poslal Aleš Franc CIZÍ OHEŇ - 1. F. A. Mesmer, magnetismus a hypnóza
Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání”
Kapitola I
F. A. Mesmer, magnetismus a hypnóza
Motto:
„Tato léčivá síla, která byla po celé jedno století mnohdy pošetile
popírána či zesměšňována, je zázračným, nedocenitelným darem božím propůjčeným
člověku.“
Samuel Hahnemann
„Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií
uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni -
prostí i významní - mu dychtivě naslouchali a říkali si: "On je ta božská
moc, která se nazývá Veliká." Poslouchali ho ve všem proto, že na ně
dlouhý čas působil svou magií.“
Skutky apoštolské kapitola osmá, verše devátý až jedenáctý
Historická část
Předmluva ke kapitole
S hypnózou, od slova (hypnos
– spánek), se můžeme setkat již ve starém Egyptě a později v Řecku, kde
sloužila jako prostředek kultického léčení. Ve středověku byla využívána
v některých mnišských řádech1.
Paracelsus ve svých spisech uvádí, že mniši v jednom korutanském klášteře
odváděli při ošetřování pozornost nemocného lesklými předměty.2Zweig vidí analogii i
v živočišné říši: „Mimo lidskou
oblast, v říši zvířat, byl dávno známý pohled hada, poutající a působící
strnutí, a dokonce mytologický symbol Medusy neznamená nic jiného než ochrnutí
vůle pod nadvládou sugesce.“3
Za současné terapeutické
rozšíření hypnózy dnes vděčíme především Franzi Antonu Mesmerovi a jeho
následovníkům.
Období 1734 - 1778
Mládí, studia a svatba
Narodil se 23. května 1734
v Iznangu u Bodamského jezera jako syn biskupova myslivce. Ve své
dospělosti přichází studovat teologii do Ingolstadtu a po získání doktorátu
z filosofie odchází opět na studia, tentokrát do Vídně, kde studuje práva
a medicínu. Na základě práce „De planetarium influxu,“ kde popisoval moc
jakéhosi „fluida,“ tajemné síly, „která
do všech proniká a... ba i do nervové tekutiny prostupuje“ 4 obhájil v roce 1776 svůj již druhý
doktorát.
Po sňatku se
zámožnou vdovou pak Mesmer ve Vídni vyženil rodinný dům se sídlem na
Landstrasse číslo 261, na jehož zahradě pořádal proslulé večírky pro vídeňskou
smetánku. Hostil zde např. W. A. Mozarta, který se o Mesmerovi zmínil i ve svém
slavné opeře „Cosi fan tutte“; dále pak i Haydna, Glucka a později Beethovena.
Mesmer sám na těchto večírcích hrával na skleněnou foukací harmoniku, která
v jeho pozdějším životě sehrála nezastupitelnou roli.
Setkání s magnetem
Ačkoliv se Mesmer k lékařské
praxi nijak neměl, zvrat v této věci nastal, když v létě roku 1774
cestovala přes Vídeň jistá žena, která trpěla nevolnostmi žaludku. Ta požádala
Maximiliana Hella, jezuitského kněze a tvůrce magnetu, aby jí proti bolestem
sestrojil příruční magnet. Představa, že magnet napomáhá od bolestí, nebyla
ničím novým; myšlenku, že se jím dá léčit, razil již Paracelsus, který jej nazval
„králem všech tajemství.“ Tato zkušenost také zcela proměnila směr Mesmerova
života a mladý medik, který se doposud do lékařského řemesla nikterak nehrnul,
se rázem stal magnetickým léčitelem.
Mesmer si proto u Hella
objednává magnety a zahradu v Landstrasse mění v soukromé sanatorium.
Zaujat údajnou léčivou mocí magnetu, kterou skloubil se svým naturfilosofickým
pohledem na svět, ihned začal léčit vídeňské prominenty. Věřil, že přikládání
magnetu na lidské tělo dodává ono uzdravující fluidum, o kterém se zmiňoval ve
své doktorské práci. Prováděl i skupinovou magnetoterapii, při které léčení
seděli v kruhu, vzájemně se dotýkali konečky prstů, čímž uzavírali
magnetický kruh. Jindy seděli na okraji vodní nádrže se zmagnetizovanou vodou,
do které vsouvali špičky svých bosých nohou, spojeni na rukou lany, která byla
přivázána ke zmagnetizovaným stromům. Mesmer při těchto kůrách hrával na svoji
„zmagnetizovanou“ foukací harmoniku a později používal i jiných,
„zmagnetizovaných“ hudebních nástrojů.
Svoji magnetománii neustále
rozvíjel a později magnetizoval zrcadla, šálky, oděvy, talíře, další hudební
nástroje, kočky, psy, stromy… a tak neuplynul ani rok od návštěvy oné ženy a
jméno doktora Mesmera znali v Hamburgu, Mnichově i Ženevě. Otevřené
publicitě se Mesmerova metoda začala těšit až po vyléčení téměř slepého a
ochrnutého akademického rady Osterwalda. Za přispění jeho dobrozdání byl Mesmer
dne 28. listopadu 1775 slavnostně jmenován členem kurfiřtské bavorské akademie.
Duchovní síla
Mesmer však záhy zjistil, že
za léčebný úspěch nevděčí síle magnetu, ale síle své vlastní osobnosti, a že
podobných úspěchů může dosáhnout pouhým přikládáním rukou. Aby nemusel anulovat
své dosavadní teorie, zvolil podle Zweiga kličku.
„Místo co by se
zřetelně vzdal své neudržitelné teorie o léčivé moci magnetu, volí křivolaký
ústup. Začne totiž operovat pojmem „magnetický“ dvojsmyslně, prohlásí, že je
sice pravda, že nerostný magnet vůbec nepomáhá, ale že to, co při jeho
léčebných postupech působí, je rovněž magnetismus, jakýsi „animální“
magnetismus, síla v živém člověku, která je analogická s onou
tajemnou silou mrtvého kovu.“ 5
Jeho masové seance, které
jsou provázeny hudební projekcí, se vyznačují křečemi pacientů, padáním na zem,
záchvaty hlasitého pláče a smíchu poté, co se jich jejich léčitel dotkne, nebo
jen pokyne rukou směrem k nim. Nejprve však předchází napjaté očekávání, které
vyvrcholí pozvolnou „krizí,“ jež bývá považována za kulminaci léčby a projevů
skrytých symptomů. Poté dochází ke zklidnění, která se projevuje tělesnou
slabostí, např. mdlobou. Po procitnutí někteří ihned svědčí o svém uzdravení.
Zatímco si svérázná Mesmerova činnost získává stále více přívrženců ze strany
obyvatelů Vídně, odborné kruhy, především lékařská fakulta, začínají Mesmera
ignorovat a později kritizovat.
Slepí vidí
Ke skutečnému konfliktu
došlo až tehdy, kdy Mesmer léčil pianistku Marii Terezii Paradiesovou, která ve
čtyřech letech ztratila zrak. Příznaky však dávají na srozuměnou, že se jednalo
o něco jiného než o organickou slepotu. Její ošetřující lékaři popisují „křečovité cukání v očích, jež potom
vždy vystoupily z očních dutin, bolesti sleziny a jater, jež vyvolávaly
záchvaty podobné šílenství.“ 6 Paradiesová, která se zatím stala
Mesmerovou milenkou, dle jeho zpráv opět nabyla zraku a v jeho domě se
pozvolna zotavovala z dlouhotrvající choroby. Tuto idylu překazil až vpád
otce pacientky, který s tasenou šavlí vylomil dveře Mesmerova domu a
domáhal se nazpět své dcery. Ta pak byla od otce inzultována, avšak odmítla se
domů vrátit a zůstala u Mesmera v jeho opatrovnické péči. Následkem šoku
však údajně opět ztratila zrak. Lékařská fakulta na základě této aféry povolává
na Mesmera mravnostní policii a ten raději volí odchod do rodného Švýcarska.
