Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Radoslav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 16656, komentáře < 7 dní: 231, komentářů celkem: 430131, adminů: 60, uživatelů: 5253  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 451 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Willy
rosmano
ivanp
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116910302
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Zemřel monsignore Oto Mádr
Vloženo Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 10:22:00 CET Vložil: Olda

Ekumenismus poslal poutnick

Ve věku 94 let zemřel 27.2. ve večerních hodinách český teolog mons. Oto Mádr, kanovník Vyšehradské kapituly a šéfredaktor Teologických textů. Poslední rozloučení se koná v sobotu 5. 3. 2011 od 10.00 hodin v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Oto Mádr se narodil v Praze 15. února 1917. V roce 1942 byl vysvěcen na kněze. Na Gregoriánské univerzitě v Římě dosáhl doktorátu z morální teologie. V roce 1951 byl za činnost v katolickém hnutí vysokoškolských studentů zatčen a po dvou letech odsouzen za velezradu a špionáž k trestu smrti, který mu byl potom změněn na doživotí. Po podmínečném propuštění v roce 1966 pracoval jako sanitář v nemocnici a správce muzejního depozitáře. Rehabilitován byl v roce 1969 a nastoupil na teologickou fakultu. Zakrátko byl ale z rozhodnutí normalizačních státních orgánů z fakulty opět propuštěn. V roce 1975 byla zrušena jeho soudní rehabilitace a původní rozsudek potvrzen se sníženou vazbou. O tři roky později mu byl odebrán tzv. "státní souhlas k výkonu duchovenské služby" a až do roku 1989 pracoval jako významný organizátor katolického samizdatu. Pracoval také na překladu všech dokumentů 2. vatikánského koncilu. Vydával a redigoval časopis "Teologické texty", knižní edici "Duch a život", publicistickou sérii "Orientace", a několik časopisů. Vedl tajné teologické přednášky a zajišťoval bytové přednášky zahraničních teologů a filozofů. Po roce 1989 byl mimo jiné členem rady České křesťanské akademie Praha a členem kuratoria Evropské společnosti katolických teologů.

Otec Mádr patří k těm vzácným lidem kteří zasvětili celý svůj život Bohu a církvi, neznají odpočinek a přesto jsou natolik skromní a nenápadní že ten kdo je přímo nezná si ani nemusí všimnout jejich existence. Poté co absolvoval seminář tak vyučující váhali jestli má být vůbec vysvěcen na kněze, podobně jako v případě faráře z Arsu. Tentokrát proto že nesplňoval zdravotní předpoklady pro výkon kněžského povolání. Byl natolik slabý a nemocný že to vypadalo že brzo umře. To mu sice zůstalo po celý život ale dožil se 94 let a z toho 14 prožil v nejtěžších komunistických věznicích. Po celý život jedl jen minimálně. Pohoštění zásadně odmítal a považoval za ztrátu času, místo čaje pil horkou vodou a občas si do ní nakapal trochu citronové šťávy. V pozdějších letech byla typickým obědem suchá houska na eskalátoru v metru. Přes jeho asketický způsob života tvořili nerozlučnou dvojici s páterem Zvěřinou, který byl veselý člověk mohutné postavy. Oto Mádr byl ztělesněná činorodost. Když se vracel po válce domů z Vatikánu kde mu nic nechybělo tak velice dobře věděl do čeho jde, do vězení a možná i na smrt a že ho po světské stránce nečeká nic dobrého. Kvůli tomu dostal i zvláštní papežské požehnání na cestu. Ihned po návratu začal pracovat na přeměně církve a napsal jistou parafrázi na Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské ve kterém se snažil připravit katolickou církev na nastávající změny. Na to že končí světská sláva a politická podpora a začíná služba v nedostatku a utrpení. Na to že umírá jedna epocha a začíná další. Poté co byl odsouzen k smrti, omilostněn a uvězněn začal sloužit jako kněz vězňům a koordinovat to co v náboženské oblasti dělali oni.

Právě v té době kdy byl uvězněn udělal mnoho nových zajímavých zkušeností, stejně jako všichni ostatní uvěznění duchovní. Začali se intenzivně a těsně stýkat se spoustou lidí se kterými by se za normálních okolností nepotkali. S evangelíky i bezvěrci všeho druhu. Od masarykovců až po komunisty kteří upadli v nemilost svých kolegů. A právě tehdy je začali víc a intenzivněji vnímat jako lidi a bližní. Zjistili že máme mnohé věci všichni společné, přes všechny rozdíly. Takhle a tehdy se začal rodit český ekumenismus. Potom když po letech vyšli na svobodu tak ke svému údivu zjistili že mezitím proběhnul II. vatikánský koncil kde biskupové vyhlásili přesně to k čemu oni došli mezitím ve vězení. Otevřenost a službu celému světu a touhu po jednotě v Kristu. Bez ohledu na jakékoliv překážky a protivenství. Podobnou zkušenost jsem nezávisle prodělal později na komunistické vojně i já, i když jsem tehdy nechápal souvislosti. Šel jsem tam s tím že komunisti mají rohy a ocasy a najednou jsem potkal lidi. Na kterých jsem byl závislý ve všech životních potřebách a kteří se ke mě často chovali slušně a laskavě až jsem se někdy musel stydět. Možná měl podobné pocity i ten oloupený Žid když ho zachraňoval Samaritán nad kterým by třeba jindy ohrnul nos a s pohrdáním ho sám minul. Ota Mádr po propuštění neúnavně obcházel kněze kteří pracovali jako dělníci i laiky které znal, mluvil s nimi jak pokračují v duchovní práci a pořád si zapisoval do pověstného sešitku co dělají a co umějí.  Díky tomu pak v době Pražského jara dokázal během několika dnů zajistit vydání kvalitních knih a časopisů, výuku náboženství a spoustu jiných věcí. Stejně neúnavně a vytrvale pracoval v období normalizace i po obnově svobody. začínal znova a znova. Mezi jeho žáky patří mnozí kněží a teologové, například monsignore Halík. Díky němu bylo navázáno i mnoho ekumenických kontaktů, obnovena důvěra a odpuštěny staré i nové viny.

Odpočinutí věčné dej mu ó Pane a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen.


"Zemřel monsignore Oto Mádr" | Přihlásit/Vytvořit účet | 9 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Děkuji za život P. Mádra (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 10:30:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Odpočinutí věčné dej mu Pane a světlo věčné ať mu svítí, ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen

Děkuji Hospodinu za život P. Mádra.



Re: Zemřel monsignore Oto Mádr (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 03. březen 2011 @ 12:37:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
S názory a tezemi pana Mádra vcelku důsledně nesouhlasím. Nicméně jednalo se bezesporu o jednoho z největších katolických myslitelů současnosti.



Stránka vygenerována za: 0.17 sekundy