.
Nemám problém se modlit společně s křesťany jiných vyznání (modlil jsem se s pravoslavnými i s evangelíky - a dokonce se účastnil pravoslavné mše) - nemohu ovšem už navštěvovat bohoslužbu třeba evangelíků, protože oni už nemají eucharistii - živého Krista pod způsobami chleba a vína - mají jen "chléb a víno - na památku". Takže ty jsi opravdu nikdy v životě nebyl na bohoslužbě evangelíků, CB, apoštolské církve, baptistů, nějaké nedenominační církve?
Jaký účel mají tedy takové tvoje otázky, co tím sleduješ?
Nic tak složitého, Stando.
Když dávám otázky na váš život, sleduji tím to, že bych se rád dozvěděl, co vy žijete.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 12:33:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ostatním příbuzným i přátelům pan farář svatbu zakázal."...
To je samozřejmě nesmysl!
Farář nemá žádnou moc cokoli takového komukoli zakazovat. Pokud by mě osobně pozval jinověrec na svoji svatbu, přijal bych to. Protože v rovině lidské nelze dost dobře odmítnout, ať už mám na to názory jakékoli. A proč bych se na to vůbec měl ptát faráře, jestliže jsem svéprávný a za své činy odpovědný?
Mám velmi kvalitní přátele jak mezi evangelíky, tak mezi českými bratry. Podnikáme občas i společné akce (třeba výlety, ochutnávku vín a pod.). Pobesedovat, sdílet se, diskutovat - co je na tom mezi přáteli špatného, aby to mohl někdo zakazovat?
Ovšem pochopitelně bych nemohl považovat evangelický obřad za nic více, než jen za bohoslužbu slova, za společnou modlitbu. Vždyť ani sami evangelíci nevěří v reálnou přítomnost Krista ve chlebu a vínu - ani nemají nikoho s mocí této služby proměnit chléb a víno na tělo a krev Kristovu! Vše se tam u nich dělá jen "na památku". I když značná část evangelíků věří v jakýsi druh setkání s Kristem při takovémto slavení Večeře Páně. Ale tomu moc teologicky nerozumím.
Svátost manželství si udělují manželé navzájem.
Mělo by se tak stát ve společenství místní církve, kterou kněz svou službou zastupuje. Dokonce i uzavřené manželství nevěřících je před Bohem platné a nerozlučitelné.
V případě katolíka, který si bere jinověrce, by se ovšem svatební slib měl uskutečnit ve společenství místní katolické církve. Pokud tedy dotyčný katolík i nadále v této církvi dál setrvává. Je to proto, že úd katolické církve se manželskou jednotou spojuje s jinověrcem (či ateistou) - ale je posvěcován katolickou stranou (jak vysvětluje apoštol Pavel). Tvoji rodiče se tvé svatby i tak zúčastnili - to je ctí - i když určitě z toho neměli takovou radost, jako kdyby sis pevněji stál za svou katolickou vírou. Církevně je totiž takováto svatba katolíka zřejmě neplatná - ale nejsem znalec církevního práva, abych ti to uměl teologicky zdůvodnit.
Zatím jsem v životě neměl důvod se jinověreckých obřadů zúčastnit. Bez důvodu (jako je třeba účast na svatbě) bych tam neměl co dělat. Hříchem nevěry by v mém případě bylo až to, kdybych si myslel, že není rozdílu mezi katolickou a evangelickou bohoslužbou - že je to jedno. Neměl bych ale žádný problém se modlit společně s křesťany jiných církví.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 17:49:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Takže jsi se v závěru tvého alibistického vykrucování přiznal k tomu co říkal Cizinec. Bez důvodu se k jiným nepodíváš. Takže tvůj zákaz tkví v důvodu. Nemáš důvod, nejdeš. Výsledek je ten samý jako když tam jít nesmíš. A ten tvůj důvod !(zákaz) se jmenuje "MY JSME TI PRAVÍ A ONI JEN DRUHOŘADÝ PLEBS, KTERÝ JE POSVĚCENÝ SKRZE NÁS POKUD K NÁM PŘILEZE! TAK CO BYCH TAM ZA NIMI CHODIL A U NICH HLEDAL?".
Oko, kde apoštol Pavel píše něco o posvěcení katolickou stranou? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 15. prosinec 2016 @ 21:41:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To je samozřejmě nesmysl! Farář nemá žádnou moc cokoli takového komukoli zakazovat. Pokud by mě osobně pozval jinověrec na svoji svatbu, přijal bych to. Protože v rovině lidské nelze dost dobře odmítnout, ať už mám na to názory jakékoli. A proč bych se na to vůbec měl ptát faráře, jestliže jsem svéprávný a za své činy odpovědný?