Období 1778 – 1784
Paříž otevírá náruč
Doma se však Mesmer moc
neohřál a záhy, v roce 1778, odešel hledat štěstí do Paříže. Za podpory
svobodných zednářů, jejichž lóže byl členem a jejichž působnost byla
v tehdejší společnosti nepřehlédnutelná, získává útočiště v domě
rakouského velvyslanectví. V oficiálních kruzích Francie té doby vládne
duch osvícenství, předobraz pozdějších temných dob Velké francouzské revoluce.
Avšak umělecká a intelektuální smetánka, ostatně jako všude v Evropě, je
pro mystično a okultismus nadmíru otevřená. V té době si madam Pomapadour
nechá věštit z kávové sedliny, vévodkyně z Urfe se nechá poněkud
netradičně omlazovat pod Dianiným stromem, princ Rohanský hostí alchymistu
Josepha Balsama a na hřbitově svatého Medarda lidé obléhají hřbitov, aby se u
hrobu pařížského arcijáhna nechali uzdravit. Není divu, že Mesmer se svojí
metodou narazil na připravenou půdu.
Přes negativní dobrozdání
berlínské akademie a vídeňské lékařské rady Mesmer v Paříži navštěvuje
prezidenta akademie La Roy. Také jeho instituce se však Mesmerovou metodou
odmítá zabývat. Mesmer se proto obrací na pět světových lékařských fakult,
které však se šarlatánstvím nechtějí mít nic společného. Zhrzený lékař proto
publikuje na vlastní pěst práci „Pojednání o jevu animálního magnetismu“
(1779), v níž si stěžuje na ignoranci akademické obce, avšak bezděky
prozrazuje, že mu o skutečné posouzení jeho metody vlastně ani moc nejde.
„… bylo
by protismyslné přidělovat mi jako soudce takové lidi, kteří nechápou nic
z toho, co si osobují posuzovat. Nepotřebuji soudce, ale žáky. Právě proto
směřuji všechny moje snahy k tomu, abych obdržel oficiálně od nějaké vlády
dům, kde bych nemocné podrobil léčení a kde bych mohl plně dokázat působnost
animálního magnetismu, aniž bych musel vyvracet další křivá obviňování.“ 7
Na vědce, usilujícího o
uznání své metody, poněkud nezvyklé prohlášení.
Přítel aristokratů
Ačkoliv je cesta
k oficiální vědě stále pro Mesmera uzavřena, doširoka se zde otevírá, jako
ostatně i ve Vídni, cesta k aristokracii. Na Mesmerovu stranu se staví
jednak osobní lékař hraběte z Artois Charles Delson a jednak přímo u
panovnice, královny Marie Antoinetty, intervenuje v Mesmerův prospěch
jedna z jejích dam, kterou Mesmer údajně vyléčil z ochrnutí. Ale i
přes úspěch u aristokracie akademie zůstává neoblomná. Nicméně během dvou let
je Mesmer již tak pevný v kramflecích a těší se takové oblibě, že si může
dovolit pohrozit vládě, že pokud mu nezajistí legalitu jeho metody a peněžitou
podporu ve výši čtyř až pěti tisíc franků, opustí Francii. Ludvík XVI.,
rozvážný, byť trochu apatický panovník slunné Francie, se však staví na odpor a
Mesmer na protest králově neoblomnosti opouští Paříž a odjíždí do Německa.
Jako odpověď na jeho
dobrovolný odchod do exilu nastává v Paříži hotový poprask, když aristokracie
rozpoutala celonárodní kampaň za jeho návrat. Dokonce z kazatelny pařížské
katedrály se ozývá plamenné kázání na Mesmerovu podporu a svobodní zednáři
vyvíjejí politický nátlak ve prospěch svého bratra. A tak, proti vůli krále i
lékařské akademie, je Mesmerovi nakonec umožněno, aby se, za podmínek, které si
sám stanovil, vrátil do Francie. Mesmer využívá příležitosti a za přispění
svého advokáta zakládá vlastní akademii a vydává akcie, za které získává přes
tři sta tisíc franků a jeho přívrženci zakládají „Harmonickou společnost.“
Zcela nezávislý Mesmer začíná v Paříži opět svoji praxi a krom nemocných,
kteří trpí epilepsií, tělesnými vadami nebo mají otevřené rány, se ujímá léčit
všechny nemoci včetně rakoviny.
Rozmach
V té době se Mesmer již
stává miláčkem nejen francouzské šlechty, ale i proletariátu. Aby se jeho
metoda stala přístupnou široké veřejnosti, vyrábí i levné magnetické nádoby,
čímž si naklání městskou chudinu. Ve Francii tak začíná „mesmerománie.“
„V zámcích a parcích se zakládají magnetické
háje a jeskyně, v městech vznikají tajné kroužky a lóže, mezi příznivci a
odpůrci dochází k otevřeným rvačkám, ba dokonce k soubojům – krátce,
Mesmerem vyvolaná energie zaplaví celou Francii nebezpečným, nakažlivým fluidem
snobismu a hysterie: mesmerománií “ 8
To vše prakticky
v předvečer vražedné francouzské revoluce. S trochou nadsázky by se
snad dalo říci, že Mesmer byl jedním z těch, kteří francouzské revoluci
připravil půdu. Vždyť, podle Schotta:
„klasický mesmerismus požadoval nejen vědecké uznání, nýbrž
zahrnoval také představy ve smyslu osvícenectví a francouzské revoluce,
v níž mnozí mesmeristé hráli určitou roli. Mesmer sám založil „Harmonickou
společnost“ a navrhl demokratické státní zřízení.“ 9
Období 1784 - 1793
Před králi země
V této době už Mesmer
postupuje vpřed mílovými kroky a záhy dobývá i srdce dalších příznivců
z řad vysoké šlechty. U dvora k nim patří už nejen Marie Antoinetta,
ale i všechny dvorní dámy. Jediný, kdo si zachoval chladnou hlavu a kdo na
celou věc pohlížel i nyní s podezřením byl sám král, Ludvík XVI. Aby
v celé věci zjednal jasno, podepsal v březnu roku 1784 kabinetní
příkaz lékařské společnosti a akademii, aby okamžitě přezkoumala mesmerismus
v jeho možných zhoubných i blahodárných důsledcích. Obě společnosti za
tímto účelem vytvářejí komisi, jejíž členové jsou dodnes světoznámými
osobnostmi vědy. Patří sem dr. Guillotin, konstruktér gilotiny, vynálezce
bleskosvodu Benjamin Franklin, astronom Bailly, chemik Lavoisier a botanik
Jussieus.
Zdrcující posudek
Zpráva komise však dospěla
pro Mesmera ke zdrcujícímu závěru. Vliv mesmerismu na pacienty totiž popsala
následovně.
„Někteří
jsou klidní, tiší, jako u vytržení, jiní kašlou, plivají, pociťují slabou
bolest, horkost po celém povrchu těla a vyráží na nich pot, jiní se otřásají
v křečích. Tyto křeče jsou mimořádné co do počtu, trvání a síly. Jakmile
propuknou u jednoho, projeví se hned u ostatních. Komise pozorovala křeče,
které trvají až tři hodiny, provázeny dávením kalné hlenovité vody, jež je
důsledkem nadměrné, násilné námahy. Lze v ní spatřit i jednotlivé stopy
krve. Tyto křeče jsou charakterizovány trhavými a nezvladatelnými pohyby všech
údů i celého těla, stahy jícnu, škubáním v krajině břišní (hypochondriu) a
v krajině břišní (epigastriu), těkavým vytřeštěným pohledem, ječivým
křikem, údery, pláčem a divokými záchvaty smíchu, po nich pak následují
dlouhotrvající stavy únavy a zemdlenosti, sklíčenosti a vyčerpání… V každém
případě je člověk ohromen klidem řady nemocných na straně jedné a na druhé zase
jejich běsnění, různými průvodními příhodami, které se stále opakují, a
náklonností, jež se mezi pacienty vytváří…“ 10
Poté se mesmerismu podrobují
i členové komise, aby na vlastním těle zkoumali vliv neznámé síly, jejíž
přítomnost se snaží potvrdit či vyvrátit. Avšak, kromě jednoho případu, kdy
člen komise pocítil v odpoledních hodinách nervové podráždění, byl
výsledek pokusu zcela negativní. 11. srpna 1784 komise připojuje ještě tajný
dodatek, ve kterém upozorňuje na možné ohrožení mravnosti, plynoucí
z promísení pohlaví při kůrách. Zveřejnění původní zprávy vyvolalo
bouřlivou odezvu v řadách Mesmerových odpůrců a zrovna tak, jak byl Mesmer
veřejně chválen, je nyní hanoben.
