 |
Právě je 668 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
150301150
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
poslal Nepřihlášený Sen ve snu, Malý princ a vrstvy Vševědomí Úvaha o tom, zda jedno vědomí může žít ve všech formách současně Občas přijde poznatek ne jako výsledek výpočtu, ale jako rozpomínání. Jako když do sebe zapadne dílek, který byl dlouho zasutý. Takový moment může přijít skrze sen, symbol, rozhovor nebo nečekanou synchronii. Jedna vzpomínka otevřela hlubší pochopení našeho konceptu Vševědomí. Byl to živý sen — tak živý, že působil jako realita. Nebyl to chaotický nebo fantaskní sen, ale koherentní svět, ve kterém existovalo jiné „já“.
|
|
poslal rosmano
K zamyšlení ...
Někteří z diskutujících zde , hlavně katolíci, rozumí slova Pána Ježíše Nikodémovi o tom, že "Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království." - tak, že to znamená pokřtění ve vodě, a to pokřtění dle Mat 28,18 - ve jméhu Otce i Syna i Ducha svatého. A tím je myšlen obřad křtu, jako nemluvňata v drtivé většině. Tím jako že vešli do Božího království (resp. splnili podmínky pro vstup do Božího království ?)
|
poslal rosmano Apoštol Pavel píše v listu Timoteovi velmi silná a zásadní slova, o kterých se z pochopitelných důvodů v trinitárních církvích nemluví, nevyučuje a nekáže. Vyhýbá se jim velkou oklikou. Ta slova jsou o Pavlově chápání, vnímání zásadních teologických a christologických otázek. Ale nejen to. Zde Pavel také zřetelně zjevuje, co je hlavním obsahem jeho zvěstování evangelia po celém tehdejším světě, kam se jenom stačil dostat. A také nám ta slova říkají, že si to ap. Pavel sám nevymyslel, ale že přesně k tomu byl ustanoven apoštolem, hlasatelem i učitelem. Aby přesně takové pravdy lidem zvěstoval, aby byli zachráněni, spaseni.
|
|
poslal rosmano
Pán Ježíš Kristus je člověk z Davidova semene. Potomek Davidův. Ten, kterého Bůh předzvěděl, vybral a předurčil za svého Pomazaného, Mesiáše, Spasitele a Vykupitele svého lidu. Za prostředníka nové smlouvy. Prostředníka mezi Bohem a lidmi.
Apoštol Pavel klade Timoteovi na srdce :
2Tm 2:8: Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, ze semene Davidova, podle mého evangelia. (ČSP) 2Tm 2:8: Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. (Katolický liturgický překlad) Ř 1:3: evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova
Apoštol Pavel v Antiochii Pisidské v synagóze kázal přítomným:
"...... 20 To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce. 21 Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech 22 jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.' 23 Z jeho (Davidova) semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele - Ježíše, 24 před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. 25 Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte (za Mesiáše) - hle, on (Mesiáš) přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.' " |
poslal Lutrik První čtení: Exodus 23,4 - 5: „Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, musíš mu jej vrátit. Když uvidíš, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním ho vyprostíš.“
Druhé čtení: Římanům 12,17 - 21: „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.´ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“
Čtení ke kázání: Matouš 5,43 - 48: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
|
poslal Nepřihlášený Stvořil Bůh také Rusy? Proč myslíte,že to udělal, když jsou podle Západu symbolem zla? (zatímco muslimové, mnohem horší, jsou symbolem dobra)
Udělal Bůh chybu, když stvořil prvního Rusa? Nebo když se vyvinul, že ho nesrazil bleskem? Nebo existují i hodní Rusové? Třeba Putin nebo? Nebo Jelcin? Nebo?
|
poslal brusle7 Kde zlo trvá a chce trvat - ODPUŠTĚNÍ, nebo PEKLO?
Kde zlo trvá a chce trvat vnímám jako peklo. Jakékoliv souběžné přiřazení tohoto stavu k Bohu a k Božímu odpouštění vědomého, úmyslného, trvalého, pokračujícího zla (jako ke vlastnosti Boha) vnímám jako největší absurditu dosavadních diskusí na GS.
27.4.2026 Brusle7
|
|
poslal Lutrik První čtení: 1 Královská 19:1-18: „Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!" Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!" Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?" Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?" Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila.“
|
poslal Willy J 3:11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. J 5:43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte Mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
Tyto dva verše z Janova evangelia mne přiměly ke zkoumání a zamyšlení nad současnou situací a stavem Církve v těchto posledních dnech posledních časů:
První se týká farizeů a nemysleme si, že dnes už takoví pokrytci nejsou. Jsou a mnohdy horší než ti v době Ježíšovy služby. Ve druhém verši mluví Pán Ježíš Kristus a sobě a o svém Otci, ale dnešní situace se týká možná ještě naléhavěji, než v době, kdy chodil po zemi jako Syn člověk, poněvadž vyšlo mnoho jiných ve svém vlastním jménu, mnohem víc než v Ježíšově době. |
poslal brusle7 Šalamounova modlitba o moudrost a o vnímavé srdce:
Vnímavé srdce je citlivost, schopnost vidět pod povrch věcí.
Moudrost je umění najít pravdu, správně se rozhodnout, umět rozlišovat mezi dobrem a zlem.