Stando, snad se neurazíš: Připomínáš mi funkcionáře minulého režimu, který si pochvaluje, jak bylo za komunistů dobře, byly jistoty, rostla životní úroveň a nevěří tomu, že existovaly nějaké gulagy a že byl někdo pronásledovaný.
Pokud jsi ale nezažil to, co je skutečně ŘKC zač (jakože to vypadá z toho, co píšeš, že nezažil), tak ti věřím. Toho si važ.
Mám velmi kvalitní přátele jak mezi evangelíky, tak mezi českými bratry. Podnikáme občas i společné akce (třeba výlety, ochutnávku vín a pod.). Pobesedovat, sdílet se, diskutovat - co je na tom mezi přáteli špatného, aby to mohl někdo zakazovat?
To je moc dobře. Není na tom nic špatného.
Špatná je naopak separace, cílená izolace od informací o druhých.
Vždyť ani sami evangelíci nevěří v reálnou přítomnost Krista ve chlebu a vínu
A zeptal ses na to někdy těch evangelíků, třeba těch tvých kvalitních přátel? Máš tuto informaci že "nevěří v reálnou přítomnost Krista ve chlebu a vínu" od nich, z první ruky, nebo máš tuto informaci "z druhé ruky", tedy "co se o evangelících učí v ŘKC" nebo "co si o evangelících katolíci myslí"?
Tvoji rodiče se tvé svatby i tak zúčastnili - to je ctí - i když určitě z toho neměli takovou radost, jako kdyby sis pevněji stál za svou katolickou vírou. Církevně je totiž takováto svatba katolíka zřejmě neplatná - ale nejsem znalec církevního práva, abych ti to uměl teologicky zdůvodnit.
Stando, mých rodičů si za jejich postoj moc vážím, nenechali se nakonec zastrašit. Ale opět jsi prokázal bujnou fantazii, která dává pochopit, proč pořád píšeš o virtuálním světě. Nezajímalo by tě jak to bylo v realitě, ve skutečnosti?
Často tu píšeš, jak (podle tebe) druzí neznají učení ŘKC, ale ještě častěji sám sebe usvědčuješ ze základních neznalostí i velmi podstatných věcí ŘKC věrouky a principů. Věř mi, že věci, o kterých mnoho nevíš a nejsi znalec, či které zjišťuješ a řešíš si až teď v pozdním věku, jsme probírali před pětadvaceti lety, a to velmi, velmi podrobně.
Zatím jsem v životě neměl důvod se jinověreckých obřadů zúčastnit. Bez důvodu (jako je třeba účast na svatbě) bych tam neměl co dělat.
No, jednou jsi tu přímo napsal, že jsi nikdy v životě na žádné takové bohoslužbě nebyl, tak jsem jenom chtěl potvrdit, že to tak je. Teď jsi to přímo nenapsal, ale asi se na tom nic nezměnilo? O tom zákazu vím, je to tedy logické, že se chováš podle něj. Ten zákaz navštěvovat bohoslužby jiných církví tedy stále platí, to se nezměnilo od našich dob?
Nemáš tedy žádný důvod navštívit bohoslužbu jiné církve? Co například úcta k pravdě, aby sis ověřil, jestli to, co vám o druhých církvích říjaí v ŘKC je pravda?
Předpokládám, že alespoň v televizi (na netu) jsi nějakou bohoslužbu jiné církve někdy viděl?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 10:02:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ten zákaz navštěvovat bohoslužby jiných církví tedy stále platí, to se nezměnilo od našich dob?"...
Nejde přece o žádný zákaz, jde o hřích synkretismu.
Nemohu přece vytvořit jednotu církve kolem Pánova stolu s těmi, kteří věří odlišně od mé víry! Tolik ti nedá zdravý rozum, že je to nemožné?
Samozřejmě, že mám představu (i z televize), jak vypadají obřady protestantských církví. A nijak se s tím netajím, že z mého pohledu jsou to modlitební shromáždění. Je to ale pořád obraz stáda Kristova bez místního pastýře - chybí biskup nebo jím pověřený zástupce (diakon, farář). Také v katolickém kostele jsem zažil podobné modlitební shromáždění, které vedl jenom jáhen - byla to pouze bohoslužba slova. Na bohoslužbu oběti třeba člověka s tímto druhem služby, s mocí proměňovat chléb a víno.