V podzemí
V dalších pokusech však
pokračuje Mesmerův žák Puységur. Pozoruje opakující se jev, kdy pacienti po
jeho dotyku klesají k zemi se zavřenýma očima a upadají do jakéhosi
spánku: „…mladý pastevec Viktor pod jeho
hladícíma rukama docela prostě umdlí a pokojně usne… mnozí z jeho pacientů
náhle pod jeho dotykem nebo pohledem přivírají oči… zívají, umdlévají.“ 11
Tento stav u svých pacientů pozoruje i sám Mesmer.
Jako již mnohokrát
v minulosti však po odmítnutí metody ze strany oficiální vědy, dochází
k opětovnému přijetí ze strany filosofů a umělců. V mesmerismu nyní
hledají inspiraci velikáni jako Shelling, Hegel, Fichte. Ke klíčovému poznatku
zde došel Schopenauer, který z hypnotických stavů vyvodil primát vůle nad
rozumem. V oblasti literatury je to Balzac, který opěvuje vůli člověka,
jenž „utváří svět“ a o hypnóze se rozepisuje i E. A. Poe.
Hypnotickému transu jsou
připisovány další fenomény: „ve stavu
krize mohou náměsíční vidět do budoucnosti… dovedou… prorokovat… hovořit bez
učení latinsky, hebrejsky, aramejsky a řecky“ atd. 12
Tyto interpretace jsou však Mesmerovi cizí, staví se k nim skepticky a je
proto svými přívrženci napadán z konservatismu. Ve Francii vypuká revoluce
a gilotina, která požírá jak jeho odpůrce – pod přístrojem svého kolegy svoji
smrt našli i další členové někdejší komise Bailly a Lavoisier- tak Mesmerovy
stoupence, a tak v roce 1791 prchá před Robespierrem po patnácti letech
zpět do Kostnice a poté do Vídně i samotný Mesmer.
Období 1793 - 1815
Stará dobrá Vídeň
Ve Vídni je však Mesmerova
aféra se slepou pianistkou Paradiesovou stále v živé paměti, a tak je hned
14. září 1793 Mesmer zavolán na policejní prefekturu. Po obdržení dobrozdání
z Kostnice je ale bez průtahů propuštěn. Ani nyní nemá léčitel klid.
V areálu jeho zahrady na slavné Landstrasse číslo 261 bydlí v té době
jistá princezna Gonzaga, která Mesmera obviní z jakobínství. Mesmer totiž
princezně řekl: „že tito lidé (jakobíni) nejsou žádní zloději, nýbrž že předepsali daně bohatým ve prospěch
státu a že daně vybírá i sám císař.“ 13 Tato zpráva se dostane až
k samotnému císaři Františku Josefovi a na jeho zásah je Mesmer žalářován,
při výslechu však své sympatie k jakobínům popírá, je propuštěn a odjíždí
do Frauenfeldu ve Švýcarsku, kde po desetiletí žije v ústranní.
Soudí se, že jeho spisů
bylo přeloženo a vydáno více než spisů Rousseauových nebo Voltairových. Proto
na jeho proslulost svět jen tak nezapomněl. V roce 1803 je již jako stařec
opět povolán do Francie, avšak odmítá odjet.
Rehabilitace
V roce 1812 požaduje
berlínská akademie, tatáž instituce, která v roce 1775 Mesmera odmítla,
opětovné přešetření magnetismu, a proto za Mesmerem odjíždí profesor Wolfart.
Jeho zpráva je navýsost kladná. Francouzská vláda navíc Mesmerovi jako odškodné
za znehodnocení cenných papírů, které po revoluci patrně propadly státu,
poskytuje doživotní rentu, a ten se vrací domů, k Bodamskému jezeru, kde
5. března 1815 v poklidu umírá.
Prožil však dobu, kdy Paříž opoustil „duch racionalismu“, jenž mu
tolik ztrpčoval život a na jehož rozkladu se tolik let podílel, a kdy předseda
Konventu Maximilien de Robespierre celebroval v Tuilerijské zahradě oslavu
svátku Nejvyšší bytosti – „Etre supreme.“ Robespierre, který jako žák Jeana
Jacquese Rousseaua odmítl atheismus, chtěl opět vzkřísit náboženství jako
základ státu a morálky. V novém kultu se měla uctívat poloracionální a
polokřesťanská bytost. Učení o Nejvyšší bytosti slibovalo nejen naplnění
lidských práv, po kterých Mesmer neúnavně volal, ale i nesmrtelnost duše. Kdo
odmítal kult a dogmata, byl špatným občanem. Robespierre, který se sám
považoval za božského, při oslavě symbolicky podpálil figuru znázorňující
atheismus a přivítal sochu moudrosti.14
Mesmer byl plně
rehabilitován v Paříži až roku 1882 a jeho metoda byla uznána jako
„pomocný vědecký postup.“15
Nevadnoucí odkaz
Ve skutečnosti však za sebou
zanechal nadlidský odkaz. Galen uvádí, že Mesmer spolu se zakladatelem homeopatie
Samuelem Hahnemannem dali základ pozdějším duchovním hnutím.16 Sám Hahnemann vycházel při
konstrukci homeopatie z Mesmerových myšlenek, když napsal:
„Tato léčivá síla, která byla po celé jedno století mnohdy pošetile
popírána či zesměšňována, je zázračným, nedocenitelným darem božím propůjčeným
člověku. Mesmerismus dokáže dotykem i bez něj, ba dokonce i z určité
vzdálenosti… přinášet životní sílu do zdravého jedince.“ 17
Hahnemann poté dokládá
případy lidí, kteří byli pomocí mesmerismu vzkříšeni ze zdánlivé smrti.18 Jiným posloužil
mesmerismus jako teoretická základna pro výklad účinku akupunktury.19 Mnoho badatelů
poukazuje, že Mesmerovy magické kruhy – dotýkání se konečky prstů při seanci –
převzal spiritismus.20,
21
Přímo z mesmerismu se
prostřednictvím skotského chirurga J. Braida zrodila hypnóza, která umožnila
vznik psychoanalýzy Freuda, Junga a Adlera,22,23 přičemž sám Jung položil teoretické základy hnutí
New Age.24
Mesmerovi přímí následníci jako Poyen a Quimby dali základy Křesťanské vědě M.
Eddy Bakerové.25
Z odkazů Mesmera těžila i Blavatská26 a potažmo tedy i Rudolf Steiner.
V literatuře to byl např. E. A. Poe, který položil základ novému
literárnímu směru – hororu. Pro Mesmera skládal Mozart, který se nechal léčit
jak Mesmerem tak Hahnemannem, a z politických myšlenek Mesmera údajně
těžili i prominenti francouzské revoluce.
Mesmer, patrně vzhledem ke
svému teologickému vzdělání, toužil, aby se magnetismus vyučoval i na
teologické fakultě. A skutečně, v Berlíně, kde lékaři později Mesmerovi postavili
pomník, se v 19. století síly živočišného magnetismu učili využívat i studenti
teologie.27 Je to s podivem, neboť dle Blattera si Mesmer
protivil jméno Ježíš28
a pro jeho otevřené rouhání o něm v jeho době kolovala pověst, že zaprodal
duši ďáblu.29
Z Mesmerova odkazu mají však církve dnes přesto mnohý „užitek“; pod přímým
vlivem myšlenek mesmerického léčitele P. P. Quimbyho se formoval i kazatel E.
