|
Právě je 578 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116815433 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Intimity: Promiskuita - odraz pokřivené přirozenosti člověka
Vloženo Pátek, 06. únor 2009 @ 16:17:30 CET Vložil: Olda |
poslal oko Původ promiskuity.
I vytvořil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.(Gn 2,7)
A právě tento člověk (živá bytost) se stále odlišuje od všech ostatních
živých bytostí viditelného světa. Předpokladem tohoto odlišování
člověka je fakt, že jen on je schopen obdělávat zemi )Gn 2,5) a
podmanit si ji (Gn 1,28). Lze říci, že vědomí "nadřazenosti", vepsané
do definice lidství, vzniká hned od počátku na základě chování, pro
člověka příznačného. Člověk dal jméno všem ostatním tvorům, přesto
nenašel pomocníka sobě rovného.(Gen 2,20)
Je tedy jasné, že srovnávat chování člověka s chováním zvířat, je prostým snižováním
lidské důstojnosti a zcela mimo realitu. Člověk není jen tělo, nejdůležitější věci pro
člověka jsou právě věci nehmotné. Láska, radost, štěstí, krása...
Nezapomínejme na to, že naše těla jsou viditelnými projevy našeho ducha.
NEVIDITELNÉ TEDY URČUJE ČLOVĚKA VÍC, NEŽ VIDITELNÉ!
Po pádu prvních lidí do hříchu se lidská přirozenost narušila, nazýváme to NÁCHYLNOSTÍ KE ZLÉMU.
Jestliže si muž a žena přestanou být navzájem nezištným darem, jak jím
byli jeden pro druhého v tajemství stvoření, tehdy poznají, že "jsou
nazí". (Gn3,7)
Stává se, že svazek muže a ženy jakožto vzájemné existence "jeden pro
druhého", která má sloužit k budování společenství v jejich vzájemných
vztazích, je narušována hříchem.
Může se stát, že jedna ze dvou osob existuje pouze jako subjekt
uspokojování sexuální potřeby a druhá se stává výlučně objektem
takového uspokojování. To odporuje jednotě osobního společenství, ke
které jsou muž i žena vzájemě povoláni "od počátku".
Kromě toho odporuje takové jednotě společenství i případ, kdy oba, muž
i žena, existují jako objekt uspokojování sexuální potřeby pro sebe
navzájem a každý ze své strany je pouze subjektem tohoto uspokojování.
Taková redukce tak bohatého obsahu vzájemné a věčné přitažlivosti
lidských osob v jejich mužství nebo ženství neodpovídá "přirozenosti"
dotyčné přitažlivosti.
Taková redukce totiž zháší význam osobní, i význam "společenství",
který je muži i ženě vlastní, jehož prostřednictvím podle (Gn 2,24)
"muž ... přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Pouhá žádostivost vzdaluje vzájemnou existenci muže a ženy od
perspektivy osobní, i perspektivy "společenství", které jsou vlastní
jejich věčné a vzájemné přitažlivosti. Činí tak tím, že je omezuje a
doslova nabádá k dimenzím, v jejichž rámci jedna lidská bytost
"používá" druhou lidskou bytost a "užívá" ji jen k uspokojování
vlastních potřeb.
Od takového postoje je pak už jen malý krůček k promiskuitě.
Lidská promiskuita se tedy stává odrazem stavu hříšnosti naší duše.
Není tedy vyjádřením původní lidské přirozenosti, ale je odrazem padlé lidské přirozenosti deformované hříchem. Nestává tedy v žádném případě "objektivní nutností", ale svobodnou volbou, která v konečném důsledku snižuje kvalitu lidského života.
|
Re: Pouhá náchylnost ke zlému nebo naprostá PROPADLOST ZLU? (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Sobota, 07. únor 2009 @ 10:30:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj oko,
píšeš:
Po pádu prvních lidí do hříchu se lidská přirozenost narušila, nazýváme to NÁCHYLNOSTÍ KE ZLÉMU.
r Jsem přesvědčen, že je naprostý omyl domnívat se, že po pádu je člověk pouze jaksi "náchylný ke zlému." Písmo nás totiž učí, že padlý člověk ZCELA ZLÉMU PROPADL.
Gn 8,21 I ucítil Hospodin libou vůní a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
A to je prosím výrok pronesený po potopě, kdy se na zemi nachází skupinka 8 lidí, kteří nalezli u Boha milost a katastrofu přežili!
A jak vidí stav lidského srdce Pán Ježíš?
Mk 7,21-22 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
A co říká o stavu člověka Boží Slovo skrze apoštola Pavla?
Ř 3,10-18 Jak je psáno: 'Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.'
Člověk ve svém padlém stavu není schopen ani hledat Boha! Označit stav člověka po pádu za pouhou "náchylnost ke zlému" je na hony vzdáleno od biblického učení.
Více o stavu padlého člověka viz: Stav padlého člověka - aneb - čekání na peklo. Předurčení. P3
Možná se zeptáš: "Proč to tedy na světě nevypadá ještě mnohem hůře, když je lidská přirozenost naprosto propadlá zlu?" Odpověď najdeš v článku: Proč je ve světě tak málo zla? Předurčení P4.
Přeji požehnané studium
r
|
|
|
|
|