|
Právě je 579 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116742125 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Povzbuzení: Utopená Církev
Vloženo Úterý, 30. říjen 2007 @ 08:09:35 CET Vložil: bolek |
poslal Krispus Lk 17:1 - 10
1. Svádění ke hříchu neodpuštění Lk 17:1-3 Ježíš má prorocké slovo ke svým : Není možné, aby nepřišla pokušení. To je vize ! Dějiny Církve to jen potvrzují. Co víc, je to i naší realitou – v Církvi přicházejí pokušení !
Ježíš varuje : Nemyslete si, že nepřijde pokušení, zkouška ryzosti víry a pokračuje : „… běda však tomu, skrze koho přicházej. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. Podstata problému spočívá v „hříchu neodpuštění“ a z toho pramenících aktivit, které jsou skutky těla Gal.5: 19-20 „Skutky lidské svévole jsou zřejmé: ….. rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly . Prvních pět skutků jsem vynechal. Týkají se těla. Zůstalo dalších sedm skutků týkajících se duše resp. vztahů mezi věřícími. Pán Ježíš nás před takovým jednáním varuje. Pro toho, kdo svádí druhého k hříchu neodpuštění by bylo lépe,“ kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře“. Proč ? Aby nemohl dál páchat škodu na těch „maličkých“ tzn. na těch, kdo nechtějí rozkoly, sváry a hádky. Mám zato, že tahle metafora ( obrazná řeč) ukazuje na to, že Bůh tyto hříchy, které narušují vztahy mezi věřícími lidmi bude přísně trestat. Tak přísně, že by bylo lépe, kdyby raději ukončil svůj život.
POZN.1. Kdybychom to vzali doslova, tak by tady asi Církev Boží nebyla – skončila by na dně moře ! Díky Pánu ….. ještě je tady ! Se všemi pomluvami, duchovní závistí a rozbroji . Neberme varování na lehkou váhu. Ukazuje na to, že Bůh nesnáší, když někdo druhého svádí k hříchu neodpuštění svou vlastní tělesností a neláskou. Oslovil mě text 2 Kor.6: 11 – 13 „Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo. V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte. Na oplátku - mluvím k vám jako k svým dětem - udělejte nám i vy místo ve svém srdci!“ Všechny uvedené hříchy, které svádí „maličké“ ( rouměj upřímné věřící) ke hříchu neodpuštění vedou k tomu, že i oni „uzavřou své srdce“ pro skutečného či domnělého viníka a Církev ztrácí požehnání. Neřešené problémy ve vztazích uvnitř sboru ochromí akceschopnost a údernost sboru, nebe se nad ním zatáhne.
2. Odpouštění je trvalý stav srdce křesťana a souvisí s vírou
Každý z nás chce více víry. Té, která „ láme skály“ a je pevná. Kde jí vzít, jak se k ní dostat ? Učedníci slyší od Mistra, že mají odpustit, bude-li důsledkem kárání lítost provinilce…. a to ne jen třikrát nebo čtyřikrát, ale i v případě kdy Lk 17:3 „ … proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!".
Tohle nejde dělat z tělesného smýšlení. Tady musí nastoupit naplnění Duchem svatým . Učedníci cítí, že na tohle prostě nemají a „řekli Pánu: "Dej nám více víry!"3. Víra jako zrnko hořčičné stačí Lk 17: 6-7 Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře´, a ona by vás poslechla."