Mí protestantští přátelé věří v reálnou přítomnost Krista při slavení Večeře Páně jen jaksi "duchovně". To znamená, že podstata chleba a vína se u nich nijak nemění - že je to stále jen chléb a víno (pokud zbude chléb, mohou ho klidně dát třeba psovi) - a já s nimi v jejich případě musím souhlasit. Nemají totiž nikoho s touto mocí služby proměňovat chléb a víno do Kristova těla a krve.
Nejde o to, že by tvoje rodiče snad někdo zastrašoval - zúčastnili se tvé svatby proto, že tě mají rádi víc, než si uvědomuješ.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 12:19:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Svatý synkretista Jan Pavel II:
Oko:Nejde přece o žádný zákaz, jde o hřích synkretismu. Nemohu přece vytvořit jednotu církve kolem Pánova stolu s těmi, kteří věří odlišně od mé víry! Tolik ti nedá zdravý rozum, že je to nemožné?
Oko, ale ve tvé vymyté hlavě je právě toto ten ZÁKAZ!! Nesmíš, aby ses neposkvrnil hříchem synkretismu?! V případě evangelické církve se jedná o ekumenismus, a ne o synkretismus. Synkretismus si schovej na šamany a buhdisty se kterými se u oltáře "svatý" JPII objímal. Ale to ti vůbec nevadí, že? Když se tvůj nejvyšší "svatý" fuhrer otevřeně a veřejně dopouští do očí bijícího synkretismu! A ty budeš ohrnovat tu svou modloslužebnou držku nad křesťany a prohlašovat, že jednota s nimi je synkretismus? Zde je již vůči tobě na místě jenom vulgarismus. Jsi starý k...t Oko, a pořádný!! To se hned tak nevidí, takový případ jako jsi ty.
Když je pro tebe synkretismem jednota s KŘESŤANY, čím je pak to, co předvedl JPII v Assisi??
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 16:01:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nejde přece o žádný zákaz, jde o hřích synkretismu.
A proč zase utíkáš od otázky někam jinam? No, já se neptal na hřích synkretismu, ptal jsem se na zákaz:
Je však výslovně zakázáno chodit na kázání a bohoslužby jinověrců, přijímat od nich svátosti a být jim kmotry při náboženských úkonech.
jestli ten zákaz stále platí.
Nemohu přece vytvořit jednotu církve kolem Pánova stolu s těmi, kteří věří odlišně od mé víry! Tolik ti nedá zdravý rozum, že je to nemožné?
Stando, zdravý rozum mi dává spoustu věcí. Mnoho z toho, co mi dává zdravý rozum je opak toho, co tu vymýšlíš ty, nebo co máš tam od vás naučeno. Proto se tě ptám.
Když bys tedy byl na bohoslužbě některé z křesťanských církví, které věří v Ježíše Krista, byl by to pro tebe hřích synkretismu, jestli tě chápu dobře. Jak se tedy díváš například na společné bohoslužby typu Taize?
Nejde o to, že by tvoje rodiče snad někdo zastrašoval - zúčastnili se tvé svatby proto, že tě mají rádi víc, než si uvědomuješ.
Takže skutečná realita tě nezajímá, jen tvoje bajky, domyšlenky o něčem, o čem nic nevíš. Myslel jsem si to, nepřekvapils.
Už sis alespoň zjistil, jak je to s tím manželstvím a svatbou, když jsi takovou základní věc doteď nevěděl a žiješ v omylu?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 17:53:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A proč zase utíkáš od otázky někam jinam? No, já se neptal na hřích synkretismu,"...
Právě že ano! Přijímat "svátosti" u jinověrců je čistý synkretismus.
Svátosti lze přijímat pouze ve společenství Kristovy církve - a to od těch, kteří jsou pro tuto službu (skrze řetězec vkládání rukou) Duchem svatým určeni.
Na kázání si ovšem mohu chodit, kam sám chci!
Pokud ovšem nalézám zalíbení v herezích a vlivem nedostatečného vzdělání ve víře jsem jimi nakonec oklamán, pak bych na tom měl i svůj podíl viny.
..."Jak se tedy díváš například na společné bohoslužby typu Taize?"...
Taizé je společné setkávání křesťanů různých vyznání v modlitbě, ve slavení Boha žalmy a písněmi, ve společném vzdělávání v Bibli.
Nejedná se však o společně slavené bohoslužby!