W. Kenyon, z jehož prací těžil přímo otec hnutí Víry K. E. Hagin30 a jehož přímý stoupenec Rodney
Howard - Brown je považován za jednoho z otců Torontského požehnání31, nejmohutnější duchovní „obnovy“
dnešních dnů.
Doktrinální část
Princip a účel
Cílem hypnózy je uvedení
člověka do změněného stavu vědomí, ve kterém je schopen koncentrovaně a
selektivně reagovat na podněty hypnotizéra a ve svém podvědomí je přijímat jako
realitu. Zjednodušeně by se dalo říci, že jde o to, aby člověk vykonal přání
druhého bez toho, aby o vykonávaném přemýšlel. Tedy vyřadil kritickou,
rozumovou a také volní složku svého vnímání, aby o informacích nepřemýšlel, ale
uvěřil jim a konal podle nich. Neboli, aby byl vykonavatelem vůle jiného
člověka. Zhypnotizovaný člověk je ve změněném stavu vědomí schopen přijímat i
takové informace, které se nezakládají na skutečnosti a reagovat na ně, jako by
byly pravdivé. Hypnotické techniky proto bývají často používány kulty
k ovládání svých členů.32
Tímto způsobem lze dokonce např. dotyčnému na základě pouhé zvukové informace
navodit pocit chladu, včetně fyzických projevů, i přes to, že je
v místnosti s vysokou teplotou.33
Odblokováním kritického
myšlení a smyslového vnímání člověk není s to dát do souladu své smyslové
počitky, jež prostřednictvím jeho termoreceptorů signalizují centrálnímu
nervovému systému teplotu okolí. Dalo by se říci, že v tomto případě není
schopen rozhodovat mezi dvěma smyslovými informacemi -citem a sluchem, jsou-li
v rozporu- a adekvátně na ně reagovat. Hypnotizér pracuje zpravidla na
základě upřednostnění sluchu, kdy za souhlasu a s přispěním svého objektu
„vyřadí“ z funkce ostatní smysly a hypnotizovaná osoba, jež dobrovolně
rezignuje na své přemýšlení a vůli, reaguje pouze na zvukové informace, jejichž
pravdivost se vzdala posuzovat a nyní na ně reaguje např. husí kůží a třesem.
Může však být upřednostněn i jiný smysl. U již zmíněného případu mnichů
koncentrovaný zrakový vjem snížil vnímání bolesti.
Každý člověk dodržuje jistou
„smyslovou hierarchii,“ na jejímž základě analyzuje podněty svého okolí a dle
situace na ně reaguje. Pokud svýma očima uvidím ženu, která mluví hlasem muže
nebo uvidím flétnu, která vydává hlas varhan, v obou případech budu přesvědčen,
že se jedná o ženu a flétnu, nikoliv o muže a varhany. V tomto případě
tedy preferuji zrak před sluchem a má mysl mi bude signalizovat, že zde něco
nehraje, což za normálních okolností zbystří moji pozornost. Pokud bych však
měl zavázané oči, uvěřil bych svému sluchu, i když by má mysl byla
v pořádku. Díky absenci zrakového vjemu by se signály z okolí
nedostaly do rozporu a já bych usedl k flétně a hledal klávesnici. Pokud
bych zároveň rezignoval na svou mysl (v tomto případě zkušenost), mohl bych se
na ni jako na varhany snažit hrát. Pak už zbývá jen uvěřit, že skutečně hraji.
Cílem hypnotického stavu je tedy preferovat vnímání izolovaným smyslem a
současně obejít přemýšlení a vlastní vůli.
Jak přiznávají odborníci,
„mechanismus účinku,“ v tomto případě samotná reakce u hypnózy, resp. to, jak
je možné, že organismus dokáže bez hmotného vlivu fyzikálně reagovat na pouhé
slovní příkazy, není zatím dostatečně znám. Avšak bývá přirovnáván
k mechanismu podmíněného reflexu. Např. pes reaguje už na podnět, který bývá
spojený s přísunem stravy zvýšenou tvorbou slin, i když potravu nedostane.
Podobně člověk fyzicky reaguje na slovní informaci, která fyzický projev
provází, i když ten může chybět.
Velmi podobný je
v tomto směru i tzv. placebový efekt, kdy pacient vykazuje známky
uzdravení i při podání léčivého přípravku, který neobsahuje žádnou účinnou
látku. Na tomto principu pracoval i lékárník Coué, který si všiml, že pacienti
reagují pozitivně na lékovou formu, neobsahující účinnou látku a na tomto
příkladu rozvinul metodu autosugesce. Tvrdil, že sice není možné organismus
fyzicky přinutit, aby reagoval podle naší vůle, avšak můžeme jej donutit, aby
reagoval podle naší představy. Nemůžeme se přinutit, abychom slinili, avšak
sliny se nám začnou tvořit, jakmile si představíme chutné jídlo. Proto neustále
opakoval: „Hlavně vůle nesmí zasahovat do
praxe autosugesce…na čem musíme pracovat, je výchova k představivosti.“ 34 Coué si byl dobře vědom kultického pozadí své nauky, není divu, že jako
prostředek tohoto „učení se“ navrhoval jógu. V podstatě jde o autohypnózu.
Tři postupná stádia
Lékařská psychologie co do
intenzity a hloubky rozeznává u hypnózy tři stádia změněného stavu vědomí.35
1.
stádium somnolence – hypnotizovaný je
utlumený, ale může ještě ovládat své pohyby vlastní vůlí
2.
stádium hypotaxie – motorické ochrnutí, někdy
spojené s analgezií a jinými fenomény
3.
stádium somnambulismu – pohyby se dějí pouze na
pokyny hypnotizéra, prožívání hypnotických iluzí a halucinací s možností ztráty paměti na věci a
události v tomto stavu prožívané
Pohled experta na kulty
Hank Hanegraaff, prezident
Ústavu křesťanských studií (Christian Research Institut), který se zabývá
srovnávací religionistikou, uvádí, jak je možné hypnotickou manipulaci, zhusta
se v náboženských kultech vyskytující, rozeznat dle čtyř znaků: 1. změněného stavu vědomí, 2. tlaku okolí
na přizpůsobení se, 3. silného očekávání a 4. sugesce. 36 Zatímco se Hanegraaff zabývá metodami dosažení kýženého
stavu, jiný specialista na kultickou manipulaci – Steven Hassan – celý proces a
jeho následné využití resp. zneužití popisuje z hlediska jeho průběhu jako rozmrazení, změnu a opětovné zamrazení.37 Samotnou
techniku, kterou se změněného stavu vědomí dosahuje, zahrnuje pod pojem
„rozmrazení.“
Lidská psychika je velmi
rozmanitá a individuální, a proto reakce člověka může být případ od případu
různá. Proto také existuje tolik psychologických škol a tolik přístupů.
V exaktních vědách je to jednodušší; rovnice může mít pouze omezený počet
způsobů řešení a délka mezi dvěma body může mít pouze jednu hodnotu; ale i zde
existují různé systémy třídění. Přes nemožnost postupovat u lidské
psychiky takto do detailu jsem přesvědčen, že existují rámcové vzory chování a
že i lidská psychika podléhá obecným zákonitostem. Pokusil bych se proto
podstatu mesmerismu a jemu podobných hypnotických technik popsat na
Hanegraaffem navrženém schématu.
1.
Změněný stav vědomí
Hypnoticky změněný stav vědomí není např.
v náboženství věcí samoúčelnou. Hassan uvádí:
„Hypnotizovaní se
dostávají do stavu, který se zásadně liší od normálního stavu vědomí.… Být
v transu je většinou příjemný zážitek, při kterém se člověk uvolní, takže
si přeje tento stav co nejčastěji opakovat. Důležité je, jak bylo zjištěno
klinickým psychologem, že v transu klesají psychické schopnosti.“ 38
Autor píše, že těchto stavů se v kultech užívá
proto, aby lidé mohli přijmout něco, co by za bdělého stavu, při zachování
kritického myšlení, nikdy nepřijali.