Zrnko hořce není nejmenší. Např. mák je menší. Vážení, tady nejde o velikost zrna, ale o to, co z toho vyroste ! Víra musí růst, zvětšovat se, ale k tomu, stejně jako rostlina, potřebuje základní vegetační faktory : půdu, světlo, teplo, vodu a živiny ! POZN.2 Jak roste naše víra, jaké máme vegetační faktory ? Do jaké půdy zrno víry padlo ? Jak se přibližujeme k Pánu – kolik světla Boží pravdy do srdce pronikne. Víra může přesahovat rozum a realitu pokud počítá s Boží mocí ! Zrovna tak jako je nemožné, aby se sama moruše ( strom) přesadila do moře 4. Víra přichází ve chvíli, kdy uctíme svého Pána Lk 17: 7 -10 „ Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: `Pojď si hned sednout ke stolu´? Neřekne mu spíše: `Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!´? Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´". Pracujeme na Boží roli a chceme jíst. Ženeme se hned ke stolu, ale je tady Pán a obecná etiketa. Nejprve musí jíst on a služebník ho musí obsluhovat. Nejen to, on se musí umýt, převléknout, aby nekazil pánův požitek z jídla. Až bude Pán nasycen, dostane najíst i služebník. To co bylo služebníkovi přikázáno je : Práce na poli a obsluha svého Pána při jídle ! Navíc se musel „ přistrojit“ ( rozuměj upravit, připravit) k obsluze . Jde o to, že obsluha musí být příjemná . Něco podobného můžeme zažít v restauraci od personálu. Závěr
Milí bratři a sestry, naší samozřejmou povinností je pracovat na Boží roli a obsloužit Pána Ježíše …. S nechutí, z donucení ? Ne ! S Boží láskou v srdci. Aby ON „ Z práce duše své uzřel užitek, jímž nasycen bude“ Iz.53:11 Kral.př. Aby viděl, že Jeho milost nebereme nadarmo ! Princip není ve vzorci : práce – odměna ( nasycení) Je to jinak : práce – uctívání Pána – odměna ( nasycení) . Pevná víra se rodí z toho, že začnu něco dělat na Božím král. a přitom nezapomenu uctívat svého Pána Ef. 1: 12 NBK „My, kdo jsme složili naději v Kristu, se tedy stáváme jeho chválou a slávou“ Nezaměřujme se na svádění maličkých ( upřímných ) věřících ke hříchu neodpuštění, ale na růst naší víry. Nezůstávejme ochromeni hříchem neodpuštění a neskládejme ruce do klína ! Postavme hráz proti pomluvám, duchovní žárlivosti a polopravdám tím, že půjdeme pracovat a chválit svého Pána! Soustřeďme se na Pána . Víra se začne rozvíjet ve chvíli, kdy uděláme všechno co máme a přitom zapomeneme na odměnu. To nás přivede k chvále a uctívání Pána Ježíše skrze moc Ducha svatého ! Nejenže nebudeme svádět upřímné věřící k hříchu neodpuštění, ale budeme schopni odpouštět podle biblického vzoru – 7 x denně a 365 dní v roce ! Poroste naše víra a můžeme očekávat probuzení v našem společenství. Jestliže nám „mzdu za práci na Boží roli a za uctívání našeho Pána“ spoluvěřící odepřou, pak si pamatujme, že Pán na nás se svým požehnáním nezapomene Jak. 5 :4 „Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů“. Je potřeba služebníků, kteří půjdou do žně, nebudou koukat jeden na druhého. Pozvedněme oči a uvidíme ……. Jan 4:35 „Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni“ V Lk 10:2 Ježíš říká : "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Tam, kde bují pomluvy, duchovní závist, šíří se polopravdy a nestojí se v pravdě Božího slova nebude dělníků ke žni ! Nechtějme být v „utopené Církvi“. Varujme se svádět upřímné spoluvěřící k hříchu neodpuštění . Pěstujme víru skrze práci na Boží roli a uctívání svého Pána ….. teprve pak budeme nasyceni my
