martino

Cizinče gratuluji. Máš pravdu a souhlasím. Jen několik věcí upřesním. Nejednalo se o žádný církevní koncil, ale o místní africkou synodu. Tedy něco co se dnes realizuje po celé Církvi již několik let, kdy papež vyhlásil možnost církevních synod, kdy nejvíce se proslavila Německá synoda, která v roce 2021 se usnesla a schválila požadavek na svěcení žen, žehnání svazkům homosexuálům, požadavek na přístup ke svátostem pro rozvedené a znovu sesdané a podobné kraviny, neslučitelné s naukou ŘKC a učením Církve. Naše Česká synoda takové požadavky nemá a diskotovali o tom na Velehradě v červenci naši biskupové. A tak nyní v národních synodách po celém světě pokračuje diskuse a hlasují delegáti o svých podnětech a na závěr každá místní synoda vše odešla do Říma, kde o jednotlivých návrzích rozhodne papež. Podobná diskusní synoda, nikoliv koncil proběhl v roce 397, kde se diskutovalo nikoliv o kánonu NZ, ale o kánonu SZ.  Pokud jde o kánon NZ, tak ten byl definitivně právně platně přijat až v roce 1546 na Tridentském koncilu.  Takže není třeba se diskusně vrušovat kde jakou synodou, protože závěry takových synod vstupují v platnost až okamžikem kdy je schválí papež. Jsou dokumenty dokonce kostnického koncilu, které nevstoupily v platnost, neboť je prostě papež Martin V. odmítl podepsat. Další jsou např. ta slavná Basilejská kompaktáta, která až dojednána, nikdy nenabyla platnosti, neboť je papež odmítl podepsat a připravenou dohodu s Čechy zrušil roku 1462. Bohužel se někde na internetu uvádí, že papež kompaktáta přijal a podepsal. Češi je považovali za platné, neboť je prostě slavnostně vyhlásili v Jihlavě i kdaž papež upozornil krále Jiřího z Poděbrad, že jsou kompaktáta ze strany Církve neplatná. Vše je totiž založeno na přísném římském právu, kdy Církev přijala právní normy antiského Říma, včetně dokonalosti archivnictví. Lidé neseznámeni s církevní tradicí a praxí jsou udiveni řadou informací, které prý se nemohou zakládat na pravdě, vždyť je to staré 2000 let. Ale právě např. spisy Tacita dávají odkazy na dopisy Piláta, které se uchovávaly v Římském archivu. A tak je historicky doloženo ukřižování i Zmrtvých vstání Krista právě z korespondence mezi Jerusalém a Římem, kdy originál jeden dopis šel do Říma k císaři a kopie byla uložena v Jerusalémě. Díky pečlivosti Římanů pro archivaci, právnictví a notářství, což převzali od Řeků a tuto pragmatičnost následně převzala i Církev máme církevní dějiny zdokumentované jako žádné jiné na světě, protože i dnes se objevují dokonce vědci,kteří tvrdí, že žádný hostorický Ježíš nežil. 

V roce 397, kdy se ten koncil konal, už byl kánon Písma sestaven. 

"...

Z minulosti se sice zachovaly nějaké pokusy jednotlivců v katolické církvi o sestavení kánonu - v podobě seznamů knih Starého a Nového zákona, ale lišily se mezi sebou v drobnostech. Proto kánon bylo třeba sjednotit oficiálně.

A to udělal ona synoda v Africe r. 397.

Papež Inocent pak tento kánon slavnostně potvrdil a schválil až po r. 400.

Do té doby žádný kánon Písma ofiiálně neexistoval. Existovaly jen předešlé seznamy v dopisech některých význačných křesťanů, kteé však neměly celocírkevní autoritu.

Církev se nemohla v tomto opřít o názor jednotlivce, potřebovala církevní sněm a potřebovala také potvrzení a schválení papežem.,

Výraz "sola scriptura " v historii nenajdeš až do doby Luthera, který s ním přišel.

Wiki píše: "Vyjadřuje víru protestantů, že všechna pravda o Bohu vychází z Bible. "

Ale to není pravda.

Knihy Nového zákona ještě neexistovaly (nebyly napsány) a církev přesto žila a prospívala - to církev tehdy hlásala pravdu o Bohu (především životem křesťanů a pak také hlásáním o Kristu ústy - osobním svědectvím hlásali pravdu o Bohu. I bez knih!

A osobním svědectvím života křesťanů  a hlásáním ústy církev zjevuje tuto pravdu o Bohu i v dnešních časech. Tedy nejenom Bible je zdrojem pravdy o Bohu, ale také katolická církev.