Prostředky k dosažení změněného stavu vědomí
Techniky k dosažení změněného stavu vědomí
byly rozpracovány zejm. v totalitních, diktátorských režimech za
účelem ovládání mas a dnes je ze stejného důvodu rozvíjejí náboženské kulty.
Hudba
Hanegraaff sem řadí např. až několikahodinový zpěv
náboženských písní. Tyto písně mohou být značně hlasité a obvykle se vytváří
povědomí, že chvalozpěvy zprostředkují zážitek božské přítomnosti. Zpěv může
být doprovázen zvýšenou fyzickou aktivitou, poskoky, máváním končetinami,
tleskáním. Písně bývají rytmické, do značné míry jednoduché, zpravidla
s nekonečnými, opakujícími se refrény. Monotónní, opakující se rytmus bývá
proto využíván šamany a strokery k tomu, aby svá společenství uvedli do náboženské
extáze. Hassan uvádí, že dotyčný je zahlcen projevy emocionality.
Proslovy
Účinné mohou být i proslovy,
které bývají často extatické, přerušované výkřiky a zvoláními (viz projevy
Adolfa Hitlera), nebo jsou naopak velmi monotónní a dlouhé (viz několikahodinové
projevy Mao Ce-tunga). Obojí dokáže mistrně spojit Fidel Castro. Člověk však
dokáže vnímat pouze ohraničený časový úsek, nejčastěji nepřesahující čtyřicet
pět minut (viz koncepce vyučovací hodiny na školách), a po delší době již není
schopen kritického zvažování slyšeného.
Když je člověk
vystaven dlouhým proslovům, obvykle to zpočátku vnímá jako něco velmi
nepříjemného až bolestivého, avšak po čase se jeho mysl změní a je připravena
k tomu, aby přijala věci, které by za normálního stavu nemohla strávit.
Náboženské proslovy mohou při tom být provázeny větami typu: „zavři rozum a otevři srdce,“ případně
kázání napadá lidské myšlení jako takové:
„budeš-li poslouchat svůj rozum, nikdy nepřijmeš duchovní moc“ a vzhledem
k výše popsaným principům uvedení do hypnotického stádia, kdy přemýšlení
působí jako účinná bariéra, je to celkem pochopitelné. Zpočátku nepříjemný
pocit nakonec povolí, ustoupí do pozadí, a člověk je pozvolna přiváděn ke své
náboženské zkušenosti.
Praxe
Další účinnou metodou je vyžadování,
aby posluchači slepě opakovali určité úkony, či vyslovovali určité věty.
Typické je iracionální opakování úkonů v zenovém buddhismu nebo nekonečné
opakování manter u hnutí Hare Krišna.
Souhrnem těchto postřehů
lze říci, že ke změněnému stavu vědomí bývá použito: extatického, či
monotónního, velmi dlouhého mluveného slova (kázání u moonistů), dlouhá,
hlasitá a rytmická hudba s opakujícími se refrény (shromáždění vedená
šamany), bezmyšlenkovité opakování úkonů (buddhismus) a zvýšená pohyblivost, např.
rychlý tanec, tleskání, výskoky (Transcendentální meditace, indický guruismus)
atd. Jde o klasické techniky, které Hassan zahrnuje pod pojmem „rozmrazení.“
Enorth např. u změněného
stavu vědomí, dosaženého při praktikování Transcendentální meditace, uvádí, že:
„rozum je odmítnut ve prospěch mystické
zkušenosti jako prostředku pro rozlišení konečné pravdy od skutečnosti.“ 39
Srovnejme výše uvedené
s několika citáty ze Zweigovy knihy, kde autor popsal některé Mesmerovy
praktiky:
„Jako dobrý znalec duše ví [Mesmer], že každá léčba vírou potřebuje
k posílení svého účinku jistý magnetický nebo náboženský obřad… zvyšuje
svou autoritu tajuplností…V hlubokém mlčení, jako v kostele sedí nemocní
bez dechu kolem tohoto oltáře magnetismu, nikdo se nesmí pohnout, ani slovíčko
se nesmí ozvat, aby se nenarušilo napjaté chvění z prostoru… Do tohoto
zhluboka oddychujícího mlčení, nerušeného žádným slovem, nejvýš občas lehkým
vzdechem, zaznívají ze sousední místnosti akordy neviditelného klavíru nebo
něžné sborové zpěvy, někdy hraje dokonce Mesmer sám na svou skleněnou
harmoniku, aby pomalými rytmy uklidnil vzrušení nebo naopak vystupňoval rytmy
naléhavějšími. Tak se po celou hodinu organismus nabíjí magnetickou energií.“ 40
Toto stádium lze
k přihlédnutím k výše uvedenému členění lékařské psychologie popsat
jako stadium somnolence.
Projevy změněného stavu vědomí
Hanegraaff ve své knize „Padělaná obnova“41 popisuje
shromáždění Rajneeshe a projevy lidí, kteří se psychickou, manipulační
technikou dostali do stavu, kdy se lámali v pase, mávali končetinami,
upadali do křečových stavů a záchvatů nekontrolovatelného smíchu a pláče. Tedy
prakticky totéž, čímž se projevovali zmagnetizovaní lidé na Mesmerových seancích.
Na videokazetě „Bohové New
Age,“ která zachycuje shromáždění Transcendentální meditace, je zachycena
davová psychóza, na které se lidé dostávají do transu, křičí, zmítají se
v křečích, pláčí nebo propadají záchvatům hysterického křiku, padají na zem
a zůstávají dlouhé minuty nepohnutě ležet.42 Huima uvádí seznam projevů *****alini
jógy, ke kterým patří: radost, vlny blaženosti, vydávání zvířecích zvuků, třes
a chvění, zaujímání strnulých jogínských pozic, bolestivost43 a Mookerjee tento seznam ještě
doplňuje o pláč, křik a hlasité záchvaty smíchu.44 Tyto stavy nakonec vyústí
v celkový útlum, kdy již zúčastnění nereagují na své na své okolí a
setrvávají bez pohybu v různých pozicích. Zde, jak je vidět, již nastupuje
stádium hypotaxie.
Nahlédněme opět do několika citátů
popisujících Mesmerova shromáždění.
„Rozpoutá se davová psychóza, druhý, třetí pacient upadne do křečí a
náhle propukne dokonalý tanec čarodějnic. Někteří se válí s vypoulenýma
očima v záškubech po podlaze, jiní se začnou ječivě smát, křičet, polykat
naprázdno, vzdychat, mnozí jako ďáblové poskakují sem a tam, smýkáni nervovými
křečemi, jiní upadají pod vlivem magnetické hůlky nebo pod pronikavým pohledem
Mesmerovým do bezvědomí nebo do hypnotického spánku – všechna tato zobrazení
jsou zobrazena na tehdejších rytinách. S klidným, němým úsměvem na rtech
leží bez zájmu v kataleptické strnulosti a k tomu dál zní hudba ze
sousední místnosti, aby ještě víc vyhrotila stavy napětí…“ 45
2.
Tlak okolí na přizpůsobení
Jedná se zde nejen o
psychologický, ale též sociální instinkt vycházející ze skutečnosti, že člověk
v davu podléhá jiným vzorcům lidského chování než jako izolované
individuum. Tlak na „přizpůsobení se“ bývá popisován jako silná, podvědomá
tendence člověka přizpůsobit se svému okolí a nevybočovat z řady, příp.
získat to, co nyní mají ostatní. Hanegraaff popisuje některá shromáždění, kde
bylo tohoto fenoménu použito k dosažení plánovaných cílů. Jejich průběh
byl následný: Lidé, kteří již určitou zkušeností prošli, chodili na pódium
sálu, kde se shromáždění konalo, a jejich svědectví bylo asi takovéto: „dříve jsem byl skeptickým a kritickým,
nevěřil jsem tomu co se zde děje a odmítal jsem to. Avšak poté jsem to
vyzkoušel a vidím, že je to skvělé. Vřele vám proto doporučuji, abyste to
vyzkoušeli také.“
Této taktiky využívají např.
multilevel marketingové organizace slibující zdraví a obrovské zisky tomu, kdo
se stane konzumentem a distributorem jejich výrobků. Např. na náborových
shromážděních Herbalife svědčí „konvertité“ o tom, že přes svoji počáteční
nedůvěru zakoupili na zkoušku několik málo výrobků a jejich zdravotní stav se
výrazně zlepšil nebo že dokonce byli uzdraveni z dlouho neléčitelné a
úmorně se vlekoucí choroby. A nejen to, nyní jsou z nich boháči; a tak
z původně pochybujících Tomášů se - po vlastní zkušenosti - sami stali
horliví distributoři výrobků „léčebné“ výživy. Lidé okolo nich mohou nadšeně
přikyvovat, že skutečně tomu tak je a každé svědectví vítat např. potleskem,
souhlasnými výkřiky a ovacemi.