Milí bratři a sestry, naší samozřejmou povinností je pracovat na Boží roli a obsloužit Pána Ježíše …. S nechutí, z donucení ? Ne ! S Boží láskou v srdci. Aby ON „“ Aby viděl, že Jeho milost nebereme nadarmo ! „ . Pracujeme na Boží roli a chceme jíst. Ženeme se hned ke stolu, ale je tady Pán a obecná etiketa. Nejprve musí jíst on a služebník ho musí obsluhovat. Nejen to, on se musí umýt, převléknout, aby nekazil pánův požitek z jídla. Až bude Pán nasycen, dostane najíst i služebník. : ! Navíc se musel „“ ( rozuměj upravit, připravit) k obsluze . Jde o to, že obsluha musí být příjemná . Něco podobného můžeme zažít v restauraci od personálu. Milí bratři a sestry, naší samozřejmou povinností je pracovat na Boží roli a obsloužit Pána Ježíše …. S nechutí, z donucení ? Ne ! S Boží láskou v srdci. Aby ON „“ Aby viděl, že Jeho milost nebereme nadarmo ! Jak roste naše víra, jaké máme vegetační faktory ? Do jaké půdy zrno víry padlo ? Jak se přibližujeme k Pánu – kolik světla Boží pravdy do srdce pronikne. ! Zrovna tak jako je nemožné, aby se sama moruše ( strom) přesadila do moře „ . Pracujeme na Boží roli a chceme jíst. Ženeme se hned ke stolu, ale je tady Pán a obecná etiketa. Nejprve musí jíst on a služebník ho musí obsluhovat. Nejen to, on se musí umýt, převléknout, aby nekazil pánův požitek z jídla. Až bude Pán nasycen, dostane najíst i služebník. : ! Navíc se musel „“ ( rozuměj upravit, připravit) k obsluze . Jde o to, že obsluha musí být příjemná . Něco podobného můžeme zažít v restauraci od personálu. Milí bratři a sestry, naší samozřejmou povinností je pracovat na Boží roli a obsloužit Pána Ježíše …. S nechutí, z donucení ? Ne ! S Boží láskou v srdci. Aby ON „“ Aby viděl, že Jeho milost nebereme nadarmo ! Zrnko hořce není nejmenší. Např. mák je menší. Vážení, tady nejde o velikost zrna, ale o to, co z toho vyroste ! Víra musí růst, zvětšovat se, ale k tomu, stejně jako rostlina, potřebuje základní vegetační faktory : půdu, světlo, teplo, vodu a živiny ! Jak roste naše víra, jaké máme vegetační faktory ? Do jaké půdy zrno víry padlo ? Jak se přibližujeme k Pánu – kolik světla Boží pravdy do srdce pronikne. ! Zrovna tak jako je nemožné, aby se sama moruše ( strom) přesadila do moře „ . Pracujeme na Boží roli a chceme jíst. Ženeme se hned ke stolu, ale je tady Pán a obecná etiketa. Nejprve musí jíst on a služebník ho musí obsluhovat. Nejen to, on se musí umýt, převléknout, aby nekazil pánův požitek z jídla. Až bude Pán nasycen, dostane najíst i služebník. : ! Navíc se musel „“ ( rozuměj upravit, připravit) k obsluze . Jde o to, že obsluha musí být příjemná . Něco podobného můžeme zažít v restauraci od personálu. Milí bratři a sestry, naší samozřejmou povinností je pracovat na Boží roli a obsloužit Pána Ježíše …. S nechutí, z donucení ? Ne ! S Boží láskou v srdci. Aby ON „“ Aby viděl, že Jeho milost nebereme nadarmo ! Každý z nás chce více víry. Té, která „“ a je pevná. Kde jí vzít, jak se k ní dostat ? Učedníci slyší od Mistra, že mají odpustit, bude-li důsledkem kárání lítost provinilce…. a to ne jen třikrát nebo čtyřikrát, ale i v případě kdy „ ….
Kdybychom to vzali doslova, ! Díky Pánu ….. ještě je tady ! Se všemi pomluvami, duchovní závistí a rozbroji . Neberme varování na lehkou váhu. Ukazuje na to, že Bůh nesnáší, když někdo druhého svádí k hříchu neodpuštění svou vlastní tělesností a neláskou. Oslovil mě text „ Všechny uvedené hříchy, které svádí „“ ( rouměj upřímné věřící) ke hříchu neodpuštění vedou k tomu, že i oni „“ pro a Církev ztrácí požehnání. Neřešené problémy ve vztazích uvnitř sboru ochromí akceschopnost a údernost sboru, nebe se nad ním zatáhne. Každý z nás chce více víry. Té, která „“ a je pevná. Kde jí vzít, jak se k ní dostat ? Učedníci slyší od Mistra, že mají odpustit, bude-li důsledkem kárání lítost provinilce…. a to ne jen třikrát nebo čtyřikrát, ale i v případě kdy „ ….
