poslal Nepřihlášený Včera byla oficiálně představena česká verze Creative Commons, licence,
pod níž mohou autoři publikovat svá díla. Odzvoní příchodem
svobodomyslného CC zvonec restriktivnímu ustanovení copyrightu?
česká verze Creative Commons vzniká, jsme vás již dříve na Lupě informovali, včera byla publikována její plná česká verze, na které spolupracovala Národní kni***** s občanským sdružením Iuridicum Remedium.
Její oficiální znění včera na tiskové konferenci v v aule (DigiLabu)
Akademie výtvarných umění v Praze tyto dvě organizace svorně
představily.
Proč se obtěžovat s licencí
To je první otázka, která vás asi napadne, když o licencích budete
číst. Důvod je jednoduchý. Pokud se s žádnou licencí "neobtěžujete",
platí ustanovení autorského zákona, podle něhož nesmí nikdo bez vašeho
souhlasu s vaším dílem nakládat. Přátelé si nemohou zkopírovat do
e-mailu vaši fotografii, váš text, bez toho, aniž byste jim to
povolili.
A tady přichází ke slovu možnost "licence", tedy smlouvy, kterou
automaticky uzavírá autor s každým, kdo dílo v souladu se smlouvou
použije. Stačí tuto smlouvu u díla zveřejnit, či ji deklarovat.
Výhodu
má taková smlouva pro obě strany: předem se jasně vymezí, jak lze dílo
využít, aniž by bylo třeba zvláště autora kontaktovat, neznamená to ale
také, že by autor nemohl své dílo nabídnout k užití i pod jinými typy
smluv. Díky takové licenci můžete například nabídnout fotografie na
svém webu zdarma každému, kdo je publikuje nevýdělečně (= třeba vašim
známým), ale zájemce o jejich komerční zveřejnění vás musí kontaktovat.
Zkrátka ne každému vyhovuje, když jeho autorská díla jsou
nepoužitelná dále, naopak, chce je sdílet, dát možnost ostatním
používat je ve svých dílech nebo je uveřejnit na jiných webech.
Proč CC, když máme copyright nebo GNU
Tak především copyright, ono céčko v kroužku, nebo česky "všechna
práva vyhrazena", je znamením, že si autor vyhrazuje veškeré nakládání
s dílem jen pro sebe a bez domluvy s autorem či jeho zástupcem nelze
takto označený obsah nijak přebírat či upravovat. To si dnes uvědomuje
málokdo, takže se setkáváme s výslovně vyhlášeným copyrightem hned
vedle nabídky RSS zdroje plné verze článků k syndikaci obsahu. Což je,
vzhledem k určení RSS, poněkud nedomyšlené.
GNU (GNU General Public License)
tímto problémem netrpí, v tomto případě jde ale o licenci, která svým
zněním vyhovuje spíše světu počítačového software, pro nějž ostatně
byla vytvořena. Verze GNU FDL (GNU Free Documentation License) je
upravená licence dokumentaci k software, je také použita pro Wikipedii,
ale samotná Wikipedie zvažuje přechod pod CC licenci a autoři ji mohou
v některých jazykových verzích použít. GNU ovšem primárně očekává, že
je použita pro software nebo jeho dokumentaci a neumožňuje volit
modifikace.
Creative Commons ve skutečnosti existuje v šesti různých verzích,
které si prostřednictvím formuláře vyberete tak, aby respektovaly
záměr, jaký se šířením díla máte. Prostřednictvím Creative Commons
licence si ponecháte autorská práva ke svému dílu, ale umožníte
ostatním toto dílo šířit a kopírovat, pokud uvedou autora a budou zde
určené podmínky: můžete povolit či omezit komerční šíření i upravit
vytváření děl odvozených. Verze CC-BY-SA je copyleft
licencí v rámci Creative Commons, která dává uživatelům práva ke
kopírování, redistribuci a modifikaci díla; vyžaduje ale, aby všechny
kopie a odvozeniny byly k dispozici pod stejnou licencí (SA) a byl
uveden autor nebo autoři (BY). Kopie lze prodávat.