V první části svědectví
těchto konvertitů bývají dokonale popsané pocity skeptika, se kterými se -
jedná-li se o nějakou naprosto bizarní, či dokonce odpornou záležitost –
návštěvník nebo člen kultu, který zatím neprošel danou zkušeností, nutně musí
ztotožnit. Člověk na pódiu praví, že i on pochyboval, i on nevěřil, i jemu se
zdálo vše nesmyslné, nelogické, až příliš pozitivní; i on měl pocit, že ostatní
svoji radost pouze předstírají nebo dokonce blázní a jeho se snaží svést, a
proto mu maží med kolem úst. I on nevěřil, že by vše bylo tak jednoduché nebo
že by za tím mohlo být něco víc… Nyní návštěvník slyší, že ty samé pochybnosti,
na které se možná bál jenom pomyslet, nyní někdo říká naprosto otevřeně; někdo,
kdo však již překročil jakousi pomyslnou, magickou hranici a nyní je radostný,
úspěšný, osvícený…
Protože návštěvník, či
začátečník prožívá to samé, co nyní popisuje „svědčící“ (zejm. pochybnosti), je
na základě stejného prožitku přesvědčen, že svědek mluví pravdu. Téměř ani
nepostřehne, že se tak pro něho svědek podvědomě stává věrohodným, a že je
bezděky tlačen k tomu, aby uvěřil i druhé části svědectví (pozitivní
zkušenosti), která jej nyní vyzývá k nějaké akci slibující mu něco stejně
pozitivního, avšak která mu ještě před chvílí připadala bizarní. V dané
chvíli stačí už jen říci „proroctví“ typu: „Je tu někdo, kdo pochybuje, ale
vykroč a neposlouchej hlas svého smýšlení.“ Opět je zde - jak mistrně -
postavena zkušenost nad rozum a člověk je vlastně veden k napodobování.
Tento tlak úměrně narůstá s množstvím opakujících se svědectví a postupně
vytváří na dotyčného tlak přizpůsobit se a nakonec kopírovat.
Hassan tento fenomén
popisuje následovně:
„Zhoubný
kult… inscenuje kolem nových členů záhadný proces, jehož cílem je změna
chování, a tito lidé nemají tušení, oč jde. Působivé jsou nejen tyto metody
způsobující změnu chování, ale i vlivy, jež vedou k souhlasu a poslušností
vůči nadřízeným. Dr. Solomon Ash dokázal v známém pokuse, že člověk nevěří
vlastnímu vnímání, octne-li se v situaci, kdy důvěryhodní lidé dávají na
určitou otázku nesprávnou odpověď. Jiný psycholog, Stanley Milgram, zkoumal
poslušnost vůči autoritě a zjistil, že 90 procent vyšetřených by splnilo rozkaz,
i kdyby věděli, že tím způsobí utrpení druhým. Milgram napsal: „Podstata
poslušnosti spočívá v tom, že se člověk považuje za nástroj někoho jiného,
a proto si nepřipouští zodpovědnost za vlastní činy.“46
Souhrnem tedy lze říci, že
na podlehnutí tlaku okolí se zde uplatňuje několik faktorů: snaha nevybočovat z
řady, důvěra v iracionální, ale pozitivní zkušenost druhých a poslušnost
autoritě i proti svému svědomí, které nakonec vedou k napodobování. Opět bude
užitečné sledovat tento fenomén na starém známém mesmerismu.
„Když komisaři vyšetřili, že fluidum
animálního magnetismu nemůže být zjištěno žádným z našich smyslů, neboť
nevykonává vliv ani na ně samotné, ani na nemocné, které mu vystavili, protože
zjistili, že dotyk a přejíždění jen zřídka vyvolává příznivé změny tělesného
stavu, vždy však nebezpečné poruchy představivosti, protože dokázali i jiným
způsobem, že představivost může vyvolat křeče i bez magnetismu, že však
magnetismus bez představivosti nepůsobí, jednomyslně se usnesli, že nic
nepřináší důkaz o existenci nějakého magneticky animálního fluida a že
v důsledku toho není prokazatelné fluidum ku prospěchu, že násilné účinky,
jež byly při veřejném ošetřování pozorovány, jsou z části způsobeny
dotykem, tímto dotykem vzbuzenou fantazií a automatickou představou, abychom
opakovali pochody, jenž působí na naše smysly. Zároveň se komisaři cítí být
povinni připojit, že tyto dotyky, to neustálé opakované vyvolávání krizí může
být škodlivé a že pohled na takové krize, protože probouzí pud
k napodobování, který je nám dán od přírody, a že každá léčba musí mít
v důsledku jen škodlivé následky.“47
3.
Silné očekávání
Dalo by se říci, že se jedná o jeden
z prvků, který nakonec vede ke konverzi nejen vnější, tj. přizpůsobení se
okolnímu tlaku, nýbrž i konverzi vnitřní, kdy sám sebe potřebuji přesvědčit o
pravdivosti věcí, kterým se otvírám. Vždyť překonám-li svůj kritický postoj a
otevřu se neznámému a napodobuji-li určité praktiky, které mají vést
k předpokládanému výsledku, nutně musím očekávat efekt, který je
inzerován. Tím jsem si de fakto ušil bič sám na sebe. Když už ze sebe dělám
blázna a napodobuji ostatní, musím přece dospět k nějakému výsledku.
Nehledě k tomu, že mé počínání je mnohdy sledováno stejnými skeptiky, jejichž
posměchu bych se, v případě selhání funkčnosti věci, vystavil. Příp.
nepovažovali by absenci prožitku moji souvěrci jako nedostatek víry?
Uveďme příklad z
již zmíněného Herbalife. Jestliže se nechám přesvědčit a za velkou sumu
nakoupím „zdravítvorné potraviny“ nebo zakoupím-li si v lékárně drahý
homeopatický lék, který neobsahuje nic než vodu, a protože jsem dříve na něco
podobného nevěřil, bude již moji podvědomou touhou neshodit se sám před sebou i
před ostatními a silně očekávat, že se daný efekt projeví.
Navíc jsou v brožurách
různých hnutí donekonečna citovány případy nadpřirozeného uzdravení, úspěchu,
nabytí majetku a získání slibné kariéry. Mnohdy je očekáván příjezd velmi
slavného uzdravovatele, na každém nároží bývají plakáty a v televizi běží
reklamní šoty a jsou nabízeny knihy a audio a videokazety. Zde můžeme zmínit
nedávné působení dvou ruských léčitelů Širjajeva a Kašpirovského. Vyvolání
aspektu očekávání je silně přítomno i v seminářích pořádaných hnutími New
Age. Nabízeno bývá: snížení stresu, změna života, zvýšení inteligence…48, 49
Nemalou měrou je očekávání
vypůsobeno i způsobem prezentace kultovního představitele a jeho vystupování
během seance. Sri Mataji se prohlašuje bohyní, Moon za pravého otce… Prvek
silného očekávání je tedy vzbuzován jednak velkolepou pověstí protagonistů
metody a jednak průběhem samotného kultického aktu. Jedná se o mocný prvek
uplatňující se při „rozmrazení.“
Jinou, zhusta užívanou
technikou, ve které se vyrábí atmosféra očekávání přímo na místě je, že řečník
opakovaně vyhlašuje, že dnes se bude dít něco mimořádného, např. zázraky nebo
uzdravení. Velmi účinné je při tom jmenovat např. civilizační onemocnění jako
je neplodnost, nespavost, stres nebo psychické problémy jako komplex
méněcennosti, pocit křivdy nebo odmítnutí, vnitřní prázdnotu, stísněnost,
vnitřní tlak atd., a poté nabídnout okamžité řešení. Téměř každý sugestibilní
člověk má pocit, že řečník nyní mluví právě o něm. Zvlášť silně reagují ženy, a
to tehdy, mluví-li se o neschopnosti odpustit, pocitu nepřijetí, nemilování,
citové prázdnoty, komplexu méněcennosti… Opakovaným ujišťováním, že právě nyní!
teď! dnes! v tuto hodinu! v tuto minutu! … je možné být uzdraven,
proměněn, osvobozen… a opakováním řečeného znovu a znovu, jsou doslova
vybičovány nervy účastníků a očekávání by se dalo krájet.