Eucharistii může přijímat pouze ten, kdo věří v reálnou přítomnost Krista v proměněném chlebu a vínu (skutečné tělo a skutečná krev Krista), kdo byl pokřtěn a očistil se od hříchů svátostí pokání, kdo sdílí jedno jediné společenství katolické církve (tedy i např řeckokatolíci i další církve v jednotě s papežem). Protestanté však nemohou přijímat eucharistii ani v Taizé!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 16. prosinec 2016 @ 21:03:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jednota s papežem, který prokazatelně v Assisi spáchal hřích synkretismu? Ta tvoje eucharistie je stejně ohavná, jako modlitby ke zlým duchům v Assisi. Tam se ukázala kompatibilita řk modloslužebných svátostí, s modloslužbou v jiných nekřesťanských náboženstvích. Aneb modloslužebníci celēho světa v Assisi spojte se!
|
]
Synkretismus - Re: K čemu jsou křesťanu dobré cnosti. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 10:42:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Právě že ano! Přijímat "svátosti" u jinověrců je čistý synkretismus.
Stando, moc děkuju za otevřenost.
Co například svátost křtu v evangelické církvi? Když jsou například rodiče, z nichž jeden je evangelík, druhý římský katolík a dají pokřtít dítě v evangelické církvi, tak je to pro tebe "synkretismus" a je to těžký hřích?
Na kázání si ovšem mohu chodit, kam sám chci!
To je docela dobré, máte skutečnou svobodu.
A kam jsi tak naposled chtěl jít na kázání? ;-)
Pokud ovšem nalézám zalíbení v herezích a vlivem nedostatečného vzdělání ve víře jsem jimi nakonec oklamán, pak bych na tom měl i svůj podíl viny.
To určitě! Je vidět, že když píšeš osobní zkušenost, píšeš zasvěceně.
A už sis zjistil, jak je to se svatebním slibem dvou platně pokřtěných lidí, abys nežil v nedostatečném vzdělání ve víře a nebyl nakonec oklamán a neměl na tom tvůj podíl viny (a ještě k tomu nespletl tvými vyjádřeními další lidi)?
Nejedná se však o společně slavené bohoslužby!
Aha. Taize je tedy OK a není to pro tebe "synkretismus"?
Mohl bys zhruba napsat tvou definici slova "bohoslužba" a v čem se "bohoslužba" liší od toho, co "bohoslužba" není?
|
]
Synkretismus - Re: K čemu jsou křesťanu dobré cnosti. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 18. prosinec 2016 @ 10:41:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." A kam jsi tak naposled chtěl jít na kázání?" ;-)...
Když nepočítám kázání v katolickém kostele, právě před týdnem jsem byl na přednášce jednoho českého bratra z Evangelické bohoslovecké fakulty.
..."Mohl bys zhruba napsat tvou definici slova "bohoslužba" a v čem se "bohoslužba" liší od toho, co "bohoslužba" není?"...
Divím se, že jako bývalý katolík dáváš tyto otázky. Odpovědi bys měl znát ze svého mládí.
Rozeznáváme v podstatě dva druhy bohoslužby:
1.) bohoslužba slova.
2.) bohoslužba oběti.
Bohoslužbu slova můžeme slavit spolu se všemi křesťany - se všemi, kteří byli spolu s Kristem ponořeni do jeho smrti a spolu i vzkříšeni do života Božích dětí. Je to otevřené shromáždění křesťanů i těch, kteří se ještě křesťany nestali, ale už uvěřili v Krista Spasitele. Nemůžeme ji však slavit spolu s muslimy, pohany či ateisty u nich je absence této víry. V takovém případě by to byl synkretismus. U nich je poznání Boha natolik diametrálně odlišné, natolik jiné, že se spolu ani modlit nemůžeme ke stejnému Bohu. Jejich lidské představy o Bohu jsou jiné než naše nebo žádné.
Bohoslužba oběti je slavení Večeře Páně - To je uzavřené shromáždění Kristovy církve, důvěrné společenství učedníků s Pánem u jeho stolu. Toho se může zúčastnit pouze pokřtěný katolík, který své nitro očistil od hříchů svátostí smíření, nebo křesťan, který je v jednotě s katolickou církví, který má stejnou víru. Této večeře se nemůže zúčastnit protestant, který má víru jinou, který nevěří ve fyzickou přítomnost Krista v eucharistii. I v tomto případě by to byl synkretismus.
Rozdílné víry ve svých rozdílnostech nemohou logicky vytvořit jednotu. Mohou vytvářet jednotu pouze na těch prvcích víry, které mají společné. Tomu se pak říká "ekumenismus".