Význam české verze
Na včerejší tiskové konferenci zazněla otázka, proč je vydání české
verze CC licence tak důležité, když existují jiné překlady. Vysvětlení
je prosté. Když odmyslíme komfort pro českého uživatele, který může
používat české průvodce i licenční texty, bylo především potřeba sladit
text české licence s tím, co licence celosvětově zajišťuje. Texty v
jednotlivých jazycích respektive pro jednotlivé regiony totiž mají
zajistit, aby se v různých zemích dostalo stejného výkladu různým
překladům. Tedy aby to, co zajišťuje česká CC licence pro Česko,
zajistila i německá pro Německo.
Další témata z tiskové konference
Na tiskovou konferenci Creative Commons dorazilo překvapivě velké
množství zájemců, vzhledem k letnímu počasí, které v Praze panuje a
které by spíše lákalo na předvádění motorových člunů na vltavské
náplavce.
Tiskové konferenci předcházel workshop, kde byli zájemci seznámeni s
konkrétními aplikacemi licencí, mohli se dozvědět podrobnosti o
konkrétních problémech. Na samotné tiskové konferenci byl představen
koncept licence Creative Commons a její české znění.
Samotná tisková konference ale logicky přetřásla i další aspekty
týkající se autorských práv. Například jsme se dozvěděli, že
zaměstnavatelé jsou první v řadě, kdo rozhoduje o způsobu šíření
autorských děl svých zaměstnanců, takže zaměstnavatel může sám bez
dodatečného uzavírání smluv autorská díla svých zaměstnanců vydávat pod
Creative Commons licencí.
Rozvinula se také kritická debata ohledně kolektivní správy
autorských práv. V současné době je aktuální pohrůžka Evropské unie
stran faktu, že máme jediného správce autorských práv, Česku za to
hrozí řízení před evropským soudním dvorem.
Marek Tichý z Iuridicum Remedium považuje používání CC za dobrý začátek změn systému: "Creative
Commons je dobré používat proto, aby bylo zřejmé, že stávající systém
správy autorských práv je potřeba změnit jako nevyhovující - aby státní
orgány tlakem zespodu viděly zájem o jinou úpravu správy autorských
práv."
Mezi posluchači sedící předseda představenstva OSA Roman Strejček oponoval: "Už
dnes mají hudební autoři možnost volby kolektivního správce v rámci EU.
Pro OSA byla tato pluralita výzvou ke změně a nyní se k nám vracejí
lidé, kteří se nechali zastupovat třeba britským správcem." Podle
Strejčka více kolektivních správců situaci nevyřeší, protože to jen
zdvihne náklady mediálních domů na komunikaci s více správci.
Oproti tomu Dalibor Záhora ze Svazu nezávislých autorů
soudil, že pluralitu a možnost výběru zástupce potřebují spíše tvůrci -
a takovou šanci jim nabízí SNA jako sdružení těch, kdo se nechtějí
nechat zastupovat prostřednictvím OSA. SNA sdružuje již zhruba 200
takových autorů a před několika týdny zorganizovala i koncert skupin,
jež zastupuje.
Po tiskové konferenci následoval publicistický a diskusní panel, v
jehož rámci jsme s Lupou presentovali představu významu svobodné
licence pro informační svobodu, Pavel Klusák z Respektu hovořil o Creative Commons v rámci mainstreamové společnosti a Adam Hazdra představil překlad knihy Free Culture, který vychází v rámci Root.cz.
Pokud publikujete svá díla (nejenom na) Internetu, zvažte, zda uvedení licence Creative Commons, respektive té verze, která vám vyhovuje, by nepřispělo k zpřehlednění toho, co a jak dáváte na Internetu všanc ostatním.