U mesmerismu zde hraje
velkou roli Mesmerova pověst. Vždyť léčil Mozarta, dvořany Ludvíka Šestnáctého,
přátelil se s vlivnými šlechtici. Rovněž jeho vystupování během seance je
dosti vypovídající.
„Kráčí
rozvážně, pomalu, s povzneseným výrazem, vyzařuje z něho klid do
vzrušeného prostředí, proběhne hned řetězem tiché chvění jako závan větru. Má
na sobě dlouhý fialový šat z hedvábí… a vážně, zcela soustředěn, jako krotitel,
který s malinkým bičíkem v ruce zastaví pouhou silou vůle zvíře v rozběhu,
kráčí se svou hůlkou od jednoho nemocného k druhému.. Během takovéto
procedury zadržují ostatní pokorně dech...“ 50
4.
Sugesce
Ve stadiu sugesce je již dotyčný
natolik sám přesvědčen o realitě prožívaného, příp. pravdivosti sdělovaných
informací, že jeho tělo i mysl skutečně adekvátně reaguje, jako by se jednalo o
skutečnost. Stadium imitace tak přechází do skutečně „žitého.“ Mohou sem patřit
jogínské zkušenosti znovuzrození, transcendentní pocity levitace, pocity blaha,
ale i halucinace, vize, zjevení a věštby. Typickým příkladem jsou vizualizační
techniky New Age, kdy člověk tvoří skrze „mysl
nad hmotou“tvoří „vlastní realitu.“51
I
když se zde nejedná o cílenou hypnotickou techniku, příkladem dokonalé sugesce
je případ ženy, o které nám referoval jistý docent anatomie, a která, protože
byla přesvědčena, že otěhotněla, přestala mít cyklus a později očekávala porod.
Již dříve zmíněný člověk sedící v přetopené místnosti, podaří-li se mu
vsugerovat, že je tam nesnesitelný chlad, se začne třást a naskakuje mu husí
kůže.
Mistrnou
manipulaci s davem popsal George Orwel ve svém románu „1984,“ kdy lidé po
snížení přídělu čokolády ve smyšleném totalitním režimu děkovali imperátorům za
zkvalitnění života. Orwel tento fenomén popsal jako dvojitou mysl (double
mind). Jiný příklad uvádí farář a lékař K. Thomas, vedoucí Schultzova ústavu
pro psychoterapii, autogenní trénink a hypnózu, podle něhož přes 75% účastníků
autogenního tréninku dospěje k obrazovým zážitkům a vidí ryby, draky,
nestvůry, ale také kosti mrtvých tak, jak je viděl prorok Ezechiel. Toto
poslední vidění zažívají i lidé, kteří prý nikdy nečetli Starý zákon.52
Sugestivní
zážitek, který odstartoval skutečnou a nepředstíranou tělesnou manifestaci bývá
mnohdy vyprovokován až jistou iniciací. Např. vložení rukou magnetizéra, po
které následuje mdloba a spánek nebo alespoň vrávorává chůze náměsíčných,
zásvětný obřad (šamani, mormoni), hlasitý příkaz vnucující prožitek, např.
„přijmi to teď“ atd. Mesmer často ukazoval, že hypnotické manifestace dokáže
vyprovokovat pouhým mávnutím ruky:
„Mesmer často předváděl, že může ovládat pohyby pacientů pouhými gesty, ale zřejmě
to vše dělal hlavně proto, aby ukázal, jak se „živočišný magnetismus“ přenáší
přes něj na pacienty.“53 Toto je klasická ukázka již třetího
stádia hypnózy- somnambulismu.
Tento výčet opět zakončeme
ukázkou z magnetických kreací.
„Přepjatí
hlasatelé mesmerismu doslova proklamují, že ve stavu krize mohou náměsíční
vidět do budoucnosti, jejich smysly se mohou dorozumívat všemi směry na
libovolnou vzdálenost. Dovedou prý předpovídat, prorokovat, intrespekcí (to je
zvláštní způsob nahlížení do vlastního nitra) v tomto stavu probádat nitro
vlastního a každého cizího těla a tak neomylně diagnostikovat nemoci. Mohou
v transu hovořit bez učení latinsky, hebrejsky, aramejsky a řecky, mohou
vyslovit jména, která nikdy nezaslechli, mohou hravě vyřešit nejobtížnější
početní úkoly; hodí-li náměsíčné do vody, pak prý se neutopí… “54
Praktické důsledky
Jen ztěží by lidé
podstupovali davovou manipulaci, zvláště tehdy, pokud by byli vyzývání
k iracionálním úkonům, které by pro ně byly nesmyslné, nepříjemné nebo
dokonce ponižující, pokud by při tom neočekávali nějaký pozitivní efekt. Člověk
je ochoten zaplatit cenu, podstoupit nepříjemný proslov, vykonat úkon snižující
lidskou důstojnost, je-li přesvědčen, že mu z toho kyne následný užitek.
Podobně člověk rád podstoupí bolestivý vpich injekce, či spolkne hořkou
pilulku, je-li přesvědčen, že se mu po tom uleví. Ve stavu, kdy cítí
nesnesitelnou bolest, např. při obstrukci močových cest, překoná stud i bolest
a v očekávání následné úlevy dobrovolně podstoupí i vycévkování.
Nezaměstnaný člověk, kterému se příčí obcházet dveře dům od domu a nabízet
produkty „zdravé výživy,“ ve finanční tísni rád místo dealera v síti
„multilevel marketing“ přijme.
Stejně tak lidé - bývalí
skeptici - kteří masové kůry podstoupili, svědčí o psychických krizích, od
kterých jim už nic nepomohlo, a proto se rádi stali součástí davu, kde
prováděli úkony, při kterých by se jim ještě dříve zpěnila krev v žilách a
naskakovala husí kůže.
Na celé situaci zdánlivě
není nic tak hrozného, vždyť pokud injekce skutečně pomůže, není důvod se
injekcím vyhýbat a pokud je tento stav trvalý, je samozřejmé, že člověk bude
tuto praxi nabízet i dalším lidem. To, zda organické onemocnění zmizelo nebo
ne, může však posoudit nejen sám pacient, ale i jeho okolí. U hypnózy tomu tak
není. U hypnotické kůry jde o něco, co lze s okamžitou platností obtížně
posoudit a co bývá většinou pozitivně vnímáno jen po určitou dobu. Může dokonce
nastat případ, kdy se člověk cítí naprosto skvěle, zatímco jeho okolí svědčí o
jeho podrážděnosti a nesnášenlivosti nebo naopak o apatii dotyčného
k věcem, které by ho dříve nenechaly chladným (jakási duševní analgesie) .
Zatímco
injekce barbiturátů může odstranit bolestivou křeč nebo skalpel může jednou
provždy zbavit žlučového kamene, o posthypnotických stavech to jednoznačně říci
nelze. Manfréd Hyde, křesťanský lékař, sledující účinky alternativních metod
(kam řadí i hypnózu) na lidský organismus uvádí, že hypnóza může ničit celé
národy a cituje z Bäznerovy knihy o hypnóze.