..." Když jsou například rodiče, z nichž jeden je
evangelík, druhý římský katolík a dají pokřtít dítě v evangelické
církvi, tak je to pro tebe "synkretismus" a je to těžký hřích?"...
Samozřejmě že není toto zrovna ideální stav, ideální vzor manželské jednoty. Křest je iniciační svátost a je zcela jedno, kdo křtí - zda katolík, protestant nebo pohan. Musí být u křtěnce či jeho zákonného zástupce (pokud je nesvéprávný) nutně přítomna víra v Ježíše Krista Spasitele a vyjádřena touha, aby se křtěnec stal křesťanem. V takovém případě je možno křtít (Mt 28,19) a zbytek už vykoná svou mocí Duch svatý.
Synktretismus je spojování více nesourodých náboženství v jeden celek (např. katolické obřady s pohanskými obřady woodoo) - v takovém případě nelze vytvořit jednotu společenství.
Křest není shromážděním církve v pravém slova smyslu, je to v rovině osobní "pokristění" křtěnce, aby se on stal Božím dítětem. Křest nemůže být synkretismus, ani kdyby křtil nevěrec (s úmyslem křtít) - protože křest je důvěrné spojení člověka s Bohem.
|
]
Synkretismus - Re: K čemu jsou křesťanu dobré cnosti. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 18. prosinec 2016 @ 15:17:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Křtít může i pohan? Ano, známý to řk blud. Kristus nepověřuje křtem pohany, posíla křesťany k pohanům aby je křtili. Pohani se mají křtít mezi sebou?
Když může křtít pohan, může na tebe vkládat ruce ten samý pohan. A to se v římskē nevěstce děje. Křtění miminek a vkládání rukou dělají modloslužební pohani. Proměna v Kristu nenastane, a seslání Ducha se nekoná. Toť ukákový výsledek řk svátostí.
Ale těch lží kolem jak to skvěle funguje. Nefunguje! A nefunguje to pořádně ani u těch 10-20 pravidelných návštëvníků kostelů, což není ani 1% obce.
To, že řk svátosti fungují jsou lži, velké lżi, které si sami sobě nesmí oběti lži pro velký strach ze zatracení přiznat. Tím taky začíná katechetická výchova, vštïpit strach ze zatracení každému, kdo by pochyboval o svátostech řk.
To je tvůj hlavní problém Oko, ty moc chceš aby svátosti fungovali, ty dokonce i vidīš, že fungují, jenže je to vize jenom ve tvé hlavě, a ostastní to nevidí. Znám tady toto Oko, dobře to znám.
|
]
Synkretismus - Re: K čemu jsou křesťanu dobré cnosti. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 20. prosinec 2016 @ 06:53:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, psal jsi tady:
Taizé je společné setkávání křesťanů různých vyznání v modlitbě, ve slavení Boha žalmy a písněmi, ve společném vzdělávání v Bibli. Nejedná se však o společně slavené bohoslužby!
Tak se ptám, co je to pro tebe ta "společně slavená bohoslužba"?
Divím se, že jako bývalý katolík dáváš tyto otázky. Odpovědi bys měl znát ze svého mládí.
Rozeznáváme v podstatě dva druhy bohoslužby:
1.) bohoslužba slova.
2.) bohoslužba oběti.
No, právě proto, že tyto ŘK pojmy znám, se tě ptám. Ty je znáš?
Když tedy znáš ŘK pojmy, tak mi vysvětli, jak prosímtě může stát, že se "setkávají křesťané různých vyznání v modlitbě, ve slavení Boha žalmy a písněmi, ve společném vzdělávání v Bibli." a "nejedná se o společně slavené bohoslužby"?
Křest nemůže být synkretismus, ani kdyby křtil nevěrec (s úmyslem křtít) - protože křest je důvěrné spojení člověka s Bohem.
Alespoň svátost křtu tedy už máte společnou? To tedy není pro vás "synkretismus", i když je to svátost, jestli tě dobře chápu.
Synktretismus je spojování více nesourodých náboženství v jeden celek (např. katolické obřady s pohanskými obřady woodoo) - v takovém případě nelze vytvořit jednotu společenství.
Tedy, jestli dobře chápu: Slavit Večeři Páně s evangelíky či jinými křesťany je pro vás "Synkretismus" a nejste schopni s nimi vytvořit jednotu společenství, ale například nosit lebku mrtvého na stříbrném podnose pro vás není "synkretismus" a v tom můžete tvořit jednotu? |
]
|
|
|
|