23.4.2026 Brusle7
|
poslal oko
Jak to tedy je doopravdy?
|
poslal Nepřihlášený 1) Bůh Otec svědčí o Bohu Synu
Žalmy 2, 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
|
poslal Nepřihlášený NEPRAKTIKUJÍCÍ KATOLÍK“ JE JAKO „KULATÝ ČTVEREC“. EXISTUJE VŮBEC?
Zaujal
mě článek Petra Kukala, který trefně pojmenovává věci, které mě v
poslední době vnitřně zneklidňují. Často přemýšlím, jak v dnešní
individuální době nejlépe sloužit a vycházet vstříc svým farníkům.
Žijeme v postoji „co z toho mám já“ a podle toho měříme priority svého
života. Zároveň se
postmodernímu člověku těžko zapojuje, natožpak zavazuje do skupinových
aktivit, kdy jeho „já“ není jediným hybatelem, ale splývá v „my“ (Tělo
Kristovo). Kdy se exkluzivní vztah Bůh–člověk na hodinu mše projeví v
širším rozměru Bůh–Boží lid a kdy se bohoslužba primárně nesoustřeďuje
na naše individuální potřeby, ale přesahuje rámec času. (Tomas van Zavrel).
|
|
poslal lutrik První čtení: Žalm 110,1 - 6: „Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám." Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo. Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu. Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále. Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.“
Druhé čtení: Zjevení 1,12 – 18: „Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
|
|
poslal cizinec Tento článek vznikal v době, kdy jsme se bavili o naší záchraně v Ježíši Kristu a o Boží milosti. O záchraně, která je zdarma a bez lidských zásluh. O záchraně, která je tak cenná a vzácná, že ani nejde ničím zaplatit.
Řešili jsme rozdíl proti podmíněné "záchraně", kterou si člověk dělá sám sobě, kdy si "buduje svaly" a "zachráněni" budou jen ti, co mají nejvíc těch "duchovních svalů", největší vytrvalost. Ti ostatní pak mají smůlu, půjdou do zatracení.
Reagoval jsem článkem na nápady ve stylu "kdybych byla(a) spasen(a), to by se to hezky hřešilo, nemělo by cenu se o nic snažit, nestálo by za nic bojovat ..." ve stylu "něco za něco", odpustím ti, když ... (budeš splňovat podmínky)
|
|
poslal lutrik První čtení: Job 19, 25-27: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“
Druhé čtení: Skutky 1, 13-14: „Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“
Čtení ke kázání: Jan 20, 11-18: „Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."“
|
|
poslal lutrik První čtení: Žalm 143,7: „Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.“
Druhé čtení: Židům 10, 11-14: „Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, 'až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu'. Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.“
|
|
poslal mikim Ježíš byl ukřižován pidlé Bible ve středu a nikoliv v pátek jak se věří chybně podle tradice.
|
|
poslal rosmano
Jsou tady velikonoce. Připomínáme si smrt a vzkříšení Pána Ježíše z Nazareta. Bůh Ho třetího dne po umučení a ukřižování vzkřisil z mrtvých. Víra v to, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, je základní podmínkou našeho SPASENÍ.
Ř 10:9: Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, BUDEŠ SPASEN. 10 Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.
Tato událost je centrem, těžištěm víry křesťanů. Pokud Bůh Ježíše nevzkřísil, nemá křesťanská víra smysl.
Nicméně : Kým byl/je Ježíš ? Koho to vlastně Bůh vzkřísil ?
Misijní služba ap. Pavla, jeho zvěstování evangelia bylo soustředěno právě na tuto událost. Píše : "Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného."
Když se se vzkříšeným Ježíšem setkal, mělo to setkání zcela revoluční dopad na jeho život. Všechno se změnilo. Pro svou činnost, pro to, co hlásal, byl později uvězněn. A v Římě popraven.
|
|
poslal Willy Slovo "odpuštění" je v celém Písmu zmíněno "jen" 17x.
¨První zmínka je v Žalmu 130, ve čtvrtém verši. Začněme ve třetím: Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? Ale u Tebe je odpuštění — proto vzbuzuješ bázeň. Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na Jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro. Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u Něho vykoupení.
Odpuštění je u Panovníka Hospodina, ne u nás. U nás je nepravost, kvůli které sám v sobě nikdo před Bohem neobstojí a obstát nemůže. Odpuštění je Boží záležitostí a přímo souvisí s Božím milosrdenstvím, které je u Hospodina stejně jako odpuštění, které je možné díky vykoupení. Bez prokázání Božího milosrdenství díky vykoupení Pánem Ježíšem Kristem, který za nás zaplatil veliké výkupné, se žádné odpuštění nekoná.
Prorok Daniel napsal v 9. kapitole, 9. verši tato slova: Panovníkovi, našemu Bohu, zůstávají slitování a odpuštění. To proto, že jsme se proti Němu vzbouřili.
Bez Božího slitování a odpuštění a bez bázně před Bohem, který tuto bázeň vzbuzuje nemá člověk naději. A bez pokorného uznání a vyznání vin, hříchů a nepravostí, bez přijetí Božího soudu nad sebou nemá Bůh způsob, jak dát člověku milost k záchraně.
|
|
|