|
Podobná témata
|
|
Re: Utopená Církev (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Středa, 31. říjen 2007 @ 09:55:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak tomuhle vůbec nerozumim, opakuje se tu několik výkřiků, co podle mě nejsou vůbec rozvedený, nechtěl by to někdo předežvejkat, milášci? |
Re: Re: Utopená Církev (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Středa, 31. říjen 2007 @ 13:33:46 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokusím se. Jde o vzájemné vztahy v místní církvi. Ve skutcích těla Gal.5 kap. je 5 skutků věnováno tělesným žádostem a 7 skutků se dotýká vztahů. Ježíš říká :Není možné, aby nepřišlo pokušení, ale běda skrze koho přichází . O jaké pokušení jde vyplývá z textu : Jde o neodpuštění " Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu" . Když to nedokážeme, přichází na řadu pomluvy a polopravdy, vytrácí se Boží láska ze vzájemných vztahů. Ti "nepatrní" nebo "maličcí" jsou upřímní věřící, kteří ty soudy a odsuzování slyší a láme to jejich víru. Páchá se škoda na jejich víře a mnohdy odejdou z Církve, protože tam nevidí Boží lásku. Proto název toho kázání "Utopená Církev". Díky Boží milosti nás Ježíš fyzicky netopí ve vodě ( jde o obraznou řeč), ale znovu a znovu snáší a čeká, kdy se poučíme
Odpouštění je trvalý stav srdce křesťana. Lidovci chtěli zákon "3 x a dost" ! Tak se někdy chovají křesťané mezi sebou. 3 x , 5 x mě něčím zranil, ale po šesté mu neodpustím, protože je nepoučitelnej. Takže vážení : Odpouštět 7x denně a 365 dní v roce ..... když ten, kdo se vůči nám proviní, toho bude litovat. Je to dobré opatření z Boží strany pro udržení akceschopnosti sboru. Žel, mnohdy na to zapomínáme a/nebo to neumíme.
Schopnost odpouštět podle Božího vzoru souvisí s pevnou vírou. Naše víra je často slabá, protože neumí věřit v Boží moc.
Služebník bude nasycen až po tom, co bude nasycen pán. Nejprve musí vidět z "práce své duše" Pán a pak můžu očekávat nasycení ( v duchovním slova smyslu) já. Nejprve musíme "obsloužit" Pána svými skutky víry a prací pro Boží král. a pak přijde probuzení ( požehnání) do společenství věřících lidí.
Boží služebník nemůže spoléhat na to, že ho spoluvěřící vždy povzbudí za to, co pro Pána dělá. Někdy jeho službu nevidí resp. nechtějí vidět pro "duchovní závist", která se někde hluboko v jejich srdci zrodí. Je to proto, že neumíme přijímat obdarování druhých a využít ho pro růst místní církve. Je to jistý druh tělesného smýšlení a objevují se v něm prvky skutků těla z Gal. 5 kap. Můžou nám i mzdu za odvedenou práci upřít. Proto to závěrečné povzbuzení, abychom místo šíření pomluv a polopravd o svých spoluvěřících, věnovali svoji energii práci na Boží roli, protože krajiny se už bělejí ke žni. Jestliže naši službu věřící ve sboru nevnímají nebo nechtějí vidět, nevadí, bude oceněna naším Pánem v nebi. Nenechme se odradit od toho, co jsme jako dobří služebníci povinni učinit. Jinak se stane, že budeme duchovně živořit v "utopené Církvi" a pro Pána toho už moc neuděláme. Klasy přezrálého obilí bez užitku vypadají a my zůstaneme nenasyceni .....
|
]
|
|
|
|