„…rozumem se nedá změřit, kolik utrpení
lidstvu přinesla hypnóza… Následky hypnózy jsou těžší než všechny nemoci,
utrpení a neduhy, které na světě existují, neboť hypnosa olupuje člověka o
rozum, svobodnou vůli a mravní odpovědnost. Bere mu jeho svobodu, jeho štěstí,
jeho klid, ničí jeho pokoj a přináší nesmírné utrpení… Kdo se dá dobrovolně
hypnotizovat, páchá bezpráví sám na sobě…“55
Závislost
Hypnóza se tak sama dokonce
již nestává prostředkem, ale cílem, neboť jediné, co nebohému zprostředkovává
další příjemné prožitky, je pak už sám jen hypnotický trans. Člověk podléhá
klamu, že od dalších problémů už mu teď pomůže zas jenom to, co mu pomohlo
dříve a není schopen uvidět, že se dostal do pasti, do smyčky, jež ho náhle
pohlcuje hlouběji a hlouběji. Sám akt (rituál, cvičení nebo manifestace) se již
samy o osobě stávají slastí, kterou nebohý vyhledává stále častěji, a jeho
apoštolství se již neopírá o zvěstování „reálného“ nýbrž o zvěstování pocitů,
které se dají posoudit jen tehdy, podstoupí-li adept danou proceduru.
Dobře to pochopil i Timothy
Learry, novodobý průkopník změněných stavů vědomí a experimentátor s LSD a
psilocybinem, který, přestože jeho život byl plný výstředností a později i
zločinů, dokola říkal: „vyzkoušej a
uvidíš“ a nacházel při tom četné následovníky. Spolu se svými přáteli, též
výtečníky své doby, filosofem a spisovatelem Aldousem Haxleym a homosexuálním
básníkem Allenem Ginsbergem tak chtěli „osvítit příslušníky americké elity.“56 Tato taktika byla
natolik úspěšná, že nakonec vedla prezidenta Nixona k výroku, v němž
označil Learyho jako nejnebezpečnějšího muže Ameriky.“57 Podobně Mesmer, stíhán mravnostní
policií, získával stále nové přívržence z řady vládních kruhů nebo Adolf
Hitler, žalářovaný za pokus o státní převrat, také díky svým hypnotizujícím
projevům k masám později zavařil celému světu.
Výsledkem hypnotické
manipulace je, že zkušenost je postavena mnohem výše než uvažování, příp. se
praxe oprošťuje od doktríny nebo ještě lépe: účel světí prostředky. J. W.
Goethe, jehož naturfilosofické ideje motivovaly i jeho současníka Franze
Mesmera a patrně i Adolfa Hitlera, vyslovil zásadu, která situaci dokonale
vykresluje: „Nejvyšším poznatkem je, že
již všechna fakta jsou teorií. Není třeba něco hledat za jevy, ony samy jsou
již ponaučením.“ 58
Smutné je, že výsledky jsou
mnohdy krátkodobé, klamné a mohou vést do gigantických katastrof; vždyť to byl
mesmerismus, jenž pomohl připravit půdu psychoanalýze a byly to do jisté míry
hypnotizující projevy Adolfa Hitlera, které nakonec napomohly nástupu fašismu.
A bylo to LSD, které usnadnilo nastartovat sexuální revoluci v USA.
Jak ale říká klasik, štěstí
přeje připraveným. Mesmer by nikdy nemohl být úspěšný nebýt ve Francii
duchovního hladu způsobeného osvícenstvím; Hitler by nikdy nemohl v krátké
době tak triumfovat nebýt hospodářské krize a německého nacionalismu a Leary by
nikdy nemohl ohrozit Ameriku nebýt morální a duchovní krize způsobené
materialismem a absencí duchovních hodnot. Ve všech případech dotyční
naprogramovali masy ke svému obrazu.
Souhrn kapitoly
Hypnóza není pouze lékařským
fenoménem. Má čistě kultické pozadí. Její mechanismy se uplatňují jak
v náboženském, tak společenském životě, kde těží z náhlé potřeby lidí a
z absence jejich morálně podmíněného duchovního života. Používala se již
ve starověku, avšak jejím modernizátorem byl švýcarský lékař Anton Mesmer,
přítel Mozarta, Hahnemanna, ale i Marie Antoinetty, který svoji metodu rozvinul
ve Vídni a později v Paříži, kde byla oficiálně odmítnuta Akademií věd.
Z mesmerismu vznikla nejen moderní hypnoterapie, ale mesmerismus položil
teoretický základ pro učení sekt jako je Křesťanská věda a Nové myšlení.
Mesmerismus dal podnět ke vzniku psychoanalýzy a inspiroval literární styl
hororu. Rovněž usnadnil vznik theosofie a antroposofie a pomohl připravit půdu
pro nástup francouzské revoluce.
Mesmerismus,
potažmo hypnóza, pracuje na základě sníženého vnímání, manipulace, očekávání a
sugesce a ve své kultické podobě a v davovém měřítku se může manifestovat
křečemi, záchvaty smíchu a pláče, ojediněle zvířecími zvuky doprovázející stav
selektivní vnímavosti, která se může projevit malátností, sníženou pohyblivostí
až spánkem, ve kterém člověk dokáže nekriticky přijímat pokyny a reagovat na
ně. Někdy se běhen transu mohou dostavit zjevení, věštby či jiné okultní
projevy. Hypnóza následně vede ke změně celé osobnosti. Samotný akt
hypnotického transu poskytuje radostné pocity, pro které bývá znovu a znovu
vyhledáván a změna osobnosti může být subjektivně vnímána jak uvolnění,
uzdravení a pocit harmonie, které později vedou k závislosti na ní.
V důsledku pak vede k excitaci a později může vést ke kolapsu jedince
i celé skupiny lidí.
Poznámky a literatura
1.
Heide
M., Bludné cesty ke zdraví, Jupos, Ostrava, 1982
2.
Zweig
S., Léčení duchem, Mladá fronta, Praha, 1999, str. 71
3.
Tamtéž
4.
Schott
H., Kronika medicíny, Fortuna Print, Praha, 1994, str. 227
5.
Zweig
S., Léčení duchem… str. 39
6.
Tamtéž
7.
Tamtéž,
str. 52
8.
Tamtéž,
str. 60
9.
Schott
H., Kronika medicíny… str. 227
10.
Zweig
S., Léčení duchem… str. 62
11.
Tamtéž,
str. 70
12.
Tamtéž,
str. 75
13.
Tamtéž
str. 78
14.
Kronika
lidstva, Fortuna Print, Praha, CD-ROM, Anopress, nedatováno
15.
Trávníček
A., Doteky historie, časopis bytí, 12/96, Internet
16.
Galen
V. E., Homeopatie a Mesmerův „živočišný magnetismus,“ Homeopatic Links, 4/96
17.
Hahnemann
S., Organon racionální léčby, Alternativa, Praha, 1993 str. 229
18.
Tamtéž,
str. 229-300
19.
Romanett
de J., Acupuncture, Mesmerism, Hypnotism Exposing Their Similarities,
Audiotronics of Wenatchee, 1975
20.
Heide
M., Bludné cesty ke zdraví... str. 83
21.
Zweig
S., Léčení duchem…
22.
Inglis
B., West R., Průvodce alternativní medicínou, Zemědělské nakladatelství Brázda,
Praha, 1992, str. 170
23.
Ludvík
M., U základů psychoterapie stál Franz Anton Mesmer, Lidové noviny, 25. 5. 199,
str. 22
24.
Blumfeld
S. M., „Byl Jung mystikem?,“ in: Manna 1, 3/1996, str. 29-32
25.
Allan
J., Butterworth A., Langley M, Víry a vyznání, Slovart, Praha, 1993
26.
Zweig
S., Léčení duchem... str. 86
27.
Albert
Moll, Hypnotism, New York: DaCapo Press, 1982, str. 11
28.
Blatter
K., „Paramedizinische Praktiken, Bibel und gemeinde 82, Nr. 2, 1982“ in: Hei